Vietnamská gramatika - Vietnamese grammar

vietnamština je analytický jazyk, což znamená, že vyjadřuje vztah mezi slovy primárně prostřednictvím „pomocných slov“ na rozdíl od skloňování. Základní slovosled je předmět-sloveso-předmět (SVO), ale věty mohou být restrukturalizovány tak, aby byly téma-prominentní. Vietnamština je jinak z velké části hlava-počáteční, má systém klasifikace podstatných jmen, je pro-drop (a pro spona -pokles), wh-in-situ a umožňuje serializace slovesa.

Lexikální kategorie

vietnamština lexikální kategorie (nebo „slovní druhy“) sestávají z podstatných jmen, modifikátorů názorných podstatných jmen, článků, klasifikátorů, číslic, kvantifikátory, částice značky ohniska, slovesa, příslovkové částice, předložky.

Syntaxe každé lexikální kategorie a k ní přidružené fráze (tj. syntaktický složky pod věta níže). Pozornost je věnována jak formuláři, tak i formuláři funkce.

Podstatná jména a fráze podstatných jmen

Podstatná jména lze odlišit od sloves syntakticky v tom spona Los Angeles "být" je povinno předcházet podstatná jména v předpovědi zatímco spona není vyžadována před slovesy / adjektivy.

Mai là sinh viên.
„Mai je (a) studentka.“

Ve větě výše podstatné jméno sinh viên „student“ se musí vyskytovat společně s kopulí. Vynechání spony, jako v *Mai sinh viên má za následek ungrammatical věta.[1] Naproti tomu slovesa / přídavná jména se s kopulí nevyskytují společně.

Mai cao.
„Mai je vysoká.“

Přídavné jméno cao (jako ve větě výše) nevyžaduje předchozí sponu, a tedy věta *Mai là cao je špatně formovaný.

Kategorie podstatných jmen lze dále rozdělit do různých tříd podstatných jmen podle sémantických a syntaktických kritérií. Některé z podtříd identifikovaných v Nguyễn (1997) zahrnují:

  • vlastní jméno
  • obecné podstatné jméno
    • podstatné jméno položky
    • hromadné podstatné jméno
    • jednotka (nebo míra) podstatné jméno
    • hromadné podstatné jméno
    • časové podstatné jméno
    • abstraktní podstatné jméno
  • klasifikátor
  • lokální

Podstatná jména mohou být upraveno jinými slovy, což vede ke komplexu podstatné jméno fráze. Mezi tyto modifikátory patří demonstrativy, kvantifikátory, klasifikátory, předložkové fráze a další přívlastková lexikální slova, jako jsou jiná podstatná jména a slovesa. Tyto modifikátory se vyskytují společně s modifikovaným podstatným jménem (známé jako hlavní podstatné jméno nebo podstatná fráze hlava), ale existují omezení ohledně toho, jaké druhy modifikátorů jsou povoleny v závislosti na podtřídě podstatného jména. Podstatná fráze má následující strukturu:

CELEK+ČLÁNEK+KVANTIFIKÁTOR+KLASIFIKÁTOR+HLAVA NOUN+ATTRIBUTIVNÍ MODIFIKÁTOR+DEMONSTRATIVNÍ+PŘEDKLÁDACÍ FÁZA
(Přivlastňovací)

Příklad:

cả hai cuốn từ điển Việt Anh này của nó
cảahojcuốntừ điểnViệt Anhnecủa [ne]
VšechnodvaclfrezervovatslovníkVietnamsko-anglickýprox.demz [3.pron]
celekkvantifikátorklasifikátorhlavní jménoatributivní podstatné jméno frázedemonstrativnípřípravná fráze
„oba jeho vietnamsko-anglické slovníky“

Pozice článku

Po Nguyễn Hùng Tưởng (2004) a Nguyễn T. C. (1975) má Vietnamese slot pro lexikální kategorii článku, který se vyskytuje před kvantifikátorem.


nhữngý nghĩ
plidea
„() nápady“
cácquảvačka
plclforanžový
"(pomeranče"

Pozice kvantifikátoru

Kvantifikátory (také známé jako čitatelé) jsou slova, která se mohou vyskytovat ve frázi podstatného jména před podstatným jménem (s klasifikátorem nebo bez něj). Kvantifikátory zahrnují základní číslice a další slova, která označují určité množství. (Kardinální číslice jsou popsány v číselná část.) Příklady kvantifikátorů:

KvantifikátorAnglický lesk
một "jeden", ahoj „dva“ atd.základní číslice
vài, vài ba"málo"
přehrada, dăm bảy„několik, pár“
mọi"každý"
mỗi"každý"
từng"každý v pořadí"
smět„málo, kolik / mnoho“
bao nhiêu"kolik / mnoho"
bây nhiêu/bấy nhiêu"tolik / mnoho"

Kvantifikátory přímo předcházejí hlavní jméno, které upravují, když je toto hlavní jméno typu podstatného jména, který nevyžaduje povinný klasifikátor:

Když se klasifikátor vyskytuje společně s následujícím hlavním jménem, ​​před kvantifikátorem předchází slovo kvantifikátor:

Hmotnost (jako, tht "maso", đất "Země, půda") a kolektivní podstatná jména (např. truu bò "dobytek", ru nng nương "(rýžová) pole") nelze přímo upravit pomocí kvantifikátoru. Například následující jsou gramatické substantivní fráze:

* batht
*třimaso
* "tři masa"
* mộtošidittht
*jedenclfmaso
* "jedno maso"
* haitruu bò
*dvadobytek
* „dva kotle“

Hromadným podstatným jménům však může předcházet jednotkové podstatné jméno (např umět "kilogram", lạng "tael ", nắm "hrst", chén "cupful"), který označuje měření hromadného podstatného jména, které lze poté upravit kvantifikátorem. Například ungrammatical * ba thịt "tři masa" a * m cont con thịt "jedno maso" (výše) lze vykreslit jako gramatické fráze s přítomnými podstatnými jmény:

Poloha značky zaostření

Volitelné částice Cái je identifikován jako a soustředit se značka Nguyễn Hùng Tưởng (2004). To bylo nazýváno několika jinými jmény, včetně obecný klasifikátor, obecné kategorické, ''extra "cái, "extra" obecný klasifikátor, určitý člen, superčlánek, jednoznačné slovo, demonstrativní slovo, a chỉ xuất "indexální". Soustředit se Cái vyskytuje se přímo před klasifikátory nebo podstatnými jmény jednotek a mohou mu předcházet další modifikátory předběžného jména, jako jsou kvantifikátory, číslice a články. Musí se vždy vyskytovat společně s klasifikátorem.[2]

Jak je patrné z popisu zaměření Cái jako „obecný klasifikátor“ atd. byla tato částice často analyzována jako klasifikátor. Lze jej však odlišit odlišným chováním. Soustředit se Cái vždy předchází následující klasifikátor a nemusí přímo předcházet hlavní jméno. Podstatná fráze

Cáiošiditchóne
focclfPesdem. prox
"tento pes"

je gramatický, ale fráze

*ošiditCáichóne
* clffocPesdem. prox
* "tento pes"

není gramatický. Ve stejné substantivní frázi není povolen více než jeden klasifikátor, zatímco focus Cái vyskytuje se spolu s následujícím klasifikátorem (jak je vidět výše). Níže jsou uvedeny příklady dalších modifikátorů před značkou zaostření:

Znovu, Cái musí následovat ostatní modifikátory podstatného jména, takže fráze kde Cái předchází číslici nebo článek (např *Cái hai chó đen này nebo *Cái các con mèo này) jsou negramatické.

Značka zaostření Cái je odlišný od klasifikátoru Cái který klasifikuje neživá podstatná jména (i když historicky souvisí s klasifikátorem Cái).[3] Tedy klasifikátor Cái nemůže změnit podstatné jméno chó "pes" (v cái chó) od té doby chó is animate (the non-human animate classifier ošidit musí být použito: Con Cho), zatímco zaměření Cái může měnit podstatná jména libovolné animace (s příslušným klasifikátorem):

Cáicuốnsáchnesách = neživý
focclfrezervovatdem. prox
"tato kniha"
Cáiošiditmèonemèo = ne-člověk
focclfkočkadem. prox
"tato kočka"
Cáingườilínhnelính = člověk
focclfvojákdem. prox
"tento voják"

Funkčně Cái gramaticky označuje, že prvek v podstatné frázi je v kontrastním zaměření. To poznamenal Nguyễn Đ. H. (1997) (a další) Cái dodává pejorativum konotace, jako v:

CáithằngchồngemNechẳngragì
focclfmanželpříbuzný termín3.sg.pronnegúčastintrin.finimate.pron
topicalized podstatné jméno frázesubj podstatné jméno frázepredikát
„ten můj manžel, je dobrý pro nic“

Nguyễn Hùng Tưởng (2004) však tvrdí, že konotace není vždy negativní, a uvádí následující pozitivní příklad:[4]

tôimezeraCáiošiditnhỏtử
1st.sg.pronsetkatfocclfmálodruh
subj podstatné jméno frázeslovesoobj podstatné jméno fráze
„potkala jsem dobrosrdečnou dívku“

Fonologicky zaměření Cái dostává intonační stres, a navíc prvek přijímající fokus také přijímá intonační stres. V následujících příkladech jsou zdůrazněná slova označena velkými písmeny (také červeným písmem):

tôithíchCÁIošiditngựaĐEN
1st.sg.pronjakofocclfkůňČerná
subj podstatné jméno frázeslovesoobj podstatné jméno fráze
„Líbí se mi ČERNÝ kůň“ (ale ne kůň jiné barvy)

Ve výše uvedené větě je položka v centru pozornosti đen "černý", který přijímá stres (stejně jako Cái). Zde se na rozdíl od ostatních koní, které nemají rys černosti, zaměřuje (nebo vyčleňuje) rys černosti koně. V níže uvedené větě ngựa „kůň“ dostává pozornost a stres.

tôithíchCÁIošiditNGỰAđen
1st.sg.pronjakofocclfkůňČerná
subj podstatné jméno frázeslovesoobj podstatné jméno fráze
„Mám rád černého KONĚ“ (ale ne jiné černé zvíře)

Značka zaostření je vždy zdůrazněna a musí se vyskytovat společně s jinou zdůrazněnou položkou; tím pádem, Cái nemůže dojít bez dalšího zdůrazněného prvku ve jmenné frázi.[5] Soustředit se Cái může zaměřit různé prvky podstatných jmenných frází, včetně předložkových frází, relativních vět, složek uvnitř modifikátorů relativních vět, hlavního jména (samostatně), hlavního jména plus předcházejícího klasifikátoru a adjektivních sloves.

Pozice klasifikátoru

Vietnamci používají bohatou sadu klasifikátory a měřit slova (často považována za podmnožinu klasifikátorů), které je třeba zavést nebo zastupovat počet a hromadná podstatná jména, resp.[6] Tato vlastnost vietnamštiny je podobná systému klasifikátory v čínštině.

Nejběžnější klasifikátory obvykle nepřekládají do angličtiny: Cái zavádí většinu neživých předmětů, zatímco ošidit obecně zavádí živé objekty, zejména zvířata.[7] V následujícím dialogu klasifikátor ošidit původně zavádí „kuře“:[8]

Zákazchotôibốnošiditgà.
prodatproměčtyřikl. živýkuře
„Prodejte mi čtyři kuřata.“
Bao nhiêu?
Kolik
"Kolik?"
Bốnošidit.
čtyřikl. živý
„Čtyři [z nich].“

Podstatná jména mohou vyžadovat klasifikátor animace, i když neodkazují na živé organismy. Například, dao (nůž), đường (silnice), rohož (oko), píseň (řeka) a vít (šroub) všichni vezměte ošidit klasifikátor k vyjádření pohybu.[7]

