Finská gramatika - Finnish grammar

Tento článek nebo část by měla být určit jazyk jeho neanglického obsahu pomocí {{jazyk}}, s příslušným Kód ISO 639. Podívejte se proč. (Listopad 2020)

tento článek potřebuje další citace pro ověření. Prosím pomozte vylepšit tento článek podle přidávání citací ke spolehlivým zdrojům. Zdroj bez zdroje může být napaden a odstraněn. Najít zdroje: „Finská gramatika“  – zprávy  · noviny  · knihy  · učenec  · JSTOR (Květen 2013) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Tento článek se zabývá gramatika finského jazyka (článek Finský jazyk pojednává o jazyce obecně a obsahuje rychlý přehled gramatiky). Způsoby, kterými se mluvený jazyk liší od psaného jazyka, viz Hovorová finština. Na rozdíl od jazyků, kterými se mluví v sousedních zemích, jako jsou švédština a norština Severogermánské jazyky, Finština je a Uralský Jazyk. Typologicky, Finština je tmelivý,^[1] a je poněkud ojedinělý mezi evropskými jazyky harmonie samohlásek.

Zájmena

The zájmena jsou skloňována ve finštině stejně jako jejich referenční jména.

Osobní zájmena

The osobní zájmena se používají pouze k označení lidských bytostí. Osobní zájmena ve finštině v nominativu jsou uvedena v následující tabulce:

Osobní zájmena

Finština	Angličtina
Jednotné číslo
minä	Já
sinä	vy
hän	on ona
Množný
mě	my
te	vy
on	ony
Zdvořilý
Te	vy

Protože finská slovesa se skloňují pro osobu a číslo, ve finštině standardní jazyk zájmena předmětu nejsou požadována a zájmena první a druhé osoby jsou obvykle vynechána kromě případů, kdy je použit pro zdůraznění. U třetí osoby je však zájmeno povinné: hän menee 'ona jde', on menevät 'jdou'. v mluvený finsky, obecně se používají všechna zájmena.

V hovorové finštině neživý zájmena se a ne jsou velmi často používány místo jednotného a množného čísla animovat zájmena třetí osoby. Použití hän a on je většinou omezeno na psaní a formální nebo výrazně zdvořilý projev. Minä a sinä jsou obvykle nahrazeny hovorovými formami. Nejběžnější varianty jsou mä a sä, i když v některých dialektech mää a sää, mnää a snää nebo mie a sie Jsou používány. Mě, te a on jsou dostatečně krátké na to, aby jim chyběly redukované hovorové formy a jejich varianty (například myö, työ, a hyö některých východních odrůd) jsou považovány za nářeční. Některá běžná slovesa, jako např olla „být“ a tyla „přijít“, vykazovat podobné redukované hovorové formy:

Osobní zájmena

Písemné / formální	Mluvený / hovorový
Jednotné číslo
(minä) olen / tulen	mä oon / tuun
(sinä) olet / tulet	sä oot / tuut
hän / se on / tulee	zapnuto / tulee
Množný
(já) olemme / tulemme	já ollaan / tullaan
(te) olette / tulette	te ootte / tuutte
on / ne ovat / tulevat	ne on / tulee
Zdvořilý
Te olette / tulipán	Te ootte / tuutte

Množné číslo druhé osoby lze použít jako a zdvořilá forma při oslovování jedné osoby, jako u některých Romantika jazyky. Toto použití se však ve finské společnosti snižuje.

Ukazovací zájmena

The demonstrace jsou používány nehumánní živé entity a neživé objekty. Nicméně, se a ne jsou často používány k označení lidí v hovorové finštině. (Toto použití je zcela správné v demonstrativním smyslu, tj. Pokud je kvalifikováno relativní zájmeno jokaa ve skutečnosti je hyperkorektní nahradit demonstrativní se nebo ne s hän nebo on jen proto, že předchůdce je člověk.) Dále se demonstrativy používají k označení skupinových podstatných jmen a počet zájmenů musí korelovat s počtem jeho referentů.

Ukazovací zájmena

Finština	Angličtina
Jednotné číslo
tämä	tento
tuo	že
se	to / to
Množný
nämä	tyto
nuo	ty
ne	oni / ti

Tázací zájmena

Tázací zájmena

Finština	Angličtina
kuka	kdo, který (z mnoha)
mikä	co, které (z mnoha)
ken	kdo, který (z mnoha) - staré nebo nářeční slovo
kumpi	který (ze dvou)
kumpainen	které (ze dvou) - staré nebo nářeční slovo

Ken je nyní archaický, ale jeho skloňované formy se používají místo těch kuka: ketä namísto kuta ("koho"): Ketä rakastat? „Koho miluješ?“

Relativní zájmena

Relativní zájmena

Zájmeno	Příklad	Angličtina
joka (odkazuje na předchozí slovo)	hän na ainoa, jonka Muistan	"je jediný koho (Pamatuji si"
mikä (odkazuje na předchozí větu / větu nebo na zájmeno nebo superlativ, který odkazuje na věc)	pozor na ainoa asii, minkä Muistan	„to je jediná věc že (Pamatuji si"

Vzájemná zájmena

Vzájemná zájmena

Zájmeno	Příklad	Angličtina
toinen	on rakastavat toisiaan	"oni milují navzájem„(množné číslo)
	on rakastavat toinen toistaan	"oni milují navzájem„(duální)

Reflexivní zájmena

Reflexivní zájmena

Zájmeno	Přípona	Příklad	Angličtina
itse	plus odpovídající přivlastňovací přípona	keitin itselleni teetä	"(Udělal jsem moje maličkost trochu čaje"

Neurčitá zájmena

Velká skupina, která zahrnuje všechna zájmena, která nespadají do žádné z výše uvedených kategorií. Všimněte si, že neexistují záporná zájmena, například „nikdo“; kladné zájmeno je spíše negováno záporným slovesem ei. Žádné dvojité negativy nejsou možné.

Neurčitá zájmena

Finština	Angličtina
joka (neskloněná)	každý, každý
jokainen	každý, každý
joku	někteří, někdo (osoba)
jompikumpi	buď jeden
vtipálek	některé, něco (zvíře, věc)
kukin	každý
kumpainenkin	oba (staré nebo nářeční)
kumpikin	oba
mikin	každá věc (nářeční)
kenkään	kdokoli (starý nebo poetický)
kukaan (nom.), kene ... kään (šikmý)	kdokoliv
→ ei kukaan	nikdo
kumpikaan	buď jeden
→ ei kumpikaan	ani jedno
mikään	cokoliv
→ ei mikään	nic
mones (nom.), monente- (šikmý)	řadové zájmeno (představující první, druhé atd.)

Každé zájmeno klesá. Konce však -kaan / -kään a -příbuzní jsou klitici a před ně jsou umístěny konce pouzder, např. mikään "žádný", miltäkään "z libovolného". Existují nepravidelní nominanti. Jak je uvedeno, kukaan je nepravidelný jmenovaný; běžný kořen je kene- s -kään, např. kukaan „(ne) kdokoli“, keneltäkään "od (ne) kohokoli".

Angličtině chybí přímý ekvivalent zájmena mones; u otázek by to bylo „to-tý“ nebo „ten-tý“. Například, Palkkio riippuu siitä monentenako tulee maaliin „Odměna závisí na jak-který-th jeden přijde do cíle “, nebo výslovně„ Odměna závisí na tom, v jaké pozici člověk přijde do cíle “. Bylo by obtížné přeložit otázku Monesko?, ale otázka má daleko od správné angličtiny Kolik může dát anglicky mluvící osobě představu o významu.

Některá neurčitá adjektiva jsou často vnímána jako neurčitá zájmena. Tyto zahrnují:

Neurčitá přídavná jména

Finština	Angličtina
ainoa	jediný
eräs	některé, jisté, jeden
harva	málo
itse (nereflexní)	já
kaikki	všichni, všichni, všechno
molemmat	oba
moni	mnoho
muu	jiný
muutama	některé, několik
sama	stejný
toinen (nereciproční, nečíselné použití)	další

Podstatné tvary

Finský jazyk v něm nerozlišuje pohlaví podstatná jména nebo dokonce v osobních zájmenech: hän je „on“, „ona“ nebo „to“ v závislosti na referentovi. Nejsou žádné články, ani definitivní, ani neurčité.

Přivlastňovací přípony

Tato část je prázdná. Můžete pomoci přidávat k tomu. (Dubna 2019)

Případy

Finština má patnáct podstatné jméno případy: čtyři gramatické případy, šest lokativních případů, dva základní případy (tři v některých východních dialektech) a tři okrajové případy.

Následuje několik poznámek o případech uvedených v tabulce výše.

