Odrůdy amerického znakového jazyka - Varieties of American Sign Language

Odrůdy a potomci ASL se používají v Karibiku, západní a střední Africe a jihovýchodní Asii

Americký znakový jazyk (ASL) vyvinut ve Spojených státech a Kanadě, ale rozšířil se po celém světě. Místní odrůdy se vyvinuly v mnoha zemích, ale existuje jen málo výzkumů, které by měly být považovány za dialekty ASL (například bolivijský znakový jazyk) a které se rozcházely natolik, že jsou odlišnými jazyky (například malajský znakový jazyk).

Následují odrůdy znakové řeči jazyka ASL v jiných zemích než USA a Kanada, jazyky založené na jazycích ASL s substrát - vliv místních znakových jazyků a - smíšené jazyky ve kterém ASL je komponenta. Rozlišení sleduje politické hranice, které nemusí odpovídat jazykovým hranicím.

Bolivijský znakový jazyk

Bolivijský znakový jazyk
Lenguaje de Señas Bolivianas LSB
Rodilý kBolívie
Rodilí mluvčí
350–400 (1988)[1]
Francouzské znamení
Kódy jazyků
ISO 639-3Bvl
Glottologboli1236  Bolivijský znakový jazyk

Bolivijský znakový jazyk (Lenguaje de Señas Bolivianas, LSB) je dialekt Americký znakový jazyk (ASL) používaný převážně neslyšícími v Bolívii.

Dějiny

V roce 1973 Americký znakový jazyk přivezli do Bolívie misionáři Eleanor a Lloyd Powlison ze Spojených států.[2] Domorodá znaková řeč (nebo možná znaková řeč) existovala před zavedením a přijetím americké znakové řeči, i když není známo, jak rozšířená nebo jednotná byla.[3]

První kniha LSB vyšla v roce 1992, ale více než 90% označení pocházelo z ASL.[4] Díky výzkumné práci v 90. a 2000 letech shromáždilo mnoho výrazů v LSB bolivijský neslyšící a byly vydány vzdělávací materiály pro učení LSB nebo výuku v LSB. Závislost na slovech používaných v ASL byla snížena, ale použití slov ASL je stále více než 70%.

Dnes LSB používá více neslyšících Bolívijců než 400 hlášených v roce 1988 ve zprávě Ethnologue,[1] z důvodu zavedení bilingvního vzdělávání (LSB jako primární jazyk a španělština jako sekundární jazyk) původně v roce 2006 Riberalta a jeho přijetí do dalších bolívijských škol s podporou bolívijského ministerstva školství a rostoucí sociální výměny neslyšících.

V roce 1988 bylo v zemi celkem 9 neslyšících institucí a 46 800 neslyšících Bolívijců.[1] V roce 2002 zde bylo přibližně 25 neslyšících škol.[4]

Kostarický znakový jazyk

Kostarický znakový jazyk
Nový kostarický znakový jazyk
Rodilý kKostarika
Kódy jazyků
ISO 639-3CSR
Glottolognáklady 1249  Kostarický znakový jazyk[5]

Kostarický znakový jazyk, známý také jako nový kostarický znakový jazyk nebo moderní kostarický znakový jazyk, je národní znaková řeč z Kostarika je Neslyšící komunita. Používají ho především lidé narození po roce 1960 a je přibližně 60% příbuzný Americký znakový jazyk (Woodward 1991, 1992). To nesouvisí se dvěma známými vesnickými znakovými jazyky Kostariky, Bribri znaková řeč a Znakový jazyk Brunca.[6][7]

Dominikánská znaková řeč

Dominikánská znaková řeč
Rodilý kDominikánská republika
Francouzské znamení
Kódy jazyků
ISO 639-3doq
Glottologdomi1236  Dominikánská znaková řeč[8]

Dominikánská znaková řeč je místní variantou americké znakové řeči používané v Dominikánské republice. Mnoho neslyšících dominikánů používá domácí znak a neovládá plynulý dominikánský znakový jazyk.

