Faerský jazyk - Faroese language

Faerský
føroyskt mál
Výslovnost[ˈFøːɹɪst mɔaːl]
Rodilý kFaerské ostrovy, Dánsko, Grónsko
Etnický původFaerské ostrovy
Rodilí mluvčí
72,000 (2007)[1]
Rané formy
latinský (Faerský pravopis )
Faerské Braillovo písmo
Oficiální status
Úřední jazyk v
 Faerské ostrovy
Uznávaná menšina
jazyk v
RegulovánoFaerská jazyková rada Føroyska málnevndin
Kódy jazyků
ISO 639-1fo
ISO 639-2fao
ISO 639-3fao
Glottologfaro1244[3]
Linguasphere52-AAA-ab
Tento článek obsahuje IPA fonetické symboly. Bez řádného podpora vykreslování, možná uvidíte otazníky, rámečky nebo jiné symboly namísto Unicode postavy. Úvodní průvodce symboly IPA najdete v části Nápověda: IPA.

Faerský[4] (/ˌF.roʊˈiːz/ nebo /ˌFatdoʊˈiːz/;[5] Faerština: føroyskt mál, výrazný[ˈFøːɹɪst mɔaːl]) je Severogermánský jazyk mluvený jako první jazyk asi o 72 000 Faerské ostrovy, přibližně 49 000 z nich pobývá na internetu Faerské ostrovy a 23 000 v jiných oblastech, hlavně Dánsko.

Je to jeden z pěti jazyků, z nichž pochází Stará západní norština mluvený v Středověk, ostatní jsou Norština, islandský a zaniklý Norn a Grónská norština. Faerské a Islandské ostrovy, nejbližší existující příbuzný, tomu tak není vzájemně srozumitelné v řeči, ale psané jazyky se navzájem velmi podobají, hlavně kvůli faerským etymologický pravopis.[6]

Dějiny

The Ovčí dopis (Faerský: Seyðabrævið) je nejstarší dochovaný dokument Faerských ostrovů. Byl napsán roku 1298 ve staré norštině a obsahuje některá slova a výrazy považované za obzvláště faerské.[7]
Přibližný rozsah staré norštiny a souvisejících jazyků na počátku 10. století:
  Old West skandinávský dialekt
  Staro-norský dialekt
  Old Gutnish
  Stará angličtina
  Krymská gotika
  jiný Germánské jazyky s nimiž si stará norština stále zachovávala určitou vzájemnou srozumitelnost
Kámen Famjin, faerský runestone

Kolem 900 se na Faerských ostrovech mluvilo jazykem Stará norština, které si norští osadníci přivezli v době osídlování Faerských ostrovů (landnám), který začal v roce 825. Mnoho osadníků však nebylo z Skandinávie, ale potomci severských osadníků v irské moře kraj. Navíc ženy ze severského Irska, Orkneje nebo Shetlandy často se oženil s domorodými skandinávskými muži, než se usadil na Faerských ostrovech a na Islandu. V důsledku toho Irský jazyk měl nějaký vliv jak na faerské, tak na islandský.

Existují diskutabilní důkazy o místních jménech irského jazyka na Faerských ostrovech: například jména Mykines, Stóra Dímun, Lítla Dímun a Argir předpokládá se, že obsahují keltské kořeny. Další příklady dříve zavedených slov keltského původu jsou: blak /blaðak (podmáslí ), srov. Middle Irish bláthach; opilec (ocas zvířete), srov. Middle Irish dronn; grúkur (hlava, headhair), srov. Middle Irish gruaig; lámur (ruka, tlapka ), srov. Middle Irish lámh; tarvur (býk ), srov. Middle Irish tarbh; a ærgi (pastvina v outfield ), srov. Middle Irish letecky.[8]

Mezi 9. a 15. stoletím se vyvinul zřetelný faerský jazyk, i když byl pravděpodobně stále vzájemně srozumitelný s Stará západní norština, a zůstal podobný Norn jazyk z Orkneje a Shetland během Nornovy dřívější fáze.

Faerské ostrovy přestaly být psaným jazykem po spojení Norska s Dánskem v roce 1380, přičemž dánština nahradila faerský jazyk jako jazyk pro správu a vzdělávání.[9] Ostrované jazyk používali i nadále balady, lidové pohádky a každodenní život. To udržovalo bohatý mluvená tradice, ale po 300 let nebyl jazyk používán v písemné formě.

