Středně vysoká němčina - Middle High German

Středně vysoká němčina (zkráceně MHG, Němec: Mittelhochdeutsch, skr. Mhd.) je termín pro formu Němec mluvený v Vrcholný středověk. Obvykle se datuje mezi 1050 a 1350, vyvíjí se z Stará vysoká němčina a do Brzy nová vysoká němčina. Vysoká němčina je definována jako odrůdy němčiny, které byly ovlivněny Druhý posun zvuku; the Střední nízká němčina a Střední holandština jazyky, kterými se mluví na severu a severozápadě, které se toho neúčastnily změna zvuku, nejsou součástí MHG.

I když není Standard MHG, prestiž společnosti Hohenstaufen koncem 12. století vznikl na dvoře nadregionální literární jazyk (mittelhochdeutsche Dichtersprache) na základě Švábská, an Alemannic dialekt. Tuto historickou interpretaci komplikuje tendence moderních vydání textů MHG používat normalizováno pravopisy založené na této odrůdě (obvykle nazývané „Classical MHG“), díky nimž se psaný jazyk jeví konzistentnější, než je tomu ve skutečnosti v rukopisech. Vědci si nejsou jisti, zda literární jazyk odrážel nadregionální jazyk mluvený jazyk soudů.

Důležitým vývojem v tomto období byl Ostsiedlung, expanze německého osídlení na východ za Labe -Saale řádek, který označil limit Stará vysoká němčina. Tento proces začal v 11. století a všechny ostatní Východní střední němčina dialekty jsou výsledkem tohoto rozšíření.

„Židoněmec“, předchůdce jidiš jazyk, vidí atestaci ve 12. – 13. století jako paletu středoevropských němčin psaných hebrejskými znaky.

Periodizace

Německá územní expanze v období střední vrcholné němčiny (převzato z Walter Kuhn )

---

  Germánské národy před 700 n.l.

  Ostsiedlung, 8. – 11. Století

  Expanze ve 12. století

  Expanze ve 13. století

  Expanze ve 14. století

  Expanze ve 14. století

Německá územní expanze před rokem 1400 od F. W. Putzgera

Období středního vrcholného Německa se obecně datuje od roku 1050 do roku 1350.^[2][3][4][5] Starší pohled staví hranici s (ranou) novou velikou němčinou kolem roku 1500.^{[5] [6]}

Existuje několik fonologických kritérií, která oddělují MHG od předchozích Stará vysoká němčina doba:^[7]

• oslabení nepřízvučných samohlásek na ⟨e⟩: OHG tagaMHG tage („dny“)^[8]
• plný rozvoj Přehláska a jeho použití k označení řady morfologické kategorie^[8]
• the devoicing z konečných zastávek: OHG štítek > MHG tac ("den")^[9][10]

Kulturně se tato dvě období vyznačují přechodem od převážně administrativní písemné kultury, ve které byl dominantní jazyk latinský, k jednomu zaměřenému na dvory velkých šlechticů, přičemž němčina postupně rozšiřovala své možnosti použití.^[3][11] Vzestup Hohenstaufen dynastie v Švábsko činí z jihozápadu dominantní region z politického i kulturního hlediska.^[12]

Demograficky je období MHG charakterizováno masivním nárůstem populace,^[13] ukončena demografickou katastrofou Černá smrt (1348).^[14] Spolu s nárůstem populace přichází územní expanze na východ (Ostsiedlung), který viděl německy mluvící osadníky kolonizovat půdu dříve pod slovanský řízení.^[15][16]

Jazykově přechod na Brzy nová vysoká němčina je poznamenán čtyřmi změnami samohlásek, které společně vytvářejí fonematický systém moderní němčiny, i když ne všechny dialekty se na těchto změnách podílely stejně:^[17]

• Dvojhláska dlouhých vysokých samohlásek / iː yː uː / > / aɪ̯ ɔʏ̯ aʊ̯ /: MHG chata > NHG Haut ("kůže")
• Monophthongisation vysokých centrovacích dvojhlásek / iə yə uə / > / iː yː uː /: MHG huot > NHG Chata ("čepice")
• prodloužení zdůrazněných krátkých samohlásek v otevřených slabikách: MHG sagen / zaɡən / > NHG sagen / zaːɡən / ("říci")
• Ztráta nepřízvučných samohlásek za mnoha okolností: MHG vrouwe > NHG Frau ("dáma")

