Svitky od Mrtvého moře - Dead Sea Scrolls - Wikipedia

Svitky od Mrtvého moře
Svitek Žalmy (11Q5), jeden z 981 textů Svitků od Mrtvého moře, s částečným hebrejským přepisem.
Materiál	Papyrus, pergamen a bronz
Psaní	Většinou hebrejština; Aramejština, řecký, a Nabataean-aramejština
Vytvořeno	Odhad 408 BCE až 318 CE
Objevil	1946/47–1956
Současné umístění	Rozličný

Část série na
Židovská kultura
Jazyky hebrejština Moderní Ashkenazi Sephardi Mizrahi Jemenčan Tiberian Středověký Mishnaic Biblický samaritán Babylonian Palestinec Žido-aramejština Hulaulá Lishana Deni Lishán Didán Barzani Betanure Lishanid Noshan Targum Biblický Talmudic Palestinec Galilean Žido-arabština Yahudic Judeo-Baghdadi Judeo-marocký Judeo-Tripolitanian Djerbian Jemenčan jiný Jazyky židovské diaspory jidiš Ladino Haketia Tetuani Jevanský Katalánština Italkian Piedmontese Knaanic Gruzinic Karaim Dzhidi Bukhori Juhuri Zarphatic Golpaygani Shirazi Hamedani Shuadit Judeo-Marathi Judeo-berberský Judeo-Malayalam Krymchak Koiné Řek
Mytologie Baal El Genesis Adam a Eva Lilith Rajská zahrada Strom života Zakázané ovoce Patriarchové Abraham Země zaslíbená Gog a Magog Nimrod Babylonská věž Sodoma a Gomora Noemova archa Kain a Ábel Mojžíš Hořící keř Deset ran Překročení Rudého moře Exodus Mount Sinai Zlaté tele Desatero Svatostánek Dobytí Kanaánu Jahve Moloch peklo Shromáždění Izraele Danieli Gideon Saule David a Goliáš Solomon Samson Ester Haman Mordechaj Práce Ezra Ruth Azrael Michaele Gabriel Dobiel Ouza Židovský folklór Dybbuk Golem Monstrum Leviatan Shedim Tanin Rahab Bagdana Estries Belial Samael Re'em Baal Berith Lilin Bar Juchne Ziz Naamah Mazzikin Arariel Se'irim Dumah Armilus Broxa Elioud Alukah Rephaite Pardes Yossele
Literatura Biblický hebrejština izraelský americký Ladino jidiš Angličtina Jemenčan Musar Rabínský Židovská poezie Biblický Piyyutim Al-Andalus Jemenčan Epické Středověká hebrejština Moderní hebrejština Židovští básníci Shalom Shabazi Abraham Sutzkever Judah Halevi Dunash ben Labrat Itzik Feffer Emma Lazarová Solomon ibn Gabirol Abba Kovner Qasmuna Jehuda Amichai
Filozofie Haskalah Seznam židovských filozofů
Hudba izraelský Světský Náboženský Mizrahi Sefardský Klezmer Niggun Zemirot
Umění izraelský Jidiš divadlo Izraelské kino Židovský tanec Izraelský tanec Seznamy Židů spojené s výtvarným uměním Humor Seznam židovských filmových režisérů Dovolená
Věda izraelský Lék Astronomie Biblická kosmologie Matematici Vědci
Sport izraelský Seznam Židů ve sportu Židovská sportovní síň slávy Maccabiah
Kuchyně Starověký Izraelita izraelský Sephardi Mizrahi Ashkenazi Syřan Bucharan
Další aspekty Symbolismus Oblečení Architektura
Portál judaismu

The Svitky od Mrtvého moře (také Kumránské jeskyně svitky) jsou starověký židovský náboženské rukopisy, které byly nalezeny v Kumránské jeskyně v Judská poušť, blízko Ein Feshkha na severním pobřeží ostrova Mrtvé moře v západní banka. Vědecká shoda datuje tyto svitky z posledních tří století BCE a první století CE.^[1][2] Texty mají velký historický, náboženský a jazykový význam, protože obsahují druhou nejstarší známou dochovanou knihu rukopisy prací později zahrnutých do Hebrejský biblický kánon, spolu s deuterokanonický a mimobiblické rukopisy, které v poslední době uchovávají důkazy o rozmanitosti náboženského myšlení Judaismus druhého chrámu. Téměř všechny svitky od Mrtvého moře drží stát Izrael v Svatyně knihy na základě Izraelské muzeum, ale vlastnictví svitků je sporné Jordán a Palestina.

V oblasti Mrtvého moře bylo objeveno mnoho tisíc písemných fragmentů. Představují zbytky větších rukopisů poškozených přirozenými příčinami nebo lidskými zásahy, přičemž drtivá většina obsahuje jen malé útržky textu. Malý počet dobře zachovaných, téměř neporušených rukopisů však přežilo - méně než tucet z těch z kumránských jeskyní.^[1] Vědci shromáždili sbírku 981 různých rukopisy - objeveno v letech 1946/47 a v roce 1956 - z 11 jeskyní.^[3] 11. den Kumránské jeskyně leží v bezprostřední blízkosti Helénistické období Židovská osada v Khirbet Qumran na východě Judská poušť, v západní banka.^[4] Jeskyně se nacházejí asi 1,6 míle západně od severozápadního pobřeží ostrova Mrtvé moře, odkud odvozují své jméno. Odborná shoda se datuje kumránskými jeskynními svitky z posledních tří století BCE a první století CE.^[1] Bronzové mince nalezené na stejných místech tvoří sérii začínající na John Hyrcanus (ve funkci 135–104 př. n. l.) a pokračující až do období První židovsko-římská válka (66–73 nl), podporující radiokarbon a paleografický datování svitky.^[5]

V širším smyslu zahrnují svitky od Mrtvého moře rukopisy z dalších míst Judské pouště, datovaných již v 8. století př. N. L. A až v 11. století n. L.^[6]

Biblické texty starší než svitky od Mrtvého moře byly objeveny pouze ve dvou stříbrných amuletech ve tvaru svitku, které obsahovaly části Kněžské požehnání z Kniha čísel, vykopané v Jeruzalémě v Ketef Hinnom a datem c. 600 př. Nl; někteří vědci také kontroverzní Shapira Scroll. Třetí nejstarší dochovaný známý kousek Tóry, Posun En-Gedi, se skládá z části Leviticus nalezen v Ein Gedi synagoga, spálená v 6. století n. l. a analyzována v roce 2015. Výzkum ji datoval paleograficky do 1. nebo 2. století n. l. a pomocí Metoda C14 někdy mezi 2. a 4. stol. n. l.^[7]

Většina textů se používá hebrejština, s některými napsanými v Aramejština (například Syn Boží text; v různých regionálních dialektech, včetně Nabataean ) a několik v řecký.^[8] Objevy z Judská poušť přidat latinský (z Masada ) a arabština (z Khirbet al-Mird ) texty.^[9] Většina textů je napsána pergamen, někteří na papyrus a jeden na měď.^[10]

Archeologové již dlouho spojovali svitky se starověkými Židovská sekta volal Essenes, ačkoli některé nedávné interpretace tuto souvislost zpochybnily a tvrdí, že kněží v Jeruzalém nebo Zadokité nebo jiné neznámé židovské skupiny svitky napsaly.^[11][12]

Kvůli špatnému stavu některých svitků vědci neidentifikovali všechny své texty. Identifikované texty spadají do tří obecných skupin:

