Kazatel - Ecclesiastes
![]() | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Tanach (Judaismus) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Starý zákon (Křesťanství) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Biblický portál | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Kazatel (/ɪˌkliːziˈ…stiːz/; hebrejština: קֹהֶלֶת, qoheleṯ, řecký: Ἐκκλησιαστής, Ekklēsiastēs) je jednou z 24 knih Tanachu (Hebrejská Bible ), kde je klasifikován jako jeden z Ketuvim (Spisy). Původně psáno c. 450–200 př. N. L. Patří také mezi kanonická díla literatura moudrosti z Starý zákon ve většině označení křesťanství. Nadpis Kazatel je latinka přepis řeckého překladu hebrejštiny Kohelet (také psáno jako Koheleth, Qoheleth nebo Qohelet), pseudonym použitý autorem knihy.
Nejmenovaný autor představuje „Koheleta“, kterého identifikuje jako syna Davida (1:1 ); znovu nepoužívá svůj vlastní hlas až do závěrečných veršů (12: 9–14), kde dává své vlastní myšlenky a shrnuje výroky „Kohelet“. Kniha důrazně prohlašuje, že všechny činy lidí jsou ze své podstaty hevel, což znamená „pára“ nebo „dech“, ale často se interpretuje jako „nepodstatné“, „marné“ nebo „marné“, protože životy moudrých i pošetilých lidí končí smrtí. Zatímco Qoheleth jasně podporuje moudrost jako prostředek pro dobře prožitý pozemský život, nedokáže jí připisovat věčný význam. Ve světle této vnímané nesmyslnosti navrhuje, aby si lidé užívali prostá potěšení z každodenního života, jako je jídlo, pití a užívání si své práce, které jsou dary z Boží ruky. Kniha končí soudním příkazem „Bojte se Boha a dodržujte jeho přikázání, protože to je celá povinnost každého“. Podle Oxfordského biblického komentáře: „Rada poslouchat Boží přikázání však dává tomuto přísloví ortodoxní tón, který v monologu zcela chybí.“[1]
Titul
Kazatel je fonetický přepis řeckého slova Ἐκκλησιαστής (Ekklesiastes), který v Septuaginta překládá hebrejské jméno jeho uvedeného autora, Kohelet (קֹהֶלֶת). Řecké slovo pochází z ekklesia (shromáždění)[2] jak hebrejské slovo pochází kahal (shromáždění),[3] ale zatímco řecké slovo znamená „člen shromáždění“,[4] význam původního hebrejského slova, které překládá, je méně jistý.[5] Jak uvádí Strongova shoda,[6] je to ženské aktivní příčestí slovesa kahal ve svém jednoduchém (Qal ) paradigma, forma, která se jinde v Bibli nepoužívá a která se někdy chápe jako aktivní nebo pasivní v závislosti na slovesu,[7] takže Kohelet by v aktivním případě znamenal „(ženský) assembler“ (zaznamenaný jako takový Strongovou shodou,[6]) a „(samice) sestaven, člen sestavy“ v pasivním případě (podle překladatelů Septuagint). Podle většinového porozumění dnes[5] slovo je spíše obecnější (mishkal קוֹטֶלֶת) forma než doslovné příčestí a zamýšlený význam Kohelet v textu je „někdo mluvící před shromážděním“, tedy „učitel“ nebo „kazatel“.