V roce 1823 Dánská biblická společnost zveřejnila souhrn Matoušovo evangelium, s faerštinou vlevo a dánštinou vpravo.

Venceslaus Ulricus Hammershaimb a islandský gramatik a politik Jón Sigurðsson zveřejnil písemný standard pro moderní faerský jazyk v roce 1854, který stále existuje.[10] Stanovili standard pro pravopis jazyka, založeného na jeho staro-norských kořenech a podobných islandským. Hlavním účelem toho bylo, aby pravopis ve stejné míře reprezentoval různé dialekty faerštiny. Navíc to mělo výhody v tom, že byl etymologicky jasný a udržoval příbuznost s islandským psaným jazykem. Skutečná výslovnost se však od psaného vykreslení často značně liší. Dopis ð například nemá žádné konkrétní foném připojený k tomu.

Jakob Jakobsen vymyslel konkurenční systém pravopisu, založený na jeho přání fonetického hláskování, ale tento systém nebyl nikdy převzat reproduktory.[11]

V roce 1908 Dárková mise z Písma zveřejnil Janovo evangelium ve faerském jazyce.

V roce 1937 nahradila Faerské ostrovy dánština jako oficiální školní jazyk, v roce 1938 jako církevní jazyk, a v roce 1948 jako národní jazyk podle zákona o autonomii Faerských ostrovů. Faerské ostrovy se však běžným jazykem médií a reklamy staly až v 80. letech.[Citace je zapotřebí ] V současné době je dánština považována za cizí jazyk, ačkoli se jej zhruba 5% obyvatel Faerských ostrovů učí jako první jazyk a vyučuje se ve škole od prvního ročníku.[12]

V roce 2017 zahájilo turistické sdružení Visit Faerské ostrovy překlad Faerských ostrovů, který je k dispozici ve 13 jazycích, včetně angličtiny, čínštiny, ruštiny, japonštiny a portugalštiny.[13]

Stará faerská

Stará faerská (miðaldarføroyskt, ca. poloviny 14. až poloviny 16. století) je forma Stará norština mluvený ve středověku na Faerských ostrovech. Nejdůležitějšími aspekty rozvoje Faerských ostrovů jsou dvojhláska a palatalizace.[14]

Není k dispozici dostatek údajů pro stanovení přesné chronologie faerských jazyků, ale hrubá může být vyvinuta porovnáním s chronologiemi staroislandštiny a staro norštiny. Ve 12. / 13. století A a ǫ sloučeny jako / ɔː /; později na počátku 14. století došlo k delabializaci: y, øy, au > / i, ɔi, ɛi /; í a ý sloučeny kromě i a y, ale v případě í a ý, zdá se, že místo toho došlo k labializaci, jak dokumentuje pozdější vývoj / ʊɪ /. Dále jazyk prošel palatalizací k, G a sk před Stará norština E, i, y, Ó, au > / kʲ, ɡʲ, skʲ / > / cᶜ̧, ɟᶨ, ɕcᶜ̧ / > / tʃʰ, tʃ, ʃ /. Před palatalizací E a ǽ sloučeny jako / ɛː / a přibližně ve stejném období epentetický u se vkládá do slovního finále / Cr / a / CrC / shluky.

Obrovský posun množství také fungoval na středních faerských ostrovech. V případě skerping, došlo po delabializaci, ale před ztrátou post-vokálu ð a G / ɣ /. Posun o hv / hw / na / kw /, vypuštění / h / v (zbývajícím) slovním iniciálu / h /–Soorantické shluky (hr, hl, hn > r, l, n) a rozpuštění þ (þ > t; þ > h v ukázkových zájmenech a příslovcích)[15] se objevil před koncem 13. století. Další nedatovanou změnou je sloučení ǫ, Ó a ǿ do /Ó/; pre-nosní ǫ, ǫ > Ó, Ó. enk, angl pravděpodobně se stalo eing, eink ve 14. století; vývoj A na / ɛ / před ng, nk se objevily po palatalizaci k, G, a sk byla dokončena, taková změna je poměrně nedávný vývoj, stejně jako změna Cve > Cvø.

