Védská sanskrtská gramatika - Vedic Sanskrit grammar

tento článek potřebuje další citace pro ověření. Prosím pomozte vylepšit tento článek podle přidávání citací ke spolehlivým zdrojům. Zdroj bez zdroje může být napaden a odstraněn. Najít zdroje: „Védská sanskrtská gramatika“  – zprávy  · noviny  · knihy  · učenec  · JSTOR (Březen 2016) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Védský sanskrt je Indoárijský jazyk používaný v náboženských hymnech známých jako Védy, složený od raného do poloviny 2. tisíciletí až do poloviny 1. tisíciletí před naším letopočtem. Během tohoto období to byl mluvený jazyk. Jeho gramatika se v určitých ohledech liší od gramatiky pozdější klasiky Sanskrt.

Rozdíly od klasického sanskrtu

Ve srovnání s Klasický sanskrt, Vedic měl subjunktivní nálada chybí v Pāṇini Gramatika a obecně se předpokládá, že do té doby zmizela alespoň v běžných větných konstrukcích. Všechny časy lze konjugovat v konjunktivu a optativní nálady, na rozdíl od klasického sanskrtu, bez spojovacího způsobu a pouze současného optativu. K doplnění imperativu klasického sanskrtu však byly použity staré konjunktivní formy z pohledu první osoby. Strom syntetický minulé časy (nedokonalý, perfektní a teoretik ) byly stále jasně sémanticky rozlišeny (přinejmenším nejdříve) védskými. Pátá nálada soudní příkaz, také existoval.

Dlouho-i stonky odlišují Ženské ženy Devi a Vrkis, rozdíl ztracený v klasickém sanskrtu.

• The subjunktivní nálada Vedic byl také ztracen v klasickém sanskrtu. Také neexistovalo žádné pevné pravidlo o používání různých časů (luṇ, laṇ a liṭ).
• Bylo více než 12 způsobů formování infinitivy ve védštině, z nichž si klasický sanskrt ponechal pouze jednu formu.
• Nominální deklinace a verbální konjugace také změnily výslovnost, ačkoli pravopis byl většinou zachován v klasickém sanskrtu. Např. Spolu s poklesem klasického sanskrtu o deva- tak jako devaḥ—devau—devāḥVedic navíc povolil formy daivaḥ—daiva—daivāsaḥ. Podobně Vedic odmítl formy jako asmai, tvai, yuṣmai, tvāatd. pro zájmena první a druhé osoby, která se nenacházejí v klasickém sanskrtu. Zjevným důvodem je pokus klasického sanskrtu o regularizaci a standardizaci jeho gramatiky, který současně vedl k očištění starších Protoindoevropské formy.
• Abychom zdůraznili, že protoindoevropan a jeho bezprostřední dcery byly v zásadě skloňované jazyky, měli protoindoevropští i védští nezávislé předponové morfémy. Takové předpony (zejména pro slovesa) mohly přijít kdekoli ve větě, ale v klasickém sanskrtu se stalo povinným je připojit bezprostředně před sloveso.

Morfologie

Podstatná jména

Vedic je vysoce skloňovaný jazyk se třemi gramatické rody (mužský, ženský, střední) a tři čísla (jednotné, množné, dvojí ). Má osm případech: jmenovaný, vokativ, akuzativ, instrumentální, dativ, ablativ, genitiv, a lokální.

V tomto článku jsou podstatná jména rozdělena do pěti deklinací. Skloňování, ke kterému podstatné jméno patří, je určeno převážně formou.

Schéma základní deklinační přípony pro podstatná jména a přídavná jména

Základní schéma je uvedeno v tabulce níže - platí téměř pro všechna podstatná jména a adjektiva. Avšak podle pohlaví a koncové souhlásky / samohlásky nezakřiveného slovního kmene existují předem stanovená pravidla povinného sandhi který by pak dal konečné skloňované slovo.^[1]

a-stonky

A-stopky ([A] a [ɑː]) (známé také jako tematické kmeny) tvoří největší třídu podstatných jmen. Podstatná jména patřící do této třídy zpravidla s neohnutým kmenem končícím na short-a ([A]), jsou buď mužští, nebo kastrovaní. Podstatná jména končící na long-ā ([ɑː]) jsou téměř vždy ženské. A-kmenová adjektiva berou mužský a kastrovat v krátkém-a ([A]), a ženský v long-ā ([ɑː]) v jejich stoncích. Tato třída je tak velká, protože zahrnuje také protoindoevropské o-kmeny.

i- a u-stonky

I- a ū -stonky

St- a ū -stonky jsou pouze ženské.