Struktura
Ecclesiastes je uváděn jako biografie „Kohelet“ nebo „Qoheleth“; jeho příběh je zarámovaný hlasem vypravěče, který odkazuje na Koheleta v třetí osoba, chválí svou moudrost, ale připomíná čtenáři, že moudrost má svá omezení a není hlavním zájmem člověka.[8] Kohelet hlásí, co plánoval, dělal, zažil a myslel si, ale jeho cesta za poznáním je nakonec neúplná; čtenář má nejen vyslechnout Koheletovu moudrost, ale také sledovat jeho cestu k porozumění a přijetí frustrací a nejistot života: samotná cesta je důležitá.[9]
Několik z mnoha pokusů o odhalení základní struktury pro Kazatele se setkalo s všeobecným přijetím; mezi nimi je jeden z nejvlivnějších:[10]
- Název (1: 1)
- Počáteční báseň (1: 2–11)
- I: Koheletovo vyšetřování života (1: 12–6: 9)
- II: Koheletovy závěry (6: 10–11: 6)
- Úvod (6: 10–12)
- Odpověď: Člověk nemůže zjistit, co je pro něj dobré (7: 1–8: 17)
- B: Člověk neví, co po něm přijde (9: 1–11: 6)
- Závěrečná báseň (11: 7–12: 8)
- Epilog (12: 9–14)
Navzdory přijetí některými z těchto struktur existuje mnoho ostré kritiky, jako je například Fox: „[Addison G. Wright] navrhovaná struktura nemá větší vliv na interpretaci než duch v podkroví. Literární nebo rétorická struktura by měla nejen „být tam“, musí dělat něco. Mělo by vést čtenáře v rozpoznávání a zapamatování si autorovy myšlenkové dráhy. “ [11]
Verš 1: 1 je nadpisem, starodávným ekvivalentem titulní stránky: uvádí knihu jako „slova Koheleta, syna Davida, krále v Jeruzalémě“.[12]
Většina, i když ne všichni, moderní komentátoři považují epilog (12: 9–14) za doplněk pozdějšího písaře. Někteří označili některá další tvrzení jako další dodatky, jejichž cílem je zajistit, aby byla kniha více nábožensky ortodoxní (např. Potvrzení Boží spravedlnosti a potřeba zbožnosti).[13]
souhrn
Deseti veršový úvod ve verších 1: 2–11 jsou slovy rámcového vypravěče; nastavují náladu pro to, co má následovat. Koheletova zpráva zní, že vše nemá smysl.[12]
Po úvodu přijdou slova Kohelet. Jako král zažil všechno a udělal všechno, ale nic nakonec není spolehlivé. Úrovně smrti všechny. Jediné dobré je podílet se na životě v přítomnosti, protože požitek je z Boží ruky. Všechno je uspořádáno v čase a lidé podléhají času na rozdíl od Božího věčného charakteru. Svět je naplněn nespravedlností, o které bude rozhodovat pouze Bůh. Bůh a lidé nepatří do stejné sféry, a proto je nutné mít před Bohem správný postoj. Lidé by si měli užívat, ale neměli by být chamtiví; nikdo neví, co je dobré pro lidstvo; spravedlnost a moudrost nám unikají. Kohelet uvažuje o mezích lidské síly: všichni lidé čelí smrti a smrt je lepší než život, ale měli bychom si užívat života, když můžeme. Svět je plný rizik: radí, jak žít s rizikem, politickým i ekonomickým. Smrtelníci by měli mít potěšení, když mohou, protože může přijít čas, kdy nikdo nemůže. Koheletova slova končí obrazem strádající přírody a lidstva pochodujícího do hrobu.[14]
Vypravěč rámů se vrací s epilogem: slova moudrých jsou těžká, ale používají se, když pastýř na své stádo aplikuje podněty a píchnutí. Konec knihy shrnuje její poselství: „Bojte se Boha a dodržujte jeho přikázání pro Boha, přivede každý čin k soudu.“[15] Zjevně bylo 12: 13–14 přírůstkem ortodoxnějšího autora než původního spisovatele.[16]
Složení
Název, datum a autor
