Hindustani gramatika - Hindustani grammar

tento článek možná příliš dlouho pohodlně číst a navigovat. Prosím zvažte rozdělení obsah do dílčích článků, kondenzující nebo přidáním podpoložky. (Listopad 2020)

hindustánský, lingua franca severní Indie a Pákistánu, má dva standardizované registry: hindština a Urdu. Gramatické rozdíly mezi těmito dvěma standardy jsou malé, ale každý používá svůj vlastní scénář: používá hindštinu Devanagari zatímco Urdu používá rozšířený formulář z Perso-arabské písmo, typicky v Nastaʿlīq styl.

Na této stránce gramatiky hindustánský je napsán „standardně orientalista " transkripce jak je uvedeno v Masica (1991: xv). Být „primárně systémem přepis z indických skriptů, [a] podle toho Sanskrt "(srov. IAST ), to jsou jeho hlavní rysy: dolní index tečky pro souhlásky retroflex; makrony etymologicky, kontrastně dlouhé samohlásky; h pro sání plosivy; a tildes pro nasalised samohlásky.

Fonologie

Zvuky uvedené v závorkách v níže uvedených tabulkách znamenají, že se nacházejí pouze v půjčkách od obou Peršan nebo Sanskrt. Více informací o fonologii Hindustani si můžete přečíst dále Hindustani fonologie a IPA / Hindština a Urdu.

Samohlásky

Hindustani nativně vlastní symetrický systém deseti samohlásek. Samohlásky [ə], [ɪ], [ʊ] jsou vždy krátké, zatímco samohlásky [ɑː], [iː], [uː], [eː], [oː], [ɛː], [ɔː] jsou vždy považována za dlouhou, kromě jedenácté samohlásky / æː /, která se nachází v Angličtina výpůjční slova.

Samohlásky [ɛ], [ɛː]

[ɛ] dochází jako podmíněný allophone z / ə / (schwa ) v blízkosti / ɦ /, pokud a pouze pokud / ɦ / je oboustranně obklopen dvěma schwami.^[1] a je realizován jako samostatná samohláska. Například v kahanā / kəɦ (ə) naː / (.ा – .نا "říci"), / ɦ / je oboustranně obklopen schwou, a proto budou oba schwové zkráceni [ɛ], dávat výslovnost [kɛɦɛnaː]. Dále může dojít k synkopaci phonemic middle schwa [kɛɦ.naː].

Souhlásky

Hindustani má základní sadu 28 souhlásky zdědil od dříve Indoárijský. Doplněním těchto dvou souhlásek, které jsou interním vývojem v konkrétních slovně-mediálních kontextech,^[2] a sedm souhlásek původně nalezených v přejatých slovech, jejichž vyjádření závisí na faktorech, jako je stav (třída, vzdělání atd.) a kulturní registr (Modern Standard Hindi vs Urdu).

Allophony of [proti] a [w]

[proti] a [w] jsou alofony v Hindustani. Jedná se o odlišné fonémy v angličtině, ale oba jsou alofony fonému / ʋ / v hindustánštině (psáno ⟨व⟩ V hindštině nebo ⟨و⟩ V Urdu), včetně výpůjček z arabština a Peršan původ. Přesněji řečeno, jsou podmíněné alofony, tj. platí pravidla, zda ⟨व⟩ Se vyslovuje jako [proti] nebo [w] v závislosti na kontextu. Rodilí mluvčí hindštiny vyslovují ⟨व⟩ tak jako [proti] v vrat (व्रत – ورت, „slib“) a [w] v pakwān (पकवान – .وان 'food dish'), zachází s nimi jako s jedním fonémem a aniž by si byli vědomi alofonních rozdílů, i když tyto jsou rodilým mluvčím angličtiny zjevné. Platí pravidlo, že souhláska se vyslovuje jako polosamohláska [w] v poloze onglide, tj. mezi počáteční souhláskou a následující samohláskou.^[3]

Souhlásky a samohlásky jsou uvedeny v následující tabulce.^[4][5] Když na ně umístíte kurzor myši, zobrazí se příslušné IPA informace, zatímco ve zbytku článku najedete kurzorem myši podtrženo formuláře odhalí příslušnou angličtinu překlad.

Morfologie

Podstatná jména

Hindustani rozlišuje dva pohlaví (mužský a ženský), dva typy podstatných jmen (počet a nepočítám), dva čísla (jednotné a množné číslo) a tři případech (Přímo, šikmý, a vokativ ).^[7] Podstatná jména lze dále rozdělit do dvou tříd na základě skloňování, nazývané typ I, typ II a typ III. Základní rozdíl mezi těmito dvěma kategoriemi spočívá v tom, že první dvě mají charakteristické vlastnosti ukončení v přímém jednotném čísle, zatímco druhý nikoli.^[8]

Tabulka níže zobrazuje paradigmata přípon. A pomlčka symbol (pro označený typ-I) označuje změnu z původního ukončení na jiné (například laṛkā na larke v mužském singulárním šikmém), zatímco a Plus znak (pro neoznačený typ II) označuje konec, který by měl být přidán (seb na sebõ v mužském množném čísle šikmo). -Ø označuje, že k podstatnému jménu není přidána žádná přípona. Další tabulka podstatného jména poklesy ukazuje výše uvedená paradigmata podstatných jmen v akci.^[9]

Poznámky

1. The polohláska -y- je přidáno za podstatným jménem kmen před přidáním deklinace skloňování v množném čísle skloňování, když podstatné jméno kmen končí na samohlásku.^[10]
2. Malý počet označených mužských podstatných jmen jako kuā̃ Zobrazit nasalizace všech koncovek.^[11]
3. Některá mužská podstatná jména (která odkazují na rodinné vztahy) končící na -A neměňte v přímém množném čísle a spadejte do neoznačené kategorie. tj. tatínek "otec", platný "otec", cācā "strýc ", rājā "král ".^[12]
4. Neoznačená podstatná jména končící na -ū a -ī obecně zkrátit na -u a -i před šikmým (a vokativním) množným zakončením, přičemž druhý také vloží semivohlásku y.^[12][13][14]
5. Mnoho ženských Sanskrt výpůjčky jako např bhāṣā („jazyk“) a mata (matka) končí v -A, tedy konec -A není vždy spolehlivým ukazatelem rodového jména.^[12]
6. V urdštině si mnoho arabských slov může ponechat svůj původní dvojí a množný značení v Urdu. tj. platný „otec“ → validain "rodiče ".
7. The -iyā koncovka také není vždy spolehlivým ukazatelem typu rodu nebo podstatného jména.
   Některá slova jako např pahiyā („kolo“) a Peršan takiyā („polštář“) jsou mužského typu I: pahiye („kola“), takiye („polštáře“).
   Ženské výpůjčky jako např arabština duniyā („svět“) a Sanskrt kriyā ('action') use feminine type-II endings: duniyāẽ ('světy'), kriyāẽ („akce“).
8. Perso -arabština půjčky končící v závěru nevyslovený -h jsou zpracována jako podstatná jména mužského rodu.^[15] Proto bacca (h) → baccā. Prvním z nich je urdský pravopis, druhým hindština. Výslovnost je baccā v obou případech.