Specifičtější klasifikátory obvykle označují tvar objektů, například quả na kulaté předměty, jako jsou koule nebo kousky ovoce, nebo tấm pro ploché, obdélníkové předměty, jako jsou značení nebo tabule skla. Tyto klasifikátory lze povrchně přirovnat k anglickým partitivním konstrukcím jako jeden hlava skotu („hlava“, vždy singulární bez ohledu na počet, označuje velká hospodářská zvířata), dva tyčinky dynamitu („tyč“ označuje něco relativně tuhého, dlouhého a poměrně tenkého), tři prameny vlasů ("pramen" označuje něco pružného, ​​dlouhého a docela tenkého), nebo čtyři pruhy ze zlata („lišta“ je podobná „tyči“, ale relativně méně „tenká“).[9] Nějaký nominalizace klasifikátory namísto podstatných jmen zavádějí slovesa nebo přídavná jména.[7]

Někteří lingvisté počítají ve vietnamštině až 200 klasifikátorů, i když v konverzaci nebo při neformálním psaní je použito jen několik.[7] Thompson (1987) konstatuje, že použití Cái pro neživé objekty se zvýšil na úkor některých vzácnějších klasifikátorů.[9]

Mezi nejběžnější klasifikátory patří:

  • Cái : používá se pro většinu neživých předmětů
  • chiếc: téměř podobné Cái, obvykle konotativnější (např. když se odkazuje na roztomilý předmět, chiếc může být vhodnější než Cái)
  • ošidit: obvykle pro zvířata a děti, ale lze je použít k popisu některých neživých předmětů, které jsou spojeny s pohybem
  • người: používá se pro lidi kromě kojenců
  • bài: používá se pro skladby jako písně, kresby, básně, eseje atd.
  • cau: sentenciální konstrukty (verše, texty, výroky, citace atd.)
  • jo: používá se pro podobné předměty (rostliny, zbraně, hole atd.)
  • chuyện: obecné téma, záležitost nebo obchod
  • Los Angeles: menší listy papíru (dopisy, hrací karty)
  • tòa: budovy úřadu: soudy, haly, „slonovinové věže“.
  • quả / trái: používá se pro kulové objekty (Země, plody)
  • quyển / cuốn: používá se pro knihy podobné předměty (knihy, deníky atd.)
  • na: listy a jiné tenké předměty z papíru (noviny, papíry, kalendáře atd.)
  • việc: událost nebo probíhající proces

Klasifikátory jsou vyžadovány za přítomnosti kvantifikátoru, s výjimkou „neutajovaných podstatných jmen“: „časových jednotek“, jako je prásk (minuty), zeměpisné a správní jednotky, jako např t .nh (provincie) a víceslabičná Čínsko-vietnamský složená podstatná jména.[6]

Klasifikátor Cái má zvláštní roli v tom, že může zavést jakýkoli jiný klasifikátor, např. Cái con, cái chiếc, ale Nguyễn Hùng Tường (2013) to považuje za neklasifikované použití Cái.[6]

Atributivní pozice modifikátoru

zahrnuje modifikátory podstatných jmen, modifikátory slovesných frází

Demonstrativní pozice

Podstatná jména mohou být upravena určitými ukázkami, které následují za podstatným jménem (viz také demonstrativní níže). Mezi tyto ukázky patří: ne "tento", ne "tento", ne "tento", ni "tento", đó "že", ne "že", ano "že", ne "že", kia "tamto", Ne "tamto", kìa "tamto (daleko)", na "který". Příklady:

Pozice předložkové věty

Držení se zobrazuje ve vietnamštině pomocí a předložková fráze který upravuje další slovo, podstatné jméno. Jakákoli další slova, která následují, jsou v zásadě články nebo ukázky, které vyvolávají kvalifikační klauzule.

Odkaz, specifičnost, jednoznačnost

Samostatná vietnamská podstatná jména nejsou označena počtem a definitivností. Tedy podstatné jméno, jako např sách, mohou být v angličtině glosovány jako „kniha“ (singulární, neurčitá), „kniha“ (singulární, určitá), „některé knihy“ (množné, neurčité) nebo „knihy“ (množné, určité). Počet a definitnost lze určit přidáním klasifikátorů, demonstrativ a dalších modifikátorů.

Zájmena

Hlavní článek: Vietnamská zájmena

Vietnamská zájmena[10] působit jako záměna za podstatné jméno fráze.

Třetí osoba tedy singulární (arogantní) zájmeno Ne může nahradit jednoduchou podstatnou frázi Hoan (osobní jméno) skládající se z jednoho podstatného jména nebo složité podstatné jmenné fráze con chó này skládající se z podstatného jména plus modifikátorů (které jsou zde klasifikátorem a demonstrativním).

Všimněte si, že pronominální systém jako celek zahrnuje také příbuzenské výrazy (viz sekce příbuzenství níže) a určité ukázky (viz demonstrační část níže), které mohou mít také zájmennou funkci.

Zájmena jsou rozdělena do dvou tříd podle toho, zda jim může předcházet značka množného čísla chúng. Stejně jako ostatní asijské zájmenné systémy, vietnamská zájmena označují kromě sociálního statusu mezi mluvčími a jinými osobami v diskurzu gramatická osoba a číslo. Níže uvedená tabulka ukazuje první třídu zájmen, kterým může předcházet pluralizer.

Jednotné čísloMnožný
První osobatôi (nižší než vyšší)[11]–
ta (důrazný, lepší než nižší)ta (důrazný, lepší než nižší)
tao [12] (lepší než nižší, známé)–
mình (intimní)mình (intimní)
Druhá osobasmět[13] nebo mi nebo záliv (lepší než nižší, známé)záliv [14] (lepší než nižší, známé)
Třetí osobaNe (lepší než nižší, známé)
y (pouze jižní dialekt, viz níže)		–

První člověk tôi je jediné zájmeno, které lze použít ve zdvořilé řeči. Druhá osoba ta se často používá při rozhovorech sám se sebou jako u monologu, ale také označuje vyšší status mluvčího (například u vysokého úředníka atd.). Ostatní formy superior-to-inferior v první a druhé osobě (tao, smět, mi, záliv) se běžně používají ve známých sociálních kontextech, například mezi členy rodiny (např. starší sestra mladší sestře atd.); tyto formy jsou jinak považovány za nezdvořilé.[15] Formulář třetí osoby Ne (používá se k označení neživých zvířat, zvířat, dětí a opovrhovaných dospělých, jako jsou zločinci) je podstatně méně arogantní než formy druhé osoby tao, smět, mi, záliv. Zájmeno mình se používá pouze v intimních vztazích, například mezi manželem.