1. Asi 40% tvoří kopie textů z Hebrejská písma.
2. Přibližně dalších 30% tvoří texty z Druhé období chrámu které nakonec nebyly kanonizován v hebrejské Bibli, jako Kniha Enocha, Kniha jubileí, Book of Tobit, Sirachova moudrost, Žalmy 152–155, atd.
3. Zbytek (zhruba 30%) je sektářský rukopisy dříve neznámých dokumentů, které osvětlují pravidla a přesvědčení konkrétní skupiny (sekta ) nebo skupiny v rámci většího judaismus, jako Pravidlo komunity, Válečný svitek, Pesher na Habakuku, a Pravidlo požehnání.^{[13][potřebujete nabídku k ověření ]}

Objev

Jeskyně v Kumránu

Kumránská jeskyně 4, kde bylo nalezeno devadesát procent svitků

Svitky od Mrtvého moře byly objeveny v sérii dvanácti jeskyně kolem místa původně známého jako „Ein Feshkha Jeskyně "poblíž Mrtvého moře v západní banka (pak část Jordán ) mezi lety 1946 a 1956 Beduínští pastýři a tým archeologové.^[14] Praxe skladování opotřebovaných posvátných rukopisů v kameninových nádobách pohřbených v zemi nebo v jeskyních souvisí se starověkým židovským zvykem Genizah.

První objev (1946–1947)

Počáteční objev beduínského ovčáka Muhammeda edh-Dhiba, jeho bratrance Jum'a Muhammeda a Khalila Musy se uskutečnil v období od listopadu 1946 do února 1947.^[15][16] Pastýři objevili sedm svitků (viz Svitky a fragmenty ) umístěný ve sklenicích v jeskyni poblíž toho, co je nyní známé jako kumránské místo. John C. Trever rekonstruoval příběh svitků z několika rozhovorů s beduín. Edh-Dhibův bratranec si jeskyně všiml, ale sám Edh-Dhib byl první, kdo do jedné skutečně spadl (jeskyně se nyní jmenovala jeskyně 1). Získal hrst svitků, které Trever identifikuje jako Isaiah Scroll, Habakukův komentář a Pravidlo komunity, a vzal je zpět do tábora, aby ukázal své rodině. V tomto procesu nebyl zničen žádný svitek.^[17] Beduíni nechali svitky viset na stanu stanu, zatímco vymýšleli, co s nimi dělat, a pravidelně je vytahoval, aby ukázal svým lidem. V určitém okamžiku během této doby bylo pravidlo Společenství rozděleno na dvě části. Beduín nejprve svitky vzal k prodejci jménem Ibrahim 'Ijha Betlém. „Ijha je vrátil a řekl jim, že jsou bezcenní, poté, co byli varováni, že by mohli být ukradeni ze synagogy. Beduíni se neohroženě vydali na nedaleký trh, kde jim syrský křesťan nabídl, že je koupí. K jejich rozhovoru se připojil šejk a navrhl, aby svitky odnesli k Khalil Eskander Shahin, „Kandovi“, ševci a obchodníkovi se starožitnostmi na částečný úvazek. Beduíni a prodejci se vrátili na místo, jeden svitek ponechali Kandovi a tři další prodali prodejci za 7 jordánských liber (přibližně 28 $, nebo 321 $ v roce 2019).^[17][18] Původní svitky nadále měnily majitele poté, co je beduíni nechali v držení třetí strany, dokud nebylo možné sjednat prodej. (Vidět Vlastnictví.)

V roce 1947 upoutalo pozornost původních sedm svitků Dr. John C. Trever, z Americké školy orientálního výzkumu (ASOR), který porovnal skript ve svitcích se skriptem v Nash Papyrus, nejstarší biblický rukopis, který byl tehdy znám, a nalezl mezi nimi podobnosti. V březnu 1948 arabsko-izraelská válka vyzval k přesunu některých svitků na Beirut, Libanon, do úschovy. Dne 11. dubna 1948 Millar Burrows, vedoucí ASOR, oznámil objev svitků v obecné tiskové zprávě.

Hledání kumránských jeskyní (1948–1949)

Na začátku září 1948 metropolitní biskup Mar Samuel přinesl profesorovi několik dalších fragmentů svitku, které získal Ovidio R. Sellers, nový ředitel ASOR. Na konci roku 1948, téměř dva roky po jejich objevení, vědci ještě neměli najít původní jeskyni, kde byly fragmenty nalezeny. S nepokoji v té době nemohlo být bezpečně provedeno žádné rozsáhlé pátrání. Prodejci se pokusili získat Syřané pomáhat při hledání jeskyně, ale nebyl schopen zaplatit jejich cenu. Na začátku roku 1949 dala vláda Jordánska povolení Arabská legie prohledat oblast, kde se považovala původní kumránská jeskyně. V důsledku toho byla jeskyně 1 znovuobjevena dne 28. ledna 1949 belgickým Spojené národy pozorovatel Kapitán Phillipe Lippens a kapitán arabské legie Akkash el-Zebn.^[19]

Znovuobjevení Kumránských jeskyní a nové objevy svitků (1949–1951)

Pohled na Mrtvé moře z jeskyně v Kumránu, kde byly objeveny některé svitky od Mrtvého moře.

Znovuobjevení toho, co se v Kumránu stalo známé jako „jeskyně 1“, vedlo k počátečnímu vykopání místa od 15. února do 5. března 1949 jordánským ministerstvem starožitností vedeným Gerald Lankester Harding a Roland de Vaux.^[20] Místo Jeskyně 1 přineslo objevy dalších fragmentů Scroll Dead Dead Sea, lněné látky, sklenic a dalších artefaktů.^[21]

Výkopy Kumránu a nové objevy jeskyní (1951–1956, 2017)

V listopadu 1951 Roland de Vaux a jeho tým z ASOR zahájil kompletní výkop Kumránu.^[22] V únoru 1952 objevili beduíni 30 fragmentů v jeskyni 2.^[23] Objev druhé jeskyně nakonec přinesl 300 fragmentů z 33 rukopisů, včetně fragmentů z Jubilea a Sirachova moudrost napsáno hebrejsky.^[21][22] Následující měsíc, dne 14. Března 1952, tým ASOR objevil třetí jeskyni s fragmenty Jubilea a Měděný svitek.^[23] V období od září do prosince 1952 byly fragmenty a svitky jeskyní 4, 5 a 6 následně objeveny týmy ASOR.^[22]

Vzhledem k tomu, že peněžní hodnota svitků rostla s tím, jak se jejich historický význam stal veřejnějším, zrychlili beduíni a archeologové ASOR pátrání po svitcích samostatně ve stejné obecné oblasti Kumránu, což bylo přes 1 kilometr v délce. V letech 1953 a 1956 vedl Roland de Vaux další čtyři archeologické expedice v této oblasti, aby odkryly svitky a artefakty.^[21] Jeskyně 11 byla objevena v roce 1956 a poskytla poslední fragmenty nalezené v blízkosti Kumránu.^[24]

Jeskyně 4–10 jsou seskupeny v oblasti ležící v relativní blízkosti 160 yardů (cca 150 metrů) od Khirbet Qumran, zatímco jeskyně 1, 2, 3 a 11 se nacházejí 1 míli (2–2 kilometry) na sever, přičemž jeskyně 3 je nejvzdálenější.^[25][26]

V únoru 2017 oznámili archeologové Hebrejské univerzity objev nové 12. jeskyně.^[27] Ve sklenici byl nalezen jeden prázdný pergamen; rozbité a prázdné svitky a krumpáče však naznačují, že jeskyně byla vypleněna v padesátých letech.^[28]

Svitky a fragmenty

Tato část musí být aktualizováno. Aktualizujte prosím tento článek, aby odrážel nedávné události nebo nově dostupné informace. (Květen 2012)

The Izajášův svitek (1QIsa^A) obsahuje téměř celý Kniha Izaiáše.

