Pořadí slov V2 - V2 word order
![]() | tento článek může být pro většinu čtenářů příliš technická na to, aby je pochopili. Prosím pomozte to vylepšit na aby to bylo srozumitelné pro neodborníky, aniž by byly odstraněny technické podrobnosti. (Srpna 2020) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
v syntax, slovesné sekundy (V2), slovosled umístí konečné sloveso věty nebo věty na druhé pozici s jedinou složka předcházející, který funguje jako téma klauzule.[1]
V2 slovosled je běžné v Germánské jazyky a také se vyskytuje v severovýchodním Kavkazu Inguši, Uto-Aztecan O'odham a fragmentárně v rétorománštině Sursilvan a ugrofinské estonština[2]. Z germánské rodiny je angličtina výjimečná tím, že má převážně Objednávka SVO místo V2, i když existují pozůstatky fenoménu V2.
Většina germánských jazyků obvykle nepoužívá pořadí V2 ve vložených klauzulích, s několika výjimkami. Zejména němčina, holandština a afrikánština se po a vrátí k slovnímu pořadí VF (sloveso) doplňkovač; Jidiš a islandština však umožňují V2 ve všech deklarativních klauzulích: main, embedded a subordinate. Kašmírština má V2 v „deklarativních klauzulích obsahu“, ale VF pořadí v relativních klauzulích.
Příklady
Následující příklady z němčiny ilustrují princip V2:
A. Die Kinder spielten vor der Schule im Park Fußball. děti hrál před školou v parku fotbal. b. Fußball spielten zemřít Kinder vor der Schule im Park. Fotbal hrál děti před školou v parku. C. Vor der Schule spielten zemřít Kinder im Park Fußball. Před školou hrál děti v parku fotbal. d. Im Park spielten zemřít Kinder vor der Schule Fußball. V parku hrál děti před školou fotbal. E. * Vor der Schule Fußball spielten zemřít Kinder im Park. Před školou fotbal hrál děti v parku. F. * Fußball zemřít Kinder spielten vor der Schule im Park. Fotbal děti hrál před školou v parku.
(An hvězdička (*) označuje, že příklad je gramaticky nepřijatelné.) Věty a – d mají konečné sloveso spielten ve druhé pozici, přičemž různé složky zaujímají první pozici. Věty e a f nejsou gramatické, protože konečné sloveso se již na druhé pozici neobjevuje. Pořadí slov V2 umožňuje jakékoli složce obsadit první pozici, pokud je druhá pozice obsazena konečným slovesem.
Neomezená slovesa a vložené věty
Neomezená slovesa
Princip V2 reguluje pouze polohu konečných sloves; jeho vliv na neurčitá slovesa (infinitiva, příčestí atd.) je nepřímý. Nefinitní slovesa v jazycích V2 se objevují na různých pozicích v závislosti na jazyku. Například v němčině a nizozemštině se za objektem (je-li k dispozici) objeví konečná slovesa v závěrečné poloze klauzule v hlavních klauzích (pořadí OV). Švédské a islandské naopak umisťují nefititní slovesa za konečné sloveso, ale před objekt (je-li k dispozici) (pořadí VO). To znamená, že V2 pracuje pouze s konečným slovesem.
Vložené doložky
(V následujících příkladech jsou konečné tvary sloves v tučně, jsou formy konečného slovesa kurzíva a předměty jsou podtrženo.)
Germánské jazyky se liší v aplikaci pořadí V2 ve vložených klauzulích. Spadají do tří skupin.
Švédština, dánština, norština, faerština
V těchto jazycích je slovosled klauzí obecně fixován ve dvou vzorcích konvenčně číslovaných pozic.[3] Oba končí pozicemi pro (5) formy konečných sloves, (6) objekty a (7), příslovce.
V hlavních bodech, omezení V2 platí. Konečné sloveso musí být v poloze (2) a větná příslovce v poloze (4). Druhé zahrnují slova s významy jako „ne“ a „vždy“. Subjektem může být pozice (1), ale když aktuální výraz zaujme pozici, je subjekt v poloze (3).
Ve vložených klauzulích, omezení V2 chybí. Po konjunkci musí subjekt okamžitě následovat; nelze jej nahradit aktuálním výrazem. První čtyři pozice jsou tedy v pevném pořadí (1) spojka, (2) předmět, (3) věta příslovce, (4) konečné sloveso
Poloha věty příslovce je důležitá pro ty teoretiky, kteří je považují za označení začátku velkého čísla složka v klauzuli. Konečné sloveso je tedy vnímáno jako uvnitř této složky ve vložených větách, ale mimo tuto složku v hlavních větách V2.
švédský
Hlavní doložka
vložená klauzulePřední
—Konečné sloveso
SpojeníPředmět
PředmětVěta příslovce
Věta příslovce—
Konečné slovesoNeomezené sloveso
Neomezené slovesoObjekt
ObjektAdverbiální
AdverbiálníHlavní doložka A. Já dag ville Lotte inte läsa tidningen 1 2 3 4 5 6 dnes chtěl Lotte ne číst noviny ... "Lotte dnes nechtěla číst noviny." vložená klauzule b. att Lotte inte ville koka kaffe já vážně 1 2 3 4 5 6 7 že Lotte ne chtěl vařit káva dnes ... „že Lotte dnes nechtěla dělat kávu“
dánština
Hlavní doložka
vložená klauzulePřední
—Konečné sloveso
SpojeníPředmět
PředmětVěta příslovce
Věta příslovce—
Konečné slovesoNeomezené sloveso
Neomezené slovesoObjekt
ObjektAdverbiální
AdverbiálníHlavní doložka A. Klausi ehm ikke kommet 1 2 4 5 Klausi je ne Přijít ... "Klaus nepřišel." vložená klauzule b. når Klausi ikke ehm kommet 1 2 3 4 5 když Klausi ne je Přijít ... „když Klaus nepřišel“
Tzv Perkerdansk je příklad odrůdy, která se neřídí výše uvedeným.
