Jidiš gramatika - Yiddish grammar

The morfologie a syntax z Jidiš nese mnoho podobností s Němec, s rozhodujícími prvky pocházejícími z Slovanské jazyky, hebrejština, a Aramejština.

Podstatná jména

Rod

Jidiš podstatná jména jsou rozdělena do jednoho ze tří gramatické rody: mužský (זכר zokher), ženský (נקבה nekeyve) a kastrovat (נײטראַל neytral). Rod podstatného jména je do značné míry nepředvídatelný, i když existují některé pravidelné vzory:

• podstatná jména označující konkrétně muže a zvířata mužského pohlaví jsou obvykle mužská a podstatná jména označující konkrétně lidské muže a zvířata jsou obvykle ženská
• podstatná jména končící na nepřízvučný schwa jsou obvykle ženské
• podstatná jména postavená na většině běžných abstraktní podstatné jméno přípony, například ונג- -ung a הײַט- -hayt, jsou ženské
• zdrobnělina podstatná jména s příponou -l jsou kastrovat ve standardním jazyce
• výpůjční slova jsou obvykle přiřazeny mužský rod ve výchozím nastavení, pokud neskončí v schwa, v takovém případě jsou obvykle ženské.

Případ

Tam jsou tři gramatické případy v jidiš: jmenovaný, akuzativ a dativ. Nominativní případ se obvykle používá pro předmět, akuzativ pro přímý objekt a dativ pro nepřímý objekt nebo objekt a předložka. Samotná podstatná jména obvykle nejsou skloňovaný pro případ a případ je indikován skloňováním příbuzného určitý člen nebo přídavné jméno. V několika situacích je skloňování podstatného jména volitelné nebo povinné, včetně určitých příbuzenských výrazů (טאַטע tate „otec“, מאַמע mame „matka“) a slova ייִד jid „Žid“ a האַרץ jeleni 'srdce'. V těchto případech mají mužská podstatná jména koncovku ן- -n v akuzativu a dativu jednotné číslo, a ženská a kastrovat podstatná jména vzít ן- -n pouze v dativu jednotného čísla.

Jidiš nemá genitivní případ. Pokud je však držitelem člověk nebo příležitostně jiné živé bytosti, může být držení označeno příponou ס- -s (jako Angličtina přivlastňovací - je). Jinak je držení obvykle označeno předložka ןון zábava 'z'.

K popisu množství objektů se používá další konstrukce podobná genitivu, kvantitativní: אַ פֿול גלאָז הייסע טיי plný lesk heyse tey (plný šálek horkého čaje); אַ גרופּע יונגע מענטשן grupe yunge mentshn (skupina mladých lidí). Za jmennou frází představující kvantitu jednoduše následuje podstatné jméno představující popsaný objekt. Tuto konstrukci nelze použít, pokud má objekt určitý člen: אַ פֿול גלאָז פֿון דער הייסער טיי plný gloz fun der heyser tey (plný šálek horkého čaje).

Množný

Existují dva pravidelný množný přípony. U podstatných jmen končících na nepřízvučnou samohlásku je množné číslo pravidelně tvořeno příponou -s; např. množné číslo גרופּע grupe 'group' is גרופּעס grupy. U podstatných jmen končících na souhlásku je množné číslo pravidelně utvářeno s -n; množné číslo טיש tish 'table' is טישן tishn.

Používá velmi velký počet podstatných jmen nepravidelné množné číslo formuláře, včetně -es (obvykle se jedná o podstatná jména slovanského původu) a -er s přehláska (např. מאַן muž ‚muž ', srov ochránce 'muži'; קינד druh „dítě“, srov laskavější „děti“) nebo přehláska samostatně (např. האַנט hant „ruka“, srov hent 'ruce'). Některá slova se nemění v množném čísle (např. פֿיש Ryba 'Ryba'). Podstatná jména postavená na maličkých příponách -l a -ele tvoří množné číslo v - ach (např. מײדל meydl ‚dívka ', srov. מײדלעך meydlekh (dívky).