972 rukopisů nalezených v Kumránu bylo nalezeno primárně ve dvou samostatných formátech: as svitky a jako fragmenty předchozích svitků a textů. Ve čtvrté jeskyni byly fragmenty roztrhány na 15 000 kusů. Tyto malé fragmenty způsobily vědcům poněkud problém. G.L. Harding, ředitel Jordánské ministerstvo starožitností, začal pracovat na sestavování fragmentů dohromady, ale nedokončil to před svou smrtí v roce 1979.^[29]

Jeskyně 1

Původních sedm svitků z jeskyně 1 v Kumránu je Velký svitek Izaiáše (1QIsa^A), druhá kopie Izaiáše (1QIsa^b ), Pravidlo komunity Přejděte (1QS), Pesher Habakuk (1QpHab) Válečný svitek (1QM), Díkůvzdání Hymns (1QH) a Genesis Apocryphon (1QapGen).^[30]

Jeskyně 2

Jeskyně 3

Jeskyně 4a a 4b

The Damašský dokument Posun, 4Q271D^F, nalezený v jeskyni 4

4Q7, fragment knihy Genesis nalezený v jeskyni 4

Jeskyně 4 byla objevena v srpnu 1952 a byla vykopána 22. – 29. Září 1952 Gerald Lankester Harding, Roland de Vaux, a Józef Milik.^[23][125] Jeskyně 4 jsou ve skutečnosti dvě ručně vyřezávané jeskyně (4a a 4b), ale protože byly fragmenty smíchány, jsou označeny jako 4Q. Jeskyně 4 je nejznámější z kumránských jeskyní, a to jak díky viditelnosti z Qumranské plošiny, tak díky své produktivitě. Je viditelný z náhorní plošiny na jih od kumránské osady. Je zdaleka nejproduktivnější ze všech kumránských jeskyní a produkuje devadesát procent svitků od Mrtvého moře a svitkových fragmentů (přibližně 15 000 fragmentů z 500 různých textů), včetně 9–10 kopií Jubilea spolu s 21 tefillin a 7 mezuzot.

Cave 5

Cave 5 was discovered alongside Cave 6 in 1952, shortly after the discovery of Cave 4. Cave 5 produced approximately 25 manuscripts.^[23]

Cave 6

Cave 6 was discovered alongside Cave 5 in 1952, shortly after the discovery of Cave 4. Cave 6 contained fragments of about 31 manuscripts.^[23]

List of groups of fragments collected from Wadi Qumran Cave 6:^[372][373]

Jeskyně 7

Dead Sea Scroll fragments 7Q4, 7Q5, and 7Q8 from Cave 7 in Qumran, written on papyrus.

Cave 7 yielded fewer than 20 fragments of Greek documents, including 7Q2 (the "Dopis Jeremiáše " = Baruch 6), 7Q5 (which became the subject of much speculation in later decades), and a Greek copy of a scroll of Enoch.^{[405][406][407]} Cave 7 also produced several inscribed potsherds and jars.^[408]

Lists of groups of fragments collected from Wadi Qumran Cave 7:^[372][373]

Jeskyně 8

Cave 8, along with caves 7 and 9, was one of the only caves that are accessible by passing through the settlement at Qumran. Carved into the southern end of the Qumran plateau, cave 8 was excavated by archaeologists in 1957.

Cave 8 produced five fragments: Genesis (8QGen), Psalms (8QPs), a tefillin fragment (8QPhyl), a mezuzah (8QMez), and a hymn (8QHymn).^[415] Cave 8 also produced several tefillin cases, a box of leather objects, tons of lamps, jars, and the sole of a leather shoe.^[408]

List of groups of fragments collected from Wadi Qumran Cave 8:^[372][373]

Cave 9

Cave 9, along with caves 7 and 8, was one of the only caves that are accessible by passing through the settlement at Qumran. Carved into the southern end of the Qumran plateau, Cave 9 was excavated by archaeologists in 1957. There was only one fragment found in Cave 9.

Cave 10

In Cave 10 archaeologists found two ostraca with writing on them, along with an unknown symbol on a grey stone slab.

Cave 11

A view of part of the Temple Scroll that was found in Qumran Cave 11.

Cave 11 was discovered in 1956 and yielded 21 texts, some of which were quite long. The Temple Scroll, so called because more than half of it pertains to the construction of the Jeruzalémský chrám, was found in Cave 11, and is by far the longest scroll. It is now 26.7 feet (8.15 m) long. Its original length may have been over 28 feet (8.75 m). Svitek chrámu byl považován za Yigael Yadin as "The Torah According to the Essenes". On the other hand, Hartmut Stegemann, a contemporary and friend of Yadin, believed the scroll was not to be regarded as such, but was a document without exceptional significance. Stegemann notes that it is not mentioned or cited in any known Essene writing.^[417]

Also in Cave 11, an eschatologické fragment about the biblical figure Melchizedek (11Q13 ) was found. Cave 11 also produced a copy of Jubilea, and a proto-Masoteric text of the Svitek Tóry (only a fragment of the Book of Leviticus surviving), known as the Paleo-hebrejský svitek Leviticus.

According to former chief editor of the DSS editorial team John Strugnell, there are at least four privately owned scrolls from Cave 11, that have not yet been made available for scholars. Among them is a complete Aramaic manuscript of the Book of Enoch.^[418]

List of groups of fragments collected from Wadi Qumran Cave 11:

Jeskyně 12

Jeskyně 12 byla objevena v únoru 2017 na útesech západně od Kumránu, poblíž severozápadního pobřeží Mrtvého moře.^[27] Archeologické vyšetření našlo krumpáče a prázdné rozbité sklenice, což naznačuje, že jeskyně byla objevena a vypleněna v padesátých letech minulého století. Jeden z hlavních výzkumníků projektu Hebrew University of Jerusalem a Liberty University of Virginia, Dr. Oren Gutfeld, uvedl: „Ačkoli na konci dne nebyl nalezen žádný svitek a místo toho jsme„ pouze “našli kousek pergamenu srolovaného v džbánu, který se zpracovával k psaní, nálezy bezpochyby naznačují, že jeskyně obsahovala ukradené svitky. “^[28]

Fragmenty s neznámou proveniencí

Některé fragmenty svitků nemají ani významný archeologický nález původ ani záznamy odhalující, ve které určené kumránské jeskynní oblasti byly nalezeny. Předpokládá se, že pocházejí z jeskyní Wadi Qumran, ale je stejně pravděpodobné, že pocházejí z jiných archeologických nalezišť v oblasti Judské pouště.^[422] Tyto fragmenty byly proto označeny do dočasné řady „X“.

Galerie

• 

  Mrtvé moře Scroll 175, kompletní, Testimonia, z Qumran Cave 4, Jordan Museum v Ammánu

• 

  Scroll Dead Dead 28a z Kumránské jeskyně 1, kompletní, Jordan Museum v Ammánu

• 

  Válečný svitek, nalezený v Kumránské jeskyni 1.

• 

  Část druhé objevené kopie Izajášův svitek, 1QIsa^b.