Norština
(s více příslovkami a více než konečnými formami, ve dvou jazykových variantách)
hlavní
vloženýPřední
—Konečné sloveso
SpojeníPředmět
PředmětVěta příslovce
Věta příslovce—
Konečné slovesoNeomezené sloveso
Neomezené slovesoObjekt
ObjektAdverbiální
AdverbiálníHlavní doložka A. Den gangenů hadde han dessverre ikke villet poslat sakspapiren før møtet. (Bokmål odrůda) 1 2 3 4 5 6 7 ten čas měl on bohužel ne chtěl poslat dokumenty před schůzkou ... "Tentokrát bohužel nechtěl."
zaslat dokumenty před schůzkou. “vložená klauzule b. av di han denne gongen diverre ikkje hadde vilja poslat sakspapira føre møtet. (Nynorsk odrůda) 1 2 3 4 5 6 7 protože on tentokrát bohužel ne měl chtěl poslat dokumenty před schůzkou ... „protože tentokrát bohužel nechtěl
zaslat dokumenty před schůzkou. “
Faerský
Na rozdíl od kontinentálních skandinávských jazyků může věta příslovce buď předcházet, nebo následovat za konečným slovesem ve vložených větách. Zde je vložen slot (3a) pro alternativní příslovce následující věty.
Hlavní doložka
vložená klauzulePřední
—Konečné sloveso
SpojeníPředmět
PředmětVěta příslovce
Věta příslovce—
Konečné sloveso—
Věta příslovceNeomezené sloveso
Neomezené slovesoObjekt
ObjektAdverbiální
AdverbiálníHlavní doložka A. Její muž fólk ongantíð hava fingið fisk fyrr 1 2 3 4 5 6 7 tady musí lidé nikdy chytili Ryba před ... "Lidé tu určitě nikdy nechytali ryby." vložená klauzule b. hóast fólk ongantíð hevur fingið fisk její 1 2 3 4 5 6 7 Ačkoli lidé nikdy mít chycen Ryba tady C. hóast fólk hevur ongantíð fingið fisk její 1 2 4 (3a) 5 6 7 Ačkoli lidé mít nikdy chycen Ryba tady ... „i když zde lidé nikdy nechytali ryby“
Němec
V hlavních bodech, omezení V2 platí. Stejně jako u jiných germánských jazyků musí být konečné sloveso na druhé pozici. Všechny konečné formy však musí být v konečné poloze. Subjekt může být na první pozici, ale když aktuální pozice zaujme pozici, subjekt následuje konečné sloveso.
Ve vložených klauzulích, omezení V2 neplatí. The konečné sloveso Formulář musí na konci klauzule sousedit s jakýmkoli neomezeným způsobem.
Němečtí gramatici tradičně dělí věty na pole. O vedlejších větách před hlavní větou se říká, že jsou v první pole (Vorfeld), věty následující po hlavní větě v EU konečné pole (Nachfeld).
The centrální pole (Mittelfeld) obsahuje většinu nebo celou klauzuli a je omezen levá závorka (Linke Satzklammer) a pravá závorka (Rechte Satzklammer) pozice.
V hlavních bodech, říká se, že počáteční prvek (předmět nebo topický výraz) je umístěn v prvním poli, forma konečného slovesa V2 v levé závorce a jakékoli tvary nepravých sloves v pravé závorce.
Ve vložených klauzulích, říká se, že spojka je umístěna v levé závorce, a sloveso se tvoří v pravé závorce. V německých vložených klauzích následuje konečný slovesný tvar za všemi konečnými tvary.
Němec[4]
První pole Levá závorka Centrální pole Pravá závorka Závěrečné pole Hlavní doložka A. Er čepice dich gestern nicht Angerufen weil er dich nicht stören wollte. on má vy včera ne příčka ... 'Včera ti nezavolal, protože tě nechtěl rušit.' b. Klobouk Sobald er Zeit divný ehm dich anrufen Jakmile má čas vůle on vy prsten ... "Až bude mít čas, zavolá ti." Vložená klauzule C. dass ehm dich gestern nicht Angerufen čepice že on vy včera ne příčka má ... „že ti včera nezvonil“
Nizozemština a afrikánština
V hlavních větách se používá slovosled V2, konečné sloveso musí být na druhé pozici. V podřízených větách jsou však pro slovesné shluky možné dva slovosledy.