Pronominální tvary v tabulce výše lze upravit množným číslem chúng jako v chúng mày "vy (lidi)", chúng nó "jim". Tady je exkluzivní / včetně množné rozlišení v první osobě: chúng tôi a chúng tao jsou exkluzivní (tj. já a oni, ale ne vy), chúng ta a chúng mình jsou inkluzivní (tj. vy a já). Některé z forem (ta, mình, záliv) lze použít k odkazu na množné číslo, což má za následek páry s překrývajícími se odkazy (např. oba ta a chúng ta může znamenat „včetně nás“, obojí záliv a záliv Chúng může znamenat „vy“).

Druhá třída zájmen je známá jako „absolutní“ zájmena (Thompson 1965). Nelze je změnit pomocí pluralizátoru chúng. Mnoho z těchto forem je literárních a archaických, zejména v první a druhé osobě.

Jednotné čísloMnožný
První osobamin (známý, literární)choa (literární)
qua (muž k ženě, literární)
thiếp (ženský až mužský, literární)
Tramvaj (král subjektu, archaický)
než (podléhá králi, archaický) [16]
Druhá osobabậu (ženský až mužský, literární)–
chàng (ženský až mužský, literární)
ngài (podléhá králi, archaický)
Třetí osobay (známé)người ta (obecný)
hắn (známé)
va [17] (známé)
người ta (obecný)

Na rozdíl od zájmena třetí osoby prvního typu, tyto absolutní tvary třetí osoby (y, hắn, va) odkazují pouze na animaci referentů (obvykle lidí). Formulář y může předcházet pluralizátor v jižních dialektech, v takovém případě je více respektující než Ne. Absolutní zájmeno người ta má širší rozsah odkazu jako „oni, lidé obecně, (obecný), my, někdo“.[18]

Jako výsledek jazykový kontakt, někteří lingvisté poznamenali, že některé vietnamské řečové komunity (zejména mezi mladými vysokoškoláky a dvojjazyčnými mluvčími) si vypůjčily francouzská a anglická zájmena moi, Toi, Já, a vy aby se předešlo důsledkům úcty a postavení ve vietnamském pronominálním systému (který postrádá jakékoli skutečně neutrální pojmy).[19][20]

Podmínky příbuznosti

Podmínky příbuznosti ve vietnamštině se staly gramatikalizováno do značné míry a tak si vyvinuly gramatické funkce podobné zájmenům[21] a další klasifikátory. V těchto případech se používají jako honorifics nebo pejorativa. Termíny příbuznosti mohou být samozřejmě také použity s lexikálním významem jako jiná podstatná jména.

Pronominální funkce

Při použití se zájmennou funkcí pojmy příbuzenství primárně označují sociální status mezi referenty v diskurzu, například mezi mluvčím a posluchačem, mezi mluvčím a jiným referentem atd. V pojmu sociální status jsou zahrnuty klasifikace podle věku, pohlaví , relativní sociální postavení a přístup mluvčího.

Například říct Miluji tě ve vietnamštině lze použít jeden z mnoha překladů:

  • Anh yêu em. (milenec mezi muži a ženami)
  • Em yêu anh. (žena [nebo mladší muž] mužskému milenci)
  • Mẹ yêu con. (matka k dítěti)
  • Con yêu mẹ. (dítě matce)
  • ...

Nejběžnějším zadáním jsou příbuzenské výrazy, které se mohou v různých regionech mírně lišit.

Při oslovování publika musí řečník pečlivě posoudit sociální vztah mezi ním a publikem, rozdíl ve věku a pohlaví publika, aby mohl zvolit vhodnou formu adresy. Následuje několik příbuzných pojmů adresy, které lze použít ve smyslu druhé osoby (vy). Všechny lze také použít ve smyslu z pohledu první osoby (Já), ale pokud nejsou označeny (S), použití je omezeno na doslovný význam:

  • Ano: dědeček, používaný jako výraz úcty k muži staršímu než mluvčí, který je v pozdním středním věku nebo starší
  • Bà: babička, používá se jako výraz úcty k (obvykle vdané) ženě starší než mluvčí, která je v pozdním středním věku nebo starší
  • Bá: starší sestra rodičů, zvyklá oslovovat ženu o něco starší než rodiče nebo manželka otcova staršího bratra nebo manželky staršího matky.
  • Bác: starší bratr nebo sestra rodičů, používá se k oslovení muže / ženy o něco staršího než rodiče nebo manžel starší sestry otce nebo manžel starší sestry matky.
  • Cô: sestra otce, která se používá k oslovení mladší ženy nebo ženy staré jako otec; také se používá k oslovení učitelky bez ohledu na relativní věk
  • Ču: bratr matky, zvyklý oslovovat mladšího muže nebo muže tak starého jako matka něčí
  • Dì: sestra matky, zvyklá oslovovat mladší ženu nebo starou ženu; používá se také k oslovení své nevlastní matky
  • Chú: mladší bratr otce, používaný k oslovení muže o něco mladšího než jeho otec nebo manžel mladší sestry otce.
  • Thím: manželka otcova mladšího bratra.
  • Mợ: manželka mladšího bratra matky.
  • Dượng: manžel otcovy starší sestry; používá se také k oslovení svého nevlastního otce
  • Anh: starší bratr, pro trochu staršího muže nebo pro muže v romantickém vztahu. (S)
  • Chị: starší sestra, pro o něco starší ženu. (S)
  • Em: mladší sourozenec, pro o něco mladší osobu nebo pro ženu [nebo mladšího muže] v romantickém vztahu. (S)
  • Bố / Ba / Cha: otec
  • Mẹ / Má / Mợ: matka
  • Ošidit: dítě; v některých regionech se také používá k oslovení osoby staré jako dítě
  • Cháu: synovec / neteř, vnuk / vnučka; používá se k oslovení mladého člověka přibližně v takovém relativním věku

Používání jména osoby k označení sebe sama nebo k oslovení jiného je považováno za osobnější a neformálnější než používání zájmen. Najdete jej mezi blízkými přáteli nebo dětmi.

