Faerský pravopis - Faroese orthography

tento článek potřebuje další citace pro ověření. Prosím pomozte vylepšit tento článek podle přidávání citací ke spolehlivým zdrojům. Zdroj bez zdroje může být napaden a odstraněn. Najít zdroje: "Faerský pravopis"  – zprávy  · noviny  · knihy  · učenec  · JSTOR (Březen 2015) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Tento článek obsahuje IPA fonetické symboly. Bez řádného podpora vykreslování, možná uvidíte otazníky, rámečky nebo jiné symboly namísto Unicode postavy. Úvodní průvodce symboly IPA najdete v části Nápověda: IPA.

Faerský pravopis je metoda použitá k napsání Faerský jazyk, používající latinku s 29 písmeny.

Abeceda

Příklad faerštiny Ó. Obvyklý pravopis by byl Fuglafjørður.

Faerské ostrovy abeceda se skládá z 29 písmen odvozených z Latinské písmo:

• Eth ⟨Ð⟩ (faerština edd) se nikdy neobjeví na začátku slova, což znamená jeho majuskulární formu, ⟨Ð⟩ zřídka se vyskytuje kromě situací, kdy se používají velká písmena, například na mapách.
• ⟨Ó ⟩ Lze také psát ⟨Ó ⟩ V poetickém jazyce, jako např Föroyar (dále jen „Faerské ostrovy“). To má co do činění s různými pravopisnými tradicemi (dánsko-norština pro ⟨ø⟩ a islandština pro ⟨ö⟩. Původně se používaly obě formy, v závislosti na historické podobě slova; ⟨ø⟩ se používalo, když samohláska vycházela z I -mutace ⟨o⟩, zatímco ⟨ö⟩ byla použita, když samohláska byla výsledkem U-mutace ⟨a⟩. Rukopisem, ⟨Ó Někdy se používá⟩.
• Zatímco ⟨C ⟩, ⟨q ⟩, ⟨w ⟩, ⟨X ⟩, a ⟨z ⟩ Nenacházejí se ve faerském jazyce, ⟨X ⟩ Byl znám v dřívějších verzích Hammershaimbova pravopisu, například ⟨Saxun⟩ pro Saksun.
• Zatímco faerské rozložení klávesnice umožňuje psát v latině, angličtině, dánštině, švédštině, norštině, finštině atd., Staré norské a moderní islandské písmeno ⟨þ ⟩ chybí. V souvisejících faerských slovech se píše jako ⟨t⟩ nebo ⟨h⟩. Pokud je třeba přepsat islandské jméno, je ⟨th⟩ běžné.

Pravopisný systém

Faerský rozložení klávesnice

Klouzání vložení

Faerský vyhne mít mezera mezi dvě samohlásky vložením a klouzat. Ortograficky je to zobrazeno třemi způsoby:

1. samohláska + ð + samohláska
2. samohláska + g + samohláska
3. samohláska + samohláska

První samohláska je obvykle dlouhá a ve slovech se dvěma slabikami vždy zdůrazněná, zatímco druhá samohláska je krátká a nepřízvučná. Ve faerském jazyce, krátce a nepřízvučné samohlásky mohou být jen / a /, / i /, / u /.

Hodnota klouzání je určena okolními samohláskami:

1. [j]
   • „I-obklopující, typ 1“ - po ⟨i, y, í, ý, ei, ey, oy⟩: bíða [ˈBʊija] (čekat), deyður [ˈDɛijʊɹ] (mrtvý), seyður [ˈSɛijʊɹ] (ovce)
   • „I-obklopující, typ 2“ - mezi jakoukoli samohláskou (kromě „samohlásek“ ⟨ó, u, ú⟩) a ⟨i⟩: kvæði [ˈKvɛajɛ] (balada), øði [ˈØːjɛ] (vztek).
2. [w]
   • „U-obklopující, typ 1“ - po ⟨ó, u, ú⟩: Óðine [ˈƆʊwɪn] (Odin), góðan morgun! [ˌꞬɔʊwan ˈmɔɹɡʊn] (dobré ráno!), suður [ˈSuːwʊɹ] (jižní), slóða [ˈSlɔʊwa] (udělat stopu).
3. [proti]
   • "U-obklopující, typ 2" - mezi ⟨a, á, e, æ, ø⟩ a ⟨u⟩: áður [ˈƆavʊɹ] (před), leður [ˈLeːvʊɹ] (kůže), í klæðum [ʊɪˈklɛavʊn] (v oblečení), í bløðum [lbløːvʊn] (v novinách).
   • "A-obklopující, typ 2"
     • To jsou výjimky (existuje také pravidelná výslovnost): æða [ˈƐava] (kajka mořská).
     • The příčestí minulé vždy mít [j]: elskaðar [ˈƐlskajaɹ] (milovaný, nom., acc. fem. pl.)
4. Tichý
   • "A-obklopující, typ 1" - mezi ⟨a, á, e, o⟩ a ⟨A⟩ A některými slovy mezi ⟨æ, ø⟩ a ⟨a⟩: ráða []A] (radit), gleða [ˈꞬ̊leːa] (potěšit, prosím), boða [boa] (do předsudku), kvøða [ˈKvøːa] (skandovat), røða [ˈɹøːa] (promluvit)

Viz také

• Faerský jazyk
• Faerské Braillovo písmo
• Islandský pravopis
• Dánský pravopis
• Norský pravopis

Reference

Bibliografie