Hlavní ustanovení:
holandský[5]
První pole Levá závorka Centrální pole Pravá závorka Závěrečné pole Hlavní doložka A. Tasman heeft Nieuw-Zeeland ontdekt Tasman má Nový Zéland objevil ... "Tasman objevil Nový Zéland." b. V roce 1642 ontdekte Tasman Nieuw-Zeeland V roce 1642 objevil Tasman Nový Zéland ... „V roce 1642 Tasman objevil Nový Zéland.“ C. Niemand měl gedacht dat ook maar iets zou gebeuren. Nikdo měl myslel ... "Nikdo nepřišel na to, že se něco stane." Vložená klauzule d. dat Tasman Nieuw-Zeeland heeft ontdekt že Tasman Nový Zéland objevil ... „že Tasman objevil Nový Zéland“
Tato analýza naznačuje těsnou paralelu mezi konečnou formou V2 v hlavních větách a spojkami ve vložených větách. Každý z nich je považován za úvod do klauzí typu, což je funkce, kterou někteří moderní učenci přirovnávají k pojmu specifikátor. Analýza je podporována v mluvené holandštině umístěním klitické zájmeno předměty. Formuláře jako tj nemůže stát sám, na rozdíl od plnoformátového ekvivalentu hij. Slova, ke kterým mohou být připojena, jsou stejná úvodní slova: forma V2 v hlavní klauzi nebo spojení ve vložené klauzuli.[6]
První pole Levá závorka Centrální pole Pravá závorka Závěrečné pole Hlavní doložka E. V roce 1642 ontdekte-n-tj Nieuw-Zeeland V roce 1642 objevil- (eufonický n) -he Nový Zéland ... „V roce 1642 objevil Nový Zéland.“ Vložená klauzule F. dat-tj v roce 1642 Nieuw-Zeeland heeft ontdekt že on v roce 1642 Nový Zéland objevil ... „že objevil Nový Zéland v roce 1642“
Vedlejší věty:
V nizozemských podřízených větách jsou pro slovesné shluky možné dva slovní řády, které se označují jako „červená“: omdat ik heb gewerkt, „protože jsem pracoval“: jako v angličtině, kde pomocné sloveso předchází minulé částice, a „zelená“: omdat ik gewerkt heb, kde minulá částice předchází pomocné sloveso, „protože jsem pracoval mít“: jako v němčině.[7] V holandštině je zelený slovosled nejpoužívanější v řeči a červená je nejpoužívanější v psaní, zejména v novinářských textech, ale zelená je také používána v písemné formě stejně jako červená v řeči. Na rozdíl od angličtiny však před slovesem musí předcházet adjektiva a příslovce: „dat het boek groen is“, „že kniha je zelená“.
První pole Levá závorka Centrální pole Pravá závorka Závěrečné pole Vložená klauzule G. omdat ik het dan gezien zou hebben nejběžnější v Nizozemsku protože Já to pak viděl by měl h. omdat ik het dan zou gezien hebben nejběžnější v Belgii protože Já to pak by viděl mít i. omdat ik het dan zou hebben gezien často používaný v psaní v obou zemích, ale také běžný v řeči, nejběžnější v Limburgu protože Já to pak by viděl j. omdat ik het dan gezien hebben zou použito v Friesland, Groningen a Drenthe, nejméně běžné, ale také používané protože Já to pak viděli by ... „protože pak bych to viděl“
Islandský a jidiš
Tyto jazyky volně umožňují pořadí V2 ve vložených klauzulích.
islandský
Dva slovosledové vzory jsou velmi podobné kontinentálním skandinávským. V hlavních kapitolách je však zapotřebí další slot, když je přední pozice obsazena Það. V těchto kapitolách se subjekt řídí jakýmikoli větnými příslovci. Ve vložených větách následují příslovce věty za konečným slovesem (nepovinné pořadí ve faerském jazyce).[8]
Hlavní doložka
vložená klauzulePřední
—Konečné sloveso
SpojeníPředmět
Předmět—
Konečné slovesoVěta příslovce
Věta příslovcePředmět
—Neomezené sloveso
Neomezené slovesoObjekt
ObjektAdverbiální
AdverbiálníHlavní doložka A. Margir höfðu aldrei lokið verkefninu. Mnoho měl nikdy hotovo zadání ... "Mnozí úkol nikdy nedokončili." b. Það höfðu aldrei margir lokið verkefninu. tam mít nikdy mnoho hotovo zadání ... "Nikdy nebylo mnoho lidí, kteří úkol dokončili." C. Bókina hefur María ekki lesið. kniha má Mary ne číst ... "Mary tu knihu nečetla." vložená klauzule d. hvort María hefur ekki lesið bokina. zda Mary má ne číst kniha ... „zda Mary knihu nečetla“
V radikálnějším kontrastu s jinými germánskými jazyky existuje třetí vzor pro vložené věty se spojkou následovanou řádem V2: front-finite verb-subject.[9]
Spojení Přední
(Téma příslovce)Konečné sloveso Předmět E. Jón rychle jsi blázen á morgun fari María snemma á fætur. John pochybnosti že zítra dostat Mary brzy nahoru ... "John pochybuje, že Mary zítra vstane brzy." Spojení Přední
(Objekt)Konečné sloveso Předmět F. Jón harmonar inzerát þessa bók skuli např hafa lesið. John lituje že tato kniha musí Já mít číst ... "John lituje, že jsem četl tuto knihu."
jidiš
Na rozdíl od standardní němčiny má jidiš normálně slovesné tvary před Objekty (pořadí SVO) a ve vložených klauzulích má spojku následovanou pořadí V2.[10]
Přední
(Předmět)Konečné sloveso Spojení Přední
(Předmět)Konečné sloveso A. ikh varná deska gezen mitvokh, az ikh vel nit Kenen kumen donershtik Já mít vidět středa že Já vůle ne umět Přijít Čtvrtek ... "Ve středu jsem viděl, že ve čtvrtek nebudu moci přijít." Přední
(Adverbiální)Konečné sloveso Předmět Spojení Přední
(Adverbiální)Konečné sloveso Předmět b. mitvokh varná deska ikh gezen, az donershtik vel ikh nit Kenen kumen středa mít Já vidět že Čtvrtek vůle Já ne umět Přijít ... Ve středu jsem viděl, že ve čtvrtek nebudu moci přijít. “
Kořenové klauze
Jeden typ vložené klauze s V2 následující po konjunkci se nachází v germánských jazycích, ačkoli v některých je častější než v jiných. Ty se nazývají kořenové věty. Oni jsou deklarativní doložky o obsahu, přímé předměty tzv překlenovací slovesa, kterým se rozumí citace prohlášení. Z tohoto důvodu vykazují slovosled V2 ekvivalentní přímé citace.
dánština
Jiné předměty než předmět se mohou objevit v přední poloze.