Frankofonní africký znakový jazyk

Frankofonní africký znakový jazyk
Rodilý kPobřeží slonoviny, Benin, Kamerun, Gabon a další oblasti Frankofonní západ a střední Afrika
Rodilí mluvčí
12 500 v Beninu, 530 v Guineji, neznámá čísla jinde (2008)[9]
Francouzské znamení
Kódy jazyků
ISO 639-3Žádný (mis)
Individuální kód:
gus - Guinejská znaková řeč
Glottologguin1250  Guinejská znaková řeč[10]
lang1335  Langue des Signes Zairoise[11]

Frankofonní africký znakový jazyk (Frankofonní Langue des Signes d'Afriquenebo LSAF) je odrůda nebo odrůdy Americký znakový jazyk (ASL) používaný v několika frankofonních zemích Afriky. Vzdělávání pro neslyšící v těchto zemích je založeno na ASL a písemné formě francouzština; je zde tedy francouzský vliv na jazyk třídy.[12]

S výjimkou Alžírský znakový jazyk, znakové jazyky frankofonní Afrika nesouvisí s Francouzský znakový jazyk, s výjimkou nepřímo prostřednictvím jejich odvození od ASL. Je to proto, že většinu škol pro neslyšící v tomto regionu založil americký misionář Andrew Foster nebo jeho studenty, počínaje rokem 1974. Čadský znakový jazyk může být nejblíže Nigerijský znakový jazyk. (Několik zemí má jazyky, které buď nesouvisejí: Madagaskarský znakový jazyk pochází z norského SL a Tuniský znakový jazyk je zjevně jazykový izolát.)

Vlastnosti

Stejně jako v jiných afrických derivacích ASL byl jazyk ovlivněn místními gesty a konvencemi. To platí zejména o tabuizovaných tématech, jako je sex (Dalle 1996).

Jako příklad francouzského vlivu na frankofonní ASL se slovo „ona“ označuje spíše rukou ve tvaru písmene L, než jednoduchým ukazováčkem, protože název písmene el je homonymní s elle („ona“) ve francouzštině. Není jasné, do jaké míry takový vliv přetrvává mimo třídu.

Umístění

Frankofonní africké země, které používají jazyk ASL jako jazyk výuky neslyšících, jsou:

  • Senegal
  • Mauretánie
  • Mali
  • Guinea
  • Pobřeží slonoviny
  • Burkina Faso
  • Jít
  • Benin
  • Niger
  • Čad (z Nigérie)
  • Středoafrická republika
  • Gabon
  • Konžská republika (Brazzaville; z Nigérie)
  • Demokratická republika Kongo (Kinshasa; používá se také FSL)
  • Burundi
  • Maroko

Ghanský znakový jazyk

Ghanský znakový jazyk
Rodilý kGhana
Rodilí mluvčí
6,000+ (2004)[13]
Kódy jazyků
ISO 639-3gse
Glottologghan1235  Ghanský znakový jazyk[11]

Ghanský znakový jazyk je národní znakový jazyk neslyšících lidí Ghana, pocházející z Americký znakový jazyk.[13][14] To bylo představeno v roce 1957 Andrew Foster, neslyšící afroamerický misionář, protože dříve neexistovalo žádné vzdělání ani organizace pro neslyšící. Foster o několik let později založil v Nigérii první školu pro neslyšící a Nigerijský znakový jazyk ukazuje vliv od GSL. GSL nesouvisí s domorodými ghanskými znakovými jazyky, jako je Adamorobe znaková řeč a Znakový jazyk nanabin.

V Ghaně je devět škol pro neslyšící.[Citace je zapotřebí ]

Řecký znakový jazyk

Hlavní článek: Řecký znakový jazyk

Řecká SL vznikla v padesátých letech minulého století Americký znakový jazyk a Francouzský znakový jazyk sešli s příměsí domorodého znamení.

Indonéské znakové jazyky

Hlavní článek: Indonéské znakové jazyky

Indonéská znaková řeč nebo Bahasa Isyarat Indonesia (BISINDO) je některý z několika souvisejících neslyšících znakových jazyků Indonésie, alespoň na ostrově Jáva. Je založen na americkém znakovém jazyce (možná prostřednictvím malajského znakového jazyka) s místní příměsí v různých městech. Ačkoli se při obhajobě uznání indonéskou vládou a použití ve vzdělávání prezentuje jako koherentní jazyk, nemusí být odrůdy používané v různých městech vzájemně srozumitelné.