• 

  Část svitku od Mrtvého moře 28a z Kumránské jeskyně 1. Jordanské muzeum v Ammánu

• 

  Svitek od Mrtvého moře, Pesher Isaiah, z Kumránské jeskyně 4. Jordánské muzeum, Ammán

• 

  Mrtvé moře Scroll 175, Testimonia, z Kumránské jeskyně 4. Jordánské muzeum, Ammán

• 

  Mrtvé moře Scroll 109, Qohelet nebo Ecclesiastes, z Kumránské jeskyně 4. Jordan Museum, Amman

• 

  Svitky od Mrtvého moře v jordánském muzeu v Ammánu

• 

  Pásy měděného svitku od Mrtvého moře v Jordánském muzeu z Kumránské jeskyně 3, 1. století n. L

• 

  Pás 11 svitku Copper Dead Sea, z Qumran Cave 3, Jordan Museum

• 

  Strip 15 z měděného svitku od Mrtvého moře, z Qumran Cave 3, Jordan Museum

• 

  Pás 13 svitku Copper Dead Sea, z Qumran Cave 3, Jordan Museum

• 

  Pásy 1 a 2 svitku Copper Dead Sea, od Qumran Cave 3, Jordan Museum

• 

  Mrtvé moře Scroll 109, Qohelet nebo Ecclesiastes, z Qumran Cave 4, Jordan Museum v Ammánu

• 

  Mrtvé moře Scroll 109, Qohelet nebo Ecclesiastes, z Kumránské jeskyně 4, v muzeu Jordan v Ammánu

• 

  Svitek od Mrtvého moře, Pesher Isaiah, z Kumránské jeskyně 4, Jordan Museum v Ammánu

• 

  Mrtvé moře Scroll 175, Testimonia, z Qumran Cave 4, Jordan Museum v Ammánu

• 

  Detail, Mrtvé moře Scroll 175, Testimonia, z Kumránské jeskyně 4, Jordan Museum v Ammánu

• 

  Svitek od Mrtvého moře 28a z Kumránské jeskyně 1, Jordan Museum v Ammánu

• 

  Část svitku od Mrtvého moře 28a z Kumránské jeskyně 1, Jordan Museum v Ammánu

• 

  Část svitku od Mrtvého moře 28a z kumránské jeskyně 1 v Jordan Museum v Ammánu

• 

  Fragment svitku od Mrtvého moře 5 / 6HEV PS nalezený v jeskyni dopisů v Nahal Hever

Původ

O původu svitků od Mrtvého moře se vedlo mnoho debat. Dominantní teorií zůstává, že svitky byly produktem sekty Židů žijících v nedalekém Kumránu zvaných Essenes, ale tato teorie začala být zpochybňována několika moderními učenci.^[423]

Kumránsko-esénská teorie

Pohled mezi vědci, téměř všeobecně zastávaný až do 90. let, je hypotéza „Kumrán – esén“ původně navržená Roland Guérin de Vaux^[424] a Józef Tadeusz Milik,^[425] i když nezávisle na sobě Eliezer Sukenik a Butrus Sowmy z kláštera svatého Marka spojili svitky s eseny ještě před vykopávkami v Kumránu.^[426] Teorie Qumran – Essene tvrdí, že svitky byly napsány eseny nebo jinou židovskou sektářskou skupinou, která sídlila v Khirbet Qumran. Složili svitky a nakonec je během roku schovali do nedalekých jeskyní Židovská vzpoura někdy mezi 66 a 68 n. l. Místo Kumránu bylo zničeno a svitky se nikdy neobnovily. K podpoření této teorie se používá řada argumentů.

• Mezi popisem zahajovacího ceremoniálu nových členů v EU jsou nápadné podobnosti Pravidlo komunity a popisy esénského iniciačního obřadu zmíněného v dílech Flavia Josephus - židovsko-římský historik druhého období chrámu.
• Josephus zmiňuje Esseny jako sdílení majetku mezi členy komunity, stejně jako pravidlo Společenství.
• Během výkopu Khirbet Qumran, byly nalezeny dva kalamáře a omítnuté prvky považované za stoly, které nabízejí důkaz, že tam byla nějaká forma psaní. V okolí byly objeveny další kalamáře. De Vaux nazval tuto oblast „skriptorium „na základě tohoto objevu.
• Několik židovských rituální koupele (Hebrejština: miqvah = מקוה) byly objeveny v Kumránu a poskytly důkazy o pozorovateli židovský přítomnost na místě.
• Plinius starší (zeměpisec píše po pádu Jeruzalém v roce 70 n. l.) popisuje skupinu Essenů žijících v pouštní komunitě na severozápadním pobřeží ostrova Mrtvé moře blízko zničeného města 'Ein Gedi.

Kumrán – sektářská teorie

Kumránsko-sektářské teorie jsou variace na kumránsko-esenskou teorii. Hlavním východiskem z kumránsko-esénské teorie je váhání konkrétně spojit svitky od Mrtvého moře s eseny. Většina zastánců kumránsko-sektářské teorie chápe skupinu Židů žijících v Kumránu nebo v jeho blízkosti, kteří jsou zodpovědní za svitky od Mrtvého moře, ale nemusí nutně usuzovat, že sektáři jsou esenéni.

Specifická variace na kumránsko-sektářskou teorii, která si získala hodně nedávné popularity, je dílem Lawrence H. Schiffman, který navrhuje, aby komunitu vedla skupina zadokitských kněží (Saduceové ).^[427] Nejdůležitějším dokumentem na podporu tohoto pohledu je „Miqsat Ma'ase Ha-Torah " (4QMMT ), který cituje zákony o čistotě (jako je přenos nečistot) shodné s těmi, které jsou přisuzovány v rabínských spisech saducejům. 4QMMT také reprodukuje festivalový kalendář, který následuje Saducej zásady pro datování určitých festivalových dnů.

Teorie křesťanského původu

španělština jezuita José O'Callaghan Martínez v 60. letech tvrdil, že jeden fragment (7Q5 ) zachová část textu z Nový zákon Markovo evangelium 6:52–53.^[428] Tato teorie byla padělané v roce 2000 paleografickou analýzou konkrétního fragmentu.^[429]

Robert Eisenman posunul teorii, kterou některé svitky popisují raně křesťanský společenství. Eisenman také tvrdil, že kariéry James Just a Pavla apoštola odpovídají událostem zaznamenaným v některých z těchto dokumentů.^[430]

Teorie původu Jeruzaléma

Někteří vědci tvrdí, že svitky byly výsledkem Židé žijící v Jeruzalém, který skryl svitky v jeskyních poblíž Kumránu při útěku z Římané během zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l.^[431] Karl Heinrich Rengstorf nejprve navrhl, aby svitky od Mrtvého moře pocházely z židovské knihovny Chrám v Jeruzalémě.^[432] Později, Norman Golb navrhl, že svitky byly produktem několika jeruzalémských knihoven, a ne nutně jeruzalémské chrámové knihovny.^[433][434] Zastánci teorie původu Jeruzaléma poukazují na rozmanitost myšlení a rukopisu mezi svitky jako důkaz proti kumránskému původu svitků. Několik archeologů také přijalo původ svitků jiných než Kumrán, včetně Yizhar Hirschfeld^[435] a nověji Yizhak Magen a Yuval Peleg,^[436] kteří všichni chápou pozůstatky Kumránu jako pozůstatky a Hasmonean pevnost, která byla znovu použita během pozdějších období.

Fyzikální vlastnosti

Fragmenty 1 a 2 „7Q6“ z jeskyně 7 jsou napsány na papyru.