Většina slov hebrejského původu používá také hebrejské množné přípony -im (např. ספֿר seyfer „svatá kniha“, srov. ספֿרים sforim „svaté knihy“) nebo -es z hebrejštiny ות- - ne (např. סוד drn „tajemství“, srov. סודות sóje „tajemství“). Jak ukazují tyto příklady, mnoho množných čísel hebrejského původu zahrnuje kromě přípony také kmenovou mutaci, paralelizující s původní hebrejštinou. Ne všechna slova hebrejského původu tvoří jejich množné číslo stejným způsobem jako v hebrejštině: např. קול kol „hlas“ má množné číslo קולער Keler, vytvořený s germánským původem -er přípona a přehláska; a טלית příběhy 'vysoký 'používá - ne množné číslo v hebrejštině, ale -im množné číslo v jidiš טליתים taleysim.

Články

The určitý člen souhlasí v rodu, počtu a pádu s podstatným jménem, ​​se kterým se používá.

The neurčitý článek je אַ A, který se stává אַן an před slovem začínajícím samohláskou. Jidiš, stejně jako angličtina, nemá množný neurčitý článek.

Přídavná jména

Přívlastková adjektiva - to znamená, že ti, kteří přímo mění podstatné jméno - jsou skloňováni, aby souhlasili s pohlavím, číslem a případem podstatného jména, které modifikují, zatímco přísudková adjektiva zůstávají neohýbané. Například jeden říká דער גוטער מאַן der guter man „dobrý člověk“, ale דער מאַן איז גוט Der man iz gut „Ten muž je dobrý.“ Když je adjektivum použito absolutně - to znamená, že stojí jako hlava jmenné fráze, jako by to bylo samo o sobě podstatné jméno - skloňuje se, jako by za ním následovalo podstatné jméno: דער מאַן איז אַ גוטער Der man iz a guter "Ten muž je dobrý [jeden]." Kastrovat singulární adjektiva jsou v některých ohledech výjimečná; v atributivní pozici nemají zakončení případu, pokud jejich podstatnou frázi nezavádí určitý člen; v absolutním postavení používají rozlišovací příponu -s v případech jmenovaného a akuzativu.

Zakončení -n se stává -en po mnebo namáhaná samohláska nebo dvojhláska; stává se -em po n a jako výjimka v adjektivu ne (Nový).^[1] Jidiš je v té němčině o něco jednodušší než němčina -m a -n jsou oba -n v jidiš (nebo v případě určitého článku dem) a jidiš nemá genitiv. „Definitivní“ a „absolutní“ verze středního rodu jsou pozůstatkem silných vs. slabých adjektivních zakončení němčiny (das gute Bier vs. rošty Bier).

Třída zájmenných přídavných jmen, včetně אײן pozor ‚jeden ', קײן keyn 'none' a přivlastňovací zájmena jako מײַן možná „moje, moje“ a זײַן zayn „jeho“, projevuje chování opačné k běžným adjektivům: skloňuje se podle pohlaví, počtu a velikosti, je-li použito predikativně, ale ne při použití atributivně. (Absolutně se chovají jako normální adjektiva).

Přídavná jména obvykle předcházejí podstatná jména, ale mohou následovat podstatná jména jako absolutní konstrukce pro stylistické účely: אַ שיינע פֿרוי Sheyne Froy nebo אַ פֿרוי אַ שיינע Froy a Sheyne ('krásná žena').

Zájmena

Zájmena třetích osob souhlasí v rodu s podstatným jménem, ​​na které odkazují. I neživé objekty se tak někdy označují jako ehm nebo zi pokud jsou mužské nebo ženské. Střední jména dostávají es.

V polském dialektu jidiš existuje jiné druhové množné známé zájmeno používané s jeho vlastní deklinací.

Slovesa

Skloňování slovesa

jidiš slovesa jsou konjugovány pro osoba (první, druhý a třetí) a číslo (jednotného a množného čísla) v přítomný čas. V rozkazovací způsob, konjugují se pouze na číslo. Neomezené sloveso formy jsou infinitiv a příčestí minulé.

Infinitiv slovesa je tvořen příponou ן- -n (který má podobu ען- -en v určitých fonologických kontextech). Imperativ používá základní tvar slovesa bez přípon v jednotném čísle a má příponu ט- -t v množném čísle. V přítomném čase má singulární osoba v první osobě základní tvar slovesa; kombinace dalších osob a čísel jsou pravidelně skloňovány podle následující tabulky:

Příčastí přítomné, fungující jako odvozené adjektivum nebo příslovce, je pravidelně konstruováno přidáním přípony דיק- -dik infinitivu.

