Datový případ - Dative case
v gramatika, dativní případ (zkráceně dat, nebo někdy d když je základní argument ) je gramatický případ v některých jazycích se používá k označení příjemce nebo příjemce akce, jako v „Marii Jacobo potum dedit ", latinsky" Maria dala Jacob drink “. V tomto příkladu dativ označuje, co by bylo považováno za nepřímý objekt a sloveso v angličtině.
Někdy má dativ funkce nesouvisející s dáváním. v Skotská gaelština a irština, termín dativní případ se v tradičních gramatikách používá k označení předložkový případ -značení podstatných jmen po jednoduchém předložky a určitý článek. v Gruzínský, dativní pád také označuje předmět věty některými slovesy a některými časy. Tomu se říká dativní konstrukce.
Dativ byl u raných běžný Indoevropské jazyky a přežila až do současnosti v Balto-slovanský pobočka a germánský odvětví, mimo jiné. Existuje také v podobných formách v několika neindoevropských jazycích, jako je Uralský rodina jazyků. V některých jazycích dativní případ asimiloval funkce jiných, nyní zaniklých případů. v Starořečtina, dativ má funkce Protoindoevropský lokální a instrumentální stejně jako původní dativ.
Pod vlivem angličtiny, která používá předložku „do“ pro (mimo jiné použití) oba nepřímé objekty (dát) a směry pohybu (jít do), termín „dativ“ byl někdy používán k popisu případů, které by se v jiných jazycích mohly vhodněji nazývat lativní.
Etymologie
„Dative“ pochází z latinský cāsus datīvus („case for giving“), překlad řečtiny δοτικὴ πτῶσις, dotikē ptôsis ("skloňování pro dávání").[1] Dionysius Thrax v jeho Umění gramatiky také to označuje jako epistaltikḗ "pro odeslání (dopis)",[2] od slovesa epistéllō "poslat", slovo ze stejného kořene jako epištola.
Angličtina
The Starý anglický jazyk, které pokračovaly v používání až po Normanské dobytí 1066, měl dativní případ; anglický systém případů však během roku 2006 postupně přestal být používán Střední angličtina období, kdy se akuzativ a dativ zájmen spojily do jednoho šikmý případ který byl také použit se všemi předložkami. Toto sjednocení případu ve střední a moderní angličtině vedlo většinu moderních gramatiků k tomu, že označení „akuzativ“ a „dativ“ odložily jako zastaralé v odkazu na angličtinu, často pro šikmý používal výraz „objektivní“.[3][4]
Nastavit výrazy
Dativní případ je v moderním anglickém použití vzácný, ale lze tvrdit, že přežívá v několika množinových výrazech. Jedním z příkladů je slovo „methinks“ s významem „zdá se mi to“. Přežívá v této pevné podobě ze staré angličtiny (prošla však fonetickými změnami se zbytkem jazyka), ve které byla konstruována jako „[it]“ + „mě“ (dativní případ osobního zájmena) + „Myslí“ (tj. „zdá se“, Moderní objektivní zájmeno koho je odvozen z dativního případu ve staré angličtině, konkrétně ze staroanglického dativního zájmena „hwām“ (na rozdíl od moderního subjektivního „who“, které sestupuje ze staré angličtiny „hwā“) - ačkoli „koho“ taky vstřebával funkce staré angličtiny akuzativ zájmeno "hwone". Rovněž je příbuzný slovu „wem„(dativní forma“my jsme") v němčině. OED definuje všechna klasická použití slova" koho "v situacích, kdy nepřímý předmět není známo[je zapotřebí objasnění ] - ve skutečnosti označující anonymitu nepřímého objektu. Stejně tak některé objektové formy osobních zájmen jsou zbytky staroanglických dativů. Například „him“ se vrací ke staroanglickému dativu mu (akuzativ byl hine) a „ji“ vrací k dativu pronájem (akuzativ byl spěchat). Tato zájmena