• Za podstatným jménem v komitativním případě vždy následuje přivlastňovací přípona. Jak je však ve finštině typické, přídavné jméno nebere přivlastňovací přípony: Mies ylellisine taloineen "Muž se svým luxusním domem (domy)", s komitativním -ne na adjektivu i podstatném jménu, ale přivlastňovací přípona třetí osoby -en pouze na podstatné jméno.
• Akuzativní přípona u zájmen je prosebný (-t, ne -n), např. minuta, akuzativní forma minä„Já“, ačkoli genitivní zájmena stále končí -n. Objekt imperativů ve finských jazycích nenese akuzativ^[2] (ale spíše nominativ), navzdory opačným tvrzením v gramatikách žáka.
• Pokud jde o illativní příponu -Vn: „V“ znamená předchozí (krátkou) samohlásku: talo-Vn výnosy taloon, ale kukka-Vn výnosy kukkaan.

Vztah mezi místními případy

Jako v jiných Uralské jazyky „Lokální případy ve finštině lze klasifikovat podle tří kritérií: prostorová poloha (vnitřní nebo povrchová), stav pohybu (stacionární nebo pohybující se) a v druhém případě směr pohybu (blížící se nebo odcházející). Klasifikace zachycuje a morfofonologické vzor, ​​který rozlišuje vnitřní a povrchovou prostorovou polohu; dlouhé souhlásky (/ sː / v -ssa / -ssä a / lː / v -lla / -llä) vyjadřují stacionární pohyb, zatímco a / t / vyjadřuje „pohyb z“. Tabulka níže ukazuje tyto vztahy schematicky:

Množné číslo

Finské nominální množné číslo je často označeno / -i / (ačkoli / -t / je a prosebný varianta v nominativu a akuzativu, jak je běžné v Uralské jazyky ). Singulární a množné číslo překračuje rozdíly v gramatických případech a několik kombinací číslo / případ má poněkud výstřední použití. Několik z nich si zaslouží zvláštní zmínku.

Nominativní / akuzativ množného čísla

Nominativ množného čísla se používá pro určitý počet podstatná jména, která jsou předměty, zatímco množné číslo a telic sloveso nese akuzativ množného čísla. The synkretický přípona, která pokrývá obě použití, je -t. Tato přípona se může objevit pouze v konečné pozici slova; tj. je vynechán, pokud je přítomna přivlastňovací přípona.

Nominativní množné číslo

Finština	Angličtina
Koirat olivat huoneessa	"Psi byli v místnosti “
Huoneet olivat suuria	"Pokoje byly velké “
Minäkin näin koirat	„Také jsem viděl psi"

Číslice

Když je podstatné jméno upraveno číslicí větší než jedna a číslice je v jmenovaném jednotném čísle, podstatné jméno nese partitivní jednotné číslo. V opačném případě se podstatné jméno a číslovka shodují v počtu a velikosti.

Následující číslice

Finština	Angličtina
huoneessa oli kaksi koiraa	„byly dva psi v pokoji"
talossa oli kolme huonetta	„dům měl tři pokoje"
ostin tietokoneen tuhannella eurolla	„Koupil jsem si počítač za tisíc eur"
tarvitsen kahdet kengät	"Potřebuji dva páry bot"

Skloněné množné číslo

Používá se stopka partitivního množného čísla ohýbaného se stejnou sadou zakončení jako u podstatných jmen v jednotném čísle. Přípona je -i-a potlačuje dlouhé samohlásky; může se zobrazit pouze před další příponou.

Skloněné množné číslo

Finština	Angličtina
huone → huoneita	„(některé) pokoje“
→ huoneissa	'in rooms'

Jako kombinovaný příklad množného čísla

Skloněné množné číslo

Finština	Angličtina
lintu na puussa	‚pták je na stromě '
→ linnut ovat puissa	‚ptáci jsou na stromech '

Skloňování zájmen

Osobní zájmena se skloňují stejným způsobem jako podstatná jména a lze je nalézt ve většině stejných případů jako podstatná jména. Například:

Skloňování zájmen

Finština	Případ	Příklad	Angličtina
minä	jmenovaný		‚Já '
minun	genitiv		('můj důl')
		tämä talo on minun	„tento dům je těžit'
		tämä dál minun taloni	'tohle je můj Dům'
minuta	akuzativ	hän tuntee minut	'zná mě'
minua	partitivní	hän rakastaa minua	'ona mě miluje'
minussa	nerozhodný	tämä herättää minussa vihaa	„to provokuje (lit. probouzí) hněv ve mně '
minusta	radostný	hän puhui minusta	„mluvil o mně“. Rovněž se používá idiomaticky ve smyslu „podle mého názoru“.
minuun	odvozený	hän uskoi minuun	‚věřil ve mě '
minulla	adesivní	minulla na rahaa	„Mám nějaké peníze“ (rozsvícené: „Na mě jsou peníze“)
minulta	ablativ	hän otti minulta rahaa	'vzal / odebral mi nějaké peníze'.
minulle	relativní	anna minulle rahaa	'Dej mi nějaké peníze'
sinuna	esenciální	sinuna en tekisi sitä	„Kdybych byl na tobě, neudělal bych to“ (lit. 'jako ty')
minuksi	translativní	häntä luullaan usein minuksi	‚často se za mě mýlí '

Podstatné / přídavné jméno kmenové typy

The zastavit slova je část, ke které jsou připojeny inflexní konce. U většiny podstatných a adjektivních typů je jmenovaný pád shodný se základním kmenem (jmenovaný je neoznačený ).

Samohláska stonky

Slovo s stonek samohlásky je ten, který končí samohláskou v nominativu a zachovává si konečnou samohlásku ve všech formách. Kmenová samohláska se však může změnit v určitých skloňovaných formách:

Angličtina	kmenová samohláska	jednotné číslo	sg. gen.	sg. část.	množný	pl. gen.	pl. část.	Poznámky
Ryba	-A	kala	kalan	kalaa	kalat	kalojen	kalojA	A + i se stává oj kdy po A, E nebo i.
roh	-A	kulma	kulman	kulmaa	kulmat	kulmien	kulmiA	A + i se stává i kdy po Ó nebo u.
léto	-A	kesä	kesän	kesää	kesät	kesien	kesiA	A + i se stává i.
název	-E	nimi	nimen	nimeä	Nimet	nimien	nimiA	E se stává i na konci slova; E + i se stává i.
sál	-i	halli	Hallin	Hallia	Hallit	hallien	sálejA	i + i se stává ej.
světlo	-Ó	valo	valon	valoa	valot	valojen	valoja	Stonek s labiální samohláskou -o, -u, -y, -ö je neměnný; množný i se stává j mezi samohláskami.
Medvídek	-E	nalle	Nallen	Nallea	palička	nallejen	nalleja	Neměnný E-stonky lze nalézt ve velmi nedávných ražbách.
země, země	-aa	maa	Maan	maata	maat	mAiden	mAita	Dlouhá samohláska je zkrácena před šikmým množným číslem -i-.
silnice	-tj	kravata	tien	tietä	tiet	tEiden	tEitä	Historické dlouhé střední samohlásky * ee * öö * oo byly dvojhlásky, ale původní samohláska přežila ve zkrácených formách.

Změna původního (pre-Proto-Finnic) finále *E na i znamená, že kmenová samohláska slova končícího na i nelze určit pouze z nominativu; je nutné konzultovat jednu z ohýbaných forem. Většina starých zděděných slov však končí na i klesat jako E-stonky (nebo stonky souhlásek, viz níže), zatímco moderní půjčky, kde i často se přidává z fonotaktických důvodů (jako v případě halli), vždy odmítnout jako i-stonky.

Souhláska pramení

Slovo s souhlásková stopka je případ, kdy lze příponu případu v některých případech připojit alespoň za poslední souhlásku alespoň u některých forem. Slova se souhláskovými stonky přicházejí ve třech širokých třídách.

První třída slov souhláska-kmen se do značné míry podobá E-stonky, ale umožňují vyloučení kmenové samohlásky v partitivním jednotném čísle a u určitých slov genitivu množného čísla. V pozdějším případě se jedná o speciální alomorf -deset, využívající množné číslo t spíše než i/j.

Konečná souhláska slovy této třídy musí být jedna z h, l, m, n, r, s, t. Další poznámky k E- kmenová slova stále platí.

Angličtina	zastavit	jednotné číslo	sg. gen.	sg. část.	množný	pl. gen.	pl. část.	Poznámky
koza	-on)	vuohi	vuohen	vuohta	vuohet	vuohien	vuohia
vítr	-l (e)	tuuli	tuulen	tuulta	tuulet	tuulien, tuulten	tuulia
vývar	-mě)	liemi	Liemen	lhátntä	liemet	liemien, ležndeset	liemiä	m → n před t.
zvuk	-n (e)	ääni	äänen	ääntä	äänet	äänien, äänten	ääniä
luk	-s (e)	Jousi	jousen	jousta	jouset	jousien, jousten	jousia

Slova tohoto typu mohou mít poněkud nepravidelné skloňování kvůli dalším historickým změnám:

Angličtina	zastavit	jednotné číslo	sg. gen.	sg. část.	množný	pl. gen.	pl. část.	Poznámky
dítě	-ps (e)	lapsi	lapsen	Los Angelessta	lapset	lapsien, lasdeset	lapsie	První souhláska ve shluku tří je ztracena: Čs + t → Svatý.
nůž	-ts (e)	veitsi	veitsen	veistä	veitset	veitsien	veitsiä
ruka	-t (e)	käsi	käden	kättä	kädet	käsien, kätten	käsIA	ti se stává si. (Variace t/d, nt/nn je pravidelné a kvůli gradaci souhlásek.)
nehet	-nt (e)	kynsi	kynnen	kynttä	kynnet	kynsien	kynsIA
dva	-kt (e)	kaksi	kahdoupě	kahta	kahdet	kaksien	kaksIA	Kromě předchozích změn kt a ktt stát se ht/hd.

