Polynéské jazyky - Polynesian languages

polynéský
Zeměpisný
rozdělení		Polynésie
Jazyková klasifikaceAustronesian
Proto-jazykProto-polynéský
Pododdělení
Glottologpoly1242[1]
Fidžijsko-polynéský.svg
Jazyky středního Pacifiku
Olivový je polynéský (nezobrazeno: Rapa Nui )

The Polynéské jazyky tvoří a jazyková rodina mluvený v geografickém Polynésie a na mozaiku odlehlé hodnoty z jihu střední Mikronésie na malé ostrovy na severovýchod od větších ostrovů na jihovýchod Solomonovy ostrovy a posypané skrz Vanuatu. Jazykoví taxonomové je klasifikují jako podskupinu mnohem větších a rozmanitějších Austronesian rodina, patřící k Oceánský větev té rodiny.[2] Polynézané sdílejí mnoho jedinečných kulturních rysů, které vyplynuly pouze z asi 1000 let společného vývoje, včetně společného jazykového vývoje, v Tonga a Samoa oblast přes většinu z prvního tisíciletí před naším letopočtem.

Existuje přibližně čtyřicet polynéských jazyků. Nejvýznamnější z nich jsou Tahitian, Samoan, Tongan, Māori a havajský. Když se lidé poprvé usadili na polynéských ostrovech relativně nedávno a protože interní lingvistická diverzifikace začala teprve před 2000 lety, polynéské jazyky si zachovávají silné společné rysy. Stále je jich mnoho příbuzný slova napříč různými ostrovy, například: tapu, ariki, motu, kava, a tapa stejně jako Hawaiki, mýtická vlast pro některé kultury.

Všechny polynéské jazyky vykazují silnou podobnost, zejména ve slovní zásobě. Samohlásky jsou často stabilní v potomcích jazycích, téměř vždy a, e, i, o a u. Souhláska Změny bývají docela pravidelné. Legendární vlast mnoha polynéských národů, rekonstruovaná jako *sawaiki, se zobrazí jako Hawaiki mezi Māori z Nový Zéland kde s je nahrazeno h; ale „Avaiki v Cookovy ostrovy s s nahrazeno ráz a w v; tak jako Hawai, název největšího ostrova v Havajské ostrovy, přičemž s je nahrazeno h a k rázem; tak jako Savaiʻi, největší ostrov na Samoi, kde w je nahrazeno v a k rázem; a jako Havaiʻi v Společenské ostrovy s s nahrazeno h, w nahrazeno v a k rázem.[3]

Jazyky

Polynéské jazyky spadají do dvou větví, Tongic a Jaderný polynéský. Tongan a Niuean tvoří tongskou větev; všichni ostatní jsou součástí jaderné polynéské větve.[4]

Historie klasifikace

Současná klasifikace polynéských jazyků začala určitými pozorováními od Andrew Pawley v roce 1966 na základě sdílených inovací ve fonologii, slovní zásobě a gramatice, které ukazují, že východní polynéské jazyky byly více spjaty se Samoanem než s Tonganem, přičemž Tongan a jeho blízký příbuzný byli niuejští „Tongic“ a Samoan a všechny ostatní polynéské jazyky studia „Nuclear Polynesian“.[6]

Dříve existovaly pouze lexikostatistické studie[7][8] to přímo navrhovalo „západopolynéskou“ skupinu složenou alespoň z Tonganů a Samoanů a že „východní polynéská“ skupina byla stejně vzdálená od Tonganů i Samoanů. Lexikostatistika je kontroverzní nástroj, který dokáže identifikovat body v jazycích, ze kterých lze odvodit jazykové vztahy[vyjasnit ]. Od publikace Pawley z roku 1966, která vyvozuje starověké vztahy polynéských jazyků postupoval podle více diagnostických nálezů studií využívajících komparativní metoda[vyjasnit ] a důkazy o sdílených inovacích.

