Malajská gramatika - Malay grammar

tento článek potřebuje další citace pro ověření. Prosím pomozte vylepšit tento článek podle přidávání citací ke spolehlivým zdrojům. Zdroj bez zdroje může být napaden a odstraněn. Najít zdroje: „Malajská gramatika“  – zprávy  · noviny  · knihy  · učenec  · JSTOR (Červen 2015) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Malajská gramatika je soubor pravidel, která popisují strukturu výrazů v souboru Malajský jazyk (známý jako indonéština v Indonésii a Malajský / Malajština v Malajsii). To zahrnuje strukturu slova, fráze, doložky a věty.

V malajštině existují čtyři základní slovní druhy: podstatná jména, slovesa, přídavná jména a slova gramatické funkce (částice ). Podstatná jména a slovesa mohou být základními kořeny, ale často jsou odvozený jinými slovy pomocí předpon a přípon.

Slovotvorba

Malajština je aglutinační jazyk a nová slova jsou tvořena třemi způsoby. Nová slova lze vytvářet připojením přípon k kořenovému slovu (připevnění ), vznik a Složené slovo (složení) nebo opakování slov nebo částí slov (zdvojení ).

Přípony

Kořenová slova jsou podstatná jména nebo slovesa, která lze připojit k odvození nových slov, např. masak (vařit) výnosy memasak (kuchaři, jako sloveso), memasakkan (vaří pro), dimasak (vařené) stejně jako pemasak (kuchař), masakan (jídlo, vaření). Mnoho počátečních souhlásek podstoupí mutaci, když jsou přidány předpony: např. sapu (zamést) se stane penyapu (koště); panggil (zavolat) se stane memanggil (hovory / volání), koberec (prosít) se stává menapis (třídí).

Další příklady použití připevňuje změnit význam slova lze vidět u slova pootevřený (učit):

• pootevřený = učit
• pootevřenýan = učení
• belpootevřený = učit se
• mengpootevřený = učit
• dipootevřený = být vyučován (intranzitivní )
• dipootevřenýkan = být vyučován (tranzitivní )
• mempelpootevřenýi = studovat
• dipelpootevřenýi = studováno
• pelpootevřený = student
• tučňákpootevřený = učitel
• pelpootevřenýan = předmět, vzdělání
• tučňákpootevřenýan = lekce, morálka příběhu
• Pembelpootevřenýan = učení
• terpootevřený = učil (náhodně)
• terpelpootevřený = vzdělaný, doslova „naučený“
• Berpelpootevřenýan = je vzdělaný, doslova „má vzdělání“

Existují čtyři typy přípon, a to předpony (awalan), přípony (akhiran), obvody (apitán) a infixy (sisipan). Tyto přípony jsou kategorizovány do jmenných přípon, slovesných přípon a přídavných jmen.

Příjmení podstatného jména jsou přípony, která tvoří podstatná jména po přidání ke kořenovým slovům. Následují příklady jmenných přípon:

Předpona za- kapky jeho r před r, l a často předtím p, t, k. V některých slovech je tučňák; ačkoli formálně odlišný, tito jsou považováni za varianty stejné předpony v Malay gramatických knihách.

Podobně, slovesné přípony jsou připojeny ke kořenovým slovům a tvoří slovesa. V malajštině existují:

Přídavná jména jsou připojeny ke kořenovým slovům a tvoří adjektiva:

Kromě těchto přípon má malajština také mnoho půjčených přípon z jiných jazyků, jako je sanskrt, arabština a angličtina. Například, maha-, pasca-, eka-, bi-, proti-, pro- atd.

Zdvojení

Zdvojení (Kata Ganda nebo Kata Ulang) v malajštině je velmi produktivní proces. Používá se hlavně k vytváření množných čísel, ale někdy může změnit význam celého slova nebo změnit použití slova ve větách.

formuláře

V malajštině existují čtyři typy duplikace slov, jmenovitě

• Plná duplikace (Kata Ganda Penuh (Malajština) nebo Kata Ulang Utuh (Indonéština) nebo Dwilingga)
• Částečná duplikace (Kata Ganda Separa (Malajsky) nebo Kata Ulang Sebagian (Indonéština) nebo Dwipurwa)
• Rytmická duplikace (Kata Ganda Berentak (Malajština) nebo Kata Ulang Salin Suara (Indonéština))
• Zdvojení významu^{[je zapotřebí objasnění ]}

Úplná duplikace je úplná duplikace slova oddělená pomlčkou (-). Například, buku (kniha) při duplikování formuláře buku-buku (knihy), zatímco duplikovaná forma batu (kámen) je batu-batu (kameny).