nejsou v moderní angličtině dativy; používají se také pro funkce dříve označené akuzativem. Nepřímý předmět slovesa lze umístit mezi sloveso a přímý předmět slovesa: „dal mě knihu "nebo" napsal mě báseň." Nepřímý objekt může být také vyjádřen pomocí a předložková fráze pomocí „do“ nebo „pro“: „dal knihu ke mě „nebo“ napsal báseň pro mě." Obecně dativ (německy: Dativ) se používá k označení nepřímý objekt a Němec věta. Například: V angličtině lze první větu vykreslit jako „poslal jsem knihu k muži"a jako" poslal jsem muž kniha ", kde je nepřímý předmět v angličtině identifikován postavením před přímým předmětem. Normálním slovosledem v němčině je dát dativ před akuzativ (jako v příkladu výše). Protože však německý dativ je označen ve formě, může být také vložen po akuzativ: Ich schickte das Buch dem Mann (e). The (E) po Mann a Druh znamená nyní do značné míry archaický konec pro určitá podstatná jména v dativu. Přežívá dnes téměř výlučně v určitých frázích, jako např zu Hause (doma, lit. domů), im Zuge (v průběhu) a jsem Tage (během dne, lit. v den), stejně jako v příležitostném použití ve formální próze, poezii a textech písní. Některá mužská podstatná jména (a jedno střední jméno, Herz [srdce]), označované jako slabá podstatná jména nebo podstatná jména, vezměte -n nebo -en v dativu jednotného a množného čísla. Mnohé z nich jsou mužská podstatná jména končící na -e v nominativu (např název [název], Beamte [důstojník] a Junge [chlapec]), i když ne všechna taková podstatná jména dodržují toto pravidlo. Mnozí také, ať už spadají do dřívější kategorie, či nikoli, odkazují na lidi, zvířata, profese nebo tituly; výjimky z toho zahrnují výše uvedené Herz a název, stejně jako Buchstabe (dopis), Friede (mír), Obelisk (obelisk), Planeta (planeta) a další. Některé německé předložky vyžadují dativ: aus (z), außer (mimo), bei (v blízkosti), entgegen (proti), gegenüber (naproti), mit (s), nach (po, do), seit (od té doby), von (od) a zu (v, v, do). Některé další předložky (an [na], auf [na], entlang [podél], náznak [za], v [do, do], neben (vedle, vedle), über [přes, napříč], unter [pod, níže], vor [před] a zwischen [mezi, mezi]) lze použít s dativem (označujícím aktuální polohu) nebo akuzativem (označujícím směr k něčemu). Das Buch liegt auf dem Tisch (e) (dativ: Kniha leží na stole), ale Ich lege das Buch auf doupě Tisch (akuzativ: Položil jsem knihu na stůl). Kromě toho čtyři předložky [stat] (namísto), trotz (navzdory), während (během) a Wegen (z důvodu), které vyžadují genitiv v moderním formálním jazyce, jsou nejčastěji používány s dativem v hovorové němčině. Například „kvůli počasí“ je vyjádřeno jako Wegen dem Wetter místo formálně správného Wegen des Wetters. Jiné předložky vyžadující genitiv ve formálním jazyce jsou kombinovány s von („of“) v hovorovém stylu, např. außerhalb vom Garten namísto außerhalb des Gartens („mimo zahradu“). Všimněte si, že koncept nepřímého objektu může být vykreslen předložkovou frází. V tomto případě je pád podstatného jména nebo zájmena určen předložkou, NENÍ její funkcí ve větě. Zvažte tuto větu: Tady je předmět, Ich, je v jmenovaný případ, přímý objekt, das Buch, je v akuzativ, a zum Verleger je v dativním případě, protože zu vždy vyžaduje dativ (zum je kontrakce zu + dem). Nicméně: V této větě Freund je nepřímý objekt, ale proto, že následuje an (směr), je vyžadován akuzativ, nikoli dativ. Všechny články se v dativním případě mění. Některá německá slovesa vyžadují dativ přímé předměty. Běžné příklady jsou antworten (odpovědět), zatraceně (poděkovat), padl (potěšit), folgen (následovat), glauben (věřit), helfen (pomoci) a raten (radit). V každém případě se přímý objekt slovesa vykreslí v dativu. Například: Tato slovesa nelze použít v běžných pasivních konstrukcích, protože němčina je umožňuje pouze u sloves s akuzativy. Proto je negramatické říkat: *Ich werde geholfen. „Pomohlo mi.