Radiokarbonové datování

Pergamen z řady svitků od Mrtvého moře byl uhlík ze dne. Počáteční zkouška provedená v roce 1950 byla na kusu prádla z jedné z jeskyní. Tento test poskytl orientační datování 33 nl plus nebo mínus 200 let, což eliminovalo rané hypotézy týkající se svitků středověkého období.^[437] Od té doby byly na samotných svitcích provedeny dvě velké série testů. Výsledky shrnuli VanderKam a Flint, kteří uvedli, že testy poskytují „pádný důvod k domněnce, že většina kumránských rukopisů patří do posledních dvou století př. N. L. A do prvního století n. L.“^[18]:32

Paleografické randění

Analýza dopisních formulářů, příp paleografie, byla aplikována na texty svitků od Mrtvého moře řadou vědců v oboru. Hlavní lingvistická analýza Přejít a Avigad datuje fragmenty od 225 př. n. l. do 50 n. l.^[438] Tato data byla určena zkoumáním velikosti, variability a stylu textu.^[439] Stejné fragmenty byly později analyzovány pomocí radiokarbonového datování a byly datovány na odhadovaný rozsah 385 př. N. L. Až 82 nl s přesností 68%.^[438]

Inkoust a pergamen

Svitky byly analyzovány pomocí a cyklotron na University of California, Davis, kde bylo zjištěno, že veškerý černý inkoust byl sazí.^[440] Bylo zjištěno, že červený inkoust na svitcích byl vyroben rumělka (HgS, sulfid rtuťnatý).^[441] V celé kolekci fragmentů svitku od Mrtvého moře existují pouze čtyři použití tohoto červeného inkoustu.^[441] Bylo zjištěno, že černé inkousty na svitcích, které jsou složeny z uhlíkových sazí, pocházejí lampy na olivový olej.^[442] Do směsi se často přidával med, olej, ocet a voda, aby se inkoust řádně ředil konzistence pro psaní.^[442] Aby bylo možné na svitky použít inkoust, použili jeho autoři rákosová pera.^[443]

Na svitky od Mrtvého moře bylo napsáno pergamen ze zpracovaného zvířecí kůže známý jako pergamen (přibližně 85,5–90,5% svitků), papyrus (odhaduje se na 8,0–13,0% svitků) a listy bronz složený z přibližně 99,0% měď a 1,0% cín (přibližně 1,5% svitků).^[443][444] U těch svitků napsaných na zvířecích kůžích se učenci izraelského Úřadu pro starožitnosti domnívají, že pomocí testování DNA pro účely montáže může existovat hierarchie náboženského významu textů podle toho, jaký typ zvířete byl použit k vytvoření kůže . Svitky napsané na koza a tele vědci považují kůže za výraznější, zatímco za psané gazela nebo kozorožec jsou považovány za nábožensky méně významné.^[445]

Kromě toho testy prováděné Národní ústav jaderné fyziky v Sicílie, Itálie, navrhli, že původ pergamenu vybraných fragmentů svitku od Mrtvého moře je ze samotné kumránské oblasti pomocí rentgen a Emise rentgenového záření vyvolaná částicemi testování vody použité k výrobě pergamenu, které bylo srovnáváno s vodou z oblasti kolem kumránského areálu.^[446]

Zachování

Dvě z hrnčířských nádob, které obsahovaly některé svitky od Mrtvého moře nalezené v Kumránu.

Dvě sklenice svitků od Mrtvého moře v Jordánském muzeu v Ammánu

Nalezené svitky od Mrtvého moře byly původně konzervovány suchým, suchým a nízkou vlhkostí v oblasti Kumránu sousedící s Mrtvým mořem.^[447] K jejich zachování navíc významně přispělo i to, že na pergamenu svitků od Mrtvého moře nebylo používáno opalovací materiály a že velmi nízké proudění vzduchu v kumránských jeskyních.^[448] Některé svitky byly nalezeny uložené v hliněných nádobách v kumránských jeskyních, což dále pomáhalo chránit je před poškozením. Původní manipulace se svitky ze strany archeologů a vědců byla provedena nevhodně a spolu s jejich uložením v nekontrolovaném prostředí zahájili proces rychlejšího zhoršování, než jaký zažili v Kumránu.^[449] Během prvních několika let na konci 40. a počátku 50. let 20. století způsobila lepicí páska používaná ke spojování úlomků a utěsnění trhlin značné škody na dokumentech.^[449] Vláda Jordánska uznala naléhavost ochrany svitků před zhoršením a přítomnosti zhoršení mezi svitky.^[450] Vláda však neměla dostatečné finanční prostředky na nákup všech svitků na jejich ochranu a souhlasila s tím, aby si zahraniční instituce svitky koupily a nechaly je držet ve svém muzeu v Jeruzalémě, dokud je nebude možné „adekvátně studovat“.^[450]

Na začátku roku 1953 byli přesunuti do Palestinského archeologického muzea (běžně nazývaného Rockefellerovo muzeum )^[451] ve východním Jeruzalémě a jejich přepravou utrpěla další zhoršení a poškození.^[18]:63–65 Muzeum bylo podfinancováno a mělo omezené zdroje, pomocí nichž bylo možné posouvat svitky, a v důsledku toho byly podmínky „svitků“ a skladovacích prostor podle moderních standardů relativně nekontrolované.^[18] Muzeum nechalo většinu fragmentů a svitků ležet mezi okenním sklem a zachytilo s nimi vlhkost, což způsobilo zrychlení procesu zhoršování. Během části konfliktu během Válka 1956 vedený Izraelem, Británie a Francie proti Egypt, sbírka svitků Palestinského archeologického muzea byla uložena v klenba z Osmanská banka v jordánském Ammánu.^[452] Vlhké podmínky od dočasného uložení svitků v trezoru Osmanské banky od roku 1956 do jara 1957 vedly k rychlejší rychlosti zhoršování svitků. Podmínky způsobené plíseň vyvíjet se na svitcích a fragmentech a některé fragmenty byly částečně zničeny nebo znečištěny lepidlem a papírem manilské obálky ve kterém byly uloženy v trezoru.^[452] Do roku 1958 bylo poznamenáno, že až 5% některých svitků se úplně zhoršilo.^[450] Mnoho textů se stalo nečitelných a mnoho pergamenů značně ztmavlo.^[18][449]

Až do sedmdesátých let se svitky stále zhoršovaly kvůli špatnému uskladnění, vystavení různým lepidlům a uvěznění ve vlhkém prostředí.^[449] Fragmenty napsané na pergamenu (spíše než na papyru nebo bronzu) v rukou soukromých sběratelů a vědců utrpěly ještě horší osud než ty v rukou muzea, přičemž velké části fragmentů údajně zmizely do roku 1966.^[453] Na konci šedesátých let se zhoršování stavu začalo stávat hlavním problémem vědců i úředníků muzea. Učenci John Allegro a sir Francis Frank byli mezi prvními, kteří se silně zasazovali o lepší konzervační techniky.^[18] První pokusy obou britský a izraelská muzea k odstranění lepicí pásky skončily vystavením pergamenu řadě chemikálií, včetně „Britský kožený obvaz „a některé z nich výrazně ztmavnou.^[18] V 70. a 80. letech byly provedeny další pokusy o konzervaci, které zahrnovaly odstranění skleněných desek a jejich nahrazení kartonem a odstranění tlaku na desky, které držely svitky ve skladu; během této doby se však fragmenty a svitky nadále rychle zhoršovaly.^[449]

V roce 1991 Izraelský úřad pro starožitnosti zřídil laboratoř pro skladování a skladování s řízenou teplotou zachování svitků. Akce a metody konzervace pracovníků Rockefellerova muzea byly soustředěny na odstraňování pásky, olejů, kovů, soli a dalších nečistot.^[449] Fragmenty a svitky jsou konzervovány pomocí lepenky bez obsahu kyselin a uloženy v solander boxy v klimatizovaném skladovacím prostoru.^[449]

Devět drobných fylactery klouže byly znovuobjeveny Izraelský starožitný úřad (IAA) v roce 2014 poté, co byly skladovány neotevřené po dobu šesti desetiletí po jejich vykopání v roce 1952. IAA se připravuje na rozbalení rostlin nebo tefillin jakmile bude rozhodnuto o bezpečném postupu.^[454][455]

Fotografie a montáž

Vzhledem k tomu, že svitky od Mrtvého moře byly původně drženy různými stranami během procesu výkopu a po něm, nebyly všechny vyfotografovány stejnou organizací.

