Anatolské hieroglyfy - Anatolian hieroglyphs

Anatolské hieroglyfy
Luwianské hieroglyfy
Chetitské hieroglyfy
Troy VIIb hieroglyphic seal reverse.png
Typ
JazykyLuwianský jazyk
SměrZleva do prava
ISO 15924Hluw, 080
Alias ​​Unicode
Anatolské hieroglyfy
U + 14400 – U + 1467F
Konečný přijatý návrh skriptu
Tento článek obsahuje IPA fonetické symboly. Bez řádného podpora vykreslování, možná uvidíte otazníky, rámečky nebo jiné symboly namísto Unicode postavy. Úvodní průvodce symboly IPA najdete v části Nápověda: IPA.
Deska s Luwianskými hieroglyfickými nápisy zmiňujícími aktivity krále Urhiliny a jeho syna. 9. století před naším letopočtem. Od Hamy. Muzeum starověkého Orientu, Istanbul

Anatolské hieroglyfy jsou domorodci logografické skript nativní do centrální Anatolie, skládající se z asi 500 znaků. Kdysi se jim běžně říkalo Chetitské hieroglyfy, ale jazyk, který kódují, se ukázal být Luwian, ne Hittite a termín Luwianské hieroglyfy se používá v anglických publikacích. Jsou typologicky podobné Egyptské hieroglyfy, ale nevyplývají graficky z tohoto skriptu a není známo, že by v Egyptě hráli posvátnou roli hieroglyfů. Neexistuje žádné prokazatelné spojení s Chetitské klínové písmo.[1][2][3]

Dějiny

Geografické rozdělení anatolských hieroglyfů. Silné čáry představují nejvíce nálezů

Jednotlivé anatolské hieroglyfy jsou doloženy od druhého a počátku prvního tisíciletí před naším letopočtem přes Anatolii a do moderní Sýrie. Nejčasnější příklady se vyskytují u osobních těsnění, ale tyto se skládají pouze ze jmen, titulů a příznivých znaků a není jisté, že představují jazyk. Většina aktuálních textů se nachází jako monumentální nápisy v kameni, ačkoli několik dokumentů se zachovalo na olověných pásech.

První nápisy potvrzeny jako Luwianské datum Pozdní doba bronzová, ca. 14. až 13. století před naším letopočtem. Po zhruba dvou stoletích řídkého materiálu se hieroglyfy na počátku obnovily Doba železná, ca. 10. až 8. století před naším letopočtem. Na počátku 7. století před naším letopočtem bylo luwské hieroglyfické písmo, v té době ve věku asi 700 let, na okraji konkurenčních abecední skripty a upadl do zapomnění.

Jazyk

Zatímco téměř[4] všechny zachované texty využívající anatolské hieroglyfy jsou psány v Luwianský jazyk,[5] některé funkce skriptu naznačují jeho nejranější vývoj v dvojjazyčném chetitsko-luwském prostředí. Například znamení, které má formu „brát“ nebo „uchopit“ ruku, má hodnotu / ta /, což je přesně chetitské slovo ta- / da- „vzít“, na rozdíl od Luwianského příbuzného stejný význam, který je la-.[6] Anatolské hieroglyfy se občas používaly k psaní cizích materiálů Hurrian theonyma nebo leskne Urartian (jako Hieroglyph Luwian Urartian aqarqi.jpg á - ḫá + ra - ku pro Hieroglyph Urartian aqarqi.jpg aqarqi nebo Hieroglyph Luwian Urartian tyerusi 1.jpg tu - ru - za pro Hieroglyph Urartian tyerusi.jpg userusi, dvě měrné jednotky).

Typologie

Stejně jako v egyptštině mohou být znaky logografické nebo fonografické - to znamená, že mohou být použity k vyjádření slov nebo zvuků. Počet fonografických značek je omezený. Většina z nich představuje slabiky CV, ačkoli existuje několik disyllabických znaků. Velký počet z nich je nejednoznačných, pokud jde o to, zda je samohláska A nebo i. Některé značky jsou určeny pro jedno nebo jiné použití, ale mnohé jsou flexibilní.

Slova mohou být psána logograficky, foneticky, smíšeně (tj. Logogram s a fonetický doplněk ), a může předcházet písmeno a rozhodující. Kromě skutečnosti, že fonetické glyfy tvoří a slabikář namísto označení pouze souhlásek je tento systém analogický se systémem egyptských hieroglyfů.

Propracovanější monumentální styl se odlišuje od abstraktnějších lineárních nebo kurzivních forem scénáře. Obecně platí, že reliéfní nápisy upřednostňují monumentální formy a řezané přednost lineární formě, ale styly jsou v zásadě zaměnitelné. Většinou jsou psány texty několika řádků boustrofedon styl. V řádku jsou značky obvykle psány ve svislých sloupcích, ale jako v Egyptské hieroglyfy, estetické úvahy mají přednost před správným pořadím čtení.