Jamajský znakový jazyk

Jamajský znakový jazyk
JSL
Rodilý kJamaica
Rodilí mluvčí
7,500 (2011)[15]
Kódy jazyků
ISO 639-3jls
Glottologjama1263  Jamajský znakový jazyk[16]

Jamajský znakový jazyk (JSL) je místní varianta Americký znakový jazyk použitý na Jamajce. Nahrazuje domorodce Jamajský znakový jazyk země.

Malajská znaková řeč

Hlavní článek: Malajská znaková řeč

Malajský znakový jazyk (Malajština: Bahasa Isyarat Malajsie, nebo BIM) je hlavním jazykem komunity neslyšících Malajsie. BIM má mnoho dialektů, které se liší stát od státu.[17]

Malajská znaková řeč se zrodila, když Malajská federace neslyšících byla založena v roce 1998 a její využití se rozšířilo mezi neslyšící vůdce a účastníky. Je to založeno na Americký znakový jazyk (ASL), ale oba jsou považovány za různé jazyky. BIM byl zase základem Indonéská znaková řeč.

Marocká znaková řeč

Marocká znaková řeč
MSL
Rodilý kMaroko
KrajTetouan
Rodilí mluvčí
63,000 (2008)[18]
Francouzské znamení
Kódy jazyků
ISO 639-3xms
Glottologmoro1242  Marocká znaková řeč

Marocký znakový jazyk (MSL) je jazykem komunity neslyšících Tetouan a některá další města Maroka.

Marocký znakový jazyk vytvořil Američan Mírové sbory dobrovolníci v Tetouan c. 1987, od Americký znakový jazyk (ASL) a stávající značky; s ASL je lexikální podobnost méně než 50%. Není jasné, zda „existující označení“ byla domácí znamení nebo zavedený vesnická znaková řeč. Tento jazyk se používá ve třech programech pro neslyšící, ale ne v celé zemi: Nepoužívá se například ve velkých městech Rabat, Tangier nebo Casablanca. v Oujda poblíž alžírských hranic, Alžírský znakový jazyk je používán, nebo je alespoň silně ovlivněn místní znakový jazyk.[18]

Nigerijský znakový jazyk

Nigerijský znakový jazyk
Rodilý kNigérie, Čad, Konžská republika
Rodilí mluvčí
2800 v Čadu (2008)[19]
neznámé číslo v Nigérii[20]
Francouzské znamení
Kódy jazyků
ISO 639-3Buď:
nsi - Nigerijský znak
CD - Čadské znamení
Glottolognige1259  Nigerijský znak

Nigerijský znakový jazyk, NSL je národní znaková řeč neslyšících v Nigérie Nigérie však dosud nemá národní znakovou řeč. ASL (s možnou kombinací podepsané angličtiny) byl představen v roce 1960, několik let poté Ghanský znakový jazyk tím, že Andrew Foster, hluchý afroamerický misionář, čímž se zvýšil podpisový systém, který někteří vědci označovali jako dialekt ASL. Neslyšící vzdělávání v Nigérii bylo založeno na ústní metodě a stávající domorodé znakové jazyky byly obecně považovány za gestickou komunikaci před příjezdem Andrewa Fostera. Konvenční „nigerijský znakový jazyk“ je dnes označován jako „"Školní znakový jazyk" a je kódován jako nsi o úložišti jazyků světa od SIL International. V NSL existuje ghanský vliv; oba jsou založeny na Americký znakový jazyk. Školní znakový jazyk má malý vztah k různým domorodým nigerijským znakovým jazykům, jako jsou Znakový jazyk hausa, Yoruba znaková řeč, a Bura znaková řeč. Iniciativa Save the Deaf and Endangered Languages[21] a nigerijská národní asociace neslyšících[22] pracují na dokumentaci původních a národních odrůd NSL jak pro výzkum, tak pro referenci pro nigerijskou neslyšící populaci. [23][24]


Čadští a konžští učitelé pro neslyšící jsou školeni v Nigérii. V Čadu existují školy pro neslyšící v N’Djameně, Sarhu a Moundou.[Citace je zapotřebí ]

Panamská znaková řeč

Panamská znaková řeč
Lengua de señas panameñas
Rodilý kPanama
Kódy jazyků
ISO 639-3lsp
Glottologpana1308  Panamská znaková řeč

Panamská znaková řeč (Lengua de señas panameñas, LSP) je jedním ze dvou neslyšící znakové jazyky z Panama. Odvozeno z Americký znakový jazyk a ovlivněno Salvadorský znakový jazyk.[25][26]

Viz také Znakový jazyk Chiriqui.