Vývoj samohlásek od staré norštiny po moderní faerskou[16]
9. století
(Stará norština)		až do 14. století
(Brzy faerský)		14. – 16. Století
(Stará faerská)		17. století
(Pozdní stará faerská)		20. století
(Nová faerská)		 
  SeverníJižníSeverníJižníSeverníJižní 
  dlouhokrátkýdlouhokrátkýdlouhokrátkýdlouhokrátký 
já a y/ i // iː // iː // ɪ // iː // ɪ /[iː][ɪ][iː][ɪ]já, y
e a .../E//E//E// ɛ //E// ɛ /[E][ɛ][E][ɛ]E
Ó/Ó//Ó//Ó//Ó// œ //Ó// œ /[Ó][œ][Ó][ʏ]Ó
ǫ/ ɔ͔ // ɔ͔ː /Ó
u/ u // uː // uː // ʊ // uː // ʊ /[uː][ʊ][uː][ʊ]u
Ó/Ó//Ó//Ó//Ó// ɔ //Ó// ɔ /[Ó][ɔ][Ó][ɔ]Ó
A/A// ɛː // ɛː // æ // ɛː // æ /[]a][A][]a][A]A
Dlouhá samohláska -> dvojhláska
í a ý/ yː // ʊɪ // ʊɪ // ʊɪ̯ // ʊɪ // ʊɪ̯ /[ui][ʊɪ̯][ui][ʊɪ̯]í, ý
é a ǽ/ ɛː // ɛː //E// ɛAː // ɛA//E// ɛ /[]a][A][E][ɛ]…
ǿ/ œː // œː //Ó// œ //Ó// œ /[Ó][œ][Ó][ʏ]Ó
ú/ uː // ʉu // ʉu // ʉʏ // ʉu // ʉʏ̯ /[ʉu][ʏ][ʉu]ú
Ó/Ó// ɜu // ɔu // ɜu // ɜ // ɔu // ɔ /[œu, ɛu][œ][ɔu][ɔ]Ó
á a ǫǫ/ ɔː // ɔː // ɔː // ɔ // ɔː // ɔ /[]a][ɔ][]a]A
Pravé dvojhlásky
au/ ɶu // ɛɪ // ɛɪ // ɛɪ̯ // ɛɪ // ɛɪ̯ /[ɛi][ɛ][ɛi][ɛ]ey
øy/ œy // ɔɪ // ɔɪ // ɔɪ̯ // ɔɪ // ɔɪ̯ /[ɔi][ɔ][ɔi][ɔ]oy
ei/ æi // aɪ // aɪ // aɪ̯ // aɪ // aɪ̯ /[ai][aɪ̯]ei

Abeceda

Hlavní článek: Faerský pravopis

Faerská abeceda se skládá z 29 písmen odvozených od Latinské písmo:

Majuskula formy (také zvaný velká písmena nebo velká písmena)
AABDÐEFGHJáÍJK.LMNÓÓPRSTUÚPROTIY"ÆÓ
Nepatrné formy (také zvaný malá písmena nebo malá písmena)
AAbdðEFGhiíjklmnÓÓprstuúprotiyý…Ó

Fonologie

Hlavní článek: Faerská fonologie
Faerské samohlásky
PředníCentrálníZadní
nezaokrouhlenýzaoblený
krátkýdlouhokrátkýdlouhokrátkýdlouhokrátkýdlouho
Zavřítɪiːʏyːʊuː
StředníɛE-ÓɔÓ
OtevřenoAA

Stejně jako u většiny ostatních germánských jazyků, faerština má velké množství samohlásek, celkem 26. Distribuce samohlásek je podobná jako u ostatních severoněmeckých jazyků v tom, že krátké samohlásky se objevují v uzavřených slabikách (ty, které končí v shlucích souhlásek nebo dlouhých souhláskách) a dlouhé samohlásky objevující se v otevřených slabikách.