Přídavná jména

Přídavná jména lze rozdělit na skloňovací, a nedeklinovatelný Kategorie.^[16][17] Odmítnutelné položky jsou prostřednictvím ukončení označeny pro pohlaví, počet a velikost podstatných jmen, která kvalifikují. Sada deklinovatelných adjektivních zakončení je podobná, ale značně zjednodušená ve srovnání s koncovkami podstatných jmen. Indeklinovatelná adjektiva jsou zcela neměnná a mohou končit oběma souhlásky nebo samohlásky (počítaje v to A a ī). Řada odmítnutelných zobrazuje nasalizaci všech zakončení.^[16] Nominativní mužský jednotný tvar (-A) je citační formulář.

Lze použít všechna přídavná jména atributivně, predikativně nebo věcně. V zásadě se skloňují spíše jako podstatná jména než jako přídavná jména. The semblativní pozice sā se používá s adjektivy pro úpravu nebo zesvětlení jejich významu; dávat jim smysl „-ish“, „-esque“, „like“ nebo „docela“. např. Nila „modrá“ → nīlā sā "namodralý". Jeho důraz je poněkud nejednoznačný, někdy zesiluje, někdy zeslabuje smysl adjektiva.^[18]

• Příklady odmítnutelných přídavných jmen typu I: baṛā "velký", choṭā "malý", accha "dobrý", burā "špatný", kālā "Černá", ṭhaṇḍā "Studený"..
• Příklady odmítnutelných přídavných jmen typu II: dāyā̃ "správný směr)", bāyā̃ "doleva (směr) ".
• Příklady nedeklinovatelných přídavných jmen: xarāb "špatný", sāf "čistý", bhārī "těžký", murdā "mrtvý", západ slunce "Krásná", pāgal "Bláznivý šílenec", Al "Červené".

Srovnání a superlativy

Srovnání jsou vyrobeny pomocí instrumentální postpozice se (viz. níže ) podstatné jméno přebírá šikmý případ a kombinaci "podstatné jméno + postpozice" dostane instrumentální kufřík a slova jako aur, zyādā („více“) a kam („méně“) se přidávají pro relativní srovnání. Slovo pro „více“ (zyādā) je volitelné, zatímco „méně“ (kam) je povinné, takže při absenci buď „více“ bude odvozeno.

Při absenci objektu srovnání („více“ již není volitelné):

Superlativy jsou prováděny prostřednictvím srovnání s sab („vše“) ​​s instrumentální pozice se jako přípona. Porovnání používající „nejméně“ jsou vzácná; je běžnější používat antonymum.

V sanskritised a persianised registry Hindustani lze nalézt srovnávací a superlativní adjektivní formy používající přípony odvozené od těchto jazyků.^[19]

Číslice

Číselné soustavy několika indoárijských jazyků, včetně Hindustani a Nepálština, jsou typické desetinný systémy, ale smršťované do té míry, že téměř každé číslo 1–99 je nepravidelné.^[20] První čtyři řadové číslovky jsou také nepravidelné. Přípona -vā̃ označuje pořadové řádky začínající číslem pět. Řádové řádky klesají stejným způsobem jako skloňovatelná adjektiva. Přípona -Gunā (překládá se jako „časy“ jako při násobení) označuje multiplikátory, které u prvních tří multiplikátorů mění číselný kořen. Hromadné tvary číslic mají stejnou formu jako šikmé množné číslo pro mužská podstatná jména. Jsou vytvořeny přidáním přípony -Ó''. Existují dva typy příslovek. První typ je vytvořen pomocí přípony -Bára ale pouze pro číslice 2, 3 a 4 (ale zřídka se používá pro 3 a ještě vzácněji pro 4). Druhý typ příslovky je konstruován perifrasticky pomocí kvantifikátoru bar což znamená „časy“ (jako v zatáčkách). Příslovce "dobārā„lze přeložit jako„ znovu “nebo„ podruhé “, podobně„tibārā" a "caubārā„znamená" potřetí "a" počtvrté ". Avšak perifrázní příslovkové konstrukce"dělat bār", "tīn bār„atd.“ se překládá jako „dvakrát“, „třikrát“ atd.

Postpozice

Výše uvedené inflexní případ systém jde jen tak daleko sám o sobě a spíše slouží jako ten, na kterém je postaven systém tmelivý přípony nebo částice známý jako postpozice, které paralelně Angličtina je předložky. Je to jejich použití s ​​podstatným jménem nebo slovesem, které vyžaduje podstatné jméno nebo sloveso, které vezme šikmý případ (ačkoli holý šikmý je také někdy používán příslovečně^[21]), a právě s nimi pak leží místo gramatické funkce nebo „označování malých a velkých písmen“. Existuje osm takových „jednoslovných“ primárních pozic označujících velká a malá písmena.

Primární postpozice

• Z těchto 8 pozic, genitiv a zdánlivě postpozice kā & sā odmítnout souhlasit s Rod, číslo, a případ objektu, který ukazuje vlastnictví a objektu, jehož podoba je popsána.
• U některých sloves jako bolnā (mluvit / říci), pacient ve větě může používat jak instrumentální popisovač (se) a akuzativ /dativ popisovač (ko). Například, rāhul se bolo a rāhul ko bolo oba překládají do stejného „Řekni to Rahulovi.“

• Kromě výše uvedeného seznamu existuje široká škála složených pozic postavených převážně z genitivního markeru kā (v šikmých případech ke & kī) plus příslovce. Při použití se zájmenem lze všechny tyto složené postpozice použít pouze s genitivy šikmých zámen a genitivu kī / ke je nutné vynechat, než je připojíte ke genitálnímu šikmému případu.

Sekundární postpozice

Některé složené pozice nemají genitální značku jako primární pozici, například:

Terciární postpozice

Některé další složené postpozice se dvěma sekundárními postpozicemi (tzv. Terciární postpozice) lze zkonstruovat přidáním primárních postpozic k některým ze složených pozic uvedených výše.