U některých slov tohoto typu má moderní finština tendenci vývoje od kmenů souhlásek k e-kmenům. Například partitivní singulární slova tuomi „ptačí třešeň“ může být tuonta (kmen souhlásky) nebo tuomea (stonek samohlásky).

Další třída slov souhláska-kmenová slova končí souhláskou i v nominativu; pokud je z fonotaktických důvodů vyžadována kmenová samohláska, E znovu se objeví. Moderní finština umožňuje pouze zubní a alveolární souhlásky (l, n, r, s, t) vyskytovat se jako slovesná, ale původně slova končící na h, k, m byly také možné.

Angličtina	zastavit	jednotné číslo	sg. gen.	sg. část.	množný	pl. gen.	pl. část.	Poznámky
kloub	-l (e)	nivel	nivelen	niveltä	nivelet	nivelien, nivelten	niveliä
jádro	-mě)	ydin	ytimen	ydintä	ytimet	ytimien, ydindeset	ytimiä	m → n když je slovo konečné nebo dříve t.
okoun	-n (e)	ahven	ahvenen	ahventa	ahvenet	ahvenien, ahventen	ahvenia
sestra	-re)	sisar	sisaren	sisarta	sisaret	sisarien, sisarten	sisaria
pivo	-t (e)	olut	oluen	olutta	oluet	oluiden	oluita	t mizí ve formách samohlásek-stonku v důsledku gradace souhlásek.

Podstatná jména končící na -s

Vokalizace nebo lenition se nalézá kromě všech možných souhláska gradace, např. Kuningas (jmenovaný) ~ Kuninkaan (genitiv), nebo mies ~ miehen. Illativy jsou označeny takto: kuninkaaseen, mieheen.

-ne podstatná jména

Toto je velmi velká třída slov, která zahrnuje běžná podstatná jména (například Nainen 'žena'), mnoho vlastních jmen a mnoho běžných přídavných jmen. Přidávání -ne k podstatnému jménu je velmi produktivní mechanismus pro vytváření adjektiv (muovi „plastové“ → muovinen „vyrobeno z plastu“ / „podobné plastu“). Může také fungovat jako maličký konec.

Forma se chová, jako by skončila -s, s výjimkou jmenovaného, ​​kde je -ne. Stopka těchto slov tedy odstraňuje '-nen' a přidává -s (e) po kterém se přidá inflexní konec:

Finština	Angličtina
muovisessa pussissa	'v plastový sáček '
kaksi muovista lelua	„dvě plastové hračky“
muoviseen laatikkona	'do plastová krabička '

Zde jsou některé z drobných forem, které se používají:

Finština	Vycházející z	Angličtina
kätönen	käsi	„malá ruka“ (láskyplná)
lintunen	lintu	„ptáček“, „malý pták“
veikkonen	veikko	'chlapec'
kirjanen	Kirja	'brožur'
kukkanen	kukka	‚malá květina '
lapsonen	lapsi	‚malé dítě '

Zdrobnělina žije převážně v příjmeních, což jsou obvykle starodávná slova, z nichž mnoho bylo zmateno. Některé z nejběžnějších:

Finština	Od slova	Angličtina
Rautiainen	rautio	kovář (kovářské rodiny)
Korhonen	korho	'hluchý' (rodiny neslyšících)
Leinonen	Leino	„smutný, melancholický“; případně mužské jméno Leino jako zkratka pro Leonarda
Virtanen, Jokinen, Järvinen, Nieminen...	virta, joki, järvi, niemi	„rodina z potoka (virta), řeka (joki), jezero (järvi), poloostrov (niemi)'
Mikkonen		[Příjmení asimilované podle názvu statku, podle jména domácnosti „Mikko“]
Martikainen		možný původ Martikka, jih Karelian příjmení, shodné s ruským příjmením Martika
Lyytikäinen		z Lyytikkä, pocházející z germánského mužského jména Lydecke

Občas se taková podstatná jména stávají místními jmény. Například u určitého jezera se nachází poloostrov zvaný „Neuvosenniemi“. „Neuvonen“ znamená „trochu rady / směru“; na tomto poloostrově se lidé veslování dehtových sudů přes jezero zastavili a zeptali se, zda povětrnostní podmínky umožňují pokračovat na druhou stranu. Většina místních jmen končí na -ne při skloňování předpokládat množné číslo. Například illativ Sörnäinen je Sörnäisiin místo jednotného čísla Sörnäiseen.

-E podstatná jména

Starší *-h a *-k-stonky se změnily poměrně drasticky. Souhláska nepřežije v žádné formě paradigmatu a tato podstatná jména vypadají, že končí neměnným -E. Bývalá existence souhlásky je však stále vidět v tom, že slovníková forma představuje slabou gradaci a každé slovo má dvě stonky, slabý kmenový kmen, ve kterém se dřívější koncová souhláska asimilovala (používá se pro partitivní singulární), a silný stupeň stonek samohlásky, na který se aplikuje většina přípon. Dřík samohlásky má další -E-: perhe „rodina“ → perhee-: perheessä, perheellä, atd.; což představuje historickou ztrátu mediální souhlásky, která se někdy v dialektech vyskytuje jako -h- (např,. ruoste 'rez' → *ruostehena).

Analogicky, ve standardní finštině se všechna slova končící na „e“ chovají jako dřívější -h stonky. V některých dialektech je -h stonky se však posunuly na -s místo toho, např. Standard dýhav Pohjanmaa venes ← veneh. The illativní případ také mění formu se souhláskovým kmenem, kde končí -slepice je sdružen s -vidím, tak jako -slepice je genitiv.

Slabá známka, která se nachází ve formě slovníku, je výsledkem další historické změny, při které došlo ke ztrátě konečné souhlásky. To je důležité pro skloňování slov, protože partitivní konec je přípona připevněn přímo na tento kmen, kde byla souhláska asimilována na -t- místo aby byl ztracen. K zakončení silného stupně / samohlásky jsou připevněna další zakončení případu.

-E podstatná jména

případ	huone 'pokoj, místnost'	laite 'přístroj'
partitivní sg.	kaksi huonetta ‚dva pokoje '	kaksi laitetta ‚dvě zařízení '
jmenovaný pl.	huoneet 'pokoje'	laitteet 'zařízení'
nerozhodný sg.	huoneessa 'v pokoji'	laitteessa „v zařízení“
odvozený sg.	huoneeseen 'do pokoje'	laitteeseen 'do zařízení'

Více tohoto jevu je diskutováno v Finská fonologie: Sandhi.

Přídavná jména

Přídavná jména ve finštině se skloňují přesně stejným způsobem jako podstatná jména a přídavné jméno se musí shodovat v počtu a pádu s podstatným jménem, ​​které modifikuje.

Zde jsou například některá přídavná jména:

Finština	Angličtina
iso	'velký'
pieni	'malý'
punainen	'Červené'

A zde je několik příkladů adjektiv skloňovaných k souhlasu s podstatnými jmény:

Finština	Angličtina
iso | n talo | n edessä	„před velkým domem“
kaksi pien | tä talo | a	„dva malé domky“
punaise | ssa talo | ssa	„v červeném domě“

Všimněte si, že adjektiva procházejí stejnými druhy kmenových změn, když jsou skloňována jako podstatná jména.