Centry kultury v období ENHG již nejsou soudy, ale města.^[18]

Dialekty

Středně vysoké německé hranice dialektu

The dialektová mapa Německa na konci období střední a vysoké němčiny byla téměř stejná jako na počátku 20. století, ačkoli hranice s dolní němčinou byla jižněji než nyní:^[19][20]

Střední němčina (Mitteldeutsch)^[21]

• West Central German (Westmitteldeutsch)
  • Střední franky
    • Řečník (Ripuarisch)
    • Moselle Franconian (Moselfränkisch)
  • Franský Rýn (Rheinfränkisch)
  • Hesián (Hessisch)
• Východní střední němčina (Ostmitteldeutsch)
  • Durynský (Thüringisch)
  • Horní sasko (Obersächsisch)
  • Slezské (Schlesisch)
  • Vysoce pruský (Hochpreußisch)

Horní němčina (Oberdeutsch)^[22]

• Východní franky (Ostfränkisch)
• Franky v jižním Porýní (Südrheinfränkisch)
• Alemannic (Alemannisch)
  • North Alemannic / Swabian (Niederalemannisch/Schwäbisch)
  • Nízká Alemannic (Niederalemannisch)
  • High Alemannic / South Alemannic (Hochalemannisch/Südalemannisch) )
• Bavorský (Bayrisch)
  • Severní bavorský (Nordbayrisch)
  • Středobavorský (Mittelbayrisch)
  • Jižní bavorský (Südbayrisch)

S výjimkou Durynska jsou východoněmecké dialekty novými dialekty vyplývajícími z Ostkolonizace a vznikají ke konci období.^[19][23]

Psací systém

Středoevropské texty jsou psány v latinka. Neexistoval žádný standardizovaný pravopis, ale moderní vydání se obecně standardizují podle souboru konvencí stanovených Karl Lachmann v 19. století.^[24] V tomto standardizovaném pravopisu je několik důležitých rysů, které nejsou charakteristikami originálu rukopisy:

• v rukopisech MHG téměř úplně chybí označení délky samohlásky.^[25]
• označení přehláskovaný samohlásky často chybí nebo jsou nekonzistentní v rukopisech.^[26]
• kudrnatý ocas z (⟨ȥ ⟩ Nebo ⟨ʒ⟩) se v moderních příručkách a gramatikách používá k označení / s / nebo / s /-jako zvuk, který vycházel z germánský / t / v Posun vysoké německé souhlásky. Tato postava nemá obdobu v původních rukopisech, které k označení tohoto zvuku obvykle používají ⟨s⟩ nebo ⟨z⟩.^[27]
• původní texty často používají thei⟩ a ⟨uu⟩ pro samohlásky / j / a / w /.^[28]

Zvláštní problém spočívá v tom, že mnoho rukopisů má mnohem pozdější datum než díla, která obsahují; ve výsledku nesou znaky pozdějších zákoníků, kteří upravili pravopis s větší či menší konzistencí v souladu s konvencemi své doby.^[29] Kromě toho existují značné regionální rozdíly v hláskováních, která se objevují v původních textech, což moderní vydání do značné míry skrývají.^[30]

Samohlásky

Standardizovaný pravopis edic MHG používá následující hláskování samohlásek:^[25]

• Krátké samohlásky: ⟨A e i o u⟩ a přehláskované samohlásky ⟨ä ö ü⟩
• Dlouhé samohlásky: ⟨ ê î ô û⟩ a přehláskované samohlásky ⟨æ œ iu⟩
• Dvojhlásky: ⟨Ei ou tj. Uo⟩; a přehláskované dvojhlásky ⟨öu eu oi üe⟩

Gramatiky (na rozdíl od textových vydání) často rozlišují mezi ⟨ë⟩ a ⟨e⟩, první označuje střední otevřenost / ɛ / který pochází z germánského /E/, druhý (často s tečkou pod ním) označující střední blízko /E/ který vyplývá z primární přehlásky krátkého /A/. V rukopisech MHG se takový ortografický rozdíl nerozlišuje.^[25]

Souhlásky

Standardizovaný pravopis vydání MHG používá následující souhlásková hláskování:^[27]

• Zastaví: Tp t k / c / q b d g⟩
• Afrikáty: ⟨Pf / ph tz / z⟩
• Fricatives: Fv f s ȥ sch ch h⟩
• Nasals: ⟩M n⟩
• Kapaliny: ⟩L r⟩
• Polosamohlásky: ⟨W j⟩

Fonologie

Grafy ukazují systémy samohlásek a souhlásek klasického MHG. Uvedená hláskování jsou standardní hláskování používaná v moderních vydáních - v rukopisech je mnohem více variací.

