Akka Mahadevi - Akka Mahadevi - Wikipedia

A Murti Akky Mahadevi zasvěcené v chrámu v jejím rodišti, Udathadi
Populární vachana (báseň) složil Akka Mahadevi

Akka Mahadevi (ಅಕ್ಕ ಮಹಾದೇವಿ) (c. 1130–1160) byl jedním z prvních ženských básníků Kanadská literatura [1] a prominentní osoba v Lingajatismus sekta hinduismus ve 12. století.[2] Její 430 existující Vachana básně (forma spontánních mystických básní) a dva krátké spisy nazvané Mantrogopya a Yogangatrividhi jsou považovány za její nejvýznamnější příspěvek k Kanadská literatura.[3] Složila méně básní než ostatní svatí hnutí. Termín Akka („starší sestra“) je čest, kterou jí udělují velcí Lingayatští svatí, jako je Basavanna, Siddharama a Allamaprabhu a známka jejího vysokého postavení v duchovních diskusích konaných na „Anubhava Mantapa“[Citace je zapotřebí ]. Ona je viděna jako inspirativní žena v Kanadská literatura a v historii Karnataky. Uvažovala o bohu Shiva („Chenna Mallikarjuna“) jako její manžel (tradičně chápán jako forma oddanosti „madhura bhava“ nebo „madhurya“).[Citace je zapotřebí ]

Životopis

Akka Mahadevi se narodil v Udutadi, blízko Shivamogga v indickém státě Karnataka[4] kolem 1130.[5] Někteří vědci naznačují, že se narodila dvojici Nirmalshetti a Sumati, kteří byli oddanými Para Shiva.[6] O jejím životě se toho ví málo, i když byl předmětem hagiografický lidové a mytologické nároky, založené na ústní tradici a jejích vlastních textech. Jeden z jejích textů například vypadá, že zaznamenává její zážitky z opuštění místa jejího narození a rodiny za účelem pronásledování Para Shiva.[4]

Tharu a Lalita také dokumentují populární tvrzení, že místní Jain král Kaushika se ji snažil oženit, ale ona ho odmítla a místo toho se rozhodla splnit tvrzení o oddanosti božstvu Para Shiva.[4] Středověké prameny, které tvoří základ této zprávy, jsou však nejednoznačné a neprůkazné.[7] Zahrnují odkaz na jednu z jejích básní, nebo vachanas, ve kterém stanoví tři podmínky pro uzavření manželství s králem, včetně kontroly nad rozhodnutím trávit čas v oddanosti nebo v rozhovoru s jinými učenci a náboženskými osobnostmi, nikoli s králem.[6] Středověký učenec a básník Harihara ve svém životopise navrhuje, že manželství bylo čistě nominální, zatímco jiné účty z Camasary naznačují, že podmínky nebyly přijaty a manželství nenastalo.[6]

Účet Harihary dále říká, že když král Kaušika porušil podmínky, které stanovila, Akka Mahadevi opustila palác a vzdala se veškerého svého majetku včetně oblečení, aby odcestovala do Srisailamu, domova boha Para Shiva.[6] Alternativní účty naznačují, že akt odříkání Akky Mahadevi byl odpovědí na královy hrozby poté, co odmítla jeho návrh.[8] Je pravděpodobné, že na cestě navštívila město Kalyana, kde se setkala se dvěma dalšími básníky a významnými osobnostmi Lingayat hnutí, Allama a Basava.[4] Předpokládá se, že na konci svého života cestovala do hor Srisailam, kde žila jako asketa a nakonec zemřela.[4] A vachana připsaný Akka Mahadevi naznačuje, že na konci svého života ji tam navštívil král Kaushika a usiloval o její odpuštění.[6]

Dějiny

Socha Akky Mahadevi instalovaná v jejím rodišti, Udathadi

Moderní vědci ji považují za významnou osobnost v oblasti emancipace žen. Jméno domácnosti v Karnatace napsala, že byla ženou pouze jménem a že její mysl, tělo a duše patřily Shiva. V době svárů a politické nejistoty ve 12. století si zvolila duchovní osvícení a stála za svou volbou. Podílela se na svolávání učených, jako např Anubhavamantapa v Kalyaně (nyní Basava Kalyana) k debatě o filozofii a osvícení (nebo Moksha, která se jí říká „arivu“). Při hledání své věčné spřízněné duše, lorda Šivy, udělala ze zvířat, květin a ptáků své přátele a společníky, odmítla rodinný život a pozemské připoutání.

Akkova snaha o osvícení je zaznamenána v básních jednoduchého jazyka, ale s velkou intelektuální přísností. Její poezie zkoumá odmítnutí smrtelné lásky ve prospěch věčné lásky k Bohu. Její vachanas také hovoří o metodách, které hledač cesty osvícení vyžaduje, jako je zabití „já“, dobývání tužeb a smyslů atd.