Filipínská znaková řeč

Hlavní článek: Filipínská znaková řeč

FSL je považován za součást Francouzská rodina znakového jazyka.[27] To bylo silně ovlivněno Americký znakový jazyk od založení Školy pro neslyšící a slepé (SDB) (nyní filipínská škola pro neslyšící) v roce 1907 Delia Delight Rice (1883-1964), americký Thomasite učitel narozený neslyšícím rodičům.[28] Škola byla provozována a spravována americkými řediteli až do 40. let 20. století. V 60. letech 20. století pokračoval kontakt s americkou znakovou řečí založením Nadace pro neslyšící evangelistickou alianci a Laguna Christian College for the Deaf. Dalším zdrojem vlivu ASL bylo přidělení dobrovolníků ze Spojených států Mírové sbory, kteří byli rozmístěni na různých místech Filipín v letech 1974 až 1989, jakož i náboženské organizace propagující ASL a Ručně kódovaná angličtina.[29] Počínaje rokem 1982 Mezinárodní asociace neslyšících (IDEA), vedená bývalým dobrovolníkem Mírového sboru G. Dennisem Drakem, založila v roce 2006 řadu rezidenčních základních programů Bohol pomocí filipínského znakového jazyka jako primárního vyučovacího jazyka.[30][31] The Akademie neslyšících Bohol také primárně zdůrazňuje filipínský znakový jazyk.[32]

V roce 2009 bylo používání filipínského znakového jazyka hlášeno jako používáno 54% uživatelů znakového jazyka na Filipínách.[33]

Portorický znakový jazyk

Portorický znakový jazyk
PRSL
Lengua de señas puertorriqueña
Rodilý kPortoriko
Etnický původ8 000 až 40 000 neslyšících (1986)[34]
Francouzské znamení
Kódy jazyků
ISO 639-3psl
Glottologpuer1237  Portorický znakový jazyk

Portorický znakový jazyk (PRSL) je odrůda nebo potomek Americký znakový jazyk, který byl představen v Portoriku v roce 1907. Není jasné, jak daleko se PRSL mohla lišit od ASL, ale Etnolog hovoří o dvojjazyčnosti v ASL i o přednášejících, kteří znají pouze PRSL.[34]

Znaková řeč Sierra Leonean

Znaková řeč Sierra Leonean
Rodilý kSierra Leone
KrajFreetown
Rodilí mluvčí
200 (2008)[35]
Francouzské znamení
Kódy jazyků
ISO 639-3sgx
Glottologsier1246  Znaková řeč Sierra Leone

Znakový jazyk Sierra Leonean je odrůda nebo potomek Americký znakový jazyk (ASL) použitý v školy pro neslyšící v Sierra Leone, nebo alespoň v hlavním městě Freetown. Stejně jako ve velké části západní Afriky byly první školy pro neslyšící založeny americkým misionářem Andrew Foster nebo jeho studenti.

Znaková řeč Selangor

Znaková řeč Selangor
Bahasa Isyarat Selangor
Rodilý kMalajsie
KrajKuala Lumpur a Selangor
Rodilí mluvčí
500 (bez data)[36]
Většinou starší, všichni dvojjazyční Malajské znamení
Francouzské znamení
Kódy jazyků
ISO 639-3kgi
Glottologsela1253  Znaková řeč Selangor

Znakový jazyk Selangor (SSL), známý také jako znakový jazyk Kuala Lumpur (KLSL), je znakový jazyk používaný v Malajsie. Původně to bylo založeno na Americký znakový jazyk (ASL), ale dostatečně se rozcházel, aby byl nyní považován za samostatný jazyk. Kuala Lumpur se dříve nacházela ve státě Selangor než se v roce 1974 stalo federálním územím.

Jako Penangská znaková řeč (PSL), nyní jej používají hlavně starší lidé, i když mu mnoho mladých lidí rozumí.