Srovnávací tvorba

Srovnávací přídavné jméno je tvořeno přidáním -mpi k ohýbajícímu se stonku. Například:

Finština	Angličtina	Finština	Angličtina
iso	'velký'	iso | mpi	'větší'
pieni	'malý'	piene | mpi	'menší'
punainen	'Červené'	punaise | mpi	'červenější'

Vzhledem k tomu, že komparativní adjektivum je stále adjektivem, je třeba jej skloňovat, aby souhlasilo s podstatným jménem, ​​které modifikuje. Aby se ohýbací stopka komparativní, -mpi konec ztrácí své finále i. Pokud kontext slabiky vyžaduje slabou souhlásku, -mp- se stává -mm-. Pak -A- je přidán před koncem skutečného případu (nebo -i- v množném čísle). To by mělo být jasné na několika příkladech:

Finština	Angličtina
iso | mma | n talo | n edessä	„před větším domem“
kaksi piene | mpä | ä talo | a	„dva menší domy“
punaise | mma | ssa talo | ssa	„v červenějším domě“
punaise | mmi | ssa taloi | ssa	„v červenějších domech“

Superlativní formace

Superlativ adjektiva je tvořen přidáním -v k ohýbajícímu se stonku. Například:

Superlativní formace

Finština	Angličtina	Finština	Angličtina
iso	'velký'	iso | v	'největší'
punainen	'Červené'	punais | v	'nejčervenější'

Všimněte si, že protože superlativní značkovací samohláska je i, u stonků samohlásek může dojít ke stejnému druhu změn jako u slovesných nedokonalostí a podstatného jména skloňujícího množné číslo:

Finština	Angličtina	Finština	Angličtina
pieni	'malý'	pienin (ne *pienein)	'nejmenší'

Protože superlativní adjektivum je stále adjektivem, je třeba jej skloňovat, aby souhlasilo s podstatným jménem, ​​které modifikuje. The -v se stává buď -imma- nebo -impa- (množný -immi- nebo -impi-) podle toho, zda kontext slabiky vyžaduje slabou nebo silnou souhlásku. Zde jsou příklady:

Finština	Angličtina
iso | imma | n talo | n edessä	„před největším domem“
kaksi pien | in | tä talo | a	„dva nejmenší domy“
punais | imma | ssa talo | ssa	„v nejčervenějším domě“
punais | immi | ssa taloi | ssa	„v nejčervenějších domech“

Nepravidelné formy

Nejdůležitější nepravidelná forma je:

Hlavní nepravidelná forma

Finština	Angličtina
hyvä, parempi, par	'dobrý lepší nejlepší'

Formulář paree „dobrý“ se nenachází ve standardní finštině, ale lze jej najít v jihokostrobotském dialektu.

Všimněte si také:

Nepravidelnější formy
Finština	Hypotetický pravidelný	Angličtina
pitkä, pidempi ~ pitempi, pisin	pitkä, * pitkempi, * pitkin	‚dlouhý, delší, nejdelší '
lyhyt, lyhyempi ~ lyhempi, lyhin	lyhyt, lyhyempi, lyhyin	‚krátký, kratší, nejkratší ' (i když se používají i standardní formuláře)

Existuje malý počet dalších nepravidelných srovnávacích a superlativních forem, například:

Finština	Angličtina
uusi, uudempi, uusin	‚nový, novější, nejnovější '

Kde je ohýbací stopka uude- ale superlativ je uusin = 'nejnovější'.

Postpozice a předložky

Postpozice jsou častější ve finštině než předložky. Postpozice i předložky lze kombinovat s podstatným jménem nebo přivlastňovací příponou a vytvořit tak postpoziční frázi.

Postpozice

Postpozice označují místo, čas, příčinu, důsledek nebo vztah. V postpozičních frázích je podstatné jméno obvykle v genitivu:

Postpozice

Finština	Angličtina
pöydän alla	'pod stůl'
joulun jälkeen	'po Vánoce'
vydržet tähden	'V zájmu dětských
jonkun puolesta	'jménem někoho '

Podstatné jméno (nebo zájmeno) lze vynechat, pokud existuje přivlastňovací přípona:

Finština	Angličtina
olen _ vierellä | si	„(I) jsem vedle tebe„nebo '(Jsem po tvém boku'

Stejně jako u sloves nelze zájmeno ve třetí osobě vynechat (jednotné nebo množné číslo):

Olin _ mukanasi „Byl jsem s tebou“

ale Olin hänen mukanaan "Byl jsem s jeho její"

Tulen _ mukaanne „Půjdu s tebou (množné nebo zdvořilé)“

ale Tulen heidän mukanaan „Půjdu s jim"

Předložky

Ve finštině existuje několik důležitých předložek. V předložkových frázích je podstatné jméno vždy v partitivu:

Předložky

Finština	Angličtina
ennen joulua	před Vánoce
ilman sinua	bez vy

Některé postpozice lze také použít jako předložky:

Postpozice jako předložky

Postposition	Předložka	Angličtina
kylän keskellä	keskellä kylää	uprostřed vesnice

Použití postpozic jako předložek není přísně nesprávné a vyskytuje se v poezii, například v písni „Alla vaahterapuun"" pod javorem ", místo obvyklých vaahterapuun alla.

Slovesné tvary

Finština slovesa jsou obvykle rozděleny do sedmi skupin v závislosti na typu stonku. Všech sedm typů má stejnou sadu zakončení, ale stonky procházejí (mírně) různými změnami, když jsou skloněny.

Ve finštině je velmi málo nepravidelných sloves. Vlastně jen olla = 'to be' má dvě nepravidelné formy na "Je a ovat „jsou (pl.) "; další formy vyplývají z kmene ole– / ol–; např. olet ← ole + t "ty jsi", olkoon ← ol + koon "nech to být". Několik sloves, včetně 'nähdä' = 'vidět', 'tehdä' = 'dělat / dělat' a 'juosta' = 'spustit', má vzácné souhláskové mutační vzorce, které nelze odvodit od infinitivu. v mluvený finsky, některá často používaná slovesa (mennä, tulla, olla, panna) mají nepravidelné stonky (mee, tuu, oo, paa, namísto mene, tule, ole, pane („jít, přijít, být, dát“).

Finština nemá samostatné sloveso pro držení (srov. Anglické „to have“). Držení je naznačeno jinými způsoby, zejména genitivy a existenční klauze. U animovaných vlastníků se adesivní případ používá s olla, například koiralla na häntä = 'pes má ocas' - doslovně 'na psa je ocas', nebo v anglické gramatice "There is a tail on the dog". To je podobné jako irština a velština formy jako „Je na mě hlad“.

Napjaté formy

Finská slovesa mají přítomnost, nedokonalost, dokonalost a pluperfekt čas -aspekt formuláře.

• Současný (nepředchozí): odpovídá anglickým formám současného a budoucího času. Pro druhé bude pravděpodobně nutné použít časový kvalifikátor, aby se zabránilo nejednoznačnosti. Současnost je tvořena pouze pomocí osobních přípon. Například, Otan "Beru" (od ottaa, "vzít").
• Nedokonalé: ve skutečnosti a preterite, ale z historických důvodů nazýván „nedokonalý“; odpovídá angličtině minulá souvislá a minulá jednoduchá, označující minulou akci, která je úplná, ale mohla to být bodová událost, časově rozšířená událost nebo opakovaná událost. Nedokonalý je tvořen příponou -i- kromě osobních přípon, např. otin "Vzal jsem".
• Perfect: odpovídá anglickému present perfect („I have eaten“) ve většině jeho použití, ale může mít větší smysl než v angličtině minulé akce se současnými efekty. Formulář používá sloveso olla "být" v přítomném čase jako pomocné sloveso. Osobní přípony se přidávají k pomocnému, zatímco hlavní sloveso je v -nut / -nyt příčestní forma. Například, olen ottanut „Vzal jsem“, kde ole- je pomocný slovesný kmen, -n je osobní přípona pro „já“, otta- je kmen hlavního slovesa a -matice je značka příčestí.
• Pluperfect: odpovídá použití anglické minulé dokonalosti („navštívil jsem“). Podobně jako dokonalé sloveso olla se v minulém čase používá jako pomocné sloveso. Například, olin ottanut „Vzal jsem“.

Hlasy

Finština má dvě možná slovesa hlasy: aktivní a pasivní. Aktivní hlas odpovídá aktivnímu hlasu angličtiny, ale finský pasivní hlas má některé důležité rozdíly od anglického pasivního hlasu.

Pasivní hlas

Finský pasiv je neosobní, to znamená, že se objevuje pouze v jedné formě bez ohledu na to, komu se rozumí, že akci provádí. V tomto ohledu by se dalo označit jako „čtvrtá osoba“, protože neexistuje způsob, jak spojit provedenou akci s konkrétním agentem (s výjimkou některých nestandardních forem; viz níže).

Zvažte příklad: talo maalataan "dům bude vymalován". Čas, kdy je dům vymalován, lze přidat: talo maalataan marraskuussa „dům bude vymalován v listopadu". Lze přidat barvu a metodu: talo maalataan punaiseksi harjalla „dům bude vymalován červená s kartáčem". O osobě, která malovala, však nelze říci nic; neexistuje jednoduchý způsob, jak říci„ dům namaluje Jim ". calque, evidentně ze švédštiny, toimesta „akcí“, kterou lze použít k představení agenta: Talo maalataan Jimin toimesta, přibližně „Dům bude vymalován akcí Jima“. Tento typ výrazu je považován normativně nesprávné, ale lze ho najít všude tam, kde jsou prováděny přímé překlady ze švédštiny, angličtiny atd., zejména v právních textech, a je tradičně typickým rysem finských „úředníků“. Alternativní forma, pasivní + ablativ, také calque ze švédštiny, byl kdysi běžný, ale nyní je archaický.