Název knihy je odvozen z řečtiny ekklesiastes, překlad titulu, kterým ústřední postava odkazuje na sebe: Kohelet, což znamená něco jako „ten, kdo svolává shromáždění nebo je oslovuje“.[17] Podle rabínské tradice napsal Ecclesiastes Solomon v jeho stáří[18] (alternativní tradice, že „Ezechiáš a jeho kolegové napsali Izaiáš, Přísloví, Píseň písní a Kazatel „pravděpodobně znamená jednoduše to, že kniha byla vydána pod Ezechiášem),[19] ale kritičtí vědci již dlouho odmítali myšlenku preexilního původu.[20][21] Přítomnost někoho Peršan výpůjčky a Aramaismy poukazuje na datum ne dříve než asi 450 př.[8] zatímco poslední možné datum jeho složení je 180 př. n. l., kdy židovský spisovatel Ben Sira citace z toho.[22] Spor o to, zda Ecclesiastes patří do Peršan nebo Helénistické období (tj. dřívější nebo pozdější část tohoto období) se točí kolem stupně pořečtění (vliv řecké kultury a myšlení) přítomný v knize. Vědci, kteří se zastávají perského data (asi 450–330 př. N. L.), Se domnívají, že zde zcela chybí vliv Řecka;[8] ti, kteří se zastávají helénistického data (asi 330–180 př. n. l.), tvrdí, že ukazuje vnitřní důkazy o řeckém myšlení a sociálním prostředí.[23]
Nevyřešené je také to, zda jsou autor a vypravěč Kohelet jedna a tatáž osoba. Ecclesiastes pravidelně přepíná mezi citacemi z pohledu třetí osoby z Koheletu a úvahami z pohledu první osoby o Koheletových slovech, což by naznačovalo, že kniha byla napsána spíše jako komentář k podobenstvím Kohelet, než jako osobně vytvořené úložiště jeho výroků. Někteří vědci tvrdili, že narativní struktura třetí osoby je umělé literární zařízení v duchu Strýc Remus, ačkoli se zdá, že popis Kohelet v 12: 8–14 upřednostňuje historickou osobu, jejíž myšlenky přináší vypravěč.[24] Otázka však nemá teologický význam,[24] a jeden vědec (Roland Murphy) poznamenal, že sám Kohelet by čas a vynalézavost vloženou do interpretace své knihy považoval za „jeden další příklad marnost lidského úsilí ".[25]
Žánr a prostředí
Ecclesiastes převzal svou literární podobu z blízkovýchodní tradice fiktivní autobiografie, ve které postava, často král, vypráví své zkušenosti a čerpá z nich ponaučení, často sebekritická: Kohelet se rovněž identifikuje jako král, mluví o svých hledat moudrost, spojovat jeho závěry a uznávat jeho omezení.[9] Patří do kategorie literatura moudrosti, soubor biblických spisů, které poskytují rady o životě, spolu s úvahami o jeho problémech a významech - další příklady zahrnují Kniha práce, Přísloví a některé z Žalmy. Kazatel se liší od ostatních biblických knih o Moudrosti tím, že je hluboce skeptický ohledně užitečnosti samotné Moudrosti.[26] Kazatel zase ovlivňoval deuterokanonický práce, Šalomounova moudrost a Sirach oba obsahují hlasitá odmítnutí církevní filozofie marnosti.
Moudrost byla populární žánr ve starověkém světě, kde se pěstovala v písařských kruzích a směřovala k mladým mužům, kteří by se mohli začít věnovat vysokým úřadům a královským dvorům; existují přesvědčivé důkazy o tom, že některé z těchto knih, nebo alespoň výroky a učení, byly přeloženy do hebrejštiny a ovlivnily Knihu přísloví, a autor knihy Kazatel pravděpodobně znal příklady z Egypta a Mezopotámie.[27] Mohl být také ovlivněn řeckou filozofií, konkrétně školami v Stoicismus, který rozhodl, že všechno je souzeno, a Požitkářství, který si myslel, že štěstí bylo nejlépe sledováno tichým pěstováním jednodušších životních radostí.[28]
Kanoničnost