Příčestí minulé

The příčestí minulé je značně používán v jidiš. Většina sloves (tzv slabá slovesa ) tvoří minulé příčestí přidáním předpony -גע ge- a přípona ט- -t ke stonku, např. געקויפֿט gekoyft „koupil“. Nicméně, silná slovesa tvoří minulé příčestí s -גע a ן- -n, obvykle doprovázené změnou samohlásky, např. G. געהאָלפֿן geholfn „pomohl“ ze stonku -העלפֿ pomocník- 'Pomoc'. Změna samohlásky je nepředvídatelná a podle infinitivu nelze určit, zda je sloveso slabé nebo silné.

Předpona -גע je v minulých příčestích sloves, jejichž první slabika nenese primární, vynechána stres. Existují dvě třídy sloves, u kterých se to děje: slovesa s jednou z několika předpon bez předpětí, například -פֿאַר daleko- nebo -באַ ba-; a slovesa postavená na zdůrazněné příponě יר- -ir, obvykle se používá pro výpůjční slova. Tak minulé příčestí פֿאַרקויפֿן farkoyfn „prodat“ a אַבאָנירן abonirn „přihlásit se k odběru“ je pouze פֿאַרקויפֿט farkoyft a אַבאָנירט abonirt.

Některé příčestí se u dialektů a registrů liší; například געווען zlý je obvyklé minulé příčestí זיַין zayn 'be', ale געוועזן gevezn (obvykle adjektivum ve smyslu „dřívější“) lze použít jako minulé příčestí v rejstříku „Daytshmerish“ (standardní imitace němčiny).^{[Citace je zapotřebí ]}

Příklady konjugace

Níže uvedená tabulka ukazuje skloňování různých jidiš sloves. Většina sloves je obvykle pravidelná, přičemž nepravidelnosti se vyskytují převážně v minulém příčestí.

V následující tabulce jsou uvedeny některé další nepravidelné minulé příčestí:

Oddělitelná slovesa

Stejně jako v němčině má i jidiš rodinu oddělitelná slovesa. Jedná se o slovesné stonky, které se vyskytují společně s a částice který se někdy vyskytuje jako předpona připojená k kmeni slovesa a někdy jako samostatné slovo. Částice se jeví odděleně od slovesa v přítomném čase, ale je připojena jako předpona v infinitivu a příčestí. Například v אויסזאָגן oyszogn „odhalit“, částice אויס oys je připojen ke slovesu; ale v přítomném čase זאָגט אויס zogt oys „odhaluje“, částice se jeví jako samostatné slovo. V minulém příčestí se částice objeví před předponou ge-, stejně jako v אויסגעזאָגט oysgezogt ‚odhaleno '.

Stejná gramatická struktura oddělitelných sloves se používá pro třídu zvanou „perifrastická slovesa“. V nich nese skloněná částice, často hebrejské výpůjční slovo, hlavní význam a je doprovázena skloňovanou lehké sloveso. Například v תּשובֿה טאָן tshuve ton „činit pokání“, slovo תּשובֿה tshuve je hebrejské výpůjční slovo, které znamená „pokání“ a gramaticky působí jako částice doprovázející sloveso טאָן tón 'dělat'.

Mechanismus konstrukce perifrastických sloves umožňuje jidiš vypůjčit si mnoho hebrejských sloves a slovesných konstrukcí. Formy přítomného příčestí aktivních hebrejských sloves se používají jako částice doprovázející světelné sloveso זײַן (zayn 'be'), zatímco přítomné příčestí pasivní Hebrejská slovesa doprovázejí světelné sloveso ווערן (vern 'become'):

• מסכּים זײַן (maskem zayn 'souhlasit')
• קונה־שם זײַן (koyne-shem zayn „získat popularitu“)
• נעלם ווערן (nelm vern 'zmizet')
• זיך נתגלגל ווערן (zikh nisgalgl vern 'reinkarnovat')

Paradigma hebrejského slovesa nispoel/nitpael, na okraji v moderní hebrejštině kvůli jeho překrytí s hitpael, je mnohem častější v jidiš.^[4] Proto slovo pro „být ohromen“ je נתפּעל ווערן nispoel vern, na rozdíl od מתפּעל ווערן, jak by moderní hebrejský řečník očekával.