Samohlásky

Krátké a dlouhé samohlásky

Poznámky:

1. Ne všechny dialekty rozlišují tři nezaokrouhlené střední přední samohlásky.
2. Je pravděpodobné, že krátké vysoké a střední samohlásky jsou nižší než jejich dlouhé ekvivalenty, jako v moderní němčině, ale z písemných pramenů to nelze určit.
3. ⟨E⟩ nalezený v nepřízvučných slabikách může naznačovat [ɛ] nebo schwa [ə].

Dvojhlásky

Dvojhlásky MHG jsou označeny hláskováním: ⟨ei⟩, ⟨ie⟩, ⟨ou⟩, ⟨öu⟩ a ⟨eu⟩, ⟨üe⟩, ⟨uo⟩, které mají přibližné hodnoty / ei /, / iə /, / ou /, / øy /, / eu /, / yə /, a / uə /, resp.

Souhlásky

1. Přesné informace o artikulaci souhlásek nelze určit a budou se u dialektů lišit.
2. V plosivní a frikativní sérii, kde jsou v buňce dvě souhlásky, je první Fortis druhý lenis. Hlasy souhlásek lenis se mezi dialekty lišily.
3. MHG má dlouhé souhlásky a následující pravopisná dvojhláska neoznačuje délku samohlásky jako v moderním německém pravopisu, ale spíše pravé dvojité souhlásky: pp, bb, tt, dd, ck (pro / kk /), gg, ff, ss, zz, mm, nn, ll, rr.
4. Je rozumné to předpokládat /X/ měl allophone [χ] po samohláskách, jako v moderní němčině.

Gramatika

Zájmena

Středně vysoká německá zájmena první osoby odkazují na mluvčího; údaje o druhé osobě odkazují na oslovenou osobu; a údaje o třetí osobě se týkají osoby nebo věci, o nichž člověk mluví zájmena třetí osoby lze použít k nahrazení nominální fráze. Ty mají stejné pohlaví, čísla a případech jako původní nominální fráze.

Osobní zájmena

Přivlastňovací zájmena

Přivlastňovací zájmena mîn, dîn, sîn, ir, unser, iuwer jsou používána jako adjektiva, a proto mají adjektivní zakončení podle běžných pravidel.

Články

Skloněné formy článku závisí na počtu, pádu a pohlaví příslušného podstatného jména. Určitý článek má stejné tvary množného čísla pro všechny tři pohlaví.

Určitý článek (silný)

The instrumentální kufřík, který existuje pouze v kastru jednotného čísla, se používá pouze s předložky: von diu, ze diuatd. Ve všech ostatních pohlavích a v množném čísle je nahrazen dativem: von dëm, von dër, von dën.

Podstatná jména

Středně vysoká němčina podstatná jména byly odmítnuty podle čtyř případech (jmenovaný, genitiv, dativ, akuzativ ), dva čísla (jednotné číslo a množný ) a tři pohlaví (mužský, ženský a kastrovat), podobně jako moderní vysoká němčina, i když existuje několik důležitých rozdílů.

Silná podstatná jména

Slabá podstatná jména

Slovesa

Slovesa byla konjugována podle tří nálad (orientační, spojovací způsob (spojovací) a rozkazovací způsob ), tři osoby, dvě čísla (jednotné číslo a množný ) a dva časy (přítomný čas a preterite ) Existovalo přítomné příčestí, minulé příčestí a slovesné podstatné jméno, které se poněkud podobá latinský gerundium, ale to existovalo pouze v genitiv a dativ případech.

Je důležité rozlišovat mezi silná slovesa (který vystavoval ablaut ) a slabá slovesa (to se nestalo).

Kromě toho existovala také některá nepravidelná slovesa.