Proto forma maalataan je jediný, kdo je potřebný. Všimněte si také, že objekt je v nominativu. Slovesa, kterými se řídí partitivní případ, tak činí i nadále v pasivním jazyce, a je-li předmětem žaloby osobní zájmeno, které přechází do své zvláštní akuzativní formy: minut unohdettiin „Byl jsem zapomenut“. Bylo diskutováno, zda by měl být předmět pasivního slovesa označen jako předmět klauze, ale finské gramatiky tradičně považovaly pasivní klauzi za nemající předmět.

Použití pasivního hlasu není ve finštině tak běžné jako v germánských jazycích; Pokud je to možné, upřednostňují se věty v aktivním hlasu. Může dojít ke zmatku, protože agent je ztracen a stává se nejednoznačným. Například špatný překlad anglického „PIN code is asked when when ...“ do PIN-koodia kysytään kun ... si klade otázku „kdo se ptá?“, zatímco laite kysyy PIN-koodia kun ... („zařízení si vyžádá PIN kód, když ...“) je jednoznačné. Toto použití pasivu je nicméně ve finštině běžné, zejména v literárních a oficiálních kontextech. Občas to vede k extrémním případům, jako je valtuusto halutaan erottaa „je žádáno, aby obecní úřad rezignoval“, z čehož vyplývá, že by v blízké budoucnosti mohlo dojít k lidovému povstání, pokud by tento návrh ve skutečnosti podala jedna osoba.^[3]

Lze také říci, že ve finské pasivě je agent vždy člověk a nikdy se o něm nezmínil. Věta jako „strom byl sražen k zemi“ by se při použití pasivu špatně překládala do finštiny, protože by naznačovala obraz skupiny lidí, kteří se snaží strom srazit.

Hovorově je množné číslo první osoby indikativní a imperativní nahrazeno pasivním, např. menemme meille („půjdeme k nám“) a menkäämme meille („pojďme k našemu místu“) jsou nahrazeny mennään meille (vidět mluvený finsky ).^[4]

Díky své neurčitosti ohledně toho, kdo akci provádí, může pasiv přeložit také angličtinu „one does (something)“, „(something) is usually done“, jako v sanotaan että… "říká se, že…"

Tvorbě pasivu se věnuje článek o Konjugace finského slovesa.

Jako množné číslo z pohledu první osoby

V moderní hovorové finštině se používá pasivní forma slovesa namísto aktivního množného čísla z pohledu první osoby v indikativu a v imperativu, k téměř úplnému vyloučení standardních tvarů slovesa. Například v orientačním formátu je standardní formulář já menemme „jedeme“, ale hovorová forma ano já mennään. Bez osobního zájmena mě, samotný pasiv nahrazuje imperativ plurálu z pohledu první osoby, jako v Mennään! 'Pojďme!'. V hovorové řeči je zájmeno mě nelze bez záměny vynechat, na rozdíl od použití standardních formulářů menemme (orientační) a menkäämme (rozkazovací způsob).

K téměř identickému (i když nesouvisejícímu) posunu došlo ve francouzštině a brazilské portugalštině, přičemž neosobní na a gente nahradit množné číslo z pohledu první osoby nous a ne resp.

Nulová osoba

Takzvaná „nulová osoba“ je konstrukt, ve kterém se sloveso v jednotném čísle třetí osoby objevuje bez subjektu a identita subjektu musí být chápána z kontextu. Implikovaným subjektem je obvykle buď řečník, nebo jeho partner, nebo je výrok zamýšlen v obecném smyslu. Nulová osoba má určitou podobnost s anglickým použitím formálního předmětu jeden.

• Saunassa hikoilee „V sauně se člověk potí“
• Jos tulee ajoissa, saa paremman paikan „Pokud přijedete včas, získáte lepší místo“

Nálady

Orientační

Indikativní je forma slovesa používaného k výrokům nebo kladení jednoduchých otázek. V částech morfologie slovesa bude uvedená nálada orientační, pokud není uvedeno jinak.

Podmiňovací způsob

Podmíněná nálada vyjadřuje myšlenku, že akce nebo stav vyjádřený slovesem se ve skutečnosti mohou nebo nemusí stát. Stejně jako v angličtině se finské podmíněné výrazy používají v podmíněných větách (například „řekl bych vám, kdybych to věděl“) a ve zdvořilých požadavcích (například „chtěl bych kávu“).

V prvním případě a na rozdíl od angličtiny musí být podmínka použita v obou polovinách finské věty:

ymmärtäisin jos puhuisit hitaammin = * "Chápu, kdybyste mluvili pomaleji".

Charakteristická morfologie finského podmíněného je „isi“ vložená mezi kmen slovesa a osobní konec. To může mít za následek otevření uzavřené slabiky a spuštění souhláska gradace:

svázaný = 'Já vím', tietäisin = 'Věděl bych'.

haluan = 'Chci', haluaisin = 'Chtěl bych'.

Podmíněné formy existují pro aktivní i pasivní hlasy a pro přítomný čas a dokonalost.

Rozkazovací způsob

K vyjádření příkazů se používá imperativní nálada. Ve finštině existuje pouze jedna napjatá forma (současnost-budoucnost). Možné varianty finských imperativů jsou:

• 1., 2. nebo 3. osoba
• jednotné nebo množné číslo
• aktivní nebo pasivní
• pozitivní nebo negativní

Aktivní imperativy 2. osoby

Toto jsou nejběžnější formy imperativu: „Udělejte to“, „Nedělejte to“.

Singulární imperativ je jednoduše přítomný čas slovesa bez jakéhokoli osobního zakončení (tj. Odstranění znaku „-n“ z formy singuláru z pohledu první osoby):

Aktivní imperativy 2. osoby

Finština	Angličtina
tule!	'Přijít!'
syö!	'jíst!'
huomaa!	'Poznámka!'

Aby to bylo negativní, älä (což je aktivní imperativ singuláru 2. osoby záporného slovesa) je umístěn před kladným tvarem:

Finština	Angličtina
älä sano!	"Neříkej!"
älä mene!	"Nechoď!"
älä valehtele!	„nelži!“ (z valehdella = 'lhát', typ II)

Chcete-li vytvořit množné číslo, přidejte -kaa nebo -kää ' ke stopce slovesa:

Finština	Angličtina
tulkaa!	'Přijít!'
juokaa!	'napít se!'
mitatkaa!	'opatření!' (od „mitata“ = „po míru“, typ IV)

Aby to bylo negativní, älkää (což je aktivní imperativ přítomný v množném čísle 2. osoby záporného slovesa) je umístěn před kladným tvarem a příponou -ko nebo -kö je přidán do kmene slovesa:

Finština	Angličtina
älkää sanoko!	"Neříkej!"
älkää menkö!	"Nechoď!"
älkää tarjotko!	"nenabízej!"

Všimněte si, že imperativy 2. osoby - množné číslo lze také použít jako zdvořilé imperativy, když se odkazuje na jednu osobu.

Finský jazyk nemá jednoduchý ekvivalent k anglickému „prosím“. The Finnish equivalent is to use either ole hyvä nebo olkaa hyvä = 'be good', but it is generally omitted. Politeness is normally conveyed by tone of voice, facial expression, and use of conditional verbs and partitive nouns. Například, voisitteko means "could you", in the polite plural, and is used much like English "Could you..." sentences: voisitteko auttaa "could you help me, please?"

Also, familiar (and not necessarily so polite) expressions can be added to imperatives, e.g. menes, menepä, menehän. These are hard to translate exactly, but extensively used by Finnish speakers themselves. Menes implies expectation, that is, it has been settled already and requires no discussion; menepä has the -pa which indicates insistence, and -hän means approximated "indeed".

Passive imperatives

Passive imperatives

Finština	Angličtina
tehtäköön	let (something) be done
älköön tehtäkö	let (something) not be done
olkoon tehty	let (something) have been done
älköön olko tehty	let (something) not have been done

3rd-person imperatives

The 3rd-person imperatives behave as if they were směšný; besides being used for commands, they can also be used to express permission. In colloquial language, they are most often used to express disregard to what one might or might not do, and the singular and plural forms are often confused.

3rd-person imperatives

Finština	Angličtina
olkoon	'let it (him, her) be'
tehkööt	'let them do'
älköön unohtako	'let him not forget', 'he'd better not forget'
älkööt unohtako	'let them not forget'

1st-person-plural imperatives

1st-person-plural imperatives

Finština	Angličtina
menkäämme	'let's go'
älkäämme tehkö	'let us not do', 'we better not do'

The 1st-person imperative sounds archaic, and a form resembling the passive indicative is often used instead: mennään! = 'let's go!'

Optativní

The optative mood is an archaic or poetic variant of the imperative mood that expresses hopes or wishes. It is not used in normal language.

Optativní

Finština	Angličtina
ollos	if only/that/would you were

Potenciál

The potential mood is used to express that the action or state expressed by the verb is likely but not certain. It is relatively rare in modern Finnish, especially in speech. Most commonly it is used in news reports and in official written proposals in meetings. It has only the present tense and perfect. The potential has no specific counterpart in English, but can be translated by adding "probably" to the verb.