Spojení Přední
(Předmět)Konečné sloveso A. Vi ved na Bo ikke har læst denne bažina My znát že Bo ne má číst tato kniha ... "Víme, že Bo tuto knihu nečetl." Spojení Přední
(Objekt)Konečné sloveso Předmět b. Vi ved na denne bažina har Bo ikke læst My znát že tato kniha má Bo ne číst ... "Víme, že Bo tuto knihu nečetl."
švédský
Jiné předměty než předmět se příležitostně mohou objevit v přední poloze. Obecně platí, že prohlášení musí být takové, se kterým řečník souhlasí.
Spojení Přední
(Adverbiální)Konečné sloveso Předmět d. Jag tror att I det Fallet har du rätt Já myslet si že v tomto ohledu mít vy že jo ... "Myslím, že v tomto ohledu máš pravdu."
Toto pořadí není možné s prohlášením, se kterým řečník nesouhlasí.
Spojení Přední
(Adverbiální)Konečné sloveso Předmět E. *Jag tror inte att I det Fallet har du rätt (Hvězdička signalizuje, že věta není gramaticky přijatelná.) Já myslet si ne že v tomto ohledu mít vy že jo ... "Nemyslím si, že v tomto ohledu máš pravdu."
Norština
Spojení Přední
(Adverbiální)Konečné sloveso Předmět F. Hun fortalte na do fødselsdagen hadde Hun fått kunstbok (Bokmål odrůda) ona řekl že Pro její narozeniny měl ' ona obdržel umělecká kniha ... "Řekla, že k narozeninám dostala knihu o umění."
Němec
Pořadí kořenové klauzule V2 je možné pouze při spojení dass je vynechán.
Spojení Přední
(Předmět)Konečné sloveso G. *Er behauptet, dass ehm čepice es zur Post gebracht (Hvězdička signalizuje, že věta není gramaticky přijatelná.) h. Er behauptet, ehm čepice es zur Post gebracht on tvrdí (že) on má to na poštu zaujatý ... "Tvrdí, že to vzal na poštu."
Po něm porovnejte normální pořadí vložené klauzule dass
Levá závorka
(Spojení)Centrální pole Pravá závorka
(Slovesné tvary)i. Er behauptet, dass ehm es zur Post gebracht čepice on tvrdí že pošlete to na poštu přijata má
Angličtina
Moderní angličtina se velmi liší v pořadí slov od jiných moderních germánských jazyků, ale dřívější angličtina měla mnoho podobností. Z tohoto důvodu někteří vědci navrhují popis staré angličtiny s omezením V2 jako normu. Historie anglické syntaxe je tedy považována za proces ztráty omezení.[11]
Stará angličtina
V těchto příkladech jsou konečné tvary sloves v tučně, jsou formy konečného slovesa kurzíva a předměty jsou podtrženo.
Hlavní ustanovení
Nejprve předmět
A. Se mæssepreost ječet manum bodián þone soþan geleafan the masspriest musí lidé kázat the skutečný víra .... "Masový kněz musí lidem hlásat pravou víru."
Nejprve otázka
b. Hwi vlkodlak Bůh swa lilie þinges mu forwyrman Proč bych Bůh tak malý věc mu odmítnout .... "Proč by mu Bůh odpíral tak malou věc?"
Nejprve topická fráze
C. na twam þingum hæfde Bůh þæs mannes pila gedodod v dva věci měl Bůh the člověka duše obdařen .... "Bůh vybavil duši člověka dvěma věcmi."
þa první
C. þa jo þæt folc þæs mikroklan Welan ungemetlice brucende pak byl the lidé z toho skvělý prosperita nadměrně účastnit se .... "Pak se lidé příliš podíleli na velké prosperitě."
Nejprve negativní slovo
d. Ne ječet on naht osvobození don ne musí on nic protiprávní dělat .... "Neudělá nic nezákonného."
Nejprve objekt
E. Jako ðreo ðing odpustit Bůh jeho gecorenum tyto tři věci dává Bůh jeho zvolen .... "Tyto tři věci dává Bůh svým vyvoleným."
Poloha objektu
V příkladech b, ca ad objekt klauze předchází formu konečného slovesa. Povrchově je struktura sloveso-předmět-objekt-sloveso. Chcete-li zachytit obecnosti, učenci syntax a jazyková typologie zacházejte s nimi jako v zásadě sloveso předmět-předmět Struktura (SOV), upravená omezením V2. Stará angličtina je tedy do určité míry klasifikována jako jazyk SOV. Příklad a však představuje řadu staroanglických klauzulí s objektem, který následuje po neomezeném slovesném tvaru, s povrchovou strukturou sloveso-předmět-sloveso. Podstatnější počet klauzulí obsahuje jediný konečný slovesný tvar následovaný objektem, povrchně slovesným předmětem. Opět platí, že zobecnění je zachyceno jejich popisem jako předmět – sloveso – předmět (SVO) upraveno V2. Starou angličtinu lze tedy popsat jako meziprodukt mezi jazyky SOV (jako němčina a holandština) a SVO jazyky (jako švédština a islandština).