Faerské střídání samohlásek[17]
Monofthongy
Dlouhá samohláskaKrátká samohláska
/ i /linur[ˈLiːnʊɹ]'měkký'žmolky[lɪn̥t]'měkký (N. )'
/E/frekur[ˈFɹeː (ʰ) kʊɹ]'chamtivý'frekt[fɹɛʰkt]„chamtivý (N.)“
/ r /mytisk[ˈMyːtɪsk]'mytologický'mystisk[ˈMʏstɪsk]'tajemný'
/Ó/høgur[ˈHøːʋʊɹ ~ ˈhøœʋʊɹ]'high (M.)'høgt[hekt]'high (N.)'
/ u /gulur[ˈKuːlʊɹ]'žlutá'gult[kʊl̥t]„žlutá (N.)“
/Ó/tola[ˈTʰoːla]'vydržet'řekl[ˈTʰɔld̥ɪ]'vydržel'
/A/Kanada[ˈKʰaːnata]'Kanada'přistát[lant]'přistát'
Dvojhlásky
Dlouhá samohláskaKrátká samohláska
/ ʊi /hvítur[ˈKvʊiːtʊɹ]'white (M.)'hvítt[kvʊiʰtː]‚bílá (N.) '
/ ɛi /deyður[ˈTeiːjʊɹ]'mrtvý (M.)'deytt[tɛʰt]'mrtvý (N.)'
/ ai /feitur[ˈFaiːtʊɹ]'fat (M.)'feitt[faiʰtː ~ fɔiʰtː]'fat (N.)'
/ ɔi /gloyma[ˈKlɔiːma]'zapomenout'gloymdi[ˈKlɔimtɪ]‚zapomněl '
/ /a /spakur[ˈSpɛaː (ʰ) kʊɹ]'klidný (M.)'spakt[spakt]'klidný (N.)'
/ /a /vátur[ˈVɔaːtʊɹ]'wet (M.)'vátt[vɔʰtː]'mokrý (N.)'
/ ʉu /fúlur[ˈFʉuːlʊɹ]'faul (M.)'fúlt[fʏl̥t]'faul (N.)'
/ ɔu /tómur[ˈTʰɔuːmʊɹ ~ ˈtʰœuːmʊɹ]'empty (M.)'tómt[tʰœm̥t ~ tʰɔm̥t]'empty (N.)'

Faerské ostrovy sdílejí s islandským a dánským rysem udržování kontrastu mezi zastávkami založeným výhradně na aspiraci, nikoli na vyjádření. Geminované zastávky mohou být předem odsávány v intervocalické a slovní konečné poloze. Intervocalically aspirated souhlásky stanou pre-aspirated, pokud následuje uzavřené samohlásky. V klastrech se předdechnutí spojuje s předchozím nosním nebo apikálním aproximantem a činí je neznělými.

Faerské souhlásky
LabiálníAlveolárníRetroflexPalatalVelárníGlottal
Nosním̥ mn̥ n(ɳ̊ ɳ)ɲ̊ ɲŋ̊ ŋ
Stopprostýpt(ʈ)tʃk
sánípʰtʰtʃʰkʰ
FrikativnícentrálníFs(ʂ)ʃh
postranníɬ
Přibližněcentrálníprotiɹ(ɻ̊ ɻ)jw
postranníl(ɭ̊ ɭ)

Je jich několik fonologický procesy spojené s faerskými jazyky, včetně:

  • Nasals obecně zaujímají místo artikulace a nastavení hrtanu následujících souhlásek.
  • Velar přestane palatalizovat do postalveolárních afrikátů dříve / j / / eː / / ɛ / / iː / / ɪ / a / ɛi /
  • /proti/ se stává [F] před neznělými souhláskami
  • / sk / se stává [ʃ] po / ɛi, ai, ɔi / a dříve / j /
  • / ɹ / stává se retroflexem před souhláskami ve shlucích souhlásek, čímž se získají alofony [ʂ ɭ ʈ ɳ] zatímco / ɹ / sám se stává [ɻ], příklad: / rt / je realizován jako [ɻ̊ʈ].
  • Pre-okluze originálu / ll / na [tl] a / nn / na [tn].
  • Před aspirací původních neznělých zastávek [ʰp ʰt ʰk ʰtʃ] po ne vysokých dlouhých samohláskách a dvojhláskách / ːaː / / ɔaː / / eː / / oː / / řː / nebo když za neznělou zastávkou následuje / n, l, r /. Všechny dlouhé neznělé zastávky jsou předem nasávány, když jsou zdvojené nebo v klastrech [ʰpː ʰtː ʰkː ʰtʃː].

Gramatika

Hlavní článek: Faerská gramatika

Faerská gramatika je příbuzná a velmi podobná gramatice moderní islandský a Stará norština. Faerské ostrovy jsou skloňovaný jazyk se třemi gramatické rody a čtyři případech: jmenovaný, akuzativ, dativ a genitiv.