Pawley publikoval další studii v roce 1967.[9] Začalo to proces získávání vztahů z polynéských jazyků na malých ostrovech v Melanésii,Polynéské odlehlé hodnoty “, jejichž jazyky dokázala Pawley vystopovat na východ Futuna v případě těch na jih a možná na Samou v případě těch na sever.

Až na malou odlišnost východně polynéského stromu se další studium na téměř dvacet let pozastavilo, dokud Wilson nešel[10] publikoval studii polynéských pronominálních systémů v roce 1985, která naznačuje, že mezi východními polynéskými jazyky a všemi ostatními nukleárními polynéskými jazyky existuje zvláštní vztah, ale pro Futunic, a tuto mimofutunskou skupinu nazvala „Elliceanské jazyky ". Kromě toho bylo zjištěno, že východní Polynésie pravděpodobně vzešla z mimosamojského Elliceana než ze samotné Samoy, což je vzhledem k dlouhému předpokladu samojské vlasti o původu východní Polynésie překvapivý návrh. Wilson tuto novou skupinu nazval" Ellicean " po názvu nezávislosti Tuvalu a předložil důkazy pro podskupiny v této zastřešující kategorii.

Marck,[11] v roce 2000 byl schopen nabídnout určitou podporu pro některé aspekty Wilsonova návrhu prostřednictvím srovnání sdílených sporadických (nepravidelných, neočekávaných) zvukových změn, např. např. proto-polynéský a proto-nukleární-polynéský * mafu, který se ‚uzdravil 'a stal se proto-Ellicejským * mafem. To bylo možné díky masivní polynesiánské jazykové srovnávací lexikonu („Pollex“ - s rekonstrukcemi) Biggse a Clarka.[12]

Navzdory relativně nízkému počtu polynéských jazyků a relativnímu množství údajů, které jsou již k dispozici u mnoha z nich, byla komparativní metoda často omezena na srovnání slovní zásoby, sdílené sporadické zvukové změny a, jak to udělal Wilson v roce 1985, srovnání pronominálních systémů , což je snad druhý nejčastěji popisovaný aspekt „vedlejších“ jazyků, které jsou často k dispozici pro srovnání po lexikostatistických seznamech. Wilson má připravované dílo[13] poskytnutí dalších důkazů o jemnozrnných podskupinách v rámci Ellicean a zvážení dalších nedávných prací[14] ve věci Elliceanských vnitřních vztahů. Wilsonova nová práce přináší záležitost přibližným limitům současných dostupných údajů a zahrnuje mnoho údajů neznámých většině ostatních vědců.

Vrátíme-li se k lexikostatistice, je třeba zdůraznit, že metoda co nejlépe nevyužívá seznamy krátkých slov o délce 100 nebo 200 slov. Dyen[15] například rozsáhlá lexikostatistická studie austronéské ukázala velkou (lexikostatistickou) rozmanitost v austronéských jazycích západní Melanésie. To bylo někdy na stejné úrovni jako lexikostatistická vzdálenost tchajwanských austronézských jazyků od jiných austronéských, včetně tchajwanských austronéských jazyků od sebe navzájem (Tchaj-wan je nyní definitivně známý jako vlast samotné jazykové rodiny). Ale nízká lexikostatistická dohoda mnoha západních Melanésianů Oceánské jazyky s jinými oceánskými Austronesiány lze snadno odmítnout jako malý podskupinový zájem, protože tyto jazyky jsou přesto plné diagnostických inovací Oceánského Austronesianu v jejich zvukových systémech a slovní zásobě, včetně mnoha oceánských lexikálních inovací nalezených v seznamech slov 100 a 200 lexikostatistických slov (a smrtících nezvratný důkaz sdílených fonologických inovací těchto skupin s nízkým skóre se všemi ostatními oceánskými Austronesiány). Melanesiánská „rozmanitost“ lexikostatistických studií v západním oceánu nebyla nikdy tak zajímavá, co se týče přisuzování nějaké zvláštní časové hloubky nebo podskupinového významu. Jsou to jen jazyky se zrychlenou ztrátou slovní zásoby, někdy na západě[je zapotřebí objasnění ] Oceánský případ, protože se týkají určitých starodávnějších národů regionu, které se po příchodu oceánsky mluvících národů přesunuly k oceánské řeči.[16]

