Koiné jazyk - Koiné language

Nesmí být zaměňována s Koine Řek.
„Koiné“ přeadresuje tady. Pro další použití viz Koine (disambiguation).
Přes jejich různé dialekty, koineizace v Starověké Řecko umožnil různé Řecké politické subjekty udržovat obchodní a diplomatické vztahy.

v lingvistika, a koiné jazyk, koiné dialektnebo jednoduše koiné (Starořečtina κοινή, "common [language]") je a Standard nebo společný jazyk nebo dialekt který vznikl v důsledku kontaktu, smíchání a často zjednodušení dvou nebo více vzájemně srozumitelných odrůdy stejného jazyka.[1][2]

Jak si řečníci navzájem rozuměli již před příchodem koiné, The koineizace proces není tak drastický jako pidginizace a kreolizace. Na rozdíl od pidginizace a kreolizace neexistuje ve formaci Koine žádný „cíl“. Zahrnuje kontinuitu v tom, že řečníci nemusí opouštět své vlastní jazykové rozmanitosti.

Normální vliv mezi sousedními dialekty se nepovažuje za koineizaci. Odrůda koiné se kromě původních dialektů jeví jako nová mluvená odrůda; nemění žádný existující dialekt. To odděluje koineizaci od normálního vývoje dialektů.[3]

I když je to podobné zonální konstruované jazyky Koiné jazyky vznikají spíše přirozeně, než aby byly konstruovány.

Pozadí

Koiné Řek poté se stal jazykem Makedonská říše, a byl široce používán jako druhý jazyk (ačkoli to mělo nějaké rodilé mluvčí).

Termín koine (v řečtině znamená „obyčejný“) byl poprvé použit k označení formy řecký používá se jako lingua franca Během Helénistické a římský období.[4] Vzniklo jako smíšená lidová mluva mezi obyčejnými lidmi v Peiraieus, námořní přístav Athény, který byl obýván Řekové z různých částí Středomoří.[5][6]

Prostřednictvím koineizace vznikají nové odrůdy dialektu v důsledku kontaktu mezi mluvčími vzájemně srozumitelné odrůdy toho Jazyk. Koineizace je zvláštním případem dialektového kontaktu a toho, jak k němu obvykle dochází v novém osady na které lidé mají migroval z různých částí jedné jazykové oblasti. Koineizace obvykle trvá dvě nebo tři generace, ale v první generaci ji lze dosáhnout.[7]

Jazyková variace je systematická v tom, že může souviset s sociální rozdělení v rámci komunity, jako je třída a Rod. Je možné ukázat, že změna vychází z konkrétních sociálních skupin na základě těchto rozdělení. Řada lingvistů však nedávno tvrdila, že změna jazyka spočívá na jednotlivci.[8][9]

Typy

Lingvista Paul Kerswill identifikuje dva typy koinés: regionální a imigrantské:[10]

  • A regionální koiné vzniká, když silný regionální dialekt přijde do kontaktu s dialekty mluvčích, kteří se do regionu přestěhují. Použití koiné se často šíří mimo oblast, kde se formovalo. Původní koiné bylo regionální odrůdy. Bylo založeno na Podkroví Řecký dialekt, který prošel koineizačním procesem, když přišel do styku s jinými řeckými dialekty, kterými se mluví v aténském přístavu Pireus a nakonec se stal lingua franca helénistického světa.
  • An imigrant koiné je nový dialekt, který se tvoří v komunitě osídlené přistěhovalci, kteří mluví dvěma nebo více vzájemně srozumitelnými dialekty stejného jazyka. Na konci 19. a počátku 20. století, mluvčí různých hindština dialekty byly odvedeny, aby sloužily jako indentured dělníci skrze koloniální svět. Mluvčí těchto dialektů se shromáždili v různých poměrech za různých podmínek a vyvinuli výrazné hindské koiné. Tyto hindština /Bhojpuri dialekty se nacházejí v Fidži, Guyana, Mauricius, Jižní Afrika, Surinam, a Trinidad a Tobago.

Koineizace

Kerswill také zkoumá Norské dialekty které se objevily ve dvou městech, které byly umístěny kolem hutí postavených v čele Sørfjord pobočka Hardangerfjord v polovině dvacátého století. Města, Odda a Tyssedal, oba přitahovali migranty z různých částí Norska. Pracovníci v Oddě pocházeli převážně (86%) z západní Norsko. V Tyssedalu pocházela jen asi jedna třetina ze západního Norska; třetina pocházela z východní Norsko; a zbytek z jiných částí země. Dialekty, které se vyvinuly v těchto dvou městech, se tak od sebe velmi lišily.[11]

Peter Trudgill vidí tři procesy v provozu během toho, co Mesthrie nazývá období ubytování: míchání, nivelace a zjednodušení. Procesy vyrovnávání a zjednodušování jsou oba závislé na široké škále faktorů, včetně rozdílné prestiže související s přispívajícími dialekty, sociálně politický kontexty, ve kterých se nový dialekt vyvíjí, a individuální sítě dospělých zapojených do procesu ubytování. Trudgill a Mesthrie dále komentují proces přerozdělení, ve kterém funkce, které byly zachovány z přispívajících dialektů, získávají nové významy nebo funkce v novém dialektu.[12]

Trudgill představuje vícegenerační model vývoje koiné. Během prvního (tj. Přistěhovalec) generace, reproduktory přispívajících dialektů se mísí a je zde určité vyrovnání. První generace rodilých mluvčích pokračuje v procesu nivelace. Avšak v případech, kdy Trudgill dokázal dokumentovat (např. Mluvčí první generace norských dialektů Tyssedal a Odda), projev této generace stále odrážel značnou variabilitu v používání výrazných forem, jak mezi mluvčími, tak v repertoáru jednotlivých mluvčích .