Thajská znaková řeč

Hlavní článek: Thajská znaková řeč

Thajská znaková řeč (TSL) nebo moderní standardní thajská znaková řeč (MSTSL) je národní znaková řeč z Thajsko je Neslyšící komunita a ve většině částí země jej využívá 20% z odhadovaných 56 000 před lingvisticky neslyšících lidí, kteří chodí do školy.[37] Thajská znaková řeč byla uznána jako „národní jazyk neslyšících v Thajsku“ v srpnu 1999, v rezoluci podepsané ministrem školství jménem thajské královské vlády. Stejně jako u mnoha znakových jazyků dochází k prostředkům přenosu k dětem v rodinách s podpisem neslyšících rodičů a ve školách pro neslyšící. V thajských rezidenčních školách pro neslyšící byl zdokumentován a vyfotografován robustní proces výuky jazyků a enkulturace u neslyšících dětí.[38]

Thajská znaková řeč souvisí Americký znakový jazyk, a patří do stejné jazyková rodina jako ASL.[39] Tato příbuznost je způsobena jazykový kontakt a kreolizace došlo mezi ASL, který byl zaveden do neslyšící školy v Thajsku v 50. letech americkými thajskými pedagogy[40] a alespoň dva domorodé znakové jazyky, které se v té době používaly: Stará znaková řeč v Bangkoku a Stará znaková řeč Chiangmai.[41]

externí odkazy

Bibliografie

  • Kamei, Nobutaka vyd. 2008. Frankofonní Langue des Signes d'Afrique (LSAF) (DVD). Fuchu: Výzkumný ústav pro jazyky a kultury v Asii a Africe, Tokijská univerzita zahraničních studií.
  • Tamomo, Serge. 1994. Le language des signes du sourd Africain francophone. Cotonou, Bénin: PEFISS.
  • Garay, S. (2004). Porozumění komunitě neslyšících v Panamě a znakové řeči: Lengua de Señas Panameñas. (Instruktážní CD) Asociación Nacional de Sordos de Panamá.
  • —— (1990). Slovník znakového jazyka v Panamě: Lengua de señas panameñas. Asociación Nacional de Sordos de Panamá.