Interní korespondence

Částečně proto, že polynéské jazyky se od sebe poměrně nedávno rozdělily, mnoho slov v těchto jazycích zůstává podobných odpovídajícím slovům v jiných. Níže uvedená tabulka to ukazuje slovy „nebe“, „severní vítr“, „žena“, „dům“ a „rodič“ v reprezentativním výběru jazyků: Tongan; Niuean; Samoan; Sikaiana; Takuu; Jazyk Rapanui; Tahitian; Cookovy ostrovy Māori (Rarotongan); Māori; Severní Marquesan; Jižní Marquesan; havajský a Mangarevan.

TonganNiueanSamoanSikaianaTakuuRapanuiTahitianRarotonganMāoriSeverní MarquesanJižní MarquesanhavajskýMangarevan
nebe/ laŋi // laŋi // laŋi // lani // ɾani // ŋaŋi // ʔaʔi // ŋaŋi // ŋaŋi // ʔaki // ʔani // lani // ŋaŋi /
Severní vítr/ tokelau // tokelau // toʔelau // tokelau // tokoɾau // tokeɾau // toʔeɾau // tokeɾau // tokeɾau // tokoʔau // tokoʔau // koʔolau // tokeɾau /
žena/ fefine // fifine // fafine // hahine // jemný // vahine // vaʔine // wahine // vehine // vehine // wahine // žíla /
Dům/ fale // fale // fale //zdravý// faɾe // haɾe // faɾe // ʔaɾe // ɸaɾe // haʔe // haʔe //zdravý// faɾe /
rodič/ maːtuʔa // motua // matua // maatua // matuʔa // metua // metua // matua // motua // motua // makua // matua /

Mezi různými polynéskými jazyky lze zaznamenat určité pravidelné korespondence. Například zní Māori / k /, / ɾ /, / t /, a / ŋ / odpovídají / ʔ /, / l /, / k /, a / n / v havajštině. Proto je „člověk“ tangata v Māori a havajan v havajštině a Māori roa „long“ odpovídá havajštině loa. Slavný havajský pozdrav aloha odpovídá Māori aroha„láska, něžné city“. Podobně havajské slovo pro kava je „Awa.

Podobnosti v základní slovní zásobě mohou umožnit řečníkům z různých ostrovních skupin dosáhnout významného stupně porozumění řeči toho druhého. Když určitý jazyk vykazuje neočekávaně velké rozdíly ve slovní zásobě, může to být výsledek a vyhýbání se jménům tabuizovaná situace - viz příklady v Tahitian, kde se to stalo často.

Mnoho polynéských jazyků bylo velmi ovlivněno evropskou kolonizací. Například Māori i Hawaiian ztratili mnoho řečníků Angličtina, a teprve od 90. let dosáhly jejich popularity.[17][18]

Osobní zájmena

Polynéské jazyky mají obecně tři čísla pro zájmena a přivlastňovací prostředky: jednotné číslo, dvojí a množné číslo. Například v Māori: IA (on ona), rāua (oni dva), rātou (oni 3 nebo více). Slova Rua (2) a toru (3) jsou stále rozeznatelné v koncovkách dvojitých a množných zájmen, což vyvolává dojem, že množné číslo bylo původně soud (trojice) nebo paucal (několik), a že původní množné číslo zmizelo.[19]Polynéské jazyky mají u zájmen a přivlastňovacích prostředků čtyři rozdíly: první výlučný, první zahrnující, druhý a třetí. Například v Māori jsou množná zájmena: matou (my, exc), tātou (my, inc), koutou (vy), rātou (ony). Rozdíl mezi exkluzivní a inkluzivní je zacházení s oslovenou osobou. Matou odkazuje na mluvčího a ostatní, ale ne na osobu nebo osoby, se kterými se mluví (tj. „Já a někteří další, ale ne vy“), zatímco tātou odkazuje na mluvčího, osobu nebo osoby, se kterými se mluví, a všechny ostatní (tj. „Ty a já a další“).