Kausika byla Jain, skupina, která měla sklon být bohatá a zbytek populace se jí nelíbilo. Odmítla svůj luxusní život, aby žila jako potulný básník-svatý, cestovala po celém regionu a zpívala chválu svému lordovi Shivovi. Šla hledat kolegy hledající nebo sharanas, protože společnost svaté nebo sajjana sanga je považována za urychlení učení. Společnost takových sharanů našla v Basavakalyana, Čtvrť Bidar a složil mnoho vachan na jejich chválu. Její nekonformní způsoby způsobily zděšení v tehdejší konzervativní společnosti: dokonce i její eventuální guru Allama Prabhu čelil obtížím, aby ji mohl zahrnout na shromáždění v Anubhavamantapě.

Mahadevi, skutečný asketa, údajně odmítla nosit jakékoli oblečení - běžná praxe mezi mužskými askety, ale pro ženu šokující. Legenda říká, že díky její pravé lásce a oddanosti Bohu bylo celé její tělo chráněno vlasy.

Všechny šarády Anubhavamantapy, zejména Basavanna, Chenna Basavanna, Kinnari Bommayya, Siddharama, Allamaprabhu a Dasimayya, ji pozdravují slovem „Akka“. Ve skutečnosti se z ní stává Akka, starší sestra. Allama jí ukazuje další způsob, jak dosáhnout transcendentní blaženosti konečného spojení s lordem Chennou Mallikarjunou. Akka opouští Kalyanu s touto následující vachanou:

„Když porazil šest vášní a stal se
Trojice těla, myšlení a řeči;
Poté, co jsem ukončil trojici a stal se twain - já a Absolutní
Když jsme ukončili dualitu a stali se jednotou
Je to kvůli milosti vás všech.
Pozdravuji Basavannu a všechny zde shromážděné
Požehnán byl jsem Allamou, mým pánem -
Požehnej mi, že se mohu připojit k mé Chenna Mallikarjuna
Ahoj! Ahoj!"

V první fázi svého života se vzdala světských předmětů a atrakcí; ve druhém zahodila všechna objektová pravidla a předpisy. Ve třetí fázi zahájila svou cestu směrem na Srishilu, umístění chrámu do Chenna Mallikarjuna a svaté místo pro oddané Šivy již před 12. stoletím. Akkova duchovní cesta skončila v Kadali, husté lesní oblasti Shrisaila (Srisailam), kde měla mít spojení (aikya) s Chennamallikarjunou.

Jedna z jejích slavných vachan se překládá jako:

Lidé,
muži a ženy,
červenat, když hadřík zakrývající jejich hanbu
uvolní se

Když pán životů
životy utopené bez tváře
na světě, jak se můžeš uskromnit?

Když je celý svět okem pána,
všude, co můžete
zakrýt a zatajit?

Její poezie ukazuje její lásku k Chenna Mallikarjuna a harmonii s přírodou a jednoduchým životem.

Ona zpívala:

Pro hlad je v žebrácké misce vesnická rýže,
Po žízni jsou nádrže, potoky a studny
Zříceniny spánkového chrámu jsou dobré
Pro společnost duše, kterou tě ​​mám, Chenna Mallikarjuna

Funguje

Práce Akky Mahadeviho, stejně jako mnoho dalších Bhakti hnutí básníků, lze vystopovat pomocí jejího použití ankitanebo podpisové jméno, kterým oslovila postavu své oddanosti.[9] V případě Akky Mahadevi používá jméno Chennamallikarjuna odkazovat na boha Shiva.[9] Název Chennamallikarjuna lze překládat různě, ale nejznámější překlad je od učence a lingvisty A.K. Ramanujan, který to interpretuje jako „Pane, bílý jako jasmín“.[9] Doslovnější překlad by podle Tharu a Lality byl „Mallikova krásná Arjuna“.[4]

Na základě jejího použití ankita, asi 350 lyrických básní nebo vachanas jsou připisovány Akce Mahadevi.[10] Její práce často používají metaforu nedovolené nebo cizoložné lásky k popisu její oddanosti Chennamallikarjuna (Shiva ).[10] Texty ukazují, že Akka Mahadevi aktivně hledá vztah Chennamallikarjuna (Shiva ) a dotýká se témat opuštění, tělesné lásky a odloučení.[10]

Přímé a upřímné texty, které Akka Mahadevi napsala, byly popsány jako ztělesnění „radikální nelegitimity“, která znovu zkoumá roli žen jako herkyň s vůlí a vůlí, které se chovají v opozici vůči zavedeným sociálním institucím a mravům.[10] Občas využívá silné sexuální obrazy, aby představovala spojení mezi oddaným a předmětem oddanosti.[11] Její práce zpochybňují společné chápání sexuální identity; například v jedné vačaně navrhuje toto stvoření neboli moc boha Shiva „je mužský, zatímco celé stvoření, včetně mužů, představuje ženské:“Viděl jsem povýšeného pána Mallikarjunu / pro kterého jsou muži, všichni muži, jen ženy, manželky ".[7] V některých vachanech sama sebe popisuje jako ženskou i mužskou.[7]