Reference

  1. ^ A b C Bolivijský znakový jazyk na Etnolog (18. vydání, 2015)
  2. ^ „Škola pro neslyšící tváří v tvář nepřátelskému převzetí“. World Watch Monitor. 18. srpna 2000. Archivovány od originál 29. června 2015. Citováno 29. června 2015.
  3. ^ Holbrook, David (2009). „Zpráva o průzkumu komunity bolívijských neslyšících a znakové řeči“ (PDF). SIL International.
  4. ^ A b Collaud, Carole. „Projektinformationen: Bericht von Carole Collaud, 1. Teil“ (v němčině). Citováno 29. června 2015.
  5. ^ Hammarström, Harald; Forkel, Robert; Haspelmath, Martin, eds. (2017). „Kostarický znakový jazyk“. Glottolog 3.0. Jena, Německo: Max Planck Institute for the Science of Human History.
  6. ^ James Woodward, 1991, "Odrůdy znakového jazyka v Kostarice", v Studie znakového jazyka 73, s. 329-346
  7. ^ Gaurav Mathur & Donna Jo Napoli, 2010, Neslyšící po celém světě: Dopad jazyka, Oxford University Press, strana 43
  8. ^ Hammarström, Harald; Forkel, Robert; Haspelmath, Martin, eds. (2017). "Dominikánská znaková řeč". Glottolog 3.0. Jena, Německo: Max Planck Institute for the Science of Human History.
  9. ^ ASL na Etnolog (18. vydání, 2015)
  10. ^ Hammarström, Harald; Forkel, Robert; Haspelmath, Martin, eds. (2017). "Guinejská znaková řeč". Glottolog 3.0. Jena, Německo: Max Planck Institute for the Science of Human History.
  11. ^ A b Hammarström, Harald; Forkel, Robert; Haspelmath, Martin, eds. (2017). „Langue des Signes Zairoise“. Glottolog 3.0. Jena, Německo: Max Planck Institute for the Science of Human History. Chyba citace: Pojmenovaný odkaz "Glottolog4" byl definován několikrát s různým obsahem (viz stránka nápovědy).
  12. ^ „Frankofonní africký znakový jazyk - AASL“. Aasl.aacore.jp. Citováno 2012-05-21.
  13. ^ A b Ghanský znakový jazyk na Etnolog (18. vydání, 2015)
  14. ^ Edward, Mary. 2014. Fonologie a morfologie ghanského znakového jazyka. Mezinárodní workshop znakového jazyka Atelier na Université Félix Houphouët-Boigny, Abidjan, Pobřeží slonoviny dne 24. července. 2014
  15. ^ Jamajský znakový jazyk na Etnolog (18. vydání, 2015)
  16. ^ Hammarström, Harald; Forkel, Robert; Haspelmath, Martin, eds. (2017). „Jamajský znakový jazyk“. Glottolog 3.0. Jena, Německo: Max Planck Institute for the Science of Human History.
  17. ^ Penterjemahan dan Bahasa Isyarat Hasuria Che Omar.
  18. ^ A b Marocká znaková řeč na Etnolog (18. vydání, 2015)
  19. ^ Čadský znakový jazyk na Etnolog (18. vydání, 2015)
  20. ^ Nigerijský znakový jazyk na Etnolog (18. vydání, 2015)
  21. ^ https://www.s-deli.org/
  22. ^ https://nnadeafhq.org/
  23. ^ „Iniciativa Zachraňte neslyšící a ohrožené jazyky“. Citováno 25. dubna 2018.
  24. ^ „Nigerijská národní asociace neslyšících“. Citováno 25. dubna 2018.
  25. ^ Panamská znaková řeč na Etnolog (18. vydání, 2015)
  26. ^ „Escuela para niños sordos“, El Diario de Hoy, 2006-01-19
  27. ^ Wittmann, Henri (1991). „Klasifikace linguistique des langues signées non vocalement.“ Revue québécoise de linguistique théorique et appliquée 10: 1,215–88.[1]
  28. ^ Století absolutního závazku - Manila Times Internet Edition (archivováno z originál dne 25. 2. 2007)
  29. ^ Abat, Rafaelito M. a Liza B. Martinez. Historie znakového jazyka na Filipínách: Sestavování skládačky, Filipínská federace neslyšících / Středisko zdrojů pro filipínské neslyšící, Filipínský lingvistický kongres, Ústav lingvistiky, Filipínská univerzita, 25. – 27. Ledna 2006, 8 stran[mrtvý odkaz ] (PDF), vyvoláno dne: 25. Března 2008 (archivováno z originál dne 2011-07-28)
  30. ^ Vzdělávání, 17. července 2012, Mezinárodní asociace pro neslyšící vzdělávání, získaná 25. srpna 2014.
  31. ^ Zakladatel a historie 16. srpna 2012, Mezinárodní asociace pro neslyšící vzdělávání, získaná 25. srpna 2014.
  32. ^ Akademici, Bohol Deaf Academy, vyvoláno 25. srpna 2014.
  33. ^ Hovory pro národní jazyk pro neslyšící - Zvonkohra (archivováno z originál dne 2012-03-25)
  34. ^ A b Portorický znakový jazyk na Etnolog (18. vydání, 2015)
  35. ^ Znaková řeč Sierra Leonean na Etnolog (18. vydání, 2015)
  36. ^ Znaková řeč Selangor na Etnolog (16. vydání, 2009)
  37. ^ Reilly, Charles & Suvannus, Sathaporn (1999). Vzdělávání neslyšících v Thajském království. V Brelje, H. William (ed.) (1999). Globální pohledy na vzdělávání neslyšících ve vybraných zemích. Hillsboro, OR: Butte. 367–82. Pozn. Toto je odhad prevalence 1/1 000 lidí jako neslyšících. Na základě údajů o populaci Thajska z roku 2007 je přesnější odhad 67 000 neslyšících. Sluchově mluvící lidé se navíc začínají učit a používat thajskou znakovou řeč.
  38. ^ Reilly, Charles a Reilly, Nipapon (2005). The Rising of Lotus Flowers: The Self-Education of Neslyšící děti v thajských internátních školách. Washington, D.C .: Gallaudet University Press.
  39. ^ Woodward, James C. (1996). Moderní standardní thajská znaková řeč, vliv ASL a její vztah k původním thajským znakovým odrůdám. Studie znakového jazyka 92: 227–52. (viz strana 245)
  40. ^ Suvannus, Sathaporn (1987). Thajsko. Ve Van Cleve, 282–84. In: Van Cleve, John V. (1987) (ed.) Gallaudet encyklopedie hluchoty a neslyšících. Washington, DC: Gallaudet University Press.
  41. ^ Woodward (1996), Tamtéž.