Faerská slova a fráze ve srovnání s jinými germánskými jazyky
FaerskýislandskýNorština (nynorsk)Norština (bokmål)dánštinašvédskýNěmecholandskýFrisianAngličtina
VælkominVelkominVelkomenVelkommenVelkommenVälkommenWillkommenWelkomWolkomVítejte
FarvælFar vel; Farðu heillFarvelFarvelFarvelFarvälLebwohlVaarwelFarwolRozloučení
Hvussu eitur tú?Hvað heitir þú?KVA Heiter du?Hva heter du?Hvad Hedder Du?Vad heter du?Wie heißt du?Hoe heet je?Wat je dyn namme?Jak se jmenuješ?
Hvussu gongur?Hvernig gengur?Korleis gjeng / går det?Hvordan går det?Hvordan går det?Hur går det?Wie geht?Hoe gaat het?Hoe to zařídit?Jak to jde? (Jak to jde?)
Hvussu gamal (m) / gomul (f) ert tú?Hversu gamall (m) / gömul (f) ert þú?Kor gamal er du?Hvor gammel er du?Hvor gammel er du?Hur gammal är du?Wie alt bist du?Hoe oud ben je?Plečka stará bisto?Kolik je Vám let?
Reytt / reyður / reyðRautt / rauður / rauðRaud (t)Rød (t)Rød (t)Rött / RödTrouchnivěníRood / RodeČístČervené
Blátt / bláur / bláBlátt / blár / bláBlå (tt)Blå (tt)Blå (t)Blå (tt)BlauBlauw (e)Blau (e)Modrý
Hvítt / hvítur / hvítHvítt / hvítur / hvítKvit (t)Hvit (t)Hvid (t)Vit (t)WeißWit (te)WytBílý

Viz také

Další čtení

Naučit se faersky jako jazyk

  • Adams, Jonathan & Hjalmar P. Petersen. Faerské ostrovy: Jazykový kurz pro začátečníky Gramatika a učebnice. Tórshavn, 2009: Stiðin (704 s.) ISBN  978-99918-42-54-7
  • W. B. Lockwood: Úvod do moderní faerštiny. Tórshavn, 1977. (bez ISBN, 244 stran, 4. tisk 2002)
  • Michael Barnes: Faerské jazykové studie Studia Nordica 5, Supplementum 30. Tórshavn, 2002. (239 stran) ISBN  99918-41-30-X
  • Höskuldur Thráinsson (Þráinsson), Hjalmar P. Petersen, Jógvan í Lon Jacobsen, Zakaris Svabo Hansen: Faerský. Přehled a referenční gramatika. Tórshavn, 2004. (500 stran) ISBN  99918-41-85-7
  • Richard Kölbl: Färöisch Wort für Wort. Bielefeld 2004 (v němčině)

Slovníky

  • Johan Hendrik W. Poulsen: Føroysk orðabók. Tórshavn, 1998. (1483 stran) ISBN  99918-41-52-0 (ve faerštině)
  • Annfinnur í Skála / Jonhard Mikkelsen: Føroyskt / enskt - enskt / føroyskt, Vestmanna: Sprotin 2008. (Faerský – Angličtina / Anglický – Faerský slovník, 2 svazky)
  • Annfinnur í Skála: Donsk-føroysk orðabók. Tórshavn 1998. (1369 stran) ISBN  99918-42-22-5 (Dánsko – faerský slovník)
  • Jacobsen, Chr. Matras: Føroysk – donsk orðabók. Tórshavn, 1961. (bez ISBN, 521 stran, faerský – dánský slovník)
  • Hjalmar Petersen, Marius Staksberg: Donsk – Føroysk orðabók. Tórshavn, 1995. (879 s.) ISBN  99918-41-51-2 (Dánsko – faerský slovník)
  • Eigil Lehmann: Føroysk – norsk orðabók. Tórshavn, 1987 (bez ISBN, 388 s.) (Faerský – norský slovník)
  • Jón Hilmar Magnússon: Íslensk-færeysk orðabók. Reykjavík, 2005. (877 s.) ISBN  9979-66-179-8 (Islandsko – faerský slovník)
  • Gianfranco Contri: Dizionario faroese-italiano = Føroysk-italsk orðabók. Tórshavn, 2004. (627 s.) ISBN  99918-41-58-X (Faerský – italský slovník)