Postpozice z anglických předložek

Některé složené postpozice v hindustánštině vznikají vypůjčením předložek z angličtiny a jejich použitím jako sekundárních postpozic složených postpozic. Význam vyjádřený složenými postpozicemi vytvořenými pomocí anglických předložek zůstává stejný jako jejich původní význam v angličtině.

Zájmena

Osobní zájmena

Hindustani má osobní zájmena pro první a druhou osobu, zatímco pro třetí osobu demonstrace jsou použity, které lze kategorizovat deikticky jako bezprostřední a neproximální.^[24] Zájmena rozlišovat případech z Přímo, šikmý, a dativ / akuzativ. Ten druhý, často nazývaný soubor „smluvně "formy, je ve volné variantě se šikmým případem a dativem postpozice. Zájmena nerozlišují Rod.

V následující tabulce jsou také zobrazeny genitiv pronominální tvary, které ukazují, že 1. a 2. zájmena mají své vlastní rozlišovací tvary merā, hamārā, tera, tumhārā kromě běžného vzorce OBL. + kā; stejně jako ergativní pronominální formy, které ukazují, že postpozice ne nepřímá přípona šikmých základen: spíše než *mujh-ne a *tujh-ne, používají se přímé báze dávající mãĩ-ne a naladit, a pro 3. osobu, spolu s in-ne a un-ne (nářeční) speciální ergativní šikmé tvary inhõ-ne a unhõ-ne (standardní formuláře). U šikmých případů genitivu je nutné použít složené pozice. Tak, *mujh-ke andar a mujh andar se mýlí a místo toho by to mělo být pouhý andar. Složené postpozice, které mají primární postpozici -kī namísto -ká musí mít šikmý případ genitivu skloněný k ženskému pohlaví. Takže při použití postpozice kī taraf - „směrem“, mělo by to být merī taraf a ne merā taraf nebo pouhý taraf.

tū, tum, a ap jsou tři zájmena druhé osoby („vy“), která představují trojí stupnici sociolingvistické formality: „intimní“, „známé“ a „formální“. „Intimní“ konjugace jsou gramaticky singulární, zatímco „známé“ a „formální“ konjugace jsou gramaticky množné.^[19] Pokud se však jedná o třetí osobu, jsou gramaticky plurální pouze formální formální úrovně.^[25][26]

Poznámka: Značení případů Postpozice jsou přidány za šikmé případy, aby se vytvořily chybějící zájmena ve výše uvedené tabulce. Osobní zájmena hovorově mohou také brát genitivní šikmý případ před primárními pozicemi.

• S pozicemi se zachází jako s vázané morfémy po zájmenech v hindštině, ale jako samostatná slova v urdštině.^[27]
• Různé formy nominativního případu 3. osoby představují jeden z malého počtu gramatických rozdílů mezi hindštinou a urdštinou. jo "tento" / vy "tyto" / vah "že" / ve "ty" je literární nastaveno pro hindštinu vy „toto, tyto“ / vo „to, ti“ je sada pro Urdu a mluvené a hovorově psané Hindština.
• Výše část o pozicích poznamenal to ko (dativní / akuzativ) označuje přímé objekty, pokud určitý. Protože „nejkonkrétnější věcí ze všech je jedinec“, osoby (nebo jejich zájmena) téměř vždy berou dativní pád nebo postpozici.^[28]
• Je velmi běžnou praxí používat množná zájmena (a jejich doprovodnou konjugaci) ve formálních situacích tum lze použít u druhé osoby, když se jedná o jednu osobu. Podobně někteří řečníci dávají přednost množnému číslu šunka přes singulární mãĩ. To obvykle není úplně stejné jako „královské my "; je to docela hovorové.^[29]
• Pozice genitivu a zájmena klesají, aby se shodovaly v počtu, pohlaví a velikosti objektu, který vykazuje. The -A konec genitivních zájmen (např. merA) a pozici genitivu kā pokles, jak ukazuje následující tabulka:

Reflexivní zájmena

apnā je (genitiv) zvratné zájmeno: "můj / váš / atd. (vlastní)".^[30] Použití nereflexivních a reflexních společně dává důraz; např. merā apnā "můj (velmi) vlastní".^[31] xud, ap, a svayam jsou někteří (přímí; negenitivní), jiní: „moje / vaše / atd. já“.^[32] Základny pro šikmé použití jsou obvykle apne (já) nebo apne ap (automaticky). Samotný druhý může také znamenat „z vlastní vůle“; āpas mẽ znamená „mezi / mezi sebou“.^[33]

Neurčitá zájmena nebo kvantifikátory

koī a kuch jsou neurčitá zájmena /kvantifikátory. Jako zájmena, koī se používá pro animovat singulární („někdo“) a kuch pro animaci množného čísla a inanimáty („něco“).^[34] Jako kvantifikátory / adjektiva koī se používá pro jednotné číslo Spočítej podstatná jména a kuch pro hromadná podstatná jména a množná jména v množném čísle. koī má formu kisī v šikmém. Formulář kaī "několik" je částečně množné číslo ekvivalentní koī.^[35] kuch může také fungovat jako příslovce, kvalifikující přídavné jméno, což znamená „spíše“. koī před číslem má význam „přibližně, přibližně“. V tomto použití to není šikmé kisī.^[36]

Příslovková zájmena

Poznámka:

• Ženské tvary množného čísla se běžně používají jako formy jednotného respektu a tvary ženského jednotného čísla se často používají zaměnitelně s tvary ženského množného čísla.
• Sledovaný vzor deklinace je stejný jako pokles genitivních zájmen a postpozic.

Důrazná zájmena

Důrazná zájmena Hindustani jsou tvořena spojením exkluzivní důrazné částice Ahoj nebo včetně důrazné částice bhī (s tázacími a relativními zájmeny) a zájmen v jejich pravidelném šikmém a jmenovaném případě. Kombinace důrazných částic a zájmen s koncem souhlásky obvykle končí -h tvoří novou množinu důrazných jmenovaných pádů a důrazných šikmých pádových zájmen. Zbytek zájmen lze také kombinovat s výhradní důraznou částicí, ale netvoří skutečná zájmena, ale jednoduše za ně přidá důraznou částici jako přísadu. Relativní a tázací zájmena mohou mít pouze inkluzivní důraznou částici bhī jako přísloví a nikdy ne výlučnou důraznou částicí Ahoj.