Vliv předmětových zájmen
Když bylo předmětem klauze osobní zájmeno, V2 ne vždy fungovala.
F. forðon my sceolan střední ealle mod & maegene na Bože gecyrran proto my musí s Všechno mysl a Napájení na Bůh otáčet se .... "Proto se musíme obrátit k Bohu celou svou myslí a mocí."
K inverzi slovesa a předmětu V2 však došlo bez výjimky po otázce nebo negativu ne, až na několik výjimek þa dokonce i u zájmenných subjektů.
G. pro hwam nejchladnější Čtvrtek ðe sylfe mě gecgyðan þæt ... pro co nechtěný vy vy sám mě známý že.. .... „proč bys mi sám nechtěl oznámit, že ...“
h. Ne ječet on naht osvobození don ne musí on nic protiprávní dělat .... "Neudělá nic nezákonného."
i. þa foron spěchat střední þrim scipum ut pak vyplul ony s tři lodě ven .... "Potom vypluli se třemi loděmi."
Po přímé citaci pravidelně docházelo také k inverzi předmětového zájmena.[12]
j. "Mě je," cwæð Ahoj, "Tenký vrcholík na miclum ðonce " ke mě je řekl ona vaše příchod v hodně vděčnost .... „„ Tvůj příchod, “řekla,„ je pro mě velmi potěšitelný. ““
Vložené doložky
Vložené věty s předměty zájmena nebyly předmětem V2. Dokonce ani u podstatných jmen nedošlo k inverzi V2.
k. ... þa ða jeho leorningcnichtas hine Axodon pro hwæs synnum se muž wurde swa slepý acenned ... když jeho učedníci mu zeptal se pro jehož hříchy the muž stalo se tím pádem slepý .... „... když se ho jeho učedníci zeptali, za čí hříchy se muž tak narodil slepý“
Ano ne otázky
V podobném klauzi vzoru konečný slovesný tvar a Ano ne otázka obsadil první pozici
l. Truwast ðu nu þe selfum a þinum geferum sázka þonne přehrada apostolum ...? důvěra vy Nyní vy já a vaše společníci lepší než the apoštolové .... "Věříš teď sobě a svým společníkům lépe než apoštolové ...?"
Střední angličtina
Kontinuita
Early Middle English obecně zachovaná struktura V2 v klauzích s nominálními subjekty.
Nejprve topická fráze
A. Na tento gær vlkodlak þe král Stephne tæcen Rodbert v tento rok chtěl the král Stephen chytit Robert .... "Během tohoto roku chtěl král Stephen chytit Roberta."
Nu první
b. Nu Bože euerich muž směrem k himseluen Nyní Koukni se každý muž na sám .... "Nyní je na každém muži, aby se podíval sám na sebe."
Stejně jako ve staré angličtině se inverze V2 nevztahovala na věty se zájmennými předměty.
Nejprve topická fráze
C. bi tento ano mahen seon mravenec čarodějnice... podle tento vy smět vidět a znát
Nejprve objekt
d. alej ðese bebodes ic habbe ihealde fram dětský stín Všechno tyto přikázání Já mít ponecháno z dětství
Změna
Pozdní střední angličtina texty čtrnáctého a patnáctého století ukazují rostoucí výskyt klauzulí bez inverze spojené s V2.
Nejprve příslovce tématu
E. sothely se ryghtwyse sekys þe Ioye a ... Skutečně the spravedlivý hledá the radost a...
Nejprve topická fráze
F. A podle tento stejný skyle poskok a bolavý shulle Jugen nás A podle tento stejný dovednost naděje a zármutek musí soudce nás
Negativní klauze již nebyly vytvořeny ne (nebo na) jako první prvek. Inverzi v negativní klauzule lze přičíst jiným příčinám.
Wh- nejdříve otázka
G. proč nebo deyned Bůh ne takový ordre proč vysvěcen Bůh ne takový objednat .... "Proč Bůh nezřídil takový řád?" (ne následuje podstatné jméno fráze předmět) h. proč shulde on ne .. Proč by měl on ne... (ne předchází zájmeno předmětu)
Nejprve tam
h. Ther nys nat oon kan válka podle jiný být tam ne-není ne jeden umět vědom podle jiný být .... „Neexistuje jediný člověk, který by se poučil z chyb druhých“
Nejprve objekt
h. On byl despeyred; žádný tyng dorste on seye On byl v zoufalství; nic odvážil se on říci
Pozůstatky v moderní angličtině
Stejně jako v dřívějších obdobích Moderní angličtina normálně má pořadí sloves v deklarativní doložky a obráceně pořadí slovesného předmětu[13] v tázací věty. Tyto normy jsou však dodržovány bez ohledu na počet prvků klauze před slovesem.
Třídy sloves v moderní angličtině: pomocná a lexikální
Inverzi ve staroanglických větách s kombinací dvou sloves lze popsat z hlediska jejich konečných a neurčitých tvarů. Slovo, které se účastnilo inverze, bylo konečné sloveso; sloveso, které si udrželo svoji pozici vzhledem k objektu, bylo neomezené sloveso. Ve většině typů klauzule moderní angličtiny existují dva tvary sloves, ale slovesa jsou považována za patřící do různých syntaktických tříd. Slovesa, která se účastnila inverze, se vyvinula a vytvořila třídu pomocná slovesa které mohou označit napjatý, aspekt a nálada; zbývající většina sloves s plným sémantický hodnota představuje třídu lexikální slovesa. Výjimečným typem klauzule je klauzule deklarativní věta s lexikálním slovesem v a přítomný prostý nebo minulý čas prostý formulář.