Faerská literatura a výzkum

  • V.U. Hammershaimb: Færøsk Anthologi. Kodaň 1891 (bez ISBN, 2 svazky, 4. tisk, Tórshavn 1991) (redakční komentáře v dánštině)
  • Tórður Jóansson: Anglické výpůjčky na faerštině. Tórshavn, 1997. (243 stran) ISBN  99918-49-14-9
  • Petersen, Hjalmar P. 2009. Přiřazení pohlaví v moderní faerštině. Hamborg. Kováč
  • Petersen, Hjalmar P. 2010. Dynamika kontaktů s faersko-dánským jazykem. Heidelberg. Zima
  • Faerský / německý sborník „Od Djurhuuse po Poulsena - faerská poezie během 100 let“, akademická rada: Turið Sigurðardóttir, lineární překlad: Inga Meincke (2007), ed. podle Paul Alfred Kleinert

jiný

  • Barnes, Michael P .; Weyhe, Eivind (2013) [nejprve publikováno 1994], „7 Faroese“, in van der Auwera, Johan; König, Ekkehard (eds.), Germánské jazyky, Routledge, s. 190–218, ISBN  978-0-415-05768-4

Reference

  1. ^ Faerský na Etnolog (18. vydání, 2015)
  2. ^ Sandøy, H., Frå tre dialektar til tre språk. In: Gunnstein Akselberg og Edit Bugge (red.), Vestnordisk språkkontakt gjennom 1200 år. Tórshavn, Fróðskapur, 2011, s. 19-38. [1]
  3. ^ Hammarström, Harald; Forkel, Robert; Haspelmath, Martin, eds. (2017). "Faerština". Glottolog 3.0. Jena, Německo: Max Planck Institute for the Science of Human History.
  4. ^ Zatímco pravopis Faerské je také vidět, Faerský je pravopis používaný v gramatikách, učebnicích, vědeckých článcích a slovnících mezi faerštinou a angličtinou.
  5. ^ "Faerština". Oxfordský anglický slovník (Online ed.). Oxford University Press. Citováno 8. května 2019. (Předplatné nebo členství v zúčastněné instituci Požadované.)
  6. ^ Barbour, Stephen; Carmichael, Cathie (2000). Jazyk a nacionalismus v Evropě. OUP Oxford. p. 106. ISBN  978-0-19-158407-7.
  7. ^ „Historie a diachronické variace - středověké prameny“ (PDF). wanthalf.saga.cz (součást knihy). Citováno 22. října 2015.
  8. ^ Chr. Matras. Greinaval - málfrøðigreinir. FØROYA FRÓÐSKAPARFELAG 2000
  9. ^ „Faerský jazyk“. University of Valencia. Citováno 2017-08-23.
  10. ^ „Faerský jazyk“. Encyklopedie Britannica. Citováno 2017-08-23.
  11. ^ „Snar.fo, Jakob Jakobsen (1864-1918)“. Archivovány od originál dne 10.03.2014. Citováno 2014-04-28.
  12. ^ Logir.fo - domovská stránka Archivováno 2008-12-15 na Wayback Machine Databáze zákonů na Faerských ostrovech (ve faerštině)
  13. ^ „Faerské ostrovy spustily živou překladatelskou službu“. BBC. 2017-10-06.
  14. ^ Severské jazyky: mezinárodní příručka k historii severoněmeckých jazyků. Sv. 2. Bandle, Oskar, 1926-. Berlín: Mouton de Gruyter. 2005. s. 1091. ISBN  3110197065. OCLC  567851019.CS1 maint: ostatní (odkaz)
  15. ^ Petersen, Hjalmar P., Změna þ na h ve faerském jazyce (PDF)
  16. ^ Podle Hjalmara Petersena v: Tórður Jóansson: Anglické výpůjčky na faerštině. Tórshavn: Fannir 1997, S. 45 (červeně: pozdější opravy, 21. července 2008). Zeleně: opravy německého článku na Wikipedii de: Färöische Sprache
  17. ^ Árnason, Kristján (2011), Fonologie islandštiny a faerštiny, New York: Oxford University Press, s. 1. 68

externí odkazy