Příslovce

Hindustani má málo poddimenzovaných forem.^[37] Příslovce lze odvodit například následujícími způsoby -

Slovesa

Přehled

Hindustani slovní systém je do značné míry strukturován kolem kombinace aspekt a čas /nálada. Stejně jako nominální systém zahrnuje hindustánské sloveso po sobě následující vrstvy (inflexních) prvků napravo od lexikální základna.^[39]

Hindustani má 3 aspekty: dokonalý, obvyklé, a progresivní, z nichž každý má zjevné morfologické koreláty.^[21] Tyto jsou participium formy, skloňování pro Rod a číslo prostřednictvím zakončení samohlásky, jako přídavná jména.^[40] Dokonalost, i když vykazuje „řadu nesrovnalostí a morfofonemických úprav“, je nejjednodušší, protože je pouze slovesný kmen následuje samohláska dohody. Obvyklé formy z imperfektivní participium; kmen slovesa plus -t-, pak samohláska. Kontinuální formy periphrastically přes složení (viz. níže ) s dokonalostí rêhnā "zůstat".

The spona honā „být“ lze dát do pěti gramatických nálad: orientační, domnělý, spojovací způsob, kontrafaktuální a, rozkazovací způsob. Používá se jak v základních predikativních / existenciálních větách, tak jako slovní pomocníci do aspektových forem, tvoří základ napětí a nálady.

Mezi jiné než formy patří infinitiv, rozkazovací způsob a spojovací. Uvedené morfologické podmínky, jako je spojovací způsob, „předpokládaný“ atd., Jsou použitelné pro oba spony pro pomocné použití s ​​aspektuálními formami a ke kořenům spony přímo pro často nespecifikované (bez aspektu) konečný formuláře.

Konečná slovní dohoda je s nominativem předmět, s výjimkou tranzitivní dokonalý, kde je to s přímý objekt, přičemž bývalý předmět převzal ergativní konstrukce -ne (vidět postpozice výše). Zobrazuje se tak dokonalý aspekt rozdělená ergativita.

Níže vlevo jsou paradigmata adjektiv svornost (^A), zde se jen mírně liší od zavedeného dříve: f. pl. může za určitých podmínek nasalizovat. Napravo jsou paradigmata pro osobní harmonie (^P), použitý konjunktivem.

Copula v Hindustani

Všechna slovesa v Hindustani kromě slovesa honā (být) jsou vadný a nelze je konjugovat do těchto následujících nálad a časů v jejich nepodobných formách (nebo jednoduchých aspektech):

• přítomný orientační
• nedokonalý orientační
• předpokládaná nálada
• přítomný spojovací způsob

Sloveso honā (být) slouží jako spona, jejíž konjugace se používají k vytvoření tří aspektových (nebo složených) forem sloves (obvyklých, dokonalých a progresivních). V níže uvedených tabulkách všechny konjugace spony honā (být) jsou zobrazeny vlevo a všechny konjugace slovesa karnā (dělat) (stejně jako všechna ostatní slovesa mají konjugace) jsou zobrazeny vpravo.

Složené časy

Perifrastické hindustánské slovesné tvary se skládají ze dvou prvků. Prvním z těchto dvou prvků je značka aspektu. Druhý prvek (spona) je společný napjatý-náladový marker.^[10]

Nálada a aspekty

Hindustani má tři aspekty, Obvyklý aspekt, Dokonalý aspekt a Progresivní aspekt.^[10] Pro konstrukci progresivního aspektu a forem využívá Hindustani progresivní participium rahā který je odvozen od slovesa rêhnā („zůstat“ nebo „zůstat“). Na rozdíl od angličtiny a mnoha dalších indoevropských jazyků Hindustani rozlišuje mezi kontinuálním a progresivním aspektem. Takže například věta "košile pehen rahā hū̃„bude vždy překládáno jako“Jsem (v procesu) nosit košili.„a nikdy to nemůže být použito“(Už) mám na sobě košiliV angličtině však „Mám na sobě košili.“ lze použít jak ve smyslu myšlenky postupné akce, tak i kontinuální akce. K vyjádření nepřetržitého stavu akce dokonalé adjektivní příčestí je zaměstnán. Tak, „Mám (už) na sobě košili.“ překládá do hindustánštiny jako „ma͠i košile pehnā huā hū̃.„Všechny osobní složené tvary slovesa karnā (dělat) ve všech třech aspektech a všech gramatických náladách jsou uvedeny v následující tabulce:

Různé spony

The obvyklé, progresivní, a nedokonalý stranové příčty lze použít s jinými kopulemi než honā (být) jako rêhnā (zůstat), aná (přijít), jānā (jít).^[9] Tyto spony lze převést na formy příčestí a lze je konjugovat za vzniku osobních složených aspektových forem. Každá ze čtyř kopul poskytuje aspektu jedinečnou nuanci.

Příčestí

Formy příčestí jakéhokoli slovesa jsou konstruovány přidáním přípon k kořenu slovesa. Příčeskové tvary slovesa karnā (dělat) jsou uvedeny v následujících tabulkách:

Slovesné tvary

Souhrn všech tvarů sloves je uveden v tabulkách níže. Ukázkové sloveso je nepřechodné dauṛnā „spustit“ a skloňování vzorku je třetí. mask. sg. (^P = E, ^A = A) případně.

Poznámky

• Hodně z výše uvedených informací z grafu pochází Masica (1991:292–294, 323–325).
• Budoucí čas je tvořen přidáním přípony gā (~ ge ~ gī) na spojovací způsob, který je kontrakcí gaā (= gayadokonalé příčestí jānā "jít").^[40] Budoucí přípona, konjunktivní příčestí a přípona vālā jsou považovány za vázané morfémy v psané hindštině, ale jako samostatná slova v psané urdštině.^[27]
• ^ Současná spona (h-?) seems not to follow along the lines of the regular ^P system of terminations; while the subjunctive copula (ho-^P) is thoroughly irregular. So here are all of their forms.