Silná slovesa

The přítomný čas konjugace probíhala následovně:

• Rozkazovací způsob: 2.sg .: nim, 2.pl .: nëmet
• Přítomné příčestí: nëmende
• Infinitiv: Nëmen
• Slovesné podstatné jméno: genitiv: nëmen (n) es, dativ: ze nëmen (n) e

Odvážné samohlásky ukazují přehláska; samohlásky v závorkách byly vypuštěny rychlou řečí.

The preterite konjugace probíhala následovně:

• Příčestí minulé: genom

Slabá slovesa

The přítomný čas konjugace probíhala následovně:

• Rozkazovací způsob: 2.sg: suoche, 2.pl: suochet
• Přítomné příčestí: suochende
• Infinitiv: suochen
• Slovesné podstatné jméno: genitiv: suochennes, dativ: ze suochenne

Samohlásky v závorkách byly zahozeny rychlou řečí.

The preterite konjugace probíhala následovně:

• Příčestí minulé: gesuochet

Slovní zásoba

Tato sekce potřebuje expanzi s: co je možná nejpřednější čtenářský zájem, charakteristická slovní zásoba tohoto období v jazyce, kde lze materiál shromáždit z jiných částí a přidat, aby zahrnoval slova, která v tomto období „zemřela“, slova, která se v zásadě nemění, slova, která jsou tak změněna, aby byla nerozpoznatelná atd. Můžete pomoci přidávat k tomu. (Dubna 2017)

Ukázkové texty

Iwein

Rukopis B Hartmanna von Aue Iwein (Gießen, UB, Hs. 97), folio 1r

Text je úvodem Hartmann von Aue je Iwein (C. 1200)

Komentář: Tento text ukazuje mnoho typických rysů středoněmeckého básnického jazyka. Většina slov středního a vysokého Němce přežívá v nějaké formě do moderní němčiny: tato pasáž obsahuje pouze jedno slovo (jehen 'say' 14), který se od té doby z jazyka vytratil. Ale mnoho slov podstatně změnilo svůj význam. Muot (6) znamená „stav mysli“ (příbuzný s nálada), kde moderní němčina Mut znamená odvahu. .Re (3) lze přeložit jako „čest“, ale jde o zcela odlišný koncept cti od moderní němčiny Ehre; středověký termín se zaměřuje na pověst a respekt k postavení ve společnosti.^[32]

Nibelungenlied

Rukopis C Nibelungenlied, fol. 1r

Text je úvodní slohou dokumentu Nibelungenlied (C. 1204).

Středně vysoká němčina^[33]

Uns ist in alten mæren wunders vil geseit
von helden lobebæren, von grôzer arebeit,
von freuden, hôchgezîten, von weinen und von klagen,
von küener recken strîten muget ir nu wunder hœren sagen.

Moderní německý překlad^[34]

V Alten Erzählungen wird uns viel Wunderbares berichtet
von ruhmreichen Helden, von hartem Streit,
von glücklichen Tagen und Festen, von Schmerz und Klage:
vom Kampf tapferer Recken: Davon könnt auch Ihr nun Wunderbares berichten hören.

anglický překlad^[35]

Ve starodávných příbězích se nám říká mnoho divů
renomovaných hrdinů, velkých útrap
radosti, slavnosti, pláče a bědování
odvážných bitevníků - hned vy může slyšet takové zázraky!

Komentář: Všechna slova MHG jsou však rozpoznatelná z moderní němčiny mære („příběh“) a recke („válečník“) jsou archaické a lobebære („chvályhodný“) ustoupil lobenswert. Slova, která se významově změnila, zahrnují jsou, což v MHG znamená „spor“ nebo „strádání“, ale nyní znamená „práci“, a hôchgezît ("slavnost"), která nyní, jako Hochzeit, má užší význam „svatba“.^[32]

Erec

Text je z otevření Hartmann von Aue je Erec (C. 1180–1190). Rukopis ( Ambraser Heldenbuch ) pochází z roku 1516, více než tři století po složení básně.