A a Ó majetek

Mnoho polynéských jazyků rozlišuje dva přivlastňovací prostředky. A-přivlastňovací prostředky (protože ve většině případů obsahují toto písmeno), také známé jako subjektivní přivlastňovací prostředky, označují majetek, který je třeba získat vlastní akcí (odcizitelné vlastnictví ). O-přivlastňovací prostředky nebo objektivní přivlastňovací prostředky se vztahují k majetku, který je někomu připevněn, neměnný a nevyžadují žádnou akci ze strany člověka, ale na které mohou ostatní stále působit (nezcizitelný majetek ). Některá slova mohou mít obě formy, často s rozdílným významem. Jedním z příkladů je Samoan slovo susu, který přijímá o-přivlastňovací lona susu (její prsa) a a-přivlastňovací v lana susu (její mateřské mléko). Porovnejte také částice použité ve jménech dvou knih bible Māori: Te Pukapuka A Heremaia (Kniha Jeremjášova) s Te Pukapuka Ó Hōhua (Kniha Jozue); první patří Jeremjášovi v tom smyslu, že byl autorem, ale Kniha Joshuova byla napsána někým jiným o Joshuovi. Podobně lze rozlišovat mezi rodnou vesnicí a současnou pobytovou vesnicí.

Číslovky v polynéských jazycích

[20]

AngličtinaJedenDvaTřiČtyřiPětŠestSedmOsmDevětDeset
Niueantahauatolufalimaale nefituhodnotahivahogofolu
TongantahauatolufaNimaale nefituhodnotahivahongofulu
SamoantasiLuatolufalimaale nefituhodnotaivasefulu
TuvaluantasiLuatolufalimaale nefituhodnotaivaagafulu
NanumeatahiLuatolufālimaale nefituhodnotaivatoa
TokelauantahiLuatolufalimaale nefituhodnotaivahefulu
WallisiantahiLuatolufāNimaale nefituhodnotahivahogofulu
PukapukatayiLuatoluwalimaale newituhodnotaivaLaugaulu
Rennellesetahiŋguatoŋguhāimagimaale nehitubaŋgupouzekatoa
PilenitasiRuatorufālimaale nefituhodnotaivakʰaro
TikopiatasiRuatorufarimaale nefituvarusivafuaŋafuru
AnutataiRuatorupaaNimaale nepituvaruivapuangapuru
Západní Uveatahiƚuatoufalimatahia-tupuluaona-tuputoluona-tupufaona-tupulimaona-tupu
EmaetasiRuatorufarimaale nefituβarusiβauruafuru
MeletasiRuatorufarimaale nefituParusiβasiŋafuru
Futuna-AniwatasiRuatorufarimaale nefituvaroivatagafuru
SikaianatahiLuatoluhálimaale nehituvalosivosehui
Ontong JavakahiLuakoluhálimaale nehikuhodnotasivosehui
TakuutasiLuatorufarimaale nefituvarusivosinafuru
KapingamarangidahiLuadoluhaalimaale nehiduwaluahojmada
Nukuorodahika-luaka-doluka-haaka-limaka-onoka-hiduka-hodnotaka-sivaka-hulu
Rapa NuitahiRuatoruharimaale nehituvaʼuivaUruahuru
Tahitiantahipititorumahapaeale nehituvaʼuivahōeʼahuru
PenrhyntahiLuatoluhálimaale nehituhodnotaivatahi-ngahulu
RarotongantaʼiRuatoruArimaale neʼItuvaruivangaʼuru
TuamotuantahiRuatorufārimaale nehituvaruivarongoʼuru
MaoritahiRuatoruwhārimaale nebíléWaruiwatekau (také ngahuru)
MorioritehiterutorutewhaterimateonotewhitutewaruteiwaMeangauru
MangarevatahiRuatoruharimaale nehituvaruivarogouru
Marquesane tahie úae toúe fae ímae onoe fitue vaúe ivaónohuú
havajský„E-kahi„E-lua‚E-kolu‚E-ha„E-lima„E-ono„E-hiku„E-walu„E-iwa‚Umi