• For the 1. subj. sg. spona Schmidt (2003:324) and Snell & Weightman (1989:113, 125) list hū̃ zatímco Shapiro (2003:267) harvcoltxt error: multiple targets (2×): CITEREFShapiro2003 (Pomoc) seznamy hoū̃.
• Shapiro (2003:268) harvcoltxt error: multiple targets (2×): CITEREFShapiro2003 (Pomoc) lists the formal imperative ending as -iye, zatímco Schmidt (2003:330) lists it as -tj ale -iye po A, Ó, ū.
• The euphonic klouzat y is inserted in perfective participles between prohibited vowel clusters. It is historically the remnant of the old perfective marker.^[43] The clusters are a + ā, ā + ā, o + ā, a ī + ā, což má za následek āyā, ayā, oyā, iyā.^[44] např. khāyā/khāye/khāyī/khāyī̃ (khā- "eat").
• In addition, the combinations ī + ī a i + ī give ī.^[44] např. piyā/piye/ strī/ strī̃ (pī- "drink").
• As stated, agreement in the transitive perfective is with the direct object, with the erstwhile subject taking the ergative postposition ne. If however the direct object takes the postposition ko (marking jednoznačnost ), or if no direct object is expressed, then agreement neutralises to default m. sg. -A.^[45]
• Is this regard, there are a small number of verbs that while perhaps logically transitive still do not take ne and continue to agree with the subject, in the perfective. např. lānā "to bring", bhūlnā "to forget", milnā "to meet", etc.
• Besides supplying the copulas, honā "to be" can be used aspectually: hua "happened, became"; hotā "happens, becomes, is"; ho rahā "happening, being".
• -ke can be used as a colloquial alternative to -kar for the conjunctive participle of any verb.
• Hindustani displays a very small number of irregular forms, spelled out in the cells below. Historically, there were many more irregular forms (e.g. muā pro marnā 'to die') but most have been regularised. Notably, some dialects regularise the perfective of karnā na karā.

Sloveso	Vykořenit	Dokonalý Zastavit [44]	Dokonalý formuláře				Rozkazovací způsob[46]		Subjunctive. Zastavit [47]		Spojovací způsob formuláře
							Známé	Formální
			Mužský Jednotné číslo	Mužský Množný	Ženský Jednotné číslo	Ženský Množný					Jednotné číslo			Množný
											1. místo	2. místo	3. místo	2. místo		3. místo	1. místo
											mãĩ	tū	ye/vo	tum	āp	ye/vo	šunka
honā "to happen"	ho-	hu-	hua	odstín	huī̃	huī̃	ho		present subjunctive	h-	hū̃	ho		ho	hõ
									future subjunctive	ho-	hoū̃	motyka		ho'o	motyka
jānā "jít"	jā-	ga-	gayā	gaye	gayī	gayī̃	jā		jā		jāū̃	jāe		jāo	jāẽ
karnā "to do"	kar-	ki-	kiyā	kiye	kī	kī̃	kar	kījie	kar		karū̃	kare		karo	karẽ
denā "to give"	de-	di-	diyā	diye	dī	dī̃	dělat	dījie	d-		dū̃	de		dělat	dẽ
lenā "to take"	le-	li-	liyā	liye	lī	lī̃	hle	lījie	l-		lū̃	le		hle	lẽ
piňa "pít"	pī-	pi-	piyā	piye	pī	pī̃	piyo	pījie	pi-		piyū̃	piye		piyo	piyẽ

• The irregular forms are underlined. in the above table.

• There are two subjunctive stems for the verb honā, one being regular and the other being irregular. The regular set is the future subjunctive forms and the regular ones are the as the present subjunctive forms. honā is the only verb in Hindi to have distinct forms for the future and the present subjunctive, for all other forms there is one common subjunctive form which is used as both the present and the future subjunctive.

• Ale je jā- that is used as the perfective stem in the rare instance of an intransitive verb like jānā being expressed passively, such as in a passivized imperative/subjunctive construction: ghar jāyā jāye? "Shall [we] go home?" (lit. "Shall home be gone to [by us]?").^[48]

Set of related verbs

Transitives are morphologically contrastive in Hindustani, leading to the existence of related verb sets divisible along such lines. While the derivation of such forms shows patterns, they do reach a level of variegation so as to make it somewhat difficult to outline all-encompassing rules. Furthermore, some sets may have as many as four to five distinct members; also, the meaning of certain members of given sets may be idiosyncratic.^[49] There are five verb forms that a verb in Hindustani can have —

1. Self action form - conveys that the action by the verb was unintentional or happened automatically. It is always intransitive.
2. Direct action form - conveys that the action of the verb was done by the subject of the sentence. It is always transitive.
3. Indirect action form - conveys that the subject of the verb made the direct object of the sentence do the action of the verb.
4. Reflexive action form - conveys that the subject of the sentence was the receiver of the action of the verb done by the direct object of the sentence. Can be both transitive and intransitive.
5. Causative form - conveys that the subject of the sentence is the cause for the end result of the action of the verb. It is always transitive.

The Indirect Action form and the Reflexive Action Form are always the same. Also, for many verbs the Direct Transitive is same as the Indirect & Reflexive Action form. Hence, there are either three or four unique verb action forms forms in total depending on the verb.

Starting from self-action or the direct transitive verb stems further transitive/causative stems are produced according to these following assorted rules —

The majority of the following are sets culled from Shapiro (2003:270) harvcoltxt error: multiple targets (2×): CITEREFShapiro2003 (Pomoc) a Snell & Weightman (1989:243–244). The lack of self action forms for the verb sets for khānā a kêhnā implies that there is no such single-word form for such verbs, however, the equivalent self action forms can be constructed making use of double stemmed compound verbs. Self Action form for khānā (jíst) je xā liyā jānā, a pro kêhnā (to speak/talk) je buď kêh liyā jānā nebo kêh diyā jānā, pro sīkhnā (to learn) is sīkh liyā jānā. Slovo liyā (od slovesa lenā "to take") means the action was done for the benefit of the subject of the sentence, while the word diyā (od slovesa denā "to give") signifies that the action was done for the benefit of the object of the sentence.

• In the causative model of "to cause to be Xed", the agent takes the postposition se. Tím pádem Y se Z banvānā "to cause Z to be made by Y" = "to cause Y to make Z" = "to have Z made by Y" = "to have Y make Z", etc.

Light verbs

Složená slovesa, a highly visible feature of Hindi–Urdu grammar, consist of a verbal stem plus a lehké sloveso. The light verb (also called "subsidiary", "explicator verb", and "vector"^[50]) loses its own independent meaning and instead "lends a certain shade of meaning"^[51] to the main or stem verb, which "comprises the lexical core of the compound".^[50] While almost any verb can act as a main verb, there is a limited set of productive light verbs.^[52] Shown below are prominent such light verbs, with their independent meaning first outlined, followed by their semantic contribution as auxiliaries. Finally, having to do with the způsob of an occurrence, compounds verbs are mostly used with completed actions and imperatives, and much less with negatives, conjunctives, and contexts continuous or speculative. This is because non-occurrences cannot be described to have occurred in a particular manner.^[53] The auxiliaries when combined with the main verb provides an aspectual sense to the main verb it modifies. Light verbs such as jānā "jít", aná "to come", cuknā when combined with the main verb give the formed compound verb a dokonalý aspekt, while retaining the original meaning of the main verb.