Přítomnost Kazatele v Bibli je něco jako hádanka, protože v ní chybí společná témata hebrejského kánonu - Bůh, který zjevuje a vykupuje, který volí a stará se o vyvolený národ - což naznačuje, že Kohelet ztratil víra v jeho stáří. Pochopení knihy bylo tématem nejdříve zaznamenaných diskusí (hypotetické Rada Jamnie v 1. století n. l.). Jedním z argumentů v té době bylo, že jméno Šalamouna mělo dostatečnou autoritu k zajištění jeho zařazení; nicméně jiná díla, která se objevila se Šalamounovým jménem, byla vyloučena, přestože byla ortodoxnější než Kazatel.[29] Dalším důvodem bylo, že slova epilogu, v nichž se čtenáři říká, aby se báli Boha a dodržovali jeho příkazy, byla ortodoxní; ale všechny pozdější pokusy najít ve zbytku knihy cokoli, co by odráželo tuto ortodoxii, selhaly. Moderní návrh zachází s knihou jako s dialogem, v němž různé výroky patří různým hlasům, přičemž sám Kohelet odpovídá a vyvrací neortodoxní názory, ale v knize neexistují žádné výslovné ukazatele, jako jsou (například) v knize Práce. Dalším návrhem je, že Kazatel je jednoduše nejextrémnějším příkladem tradice skepticismu, ale žádný z navrhovaných příkladů neodpovídá Kazateli kvůli trvalému popírání víry a pochybností o dobrotě Boží. „Stručně řečeno, nevíme, proč a jak se tato kniha dostala do takové vážené společnosti,“ shrnuje Martin A. Shields ve své knize z roku 2006 Konec moudrosti: Přehodnocení historické a kanonické funkce Kazatele.[30]
Motivy
Vědci nesouhlasí s tématy Ecclesiastes: ať už je to pozitivní a život potvrzující, nebo hluboce pesimistické;[31] ať už je koherentní nebo nesouvislý, bystrý nebo zmatený, ortodoxní nebo heterodoxní; ať už hlavním poselstvím knihy je kopírovat Koheleta, moudrého muže, nebo vyhnout se jeho chybám.[32] Kohelet občas vyvolává hluboké otázky; „pochyboval o každém aspektu náboženství, od samotného ideálu spravedlnosti, až po nyní tradiční myšlenku božské spravedlnosti pro jednotlivce“.[33] Zdá se, že některé pasáže Kazatele jsou v rozporu s jinými částmi Starého zákona a dokonce s ním samotným.[31] Talmud dokonce naznačuje, že rabíni považovali Kazatele za cenzuru kvůli jeho zdánlivým rozporům.[34] Jedním z návrhů, jak vyřešit tyto rozpory, je číst knihu jako záznam Koheletova hledání znalostí: oponující soudy (např. „Mrtví jsou na tom lépe než živí“ (4: 2) vs. „živý pes je na tom lépe než mrtvý lev “(9: 4) jsou proto prozatímní a pouze k závěru je vynesen verdikt (11–12: 7). Při tomto čtení jsou Koheletova výroky podněty, jejichž cílem je vyvolat dialog a reflexi v jeho spíše než dospět k předčasným a sebejistým závěrům.[35]
Subjekty Ecclesiastes jsou bolest a frustrace vyvolané pozorováním a meditací o narušeních a nerovnostech prostupujících světem, zbytečnosti lidských skutků a omezení moudrosti a spravedlnosti. Fráze „pod sluncem“ se v souvislosti s těmito pozorováními objevuje dvacet devětkrát; to vše koexistuje s pevnou vírou v Boha, jehož moc, spravedlnost a nepředvídatelnost jsou svrchované.[36] Dějiny a příroda se pohybují v cyklech, takže všechny události jsou předem určené a neměnné a život nemá žádný smysl ani účel: moudrý člověk i člověk, který nestuduje moudrost, zemřou a zapomenou: člověk by měl být úctivý („Bát se Boha „), ale v tomto životě je nejlepší jednoduše si užívat Boží dary.[28]
judaismus
V judaismu se Ecclesiastes čte buď dále Shemini Atzeret (Jemenci, Italové, někteří Sepharadim a středověký francouzský židovský obřad) nebo na Šabat mezilehlých dnů roku 2006 Sukot (podle Ashkenazim ). Pokud neexistuje žádný přechodný sobot Sukot, přečetl si ho Ashkenazim také na Shemini Atzeret (nebo v Izraeli na první šabat Sukot). Čte se na Sukottu jako připomínka, že se příliš nenechat pohltit slavnostmi svátků a přenést štěstí Sukkotu na zbytek roku tím, že posluchačům řekne, že bez Boha je život nesmyslný.
Závěrečná báseň Koheleta (Kazatel 12: 1–8 ) byl vyložen v Targum, Talmud a Midrash a rabíny Raši, Rashbam a ibn Ezra, jako alegorie stáří.