Pravopis

Psané polynéské jazyky používají pravopis na základě Latinské písmo. Většina polynéských jazyků má pět samohláskové kvality, což odpovídá zhruba psaným i, e, a, o, u v klasice latinský. Pravopisné konvence pro fonémy které nejsou snadno zakódovány ve standardním latinském písmu, se musely postupem času vyvíjet. Pod vlivem tradic pravopisů jazyků, s nimiž byli obeznámeni, misionáři, kteří nejprve vyvinuli pravopisy pro nepsané polynéské jazyky, výslovně neoznačili délku phonemic samohlásky nebo ráz. Do té doby lingvisté vyškolení v modernějších metodách se dostali do Pacifiku, přinejmenším pro hlavní jazyky, bible byl již vytištěn podle pravopisného systému vyvinutého misionáři a lidé se naučili číst a psát bez označení délky samohlásky nebo ráz.

Tato situace přetrvává v mnoha jazycích. Navzdory snahám o reformu místních akademií vedl obecný konzervativní odpor k ortografickým změnám k různým výsledkům v polynéských jazycích a existuje několik variant psaní. Nejběžnější metoda však používá a macron k označení dlouhé samohlásky, zatímco samohláska bez této diakritické znaménky je krátká, například A proti A. Někdy je dlouhá samohláska napsána dvojitě, např. Maaori.

The ráz (není k dispozici ve všech polynéských jazycích, ale je-li přítomen, je jedním z nejběžnějších souhlásky ) je označen znakem apostrof, například, 'A proti A. Toto je poněkud anomálie, protože apostrof se nejčastěji používá k označení písmen, která byla vynechána, zatímco ráz je spíše a souhláska který není reprezentován tradičním latinským písmenem. Hawaiian používá „Okina, také volaný uživatelem několik dalších jmen, a jednokomorový souhláska dopis použitý v rámci Latinské písmo označit phonemic ráz. Používá se také v mnoha dalších polynéských jazycích, z nichž každý má svůj vlastní název postavy. (Vidět „Okina.) Kromě ʻokiny nebo poněkud podobného tahitského eta, je běžnou metodou změna jednoduchého apostrofu za kudrnatý, přičemž pro elisi použijeme normální apostrof a pro ráz. Druhá metoda se běžně používá v polynéských jazycích.