“ Místo toho musí být použita speciální konstrukce zvaná „neosobní pasivní“: Mir wird geholfen, doslovně: "Mně se pomohlo." Hovorový (nestandardní) a zřídka používaný způsob formování pasivního hlasu pro dativní slovesa je následující: Ich kriege geholfennebo Byl to geholfen, doslovně: „Já dostat pomohlo ". Použití slovesa" dostat "zde nám připomíná, že dativní případ má něco společného s dáváním a přijímáním. V němčině není pomoc něco, co hrát na někdo, ale spíš něco vy nabídka jim. Dativní případ se také používá s reflexivní (sich) slovesa při určování, jaké části já se sloveso provádí: Srov. příslušné souhlas v francouzština: „Les enfants se sont lavés" (děti se umyly) vs. „Les enfants se sont lavé“ [uninflected] „les mains“ (... jejich ruce). Němčina může k vytváření vět jako: Sei mir meinem Sohn (e) gnädig! „Kvůli mně, smiluj se nad mým synem!“ Doslova: „Buď ke mně svému synovi milosrdný.“ První dativ mir („pro mě“) vyjadřuje pochvalu mluvčího (podobně jako dativus ethicus v latině, viz níže). Druhý dativ meinem Sohn (e) („mému synovi“) pojmenuje skutečný předmět námitky. Milosrdenství bude uděleno na syn pro nebo jménem jeho matka / otec. Přídavná zakončení také změna v dativním případě. Existují tři možnosti skloňování v závislosti na tom, co předchází adjektivum. Nejčastěji používají slabé skloňování když předchází určitý článek, smíšené skloňování po neurčitém článku (a / an) a silné skloňování když je uvedeno množství (mnoho zelených jablek). Dativový případ má několik použití (Dativus): Kromě své hlavní funkce jako dativus, dativní případ má další funkce v Klasická řečtina:[7] (Níže uvedená tabulka používá latinské názvy pro typy dativu; řecký název pro dativ je δοτική πτῶσις, stejně jako jeho latinský ekvivalent, odvozený od slovesa „dát“; ve starořečtině δίδωμι.) Články v řeckém dativu jsou Případ dativu, přísně vzato, již v moderní řečtině neexistuje, kromě zkamenělých výrazů jako δόξα τω Θεώ (z církevního τῷ Θεῷ δόξα, „Sláva Bohu“) nebo εν τάξει (ἑν τάξει, rozsvíceno „v pořadí“, tj. „v pořádku“ nebo „OK“). Jinak byla většina funkcí dativu zahrnuta do akuzativ. v ruština, dativní případ se používá k označení nepřímého předmětu akce (toho, kterému je něco dáno, vyvoláno, přečteno atd.). V případě, kdy je cílem pohybu osoba, se místo ní použije dativ akuzativ k označení pohybu směrem k. Toho se obvykle dosahuje předložkou κ + cíl v dativním případě; К врачу, což znamená „lékaři“. Dative je také nezbytný případ, který si jistí předložky při vyjadřování určitých myšlenek. Například když předložka по se používá ve smyslu „podél“, jeho objekt je vždy v dativním případě, jako v По бокам, což znamená „po stranách“. Jiné slovanské jazyky používají dativní případ (a ostatní případy) víceméně stejně jako ruština; některé jazyky mohou používat dativ jiným způsobem. Následující příklady jsou z polština: Některé další druhy dativního použití, jak jsou uvedeny v Srbochorvatský jazyk jsou: Dativus finalis (Titaniku u pomoć "na záchranu Titanicu"), Dativus Commodi / Incommodi (Operi svojoj majci suđe "Umyjte nádobí pro matku"), Dativus possessivus (Ovcama je dlaka gusta "Ovčí vlasy jsou silné"), Dativus ethicus (Šta mi radi Boni? „Co dělá Boni? (Zvláště mě zajímá, co to je)“) a Dativus auctoris (Izgleda mi okej "Zdá se mi to v pořádku"). Neobvyklé v jiných indoevropských odvětvích, ale běžné mezi nimi Slovanské jazyky, zakončení podstatných jmen a přídavných jmen se liší podle gramatické funkce. Dalšími faktory jsou pohlaví a počet. V některých případech nemusí být konec zřejmý, i když jsou brány v úvahu tyto tři faktory (funkce, pohlaví, počet). Například v polštině „syn ' („syn“) a „ojciec ' („otec“) jsou obě mužská podstatná jména v jednotném čísle, přesto se objevují jako syn → synowi a ojciec → ojcu v dativu. Litevština i lotyština mají v systému nominálních poklesů zřetelný dativní případ. Litevská podstatná jména zachovávají indoevropské skloňování v dativním případě celkem dobře: (o-kmeny) vaikas -> sg. vaikui, pl. vaikamy; (ā-stonky) ranka -> sg. rankai, pl. rankoms; (i-stonky) viltis -> sg. vilčiai, pl. viltimové; (u-stonky) sūnus -> sg. sūnui, pl. sūnums; (stonky souhlásky) vanduo -> sg. vandeniui, pl. vandenimové. Přídavná jména v dativu dostávají pronominální zakončení (to může být výsledkem novějšího vývoje): tas geras vaikas -> sg. tdopoledne gerdopoledne vaikui, pl. tiems geriems vaikams. Dativový případ v lotyštině prošel dalšími zjednodušeními - původními mužskými zakončeními oba podstatná jména a přídavná jména byla nahrazena zájmennými skloňováními: tas vīrs -> sg. tam vīram, pl. tiem vīriem. Rovněž bylo zrušeno konečné „s“ ve všech formátech Dative. Jedinou výjimkou jsou osobní zájmena v množném čísle: maminkas (k nám), jums (tobě). Všimněte si, že v hovorové litevštině se často vynechává také koncová „s“ v dativu: time geriem vaikam. V lotyšštině i litevštině je hlavní funkcí dativního případu vykreslení nepřímého objektu ve větě: (lt) aš duodu vyrui knygą; (lv) es dodu [duodu] vīram grāmatu - Dávám muži knihu. Dativní případ lze také použít s gerundivy k označení akce předcházející nebo současně s hlavní akcí ve větě: (lt) jam įėjus, visi atsistojo - když vešel dovnitř, všichni vstali, rozsvícený k němu vešli, všichni vstali; (lt) jai miegant, visi dirbo - zatímco spala, všichni pracovali, rozsvícený spát, všichni pracovali. V moderním litevském standardu není předložka požadována v datovém případě, i když v mnoha dialektech se to dělá často: (dial.) Iki (+ D) šiai dienai, (stand.) Iki (+ G) šios dienos - až do dnešního dne. V lotyštině je dativní případ převzat několika předložkami v jednotném a jednotném čísle Všechno předložky v množném čísle (kvůli zvláštním historickým změnám): sg. bez (+ G) tevis (bez tebe) ~ pl. bez (+ D) jums (bez tebe); sg. pa (+ A) ceļu (podél cesty) ~ pl. pa (+ D) ceļiem (podél silnic). V moderní východní arménštině se dativu dosáhne přidáním jakéhokoli článku do genitivu: Pes = շուն GEN> շան (psa; psa) bez článků DAT> շանը nebo շանն (k psovi) s určitými články (-ն pokud předchází samohlásku) DAT> մի շան (psovi) s neurčitým článkem DAT> շանս (mému psu) s přivlastňovacím článkem 1. osoby DAT> շանդ (tvému psu) s přivlastňovacím článkem druhé osoby Existuje obecná tendence prohlížet -ին jako standardní dativní příponu, ale jen proto, že je to její nejproduktivnější (a tedy běžná) forma. Přípona -ին jako dativní značka není nic jiného než standardní, nejběžnější, genitivní přípona -ի doprovázená určitým