Vlnový model - Wave model

Tento článek pojednává o pojmu vlna v historické lingvistice. Pro další použití viz Vlnový model (disambiguation).
Schéma založené na modelu Wave původně představeném Johannesem Schmidtem. V tomhle Eulerův diagram, kruhy je třeba považovat za diachronní; to znamená, že se časem zvětšují v průměru, jako soustředné vlny na vodní hladině zasažené kamenem. Pozadí představuje a kontinuum dialektu bez jazykových hranic. Kruhy jsou stabilní dialekty, znaky nebo svazky znaků, které byly inovovány a staly se stabilnějšími oproti původně malé části kontinua ze společensko-politických důvodů. Tyto kruhy se šíří z jejich malých center maximální efektivity, jako jsou vlny, a stávají se méně efektivními[je zapotřebí objasnění ] a poté se rozptýlí v maximální době a vzdálenosti od středu. Jazyky je třeba považovat za nestálé soubory řečových návyků, které jsou výsledkem a převažují v průsečících kruhů. Nejkonzervativnějším jazykem je oblast, kterou kruhy nepokrývají.

v historická lingvistika, vlnový model nebo vlnová teorie (Němec Wellentheorie) je model jazykové změny, při kterém se z jeho oblasti původu šíří nová jazyková funkce (inovace) nebo nová kombinace jazykových funkcí, které ovlivňují postupně se rozšiřující skupinu dialektů. Tato teorie byla zamýšlena jako náhrada za stromový model, který se nezdá být schopen vysvětlit existenci některých funkcí, zejména v Germánské jazyky, sestupem z a proto-jazyk. V nejambicióznější podobě jde o velkoobchodní náhradu za stromový model jazyků.[1] Během 20. století byl vlnový model jako model pro změnu jazyka celkově málo akceptován, s výjimkou určitých případů, jako je studium kontinuum dialektu a areál jevy; nedávno si získal větší popularitu mezi historickými lingvisty kvůli nedostatkům modelu Tree.[1][2]

Zásady

Stromový model vyžaduje, aby se jazyky vyvíjely výlučně prostřednictvím sociálního rozdělení a jazykových rozdílů. Ve scénáři „stromu“ by přijetí určitých inovací skupinou dialektů mělo okamžitě vést ke ztrátě kontaktu s jinými souvisejícími dialekty: pouze tak lze vysvětlit vnořenou organizaci podskupin vynucenou stromovou strukturou.

Takový požadavek chybí ve vlnovém modelu, který může snadno přizpůsobit distribuci inovací v protínajících se vzorcích. Taková konfigurace je typická pro kontinuum dialektu (a vazby, viz níže), tedy historické situace, kdy dialekty sdílejí inovace s různými sousedy současně, a to takovým způsobem, že genealogické podskupiny, které definují, tvoří protínající se vzor. To vysvětluje popularitu modelu Wave ve studiích dialektologie.

Johannes Schmidt použil druhou metaforu k vysvětlení vzniku jazyka z kontinua. Kontinuum je zpočátku jako hladká šikmá čára. Řečníci v těsné blízkosti mají tendenci sjednocovat svou řeč a ze šikmé linie vytvářejí stupňovitou linii. Tyto kroky jsou dialekty. Postupem času některé kroky zeslábly a vyjít z užívání, zatímco ostatní upřednostňují celé kontinuum. Jako příklad použil Schmidt Standardní němčina, který byl definován tak, aby odpovídal některým dialektům, a poté se rozšířil po celém Německu a v mnoha případech nahradil místní dialekty.

Dědictví

V moderní lingvistice vlnový model významně přispěl ke zlepšení, ale nenahradil stromový model přístup komparativní metoda.[3] Někteří vědci dokonce navrhli, aby vlnový model nedoplňoval stromový model, ale měl by jej nahradit reprezentací jazykové genealogie.[1] Nedávné práce se také zaměřily na pojem a vazba,[4] rodina jazyků pocházející z dřívějšího dialektového kontinua: Vazby nemohou být reprezentovány stromy a musí být analyzovány vlnovým modelem.

Dějiny

Obhajuje se teorie vln Johannes Schmidt a Hugo Schuchardt.

V letech 2002 až 2007 Malcolm Ross a jeho kolegové se domnívali, že Oceánské jazyky lze nejlépe chápat jako vývoj prostřednictvím vlnového modelu.[5][6]

Viz také

Reference

  1. ^ A b C François, Alexandre (2014), „Stromy, vlny a vazby: modely jazykové diverzifikace“ (PDF), Bowern, Claire; Evans, Bethwyn (eds.), Routledge Handbook of Historical Linguistics, London: Routledge, s. 161–189, ISBN  978-0-41552-789-7.
  2. ^ Heggarty, Paul; Maguire, Warren; McMahon, duben (2010). „Rozdělení nebo vlny? Stromy nebo pavučiny? Jak mohou divergenční opatření a síťová analýza odhalit historii jazyků?“. Filozofické transakce královské společnosti B. 365 (1559): 3829–3843. doi:10.1098 / rstb.2010.0099. PMC  2981917. PMID  21041208..
  3. ^ Labov, William (2007). "Přenos a šíření". Jazyk. 83 (2): 344–387. doi:10.1353 / lan.2007.0082.
  4. ^ „Používám tento výraz vazba odkazovat na skupinu komunalektů [tj. dialekty nebo jazyky], které vznikly diferenciací dialektu " Ross, Malcolm D. (1988). Proto Oceanic a Austronesian jazyky západní Melanésie. Canberra: Pacifická lingvistika. p. 8.
  5. ^ Lynch, John; Malcolm Ross; Terry Crowley (2002). Oceánské jazyky. Richmond, Surrey: Curzon. ISBN  978-0-7007-1128-4. OCLC  48929366.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
  6. ^ Ross, Malcolm a Åshild Næss (2007). „Oceánský původ pro Äiwoo, jazyk útesových ostrovů?“. Oceánská lingvistika. 46 (2): 456–498. doi:10.1353 / ol.2008.0003. hdl:1885/20053.