Katolicismus
Kazatel byl citován ve spisech minulosti i současnosti katolický kostel vůdci. Například, lékaři církve citovali Kazatele. Svatý Augustin z Hrocha citoval Kazatele v knize XX Město bohů.[37] Svatý Jeroným napsal komentář k Kazateli.[38] Svatý Tomáš Akvinský citoval Kazatele („Počet bláznů je nekonečný.“) v jeho Summa Theologica.[39]
Katolický teolog dvacátého století a zvolený kardinál Hans Urs von Balthasar diskutuje o Ecclesiastes ve své práci o teologické estetice, Sláva Páně. Popisuje Qoheletha jako „a kritický transcendentalista avant la lettre", jehož Bůh je vzdálený od světa a jehož." kairos je „forma času, který sám o sobě nemá význam“. Pro Balthasara je úlohou Kazatele v biblickém kánonu představovat „závěrečný tanec ze strany moudrosti, [závěr] způsobů člověka“, logický konečný bod vývoje lidské moudrosti ve Starém zákoně to připravuje cestu pro příchod Nového.[40]
Kniha je i nadále citována nedávnou papežové, počítaje v to Papež Jan Pavel II a František. Papež Jan Pavel II. Na své obecné audienci 20. října 2004 nazval autora Kazatele „starodávným biblickým mudrcem“, jehož popis smrti „činí zběsilé lpění na pozemských věcech naprosto zbytečné“.[41] Papež František uvedl na svou řeč Kazatele 9. září 2014. Když už mluvíme o marných lidech, řekl: „Kolik křesťanů žije pro vystoupení? Jejich život vypadá jako mýdlová bublina."[42]
Vliv na západní literaturu
Kazatel měl hluboký vliv na západní literaturu. Obsahuje několik frází, které rezonovaly v britské a americké kultuře, například „jíst, pít a být veselý“, „nic nového pod sluncem“, „čas se narodit a čas zemřít“ a „marnost marností; vše je marnost “.[43] Americký romanopisec Thomas Wolfe napsal: „[Všechno, co jsem kdy viděl nebo naučil, se mi tato kniha zdá nejušlechtilejší, nejmoudřejší a nejmocnější vyjádření lidského života na této zemi - a také nejvyšší květ poezie, výmluvnosti a pravdy „Nejsou mi dány dogmatické soudy ve věci literární tvorby, ale kdybych to měl udělat, mohl bych říci, že Kazatel je největší jednotlivý kus psaní, jaký jsem kdy poznal, a moudrost v něm vyjádřená nejtrvalejší a nejhlubší . “[44]
- Abraham Lincoln citoval Kazatele 1: 4 ve svém projevu na znovusvolávající Kongres 1. prosince 1862, v nejtemnějších hodinách americká občanská válka: "‚ Jedna generace pomíjí a další generace přichází, ale země zůstává na věky. ' ... Náš spor se týká nás samých - minulých generací lidí; a s odchodem jedné generace může být bez křečí navždy utišen. “[45]
- Nově zvolený prezident Joe Biden zmínil se o Kazateli 3: 1–3 během své vítězné řeči po 2020 prezidentské volby v USA: "Bible nám říká, že ke všemu existuje období - čas stavět, čas sklízet, čas zasít. A čas léčit."
- Zahájení William Shakespeare je Sonet 59 odkazy Kazatel 1: 9–10.
- Řádek 23 z T. S. Eliot „“Pustina „se zmiňuje o Kazateli 12: 5.
- Lev Tolstoj je Zpověď popisuje, jak čtení Kazatele ovlivnilo jeho život.
- Robert Burns „„ Příhovor k organizaci Unco Guid “začíná veršovaným odvoláním na Kazatele 7:16.
- Název Ernest Hemingway první román Slunce také vychází pochází z Kazatele 1: 5.
- Název Edith Wharton román Dům radosti bylo převzato z Kazatele 7: 4 („Srdce moudrých je v domě smutku; ale srdce bláznů je v domě radosti.“).
- Název Laura Lippman román Každá tajná věc a to z jeho filmová adaptace pocházejí z Kazatele 12:14 („Neboť Bůh přivede každé dílo k soudu s každou tajnou věcí, ať už bude dobré, nebo zda bude zlo.").
- Hlavní postava v George Bernard Shaw povídka Dobrodružství černé dívky při hledání Boha[46] potkává Koheletha, „známého mnoha jako Kazatel“.
- Název a téma postapokalyptického románu George R. Stewarta Země zůstává je z Kazatele 1: 4.
- V dystopickém románu 451 stupňů Fahrenheita, Ray Bradbury hlavní postava, Montag, si pamatuje většinu Kazatelů a Zjevení ve světě, kde jsou knihy zakázány a páleny.
- Pete Seeger píseň "Otáčet se! Otáčet se! Otáčet se! "přebírá všechny své linie kromě jedné z Kniha Kazatel, kapitola 3.
- Pasáž v kapitole 3 s opakováním „Čas do ...“ byla použita jako název v mnoha dalších případech, včetně románů „Čas tančit“ Melvyn Bragg a 'Čas zabíjet „Od John Grisham, záznamy „... a čas tančit“ podle Los Lobos a Čas milovat podle Stevie Wonder a filmy Čas milovat a čas umírat, Čas žít a Čas zabíjet (film z roku 1996).