ŕ a ṝ-stonky

ŕ-stonky jsou převážně agilní deriváty jako neut. dātṛ „dárce“, ačkoli zahrnuje také příbuzenské výrazy jako mask. pitṛ 'otec', naptṛ 'synovec', bhrātṛ„‚ bratr 'a fem. mātṝ 'matka', duhitṝ „dcera“ a svasṝ 'sestra'.

Jednoslabičné stonky

Sloučeniny

Jedním dalším pozoruhodným rysem nominálního systému je velmi běžné použití nominálních sloučenin, které mohou být obrovské (10+ slov) jako v některých moderních jazycích, jako je Němec. Nominální sloučeniny se vyskytují s různými strukturami, avšak morfologicky řečeno jsou v podstatě stejné. Každé podstatné jméno (nebo adjektivum) je ve své (slabé) kmenové formě, pouze skloňování posledního prvku přijímá skloňování. Některé příklady nominálních sloučenin zahrnují:

Dvandva द्वन्द्व (koordinativní)

Skládají se ze dvou nebo více podstatné jméno stonky, spojené ve smyslu s 'a'. Existují hlavně dva druhy dvandva द्वन्द्व stavby v sanskrtu. První se jmenuje itaraitara dvandva इतरेतर द्वन्द्व, výčtové složené slovo, jehož význam se vztahuje na všechny jeho jednotlivé členy. Výsledné složené slovo je v dvojím nebo množném čísle a ve složené konstrukci přebírá pohlaví posledního člena. např. rāma-lakṣmaṇāu रामलक्ष्मणौ - Ráma a Lakšmana, nebo rāma-lakṣmaṇa-bharata-śatrughnāh रामलक्ष्मणभरतशत्रुघ्नाह् - Rama, Lakshmana, Bharata a Satrughna. Druhý druh se nazývá samāhāra dvandva समार द्वन्द्व, souhrnné složené slovo, jehož význam odkazuje na kolekci členů, z nichž se skládá. Výsledné složené slovo je v jednotném čísle a v pohlaví je vždy kastrovat. např. pāṇipādam पाणिपादम् - končetiny, doslova ruce a nohy, z pāṇi Handाणि „ruka“ a pada दाद „noha“. Podle některých gramatiků existuje třetí druh dvandvy, tzv aikaśaiṣa dvandva एकशेष द्वन्द्व nebo zbytková sloučenina, která má dvojí (nebo množné číslo) formu pouze svého posledního člena, např. Pitarau pro mātā + pitā, matka + otec, tj. rodiče. Podle jiných gramatiků však aikaśaiṣa एकशेष není vůbec správně sloučenina.

Bahuvrihi बहुव्रीहि (přivlastňovací)

Bahuvrīhi बहुव्रीहि neboli „hodně rýže“ označuje bohatého člověka - toho, kdo má hodně rýže. Bahuvrhiho sloučeniny odkazují (příkladem) na složené podstatné jméno bez hlavy - složené podstatné jméno, které odkazuje na věc, která sama o sobě není součástí směsi. Například „low-life“ a „block-head“ jsou sloučeniny bahuvrihi, protože low-life není druh života a block-head není druh hlavy. (A hodně rýže není druh rýže.) Srovnejte s běžnějšími složenými podstatnými jmény jako „fly-ball“ (druh koule) nebo „alley cat“ (druh kočky). Bahurvrīhi lze často přeložit výrazy „vlastnit ...“ nebo „-ed“; například „vlastnit hodně rýže“ nebo „hodně rýžovat“.

Tatpuruṣa तत्पुरुष (určující)

Je jich mnoho tatpuruṣové (jeden pro každý nominální případ a několik dalších); v tatpuruṣa, první složka je ve vztahu případu s jinou. Například psí bouda je dativní sloučenina, dům pro pes. Říkalo by se tomu „caturthitatpuruṣa„चतुर्थितत्पुरुष (caturthi चतुर्थि odkazuje na čtvrtý případ - tedy dativ). Mimochodem,“tatpuruṣa" je tatpuruṣa तत्पुरुष („jeho muž“ - znamená něčí agent), zatímco „caturthitatpuruṣa„चतुर्थितत्पुरुष je karmadhārya, dativ, a tatpuruṣa. Snadný způsob, jak tomu porozumět, je podívat se na anglické příklady tatpuruṣové: „bojiště“, kde existuje genitivní vztah mezi „polem“ a „bitvou“, „polem bitvy“; další příklady zahrnují instrumentální vztahy („bouřka“) a lokální vztahy („towndwelling“).

