Bedřich Hrozný - Bedřich Hrozný

Bedřich Hrozný
B. Hrozný 1915.jpg
Hrozný v roce 1915
narozený6. května 1879
Lysá nad Labem, Čechy, Rakousko-Uhersko
Zemřel12. prosince 1952(1952-12-12) (ve věku 73)
Praha, Československo
Národnostčeština
Známý jakoHittitologie
Vědecká kariéra
PoleOrientalista
Podpis
Index UK - Bedřich Hrozný signature.jpg

Bedřich (Friedrich) Hrozný (Čeština: [ˈBɛdr̝ɪx ˈɦrozniː] (O tomto zvukuposlouchat); 6. května 1879 - 12. prosince 1952) byl a čeština orientalista a lingvista. Přispěl k rozluštění starověku Chetitský jazyk, identifikoval jako Indoevropský jazyk a položil základy pro rozvoj Hittitologie.

Životopis

Hrozný se narodil v Lysá nad Labem, Čechy, Rakousko-Uhersko. Ve městě Kolín naučil se hebrejština a arabština. Na Vídeňská univerzita, studoval Akkadština, Aramejština, Etiopský, Sumerský a Sanskrt, stejně jako klínové písmo použito v Malá Asie, Mezopotámie a Persie. Studoval také orientalismus na Humboldtova univerzita v Berlíně.

Kariéra

V roce 1905 se po vykopávkách v Palestině stal profesorem na Vídeňská univerzita.

V roce 1906, v Hattusa (moderní Boğazkale, asi 200 km východně od Ankara ) a Němec expedice našla archivy Chetitští králové v klínovém písmu, ale v neznámém jazyce. Během aktivní služby v rakousko-uherské armádě během první světová válka, Hrozný publikoval v roce 1917 popis jazyka, který ukazuje, že patří do indoevropské rodiny.[1]

V roce 1925 vedl Hrozný český archeologický tým, který objevil 1 000 klínových desek obsahujících smlouvy a dopisy Asyrský obchodníci v turecké vesnici Kültepe a vykopali nedaleké starověké chetitské město Kanesh.

V roce 1929 založil Hrozný Archiv Orientální, který se stal jedním z předních časopisů pro orientální studia.

Později v životě se pokusil dešifrovat hieroglyfické písmo používané Chetity a skripty použité v starověká Indie a Kréta, ale ve své snaze selhal. V letech 1919 až 1952 působil jako profesor výzkumu klínového písma a starověkých orientálních dějin na Univerzita Karlova v Praha. Po Německá okupace Československa byl jmenován rektorem Univerzita Karlova, který zastával tuto funkci v letech 1939–1940.[2] V této funkci pomohl některým studentům uniknout ze zatčení během incidentu v roce 1939 a německému důstojníkovi uvedl, že Němci nemají právní nárok na pronásledování studentů na území nezávislé univerzity. Mrtvice v roce 1944 ukončila jeho vědeckou práci.[3]

Dešifrování chetitského jazyka

nu NINDA-an ēzzateni, wādar-ma ekuteni

K vyřešení záhady o chetitštině použil Bedřich Hrozný dvě věty, které se objevily v textu, který zní: nu NINDA-an ezzatteni watar-ma ekutteni. V té době se vědělo, že ideogram pro NINDA znamenalo chléb dovnitř Sumerský. Hrozný si myslel, že přípona -an byl možná chetitský akuzativ. Potom předpokládal, že druhé slovo, ed - / - ezza, měl něco společného s chlebem a předpokládal, že by to mohlo být sloveso jíst. Srovnání s latinský edo, Angličtina jíst a Němec Essen vedlo k předpokladu, že NINDA - an ezzatteni znamená „budete jíst chléb“. Ve druhé větě bylo Hrozného slovo zasaženo Watar to má podobnosti s angličtinou voda a německy Wasser. Poslední slovo druhé věty, ekutteni, měl zastavit eku-, který vypadal, že připomíná latinu aqua (voda). Přeložil tedy druhou větu jako „budete pít vodu“. Hrozný si brzy uvědomil, že Chetité mluví indoevropským jazykem, takže je mnohem snazší dešifrovat a číst jejich klínové písmo. S využitím těchto poznatků pokračoval Hrozný ve své práci a v roce 1917 mohl vydat chetitskou gramatiku.[4]

Publikace

  • Sumerisch-babylonische Mythen von dem Gotte Ninrag (Ninib). Berlin: Wolf Peiser, 1903.
  • Obilí ve staré Babylónii. (= „Pšenice ve starověkém Babylónštině“). Vídeň: Hölder v Kommission, 1913.
  • „Die Lösung des hethitischen Problémy“, Mitteilungen der Deutschen Orient-Gesellschaft 56 (1915): 17–50.
  • Die Sprache der Hethiter, ihr Bau und ihre Zugehörigkeit zum indogermanischen Sprachstamm. Leipzig: J.C.Hinrichs, 1917 (dotisk: Drážďany: TU Drážďany, 2002).
  • Hethitische Keilschrifttexte aus Boghazköi, in Umschrift, mit Übersetzung und Kommentar. Lipsko: J.C.Hinrichs, 1919.
  • Über die Völker und Sprachen des alten Chatti-Landes: Hethitische Könige. Lipsko: J.C.Hinrichs, 1920.
  • Keilschrifttexte aus Boghazköi, sv. 5 (ze 6): Autogramiáda. Leipzig: J.C.Hinrichs, 1921 (dotisk: Osnabrück: Zeller, 1970).
  • Les nápisy hittites hiéroglyphiques: Essai de déchiffrement, suivi d’une grammaire hittite hiéroglyphique en paradigmes et d’une liste d’hiéroglyphes. Praha: Orientální Ústav, 1933.
  • Über die älteste Völkerwanderung und über das Problem der proto-indischen Zivilisation: Ein Versuch, die proto-indischen Inschriften von Mohendscho-Daro zu entziffern. Praha, 1939.
  • Die älteste Geschichte Vorderasiens und Indiens. Praha: Melantrich, 1940, 1941, 1943.
  • Nápisy cunéiformes du Kultépé, sv. 1. Praha, 1952.
  • Dávná historie západní Asie, Indie a Kréty. New York, 1953.

Literatura

  • Šárka Velhartická: Bedřich Hrozný a 100 let chetitologie / Bedřich Hrozný a 100 let Hittitologie. Praha, Národní galerie, 2015.
  • Šárka Velhartická: Dopisy Bedřicha Hrozného literárním osobnostem, Praha, Památník národního písemnictví, 2015.
  • Šárka Velhartická: Justin Václav Prášek a Bedřich Hrozný. Počátky české staroorientalistiky a klínopisného bádání, Praha – Hradec Králové, Academia – Univerzita Hradec Králové, 2019.

Reference

  1. ^ Luraghi, Silvia (1997). Hittite. Mnichov: Lincom Europa. str. 1. ISBN  3-89586-076-X.
  2. ^ https://www.cuni.cz/UK-2367.html
  3. ^ Falvey, Christian (2009-05-13). „Bedřich Hrozný - znovuobjevitel chetitského jazyka“. Radio Praha. Citováno 2017-09-11.
  4. ^ Buck, C. D. (1920). „Hittite indoevropský jazyk?“. Klasická filologie. 15 (2): 189–190. JSTOR  263436.