The characteristic morphology of the Finnish potential is -ne-, inserted between the verb stem and the personal ending. Before this affix, continuants assimilate progressively (pes+ne- → pesse-) and stops regressively (korjat+ne- → korjanne-). Sloveso olla 'to be' in the potential has the special suppletive form lhát-, např. the potential of on haettu 'has been fetched' is lienee haettu 'may have been fetched'.

Potential forms exists for both active and passive voices, and for present tense and perfect:

Potenciál

Finština	Angličtina
lienen	I may be/it's possible that I am
pessee	she may wash/she is [likely] to wash
korjannee	she may fix/she is [likely] to fix
surrevat	it is possible that they are mourning/will mourn
se pestäneen	it will probably be washed (by someone)
lienette nähneet	you may have seen
ei liene annettu	possibly may not have been given (by someone)

V některých dialektech tullee ('may come') is an indicative form verb (tulee 'comes') but grammatically it is a potential verb.

Eventive

No longer used in modern Finnish, the eventive mood is used in the Kalevala. It is a combination of the potential and the conditional. It is also used in some dialects of estonština.

Eventive

Finština	Angličtina
kävelleisin	'I probably would walk'

Infinitiva

Finnish verbs are described as having four, sometimes five infinitivy:

First infinitive

The first infinitive short form of a verb is the citační formulář found in dictionaries. It is not unmarked; its overt marking is always the suffix -A nebo -ä, though sometimes there are modifications (which may be regarded as stem or ending modifications depending on personal preference).

Slovesný kmen	Finnish infinitive	English infinitive
sano-	sanoa	říct
tietä-	tietää	vědět
luke-	lukea	číst

When the stem is itself a single syllable or is of two or more syllables ending in -oi nebo -öi, the suffix is -da nebo -dä, resp. (This represents the historically older form of the suffix, from which the d has been lost in most environments.)

Slovesný kmen	Finnish infinitive	English infinitive
tuo-	tuoda	přinést
jää-	jäädä	zůstat
imuroi-	imuroida	to vacuum
epäröi-	epäröidä	to hesitate

If the stem ends in one the consonants l, r, n, then the final consonant is doubled before adding the infinitive -A nebo -ä. In the case of a stem ending in the consonant s, the infinitive ending gains the consonant t, stává se -ta nebo -tä. (These consonant stems take a linking vowel -E- when forming the present tense, or -i- when forming the imperfect, e.g. pestä 'to wash': pesen 'I wash' : pesin 'I washed'). Stems ending in -ts, followed by a link vowel in the present or imperfect, drop the s from the stem before adding the infinitive marker -A nebo -ä.

Slovesný kmen	Finnish infinitive	English infinitive
men(e)-	mennä	jít
ol(e)-	olla	být
pur(e)-	purra	kousnout
pes(e)-	pestä	umýt
mainits(e)-	mainita	to mention

Some verbs have so called "alternating stems" or multiple stems with weak-strong souhláska gradace mezi nimi. It depends on the verb if the infinitive is in the strong or weak form. These have long vowel stems in the present/future tense, which already ends with -A nebo -ä. These verbs drop the A which is present in the present tense stem and replace it with -t in the first infinitive stem followed by the standard -A nebo -ä first infinitive marker. The A dropping to t weakens a preceding k, str nebo t so that a weak grade is seen in the first infinitive form. This often creates difficulties for the non-Finn when trying to determine the infinitive (in order to access the translation in a dictionary) when encountering an inflected form. Inflected forms are generally strong except when the stem ending contains a double consonant and there is only a single vowel separating this from the last stem k, str nebo t.

Inflected Finnish	Angličtina	Finnish infinitive	English infinitive	Poznámka
minä putoan	I am falling	pudota	to fall down	putoa- strong grade
minä putosin	I fell down	pudota	to fall down	putosi- strong grade
olen pudonnut	I have fallen down	pudota	to fall down	pudon- weak grade (nn forces weak grade)
he kokoavat	they'll assemble	koota	to assemble	kokoa- strong grade
me kokoamme	we'll assemble	koota	to assemble	kokoa- strong grade (mm does not cause weakness because oa is not a diphthong)

Some verbs lose elements of their stems when forming the first infinitive. Some verbs stem have contracted endings in the first infinitive. Stems ending -ene/-eni in the present/imperfect drop the n a nahraďte jej t, and where applicable, trigger the weak grade in the infinitive stem. The contracted infinitive ending -eta/-etä mít -itse/-itsi verbs take the infinitive stem -ita/itä. These contracted verbs may also be subject to consonant weakening when forming the infinitive

např. mainita 'to mention' has the longer conjugated stem mainits- jako v mainitsen huomenna, että... 'I'll mention tomorrow that...'

např. paeta 'to flee' has the longer conjugated stem paken- jako v me pakenimme Afganistanista 'we fled from Afghanistan'

The first infinitive long form is the translative plus a possessive suffix (rare in spoken language).

Finština	Angličtina
...soitti sanoakseen...	'...(s/he) phoned in order to say...'
tietääksemme	(idiomatic) 'as far as we know'
voidakseni lukea	'in order for me to be able to read'

The first infinitive only has an active form.

Second infinitive

The second infinitive is used to express aspects of actions relating to the čas when an action takes place or the způsob in which an action happens. In equivalent English phrases these time aspects can often be expressed using "when", "while" or "whilst" and the manner aspects using the word "by" or else the gerund, which is formed by adding "-ing" to English verb to express manner.

It is recognizable by the letter E in place of the usual A nebo A as the infinitive marker. It is only ever used with one of two case makers; the inessive ssa/ssä označující čas or the instructive n označující způsob. Finnish phrases using the second infinitive can often be rendered in English using the gerund.

The second infinitive is formed by replacing the final a/ä of the first infinitive with E then adding the appropriate inflectional ending. If the vowel before the a/ä is already an E, toto se stává i (see example from lukea 'to read').

The cases in which the second infinitive can appear are:

Second infinitive

Finština	Angličtina
Active inessive (while someone is in the act of)
tehdessä	'when doing'
sanoessa	'when saying'
Active inessive + possessive suffix (while themselves in the act of)
lukiessaan	'while he is/was reading'
sanoessasi	'while you are/were saying'
Passive inessive (when or while in the act of something being done)
sanottaessa	'when saying'
tehtäessä	'when doing'
luettaessa	'when reading'
Active instructive (by means of/while in the act of)
tehden	'by doing'
sanoen	'by saying'
lukien	'by reading'
hän tuli itkien huoneeseen	'she came into the room crying'

The inessive form is mostly seen in written forms of language because spoken forms usually express the same idea in longer form using two clauses linked by the word kun ("when"). The instructive is even rarer and mostly exists nowadays in nastavit fráze (například toisin sanoen = 'in other words').

If the person performing the action of the verb is the same as the person in the equivalent relative clause, then the verb uses the appropriate personal possessive suffix on the verb for the person. If the person in the main clause is different from that in the relative clause then this is indicated by with the person in the genitive and the verb is unmarked for person.

Second infinitive inessive	Ekvivalent kun fráze	anglický překlad
ollessani Englannissa kävin monessa pubissa	kun olin Englannissa, kävin monessa pubissa	when I was in England, I went into many pubs
ollessaan Englannissa he kävivät monessa pubissa	kun he olivat Englannissa, he kävivät monessa pubissa	when they were in England, they went into many pubs
Jaakon ollessa Englannissa Laura meni Espanjaan	Kun Jaakko oli Englannissa, Laura meni Espanjaan	when Jaakko was in England, Laura went to Spain

Third infinitive

To odpovídá Anglický gerund ("verb + -ing" form), and behaves as a noun in Finnish in that it can be inflected, but only in a limited number of cases. It is used to refer to a particular act or occasion of the verb's action.

The third infinitive is formed by taking the verb stem with its consonant in the strong form, then adding ma followed by the case inflection.

The cases in which the third infinitive can appear are:

Případ	Finština	Angličtina
nerozhodný	lukemassa	'(v the act of) reading'
	Příklad: hän on lukemassa kirjastossa	's/he's reading v the library'
radostný	lukemasta	'(z just having been) reading'
odvozený	lukemaan	'(about být / with the intention of) reading'
adesivní	lukemalla	'(podle) reading'
přísný	lukematta	'(bez) reading'

A rare and archaic form of the third infinitive which occurs with the verb pitää:

Případ	Finština	Angličtina
instruktivní	sinun ei pidä lukeman	'you must not read'

The third infinitive instructive is usually replaced with the first infinitive short form in modern Finnish.

Všimněte si, že -ma form without a case ending is called the 'agent participle' (see #Participles níže). The agent participle can also be inflected in all cases, producing forms which look similar to the third infinitive.

Fourth infinitive

The fourth infinitive has the stem ending -minen and indicates obligation, but it is quite rare in Finnish today. This is because there are other words like pitää a täytyy that can convey this meaning.