Konstrukce pomocných sloves

Jako ostatní odrůdy z Vysoká němčina a na rozdíl od literární němčiny nemá jidiš skloňovaný minulý čas (preterite ). Místo toho pomocná slovesa האָבן hobn „mít“ nebo זײַן zayn „být“ se používají s příčestí minulé slovesa konstruovat minulý čas. Většina sloves má האָבן hobn; například minulý čas איך קויף ikh koyf „Kupuji“ je איך האָב געקויפֿט ikh varná deska gekoyft 'Koupil jsem'. Asi 30 nepřechodných sloves pohybu nebo stavu a některé z jejich derivací mají זײַן zayn; např. minulý čas איך קום ikh kum „Přicházím“ je איך בין געקומען ikh bin gekumen 'Přišel jsem'. Přechodné deriváty těchto výjimečných sloves obvykle mají האָבן hobn: např. זײַן zayn se používá s nepřechodným גײן geyn 'go', ale האָבן hobn se používá s odvozeným přechodným oddělitelným slovesem איבערגײן ibergeyn 'přejít'.

Budoucí čas v jidiš je tvořen zvláštním pomocným slovesem וועלן veln následovaným infinitivem. Jak ukazuje tabulka výše, jeho skloňování je nepravidelné.

The předminulý čas je vytvořen přidáním modifikátoru געהאַט gehat (minulé příčestí האָבן hobn 'have') do minulého času: איך האָב געהאַט געזאָגט ikh varná deska gehat gezogt („Řekl jsem“); איר זענט געהאַט געגאַנגען ir zent gehat gegangen (odešel jsi). The Budoucnost dokonalá čas se tvoří s pomocným slovesem budoucího času, za nímž následuje pomocné sloveso האָבן a příčestí slovesa: איך וועל האָבן געזאָגט ikh vel hobn gezogt (Řeknu). Tyto časy jsou velmi časté, zejména v mluveném jazyce. Když kontext objasní předchozí akci, použije se místo toho obyčejná minulost nebo budoucnost, obvykle s příslovcem, jako je שוין shoyn (již) nebo פֿריִער friër (dříve).

Pomocné sloveso פֿלעגן (flegn), v kombinaci s infinitivem (nebo příčestím v některých dialektech), se používá k vytvoření a obvyklý minulý aspekt: například איך פֿלעג קומען ikh fleg kumen (Kdysi jsem přišel).

Pomocný וואָלט (volt), doprovázející minulé příčestí, se používá k vytvoření a podmíněná nálada: איך וואָלט געגאַנגען ikh volt gegangen "Byl bych pryč."

Další aspektové konstrukce

„Momentální“ aspekt, vyjadřující jednorázovou akci, mohou tvořit světelná slovesa טאָן (tón, 'do') nebo געבן (gebn, 'give') následovaný neurčitým článkem a slovesným podstatným jménem podobným anglickým výrazům jako 'have a look'. Slovesné podstatné jméno může být upraveno přídavnými jmény, jako v angličtině „have a good look“. Forma s געבן je důraznější a vyžaduje dativ^{[je zapotřebí objasnění ]} pro slovesné podstatné jméno. Pokud je sloveso oddělitelné, částice obvykle stojí mezi pomocným a podstatným jménem.

Na rozdíl od angličtiny jsou takové tvary v jidiš velmi systematické a lze je použít prakticky s jakýmkoli slovesem. Používaná podstatná jména se někdy objevují pouze v kontextu slovesného aspektu. Například אַ שרײַב געבן shrayb gebn, což znamená „spěšně nebo najednou napište“, obsahuje podstatné jméno שרײַב shrayb které by normálně nebyly použity samostatně a které lze přeložit jako „akt psaní“.

Příklady: זי האָט אים געטאָן אַ כאַפּ אָן zi hot im geton a khap on („chytila ​​ho“); מיר גיבן אַ שרײַ אויס mir gibn shray oys („Vykřikneme“).

