Punya (hinduismus) - Punya (Hinduism)

Část série na
hinduismus
1 Om.svg

Punya (Sanskrt: पुण्य) je slovo obecně chápané jako „svatý“, ctnost, „svatý“, „posvátný“, „čistý“, „dobrý“, „záslužný“, „ctnostný“, „spravedlivý“, „spravedlivý“, „příznivý“ „,„ štěstí “,„ příznivé “,„ příjemné “,„ příjemné “,„ krásné “,„ krásné “,„ sladké “,„ voňavé “,„ slavnostní “nebo„ slavnostní “, v závislosti na kontextu, ve kterém se používá.[1]

Má to také význam: „Punya znamená to, co se nerozkládá; punya je původní ...“ Bhagavadgíta, jak je to v kapitole 7, verši 9, význam

Přehled

Punya (पुण्य,) se označuje jako dobrý karma nebo ctnost, která přispívá k výhodám v tomto a příštím narození a může být získána vhodnými prostředky a také akumulována. v Vedanta podmínky punya je neviditelným bohatstvím, jehož součástí dharma, první ze čtyř lidských cílů; další tři cíle jsou artha, kama a moksha. Punya a tatínek jsou semeny budoucího potěšení a bolesti, první, která zasívá zásluhy, se vyčerpá pouze díky potěšení a druhá, která zasívá své nevýhody, se vyčerpá pouze bolestí; ale Jiwan mukti končí všechny karmické dluhy skládající se z těchto dvou dynamik.[2]

Během Vedic doba, brahmacharya praktikuje Brahminové věřilo se, že zajišťuje požadovaný zisk věčného života, ale vzhledem ke změnám v životních vzorcích a zvyšování životních požadavků se lidé otočili k Brahmaloce, což je hromadění punya-karma („dobré skutky nebo činy“) jako by slibovaly a rozhodly se pro deva-yāna nebo „cesta bohů“. Dynamika karma hrála velkou roli ve vývoji Buddhistické myšlení. Buddhisté tomu věří karma určuje povahu a životní model člověka, ale pro ně karma je chetnā, mentální pud, spíše psychologický jev než zákon upravující podstatnou existenci.[3] Buddhisté považují Punya za mimořádnou sílu, která propůjčuje štěstí, za duchovní zásluhu, která je jednou z deseti forem balas (zdrojů síly) pro bódhisattvu. Jsou přesvědčeni, že charita vede k hromadění punya nebo šťastnějšímu znovuzrození na zemi nebo dlouhému pobytu v nebi. Buddhovo poznání (osvícení) přesahuje i zákon karmy.[4]

Princip Sthiti Bandha (bondáž s kvalitou trvání), podle Džinismus, zahrnuje připevnění karmická hmota skrz duši anubhava bandha nebo rasa bandha který odkazuje na určení plodů jednání duše, které takové připoutání produkuje v době připoutání karmická hmota nebo skrz pradesha bandha která se zabývá kvantem karmická hmota přitahované k duši, jak ji určují její činnosti. The karmická hmota díky dobrým činnostem mysli, těla a řeči je příjemné punya ('ctnostný') karmická hmota a to, co je výsledkem zlých činností, je nepříjemné tatínek ('hříšný') karmická hmota. Tyto karmy se musí vyčerpat, aby dosáhli svých výsledků.[5]

The Nyāya School rozumí dharma a adharma odkazovat se na punya a tatínek, s punya vztahující se k vlastnímu nebo blahobytu ostatních a tatínek týkající se újmy způsobené ostatním nebo z hlediska plnění jeho povinností a jejich porušování; spojuje se dharma k pohodě a povinnosti.[6]

Koncept Karma, s myšlenkou znovuzrození jako pozadí, byl účinně zaveden do indického myšlení Yajnavalkya během diskuse s Jāratkārvou Ārtabhāgou, který chtěl vědět o tom, co se stane po smrti (Brihadaranyaka Upanishad III.ii.13), zda na současných akcích záleží na zkušenostech se stavem po smrti a na tom, jak lidské úsilí a karma jsou vzájemně propojené.[7] The Védští lidé byli multináboženští a věřili v existenci nebe a pekla a v transmigraci duší. Pro ně představení yajna bylo důležité a ne yajna byl úplný nebo plodný bez dakshina tj. poplatek kněžím a dāna tj. charita, obě považovány za záslužné činy nebo punya-karma; přijali filozofii hříchu (tatínek) a zásluhy (punya). [8]


Punya je velmi staré sanskrtské slovo, které se objevuje v Rig veda. Například při modlitbě k Kapinjala Ivendro Devata, Rishi Gutsamada, zatímco popisuje vlastnosti upadeshaka („učitel“) uvádí:

उद्गातेव शकुने सं गायसि ब्रह्मपुत्रइव सवनेषु शंससि |
वृषेव वाजी शिशुमतीरपीत्या सर्वतो नः शकुने भद्रमावद विश्वतो नः शकुने पुण्यमावद || - (Rig Veda II.43.2)

ve kterém mantra slovo, punya, se používá - znamená „dobrý“ nebo „příznivý“ nebo „šťastný“. Mnoho dalších védských textů, jako např Chandogya Upanishad (VIII.ii.6) - पुण्यजितो लोकः (ve které frázi aja označuje Brahmaloku), použili jej ve smyslu „příjemný“ nebo „šťastný“. Jinak v Sanskrtská literatura, toto slovo se používá k označení „výhodné“, „dobré“, „vhodné“, „prospěšné“ nebo „očistné“; Manusmṛti také používá to znamená totéž; opak toho punya je apunya, což znamená, že slovo, punya nelze vůbec přeložit jako „zásluhy“ nebo „záslužné“, tím spíše, že slovo tatínek se nejčastěji překládá jako „hřích“. [9]

Adi Shankara volá: -

पुण्यानि पापानि निरिन्द्रयस्य निश्चेतसो निर्विकृतेः निराकृतेः |
कुतो ममाखण्डसुखानुभूतेः ब्रूते ह्यनन्वागत मित्यपि श्रुतिः ||
„Jak pro mě může být puṇya a pāpa, kteří jsou bez orgánů, bez mysli, beze změny a bez formy? Jak se to může vztahovat ke mně, kteří si užívají nekonečné blaženosti? - Vivekachudamani (Sv. 504)

Ve svém komentáři k této sloce Śri Candraśekhara Bhāratī ze Śringeri vysvětluje to punya je výsledkem vykonání předepsaných prací a tatínek, zakázáno. Všechny práce týkající se těla, mysli a řeči jsou karma, dobré a špatné s odkazem na činy přispívají punya a tatínek respektive; všechny akce a jejich výsledky se vztahují k mysli nebo tělu ve formě, která má smyslové orgány. Nekonečná blaženost, o které Shankara mluví, je sukha není generován spojením se smyslovými objekty, a proto podle jeho zkušeností neexistuje žádný zármutek, žádná superpozice a žádná představivost.[10] Během védského období bylo mluvení nepravdy hříchem a skuteční hříšníci byli falešní žalobci; výkon yajna smýt všechny tyto hříchy, což znamená, že rituální činy byly spojeny s morálkou. Nepravdu a nečistotu lze smýt vodou nebo setřít trávou Darbha. Spolu s konceptem Rta (spravedlnost) existoval výraznější pojem anrta, opak spravedlnosti nebo nepravdy; byly vyvinuty pojmy pro dobro a zlo a byl povolán zlý člověk tatínek, kde po termínu sádhu označující to, co bylo správné, byl koncept punya rozvinutý. Yajnavalkya vysvětluje -

यथाचारी यथाचारी तथा भवति साधुकारी साधुर्भवति, पापकारी पापो भवति पुण्यः पुण्येन कर्मणा भवति, पापः पापेन |
„Jak (já) dělá a jedná, tak se stává; konáním dobra se stává dobrem a konáním zla se stává zlem.“ - (Brihadaranyaka Upanishad (IV.iv.5)

Shankara ve svém komentáři uvádí, že „konání dobra“, na které se zde odkazuje, je předepsané chování (příkazy a zákazy písem), akce nejsou předepsány pro činy, dobro nebo zlo vyvolané touhou a důvod identifikace a transmigrace, nevyžadují obvyklý výkon.[11]

Reference

  1. ^ V.S.Apte. Praktický sanskrtsko-anglický slovník. Digitální slovníky jižní Asie. p. 128.
  2. ^ Paul Bahder. Osvoboďte se „já“. Vize Vedanta.
  3. ^ Karma a znovuzrození. SUNY Stiskněte. 192, 194.
  4. ^ Har Dayal. Boddhisttava doktrína v buddhistické sanskrtské literatuře. Motilal Banarsidass. 61, 148.
  5. ^ Džinismus a indická civilizace. Nakladatelství Discovery. p. 50.
  6. ^ Ved Prakash Verma. Filozofické úvahy. Allied Publishers. p. 43.
  7. ^ Georg Feurstein. Psychologie jógy. Publikace Shambhala.
  8. ^ K.C.Singhal. Starověké dějiny Indie: védské období. Atlantic Publishers.
  9. ^ Jean Filliozat. Náboženství, filozofie, jóga. Motilal Banarsidass. p. 234-240.
  10. ^ Sri Candrasekhara Bharati ze Srngeri. Sri Samkara's Vivekacudamani. Bombaj: Bharatiya Vidya Bhavan. p. 128.
  11. ^ AB Keith. Náboženství a filozofie Véd a Upanišad. Motilal Banarsidass. p. 477-479.