Karmadhāraya कर्मधारय (popisné)

Vztah prvního člena k poslednímu je apoziční, přívlastkový nebo příslovkový, např. G. uluka-yatu उलुकयतु (sova + démon) je démon ve tvaru sovy.

Amraiḍita अम्रेडित (iterativní)

Opakování slova vyjadřuje opakovatelnost, např. G. dinai dinai 'ेदिने „den za dnem“, „den za dnem“, „denně“.

Dvigu द्विगु

Dvigu je podtyp tatpuruṣa, ve kterém je modifikujícím členem číslo. Dvigu (rozsvícený, „[a] dvě krávy [osoba]“; tj. Ten, který má dvě krávy) sám o sobě je sloučenina: द्वो + गवौ dvau + gāvau.

Osobní zájmena a determinanty

Zájmena první a druhé osoby jsou většinou skloňována, mají by analogie navzájem se asimilovali.

Poznámka: Tam, kde jsou uvedeny dva tvary, je druhý enclitic a alternativní forma. Slabiku v jednotném a množném čísle lze rozšířit o slabiku -tas; tím pádem rohož nebo mattas, asmat nebo asmattas.

Demonstrační ta, níže odmítnuto, funguje také jako zájmeno třetí osoby.

Tázací zájmeno ka „co“ je odmítnuto stejným způsobem, kromě kastrovat Sg.Nom./Acc. mít kim (taky kam, kad) forma.

Číslice

Kardinální čísla

Kardinální čísla od jedné do deseti jsou:

1. aika
2. d (u) vāu
3. tri
4. katur
5. pañca
6. ṣaṣ
7. sapta
8. aṣṭāu
9. nava
10. daśa

Všechna čísla jsou odmítnutelná. Aika se skloňuje jako zájmenné adjektivum, i když se dvojí forma nevyskytuje. D (u) vāu se objeví pouze v duální. Tri, katur a ṣaṣ jsou odmítnuty nepravidelně. Čísla od 5 do 19 nemají žádný rozdíl v pohlaví.

Čísla od 11 do 19 jsou:

aikādaśam, dvādaśam, trayaudaśam, caturdaśam, pañcadaśam, ṣauḍaśam, saptadaśam, aṣṭādaśam, navadaśam.

Desítky od 20 do 90 jsou:

(d) viṃśati, triṃśat, catvāriṃśat, pañcāśat, ṣaṣṭi, saptati, aśīti, navati.

Společná čísla:

21 - aikaviṃśati, 22 - dvāviṃśati, 23 - trayauviṃśati, ..., 26 - ṣaḍviṃśati, ..., ale 82 - dvāśīti, 83 - trayāśīti, 88 - aṣṭāśīti.

Stovky jsou:

śatam, dvai śatai, trīṇi śatāni / tri śatam atd.

1000 - sahasra.

Řadové číslovky

Pořadová čísla od jedné do deseti jsou:

1. prathamas, -ā
2. dvitīyas, -ā
3. tṛtīyas, -ā
4. caturthas, -ī
5. pañcamas, -ī
6. ṣaṣṭhas, -ī
7. saptamas, -ī
8. aṣṭamové, -ī
9. navamas, -ī
10. daśamas, -ī

Další čísla:

11. - aikādaśas, ... 20. - viṃśatitamas (viṃśas), 30. - triṃśattamas (triṃśas), 40. - catvāriṃśattamas, 50. - pañcāśattamas, 60. - ṣaṣtitamas, 70. - saptatitamas, 80. - aśītitamas, 90. - navatitamas, 100. - śatatamas, 1000. - sahasratamas.