Viz také
Citace
- ^ Týdny 2007, s. 428–429: „Kniha končí epilogem spojeným s Qohelethovým projevem, který je pravděpodobně dílem autora spíše než sekundárním doplněním. Toto se dělí na tři části: stručný popis Qohelethovy práce (w. 9— 10), komentář ke studii (s. 11–12) a závěrečné napomenutí (s. 13–14). V první části je důraz kladen na Qohelethovu literární činnost a je zobrazován jako sběratel a aranžér výroků . Druhá je temnější, ale zdá se, že srovnává takové výroky s pobouřením - což vede k uličnickému náznaku, že příliš mnoho studií vyčerpá lidské tělo. Zdá se, že konečné napomenutí vychází z některých Qohelethových závěrů - že by se člověk měl bát Boha, a že bude vynesen rozsudek (srov. zejm. 11: 9). Rada poslouchat Boží přikázání však dává rčení pravověrný tón, který v monologu zcela chybí. “
- ^ „Nástroj pro studium řeckého slova“. www.perseus.tufts.edu. Citováno 2020-07-28.
- ^ „Strongova hebrejština: 6951. קָהָל (qahal) - shromáždění, shromáždění, shromáždění“. biblehub.com. Citováno 2020-07-29.
- ^ „Nástroj pro studium řeckého slova“. www.perseus.tufts.edu. Citováno 2020-07-28.
- ^ A b Even-Shoshan, Avraham (2003). Slovník Even-Shoshan. str. Záznam „קֹהֶלֶת“.
- ^ A b „H6953 קהלת - Strongův hebrejský lexikon“. studybible.info. Citováno 2020-07-28.
- ^ na rozdíl od formy Hifil, vždy aktivní „shromáždit“, a nifální forma, vždy pasivní „shromáždit“ - obě formy se v Bibli často používají.
- ^ A b C Zasít 2007, str. 944.
- ^ A b Fox 2004, str. xiii.
- ^ Fox 2004, str. xvi.
- ^ Fox 2004, str. 148-149.
- ^ A b Longman 1998, str. 57–59.
- ^ Fox 2004, str. xvii.
- ^ Zasít 2007, str. 946–57.
- ^ Zasít 2007, str. 957–58.
- ^ Ross, Allen P .; Shepherd, Jerry E .; Schwab, George (7. března 2017). Přísloví, Kazatel, Píseň písní. Zondervan Academic. p. 448. ISBN 978-0-310-53185-2.
- ^ Gilbert 2009, str. 124–25.
- ^ Brown 2011, str. 11.
- ^ Smith 2007, str. 692.
- ^ Fox 2004, str. X.
- ^ Bartoloměj 2009, str. 50–52.
- ^ Fox 2004, str. xiv.
- ^ Bartoloměj 2009, str. 54–55.
- ^ A b Bartoloměj 2009, str. 48.
- ^ Ingram 2006, str. 45.
- ^ Brettler 2007, str. 721.
- ^ Fox 2004, str. x – xi.
- ^ A b Gilbert 2009, str. 125.
- ^ Diderot, Denis (1752). "Kánon". Encyclopedia of Diderot & d'Alembert - Collaborative Translation Project: 601–04. hdl:2027 / spo.did2222.0000.566.
- ^ Štíty 2006, str. 1-5.
- ^ A b Bartoloměj 2009, str. 17.
- ^ Enns 2011, str. 21.
- ^ Hecht, Jennifer Michael (2003). Pochybnost: Historie. New York: HarperCollins. str.75. ISBN 978-0-06-009795-0.
- ^ Babylonian Talmud Shabbat 30b.
- ^ Brown 2011, s. 17–18.
- ^ Fox 2004, str. ix.
- ^ Augustine. „Book XX“. Město Boží.
- ^ Jerome. Komentář k Kazateli.
- ^ Tomáš Akvinský. Summa Theologica.
- ^ von Balthasar, Hans Urs (1991). Sláva Páně. Svazek VI: Teologie: Stará smlouva. Přeložili Brian McNeil a Erasmo Leiva-Merikakis. Edinburgh: T&T Clark. s. 137–43.
- ^ Manhardt, Laurie (2009). Pojďte se podívat: Moudrost Bible. Emmaus Road Publishing. p. 115. ISBN 9781931018555.
- ^ František. „Papež František: Marniví křesťané jsou jako mýdlové bubliny“. Rádio Vatikán. Citováno 2015-09-09.
- ^ Hirsch, E.D. (2002). Nový slovník kulturní gramotnosti. Houghton Mifflin Harcourt. p.8. ISBN 0618226478.
- ^ Christianson 2007, str. 70.