Dotazy
Stejně jako otázky Ano / Ne se pravidelně vytvářejí dotazovací otázky Wh inverze předmětu a pomocného. Současné a minulé jednoduché otázky se tvoří s pomocným programem dělat, proces známý jako dělat podporu.
A. Která hra je Sam dívat se? b. Kde dělá ona žít?
S tématickými příslovci a příslovcovými frázemi
U určitých vzorů podobných staré a střední angličtině je inverze možná. Jde však o záležitost stylistické volby, na rozdíl od omezení tázacích doložek.
nejprve negativní nebo omezující příslovce
C. V žádném okamžiku vůle on napít se Schnapps. d. Ne dříve měl ona dorazil než začala klást nároky.
- (vidět negativní inverze )
nejprve komparativní příslovce nebo adjektivum
E. Tak horlivě dělal děti slečna, minout jejich rodiče plakali, aby spali. F. Takový byl jejich smutek, nikdy si nemohli užívat venku.
Po předchozích třídách příslovce se inverze účastní pouze pomocná slovesa, nikoli slovesa lexikální
lokální nebo časová příslovce jako první
G. Tady přijde autobus. h. Nyní je hodinu, kdy se musíme rozloučit.
předložková fráze jako první
i. Za brankou sat mnoho fotografů. j. Po silnici přišel osoba, na kterou jsme čekali.
- (vidět lokální inverze, direktivní inverze )
Po dvou posledně jmenovaných typech příslovek se na inverzi účastní pouze jednoslovná slovesná slovesná slovíčka (Present Simple nebo Past Simple), nikoli pomocná slovesa, a to pouze u substantivních frázových předmětů, nikoli u jmenných předmětů.
Přímé nabídky
Je-li předmětem slovesa doslovná citace, může před slovesem předcházet s výsledkem podobným staré angličtině V2. Taková ustanovení se nacházejí ve vyprávění příběhů a ve zprávách.
k. „Vlku! Vlku!“ vykřikl kluk. l. „Nepokoje se šíří po celé zemi,“ píše náš dopisovatel v Jakartě.
- (vidět citativní inverze )
Deklarativní klauze bez inverze
Odpovídající výše uvedeným příkladům ukazují následující klauzule normální pořadí anglického předmětového slovesa v moderní angličtině.
Deklarativní ekvivalenty
A'. Sam je dívat se pohárové hry. b '. Ona životy v zemi.
Ekvivalenty bez fronty témat
C'. On vůle v žádném okamžiku napít se Schnapps. d '. Ona měl ne dříve dorazil než začala klást nároky. E'. Děti minul jejich rodiče tak horlivě, že plakali, aby spali. G'. Autobus je příchod tady. h '. Hodina, kdy se musíme rozloučit je Nyní. já '. Mnoho fotografů sat za brankou. j '. Osoba, na kterou jsme čekali přišel po silnici. k '. Kluk vykřikl „Vlku! Vlku!“ l '. Náš dopisovatel v Jakartě píše„Nepokoje se šíří po celé zemi“.
francouzština
Moderní francouzština je Předmět-sloveso-objekt (SVO) jazyk jako ostatní Románské jazyky (ačkoli latinský byl Sloveso předmět-předmět Jazyk). Konstrukce V2 však existovaly v Stará francouzština a byly častější než v jiných raně románských textech. To bylo navrhl, že to může být kvůli vlivu germánský Franský jazyk.[14] Moderní francouzština má pozůstatky systému V2 podobné těm, které se nacházejí v moderní angličtině.
Následující věty byly identifikovány jako možné příklady syntaxe V2 ve staré francouzštině:[15]
A. Stará francouzština Longetemps fu ly roys Elinas en Los Angeles francouzský filozof Moderní francouzština Dlouhé teploty fut le roi Elinas tančí Los Angeles montagne .... "Přívěsek longtemps le roi Elinas a été dans les montagnes." Angličtina Na dlouhou dobu byl the král Elinas v the hora ... "Král Elinas byl dlouho v horách."
b. Stará francouzština Iteuses parole vzdálený li frere de Lancelot Moderní francouzština Říká parole dirent les frères de Lancelot .... „Les frères de Lancelot ont dit ces paroles“ Angličtina Takový slova pronesl the bratři z Lancelot .... "Lancelotovi bratři řekli tato slova."
C. Stará francouzština Atant ohledem kontroverze Los Angeles mer Moderní francouzština Alors ohledem en bas Los Angeles mer .... "Alors Il a regardé la mer plus bas." Angličtina Pak Podíval se na dolů the moře .... "Pak se podíval dolů na moře." (Vyloučení zájmena subjektu, v rozporu s obecným pravidlem v jiných starofrancouzských klauzích.)
Jiné jazyky
Kotgarhi a Kochi
Ve své třídílné studii dvou jazyků z roku 1976 Himáčalpradéš, Hendriksen uvádí dva mezilehlé případy: Kotgarhi a Kochi. Ačkoli žádný z jazyků nevykazuje pravidelný vzorec V-2, vyvinuly se do té míry, že hlavní a vedlejší věty se liší v slovosledu a pomocné látky se mohou oddělit od ostatních částí slovesa:
- hyunda-baassie jaa gõrmi hõ-i (Kotgarhi)
- Zima po GOES se z léta stala Gerund
- Po zimě přichází léto. (Hendriksen III: 186)
Hendriksen uvádí, že relativní klauze v Kochi vykazují větší tendenci mít konečný slovní prvek v klauzi-konečné poloze než maticové klauze (III: 188).