Například

Fourth Infinitive

Finština	Angličtina
Sinne ei ole menemistä	'There is no going there' i.e. 'One must not go there'

Though not an infinitive, a much more common -minen verbal stem ending is the noun construct which gives the name of the activity described by the verb. This is rather similar to the English verbal noun '-ing' form, and therefore as a noun, this form can inflect just like any other noun.

-minen noun formation

Finština	Angličtina
lukeminen on hauskaa	'reading is fun'
vihaan lukemista	'I hate reading'
nautin lukemisesta	'I enjoy reading'

Fifth infinitive

This is a fairly rare form which has the meaning 'on the point of ...ing / just about to ...'

Fifth infinitive

Finština	Angličtina
olin lukemaisillani	'I was just about to read'

Konjugace slovesa

For full details of how verbs are konjugované in Finnish, please refer to the Konjugace finského slovesa článek.

Příčestí

Finnish verbs have past and present příčestí, both with passive and active forms, and an 'agent' participle. Participles can be used in different ways than ordinary adjectives and they can have an object.

Minulé pasivní příčestí

This is formed in the same way as the passive perfect or passive past-perfect forms, by taking the passive past form, removing the - tiin ending and replacing it with -ttu/tty (záleží na harmonie samohlásek )

Finština	Angličtina
lähdettyäsi kotiin	'after you went home' [složit. II participle sg. ess. + poss. suffix]

Tato sekce potřebuje expanzi. Můžete pomoci přidávat k tomu. (Červen 2008)

Minulé aktivní příčestí

Basically this is formed by removing the infinitive ending and adding -nut/nyt (záleží na harmonie samohlásek ) and in some cases -lut/lyt, -sut/syt, -rut/ryt. Například:

1st infinitive	aktivní minulé příčestí
puhua	puhunut
syödä	syönyt

However, depending on the verb's stem type, assimilation can occur with the consonant of the stem ending.

In type II verbs, and n, l, r nebo s in the stem ending is assimilated to the consonant in the participle ending (as also happens in formation of the first infinitive, although -s stem endings take an extra t in the first infinitive)

1st Infinitive	Zastavit	Aktivní minulé příčestí
mennä	(muži-)	mennyt
pestä	(pes-)	pessyt
harjoitella	(harjoittel-)	harjoitellut

The assimilation causes the final consonant cluster to be strengthened which in turn can weaken a strong cluster if one exists in the stem. Vidět harjoitella výše.

In verbs of types IV, V and VI, the t at the end of the stem is assimilated to the n:

1st infinitive	Zastavit	Aktivní minulé příčestí
haluta	(halut-)	halunnut
tarvita	(tarvit-)	tarvinnut
rohjeta	(rohjet-)	rohjennut

Present passive participle

The present passive participle can be constructed from the past passive form of the verb. The -iin ending of the past passive is replaced with -ava/ävä, which can be inflected in the same way as the present active participle. Například:

Infinitiv	Minulost pasivní	Pasivní příčestí	Angličtina
antaa	annettiin	annettava	which is to be given
syödä	syötiin	syötävä	which is to be eaten
kertoa	kerrottiin	kerrottava	which is to be told

It is possible to translate this participle in several related ways e.g. sanottava 'which must be/is to be said', 'which can be said', 'which will be said' or 'which is said'.Here are some sentences and phrases further illustrating the formation and use of the present passive participle:

Finština	Angličtina
Juotava vesi	Drinkable water
Onko sinulla mitään sanottavaa?	Do you have anything to say?
Onko pöydässä jotakin syötävää?	Is there anything to eat on the table? Or even, Is there anything edible on the table?

This participle can also be used in other ways. If used with the appropriate third-person singular form of the verb olla and with the subject in the genitive it can express necessity or obligation.

Minun on lähdettävä 'I must leave'

Heidän olisi mentävä 'They would have to go'

Inflected in the inessive plural, it can be used in conjunction with the verb 'to be' to indicate that something can or cannot be done.

Onko Pekka tavattavissa? 'Is Pekka available?'/'Is Pekka able to be met with?'

Present active participle

This participle is formed simply by finding the 3rd person plural form of the verb and removing -t, and acts as an adjective describing what the object or subject of the sentence is doing, for example:

Present active participle

Finština	Angličtina
nukku|va koira	'sleeping dog'
häikäise|vä valo	'blinding light'
olin luke|v|i|na|ni	'I pretended to be reading' [akt. I participle pl. essive + poss. suffix]

Tato sekce potřebuje expanzi. Můžete pomoci přidávat k tomu. (Červen 2008)

Agent participle

The agent participle is formed in a similar way as the third infinitive (see above), adding -ma or -mä to the verb stem. It allows the property of being a target of an action to be formatted as an adjective-like attribute. Like adjectives, it can be inflected in all cases. Například, ihmisen tekemä muodostelma "A člověkem formation". The party performing the action is indicated by the use of genitive, or by a possessive suffix. This is reflected in English, too: ihmisen tekemä – "of manje making", or kirjoittamani Kirja "book of můj writing". For example:

Agent participle

Finština	Angličtina
tytön lukema kirja	the book read by the girl
tytön lukemaa kirjaa	(partitive) the book read by the girl
tytön lukemassa kirjassa	in the book read by the girl
atd.

It is not required for the action to be in the past, although the examples above are. Rather, the construction simply specifies the subject, the object and the action, with no reference to time. For an example in the future, consider: huomenna käyttämänänne välineenä on... "tomorrow, as the instrument you will be using is...". Here, käyttämä "that which is used" describes, i.e. is an attribute to väline "nástroj". (Notice the case agreement between käyttämä-nä a välinee-nä.) The suffix -nne "your" specifies the person "owning" the action, i.e. who does it, thus käyttämänne is "that which was used by you(pl.)", and käyttämänänne is "as that which was used by you".

It is also possible to give the actor with a pronoun, e.g. sinun käyttämäsi "that which was used by you". In standard language, the pronoun sinun "your" is not necessary, but the possessive suffix is. In inexact spoken usage, this goes vice versa; the possessive suffix is optional, and used typically only for the second-person singular, e.g. sun käyttämäs.

Negation of verbs

Přítomné orientační

Verbs are negated by using a negativní sloveso in front of the stem from the present tense (in its 'weak' consonant form). This verb form used with the negative verb is called a spojovací.

Přítomné orientační

Finština	Angličtina		Finština	Angličtina
Jednotné číslo
svázaný	'Vím'	→	en tiedä	'I don't know'
tiedät	'you know'	→	et tiedä	'you don't know'
tietää	'(s)he knows'	→	ei tiedä	'(s)he doesn't know'
Množný
tiedämme	'we know'	→	emme tiedä	'we don't know'
tiedätte	'you know'	→	ette tiedä	'you don't know'
tietävät	'they know'	→	eivät tiedä	'they don't know'

Note that the inflection is on the negative verb, not on the main verb, and that the endings are regular apart from the 3rd-person forms.

Přítomný pasivní

The negative is formed from the third-person singular "negative verb" ei and the present passive with the final -an removed:

Finština	Angličtina
ei puhuta	'it is not spoken'
ei tiedetä	'it is not known'

Nedokonalé orientační

The negative is formed from the appropriate part of the negative verb followed by the nominative form (either singular or plural depending on the number of the verb's subject) of the active past participle. Tak pro puhua the pattern is:

Nedokonalé orientační

Finština	Angličtina
Jednotné číslo
en puhunut	'I did not speak'
et puhunut	'you did not speak'
ei puhunut	'(s/he) did not speak'
Množný
emme puhuneet	'we did not speak'
ette puhuneet	'you did not speak'
eivät puhuneet	'they did not speak'

Note one exception: when the 'te' 2nd-person plural form is used in an honorific way to address one person, the singular form of the participle is used: te ette puhunut = 'you (sg. polite) did not speak'.

Imperfect passive

The negative is formed from the third-person singular negative verb - 'ei' - and the nominative singular form of the passive present participle (compare this with the negative of the imperfect indicative):

Imperfect passive

Finština	Angličtina
ei puhuttu	'it was not spoken'
ei tiedetty	'it was not known'

Note that in the spoken language, this form is used for the first-person plural. In this case, the personal pronoun is obligatory:

Finština	Angličtina
me ei menty	'we did not go'

Příslovce

A very common way of forming příslovce is by adding the ending -sti to the inflecting form of the corresponding adjective:

Příslovce

Finština	Angličtina
nopea, nopeasti	'quick, quickly'
kaunis, kauniisti	'beautiful, beautifully'
hidas, hitaasti	'slow, slowly'
helppo, helposti	'easy, easily'

Adverbs modify verbs, not nouns, therefore they do not inflect. -sti adverbs are not used to modify adjectives (such as to express degree) like - ano adverbs might be in English; the genitive of adjectives is used for this purpose.

Comparative formation

The comparative form of the adverb has the ending -mmin.