členem -ն. Ale dativní případ zahrnuje také neurčité objekty, které nebudou označeny -ին: Určitě DAT> Ես գիրքը տվեցի տղային: (Dal jsem knihu chlapci) Neurčitý DAT> Ես գիրքը տվեցի մի տղայի: (Dal jsem knihu chlapci) Hlavní funkcí dativního značení v arménštině je označit přijímací konec akce, běžněji nepřímý objekt, kterému v angličtině předchází předložka na. Při použití „dávajících“ sloves jako dávat, darovat, nabízet, doručovat, prodávat, přinášet ... dativ označí příjemce. S komunikativními slovesy jako řekni, řekni, poraď, vysvětli, zeptej se, odpověz ... dativ označí posluchače. Jiná slovesa, jejichž nepřímé objekty jsou v arménštině označeny dativním pádem, jsou ukázat, oslovit, podívat se, přiblížit ... Východní arménština také používá dativní případ k označení času události, stejně jako angličtina používá předložku na, jako v Sejdeme se v devět hodin. Hindština má pro zájmena skutečný dativní pád, ale u podstatných jmen musí být dativní pád konstruován přidáním dativního značkovacího znaku को (ko) k podstatným jménům v jejich šikmém případě. Zájmena v hindštině mají také šikmý případ, takže dativní zájmena lze také zkonstruovat přidáním dativního značkovacího znaku को (ko) jako příponu k šikmým zámenům, a proto tvoří synonymní dativní zájmena. V následující tabulce jsou uvedena zájmena v nominativu a v dativu. Vzhledem k tomu, že hindština postrádá skutečná zájmena třetí osoby, demostrativní zájmena se zdvojnásobují jako zájmena třetí osoby.[8] [1] mɜ̃ː .m tu: tʊm ɑp vy ʋo jo kɔn mʊjʱe ɦəmẽ tʊjʱe tʊmɦẽ ɪse ɪnɦẽ ʊse ʊnɦẽ jise jinɦẽ kise příbuzní mʊjʱko komko tʊjʱko tʊmko kopko ɪsko konko ʊsko konko jisko jinko kisko kinko Následující tabulka ukazuje šikmé případy hindštiny pro podstatná jména chlapec a dívka které za sebou berou dativní případový znak, aby kombinaci šikmého případu a případového znaku přiřadily gramatický případ. Šikmý případ hindštiny sám o sobě nemá žádný význam a přidání značky případů को (ko) přiřadí šikmému případu funkci dativního případu.[9][10][11][2] ləɽkɑ ano ləɽki ləɽkɪyɑ̃ ano ləɽkõ ləɽki ləɽkɪyõ lke-ko ləɽkõ-ko ləɽki-ko ləɽkɪyõ-ko Dativní pád je znám jako „čtvrtý pád“ (chaturthi-vibhakti) v obvyklém postupu při skloňování podstatných jmen. Jeho použití je hlavně pro nepřímý objekt. Stejně jako v mnoha jiných jazycích se i v maďarštině používá k zobrazení nepřímého předmětu slovesa případ dativu. Například, Dánielnek adtam ezt a könyvet (Dal jsem tu knihu Dániel). Má dvě přípony, -nak a -nek; správný je vybrán pomocí harmonie samohlásek. Osobní dativní zájmena následují -nek verze: nekem, nekedatd. Tento případ se také za určitých okolností používá k vyjádření „pro“, například „Koupil jsem dárek pro matku“. V přivlastňovacích konstrukcích se také používají konce nak / nek, ale nejde o dativní formu (spíše o atributivní nebo přivlastňovací případ )[12] Finština nemá samostatný dativní případ. Nicméně relativní Případ může plnit v podstatě stejnou roli jako dativ, přesahující jeho primární význam směrového pohybu (tj. jít někam nebo se k někomu přiblížit). Například: Lahjoittivat kaikki rahansa köyhille (Darovali všechny své peníze chudým.) V severovýchodních kavkazských jazycích, jako je Tsez, dativ přebírá také funkce lativní případ při označování směru akce. Někteří lingvisté jsou v těchto jazycích stále považováni za dva samostatné případy, ačkoli přípony jsou v obou případech přesně stejné. Jiní lingvisté je uvádějí samostatně pouze za účelem oddělení