Slovesa

Klasifikace sloves

Sanskrit má deset tříd slovesa rozdělena do dvou širokých skupin: atematické a tematický. Tematická slovesa se nazývají proto, že A, volal samohláska tématu, je vložen mezi dřík a konec. To slouží k tomu, aby tematická slovesa byla obecně pravidelnější. Exponenti použitý ve slovesu časování zahrnout předpony, přípony, infixy, a zdvojení. Každý kořen má (ne nutně všechny odlišné) nulu, guṇa, a vrdhi známky. Pokud V je samohláska nultého ročníku, guṇa-grad samohláska je tradičně myšlenka jako + V a vrdhi-gradovat samohlásku jako ā + V.

Napjaté systémy

Slovesa časy (velmi nepřesná aplikace slova, protože je vyjádřeno více rozdílů než jen čas) jsou uspořádány do čtyř „systémů“ (stejně jako gerundové a infinitivy a taková stvoření jako intenzivní /časté, desideratives, původci, a požehnání odvozené z více základních forem) založené na různých kmenových formách (odvozených od verbálních kořenů) použitých v konjugaci. Existují čtyři napjaté systémy:

• Současnost, dárek (Současnost, dárek, Nedokonalý, Rozkazovací způsob, Optativní )
• Perfektní
• Aorist
• Budoucnost (Budoucnost, Podmiňovací způsob )

Současný systém

Současný systém zahrnuje přítomný čas, nedokonalý a optativní a rozkazovací způsob nálady, stejně jako některé zbytkové formy starých spojovací způsob. Napjatá stopka současného systému je formována různými způsoby. Čísla jsou čísla původních gramatiků pro tyto třídy.

U tematických sloves může být přítomný čas vytvořen prostřednictvím:

• 1. Suffixace tematické samohlásky A s guṇa posilování, například bháva- z bhū 'být', bhara- z bhṛ (guṇa formulář bhar-) „přinést“.
• 6. Suffixace tematické samohlásky A například s posunem přízvuku na tuto samohlásku tudá- z tud 'tah'.
• 4. Suffixace ya, například dī vya- z div 'hrát si', paśya- z pś 'vidět'.

U atematických sloves může být přítomný čas vytvořen prostřednictvím:

• 2. Například vůbec žádná modifikace inzerát- z inzerát 'jíst'.
• 3. Například duplikace s předponou root juhu- z hu 'oběť', dadhā- z dhā 'dát'.
• 7. Infixion of ná nebo n například před poslední kořenovou souhláskou (s příslušnými změnami sandhi) rundh- nebo ruṇadh- z Rudh 'bránit', yunaj- z juj 'připojit se' (yunakti (připojí se)).
• 5. Suffixace nu (guṇa formulář náu), například sunu- z su 'press out', stṛnau- z str 'sypat' (stṛnumas ‚sypeme ', stṛnvanti 'sypou').
• 8. Suffixace u (guṇa formulář au), například tanu- z opálení 'protáhnout se'. Pro moderní jazykové účely se s ní lépe zachází jako s podtřídou 5. třídy. tanu- pochází z tnnu-, což je nulový stupeň pro *tannu-, protože v Protoindoevropský jazyk [m] a [n] by mohly být samohlásky (tj. [am], [an]), které se v sanskrtu (a řečtině) mění na [a]. Většina členů 8. třídy vznikla tímto způsobem; kar- „udělej, udělej“ byla 5. třída ve védštině (krnauti (on makes)), ale přeřadil se do 8. třídy v Classical Sanskrit (karauti 'on dělá')
• 9. Suffixace na (nultý ročník nī nebo n), například krīṇa- nebo krīṇī- z krī 'Koupit', puna z pū 'čistý'.
• 10. Tato třída popsaná rodilými gramatiky se týká procesu, který má v přírodě derivační charakter, a tedy ne skutečnou formaci napjatého kmene. Vzniká příponou ya s guṇa nebo vrdhi například posílení a prodloužení poslední samohlásky kořene bhāvaya- (< bau-a-ya-) z bhū 'být', pūjaya- z pūj 'čest', cauraya- z voříšek (guṇa formulář caur-) 'ukrást', dāvaya- z du (vrdhi formulář dav) „vypálit“.

Současný systém také rozlišuje silné a slabé formy slovesa. Silná / slabá opozice se projevuje odlišně v závislosti na třídě:

• Třídy root a reduplikace (2 a 3) se ve slabých formách nemění a přijímají guṇa v silných formách.
• Nosní třída (7) není upravena ve slabé formě, rozšiřuje nosní do ná v silné formě.
• Nu-třída (5) má nu ve slabé formě a náu v silné formě.
• Třída na (9) má nī ve slabé formě a nā v silné formě. nī zmizí před hlasovými konci.