Práce Akky Mahadevi, stejně jako díla mnoha jiných žen Bhakti básníci, dotýkat se témat odcizení: jak z hmotného světa, tak ze sociálních očekávání a zvyků týkajících se žen.[7] Vzhledem k tomu, že vztahy se smrtelníky jsou neuspokojivé, popisuje je Akka Mahadevi jako trny schované pod hladkými listy, nedůvěryhodné. O svém smrtelném manželovi říká: „Vezměte tyto manžely, kteří umírají, chátrají - a nakrmte je svými ohni v kuchyni!“. V jiném verši vyjadřuje napětí z toho, že je manželkou a oddanou

Manžel uvnitř, milenec venku.
Nemohu je oba zvládnout.
Tento svět a ten druhý je nedokáže spravovat oba.

[12]

Překlady a starší verze

A. K. Ramanujan nejprve popularizoval vachanas jejich překladem do sbírky s názvem Když už mluvíme o Sivě. Postkoloniální učenec Tejaswini Niranjana tyto překlady kritizoval za to, že Vachany jsou v západní univerzalistické poezii připravené ke konzumaci Překlad umístění (1992).[Citace je zapotřebí ][13] Kanadský překladatel Vanamala Vishwanatha v současné době pracuje na novém anglickém překladu, který může být vydán jako součást Murty Classical Library.[14]

Akka Mahadevi nadále zaujímá významné místo v populární kultuře a paměti díky silnicím[15] a univerzity pojmenované po ní.[16] V roce 2010 byl poblíž objeven basreliéf ze 13. století Hospet v Karnataka, a je považován za zobrazení Akky Mahadeviho.

Reference

  1. ^ Hipparagi, Abhijit (30. července 2013). "Zajímavá fakta o Karnataka: Kanadský první". Citováno 14. dubna 2018.
  2. ^ debata o banajize „Rozprava o debatě Lingayat vs Veerashaiva“.[trvalý mrtvý odkaz ]
  3. ^ "Životopis mystického básníka". 26. září 2006. Citováno 14. dubna 2018 - přes www.thehindu.com.
  4. ^ A b C d E F Tharu, Susie J .; Lalita, Ke (1. ledna 1991). Ženy píšící v Indii: 600 př. N. L. do počátku dvacátého století. Feministická tiskárna na CUNY. p. 78. ISBN  9781558610279.
  5. ^ „Příjemné překvapení pro lidi“. 22. března 2006. Citováno 14. dubna 2018 - přes www.thehindu.com.
  6. ^ A b C d E Mudaliar, Chandra Y (1. ledna 1991). „Náboženské zkušenosti hinduistických žen: studie Akky Mahadevi“. Mystici čtvrtletně. 17 (3): 137–146. JSTOR  20717064.
  7. ^ A b C d Ramaswamy, Vijaya (1. ledna 1992). „Rebelové - konformisté? Svaté ženy ve středověké jižní Indii“. Anthropos. 87 (1/3): 133–146. JSTOR  40462578.
  8. ^ Michael, R. Blake (1. ledna 1983). „Ženy Śūnyasaṃpādane: ženy v domácnosti a svatí ve vīraśaivismu“. Journal of the American Oriental Society. 103 (2): 361–368. doi:10.2307/601458. JSTOR  601458.
  9. ^ A b C Tharu, Susie J .; Lalita, Ke (1. ledna 1991). Ženy píšící v Indii: 600 př. N. L. do počátku dvacátého století. Feministická tiskárna na CUNY. p. 58. ISBN  9781558610279.
  10. ^ A b C d Tharu, Susie J .; Lalita, Ke (1. ledna 1991). Ženy píšící v Indii: 600 př. N. L. do počátku dvacátého století. Feministická tiskárna na CUNY. p. 79. ISBN  9781558610279.
  11. ^ Ramaswamy, Vijaya (1. ledna 1996). “Šílenství, svatost, poezie: Vachanas virasaivitských žen”. Indická literatura. 39 (3 (173)): 147–155. JSTOR  23336165.
  12. ^ Chakravarty, Uma (1989). „Svět Bhaktinů v jihoindických tradicích - tělo i mimo něj“ (PDF). Manushi. 50-51-52: 25. Citováno 18. září 2015.
  13. ^ „Siting Translation“. Citováno 14. dubna 2018.
  14. ^ „Živá debata o zahájení kanadské klasiky v sérii Harvard“. Deccan Herald. Citováno 31. března 2017.
  15. ^ Dopisovatel, zaměstnanci. „Spojení v Shivamogga pojmenované po Akce Mahadevi“. Hind. Citováno 31. března 2017.
  16. ^ „Ženská univerzita přejmenována - doba Indie“. The Times of India. Citováno 31. března 2017.

externí odkazy