Demonstrace

vietnamština demonstrace (značky deixis ) všichni mají funkci identifikace referenta s ohledem na jiný kontextový bod nebo pozici.[22][23] Například demonstrativní ne "toto" jako ve jmenné frázi người này „tato osoba“ označuje, že uvedená osoba je relativně blízko mluvčího (v kontextu, kdy je tato podstatná fráze vyslovena mluvčím adresátovi), zatímco demonstrativní đó „to“ jako ve jmenné frázi người đó „tato osoba“ označuje, že uvedená osoba je dále od mluvčího.

Demonstranti mají základní třídobý deiktický systém - proximální (blízký - „toto, zde“), mediální (daleko - „to, tam“), distální (velmi daleko - „támhle, tamhle“) - plus neurčitý ( nebo tázací) výraz („který, kde“). Kromě své deiktické funkce mohou různé vietnamské demonstráty fungovat různě jako modifikátory podstatných jmen, jako fráze podstatných jmen (tj. (Pro-) nominální funkce) nebo jako příslovce.

FunkceProximálníMediálníDistálníNeurčitý
Nominálníđây "tady"đấy "tam"–đâu „kde, kdekoli“
Nominální / podstatné jméno modifikátor–đó "tam, to"kia / kìa „támhle, támhle“ (obousměrně)–
Modifikátor podstatných jmennày / nầy / nay / ni "tento"n / r "že"Ne „yonder“ (jednosměrný - minulost)na "cokoliv)"
Podílzáliv "do tohoto rozsahu"záliv „do té míry, do takové míry“bao „do jaké míry (kdy)
Způsobano „tímto způsobem, tedy“ano „takhle, tak“sao "nicméně)"

Formulář ne má tendenci být používán v severovietnamštině, zatímco ne je jižní forma a ni je severo-centrální a centrální forma. V severo-střední a střední vietnamštině, forma Ne se používá místo Ne, mô namísto na a đâu, rứa namísto ano, a răng namísto sao.

V Hanoji forma thế nebo ne Místo toho se používá „(like) so, (like) this way“ ano. Další formy zmíněné v Thompson (1965) jsou ne "tento", ne "this (temporal)", ne nebo ne "to (právě minulé)" a nao "který".

Základní formální vzor demonstrativů je ten, že počáteční souhláska a koncové samohláskové jádro označují jejich funkci a pozici v deiktickém systému. Někteří lingvisté analyzovali demonstrativní způsoby skládající se ze dvou (subslabičných) morfémů. V návaznosti na to počáteční đ- označuje nominální, n- modifikátor podstatných jmen, b- poměr, v- ~ s- způsobem a samohláskami - ano~-ay proximální / mediální, -au~-ao neurčitý, a -Ó mediální / distální.[24] Nicméně forma kia je analyzován jako sestávající pouze z jednoho morfému. Na těchto prvcích jsou překryty tóny, které indikují kontrastní vzdálenosti stále dále od kontextové polohy: ngang tón (nejbližší), huyền tón (dále), vak nebo nặng tón (ještě dále). Tím pádem, đấy je vzdálenější než đây, kìa vzdálenější než kia, ano vzdálenější než ano. Tady je idiomatický výraz, kde demonstrativy s ještě větší vzdáleností mění podstatné jméno ngày "během dne)":

ngày kia, ngày kìa, ngày kía, ngày kịa, ngày kĩa „dál a dál do budoucnosti“

Syntakticky ukázky đó a kia mohou fungovat jako podstatná jména nebo jako modifikátory podstatných jmen:

ngườiđóLos AngelesanhNe
osobažebýtbratr3. hlas zpěvu
subj podstatné jméno frázeslovesoobj podstatné jméno fráze
„Ten člověk je jeho bratr.“
đóLos AngelesanhNe
žebýtbratr3. hlas zpěvu
subj podstatné jméno frázeslovesoobj podstatné jméno fráze
„To je jeho bratr.“

Nominály đây, đấy, a đâu se používají pouze jako podstatná jména obvykle označující prostor nebo čas a nemohou fungovat jako modifikátory podstatných jmen. Ačkoli obvykle odkazují na polohu v časoprostoru, lze nominální deiktiku použít k metaforickému odkazu na lidi, například v:

đâyđichợ,đấycođikhông?
tentojíttrh,žekladnějítnegativní
„Jdu na trh, co ty?“

Ve větě výše (což by se dalo doslovněji přeložit jako „To jde na trh, jde to nebo ne?“), Proximální đây se používá k označení (metaforicky) mluvčího (jako „já“) při mediální komunikaci đấy se používá k označení adresáta (jako „vy“). Modifikátory demonstrativního jména ne, (ne, Ne, a na může měnit pouze podstatná jména a nemůže stát samostatně jako podstatná jména.

Když se jedná o čas, distální demonstrativy kia a Ne se liší směrovostí. Kia určuje bod vzdálený v minulosti nebo v budoucnosti Ne v minulosti určuje pouze vzdálený bod:

  • ngày kia „jednoho dne, jednoho dne“
  • ngày nọ "jiný den"

Podíl demonstratives (záliv, záliv, bao) odkazují na rozsah měření času nebo prostoru. Předcházejí slova, která upravují, například giờ "čas", nhiêu "(mít) mnoho / mnoho", no „(být) dlouho, (trvat) dlouho“:

  • bây giờ „teď, tentokrát“
  • bấy giờ „pak, ten čas“
  • bao giờ „kdy, v kolik hodin“
  • bây nhiêu "tolik / mnoho"
  • bấy nhiêu „tolik / mnoho“
  • bao nhiêu "kolik / mnoho"
  • bấy lâu „celé to dlouhé období, po tak dlouhou dobu“
  • bao lâu "jak dlouho"
  • bao ngày "kolik dní"
  • bao lớn "Jak velký"
  • b xy xa "tak daleko"

Číslice

Hlavní článek: Vietnamské číslice

Číslice (nebo čísla) se skládají ze dvou typů: základní číslice a pořadové číslovky. Když se vyskytují ve frázích podstatných jmen, kardinální a ordinální číslice se vyskytují v různých syntaktických polohách vzhledem k hlavnímu jménu. Následující článek ukazuje pouze původní vietnamské číslice, pamatujte na to Čínsko-vietnamský v určitých případech budou použity číslice.