Perfektní systém

The perfektní se používá hlavně v orientačním. Stonek je vytvořen s duplikací jako u současného systému.

Dokonalý systém také produkuje oddělené „silné“ a „slabé“ tvary slovesa - silná forma se používá se singulárním aktivem a slabá forma se zbytkem.

Dokonalý v sanskrtu může být v podobě jednoduchého dokonalého a perifrastického dokonalého.

Simple Perfect může tvořit rozšířený Pluperfect a kromě indikativní nálady může také tvořit Perfect Subjunctives, Optatives a Imperatives. To vše je ztraceno v klasickém sanskrtu, když tvoří pouze orientační údaje.

Jednoduchý dokonalý je nejběžnější forma a může být vyroben z většiny kořenů. Jednoduchý dokonalý stonek je vyroben zdvojením a v případě potřeby prodloužením stonku. Konjugovaná forma má speciální dokonalé zakončení. Perifrastická dokonalá se používá u kauzativních, desiderativních, denominativních a kořenů s prozodickou dlouhou anulovanou samohláskou (kromě / a). Jen málo kořenů může tvořit jednoduché i perifrastické dokonalosti. Tyto jsou bhṛ 'nést', nás 'hořet', vid 'znát', bhi 'obávat se', hu 'oběť'.

Aoristický systém

The teoretik systém zahrnuje vlastní teoretiky (s minulým orientačním významem, např. abhūs „byli jste“) a některé z forem starověkého soudního příkazu (používaného téměř výlučně s mā v zákazech, např. mā bhūs „nebuď“). Hlavní rozdíl mezi nimi je přítomnost / nepřítomnost augmentu - A- předpona na stonku.

Aoristický systémový kmen má ve skutečnosti tři různé formace: jednoduchý aorista, reduplikující aorista (sémanticky příbuzný příčinnému slovesu) a sykavý aorista. Jednoduchý aorist je převzat přímo z kořenového stonku (např. bhū-: a-bhū-t „byl“). Reduplikující aorist zahrnuje duplikaci stejně jako redukce samohlásek stonku. Sykavý aorista je tvořen příponou s ke stonku. Sama sykavá aoristka má čtyři formace:

• atematický s-aorista
• atematické je-aorist
• atematické siṣ-aorist
• tematický s-aorista

Budoucí systém

Budoucí systém je tvořen příponou -sya- nebo -iṣya- a guṇav jednoduché i podmíněné podobě. Existuje také tzv opisný budoucnosti, který je vytvořen přidáním přípony tṝ ke stonku a krátkému tak jako „být“ formou.

Časování

Každé sloveso má a gramatický hlas aktivní, pasivní nebo střední. Existuje také neosobní hlas, který lze popsat jako pasivní hlas nepřechodných sloves. Sanskrtská slovesa mají orientační, an optativní a imperativní nálada. Starší formy jazyka měly a spojovací způsob, ačkoli toto vypadalo z použití v době Classical Sanskrit.

Základní konjugační zakončení

Konjugační zakončení ve védských textech osoba, číslo, a hlas. Používají se různé formy zakončení podle toho, k jakému napjatému kmeni a náladě jsou připojeny. Stonky slovesa nebo samotné konce mohou být sandhi pozměněny nebo zakryty.

Primární zakončení se používají u současných indikativních a budoucích forem. Sekundární zakončení se používají s nedokonalým, podmíněným, aoristickým a optativním. Perfektní, imperativní a konjunktivní zakončení se používají s dokonalým, imperativem a konjunktivem.

V současnosti a nedokonalé indikativní singulární aktivní formy mají přízvuk na dříku a mají silné formy, zatímco ostatní formy mají přízvuk na koncích a mají slabé formy.

V naléhavém případě je akcent proměnlivý a ovlivňuje kvalitu samohlásky. Formy, které jsou spouštěny s koncovým přízvukem guṇa posílení a ti, kteří mají kmenový přízvuk, nemají zasaženou samohlásku.

The Pasivní hlas formuláře pro všechny časy a nálady se vytvářejí přidáním -ya- na stopku nultého stupně a poté přidáním prostředního hlasu zakončení vhodného času a nálady.

