Oceánské jazyky - Oceanic languages

Oceánský
Zeměpisný
rozdělení		Oceánie
Jazyková klasifikaceAustronesian
Proto-jazykProto-Oceanic
Pododdělení
Glottologocea1241[1]
Oceánské jazyky.svg
Pobočky oceánské (Spodní čtyři lze seskupit pod jednu větev, -Středovýchodní oceán )
  Admirality a Yapese
  St Matthias
  Západní oceán
  Temotu
  Jihovýchodní Solomons
  Jižní oceán
  Mikronéské
  Fidžijsko-polynéský
The Černá ovály na severozápadní hranici Mikronésie jsou jiné než oceánské Malayo-polynéské jazyky Palauan a Chamorro. The Černá kruhy uvnitř zelených kruhů jsou na moři Papuánské jazyky.

Přibližně 450 Oceánské jazyky jsou pobočkou Austronéské jazyky. Zahrnuje oblast obsazenou mluvčími těchto jazyků Polynésie, stejně jako hodně z Melanésie a Mikronésie. Ačkoli oceánské jazyky pokrývají rozsáhlou oblast, mluví nimi pouze dva miliony lidí. Největší jednotlivé oceánské jazyky jsou Východní Fijian s více než 600 000 reproduktory a Samoan s odhadem 400 000 reproduktorů. The Gilbertese (Kiribati), Tongan, Tahitian, Māori, Západní Fijian a Tolai (Poloostrov Gazelle ) každý z jazyků má více než 100 000 mluvčích. The společný předek který je rekonstruován pro tuto skupinu jazyků se nazývá Proto-Oceanic (zkráceně „POc“).

Klasifikace

Oceánské jazyky se poprvé ukázaly jako a jazyková rodina podle Sidney Herbert Ray v roce 1896 a kromě toho Malajsko-polynéský, jsou jedinou zavedenou velkou pobočkou Austronéské jazyky. Gramaticky byly silně ovlivněny Papuánské jazyky severní Nová Guinea, ale zachovávají si pozoruhodně velké množství austronéské slovní zásoby.[2]

Lynch, Ross a Crowley (2002)

Podle Lynch, Ross a Crowley (2002) se často tvoří oceánské jazyky vazby jeden s druhým. Spojení se tvoří, když se jazyky historicky vynořily z dřívějších kontinuum dialektu. Jazykové inovace sdílené sousedními jazyky definují řetězec protínajících se podskupin (a vazba), pro které není zřetelné proto-jazyk lze rekonstruovat.[3]

Lynch, Ross a Crowley (2002) navrhují tři základní skupiny oceánských jazyků:

„Rezidua“ (jak je nazývají Lynch, Ross a Crowley), která nezapadají do tří výše uvedených skupin, ale jsou stále klasifikována jako oceánská, jsou:

Ross & Næss (2007) odstranili Utupua – Vanikoro ze střední a východní Oceánie do nové primární větve oceánské:[4]

Blench (2014)[5] považuje Utupua a Vanikoro za dvě oddělené větve, které nejsou austronéské.

Ross, Pawley a Osmond (2016)

Ross, Pawley a Osmond (2016) navrhují následující revidovanou rake-like klasifikaci Oceanic s 9 primárními větvemi.[6]:10

Oceánský

Non-Austronesian jazyky

Roger Blench (2014)[5] tvrdí, že mnoho jazyků konvenčně klasifikovaných jako oceánské je ve skutečnosti ne Austronesian (nebo „papuánský ", což je geografické, spíše genetické seskupení), včetně Utupua a Vanikoro. Blench pochybuje, že Utupua a Vanikoro spolu úzce souvisejí, a proto by se neměli sdružovat. Vzhledem k tomu, že každý ze tří jazyků Utupua a tří jazyků Vanikoro se od sebe navzájem velmi liší, Blench pochybuje, že se tyto jazyky na ostrovech Utupua a Vanikoro diverzifikovaly, ale na ostrovy se stěhovaly odjinud. Podle Blenche to bylo historicky způsobeno Lapita demografická expanze skládající se z austronézských i ne austronézských osadníků migrujících z vlasti Lapita v Souostroví Bismarck na různé ostrovy dále na východ.

Mezi další jazyky, které jsou tradičně klasifikovány jako oceánské a u nichž Blench (2014) podezřívá, že jsou ve skutečnosti ne Austronesian, patří Jazyk Kaulong z West New Britain, který má Proto-malayo-polynéský - míra uchování slovníku pouze 5% a - jazyky věrnostních ostrovů které se mluví jen na sever od Nová Kaledonie.

Blench (2014) navrhuje, aby jazyky klasifikované jako:

Slovosled

Slovosled v oceánských jazycích je velmi různorodý a je distribuován v následujících zeměpisných oblastech (Lynch, Ross a Crowley 2002: 49).

Viz také

Reference

  1. ^ Hammarström, Harald; Forkel, Robert; Haspelmath, Martin, eds. (2017). "Oceánský". Glottolog 3.0. Jena, Německo: Max Planck Institute for the Science of Human History.
  2. ^ Mark Donohue a Tim Denham, 2010. Farming and Language in Island Southeast Asia: Reframing Austronesian History. Současná antropologie, 51(2):223–256.
  3. ^ The Vlnový model je vhodnější než Stromový model pro reprezentaci takových vazeb: viz François, Alexandre (2014), „Stromy, vlny a vazby: modely jazykové diverzifikace“ (PDF), Bowern, Claire; Evans, Bethwyn (eds.), Routledge Handbook of Historical Linguistics, London: Routledge, s. 161–189, ISBN  978-0-41552-789-7.
  4. ^ Ross, Malcolm a Åshild Næss (2007). „Oceánský původ pro Äiwoo, jazyk útesových ostrovů?“. Oceánská lingvistika. 46 (2): 456–498. doi:10.1353 / ol.2008.0003. hdl:1885/20053.
  5. ^ A b Blench, Roger. 2014. Lapita kánoe a jejich multietnické posádky: Mohly by být okrajové austronéské jazyky jiné než austronéské? Příspěvek prezentovaný na Workshopu o jazycích Papuy 3. - 20. ledna 2014, Manokwari, Západní Papua, Indonésie.
  6. ^ Ross, Malcolm; Pawley, Andrew; Osmond, Meredith (eds). Lexikus Proto Oceanic: Kultura a prostředí předkové oceánské společnosti. Svazek 5: Lidé: tělo a mysl. 2016. Asia-Pacific Linguistics (A-PL) 28.

Bibliografie