Kardinál

Vietnamské číslice jsou a desetinný Systém. "Nula" postrádá vyhrazenou číslici s số không [25] "prázdné číslo" (< tak "číslo", không „prázdný“).

Čísla 1-99

Číslice jsou obecně analytické, přičemž násobky deseti sledují pravidelný vzor.

základní číslice+ 10× 10
1một ~ mốtmujời một (11)–
2ahojmười hai (12)hai mươi (20)
3bamùời ba (13)ba mươi (30)
4bốn, tưmùời bốn (14)b mn mươi (40)
5nammumời lăm (15)năm mươi (50)
6sáumùời sáu (16)sáu mươi (60)
7záliv nebo záliv [26]mujời bảy (17)bảy mươi (70)
8támmùời tám (18)tám mươi (80)
9bradamười chín (19)chín mươi (90)
10mujời–(nedostatek) [27] (100)

Aditivní sloučeniny jsou tvořeny pomocí mujời „10“ zpočátku a další číslice následující: mùời tám ("10" + "8" = "18"). Multiplikativní sloučeniny se tvoří v pořadí, které je opakem aditivních sloučenin, tj. -míơi předchází další číslice: tám mươi ("8" x "10" = "80").

V některých složených číslicích dochází ke střídání souhlásek a tónů. Číslice mujời „10“ v multiplikativních sloučeninách má tonální změnu (huyền tón> ngang tón) do -míơi "krát 10", jako v:

b mn mươi "40" (místo * před měsícem)

Číslice một „1“ prochází tonální alterací (nặng tón> vak tón) do mốt když k tomu dojde po mujơi (s ngang tón) v násobcích 10, jako v:

před několika měsíci "41" (místo * před více měsíci)

Číslice nam „5“ prochází počátečním střídáním souhlásky (n > l) až Lam jako poslední prvek v aditivních sloučeninách, jako v:

mumời lăm "15" (místo * mù .i năm)
bốn mươi lăm "45" (místo * před měsícem)
Čísla 100-999

Vietnamské slovo pro 100 je tramvaj. Tvorba čísel se obecně řídí stejnou logikou jako dříve, se stejnými souhláskovými a tonálními posuny. S čísly 101–109, 201–209 atd. Však zástupný symbol lẻ („lichý“) nebo linh je vložen, aby představoval „nula desítek“.

100m trt trăm200hai trăm900chín trăm
101m trt trăm linh một201hai trăm linh một901chín trăm linh một
102m trt trăm linh hai202hai trăm linh hai902chín trăm linh hai
105m trt trăm linh năm205hai trăm linh năm905chín trăm linh năm
110m trt trăm mười210hai trăm mười910chín trăm mười
111m trt trăm mười một211hai trăm mười một911chín trăm mười một
112m trt trăm mười hai212hai trăm mười hai912chín trăm mười hai
115m trt trăm mười lăm215hai trăm mười lăm915chín trăm mười lăm
120m trt trăm hai mươi220hai trăm hai mươi920chín trăm hai mươi
121m trt trăm hai mươi mốt221hai trăm hai mươi mốt921chín trăm hai mươi mốt
122m trt trăm hai mươi hai222hai trăm hai mươi hai922chín trăm hai mươi hai
125m trt trăm hai mươi lăm225hai trăm hai mươi lăm925chín trăm hai mươi lăm
155m trt trăm năm mươi lăm255hai trăm năm mươi lăm955chín trăm năm mươi lăm
Čísla 1 000–99 999 999

Vietnamské slovo pro 1 000 zní ngàn nebo nghìn. U čísel 1 001 - 1 099, 2 001 2 099 atd. Musí být prázdné prázdné místo označeno không trăm („nula stovek“).

1,000m nt ngàn10,000mujời ngàn21,000hai mươi mốt ngàn155,000m trt trăm năm măơi lăm ngàn
1,001m nt ngàn không trăm lẻ một10,001mumời ngàn không trăm lẻ một21,001hai mươi mốt ngàn không trăm lẻ một155,001více než jeden měsíc před tím, než se mi to podaří
1,021m nt ngàn không trăm hai mươi mốt10,021mumời ngàn không trăm hai mươi mốt21,021hai mươi mốt ngàn không trăm hai mươi mốt155,021více než jeden měsíc před tím, než se dostanu více
1,055m nt ngàn không trăm năm mươi lăm10,055mum ki ngàn không trăm năm mươi lăm21,055hai mươi mốt ngàn không trăm năm măơi lăm155,055více času na dálku blíže na dálku dál
1,100m nt ngàn một trăm10,100mù tri ngàn một trăm21,100hai mươi mốt ngàn một trăm155,100m trt trăm năm măơi lăm ngàn một trăm
1,101m nt ngàn một trăm lẻ một10,101mum tri ngàn một trăm lẻ một21,101hai mươi mốt ngàn một trăm lẻ một155,101více času více času více než více času
1,121m nt ngàn một trăm hai mươi mốt10,121mum tri ngàn một trām hai mươi mốt21,121hai mươi mốt ngàn một trăm hai mươi mốt155,121více času na dálku více času na více
Čísla 1 000 000 a výše

Slovo pro 106 („milion“) je triệu. Slovo pro 109 (v malém měřítku „miliarda“ nebo dlouhodobě „miliarda“) je tỉ. Nad tímto, kombinace ngàn, triệu a tỉ musí být použito.

1 × 106mệt triệu1 × 1018mỉt tỉ tỉ
1 × 109một tỉ1 × 1021m nt ngàn tỉ tỉ
1 × 1012m nt ngàn tỉ1 × 1024mệt triệu tỉ tỉ
1 × 1015mệt triệu tỉ1 × 1027một tỉ tỉ tỉ

Pořadové

Pořadové číslovky jsou tvořeny přidáním Čtvrtek- pořadová předpona před základní číslice: Čtvrtek- + mujời "deset" = thờ mười "desátý".[28] Mezi další příklady patří: thứ nhất "za prvé", thứ hai (nebo thứ nhì) "druhý", thứ ba "třetí" a thứ bốn (nebo čt) "Čtvrtý".