První fotografie Amerických škol orientálního výzkumu (1948)

První jednotlivá osoba, která vyfotografovala část sbírky, byla John C. Trever (1916–2006), biblický učenec a archeolog, který byl rezidentem pro Americké školy orientálního výzkumu.^[18]:68 Fotografoval tři svitky objevené v jeskyni 1 dne 21. února 1948, a to na černobílý i standardní barevný film.^{[18]:26[456][457]} Ačkoli byl amatérským fotografem, kvalita jeho fotografií často převyšovala viditelnost samotných svitků, protože v průběhu let se inkoust textů rychle zhoršoval poté, co byly odstraněny z lněných obalů.

Infračervená fotografie a montáž desek v Palestinském archeologickém muzeu (1952–1967)

Většina sbírky z kumránských jeskyní byla získána Archeologické muzeum v Palestině. Muzeum nechalo svitky vyfotografovat Najib Albina, místní arabský fotograf vyškolený uživatelem Lewis Larsson z Americká kolonie v Jeruzalémě,^[458] V letech 1952 až 1967 dokumentovala Albina pětistupňový proces třídění a montáže svitků, který provedla kurátorka a zaměstnanci Archeologického muzea v Palestině pomocí infračervené fotografování. Pomocí postupu známého dnes jako širokopásmová fluorescenční infračervená fotografie nebo fotografie NIR vyrobil Najib a tým v muzeu více než 1750 fotografických desek svitků a fragmentů.^{[18]:68[459][460][461]} Fotografie byly pořízeny svitky položenými na zvířecí kůži pomocí velkoformátového filmu, který způsobil, že text vynikl, takže desky byly obzvláště užitečné pro sestavování fragmentů.^[18]:68 Jedná se o nejstarší fotografie muzejní sbírky, která byla v té době nejkompletnější na světě, a zaznamenávaly fragmenty a svitky před dalším rozpadem v paměti, takže jsou často považovány za nejlépe zaznamenané kopie svitků.^[462]

Izraelský úřad pro starožitnosti a digitální infračervené zobrazování NASA (1993–2012)

Dříve nečitelný fragment svitků od Mrtvého moře vyfotografovaný Laboratoř tryskového pohonu pomocí digitální infračervené technologie. V překladu do angličtiny zní: „Napsal slova Noaha.“

Počínaje rokem 1993, USA Národní úřad pro letectví a vesmír použila technologii digitálního infračerveného zobrazování k výrobě fotografií fragmentů svitků od Mrtvého moře.^[463] Ve spolupráci s Centrem starověkých biblických rukopisů a Západním semitským výzkumem se laboratoř Jet Propulsion Laboratory NASA úspěšně pokusila rozšířit využití infračervené fotografie, která se dříve používala k hodnocení starověkých rukopisů, rozšířením spektra, ve kterém jsou snímky fotografovány.^[464] NASA to použila multispektrální zobrazování technika, přizpůsobená svým dálkovým průzkumům Země a planetárním sondám, aby odhalila dříve nečitelný text na fragmentech svitků od Mrtvého moře.^[464] Tento proces používá a laditelný filtr z tekutých krystalů aby bylo možné fotografovat svitky na specifických vlnových délkách světla a výsledkem je výrazné snížení zkreslení obrazu.^[463] Tato metoda byla použita u vybraných fragmentů svitků od Mrtvého moře k odhalení textu a detailů, které kamery, které fotografují pomocí většího světelného spektra, nedokázaly odhalit.^[463] Fotoaparát a sestava digitálního zobrazování byly vyvinuty speciálně za účelem fotografování nečitelných starověkých textů.^[465]

Dne 18. prosince 2012^[466] první výstup tohoto projektu byl spuštěn společně se společností Google na vyhrazeném webu Deadseascrolls.org.il.^[467] Stránka obsahuje jak digitalizace starých snímků pořízených v padesátých letech, tak asi 1000 nových snímků pořízených novou technologií NASA.^[468]

Izraelský starožitný úřad a shromáždění DNA svitků (2006–2020)

Vědci s izraelským úřadem pro starožitnosti použili DNA z pergamenu, na který byly napsány fragmenty svitků od Mrtvého moře, společně s infračervenou digitální fotografií, aby pomohly při opětovném sestavení svitků. U svitků napsaných na pergamenu vyrobeném ze zvířecí kůže a papyru vědci v muzeu používají kód DNA k přiřazení fragmentů k různým svitkům a pomáhají vědcům určit, které svitky mohou mít větší význam na základě typu použitého materiálu.^[445] V článku publikovaném v roce 2020 v časopise Cell, výzkumníci z Tel Avivská univerzita prokázali, že starodávnou DNA extrahovanou ze starodávných svitků lze použít k třídění různých fragmentů svitku nejen na základě živočišného druhu, ale také na základě variací v jaderném genomu jednotlivých fragmentů. Toto úsilí umožnilo vědcům spojit různé fragmenty navzájem na základě jejich genetiky a oddělit fragmenty, které byly v minulosti falešně spojeny. ^[469][470]

Izraelské muzeum v Jeruzalémě a projekt digitalizace Google (2011–2016)

Ve spolupráci se společností Google pracuje Muzeum v Jeruzalémě na fotografování Svitků od Mrtvého moře a jejich zpřístupnění veřejnosti digitálně, i když obrázky nezveřejňuje.^[471] Vedoucí fotograf projektu, Ardon Bar-Hama a jeho tým využívá Alpa Fotoaparát 12 MAX doprovázený a List Aptus-II zpět za účelem vytváření digitálních obrazů svitků a fragmentů ve vysokém rozlišení.^[472] S fotografiemi pořízenými na 1200 megapixelů, výsledkem jsou digitální obrázky, které lze použít k rozlišení detailů, které jsou pouhým okem neviditelné. Aby se minimalizovalo poškození svitků a fragmentů, používají fotografové 1/4 000 sekundy vystavení zábleskové trubice chráněné časem a UV zářením.^[471] Odhaduje se, že projekt digitální fotografie stojí v roce 2011 přibližně 3,5 milionu amerických dolarů.^[472]

Odborná zkouška

Eleazar Sukenik zkoumání jednoho ze svitků od Mrtvého moře v roce 1951.

Poté, co byla většina svitků a fragmentů přemístěna do Palestinského archeologického muzea v roce 1953, vědci je začali shromažďovat a zaznamenávat pro překlad a studium v ​​místnosti, která se stala známou jako „Scrollery“.^[473]

Text svitků od Mrtvého moře je napsán ve čtyřech různých jazycích: hebrejština, Aramejština, řecký, a Nabataean.

Vydání

Fyzická publikace a kontroverze

Vědci shromažďující fragmenty svitků od Mrtvého moře v Rockefellerově muzeu (dříve Palestinské archeologické muzeum).