První tři světelná slovesa ve výše uvedené tabulce jsou nejběžnější pomocná zařízení a jsou „nejméně označená“ nebo „lexikálně téměř bezbarvá“.^[55] Nuance vyjádřená pomocnou látkou může být často velmi jemná a nemusí být vždy vyjádřena různými slovy v anglickém překladu. lenā a denā, přechodná slovesa, vyskytují se u přechodných, zatímco nepřechodná jānā vyskytuje se většinou u intranzitiv; sloučenina přechodného a jānā bude gramaticky nepřechodný jako jānā je.

A konečně, co do činění s způsob výskytu se složená slovesa většinou používají s dokončenými akcemi a imperativy a mnohem méně s negativy, spojkami a kontexty spojitými nebo spekulativními. Důvodem je, že nelze popsat, že k výskytům nedocházelo konkrétním způsobem.^[53]

Spojuje se

Dalším významným aspektem hindsko – urdské gramatiky je „spojovací sloveso“, složené z a podstatné jméno nebo přídavné jméno spárován s obecným verbalizátorem, nejčastěji tranzitivním karnā „dělat“ nebo nepřechodné honā „být“, „stát se“, fungovat místo toho, co v Angličtina by bylo jedno sjednocené sloveso. Všechna spojená slovesa vytvořená pomocí karnā jsou přechodná slovesa a všechna konjunktivní slovesa vytvořená pomocí slovesa honā jsou nepřechodná slovesa.

V případě přídavného jména jako neverbálního prvku je často pomyšlení karnā „dělat“, protože má navíc smysly „způsobit, aby byl“, „udělat“, „vykreslit“ atd.

V případě podstatného jména jako neverbálního prvku se s ním zachází syntakticky jako s (přímým) předmětem slovesa (nikdy nebere ko popisovač; řídící dohoda v dokonalých a nekonečných konstrukcích) a sémantická trpěliví (nebo činidlo: viz gālī khānā níže) spojeného slovního vyjádření je často syntakticky vyjádřeno / označeno jako a genitivní pozice (-ká ~ ke ~ kī) podstatného jména.^[62]

S Angličtina jsou použity samotné slovesné kmeny. Všechna anglická přejatá slova se používají k vytváření složených sloves v hindštině pomocí obou honā (nepřechodné) nebo karnā (tranzitivní).

Pasivní

The pasivní stavba je opisný. Je tvořen z dokonalého příčestí přidáním pomocného jānā "jít"; tj. likhnā „psát“ → likhā jānā "bude napsáno". Agent je označen instrumentální pozice se. Kromě toho mohou být jak přechodná, tak přechodná slovesa gramaticky pasivována, aby se projevila fyzická / psychologická neschopnost, obvykle v negativních větách. A konečně, nepřechodní lidé často mají pasivní smysl nebo vyjadřují neúmyslné jednání.^[63]

Syntax

Slovosled

Hindustani je jazyk bez slovosledu v tom smyslu, že slovosled obvykle nesignalizuje gramatické funkce v jazyce.^[64] Nicméně neoznačený slovosled v hindustánštině je SOV. Není to ani čistě rozvětvení vlevo nebo vpravo a lze nalézt jevy obou typů. Pořadí složek ve větách jako celek postrádá pravidla „tvrdých a rychlých pravidel“ a časté odchylky lze najít od normativního slovního postavení, které lze popsat pomocí malého počtu pravidel, což odpovídá faktům, které přesahují bledou nálepku „ SOV “.^[65]

• Subjekt předchází přímému předmětu věty, pokud dativní i akuzativ označují předměty věty. Normativní poloha je pevně stanovena, aby bylo jednoznačné, který je přímým objektem a který je nepřímým objektem ve větě, protože dativní i akuzativ jsou v hindustánštině stejné a jsou označeny stejnou pozicí ko.
• Atributová adjektiva předcházejí podstatné jméno, které standardně kvalifikují, ale lze je také umístit za podstatné jméno, což obvykle způsobí, že věta bude znít buď poetičtěji, nebo jako silnější zdůraznění atributu, který adjektivum popisuje.
• Příslovce se obvykle mohou objevit před nebo za slovesem, které splňují.
• Negativní markery (nahī̃, na, rohož) a interrogativy předcházejí sloveso standardně, ale mohou se objevit i za ním, avšak pozice pro negaci může být flexibilnější a negace může nastat před nebo za pomocnými slovesy, pokud má věta pomocné sloveso. Kdykoli negace následuje za slovesy namísto před slovesem, vždy to negaci zdůrazňuje. Negace nikdy nemůže přijít před podstatným jménem.
• kyā („co?“) jako Ano ne otázka značka se vyskytuje na začátku nebo na konci klauze jako její neoznačené pozice, ale lze ji umístit kdekoli ve větě s výjimkou před sloveso, kde je místo toho interpretována jako její tázací význam „co“.^[66]

V níže uvedeném příkladu je ukázáno, že všechny slovosledy mají smysl pro jednoduché věty, které nemají adjektiva, negace a příslovce. Obecně platí, že jakákoli informace, která je ve větě na prvním místě, bude zdůrazněna a informace, která se objeví na konci věty, bude zdůrazněna nejméně.^[67][68]

Dokud se ve větě nepoužije dativní a akuzativ, zůstane flexibilita slovosledu. Například v tabulce pod lokativem a akuzativem je použito ve stejné větě, slovosled je flexibilní, protože značky pro lokativ a akuzativ jsou různé, ale v Hindustani, značka pro akuzativ a dativ jsou stejné, což je ko pro podstatná jména a pro šikmá pádová zájmena nebo mají své vlastní jedinečné zájmenné tvary, které jsou stejné pro dativ i pro akuzativ.^[68]

Použití dativního / akuzativního podstatného jména + akuzativu / dativního zájmena

Když se podstatné jméno a zájmeno používají společně ve větě a jedno je v akuzativu, zatímco druhé je v dativu, neexistuje způsob, jak rozlišit, které z nich je, pouhým pohledem na větu. Obvykle v takových případech se kvůli výchozímu slovosledu v hindštině (což je SOV) stává podstatné jméno / zájmeno ve větě dříve předmětem věty a to, co přijde později, se stává předmětem věty.