Slovesa a slovesné fráze

Jak je uvedeno v podstatná část nahoře lze slovesa odlišit od podstatných jmen podle jejich schopnosti samy fungovat jako predikátoři bez předchozí spony Los Angeles. Kromě toho mohou být slovesa rozdělena do dvou hlavních podtypů, stativního a funkčního, podle syntaktických kritérií.

Stativní slovesa

Stativní slovesa (známá také jako slovesa kvality, slovesa rozšířeného stavu, adjektivní slovesa nebo adjektiva) lze od funkčních sloves odlišit dvěma syntaktickými testy:

  1. stativním slovesům může předcházet modifikátor stupně, např krysa "velmi"
  2. stativním slovesům nemůže předcházet naléhavý seno
Giáp rất cao.
„Giap (je) velmi vysoký.“
*Ahoj trắng! (ungrammatical)
„Buďte bílí!“

Funkční slovesa

Funkční slovesa (známá také jako „skutečná“ slovesa, slovesa akce, „dělání“ slov nebo slovesa okamžité akce) se od stativních sloves liší stejnými syntaktickými testy:

  1. funkčním slovesům nemůže předcházet modifikátor stupně, např krysa "velmi"
  2. funkčním slovesům může předcházet exhortativní seno „Let's (do)“ (označuje příkazy, požadavky atd.)
*Giáp rất ăn. (ungrammatical)
„Giap velmi jíst.“
Anh hãy ăn đi!
„Jdi do toho a jez!“

Sloveso se může prokládat přímým objektem pro zdůraznění:

biết + thận phận → biết thân biết phận
vědět + sociální status → znát své místo
đi + tới lui → đi tới đi lui
jít + tam a zpět → jít tam a zpět
ne + bậy bạ → ne bậy ne nei bạ
mluvit + nevhodně → mluvit nevhodně

V posledním příkladu sloveso ne rozděluje vázané morfémy z duplikováno slovo bậy bạ.

Napjaté značky

Ačkoli to obvykle není nutné, minulý čas je indikován přidáním částice đã, prezentovat progresivní čas částice đanga budoucí čas je označen částicou sẽ před slovesem. Samozřejmě, đã a đang nebo đang a sẽ lze použít společně. Ve vietnamštině se přítomný dokonalý čas, minulý dokonalý čas používá jako minulý čas, budoucí dokonalý se používá jako budoucí čas.

Pasivizace

Aktivní hlas lze změnit na pasivní přidáním následujících slov: „được“ pokud sloveso popisující akci naznačuje příznivé účinky pro agenta a "bi" jestliže sloveso popisující akci implikuje negativní účinky. Slova „được“ a "bi" musí stát před hlavním slovesem.

Trà được trồng ở Nhật Bản.
Čaj se pěstuje v Japonsku.

Agent, pokud existuje, je často umístěn mezi pasivní částice a hlavní sloveso:

Zatím nikdo nehodnotil.
Trần Lậpđượcnhiều ngườibiết tới
Trần Lậpsložitmnoho lidívědět o
Trần Lập je známo mnoho lidí. (Mnoho lidí ví o Trần Lập.)

Při použití s ​​nepřechodnými slovesy (a adjektivy) tyto dvě částice znamenají, že subjekt je pasivním účastníkem akce popsané slovesem, jako v následujícím příkladu:

Anh ta bi chóng mặt.
Cítí se mu hlava.

Struktura téma – komentář

Struktura téma – komentář je ve vietnamštině důležitým typem věty. Proto se o Vietnamcích často tvrdí, že jsou tematický jazyk (Thompson 1991). Jako příklad lze uvést větu „Tôi đọc sách này rồi.“ („Tuto knihu jsem již četl.“) Lze převést na prominentní ekvivalent následujícího tématu.