Některé fragmenty a svitky byly publikovány brzy. Většina delších a úplnějších svitků byla publikována brzy po jejich objevení. Všechny spisy v jeskyni 1 se objevily v tisku mezi lety 1950 a 1956; ty z osmi dalších jeskyní byly vypuštěny v roce 1963; a 1965 byl vydán Zvitek žalmů z jeskyně 11. Jejich překlady do angličtiny brzy následovaly.

Kontroverze

Zveřejnění svitků trvalo mnoho desetiletí a zpoždění byla zdrojem akademických kontroverzí. Svitky řídila malá skupina vědců v čele s nimi John Strugnell zatímco většina vědců neměla přístup ani k svitkům, ani k fotografiím textu. Učenci jako Norman Golb, vydavatelé a autoři jako Hershel Shanks, a mnoho dalších se po desetiletí zasazovalo o publikování textů, aby byly dostupné výzkumníkům. Tato kontroverze skončila až v roce 1991, kdy Biblická archeologická společnost mohla po zásahu izraelské vlády a izraelského úřadu pro starožitnosti (IAA) vydat „Faxové vydání svitků od Mrtvého moře“.^[482] V roce 1991 Emanuel Tov byl jmenován předsedou Nadace svitků od Mrtvého moře a publikace svitků následovala ve stejném roce.

Fyzický popis

Většina svitků se skládá z drobných, křehkých fragmentů, které byly publikovány tempem, které mnozí považovali za příliš pomalé. Během časných montážních a překladatelských prací vědců prostřednictvím Rockefellerova muzea od 50. do 60. let byl přístup k nepublikovaným dokumentům omezen na redakční výbor.^{[Citace je zapotřebí ]}

Objevy v Judské poušti (1955–2009)

Emanuel Tov, který byl šéfredaktorem publikačního projektu Svitky od Mrtvého moře a v důsledku toho zodpovídal za vydání 32 svazků Objevy v Judské poušti série. Pracoval také na vydání šestidílného tištěného vydání s většinou nebiblických svitků od Mrtvého moře a stejné objemy zpřístupnil elektronicky na CD ve sbírce s názvem „The Dead Sea Scrolls Reader“.

Obsah svitků byl publikován v 40 svazkové řadě od Oxford University Press zveřejněna v letech 1955 až 2009 známá jako Objevy v Judské poušti.^[483] V roce 1952 jordánské ministerstvo pro starožitnosti shromáždilo tým vědců, kteří začali zkoumat, sestavovat a překládat svitky se záměrem jejich vydání.^[484] Počáteční publikace sestavená autorem Dominique Barthélemy a Józef Milik, byla zveřejněna jako Kumránská jeskyně 1 v roce 1955.^[483] Po řadě dalších publikací na konci 80. a na počátku 90. let a se jmenováním respektovaného nizozemsko-izraelského textového vědce Emanuel Tov jako šéfredaktor publikačního projektu Svitky od Mrtvého moře v roce 1990 se publikace svitků zrychlila. Tým Tova publikoval do roku 1995 pět svazků pokrývajících dokumenty Cave 4. V letech 1990 až 2009 pomohl Tov týmu vytvořit 32 svazků. Konečný svazek, svazek XL, byl vydán v roce 2009.

Předběžné vydání nepublikovaných svitků od Mrtvého moře (1991)

V roce 1991 vědci z Hebrew Union College v Cincinnati, Ohio, Ben Zion Wacholder a Martin Abegg, oznámil vytvoření a počítačový program který použil dříve publikované svitky k rekonstrukci nepublikovaných textů.^[485] Úředníci u Huntingtonova knihovna v San Marino, Kalifornie, vedená vedoucím knihovníkem William Andrew Moffett, oznámili, že umožní vědcům neomezený přístup k úplné sadě fotografií svitků knihovny. Na podzim téhož roku Wacholder zveřejnil 17 dokumentů, které byly v roce 1988 rekonstruovány z a shoda a přišel do rukou vědců mimo mezinárodní tým; ve stejném měsíci došlo v Huntingtonově knihovně k objevu a publikaci kompletní sady faksimilů materiálů Cave 4. Poté se úředníci Izraelského úřadu pro starožitnosti dohodli na zrušení jejich dlouhodobých omezení používání svitků.^[486]

Faksimální vydání svitků od Mrtvého moře (1991)

Po dalších zpožděních, právník William John Cox zavázal se k zastoupení „nezveřejněného klienta“, který poskytl kompletní sadu nepublikovaných fotografií, a uzavřel smlouvu na jejich zveřejnění. Profesoři Robert Eisenman a James Robinson indexoval fotografie a napsal úvod do Faksimální vydání svitků od Mrtvého moře, kterou vydalo Biblická archeologická společnost v roce 1991.^[487] Po vydání faxového vydání, profesore Elisha Qimron žaloval Hershel Shanks, Eisenman, Robinson and the Biblical Archaeology Society za porušení autorských práv za zveřejnění jeho dešifrování jednoho ze svitků, MMT. Okresní soud v Jeruzalémě rozhodl ve prospěch společnosti Qimron v září 1993.^[488] Soud vydal soudní příkaz, který zakázal zveřejnění dešifrovaného textu, a uložil žalovaným zaplatit Qimronu NIS 100 000 za porušení jeho autorských práv a práva na přičtení. Obžalovaní se v srpnu 2000 odvolali k Nejvyššímu soudu Izraele, který rozhodnutí okresního soudu schválil. Nejvyšší soud dále nařídil, aby obžalovaní předali Qimronu všechny výtisky porušující právo.^[489] Toto rozhodnutí se setkalo s izraelskou i mezinárodní kritikou učenců autorského práva.^{[490][491][492][493][494]}

Facsimile Edition od společnosti Facsimile Editions Ltd, Londýn, Anglie (2007–2008)

V listopadu 2007 Nadace svitků od Mrtvého moře pověřil londýnského vydavatele, Faksimile Editions Limited, k produkci faksimilního vydání Velký svitek Izaiáše (1QI^A), Řád Společenství (1QS) a Pesher Habakukovi (1QpHab).^[495][496] Faksimile byl vyroben z 1948 fotografií, a tak věrněji představuje stav Izaiášova svitku v době jeho objevu, než současný stav skutečného Izaiášova svitku.^[495]

Z prvních tří faksimilních sad byla jedna vystavena na Rané křesťanství a svitky od Mrtvého moře výstavy v jihokorejském Soulu a druhou sadu zakoupila Britská knihovna v Londýně. Dalších 46 sad včetně faksimilů tří fragmentů z jeskyně 4 (nyní ve sbírce Národního archeologického muzea v jordánském Ammánu) Svědectví (4Q175), Pesher Isaiah^b (4Q162) a Qohelet (4Q109) byly oznámeny v květnu 2009. Vydání je přísně omezeno na 49 očíslovaných sad těchto reprodukcí na speciálně připraveném pergamenovém papíru nebo skutečném pergamenu. Kompletní sadu faxů (tři svitky včetně svitku Izaiáše a tři jordánské fragmenty) lze zakoupit za 60 000 $.^[495]

Faksimile byly od té doby vystaveny v Qumrân. Le secret des manuscrits de la mer Morte na Bibliothèque Nationale, Paříž, Francie (2010)^[497] a Verbum Domini na Vatikán, Řím, Itálie (2012).^[498]

Digitální publikace

Software Olive Tree Bible (2000–2011)

Text téměř všech nebiblických svitků byl zaznamenán a označen morfologie Dr. Martin Abegg, Jr., profesor rolovacích studií Mrtvého moře Ben Zion Wacholder Trinity Western University se sídlem v Langley, Britská Kolumbie, Kanada.^[499] Je k dispozici na ručních zařízeních prostřednictvím Software pro olivovníky - BibleReader, na počítačích Mac a Windows prostřednictvím emulátoru až do Shodnost s komplexní sadou křížových odkazů a v systému Windows prostřednictvím Logický biblický software a BibleWorks.