- ^ Foote, Shelby (1986). Občanská válka, příběh, sv. 1. Vintage knihy. 807–08. ISBN 9780307744678.
- ^ Shaw, Bernard (2006). Dobrodružství černé dívky při hledání Boha. London: Hesperus. ISBN 1843914220. OCLC 65469757.
Reference
- Bartoloměj, Craig G. (2009). Kazatel. Baker Academic. ISBN 9780801026911.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Brettler, Mark Zvi (2007). „Knihy o poetice a moudrosti“. V Coogan, Michael D. (ed.). The New Oxford Annotated Bible (3. vyd.). Oxford University Press. ISBN 9780195288803.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Brown, William P. (2011). Kazatel: Výklad: Biblický komentář k vyučování a kázání. Westminster John Knox Press. ISBN 9780664238247.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Christianson, Eric S. (2007). Kazatel v průběhu staletí. Wiley-Blackwell. ISBN 9780631225294.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Coogan, Michael D. (2008). Starý zákon: velmi krátký úvod. Oxford University Press. ISBN 9780199719464.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Diderot, Denis (1752). "Kánon". Encyclopedia of Diderot & d'Alembert Collaborative Translation Project. Přeložila Susan Emanuel (2006). hdl:2027 / spo.did2222.0000.566.CS1 maint: ref = harv (odkaz) Trans. „Canon“,Encyclopédie ou dictionnaire raisonné des sciences, des arts et des métiers, sv. 2. Paříž, 1752.
- Eaton, Michael (2009). Ecclesiastes: An Introduction and Commentary. IVP Academic. Archivovány od originál dne 04.03.2016. Citováno 2013-01-07.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Enns, Peter (2011). Kazatel. Eerdmans. ISBN 9780802866493.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Fredericks, Daniel C .; Estes, Daniel J. (2010). Kazatel a píseň písní. IVP Academic. Archivovány od originál dne 03.03.2016. Citováno 2013-01-07.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Fox, Michael V. (2004). Biblický komentář JPS: Kazatel. Židovská publikační společnost. ISBN 9780827609655.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Gilbert, Christopher (2009). Kompletní úvod do Bible: Literární a historický úvod do Bible. Paulistický tisk. ISBN 9780809145522.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Hecht, Jennifer Michael (2003). Pochybnost: Historie. New York: HarperCollins. ISBN 978-0-06-009795-0.
- Ingram, Doug (2006). Nejednoznačnost v Kazateli. Kontinuum. ISBN 9780567027115.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Krüger, Thomas (2004). Qohelet: Komentář. Pevnost. ISBN 9780800660369.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Longman, Tremper (1998). Kniha Kazatel. Eerdmans. ISBN 9780802823663.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Ricasoli, Corinna, ed. (2018). The Living Dead: Ecclesiastes through Art. Ferdinand Schöningh. ISBN 9783506732767.
- Rudman, Dominic (2001). Determinismus v knize Kazatel. Sheffield Academic Press. ISBN 9780567215635.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Seow, C.L. (2007). „Kazatel“. V Coogan, Michael D. (ed.). The New Oxford Annotated Bible (3. vyd.). Oxford University Press. ISBN 9780195288803.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Shields, Martin A. (2006). Konec moudrosti: Přehodnocení historické a kanonické funkce Kazatele. Eisenbrauns. ISBN 9781575061023.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Smith, James (1996). Literatura moudrosti a žalmy. College Press. ISBN 9780899004396.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Weeks, Stuart (25. ledna 2007). Barton, John; Muddiman, John (eds.). Oxfordský biblický komentář. Oxford University Press. ISBN 978-0-19-927718-6.
externí odkazy
- Překlady
- Kohelet - Ecclesiastes (Judaica Press) překlad [s Raši 's komentář] na Chabad.org
- Ecclesiastes: Nová revidovaná standardní verze
- Ecclesiastes: Douay Rheims Bible Version
- Kazatel na Wikisource (Autorizovaná verze King James)
- Kazatel na konferenci katolických biskupů Spojených států (New American Bible)
- Kazatel na Bible Gateway (Nová verze King James)
- Metafráze knihy Kazatel podle Gregory Thaumaturgus.
Kazatel public domain audiokniha na LibriVox - Různé verze
Kazatel | ||
Předcházet Nářky | Hebrejská Bible | Uspěl Ester |
Předcházet Přísloví | křesťan Starý zákon | Uspěl Píseň písní |