Částečná duplikace opakuje pouze počáteční souhlásku slova, například dedaun (listy) ze slova Daun (list) a tetangga (soused) od slova tangga (žebřík). Slova obvykle nejsou oddělena mezerami nebo interpunkcí a jsou považována za jedno slovo.

Rytmická duplikace opakuje celé slovo, ale jeden nebo více jeho fonémů je pozměněno. Například slovo gerak (pohyb) lze rytmicky duplikovat gerak-gerik (pohyby) změnou samohlásky. Reduplikaci lze také vytvořit změnou souhlásky, např. V sayur-mayur (zelenina [dodávaná na trh]) z kořenového slova sayur (zelenina / zelenina [co je uvedeno na talíři]).

Podstatná jména

Běžné derivační přípony pro podstatná jména jsou peng- / per- / juru- (herec, nástroj nebo někdo charakterizovaný kořenem), -an (kolektivita, podobnost, předmět, místo, nástroj), ke -...- an (abstrakce a vlastnosti, kolektivita), per- / peng -...- an (abstrakce, místo, cíl nebo výsledek).

Rod

Malajština nevyužívá gramatický rod. Existuje jen několik slov, která používají přirozený rod; stejné slovo použité pro on a ona se také používá pro jeho a její. Většina slov, která odkazují na lidi (rodinné výrazy, profese atd.), Má podobu, která nerozlišuje mezi pohlavími. Například, adik může odkazovat na mladšího sourozence obou pohlaví. Chcete-li určit přirozený rod podstatného jména, je třeba přidat přídavné jméno: adik lelaki odpovídá „bratr“, ale ve skutečnosti znamená „muž mladší sourozenec“. Některá slova jsou genderová. Například, puteri znamená "princezna" a putera znamená „princ“; slova jako tato jsou obvykle vypůjčena z jiných jazyků (v tomto případě sanskrtu).

Číslo

V malajštině není gramatické množné číslo. Tím pádem orang může znamenat buď „osobu“, nebo „lidi“. Pluralita je vyjádřena kontextem nebo použitím slov, jako jsou číslice, beberapa „some“, nebo semua „vše“, které vyjadřuje pluralitu. V mnoha případech to pro mluvčího jednoduše není relevantní.

Zdvojení se běžně používá k zdůraznění plurality. Reduplikace má však mnoho dalších funkcí. Například, orang-orang znamená „(všechny) lidi“, ale orang-orangan znamená „strašák“. Podobně, zatímco hati znamená „srdce“ nebo „játra“, hati-hati je sloveso, které znamená „být opatrný“. Ne všechna duplicitní slova jsou také inherentně množná, například orang-orangan "strašák / strašáci", biri-biri "a / nějaké ovce" a kupu-kupu "motýl / motýli". Některé zdvojení je spíše rýmované než přesné, jako v sayur-mayur "(všechny druhy) zeleniny".

Distribuční přípony odvozují hromadná podstatná jména, která jsou účinně množná: pohon "strom", pepohonan "flóra, stromy "; rumah "Dům", perumahan „bydlení, domy“; Gunung "hora", pe (r) gunungan "pohoří, hory".

Množství slov přichází před podstatným jménem: səribu orang "tisíc lidí", beberapa pe (r) gunungan "série pohoří", beberapa kupu-kupu "nějaké motýly".

Zájmena

Osobní zájmena nejsou samostatnou částí řeči, ale podmnožinou podstatných jmen. Často jsou vynechány a existuje mnoho způsobů, jak říci „vy“. Běžně se používá jméno, titul, titul se jménem nebo povoláním („chce Johnny jít?“, „Chtěla by madam jít?“); příbuzné termíny, včetně fiktivní příbuzenství, jsou extrémně běžné. Existují však i vyhrazená osobní zájmena, jakož i ukazovací zájmena ini „toto,“ a itu "že".

Osobní zájmena

Z pohledu evropského jazyka se malajština může pochlubit širokou škálou různých zájmen, zejména pro označení adresáta (tzv. Zájmena druhé osoby). Používají se k rozlišení několika parametrů osoby, na kterou se odkazuje, jako je sociální hodnost a vztah mezi adresátem a mluvčím.