The Kauzativní je vytvořen přidáním přípony aya do vrdhi formulář. Například, karauti "vyrábí / vyrábí" a kārayati „nechává dělat / dělat“.

The Desiderativní se provádí duplikováním kořene a přípony sa. Například, karauti „dělá, vyrábí“ a cikīrṣati „chce udělat / vyrobit“. Může být také kombinován s kauzativem, např. kārayati „nechá to udělat“ a cikārayiṣati „přeje si to udělat“.

The Intenzivní (nebo někdy nazývané Častý ) popisuje opakovanou nebo zvláště intenzivní činnost. U sloves pohybu to znamená „tam a zpět“. Intenzivní je tvořena duplikací kořene a příponou ya se středními zakončeními pro tematické stonky a bez přípony a aktivními zakončeními pro tematické stonky. Například, bhramati "to se točí kolem" a baṃbhramyatai „křiví se křížem a napříč kolem“.

Příklady konjugace

bhū - 'být'

Současný indikátor má primární zakončení.

Nedokonalý má sekundární zakončení a přidává augment A- před stopkou.

Aorist má sekundární zakončení.

Dokonalý má perfektní konce.

Optativ má sekundární zakončení. -ya- je přidán k stonku jak v aktivním, tak ve středu. V některých formách shluk ya je vypadnuto.

Imperativ má imperativní zakončení.

Spojovací způsob má konjunktivní zakončení.

Budoucnost má primární konce. -iṣya- je přidán k stonku, a to jak v aktivní, tak ve střední / pasivní.

Druhá nebo perifrastická budoucnost je vytvořena přidáním přípony tṝ ke stonku a krátkému tak jako forma „být“, s výjimkou 3. osoby, jednotného i množného čísla, mající ženský rod ṝ- kmenová jmenovaná zakončení, např. bhavi- + tā + asmi = bhavitāsmi, ale bhavi- + tā / tārāu / tāras = bhavitā / bhavitārāu / bhavitāras. Pasivní formy jsou identické se středními formami.

Podmíněný má sekundární zakončení. -iṣya- je přidán k stonku, a to jak v aktivní, tak ve střední / pasivní.

Následující stonky mohou mít všechny konce.

tak jako - 'být'

The tak jako „být“ má dlouhou a krátkou podobu. Dlouhá forma se používá velmi zřídka.

Syntax

Kvůli védskému složitému deklinačnímu systému slovosled je zdarma (s tendencí k SOV ).

Viz také

• Vedic
• Klasický sanskrt
• Stará perská gramatika
• Védský přízvuk

Reference

• Ernst Wilhelm Oskar Windisch, Berthold Delbrück, Die altindische Wortfolge aus dem Catagathabrahmana [1]
• Arthur Anthony Macdonell, Vedic Grammar (1910)
• Arthur Anthony MacDonell, Védská gramatika pro studenty. Bombay, Oxford University Press. (1916/1975)
• Bruno Lindner, 'Altindische Nominalbildung: Nach den S̆amhitas dargestellt (1878) [2]
• Michael Witzel, Sledování védských dialektů v Dialectes dans les litteratures Indo-Aryennes vyd. Caillat, Paříž, 1989, 97–265.
• Müller M., Sanskrtský gramatik, Lipsko (1868)
• Renou L., Grammaire de la langue védique, Paříž (1952)
• William Dwight Whitney, Sanskrtská gramatika. 5. vydání Dillí: Vydavatelé Motilal Banarsidass. (1924) [1. vyd. 1879]

externí odkazy

Gramatiky

• Charles Wikner „Praktický úvod do sanskrtu“
• Vaishnava verze Pāniniho gramatiky: Harivenu Dāsa „Úvodní kurz založený na gramatice Šrīly Jīvy Gosvāmīho“

Morfologie

• Julia Papke „Řád a význam v sanskrtských předslovech“
• Paul Kiparsky „Vedic Injunctive: Historical and Synchronic Implications“
• Paul Kiparsky „Aspect and Event Structure in Vedic“
• V. Swaminathan „Paniniho porozumění védské gramatice“
• Daniel Baum „Imperativ v Rigvedě“
• „„ Prakticky neznámý “benediktivní prostředník v klasickém sanskrtu“
• Sanskrtské dědictví UNESCO