Indonéská znaková řeč - Indonesian Sign Language

Indonéská znaková řeč
Bahasa Isyarat Indonésie
(BISINDO)
Rodilý kIndonésie
Rodilí mluvčí
8,000 (2000)[1]
Dialekty
  • Znakový jazyk Jakarta
  • Znakový jazyk Yogyakarta
  • (pravděpodobně další)
Kódy jazyků
ISO 639-3inl
Glottologindo1333[2]

Indonéská znaková řečnebo Bahasa Isyarat Indonésie (BISINDO), je některý z několika souvisejících neslyšící znakové jazyky z Indonésie, alespoň na ostrově Jáva. Je to založeno na Americký znakový jazyk (možná prostřednictvím Malajská znaková řeč ), s místní příměsí v různých městech. Ačkoli se při obhajobě uznání indonéskou vládou a při použití ve vzdělávání prezentuje jako koherentní jazyk, nemusí být odrůdy používané v různých městech vzájemně srozumitelné.

Konkrétně jediná studie, která to zkoumala, Isma (2012),[3] zjistil, že znakové jazyky Jakarta a Yogyakarta jsou příbuzné, ale odlišné jazyky, že zůstávají na 65% lexikálně příbuzné, ale jsou gramaticky odlišné a zjevně odlišné. Jsou natolik odlišné, že se k nim uchýlili Ismini konzultanti v Hongkongu Hongkongská znaková řeč komunikovat mezi sebou. Slovosled v Yogyakartě má tendenci být sloveso-finální (SOV), zatímco v Jakartě má tendenci být sloveso-mediální (SVO), když by jakákoli podstatná fráze mohla být předmětem nebo předmětem a jinak zdarma. Odrůdy v jiných městech nebyly zkoumány.

Spíše než znakovou řeč používá vzdělávání v současné době formu ručně kódované malajštiny známé jako Sistem Isyarat Bahasa Indonésie (SIBI).

Viz také

Reference

  1. ^ Indonéská znaková řeč na Etnolog (18. vydání, 2015)
  2. ^ Hammarström, Harald; Forkel, Robert; Haspelmath, Martin, eds. (2017). „Indonéský znak“. Glottolog 3.0. Jena, Německo: Max Planck Institute for the Science of Human History.
  3. ^ Silva Tenrisara Pertiwi Isma, 2012, „Podepisování odrůd v Jakartě a Yogyakartě“[1]