Inguši
v Inguši „pro hlavní věty, jiné než počáteční epizoda a další zcela nové, je nejběžnější sloveso-druhé pořadí. Sloveso nebo konečná část složeného slovesa nebo analytický čas (tj. lehké sloveso nebo pomocný výraz) , následuje první slovo nebo frázi v klauzuli. “ [16]
- muusaa vy hwuona telefon jettazh
- Musa V.PROG 2 sg. DAT telefon zarážející
- "Musa ti telefonuje."
O'odham
O'odham má relativně volný slovosled v klauzulích; například všechny následující věty znamenají „chlapec označí prase“:[17]
- ceoj Ó g ko: jĭ ceposid
- ko: jĭ Ó g ceoj ceposid
- ceoj Ó ceposid g ko: jĭ
- ko: jĭ Ó ceposid g ceoj
- ceposid Ó g ceoj g ko: jĭ
- ceposid Ó g ko: jĭ g ceoj
Navzdory obecné volnosti slovosledu věty je O'odham v umístění pomocného slovesa poměrně přísně slovesný druhý (ve výše uvedených větách je Ó; v následujícím je Ñañ):
- Kladné: cipkan Ñañ = "Pracuji"
- Negativní: pi Ñañ cipkan = "Nepracuji" [ne * pi cipkan Ñañ]
Sursilvan
Mezi dialekty Romansh, Slovosled V2 je omezen na Sursilvan, dochází k vložení celých frází mezi pomocná slovesa a příčestí, jako v 'Cun Mariano Tschuor ha Augustin Beeli discurriu „(„ Mariano Tschuor hovořil s Augustinem Beeliem “) ve srovnání s Engadinese „Cun Rudolf Gasser ha discurrü Gion Peider Mischol '(‚Rudolf Gasser hovořil s Gion Peider Mischol'.)[18]
Složka, která je omezena pomocným haa příčestí, discurriu, je znám jako Satzklammer nebo „verbální závorka“.
Strukturální analýza v gramatice závislostí
Závislostní gramatika (DG) se může přizpůsobit fenoménu V2 jednoduše tím, že stanoví, že jedna a pouze jedna složka může být závislá na konečném slovesu (tj. Závislá, která předchází její hlavě) v deklarativních (maticových) klauzulích (v tomto gramatika závislosti předpokládá pouze jednu klauzi úroveň a jedna poloha slovesa, místo rozdílu mezi VP-interní a vyšší klauzí pozice slovesa jako v Generativní gramatice, srov. další část).[19] Z tohoto důvodu je princip V2 porušen, pokud má konečné sloveso více než jeden závislý nebo vůbec žádný závislý. Následující struktury GŘ prvních čtyř německých vět výše ilustrují analýzu (věta znamená „Děti hrají fotbal v parku před školou“):
Konečné sloveso spielen je kořenem celé struktury klauzule. Princip V2 vyžaduje, aby tento kořen měl jedinou závislost, kterou má v každé ze čtyř vět.
Čtyři výše uvedené anglické věty týkající se fenoménu V2 dostávají následující analýzy:
Strukturální analýza v generativní gramatice
V teorii Generativní gramatika, sloveso druhý jev byl popsán jako aplikace Teorie X-bar. Kombinace první pozice pro frázi a druhé pozice pro jedno sloveso byla identifikována jako kombinace specifikátor a hlava fráze. Část za konečným slovesem je pak doplněk. Zatímco větná struktura angličtiny je obvykle analyzována z hlediska tří úrovní, CP, IP a VP, v německé lingvistice se objevila shoda, že v němčině neexistuje IP.[20]

Struktura VP (fráze slovesa) přiřadí pozici a funkce argumentům slovesa. Proto je tato struktura formována gramatickými vlastnostmi V (sloveso) které hlavy struktura. Struktura CP (doplňující fráze) zahrnuje gramatické informace, které identifikují klauzuli jako deklarativní nebo tázací, hlavní nebo vloženou. Struktura je tvarována abstraktem C (doplňujícím), který je považován za hlavu struktury. V vložených klauzulích je poloha C přizpůsobena doplňkům. V německých deklarativních hlavních klauzích je C hostitelem konečného slovesa. Struktura V2 je tedy analyzována jako
- 1 Tématický prvek (specifikátor CP)
- 2 Forma konečných sloves (C = hlava CP), tj. slovesné sekundy
- 3 Zbývající část doložky
V vložených klauzulích je pozice C obsazena doplňkem. Ve většině germánských jazyků (ale ne v islandštině nebo jidiš) to obecně brání tomu, aby se konečné sloveso přesunulo do C.
- Struktura je analyzována jako
- 1 komplementátor (C = vedoucí CP)
- 2 Bulk of clause (VP), including, in German, the subject.
- 3 Konečné sloveso (poloha V)
Tato analýza neposkytuje strukturu instancí kořenových klauzulí po překlenovacích slovesech v některých jazycích.
- Příklad: dánština Vi ved at denne bog har Bo ikke læst s objektem vložené věty v čele.
- (Doslova „Víme, že tato kniha Bo nečetla“)
Řešením je povolit slovesa jako ved přijmout klauzuli s druhým (rekurzivním) CP.[21]
- Doplňkový prostředek zaujímá pozici C v horní části CP.
- Konečné sloveso se přesune do polohy C ve spodní CP.