Je to třetí generace, která zaměřuje variace a stabilizuje dialekt. Trudgill připouští, že existují případy, kdy k zaostření může dojít u první generace rodilých mluvčích, a také v případech, kdy by to mohlo být ve čtvrté nebo dokonce pozdější generaci. Dialekt v jeho vznikajícím stavu, stav poznamenán heterogenitou forem, nazývá Trudgill interdialekt, často nazývaný mezijazyky v jiných dialektových studiích.[13]

Koine jazyky a dialekty

Dialekty:

Jazyky:

Viz také

Poznámky pod čarou

  1. ^ Siegler 1985.
  2. ^ Siegel, Jeff (2001). „Tvorba koiné a kreolská geneze“. Kreolizace a kontakt. Nakladatelská společnost John Benjamins. str. 175. ISBN  978-90-272-9771-6.
  3. ^ Například: Campbell, John Howland; Schopf, J. William, eds. (1994). Kreativní evoluce. Série Life Science. Přispěvatel: University of California, Los Angeles. IGPP Centrum pro studium evoluce a původu života. Jones & Bartlett Learning. str. 81. ISBN  9780867209617. Citováno 2014-04-20. [...] děti pidgin-mluvících rodičů čelí velkým problémům, protože pidginy jsou tak primitivní a nevýrazné, špatně schopné vyjádřit nuance celé řady lidských emocí a životních situací. První generace takových dětí spontánně rozvíjí pidgin do složitějšího jazyka, který se nazývá kreolský. [...] [T] evoluce pidginu v kreolský je nevědomá a spontánní.
  4. ^ Siegel, 1985, str. 358; Bubenik, 1993, Dialect contact and koineization: the case of Hellenistic Greek.
  5. ^ Thomson, 1960, s. 34, citováno v Siegel, 1985, s. 358
  6. ^ Thomson, 1960, Řecký jazyk. Cambridge: W. Heffer & Sons.
  7. ^ Labov (1972), Sociolingvistické vzory. Philadelphia: Pennsylvania University Press.
  8. ^ J. Milroy, 1992, Lingvistické variace a změny. Oxford: Blackwell
  9. ^ Croft, 2000, Vysvětlení jazykové změny: Evoluční přístup. Harlow: Longmane.
  10. ^ McWhorter (1998)
  11. ^ Arends, Muysken & Smith (1995)
  12. ^ http://www.eva.mpg.de/lingua/conference/2013_APiCS/files/abstracts.html
  13. ^ Wardhaugh (2002: 56–57)
  14. ^ Kerswill, P. (2002). Koineizace a ubytování. In J. K. Chambers, P. Trudgill & N. Schilling-Estes (Eds.), The Handbook of language variation and change (pp. 669–702). Oxford: Blackwell.
  15. ^ Kwak, Chung-gu (2007). „Data a Ressarches pro korejský dialekt ve Střední Asii“ (PDF). Journal of Humanities (v korejštině). 85: 231–272 - prostřednictvím Ústav humanitních věd.
  16. ^ Odisho, Edward: The Sound System of Modern Assyrian (Neo-Aramaic) - Weisbaden, Harrassowitz, 1988
  17. ^ Leták podle John C. Wells, jeden z prvních, kdo napsal vážný popis rádoby odrůdy. Shrnul také zde [1].
  18. ^ Crystal, Davide. „RP a jeho nástupci“. BBC. Citováno 12. dubna 2011.
  19. ^ Rogaliński, Paweł (2011). Britské akcenty: Cockney, RP, ústí v angličtině. str. 11.

Reference

  • Británie, D; Trudgill, Peter (1999), „Migrace, formace nového dialektu a sociolingvistická refunkcionalizace: realokace jako výsledek dialektového kontaktu.“, Transakce filologické společnosti, 97 (2): 245–256, doi:10.1111 / 1467-968x,00050
  • Kerswill, P., „Koineizace a ubytování“ (PDF), Trudgill, Peter; Schilling-Estes, N (eds.), Příručka jazykových variací a změn, Oxford: Blackwell Publishing, s. 669–702
  • McWhorter, John H. (1998), „Identifikace kreolského prototypu: Ospravedlnění typologické třídy“, Jazyk, 74 (4): 788–818, doi:10.2307/417003, JSTOR  417003
  • Mesthrie, R. (2001), "Koinés", in Mesthrie, R. (ed.), Stručná encyklopedie sociolingvistiky, Amsterdam: Elsevier, s. 485–489
  • Siegel, Jeff (1985), „Koines and koineization.“, Jazyk ve společnosti, 14 (3): 357–378, doi:10.1017 / s0047404500011313CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Trudgill, Peter (1986), Dialekty v kontaktu, Oxford: Blackwell Publishing
  • Weinreich, Uriel (1953). Kontaktované jazyky: Zjištění a problémy.