Tato tabulka ukazuje přehled nejběžnějších a nejpoužívanějších zájmen malajského jazyka:

Zájmena první osoby

Pozoruhodný mezi systémem osobních zájmen je rozdíl mezi dvě formy „my“: kita (ty a já, ty a my) a kami (my, ale ne vy). Rozlišení je stále více zaměňováno v hovorovém indonéštině.

Saya a aku jsou dvě hlavní formy „já“; saya (nebo jeho literární / archaická forma sahaya) je formálnější forma, zatímco aku se používá u blízkých osob, jako jsou rodina a přátelé, a mezi milenci. Sa (ha) ya lze také použít pro „my“, ale v takových případech se obvykle používá s sekalian nebo semua "Všechno"; tato forma je nejednoznačná, zda odpovídá inkluzivnímu kami nebo exkluzivní kita. Méně časté jsou hamba "otrok", hamba tuan, hamba datok (všichni velmi pokorní), beta (královská oslovení), Patik (/ pateʔ /, prostý občan oslovující královskou), kami (královské nebo redakční „my“), kita, teman (/ təman /) a kawan (rozsvícený „přítel“).

Zájmena druhé osoby

Existují tři běžné formy „vy“, anda (zdvořilý), kamu (známé) a kalian „y'all“ (obvykle se používá jako množné číslo, mírně neformální). Ando se používá ve formálních kontextech, jako jsou reklamy a podnikání, nebo k projevu úcty (i když výrazy jako tuan "sir" a další tituly také fungují stejným způsobem), zatímco kamu se používá v neformálních situacích. Anda sekalian nebo Anda semua jsou zdvořilí množné číslo. Engkau orang —Zakázáno kau orang nebo korang—Používá se k řešení témat množného čísla v nejvíce neformálním kontextu.

Engkau (əŋkau, běžně zkráceno na kau) a pověsit (dialektické) se používají k sociálním podřízeným nebo sobě rovným, probudit se rovná se a encik (/ əntʃeʔ /, smluvně cik před jménem) je zdvořilý, tradičně používaný pro lidi bez titulu. Sloučeninymakcik a pakcik jsou používány s vesnickými staršími, se kterými je člověk dobře obeznámen nebo je jejich hostitelem.

Tuanku (z tuan aku„můj pane“) je používán prostými občany k oslovování členů královské rodiny.

Zájmena třetí osoby

Běžné slovo pro „s / he“ je IA, který má objektovou a důraznou / zaměřenou formu pr; tudíž IA byl nedávno používán k označení zvířat. Beliau (/ bəliau /, „jeho čest“) je uctivý. Stejně jako v angličtině „vy“ jsou jména a příbuzné termíny extrémně běžné. Hovorově, dia orang (nebo jeho smluvní forma diorang) se běžně používá pro množné číslo „oni“, zatímco jenka "ony", pouhá itunebo orang itu „ti lidé“ se používají písemně.

Baginda - odpovídá „jeho / jejímu Veličenstvu / Výsosti“ - používá se k oslovování královských osobností a náboženských proroků, zejména v islámské literatuře.

Regionální odrůdy

Existuje velké množství dalších slov pro „já“ a „vy“, mnoho regionálních, dialektických nebo vypůjčených z místních jazyků. Saudara (mask., „vy“) nebo saudari (fem., pl. saudara-saudara / saudari-saudari / saudara-saudari) projevují maximální úctu. Daku („Já“) a dikau („vy“) jsou poetičtí nebo romantičtí. indonéština gua („Já“) a lu „vy“ jste slangoví a extrémně neformální. V dialektu severních států Malajsie - Kedah, Penang, Perlis a Perak (severní) se typicky „hang“ používá jako „vy“ (jednotné číslo), zatímco „hampa“ nebo „hangpa“ se používá pro množné číslo „vy“ . Ve stavu Pahang, existují dvě varianty pro „já“ a „ty“ v závislosti na umístění: ve východním Pahangu kolem Pekan „Západ“ se používá „kome“ jako „já“ Temerloh Je použito „koi“, „keh“ nebo „kah“. „Kome“ se také používá v Kuala Kangsar, Perak, ale místo toho to znamená „vy“. To údajně pochází ze skutečnosti, že obě královské rodiny Pahang a Perak (jejichž sídla jsou v Pekanu a Kuala Kangsar respektive) byli potomci stejné starověké linie.