Comparative formation

Finština	Angličtina
nopea, nopeasti, nopeammin	'quick, quickly, more quickly/faster'
kaunis, kauniisti, kauniimmin	'beautiful, beautifully, more beautifully'
hidas, hitaasti, hitaammin	'slow, slowly, more slowly'
helppo, helposti, helpommin	'easy, easily, more easily'

Superlative formation

The superlative form of the adverb has the ending -immin.

Superlativní formace

Finština	Angličtina
helppo, helposti, helpommin, helpoimmin	„snadno, snadno, snadněji, nejsnadněji“

Kvůli -i-, kmenová samohláska se může změnit, podobně jako superlativní adjektiva, nebo se vyhnout běhům tří samohlásek:

Finština	Angličtina
nopea, nopeasti, nopeammin, nopeimmin	„rychlý, rychlý, rychlejší / rychlejší, nejrychlejší“
kaunis, kauniisti, kauniimmin, kauneimmin	„krásně, krásně, krásněji, nejkrásněji“
hidas, hitaasti, hitaammin, hitaimmin	„pomalu, pomalu, pomaleji, nejpomaleji“

Nepravidelné formy

Existuje celá řada nepravidelných příslovcí, včetně:

Nepravidelné formy

Finština	Angličtina
hyvä, hyvin, paremmin, parhaiten	„dobrý, dobře, lepší, nejlepší“

Čísla

Běžná počítaná čísla (kardinálové) od 0 do 10 jsou uvedena v tabulce níže. Kardinální čísla mohou být skloňována a některé skloňované formy mají nepravidelný tvar.

(*) někdy zkráceně jako seiska (pouze v mluveném jazyce)
(†) někdy seitsentä (alternativní forma)
(‡) někdy zkráceně jako kasi (pouze v mluveném jazyce)
(‡‡) někdy zkráceně jako ysi (pouze v mluveném jazyce)

Chcete-li tvořit dospívající, toista je přidáno k základnímu číslu. Toista je partitivní forma toinen, což znamená „druhá skupina deseti“. Pomlčky jsou zde psány k oddělení morfémů. Ve finském textu nejsou pomlčky psány.

• yksi-toista, kaksi-toista, … yhdeksän-toista

jedna sekunda.část, dvě sekundy.část,… Devět vteřin.část

„jeden z druhého, dva z druhého,… devět z druhého“

11, 12, … 19

Struktura věty

Slovosled

Protože finština je skloňovaný jazyk, může být slovosled ve větách mnohem volnější než například angličtina. V angličtině silný předmět – sloveso – předmět order typicky označuje funkci podstatného jména buď jako předmět, nebo předmět, ačkoli některé anglické struktury to umožňují zvrátit. Ve finských větách však role podstatného jména není určena slovním řádem nebo strukturou vět jako v angličtině, ale značením písmen, která označují předmět a předmět.

Nejobvyklejší neutrální pořadí však je předmět – sloveso – předmět. Ale obvykle to, o čem mluvčí nebo spisovatel mluví, je na začátku věty.

Finština	Angličtina	Poznámka
koira puri miestä	‚pes kousl muže '	mluvíme o psu a o tom, co udělal
miestä puri koira	‚muž byl kousnut psem '	mluvíme o muži a o tom, co ho to kouslo, např. ani had
koira miestä puri	‚pes kousl muže '	mluvíme o chování psa v poněkud poetické podobě nebo o potvrzení, že to byl pes, který kousl muže, ne nějaké jiné zvíře

Tady koira („pes“) je v nominativní podobě, ale mies ('man') je označen jako objekt písmem označeným formou miestä. Tato věta je plešatým faktem. Změna slovosledu mírně změní důraz, ale ne základní význam věty.

Finština	Angličtina	Poznámka
minulla na rahaa	'Mám peníze'	plešatý fakt
rahaa minulla dál	„peníze jsou něco, co mám“	i když možná nemám něco jiného
rahaa na minulla	„Peníze jsou se mnou“	Říkám vám, kde jsou peníze
minulla rahaa dál	„Rozhodně jsem dostal (a) peníze“	Potvrzuji, že mám (ty) peníze
na minulla rahaa	„Ano, mám (ty) peníze“	pokud byly zpochybněny peníze

Minulla tady je slovo minä (I) ve formě případu končící -lla které při použití se slovesem olla (bude vyjádřeno zde ve formě na) vyjadřuje vlastnictví. Je to proto, že finština nemá slovesný tvar ekvivalentní anglickému slovu „have“. Minulla není považován za předmět.

a nakonec klasický příklad:

Finština	Překlad
minä olen valtio	„Já jsem stát“ (věcný)
valtio olen minä	'L'État, c'est moi"(Francouzsky - připisováno Louis XIV )

Kromě slovosledových důsledků přeměny věty na otázku existují i ​​další okolnosti, kde je slovosled důležitý:

Existenciální věty

Jedná se o věty, které zavádějí nový předmět - často začínají slovy „there is“ nebo „there are“ v angličtině.

Finština	Angličtina
huoneessa na sänky	‚v pokoji je postel '

Na prvním místě je umístění věci, jejíž existence je uvedena, následuje její stativní sloveso a poté věc samotná. Všimněte si, jak je to na rozdíl od běžného anglického ekvivalentu, ačkoli angličtina může také použít stejné pořadí:

Finština	Angličtina
siellä seisoi mies	„(dovnitř / ven) stál muž“

Formování otázek

Existují dva hlavní způsoby, jak vytvořit otázku - buď pomocí konkrétního slova otázky, nebo přidáním a -ko / -kö přípona k jednomu ze slov ve větě. Na první místo ve větě se umístí otázka a slovo s tázací příponou se také přesune do této polohy:

Dotazy (otázky)

Finština	Angličtina
mikä tämä na?	"Co je to?"
tämä na kirji	'To je kniha'
onko tämä kirja?	'je to je kniha? '
tämäkö na Kirji?	'je tento kniha?'
kirjako tämä dál?	'je toto kniha?'
eikö tämä ole kirja?	'je toto ne kniha?' (všimněte si -kö jde o záporné sloveso)

Formování odpovědí

Odpověď na otázku bude samozřejmě záviset na situaci, ale gramaticky se odpověď na otázku obvykle řídí gramatickou strukturou otázky. Tedy otázka strukturovaná v nepředvídatelném případě (např. missä kaupungissa asut? „ve kterém městě bydlíte?“) bude mít odpověď, která je rovněž v nepostradatelném smyslu (např. Espoossa „v Espoo“), pokud zvláštní pravidla nestanoví jinak. Na otázky, které by v angličtině byly zodpovězeny odpověďmi „ano“ nebo „ne“, se obvykle odpovídá opakováním slovesa buď kladně, nebo záporně.

Dotazy (otázky)

Finština	Angličtina
mihin päin ne lähtee?	"kterým směrem se ubírají?"
Helsinkiin	„směrem k Helsinkám“
onko sinulla avain?	"máš klíč?"
na/ei ole	'Ano ne' (lit. 'is' / 'is not' in possession)
menettekö leffaan?	"Jdete do kina?"
menemme/emme mene	'Ano ne' (lit. „jedeme“ / „nejdeme“)
aiotko lähteä ilman pipoa?	"Máte v úmyslu odejít bez klobouku?"
aion	'Ano' (lit. „Mám v úmyslu“)

Slova kyllä a ei se ve slovnících často zobrazují jako ekvivalent „ano“ a „ne“, ale situace je o něco složitější. Typickou odpovědí na otázku, na kterou je v angličtině odpovězeno „ano“ nebo „ne“, je, jak vidíme výše, obvykleji odpovězeno opakováním slovesa v kladné nebo záporné formě u příslušné osoby. Slovo „kyllä“ je spíše silným potvrzením odpovědi na otázku a je podobné slovu „niin“, které je potvrzením odpovědi na prohlášení o skutečnosti nebo víře. (V rozhovorech však niin může dokonce jednoduše znamenat, že věta byla vyslyšena, aniž by vyjadřovala jakýkoli druh souhlasu. Stejný problém nastává u hovorového joo "to jo".)

Kyllä a Niin

Finština	Angličtina
aiotko lähteä ilman pipoa? (otázka)	"Máte v úmyslu odejít bez klobouku?"
kyllä	„Ano, jsem si jistý.“ (Silné potvrzení. Opravdu mám v úmyslu jít nahý)
na hölmöä lähteä ulos talviaikana ilman pipoa (prohlášení)	‚je pošetilé chodit v zimě ven bez klobouku '
niin	„Ano, opravdu“ (souhlasím s tvrzením)

Slovo ei je forma negativního slovesa a musí být skloňována pro osobu a samotné sloveso je obvykle přítomno, i když ne vždy.

osaatko sinä saksaa? 'mluvíš německy?'

en ('Ne'; lit. „Já ne“)

nebo lépe

en osaa („Nemůžu“)

Viz také

• Finština
• Finská fonologie
• Finské číslice
• Iso suomen kielioppi

Reference

Další čtení

• Karlsson, Fred (2018). Finština - komplexní gramatika. Londýn a New York: Routledge. ISBN  978-1-138-82104-0.