Viz také
Poznámky
- ^ Diskuse o principu V2 viz Borsley (1996: 220 a další), Ouhalla (1994: 284 a další), Fromkin et al. (2000: 341ff.), Adger (2003: 329ff.), Carnie (2007: 281f.).
- ^ Ehalka, Martin (2006), „Slovosled estonštiny: důsledky pro univerzální jazyk“, Journal of Universal Language 7, doi:10.22425 / červenec.2006.7.1.49, Corpus ID: 52222499
- ^ Příklady jsou diskutovány v König a van der Auwera (1994) v kapitolách věnovaných každému jazyku.
- ^ Těmito a dalšími příklady se zabývá Fagan (2009)
- ^ Těmito a dalšími příklady se zabývá Zwart (2011)
- ^ Zwart (2011), str. 35.
- ^ http://www.dbnl.org/tekst/_han001200701_01/_han001200701_01_0019.php
- ^ Viz Thráinsson (2007) str.19.
- ^ Příklady od Fischer a kol. (2000) str. 112
- ^ viz König & van der Auwera (1994) str. 410
- ^ Viz Fischer a kol. (2000: 114 a násl.) K diskusi o těchto a dalších příkladech ze staré angličtiny a střední angličtiny.
- ^ Harbert (2007), str. 414
- ^ O inverzi pojednává Peters (2013)
- ^ viz Rowlett (2007: 4)
- ^ viz Posner (1996: 248)
- ^ Nichols, Johanna. (2011). Ingušská gramatika. Berkeley: The University of California Press. Str. 678ff.
- ^ Zepeda, Ofelia. (1983). Tohono O'odham Grammar. Tucson, AZ: University of Arizona Press.
- ^ Játra 2009, s. 138
- ^ Příklad DG analýzy principu V2 viz Osborne (2005: 260). To, že DG popírá existenci konečné složky VP, je patrné u většiny jakýchkoli DG reprezentací struktury věty; konečný VP se nikdy nezobrazuje jako úplný podstrom (= složka). Viz například stromy v esejích o DG od Ágela a kol. (2003/2006) v tomto ohledu. Pokud jde o přísné popření konečné složky VP, viz zejména Tesnière (1959: 103–105).
- ^ Viz zejména: Hubert Haider, Syntax of German, Cambridge University Press, 2010
- ^ Sten Vikner: Sten Vikner: Pohyb slovesa a klamná témata v germánských jazycích. Oxford University Press, 1995.
Literatura
- Adger, D. 2003. Základní syntaxe: Minimalistický přístup. Oxford, Velká Británie: Oxford University Press.
- Ágel, V., L. Eichinger, H.-W. Eroms, P. Hellwig, H. Heringer a H. Lobin (eds.) 2003/6. Závislost a valence: Mezinárodní příručka současného výzkumu. Berlín: Walter de Gruyter.
- Borsley, R. 1996. Gramatika moderní frázové struktury. Cambridge, MA: Blackwell Publishers.
- Carnie, A. 2007. Syntax: Generativní úvod, 2. vydání. Malden, MA: Blackwell Publishing.
- Emonds, J. 1976. Transformační přístup k anglické syntaxi: root, zachování struktury a místní transformace. New York: Academic Press.
- Fagan, S. M. B. 2009. Němec: Jazykový úvod. Cambridge: Cambridge University Press
- Fischer, O., A. van Kermenade, W. Koopman a W. van der Wurff. 2000. Syntax rané angličtiny. Cambridge: Cambridge University Press.
- Fromkin, V. a kol. 2000. Lingvistika: Úvod do lingvistické teorie. Malden, MA: Blackwell Publishers.
- Harbert, Wayne. 2007. Germánské jazyky. Cambridge: Cambridge University Press.
- Hook, P. E. 1976. Je kašmírština jazykem SVO? Indická lingvistika 37: 133–142.
- Játra, Ricarda. 2009. Deutsche Einflüsse im Bündnerromanischen. Ve věci Elmentaler, Michael (Hrsg.) Deutsch und seine Nachbarn. Peter Lang. ISBN 978-3-631-58885-7
- König, E. a J. van der Auwera (eds.). 1994. Germánské jazyky. Londýn a New York: Routledge.
- Játra, Ricarda. 2009. Deutsche Einflüsse im Bündnerromanischen. Ve věci Elmentaler, Michael (Hrsg.) Deutsch und seine Nachbarn. Frankfurt nad Mohanem: Peter Lang.
- Nichols, Johanna. 2011. Ingušská gramatika. Berkeley: University of California Press.
- Osborne T. 2005. Koherence: Analýza závislosti gramatiky. SKY Journal of Linguistics 18, 223–286.
- Ouhalla, J. 1994. Transformační gramatika: Od pravidel k principům a parametrům. Londýn: Edward Arnold.
- Peters, P. 2013. Cambridge Dictionary of English Grammar. Cambridge: Cambridge University Press.
- Posner, R. 1996. Románské jazyky. Cambridge: Cambridge University Press.
- Rowlett, P. 2007. Syntax francouzštiny. Cambridge: Cambridge University Press.
- van Riemsdijk, H. a E. Williams. 1986. Úvod do teorie gramatiky. Cambridge, MA: MIT Press.
- Tesnière, L. 1959. Éleménts de syntaxe structurale. Paříž: Klincksieck.
- Thráinsson, H. 2007. Syntax islandštiny. Cambridge: Cambridge University Press.
- Zwart, J-W. 2011. Syntax holandštiny. Cambridge: Cambridge University Press.