Sách này thì tôi đọc rồi.
Tuto knihu (TOPICMARKER) jsem již četl

Viz také

Poznámky

  1. ^ Jak je typické v lingvistických spisech, hvězdička * se v tomto článku používá k označení nesgramatických vět.
  2. ^ Jedinou zjevnou výjimkou je sled zaměření Cái a neživý klasifikátor Cái (např., * hai Cái cái bàn này "tyto dvě tabulky"), což je negramatické. Nguyễn H. T. (2004) připisuje toto omezení haplologie. V těchto situacích musí být rozsudek přeformulován. Nguyễn H. T. (2004) nabízí následující možná přeformulování s použitím příslovkové částice chính "přesně": tôi muốn mua chính [ hai cái bàn này ] "jsou to právě tyto dva stoly, které chci koupit".
  3. ^ Klasifikátoři musí sémanticky souhlasit s animace hlavního jména. (Viz sekce klasifikátoru.)
  4. ^ Všimněte si, že tento příklad má vynechané hlavní jméno.
  5. ^ Toto kontrastní zaostření lze dosáhnout i bez zaostření Cái a pouze se stresem (například Tôi thích con ngựa ĐEN.). Značka zaostření je způsob, jak gramaticky označit kontrastní zaostření. Vietnamské konstrukce lze srovnávat s anglickými větami, které používají pouze intonační stres k označení kontrastního zaměření a jinými strukturami, které používají jak intonační stres, tak gramatické konstrukce k označení kontrastního zaměření. Například anglická věta Mám ráda černého KONĚ má důraz na kůň, což naznačuje, že je zaostřeno - zde je stres jediným indikátorem zaostření. Naproti tomu rozštěpová věta je to černý KŮŇ, který se mi líbí a rozštěp pseudoštěpu líbí se mi černý KŮŇ (nebo černý KŮŇ je to, co se mi líbí) k označení zaměření použijte gramatiku a intonační stres.
  6. ^ A b C Nguyễn Hùng Tường (5. května 2013). „Nguyễn Hùng Tường“. Lingvistika vietnamštiny: Mezinárodní průzkum. Walter de Gruyter. str. 57–62. ISBN  3110289415.
  7. ^ A b C d Phạm, Giang Thúy; Kohnert, Kathryn (2009). „Korpusová analýza vietnamských„ klasifikátorů “ ošidit a Cái" (PDF). Monhmérské studie. 38: 161–171.
  8. ^ Cao Xuân Hạo (1998). Tiếng Việt: mấy vấn đề ngữ âm, ngữ pháp, ngữ nghĩa (ve vietnamštině). Hanoj: Nhà xuất bản Giáo dục.
  9. ^ A b Thompson, Laurence C. (1987). Vietnamská referenční gramatika. Honolulu: University of Hawaii Press. 193–197. ISBN  0824811178.
  10. ^ Ve vietnamštině vše v pořádku "osobní náhražky".
  11. ^ Informace v závorce vedle těchto tvarů zájmen označují informace o společenském postavení mezi mluvčím a jinou osobou (nebo osobami). „Inferior to superior“ tedy znamená, že mluvčí je v horším nebo nižším sociálním postavení vzhledem k jiné osobě (jako je posluchač), která je v horním nebo vyšším sociálním postavení. Štítek „známý“ označuje, že řečník a jiná osoba jsou v užším vztahu, například mezi členy rodiny nebo mezi blízkými přáteli. Označení „intimní“ označuje velmi blízký vztah, jako je vztah mezi manželi nebo milenci.
  12. ^ Navíc tao, there is also an alternate form tau used in some dialects.
  13. ^ Navíc smět, there is also the alternate form mầy used in some dialects.
  14. ^ Navíc záliv, there is also the alternate form bây used in some dialects.
  15. ^ Místo toho se v zdvořilé řeči používají výrazy příbuznosti.
  16. ^ Jako v kẻ hạ thần "me your lowly subject".
  17. ^ Thompson (1965) va jako literární.
  18. ^ Srovnej vietnamštinu người ta s použitím francouzského zájmena na, který je trochu podobný ve funkci.
  19. ^ Cooke (1968).
  20. ^ Ho-Dac Tuc (2003). Vietnamsko-anglický dvojjazyčnost: vzorce přepínání kódů. Routledge. ISBN  0-7007-1322-0.
  21. ^ In Vietnamese, kinship terms used with a pronominal function are known as đại từ kính ngữ "status substitutes".
  22. ^ The contextual position may be in space (here vs. there), time (now vs. later), or in discourse (newly introduced vs. already identified). In space, this is other contextual position is very often the position of the speaker.
  23. ^ This analysis of demonstratives is based primarily on Nguyễn Phú Phong (1992). An earlier description is in Thompson (1965).
  24. ^ The alternation between the vowels A [ə] a A [A] v -ây [əɪ] ~ -ay [aɪ] a -au [əʊ] ~ -ao [aʊ] is also found elsewhere in Vietnamese among different dialects, e.g. smět a mầy "you" are variant pronoun forms.
  25. ^ The abbreviated form không is used when saying telephone numbers.
  26. ^ The variant forms of this number (differing in vowel and tone) depend upon dialect.
  27. ^ Sloučenina mười mươi typically has an idiomatic meaning of "100% sure, surely".
  28. ^ Note that the affixal status of morphemes will be indicated with a hyphen in descriptions of the morphological structure of these words, but current Vietnamese orthographic practice does not use hyphens or write multisyllabic words without orthographic spaces.

Bibliografie

  • Beatty, Mark Stanton. (1990). Vietnamese phrase structure: An x-bar approach. (Master's thesis, University of Texas at Arlington).
  • Behrens, Leila. (2003). Classifiers, metonymies, and genericity: A study of Vietnamese. In C. Zelinsky-Wibbelt (Ed.), Text, context, concepts (pp. 65–125). Text, translation, computational processing (No. 4). Berlín: Mouton de Gruyter.
  • Cao Xuân Hạo. (1988). The count/mass distinction in Vietnamese and the concept of ‘classifier’. Zeischrift für Phonetik, Sprachwissenschaft und Kommunikationsforschung, 1 (41), 38-47.
  • Daley, Karen Ann. (1998). Vietnamese classifiers in narrative texts. Arlington, TX: The Summer Institute of Linguistics and The University of Texas at Arlington.
  • Emeneau, M. B. (1951). Studies in Vietnamese (Annamese) grammar. University of California publications in linguistics (Vol. 8). Berkeley: University of California Press.
  • Löbel, Elisabeth. (1999). Classifiers vs. genders and noun classes: A case study in Vietnamese. In B. Unterbeck & M. Rissanen (Eds.), Gender in grammar and cognition, I (approaches to gender) (pp. 259–319). Berlín: Mouton de Gruyter.
  • Nguyễn, Đình-Hoà. (1957). Classifiers in Vietnamese. Slovo, 13 (1), 124-152.
  • Nguyễn, Đình-Hoà. (1997). Vietnamese: Tiếng Việt không son phấn. Amsterdam: John Benjamins Publishing Company.
  • Nguyễn, Phú Phong. (1992). Vietnamese demonstratives revisited. The Mon–Khmer Studies Journal, 20, 127-136.
  • Nguyễn Tài Cẩn. (1975). Từ loại danh từ trong tiếng Việt hiện đại [The word class of nouns in modern Vietnamese]. Hanoi: Khoa học Xã hội.
  • Nguyễn, Hùng Tưởng. (2004). The structure of the Vietnamese noun phrase. (Doctoral dissertation, Boston University, Boston, MA).
  • Pham, Hoa. (2002). Gender in addressing and self-reference in Vietnamese: Variation and change. In M. Hellinger & H. Bußmann (Eds.), Gender across languages: The linguistic representation of women and men (Vol. 2, pp. 281–312). IMPACT: Studies in language society (No. 10). John Benjamins.
  • Shum, Shu-ying. (1965). A transformational study of Vietnamese syntax. (Doctoral dissertation, Indiana University).
  • Thompson, Laurence C. (1963). The problem of the word in Vietnamese. Slovo, 19 (1), 39-52.
  • Thompson, Laurence C. (1965). Nuclear models in Vietnamese immediate-constituent analysis. Jazyk, 41 (4), 610-618.
  • Thompson, Laurence C. (1991). A Vietnamese reference grammar. Seattle: University of Washington Press. Honolulu: University of Hawaii Press. (Original work published 1965).
  • Uỷ ban Khoa học Xã hội Việt Nam. (1983). Ngữ-pháp tiếng Việt [Vietnamese grammar]. Hanoi: Khoa học Xã hội.

externí odkazy