The dokonalý aspekt —Indikování dokončené akce v minulosti nebo akce, o jejímž dokončení se uvažuje v budoucnosti — lze vytvořit přidáním předpony nebo oddělitelné částice k mnoha slovesům. Například sloveso לייענען leyenen 'read' může být učiněno dokonalým s oddělitelnou částicí איבער iber nebo דורך durkh. Tak איך האָב געלייענט ikh varná deska geleyent znamená „četl jsem“, „četl jsem“; zatímco איך האָב איבערגעלייענט nebo איך האָב דורכגעלייענט ikh varná deska ibergeleyent / ikh varná deska durkhgeleyent znamená „Přečetl jsem úplně“, „Přečetl jsem“. Další příklady:

• ער וועט שרײַבן eh vet shraybn ‚napíše ',‚ udělá nějaké psaní'
  ער וועט אָנשרײַבן er vet onshraybn „napíše úplně“, „napíše“, „nechá (něco) napsat“
• מיר לערנען זיך פֿראַנצייזיש mir lernen zikh frantseyzish „studujeme francouzštinu“, „bereme francouzštinu“
  מיר ווילן זיך אויסלערנען פֿראַנצייזיש mir viln zikh oyslernen frantseyzish „chceme se důkladně naučit francouzsky“

Nejběžnějšími zdokonalujícími prvky jsou částice דורך, איבער, אָן, אָפּ, אויס (oys, op, na, iber, durkh) a předpony דער־ a צו־ (der-, tsu-), ale neexistují žádná definitivní pravidla pro určení, která z nich se použijí u kterých sloves.

Různé další aspekty, obecně paralelní se složitým systémem aspektů Slovanské jazyky, jsou tvořeny pomocnými slovesy nebo předponami, někdy kombinovanými s reflexivní částice זיך (zikh). Lze kombinovat různé aspekty, pokud to logika věty umožňuje. Příklady: איך פֿלעג געבן אַ שרײַב אָן ih fleg gebn a shrayb on (Kdysi jsem náhle začal a dokončil psaní); זיי נעמען זיך צעלאַכן zey nemen zikh tselakhn (začnou se smát).^[5]

Negace

Zápor ve větě bez podstatného jména nebo predikátu je vytvořen přidáním ניט nit nebo נישט nisht „ne“ po slovesu.

V rámci negace použijte fráze neurčitého podstatného jména, jednotného nebo množného čísla, záporný člen קײן keyn místo neurčitého článku אַ A nebo אַן an. Definitivní substantivní fráze pod negací používají určitý člen jako obvykle.

Jidiš umožňuje a často vyžaduje dvojitá negace: קיינער איז דאָרטן נישט געווען keyner iz dortn nisht geven (doslovně: „Nikdo tam nebyl“) nebo איך האָב קיינעם נישט געזען ikh hob keynem nisht gezen (doslovně: „Nikoho jsem neviděl“). V hovorové řeči mohou být občas použity i trojité a vícenásobné negace: איך האָב נישט געוווּסט קיין גאָרנישט נישט ikh varná deska nisht gevust keyn gornisht nisht (doslovně: „Nevěděl jsem nic, nic ne“).

Drobné a důrazné formy

Jidiš je bohatý na různé důrazné a emocionální formy, včetně několika obecných zdrobnělin, láskyplných a důrazných přípon k jidiš podstatným jménům a přídavným jménům. Mnoho dalších citových přípon se používá hlavně pro osobní jména a pro konkrétní třídy podstatných jmen. Důrazný výraz je také tvořen duplikací sloves, složenými adjektivy, různými „náladovými“ částicemi a citoslovci.

Jidiš má dva zdrobněliny.^[6] První stupeň je běžná zdrobnělina nalezená v jiných jazycích. Druhý stupeň je ještě silnější a láskyplnější maličkost. Druhý stupeň je také znám jako iminutiv^[7] případ.

Aby bylo možné vytvořit jakýkoli maličký případ, je někdy nutné provést samohláskový posun (i-mutace / i-přehláska).^[6] Posun samohlásky zůstává stejný pro iminutivní případ.

Existují určité případy, kdy pouze množné číslo může získat drobné případy.

קינדער, kinder (děti) → קינדערלעך, kinderlekh^[8] (děti, maličký případ).