syntaktických případů od místních. Níže je uveden příklad ditransitivního slovesa „show“ (doslovně: „make see“): Dativ / lative se také používá k označení vlastnictví, jako v příkladu níže, protože neexistuje žádné takové sloveso jako „mít“. Stejně jako v příkladech výše se dativní / lativní případ obvykle vyskytuje v kombinaci s jinou příponou jako pos-lativní případ; toto by nemělo být považováno za samostatný případ, nicméně mnoho lokálních případů v Tsezu je konstruováno analyticky; jsou tedy ve skutečnosti kombinací dvou přípon. Vidět Jazyk Tsez # Locative malá přípona pro další detaily. Slovesa vnímání nebo emocí (jako „viz“, „vědět“, „láska“, „chtít“) také vyžadují, aby logický subjekt stál v dativním / lativním případě. Všimněte si, že v tomto příkladu se používá „čistý“ dativní / lativní bez jeho přípony POSS. The dativní případ (yönelme durumu) v turecký jazyk je tvořen přidáním '' -e "nebo" -a '' přípony na konec podstatného jména, v souladu s provedeným podstatným jménem harmonie samohlásek. Slovo, které by mělo být v dativu, lze najít jako odpověď na otázky „neye?“ (na co?), 'kime?' (komu?) a „nereye?“ (kam?) povede k nalezení dativního případu ve větě.[13] Existuje mnoho různých způsobů použití dativního případu. Dativ je také pro objekty, obvykle nepřímé objekty, ale někdy objekty, které by v angličtině byly považovány za přímé: Dativní případ říká kam, to znamená místo ke kterému. Má tedy zhruba význam anglických předložek „to“ a „do“ a také „in“, když jej lze nahradit výrazem „do“:Relikvická zájmena
Moderní angličtina
Němec
Mužský Ženský Neutrum Množný Určitý člen dem der dem doupě Neurčitý článek einem einer einem Ø (sémanticky nejbližší slovo by bylo einigen, dativ množného čísla einig ) Negativní články keinem keiner keinem horlivý Adj. v dativním případě Mužský Ženský Neutrum Množný Slabé skloňování -en -en -en -en Smíšené skloňování -en -en -en -en Silné skloňování -em -ehm -em -en latinský
řecký
Starověký
Mužský Neutrum Ženský Jednotné číslo ΤΗΙ (τῃ) Množný ΤΑΙΣ (ταις) Moderní
Slovanské jazyky
Baltské jazyky
Arménský
Indoárijské jazyky
hindština
Případ Osobní zájmena Neosobní zájmena 1. osoba 2. osoba Ukazovací zájmena Relativní Tázací Intimní Neutrální Formální Proximální Distální Jednotné číslo Množný Jednotné číslo Jednotné číslo množné číslo Jednotné číslo Množný Jednotné číslo Množný Jednotné číslo Množný Jednotné číslo Množný Jmenovaný मैं हम तू तुम आप .े वो जो कौन Dativ .े ंें .े तुम्हें — .े इन्हें .े उन्हें .े जिन्हें .े किन्हें मुझको हमको तुझको तुमको आपको इसको इनको उसको उनको जिसको जिनको किसको किनको Případ chlapec dívka Jednotné číslo Množný Jednotné číslo Množný Jmenovaný .ा .े लड़की लड़ियाँ Šikmý .े लड़कों लड़की लड़कियों Dativ कोे को लड़कों को लड़की को लड़कियों को Sanskrt
Neindoevropské jazyky
maďarský
Finština
Tsez
Кидбā ужихъор кIетIу биквархо. kidb-ā uži-qo-r kʼetʼu b-ikʷa-r-xo dívka: OBL-ERG chlapec-POS -DAT / LAT kočka:[III]:břišní svaly III -vidět-PŘÍČINA -PRES „Dívka ukazuje kočku chlapci.“ Кидбехъор кIетIу зовси. kidbe-qo-r kʼetʼu zow-si dívka: OBL-POS -DAT / LAT kočka:břišní svaly být: PST-PST „Ta dívka měla kočku.“ ГIалир ПатIи йетих. „Al-r Patʼi y-eti-x Ali-DAT / LAT Fatima:[II]:břišní svaly II -milovat-PRES „Ali miluje Fatimu.“ turečtina
Güneşin batışına bak. slunce potopí se Koukni se „Podívej se na západ slunce.“ Birayı buzdolabına koy. pivo do lednice dát „Dej pivo do (do) ledničky.“ Viz také
Reference
| deník =
(Pomoc)externí odkazy