Literatura

Níže jsou uvedeny některé z hlavních autorů a prací literatury MHG:

Viz také

Poznámky

Reference

• Brockhaus, Wiebke (1995). Konečné devoicing ve fonologii němčiny. Tübingen: De Gruyter. ISBN  9783484303362.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Keller, R.E. (1979). Německý jazyk. Londýn: Faber a Faber. ISBN  0-571-11159-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Lexer, Matthias (1999). Mittelhochdeutsches Taschenwörterbuch (38 ed.). Stuttgart: S. Hirzel Verlag. ISBN  978-3777604930. Citováno 5. května 2017.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Lindgren KB (1980). "Mittelhochdeutsch". In Althaus HP, Henne H, Wiegand HE (eds.). Lexikon der Germanistischen Linguistik. III (2. vyd.). Tübingen: Niemeyer. str. 580–584. ISBN  3-484-10391-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Paul, Hermann (1989). Wiehl, Peter; Grosse, Sigfried (eds.). Mittelhochdeutsche Grammatik (23. vydání). Tübingen: Niemeyer. ISBN  3484102330.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Paul, Hermann (2007). Thomas Klein; Hans-Joachim Solms; Klaus-Peter Wegera (eds.). Mittelhochdeutsche Grammatik (25. vydání). Tübingen: Niemeyer. ISBN  978-3484640344.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Rautenberg U (1985). „Soziokulturelle Voraussetzung und Sprachraum des Mittelhochdeutschen“. In Besch W, Reichmann O, Sonderegger S (eds.). Sprachgeschichte. 2. Berlín, New York: Walter De Gruyter. str. 1120–29. ISBN  3-11-009590-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Roelcke T (1998). „Die Periodisierung der deutschen Sprachgeschichte“. In Besch W, Betten A, Reichmann O, Sonderegger S (eds.). Sprachgeschichte. 2 (2. vyd.). Berlín, New York: Walter De Gruyter. str. 798–815. ISBN  3-11-011257-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Waterman, John T. (1976). Dějiny německého jazyka (Přepracované vydání.). University of Washington Press. ISBN  0-295-73807-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Wells, C. J. (1987). Němec: Jazyková historie do roku 1945. Oxford University Press. ISBN  0-19-815809-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)

Zdroje

• Bartsch, Karl; De Boor, Helmut, eds. (1988). Das Nibelungenlied (22 ed.). Mannheim: FA Brockhaus. ISBN  3-7653-0373-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Brackert, Helmut, ed. (1970). Das Nibelungenlied. Mittelhochdeutscher Text und Übertragung. Frankfurt nad Mohanem: Fischer. ISBN  3436013137.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Edrich, Brigitte, vyd. (2014). „Hartmann von Aue: Erec, Handschrift A“ (PDF). Portál Hartmann von Aue. Citováno 17. února 2018.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Edwards, Cyril, vyd. (2014). Hartmann von Aue. Erec. Arthurian Archives. Německá romance. PROTI. Cambridge: DS Brewer. ISBN  978-1-84384-378-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Edwards, Cyril, vyd. (2007). Hartmann von Aue. Iwein nebo rytíř s lvem. Arthurian Romances. III. Cambridge: DS Brewer. ISBN  978-0-19-923854-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Edwards, Cyril, vyd. (2010). Nibelungenlied. Oxfordská světová klasika. Oxford: Oxford University Press. ISBN  978-1-84384-084-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
• Leitzmann, Albert, ed. (1985). Erec. Altdeutsche Textbibliothek. 19 (6. vydání). Tübingen: Niemeyer. ISBN  3-484-20139-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)

Další čtení

• Jones, Howard; Jones, Martin H. (2019). The Oxford Guide to Middle High German, Oxford, Velká Británie: Oxford University Press. ISBN  9780199654611.
• Walshe, M.O'C. (1974). Středoněmecký čtenář: S gramatikou, poznámkami a glosářem, Oxford, Velká Británie: Oxford University Press. ISBN  0198720823.
• Wrighte, Josephe & Walshe, M.O'C. (1955). Middle High German Primer, 5. vydání, Oxford UK: Oxford University Press. Výše uvedený odkaz je do formátu TIFF a PNG. Viz také Germanic Lexicon Project vydání, které je v HTML i v předchozích formátech.

externí odkazy

• Středoněmecká koncepční databáze
• Online verze dvou hlavních slovníků MHG
• Texty MHG Mediaevum.de:
  • 11. století (časný MHG)
  • 12. století
  • 13. století
  • 14. století
• Středoněmecká zvuková literatura