Kromě přidání -el a -ele existuje více způsobů, jak v malém případě udělat slovo.^[9] Jedním ze způsobů je přidání koncovky טשיק- nebo polštiny -czyk.

יונגערמאַן, yingerman (mladý muž) → יונגערמאַנטשיק, yingermanchik.^[9]

Syntax

Jako většina germánských jazyků, jidiš obecně následuje Pořadí slov V2: druhý složka ze všech doložka je konečné sloveso, bez ohledu na to, zda je první složkou předmět, an příslovce, nebo jiný aktuální živel. Jidišova gramatika V2 se liší od gramatiky němčiny a dalších blízce příbuzných jazyků: Jidiš používá slovní řád V2 v podřízené věty stejně jako hlavní věty, zatímco v němčině vykazují V2 pouze hlavní věty.^[10]

Nicméně, sloveso-počáteční slovosled lze použít k označení kauzálního nebo jiného blízkého kontextového vztahu mezi po sobě následujícími větami s významem podobným angličtině tak.^[11]

V jidišské poezii je zvykem používat volnější slovosled.^{[Citace je zapotřebí ]}

Klitici

Volitelný kontrakce se běžně používají v mluveném i literárním jidiš. Některá pomocná slovesa a osobní zájmena jsou často kontrahována, zejména v hovorové řeči. Například fráze ער האָט מיר געזאָגט er hot mir gezogt (řekl mi) může být uzavřen s ער׳ט מיר געזאָגט není Mir gezogt nebo ר׳האָט מיר געזאָגט r'hot mir gezogt s pomocným téměř mizí, zatímco זאָלן מיר אים דערציילן דאָס געהיימע וואָרט zoln mir im dertseyln dos geheyme vort (řekněme mu tajné slovo) může být smluvně uzavřen s זאָל׳מיר׳ן דערציילן ס׳געהיימע וואָרט zol'mir'n dertseyln s'geheyme vort. Poslední fráze je charakterističtější pro střední (polštinu) dialekt.

Nářeční rozdíly

Severní nebo takzvaný litevský dialekt jidiš z pobaltských zemí a Běloruska je mimo jiné pozoruhodný nedostatkem středního rodu a zjednodušeného systému případů. Substantiva, která jsou ve standardním literárním jidiši kastrovat, vypadají jako mužská nebo ženská. V severním jidiš existují pouze dva případy, jmenovací a akuzativ nebo šikmé, s výjimkou několika izolovaných zbytků dativu. Pomocné sloveso האָבן hobn („mít“) lze použít s jakýmkoli slovesem v severním jidiši, včetně případů, kdy to vyžaduje literární jidiš a jiné dialekty זײַן zayn ('být').

Zdá se, že celý systém případů a pohlaví se v současném jidiš mluvení postupně úplně vytrácí Chasidský společenství. Určité články der, di a dos se přesouvají do jednoho konkrétního článku de v nominativu, akuzativu a dativu (rezervace di jako množné číslo určitý článek). Například, De gitte mentsh „Dobrý muž“, De gitte fro „Dobrá žena“ a De gitte druh „Dobré dítě“. Existuje také vznik jediného ukazovacího zájmena deye, jako v Deye mentsh / fro / kind ‘Tento muž / žena / dítě “.^[12][13]

Reference

Bibliografie

• Jacobs, Neil G. Jidiš: lingvistický úvod, Cambridge University Press, Cambridge, 2005, ISBN  0-521-77215-X.
• Katz, Dovid, Gramatika jidiš jazyka, Duckworth, Londýn, 1987, ISBN  0-7156-2161-0.
  • http://www.dovidkatz.net/dovid/PDFLinguistics/2-1987-Grammar-Yiddish.pdf Gramatika jidiš jazyka podle Dovid Katz
• Mark, Yudl, Gramatika standardního jidiš, CYCO, New York, 1978 (v jidiš).
• Schaechter, Mordkhe, Jidiš dva, League for Yiddish, Inc., New York, 1993.
• Weinreich, Uriel. 1971. College jidiš. New York: YIVO Institute for Jewish Research.
• Zucker, S. 1994–2003. Jidiš: Úvod do jazyka, literatury a kultury 1-2. New York: Workmen's Circle.