Viz také

Poznámky

  1. ^ Hammarström, Harald; Forkel, Robert; Haspelmath, Martin, eds. (2017). "Polynéský". Glottolog 3.0. Jena, Německo: Max Planck Institute for the Science of Human History.
  2. ^ Pokud jde o počet jazyků, 38 členů polynéské větve představuje 7 procent z 522 oceánských jazyků a 3 procenta austronéské rodiny (zdroj: Glottolog ).
  3. ^ Hīroa, Te Rangi (1964). Vikingové východu slunce. Nový Zéland: Whitcombe and Tombs Ltd. str. 69. ISBN  0-313-24522-3. Citováno 21. srpna 2010.
  4. ^ Lynch, John; Malcolm Ross; Terry Crowley (2002). Oceánské jazyky. Richmond, Surrey: Curzon. ISBN  978-0-7007-1128-4. OCLC  48929366.
  5. ^ Marck, Jeff (2000), Témata v polynéských jazycích a historii kultury. Canberra: Pacifická lingvistika
  6. ^ Pawley, Andrew, 1966, Polynéské jazyky: podskupina založená na sdílených inovacích v morfologii. Journal of the Polynesian Society 75(1):39–64. JSTOR  20704348.
  7. ^ Elbert, Samuel H., 1953, Vnitřní vztahy polynéských jazyků a dialektů. Jihozápadní žurnál antropologie 9(2):147–173. doi:10.1086 / soutjanth.9.2.3628573. JSTOR  3628573.
  8. ^ Emory, Kenneth P., 1963, Východní polynéské vztahy: struktura osídlení a čas, jak naznačují dohody o slovní zásobě. Journal of the Polynesian Society 72(2):78–100. JSTOR  20704084.
  9. ^ Pawley, Andrew, 1967, Vztahy polynéských odlehlých jazyků. Journal of the Polynesian Society 76(3):259–296. JSTOR  20704480.
  10. ^ Wilson, William H., 1985, Důkazy o zdroji odlehlých pro proto-východní-polynéský pronominální systém. Oceánská lingvistika 24(1/2):85-133. doi:10.2307/3623064. JSTOR  3623064.
  11. ^ Marck, Jeff (2000), Témata v polynéských jazycích a historii kultury. Canberra: Pacifická lingvistika.
  12. ^ Biggs, Bruce (1990, 1991, 1992, 1993, 1994) a Bruce Biggs a Ross Clark (1996), Pollex: Comparative Polynesian Lexicon (computer data base). Auckland: Katedra antropologie, University of Auckland.
  13. ^ Wilson, William H., 2012, Odkud východní Polynézané? Další jazykové důkazy pro severní odlehlý zdroj. Oceánská lingvistika 51(2):289–359. JSTOR  23321860.
  14. ^ Např. Kirch, Patrick Vinton a Roger Green (2001) Hawaiki, Rodová Polynésie: Esej o historické antropologii. Cambridge University Press. Cambridge.
    Pawley, Andrew (2009) Polynéské paradoxy: podskupiny, vlnové modely a dialektová geografie proto polynéské. Nepublikovaný příspěvek přednesený na 11. mezinárodní konferenci o austronéské lingvistice. Aussois, Francie.
  15. ^ Dyen, Isidore, 1965. Lexikostatistická klasifikace austronézských jazyků. International Journal of American Linguistics (Memoir 19).
  16. ^ Ross, Malcolm, 2008. Integrita jazykové rodiny Austronesianů: od Tchaj-wanu po Oceánii, Alicia Sanchez-Mazas, Roger Blench, Malcolm D. Ross, Ilia Peiros a Marie Lin (ed.), Minulé lidské migrace ve východní Asii: Porovnání archeologie, lingvistiky a genetiky„Routledge, Taylor & Francis Group, Velká Británie, s. 161–181.
  17. ^ Eleanor Ainge Roy (28. července 2018). "'Māori se stal hlavním proudem: „oživení novozélandského jazyka te reo“. Opatrovník. Citováno 22. září 2020.
  18. ^ Sara Kehaulani Goo (22. července 2019). „Havajský jazyk téměř zemřel. Oživení vyvolala rozhlasová show“. NPR. Citováno 22. září 2020.
  19. ^ Vskutku Fidžijský, jazyk úzce související s polynéskou, má singulární, dvojí, paucal a množné číslo; a dokonce tam můžeme vidět, že paucal v nadcházejících generacích nahradí množné číslo, protože paucal lze v současné době použít pro skupinu od 3 do 10, obvykle s nějakou rodinou, pracovní skupinou nebo jiným sdružením.
  20. ^ Zdroj: Seznam čísel http://www.zompist.com/numbers.shtml

Další čtení

Reference

  • Charpentier, Jean-Michel; François, Alexandre (2015). Atlas Linguistique de Polynésie Française - lingvistický atlas Francouzské Polynésie (ve francouzštině a angličtině). Mouton de Gruyter a Université de la Polynésie Française. ISBN  978-3-11-026035-9.
  • Irwin, Geoffrey (1992). Prehistorický průzkum a kolonizace Pacifiku. Cambridge: Cambridge University Press.
  • Krupa V. (1975–1982). Polynéské jazyky, Routledge a Kegan Paul
  • Lynch, J. (1998). Tichomořské jazyky: úvod. University of Hawai'i Press.
  • Lynch, John, Malcolm Ross & Terry Crowley (2002). Oceánské jazyky. Richmond, Surrey: Curzon Press.
  • Marck, Jeff (2000), Témata v polynéských jazycích a historii kultury. Canberra: Pacifická lingvistika.

externí odkazy