Dešifrování

Chetitské hieroglyfy obklopují postavu v královských šatech. Nápis, opakovaný klínovým písmem kolem okraje, udává jméno majitele pečeti: chetitský vládce Tarkummuwa. Tento slavný dvojjazyčný nápis poskytl první vodítka pro dešifrování chetitských hieroglyfů.

Anatolské hieroglyfy se poprvé dostaly do západní pozornosti v devatenáctém století, kdy evropští průzkumníci jako např Johann Ludwig Burckhardt a Richard Francis Burton popsané piktografické nápisy na zdech města Hama, Sýrie. Stejné postavy byly zaznamenány v Boğazköy a předpokládá se A. H. Sayce být chetitského původu.[7]

Do roku 1915, kdy luwianský jazyk známý z klínového písma a značné množství anatolských hieroglyfů přepsaných a publikovaných, lingvisté začali dělat skutečný pokrok ve čtení scénáře.[7] Ve třicátých letech to bylo částečně rozluštěno Ignace Gelb Piero Meriggi, Emil Forrer, a Bedřich Hrozný. Jeho jazyk potvrdil jako Luwian v roce 1973 J.D. Hawkins, Anna Morpurgo Davies a Günther Neumann, který opravil některé předchozí chyby hodnot znaménka, zejména emiting čtení symbolů * 376 a * 377 z já, ī na zi, za.

Podepsat inventář

Skript se skládá z řádu 500 jedinečných znaků,[8] některé s více hodnotami; dané znaménko může fungovat jako logogram, determinativní nebo a osnovy nebo jejich kombinace. Značky jsou očíslovány podle Larocheho seznamu znaků s předponou „L.“ nebo '*'. Logogramy se přepisují latinsky velkými písmeny. Například * 90, obraz nohy, je přepisován jako PES, když je použit logograficky as jeho fonematickou hodnotou ti když se používá jako osnova. Ve vzácných případech, kdy logogram nelze přepsat do latiny, se vykresluje prostřednictvím jeho přibližného chetitského ekvivalentu zaznamenaného velkými písmeny, např. * 216 ARHA. Nejaktuálnější seznam značek je Marazzi (1998).

Hawkins, Morpurgo-Davies a Neumann opravili některé předchozí chyby týkající se hodnot znaménka, zejména emise čtení symbolů * 376 a * 377 z já, ī na zi, za.

Soupis sylabogramů životopisů:

-A-i-u
-*450, *19*209*105
h-*215, *196*413*307
k-*434*446*423
l-*176*278*445
m-*110*391*107
n-*35*411, *214*153, *395
p-*334*66*328
r-*383*412
s-*415 *433, *104, *402, *327--
t-*100, *29, *41, *319, *172*90*89, *325
w-*439-
y-*210--
z-*377*376*432(?)

Přepis logogramů je běžně termín představovaný latinkou velkými písmeny (např. PES pro logogram pro „nohu“). The osnovy jsou přepsány, disambiguating homophonic známky analogicky k klínové písmo, např. ta = ta1, tá = ta2a ta6 přepsat tři odlišné způsoby reprezentace phonemic / ta /.[9] Některým homofonním znakům se v posledních letech dostalo další pozornosti a nové fonetické interpretace, např. tà bylo argumentováno, že znamená / da /,[10] a á vypadá, že stál za / ʔa / (odlišný od / a /), představující potomka Protoindoevropský * / h₁ /.[11] Jedním z posledních potvrzených objevů týkajících se dešifrování anatolských hieroglyfů je reinterpretace označení4 a ta5 jako , respektive [12]

Unicode

Hlavní článek: Anatolské hieroglyfy (blok Unicode)

Anatolské hieroglyfy byly přidány do Unicode Standardně v červnu 2015 s vydáním verze 8.0.

Blok Unicode pro anatolské hieroglyfy je U + 14400 – U + 1467F:

Anatolské hieroglyfy[1][2]
Oficiální tabulka kódů konsorcia Unicode (PDF)
 0123456789ABCDEF
U + 1440x𔐀𔐁𔐂𔐃𔐄𔐅𔐆𔐇𔐈𔐉𔐊𔐋𔐌𔐍𔐎𔐏
U + 1441x𔐐𔐑𔐒𔐓𔐔𔐕𔐖𔐗𔐘𔐙𔐚𔐛𔐜𔐝𔐞𔐟
U + 1442x𔐠𔐡𔐢𔐣𔐤𔐥𔐦𔐧𔐨𔐩𔐪𔐫𔐬𔐭𔐮𔐯
U + 1443x𔐰𔐱𔐲𔐳𔐴𔐵𔐶𔐷𔐸𔐹𔐺𔐻𔐼𔐽𔐾𔐿
U + 1444x𔑀𔑁𔑂𔑃𔑄𔑅𔑆𔑇𔑈𔑉𔑊𔑋𔑌𔑍𔑎𔑏
U + 1445x𔑐𔑑𔑒𔑓𔑔𔑕𔑖𔑗𔑘𔑙𔑚𔑛𔑜𔑝𔑞𔑟
U + 1446x𔑠𔑡𔑢𔑣𔑤𔑥𔑦𔑧𔑨𔑩𔑪𔑫𔑬𔑭𔑮𔑯
U + 1447x𔑰𔑱𔑲𔑳𔑴𔑵𔑶𔑷𔑸𔑹𔑺𔑻𔑼𔑽𔑾𔑿
U + 1448x𔒀𔒁𔒂𔒃𔒄𔒅𔒆𔒇𔒈𔒉𔒊𔒋𔒌𔒍𔒎𔒏
U + 1449x𔒐𔒑𔒒𔒓𔒔𔒕𔒖𔒗𔒘𔒙𔒚𔒛𔒜𔒝𔒞𔒟
U + 144Ax𔒠𔒡𔒢𔒣𔒤𔒥𔒦𔒧𔒨𔒩𔒪𔒫𔒬𔒭𔒮𔒯
U + 144Bx𔒰𔒱𔒲𔒳𔒴𔒵𔒶𔒷𔒸𔒹𔒺𔒻𔒼𔒽𔒾𔒿
U + 144Cx𔓀𔓁𔓂𔓃𔓄𔓅𔓆𔓇𔓈𔓉𔓊𔓋𔓌𔓍𔓎𔓏
U + 144Dx𔓐𔓑𔓒𔓓𔓔𔓕𔓖𔓗𔓘𔓙𔓚𔓛𔓜𔓝𔓞𔓟
U + 144Ex𔓠𔓡𔓢𔓣𔓤𔓥𔓦𔓧𔓨𔓩𔓪𔓫𔓬𔓭𔓮𔓯
U + 144Fx𔓰𔓱𔓲𔓳𔓴𔓵𔓶𔓷𔓸𔓹𔓺𔓻𔓼𔓽𔓾𔓿
U + 1450x𔔀𔔁𔔂𔔃𔔄𔔅𔔆𔔇𔔈𔔉𔔊𔔋𔔌𔔍𔔎𔔏
U + 1451x𔔐𔔑𔔒𔔓𔔔𔔕𔔖𔔗𔔘𔔙𔔚𔔛𔔜𔔝𔔞𔔟
U + 1452x𔔠𔔡𔔢𔔣𔔤𔔥𔔦𔔧𔔨𔔩𔔪𔔫𔔬𔔭𔔮𔔯
U + 1453x𔔰𔔱𔔲𔔳𔔴𔔵𔔶𔔷𔔸𔔹𔔺𔔻𔔼𔔽𔔾𔔿
U + 1454x𔕀𔕁𔕂𔕃𔕄𔕅𔕆𔕇𔕈𔕉𔕊𔕋𔕌𔕍𔕎𔕏
U + 1455x𔕐𔕑𔕒𔕓𔕔𔕕𔕖𔕗𔕘𔕙𔕚𔕛𔕜𔕝𔕞𔕟
U + 1456x𔕠𔕡𔕢𔕣𔕤𔕥𔕦𔕧𔕨𔕩𔕪𔕫𔕬𔕭𔕮𔕯
U + 1457x𔕰𔕱𔕲𔕳𔕴𔕵𔕶𔕷𔕸𔕹𔕺𔕻𔕼𔕽𔕾𔕿
U + 1458x𔖀𔖁𔖂𔖃𔖄𔖅𔖆𔖇𔖈𔖉𔖊𔖋𔖌𔖍𔖎𔖏
U + 1459x𔖐𔖑𔖒𔖓𔖔𔖕𔖖𔖗𔖘𔖙𔖚𔖛𔖜𔖝𔖞𔖟
U + 145Ax𔖠𔖡𔖢𔖣𔖤𔖥𔖦𔖧𔖨𔖩𔖪𔖫𔖬𔖭𔖮𔖯
U + 145Bx𔖰𔖱𔖲𔖳𔖴𔖵𔖶𔖷𔖸𔖹𔖺𔖻𔖼𔖽𔖾𔖿
U + 145Cx𔗀𔗁𔗂𔗃𔗄𔗅𔗆𔗇𔗈𔗉𔗊𔗋𔗌𔗍𔗎𔗏
U + 145Dx𔗐𔗑𔗒𔗓𔗔𔗕𔗖𔗗𔗘𔗙𔗚𔗛𔗜𔗝𔗞𔗟
U + 145𔗠𔗡𔗢𔗣𔗤𔗥𔗦𔗧𔗨𔗩𔗪𔗫𔗬𔗭𔗮𔗯
U + 145Fx𔗰𔗱𔗲𔗳𔗴𔗵𔗶𔗷𔗸𔗹𔗺𔗻𔗼𔗽𔗾𔗿
U + 1460x𔘀𔘁𔘂𔘃𔘄𔘅𔘆𔘇𔘈𔘉𔘊𔘋𔘌𔘍𔘎𔘏
U + 1461x𔘐𔘑𔘒𔘓𔘔𔘕𔘖𔘗𔘘𔘙𔘚𔘛𔘜𔘝𔘞𔘟
U + 1462x𔘠𔘡𔘢𔘣𔘤𔘥𔘦𔘧𔘨𔘩𔘪𔘫𔘬𔘭𔘮𔘯
U + 1463x𔘰𔘱𔘲𔘳𔘴𔘵𔘶𔘷𔘸𔘹𔘺𔘻𔘼𔘽𔘾𔘿
U + 1464x𔙀𔙁𔙂𔙃𔙄𔙅𔙆
U + 1465x
U + 1466x
U + 1467x
Poznámky
1.^ Od verze Unicode 13.0
2.^ Šedé oblasti označují nepřiřazené body kódu