Čtečka svitků od Mrtvého moře (2005)

Text téměř všech nebiblických textů ze Svitků od Mrtvého moře vydal na CD-ROM vydavatel E.J. Brill v roce 2005.^[500] Stránka 2400, šestidílná série, byla sestavena redakčním týmem pod vedením Donald W. Parry a Emanuel Tov.^[501] Na rozdíl od textových překladů ve fyzické publikaci Objevy v Judské poušti, texty jsou řazeny podle žánrů, které zahrnují náboženské právo, parabiblické texty, calendrické a sapientální texty a básnická a liturgická díla.^[500]

Izraelský úřad pro starožitnosti a projekt digitalizace Google (2010–2016)

Obrázky dvou svitků od Mrtvého moře ve vysokém rozlišení, včetně infračervených fotografií, jsou nyní k dispozici online na dvou vyhrazených webových stránkách.

Dne 19. října 2010 bylo oznámeno^[502] že Izraelský úřad pro starožitnosti (IAA) naskenuje dokumenty pomocí multispektrální zobrazování technologie vyvinutá společností NASA produkovat obrázky textů ve vysokém rozlišení a poté prostřednictvím partnerství s Google, zpřístupněte je online zdarma,^[503] na prohledávatelné databázi a doplněné překlady a dalšími vědeckými nástroji. Dokončení projektu je plánováno do pěti let.

Dne 25. září 2011 se web Israel Museum Digital Dead Sea Scrolls stal online.^[504][505] Poskytuje uživatelům přístup k prohledávatelným obrázkům svitků ve vysokém rozlišení a také ke krátkým vysvětlujícím videím a základním informacím o textech a jejich historii. V květnu 2012 pět úplných svitků z Izraelské muzeum byly pro projekt digitalizovány a nyní jsou přístupné online: Velký svitek Izaiáše, svitek komunitních pravidel, komentář k svitku Habakkuk, svitek chrámu a válečný svitek.

Biblický význam

Před objevením svitků od Mrtvého moře, nejstarší Hebrejský jazyk rukopisy Bible byly Masoretické texty datování do 10. století n. l., například Kodex Aleppo.^[506] Dnes jsou nejstarší známé dochované rukopisy masoretického textu přibližně z 9. století. Biblické rukopisy nalezené mezi Svitky od Mrtvého moře posouvají toto datum zpět o celých tisíc let zpět do 2. století př. N. L.^[507] To byl významný objev pro starozákonní učence, kteří předpokládali, že svitky od Mrtvého moře buď potvrdí, nebo vyvrátí spolehlivost textového přenosu z původních textů do nejstarších dostupných masoretských textů. Objev prokázal neobvyklou přesnost přenosu po tisícileté období, což je důvodné domnívat se, že současné starozákonní texty jsou spolehlivými kopiemi původních děl.

Podle Svitky od Mrtvého moře hebrejský učenec Millar Burrows,

Ze 166 slova v Izajášovi 53 je jich jen sedmnáct písmena v otázce. Deset z těchto písmen je prostě otázka pravopisu, což nemá vliv na smysl. Další čtyři písmena jsou drobné stylistické změny, například spojky. Zbývající tři písmena obsahují slovo „light“, které je přidáno ve verši 11 a nijak to významně neovlivňuje.^[508]

Je důležité poznamenat, že mezi fragmenty textů byly zjištěny rozdíly. Podle Oxfordský společník archeologie:

Zatímco některé kumránské biblické rukopisy jsou téměř totožné s masoretským nebo tradičním hebrejským textem Starého zákona, některé rukopisy knih Exodus a Samuel nalezených v jeskyni čtyři vykazují dramatické rozdíly v jazyce i obsahu. Kumránské biblické objevy ve své úžasné škále textových variant přiměly vědce k přehodnocení kdysi přijatých teorií vývoje moderního biblického textu pouze ze tří rukopisných rodin: masoretského textu, hebrejského originálu Septuaginta a Samaritán Pentateuch. Nyní je stále jasnější, že starozákonní písmo bylo až do té doby mimořádně tekuté jeho svatořečení kolem 100 n.l.^[509]

Byly nalezeny biblické knihy

V dokumentech Svitku od Mrtvého moře je zahrnuto 225 biblických textů, tedy přibližně 22% z celkového počtu, a to deuterokanonické knihy počet se zvyšuje na 235.^[510][511] The Dead Sea Scrolls contain parts of all but one of the books of the Tanach z Hebrejská Bible a Starý zákon protocanon. They also include four of the deuterokanonické knihy obsaženo v katolík a Východní ortodoxní Bibles: Tobit, Sirach, Baruch 6 (also known as the Letter or Epistle of Jeremiah ), a Žalm 151.^[510] The Kniha Ester has not yet been found and scholars believe Esther is missing because, as a Jew, her marriage to a Peršan king may have been looked down upon by the inhabitants of Qumran,^[512] or because the book has the Purim festival which is not included in the Qumran calendar.^[18]:180 Listed below are the most represented books, along with the deuterocanonicals, of the Bible found among the Dead Sea Scrolls, including the number of translatable Dead Sea texts that represent a copy of scripture from each Biblical book:^[513][514]

Non-biblické knihy

The majority of the texts found among the Dead Sea Scrolls are non-biblical in nature and were thought to be insignificant for understanding the composition or canonization of the Biblical books, but a different consensus has emerged which sees many of these works as being collected by the Essene community instead of being composed by them.^[518] Scholars now recognize that some of these works were composed earlier than the Essene period, when some of the Biblical books were still being written or redacted into their final form.^[518]

Muzejní výstavy a výstavy

Visitors examining Dead Sea Scrolls displayed at the Svatyně knihy v Jeruzalémě.

Strip of the Copper Scroll from Qumran Cave 3 written in the Hebrew Mishnaic dialect, on display at the Jordan Museum, Amman

Small portions of the Dead Sea Scrolls collections have been put on temporary display in exhibitions at museums and public venues around the world. The majority of these exhibitions took place in 1965 in the United States and the United Kingdom and from 1993 to 2011 in locations around the world. Many of the exhibitions were co-sponsored by either the Jordanian government (pre-1967) or the Israeli government (post-1967). Exhibitions were discontinued after 1965 due to the Šestidenní válka conflicts and have slowed down in post-2011 as the Israeli Antiquities Authority works to digitize the scrolls and place them in permanent cold storage.

The majority of the Dead Sea Scrolls collection was moved to Jerusalem's Svatyně knihy (a part of the Israel Museum) after the building's completion in April 1965.^[519] The museum falls under the auspices of the Israel Antiquities Authority, an official agency of the Israeli government. The permanent Dead Sea Scrolls exhibition at the museum features a reproduction of the Great Isaiah Scroll, surrounded by reproductions of other famous fragments that include Community Rule, the War Scroll, and the Thanksgiving Psalms Scroll.^[520][521]

Some of the Dead Sea Scrolls collection held by the Jordanian government prior to 1967 was stored in Amman rather than at the Palestine Archaeological Museum in East Jerusalem. As a consequence, that part of the collection remained in Jordanian hands under their Department of Antiquities. In 2013 parts of this collection have been put on display at Jordan Museum in Amman, to which they were moved from the Jordanské archeologické muzeum.^[522] Among the display items are artifacts from the Qumran site and the Měděný svitek.^[523]