Neformální zájmena aku, kamu, engkau, ia, kami, a kita jsou původem z Malajštiny.

Přivlastňovací zájmena

Aku, kamu, engkau, a IA mít krátké přivlastňovací enclitic formuláře. Všichni ostatní si zachovávají svou plnou podobu jako ostatní podstatná jména, stejně jako důrazná pr: meja saya, meja kita, meja anda, meja dia „můj stůl, náš stůl, váš stůl, jeho stůl“.

Jsou tu také proklitický formy aku a engkau, ku- a kau-. Používají se, když není kladen důraz na zájmeno:

Ku-dengar raja itu penyakit sopak. Aku tahu ilmu tabib. Aku-lah mengubati dia.

„Zjistil jsem, že Raja má kožní onemocnění. Jsem lékařem zkušený. Já vyléčí ho. “

Tady ku-sloveso se používá pro obecnou zprávu, aku sloveso se používá pro věcný výrok a důrazné aku-lah meng-sloveso (≈ „Jsem ten, kdo ...“) pro zaměření na zájmeno.^[2]

Ukazovací zájmena

Existují dva ukazovací zájmena v malajštině. Ini „toto, tyto“ se používá pro podstatné jméno obecně blízko mluvčího. Itu „to, ti“ se používá pro podstatné jméno obecně daleko od mluvčího. Buď může někdy odpovídat anglickému „the“. Není rozdíl mezi jednotným a množným číslem. Množné číslo však lze označit duplikováním podstatného jména následovaným a ini nebo itu. Slovo jang „which“ se často umisťuje před ukazovací zájmena, aby se zdůraznil význam a pocit jistoty, zejména při odkazování nebo dotazování na něco / někoho, jako je angličtina „this one“ nebo „that one“.

Měření slov

Dalším charakteristickým rysem malajštiny je její použití měřit slova, také zvaný klasifikátory (penjodoh bilangan). Tímto způsobem je podobný mnoha dalším jazykům Asie, včetně čínština, japonský, vietnamština, Thai, Barmská, a bengálský.

Slova míry se nacházejí v angličtině dvě hlavy skotu, bochník chlebanebo tento list papíru, kde * dva dobytek, chléb, a tento papír (ve smyslu tento kus papíru) by bylo gramatické. Slovo satu snižuje na se- / sə /, stejně jako v jiných sloučeninách:

Méně časté jsou

Slova míry nejsou nutná jen k vyslovení „a“: burung "pták, ptáci". Použitím se- plus slovo míry je blíže k angličtině „one“ nebo „a certain“:

Ada se-ekor burung yang pandai bercakap

„Byl (jistý) pták, který dokázal mluvit“

Slovesa

Slovesa nejsou skloňovaný pro osobu nebo číslo a nejsou označeny napjatě; čas je místo toho označen časovými příslovci (například „včera“) nebo jinými časovými indikátory, jako je sudah „již“ a belum "ještě ne". Na druhou stranu existuje složitý systém slovesných přípon, který slouží k vykreslení významových nuancí ak označení hlas nebo úmyslné a náhodné nálady. Některé z těchto přípon jsou v hovorové řeči ignorovány.

Příkladem jsou předpony di- (zaměření na pacienta, často, ale chybně nazývaný „pasivní hlas“, pro slovosled OVA), meng- (zaměření agenta, často, ale chybně nazývaný „aktivní hlas“, pro slovosled AVO), mem- a diper- (kauzativní, zaměření na agenta a pacienta), ber- (stativní nebo obvyklé; nepřechodná VS objednávka) a ter- (akce bez agentů, jako jsou akce, které jsou nedobrovolné, náhlé nebo náhodné, pro VA = VO pořadí); přípony -kan (příčinná nebo prospěšné ) a -i (lokální, opakující se nebo vyčerpávající); a obvody ber -...- an (množné číslo, difúzní akce ) a ke -...- an (neúmyslné nebo potenciální opatření nebo stav).