Viz také

Reference

  1. ^ Payne, A. (2004). Hieroglyfický Luwian. Wiesbaden: Harrassowitz. p. 1. ISBN  3-447-05026-8.
  2. ^ Melchert, H. Craig (2004). „Luvian“. V Woodard, Roger D. (ed.). Cambridge encyklopedie starověkých jazyků světa. Cambridge: Cambridge University Press. ISBN  0-521-56256-2.
  3. ^ Melchert, H. Craig (1996). „Anatolské hieroglyfy“. In Daniels, Peter T .; Bright, William (eds.). Světové psací systémy. New York a Oxford: Oxford University Press. ISBN  0-19-507993-0.
  4. ^ Hurriánský text napsaný anatolskými hieroglyfy viz Hawkins, J.D. (2003). Skripty a texty, Melchert, H.C. (vyd.), Luwians, Brill, str. 141. O výpůjčkách z různých jazyků v hieroglyfických textech doby železné viz Giusfredi, F. (2012). Poznámka sui prestiti accadici e urartei in luvio-geroglifico di età del Ferro, v P. Cotticelli Kurras et al. (eds.), Interferenze linguistiche e contatti culturali in Anatolia tra II e I millennio a.C. Studium v ​​onore di Onofrio Carruba v příležitostech del suo 80 ° kompl, str. 153-171.
  5. ^ Plöchl, R. (2003). Einführung ins Hieroglyphen-Luwische (v němčině). Drážďany: Verlag der TU Dresden. p. 12. ISBN  3-86005-351-5.
  6. ^ Yakubovich, I. (2008). „Chetitsko-luviánský dvojjazyčnost a původ anatolských hieroglyfů“. Acta Linguistica Petropolitana. 4 (1): 9–36.
  7. ^ A b Papež, Maurice (1999). The Story of Decipherment: From Egyptian Hieroglyphs to Mayan Script (rev. ed.). New York: Temže a Hudson. ISBN  0-500-28105-X.
  8. ^ Laroche (1960) uvádí 524, ale několik znaků oddělených Laroche je nyní považováno za identické (např. * 63 a * 64 s * 69, samo o sobě možná varianta * 59 MANUS; * 94 s * 91 PES.SCALA.ROTAE (dále jen „ kolečková brusle "glyph); * 136 s * 43 CAPERE atd.)
  9. ^ viz také článek na Indoevropská databáze Archivováno 12. července 2006 na adrese Wayback Machine
  10. ^ Rieken, E. (2008): „Die Zeichen , und in den hieroglyphen-luwischen Inschriften der Nachgroßreichszeit.“ In: Archi, A .; Francia, R. (eds.): VI Congresso Internazionale die Ittitilogia, Roma, 5.-9. Settembre 2005. Roma: CNR, 637-647.
  11. ^ Simon, Zsolt (2013). „Ještě jednou na hieroglyfickém luwianském znaku * 19 〈á〉“. Indogermanische Forschungen. 118 (2013): 1–22. doi:10.1515 / indo.2013.118.2013.1. S2CID  171055457.
  12. ^ Rieken, E. a Yakubovich I (2010): „The New Values ​​of Luwian Signs L 319 and L 172.“ In: Singer, I. (ed.): Ipamati kistamati pari tumatimis: Luwianské a chetitské studie předložené J. D. Hawkinsovi u příležitosti jeho 70. narozenin. Tel Aviv: Tel Avivská univerzita, Archeologický ústav, 199-219.

externí odkazy