Použití dativního podstatného jména + akuzativního podstatného jména^[69][64]

Podstatná jména v hindštině se vkládají do dativu nebo akuzativu, přičemž nejprve mají podstatná jména v šikmém případě a poté přidáním postpozice ko potom. Pokud se však ve větě používají dvě podstatná jména, kde jedno z nich je v akuzativu a druhé v dativu, věta se stává nejednoznačnou a přestává dávat smysl, aby smysl věty, jednoho z podstatných jmen (o kterém se předpokládá, že je v akuzativu) se vloží do nominativu a druhý se ponechá tak, jak je (v dativním případě). Podstatné jméno, které je vloženo do jmenovaného pádu, se stává přímým předmětem věty a druhé (které je nyní v akuzativu) se stává nepřímým předmětem věty.

Když obě podstatná jména používají ko značka, obecně se všechny obměny, ve kterých podstatná jména se stejným znakem případu sousedí, stávají nejednoznačné nebo nemají smysl.^[69]

Demontáž ko od slova míza nechává to v jmenovaný případ. Nyní funguje jako nepřímý objekt věty a saperā se stává přímý objekt věty. Anglický překlad se stává „Dejte hadovi kouzelníka.„a když je opak, anglický překlad věty se stává“Dejte hadovi zaklínač hadů."

Použití dativního zájmena + akuzativu

Jsou-li ve větě použita dvě zájmena, zůstávají všechny věty gramaticky platné, ale nejednoznačnost přesného vypovězení subjektu a předmětu věty zůstává.^[69] Avšak stejně, jako jsme to provedli výše, převod jednoho zájmena na jmenovaný pád nefunguje u všech zájmen, ale pouze u zájmen 3. osoby, a pokud to uděláte u jakéhokoli jiného zájmena, věta zůstane gramatická a bez smyslu. Důvod, proč to funguje pouze pro zájmeno 3. osoby, protože to ve skutečnosti nejsou „běžná“ zájmena 3. osoby, ale místo toho jde o ukazovací zájmena. Hindustani postrádá běžná zájmena 3. osoby, a proto je kompenzuje pomocí ukazovacích zájmen.

V tomto případě tedy nelze dvojznačnost v tomto případě zcela odstranit, ledaže je to samozřejmě vykládáno tak, že to, co přijde dříve, se stane předmětem věty. Anglický překlad se stává „Dej mi to.„nebo“Dej mi to / ho / ji / to."podle toho, které zájmeno se ve větě objeví jako první.

Majetek

Na rozdíl od angličtiny a mnoha dalších indoevropských jazyků nemá Hindustani sloveso, které by se jednoznačně překládalo do angličtiny „mít“. Držení se odráží v Hindustani genitivním markerem kā (vhodně skloněno) nebo postpozice ke pās („blízko“) a sloveso honā. Možné předměty držení spadají do následujících tří hlavních kategorií v Hindustani,

1. Základní věci: Jedná se o majetek trvalé povahy, který člověk nezískal, ale získal přirozeně a nelze jej vlastnit. Patří sem rodinné vztahy, části těla atd.
   • Pro označení základního majetku, kā objeví se za předmětem držení. U osobních zájmen to vyžaduje použití přivlastňovacího zájmena (vhodně skloňovaného).
2. Neživotní majetek: Jedná se o majetek, který člověk získal nebo jej lze vlastnit. Patří sem držení jakéhokoli předmětu, živých bytostí (včetně lidí) atd.
   • Pro označení nepodstatných věcí je složená pozice ke pās (doslovně „blízko“). Tuto pozici však nelze nikdy přeložit jako „blízko“, což ukazuje blízkost.
3. Proximální majetek: Jedná se o majetek, který ukazuje, že někdo nebo něco má něco blízko sebe.
   • Pro indikaci blízkosti objektu k předmětu dvojitá složená poloha ke pās mẽ (doslovně „z blízkého vstupu“). Překládá se jako „poblíž“.
4. Dativní / abstraktní vlastnictví: Jedná se o abstraktní majetek, jako je bolest, problémy, problém, chtíč, štěstí atd., Ale někdy jej lze také použít k zobrazení počtu dětí, které jedno dítě porodilo a nebylo adoptováno.
   • Pro označení dativního majetku, zájmena v dativním případě nebo dativní postpozici ko se používá.

Poznámka: Sloveso honā lze v závislosti na kontextu přeložit jako „být“, „mít / vlastnit“, „existovat“ nebo „stát se“. Konjugace jednotného a množného čísla třetí osoby v závislosti na kontextu lze také přeložit jako „existuje“ a „existuje“.

Poznámka: Někdy, když hovoříme o fyzických objektech (včetně zvířat), jsou zaměnitelně používány základní i jiné než základní věci, když význam vyjádřený v obou případech nevede ke zmatku. Například, pouhé kutte haĩ a pouhé pās do kutte haĩ (oba překládají jako „Mám dva psy.“) se často používají zaměnitelně, když se odkazuje na psy v zájmovém chovu, přičemž věta se základním vlastnictvím ukazuje nebo má emocionálnější pouto. Důvod, proč se oba používají zaměnitelně, protože a priori je zřejmé, že psi v kontextu musí být psy. Totéž se děje s druhým příkladem výše na obou stolech vyjadřujících držení očí; rozumí se, že oči v kontextu jsou vlastní. V kontextech, kde taková apriorní informace není okamžitě pochopena, nelze tyto dva typy majetku zaměnitelně použít.

Relativizace

Spíše než používat relativní věty za podstatnými jmény, jako v angličtině, Hindustani používá korelační věty. V hindustánštině může korelační klauze jít před nebo za celou klauzi, adjektivum, podstatné jméno, zájmeno nebo sloveso, které relativizuje.^[70]

Poznámka: Relativní zájmeno jo lze použít jako relativní "co„a relativní“SZO".

Značení písmen a slovesná dohoda

Hindustani má trojstranné značení případů, což znamená, že subjekt v nepřechodných klauzích a agent a objekt v tranzitivních klauzích mohou být každý označeny odlišnou formou případu. Celá sada rozlišování případů je však realizována pouze u určitých typů klauzulí.^[76][77]

v intranzitivní klauzule, předmět je v přímém případě. Zobrazí se sloveso dohoda s předmětem: v závislosti na aspektu a náladě se sloveso shoduje v pohlaví a počtu a / nebo osobě a počtu.^[76]

laṛkā

chlapec:NOM

kal

včera

āyā

Přijít:PRF:MASC:SG

laṛkā kal āyā

chlapec: NOM včera přijde: PRF: MASC: SG

"Ten chlapec přišel včera."

v tranzitivní klauzule, existují tři vzory:^[78]

1. Dokonalé klauze s animovaným / určitým objektem

Plně charakteristické značení písmen se nachází v dokonalých klauzích s animovanými a / nebo určitými objekty. Zde agent vezme značku ergativního případu ne, zatímco objekt přebírá značku akuzativu ko. Sloveso nesouhlasí s žádným z hlavních argumentů (agent a objekt), ale je implicitně označeno jako mužský singulární výraz třetí osoby (calāyā hai).^[A]

laṛke = ne

chlapec:OBL=ERG

gāṛī = ko

auto =ACC

calāyā

řídit:PRF:MASC:SG

ahoj

být:PRES:3.SG

laṛke = ne gāṛī = ko calāyā hai

chlapec: OBL = ERG auto = ACC drive: PRF: MASC: SG be: PRES: 3.SG

"Chlapec řídil auto."