• duduk "sednout si"
• mendudukkan „posadit někoho, dát někomu místo, jmenovat“
• menduduki „sedět, obsadit“
• didudukkan „dostat místo, být jmenován“
• diduduki „být posazen, být obsazen“
• terduduk „potopit se, přijít sedět“
• kedudukan "být umístěn", "poloha"
• bersekedudukan „žít společně“
• berkedudukan "mít pozici"

Často derivace mění význam slovesa spíše podstatně:

• tinggal bydlet, žít (na místě)
• meninggal zemřít, zemřít (krátká forma meninggal dunia, „předat ze světa“)
• meninggalkan „opustit (místo)“, „zanechat / opustit“ (někdo / něco)
• ditinggalkan „být zanechán, být opuštěn“
• tertinggal „zůstat pozadu“
• ketinggalan „zmeškat (autobus, vlak)“ (a tedy „zůstat pozadu“)

Formuláře v ter- a ke -...- an jsou často ekvivalentní adjektivům v angličtině.

Popisná stativní slovesa

V malajštině nejsou žádná gramatická přídavná jména. Namísto, stativní slovesa se používají k popisu různých živých a neživých objektů, míst a abstraktních pojmů.

Negace

V malajštině se pro negaci používají čtyři slova, jmenovitě tidak, Bukan, Jangan, a belum.

• Tidak (ne), hovorově zkráceno na tak, se používá pro negaci sloves a „adjektiv“.
• Bukan (be-not) se používá při negaci podstatného jména.

Například:

• Jangan (ne!) se používá k popření imperativů nebo doporučení proti určitým činům. Například,

Jangan tinggalkan saya di sini!

Ne nech mě tady!

• Belum se používá v tom smyslu, že něco ještě nebylo splněno nebo zaženo. V tomto smyslu, belum lze použít jako negativní odpověď na otázku.

Anda sudah pernah ke Indonésiinebo Anda sudah pernah ke Indonésii belum?

Už jste někdy byli v Indonésii, (nebo ne)?

Belum, saya masih belum pernah pergi ke Indonésii

Ne, Mám ještě ne byl v Indonésii

Orang itu belum terbiasa tinggal di Indonésie

Ta osoba je ne (dosud) žil v Indonésii.

Funkční slova

16 typů funkčních slov v malajštině plní gramatickou funkci ve větě.^{[je třeba další vysvětlení ][4]} Mezi ně patří spojky, citoslovce, předložky, negace a determinanty.

Slovosled

Stavová slovesa, demonstrativní determinanty a Přivlastňovací determinanty sledují podstatné jméno, které modifikují.

Malajština nemá a gramatický předmět ve smyslu, který dělá angličtina.^[5] V nepřechodných klauzích přichází podstatné jméno před sloveso. Když existuje obojí činidlo a objekt, jsou odděleny slovesem (OVA nebo AVO), přičemž rozdíl je zakódován v hlasu slovesa.^[5] OVA, běžně, ale nepřesně nazývaná „pasivní“, je základní a nejběžnější slovosled.

Může být vynechán agent, objekt nebo obojí. To se běžně provádí k dosažení jedné ze dvou věcí:

1) Dodání pocitu zdvořilosti a respektu k prohlášení nebo otázce

Například zdvořilý prodavač v obchodě se může úplně vyhnout používání zájmen a zeptat se:

2) Agent nebo objekt není znám, není důležitý nebo je mu porozuměno z kontextu

Přítel se například může zeptat, kdy jste koupili nemovitost, na což můžete odpovědět:

Volba hlasu a tedy slovosledu je nakonec volbou mezi hercem a pacientem a do značné míry závisí na jazykovém stylu a kontextu.

Důraz

Pořadí slov je často upravováno pro soustředit se nebo důraz, přičemž zaměřené slovo se obvykle umístí na začátek věty a následuje lehká pauza (vloupání) intonace ):

• Saya pergi ke pasar ke (l) marin „Včera jsem šel na trh“ - neutrální nebo se zaměřením na téma.
• Ke (l) marin saya pergi ke pasar „Včera jsem šel na trh“ - důraz na včerejšek.
• Ke pasar saya pergi, ke (l) marin „Na trh jsem šel včera“ - důraz na to, kam jsem včera šel.
• Pergi ke pasar, saya, ke (l) marin „Na trh jsem šel včera“ - důraz na proces přechodu na trh.

Poslední dva se vyskytují častěji v řeči než při psaní.

Reference

Bibliografie

• Winstedt, R. O. (1913). Malajská gramatika. Oxford: Clarendon Press.
• Sneddon, James Neil; Adelaar, K. Alexander; Djenar, Dwi N .; Ewing, Michael (2010). Indonéština: Komplexní gramatika (2. vyd.). New York: Routledge. ISBN  978-1-135-87351-6.