2. Dokonalé klauze s neživým / neurčitým předmětem

V dokonalých klauzích s neurčitým objektem agent udržuje značku ergativního případu, ale objekt je v nominativním případě. Sloveso souhlasí s objektem: dokonalý tvar calāyī ahoj je označeno pro ženské pohlaví, souhlasí s pohlavím objektu gāṛī.

laṛke = ne

chlapec:OBL=ERG

gāṛī

auto

calāyī

řídit:PRF:FEM:SG

ahoj

být:PRES:3.SG

laṛke = ne gāṛī calāyī hai

chlapec: OBL = ERG auto: PRF: FEM: SG be: PRES: 3.SG

"Chlapec řídil auto."

3. Neperfektivní klauze

Ve všech ostatních typech klauzul je agent v nominativu a spouští shodu na slovesu. Objekt je buď v nominativu, nebo v akuzativu, v závislosti na živosti / definitivitě

laṛkā

chlapec:NOM

gāṛī

auto:NOM

calātā

řídit:IMPF:MASC:SG

ahoj

být:PRES:3.SG

laṛkā gāṛī calātā hai

chlapec: NOM auto: NOM pohon: IMPF: MASC: SG be: PRES: 3.SG

"Chlapec řídí auto."

Následující tabulka shrnuje tři typy označování a dohod.

Diferenciální značení argumentů

Hindustani, stejně jako ostatní indoárijské jazyky, zobrazuje rozdílná velká a malá písmena na obou předmětech (DSM) a předměty (DOM).^[79] Diachronně se diferenciální značení argumentů u předmětů a předmětů vyvíjelo velmi odlišně, ale u obou se rozšířilo v 17. století. U předmětů má predikátovou licenci a je závislá na sémantice, zatímco u předmětů je řízena diskurzem.^[80]

U předmětů, navíc k dříve diskutovaným rozdělená ergativita (ve kterém perfektní malá a velká slovesa berou ergativ ne zatímco jiné konjugace mají neoznačený předmět), jisté modální pomocná slovesa vzít pro své předměty různé případové značky.

Nejpozoruhodnější instance DSM je prožívající dativní subjekt (typ nepředvídatelný předmět ). Slovesa označující vjemy (lagnā „zdát se“), emoce (mêhsūs honā „cítit“) a poznání (patā honā "být znám"), všechny licencovat dativní značku případu ko na jejich předměty. Toto je fenomén napříč jazyky.

nás = ko

3.SG:OBL=DAT

teri

2.SG:GEN

netopýr

mluvit:NOM

acchī

dobrý:FEM

zpoždění

zdát se

rahī

CONT:FEM

ahoj

být:3.SG:PRS

us = ko terī bāt acchī lag rahī hai

3.SG:OBL=DAT 2.SG:GEN diskuse: NOM dobrý: Zdá se, že FEM CONT: FEM je: 3.SG: PRS

"Líbí se jí, co říkáš."

Pasivní subjekty užívající modální pomocnou látku jānā 'jít', obvykle implikující sníženou agentivitu, vezměte instrumentál se. Tuto konstrukci lze také použít k označení schopností.

bacce = se

dítě:OBL=INS

śīśā

zrcadlo:NOM

ṭūṭ

přestávka

gaya

jít:PRF:MASC:SG

bacce = se śīśā ṭūṭ gayā

dítě: OBL = INS zrcadlo: NOM přestávka jít: PRF: MASC: SG

"Dítě zrcadlo rozbilo."

Dativ ko označuje povinnost nebo nutnost. Modální honā „být“ a paṛnā „k pádu“ to oba berou na své předměty.

logõ = ko

lidé:OBL:PL=DAT

kam

práce:NOM

karnā

dělat:INF

ahoj

být:PRS:3.SG

logõ = ko kām karnā hai

people: OBL: PL = DAT work: NOM do: INF be: PRS: 3.SG

"Lidé musí pracovat."

Akuzativ ko se použije pouze tehdy, když je objekt definitivní, podobně jako rozdíl mezi the a a (n) v angličtině.

ma͠i = ne

1.SG=ERG

laṛkõ = ko

chlapec:OBL:PL=ACC

bacāyā

Uložit:PRF:MASC:SG

ma͠i = ne laṛkõ = ko bacāyā

1. SG = ERG chlapec: OBL: PL = ACC uložení: PRF: MASC: SG

"Zachránil jsem kluky."

ma͠i = ne

1.SG=ERG

larke

chlapec:NOM:PL

bacāye

Uložit:PRF:MASC:PL

ma͠i = ne laṛke bacāye

1. SG = ERG chlapec: NOM: PL uložit: PRF: MASC: PL

"Zachránil jsem chlapce."

Poznámky

Viz také

• Urdština
• Hindština
• Hindská slovesa
• Hindská zájmena
• Urdu abeceda
• Devanagari
• Přepis devanagari
• Hindustani fonologie

Reference

Bibliografie

• Masica, Colin (1991), Indoárijské jazyky, Cambridge: Cambridge University Press, ISBN  978-0-521-29944-2.
• Schmidt, Ruth Laila (2003), "Urdu", in Cardona, George; Jain, Dhanesh (eds.), Indoárijské jazyky, Routledge, pp. 286–350, ISBN  978-0-415-77294-5.
• McGregor, Ronald Stuart (1995), Outline of Hindi Grammar (third ed.), Oxford: Clarendon Press, ISBN  0-19-870008-3.
• Shapiro, Michael C. (2003), "Hindi", in Cardona, George; Jain, Dhanesh (eds.), Indoárijské jazyky, Routledge, pp. 250–285, ISBN  978-0-415-77294-5.
• Snell, Rupert; Weightman, Simon (1989), Naučte se hindština (2003 ed.), McGraw-Hill, ISBN  978-0-07-142012-9.

Další čtení