Kṣitigarbha - Kṣitigarbha
Kṣitigarbha | |
---|---|
Sanskrt | क्षितिगर्भ Kṣitigarbha |
čínština | 地 藏 菩薩; 地 藏 菩萨 (Pchin-jin: Dìzàng Púsà) |
japonský | (romaji: Jizo Bosatsu) |
Khmer | ក្សិ តិ គភ៌ (khse-te-koa) |
korejština | 지장 보살 (RR: Jijang Bosal) |
mongolský | Сайенинбу |
Thai | พระ ก ษิ ติ ครรภ โพธิสัตว์ Phra Kasiti Khappha Phothisat |
Tibetský | ས་ ཡི་ སྙིང་ པོ་ Wylie: sa yi snying po THL: Sa Yi Nyingpo |
vietnamština | Địa Tạng Vương Bồ tát |
Informace | |
Uctíván | Mahāyāna, Vajrayāna |
Náboženský portál |
Kṣitigarbha (Sanskrt: क्षितिगर्भ, čínština: 地 藏; pchin-jin: Dìzàng; japonský: 地 蔵; rōmaji: Jizo; korejština: 지장 (地 藏); romaja: Jijang; vietnamština: Địa Tạng, Standardní tibetština: ས་ ཡི་ སྙིང་ པོ་) je bódhisattva primárně ctěný Východoasijský buddhismus a obvykle líčen jako budhistický mnich. Jeho jméno lze přeložit jako „Earth Treasury“, „Earth Store“, „Earth Matrix“ nebo „Earth Womb“. Kṣitigarbha je známý svým slibem převzít odpovědnost za výuku všech bytostí v šest světů mezi smrtí Gautama Buddha a vzestup Maitreya, stejně jako jeho slib, že nedosáhne Buddhovství až do všech sakra jsou vyprázdněny. Proto je často považován za bódhisattvu pekelných bytostí, stejně jako strážce dětí a božstvo patrona zemřelých dětí a potratených plodů v japonské kultuře, kde je známý jako Jizo nebo Ojizō-sama.
Obvykle líčen jako mnich s svatozář kolem oholené hlavy nese personál přinutit otevřít brány pekla a šperk splňující přání rozsvítit temnotu.
Přehled
Kṣitigarbha je jedním ze čtyř hlavních bódhisattvové v východní Asiat Mahayana buddhismus. Ostatní jsou Samantabhadra, Manjusri, a Avalokiteśvara.
Na pre-Dynastie Tchang jeskyně v Dunhuang a Longmen, on je líčen v klasické bódhisattvě formě. Po Tangu byl stále častěji zobrazován jako mnich Buddhistické modlitební korálky a zaměstnanci.
Jeho celé jméno v čínštině je Dayuan Dizang Pusa (čínština : 大 願 地 藏 菩薩; pchin-jin : Dàyuàn Dìzàng Púsà), nebo „Bodhisattva, král Kṣitigarbha z Velkého slibu,“ prohlásil Daigan Jizo Bosatsu v japonštině a Jijang Bosal v korejštině. Toto jméno je odkazem na jeho příslib zaznamenaný v sútry převzít odpovědnost za výuku všech bytostí v šest světů v době mezi parinirvana Buddhy a vzestupu Maitreyi. Kvůli této důležité roli zaujímají svatyně v Kṣitigarbha často ústřední roli v chrámech, zejména v pamětních síních nebo mauzoleích.
Zdroje
Jako bráhmanská dívka
Příběh Kṣitigarbhy byl poprvé popsán v Kṣitigarbha Bodhisattva Pūrvapraṇidhāna Sūtra, jeden z nejpopulárnějších Mahayana sútry. Říká se, že tato sútra mluvila Buddha na konci svého života s bytostmi z Trāyastriṃśa Nebe jako známka vděčnosti a vzpomínky na jeho milovanou matku, Maya. The Kṣitigarbha Bodhisattva Pūrvapraṇidhāna Sūtra začíná, “Tak jsem to slyšel. Jednou Buddha přebýval v nebi Trayastrimsas, aby vysvětlil Dharmu své matce. “[1]
The Kṣitigarbha Bodhisattva Pūrvapraṇidhāna Sūtra byl poprvé přeložen z Sanskrt do čínštiny mezi 695–700 n. l., během Dynastie Tchang tím, že Tripiṭaka mistr Śikṣānanda,[2] buddhistický mnich z Khotan který rovněž poskytl nový překlad Avataṃsaka Sūtra a Laṅkāvatāra Sūtra. Někteří vědci však měli podezření, že místo překladu mohl tento text vzniknout Čína, protože nebyly nalezeny žádné sanskrtské rukopisy tohoto textu. Jedním z důvodů podezření je, že text obhajuje synovská zbožnost, který byl stereotypně spojován s čínská kultura. Uvádí se v něm, že Kṣitigarbha praktikoval synovskou zbožnost jako smrtelník, což nakonec vedlo k tomu, že složil velké sliby, že zachrání všechny vnímající bytosti. Od té doby, další učenci, jako je Gregory Schopen poukázali na to, že indický buddhismus měl také tradice synovské zbožnosti.[3] V současné době neexistují žádné definitivní důkazy o indickém ani čínském původu textu.
V Kṣitigarbha SūtraBuddha uvádí, že v dávných minulých věcích byla Kṣitigarbha dívkou Bráhman kasta jménem Posvátná dívka.[4][5] Tato dívka byla hluboce znepokojena smrtí své matky - která byla často pomlouvačná vůči Tři klenoty. Aby uchránila svou matku před velkými mučeními v pekle, dívka prodala vše, co měla, a za peníze koupila dary, které denně obětovala Buddhovi své doby, známému jako Buddha Květiny meditace a osvícení. Vroule se modlila, aby byla její matka ušetřena pekelných bolestí, a požádala o pomoc Buddhu.[6]
Zatímco prosila o pomoc v chrámu, slyšela, jak jí Buddha říká, aby šla domů, posadila se a recitovala jeho jméno, pokud chtěla vědět, kde je její matka. Udělala, co jí bylo řečeno, a její vědomí bylo přeneseno do pekelné říše, kde se setkala s opatrovníkem, který ji informoval, že jejími horlivými modlitbami a zbožnými nabídkami její matka nashromáždila mnoho zásluhy a už vystoupil do nebe. Posvátné dívce se velmi ulevilo a byla by nesmírně šťastná, ale pohled na utrpení, které viděla v pekle, zasáhla její srdce. Slíbila, že udělá vše pro to, aby ulehčila bytostem od jejich utrpení v budoucích životech kalpas.[6]
Jako buddhistický mnich
Tato sekce potřebuje další citace pro ověření.Listopad 2017) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
Existuje pověst o tom, jak se Kṣitigarbha projevil v Číně a vybral si svoji bodhimaṇḍa být Mount Jiuhua, jeden z Čtyři posvátné hory v Číně.
Za vlády Císař Ming Han „Buddhismus začal vzkvétat, dosáhl svého vrcholu v Tangu a nakonec se rozšířil do Koreje. V té době z těchto zemí přijížděli mniši a učenci, aby hledali dharma v Číně. Jedním z těchto poutníků byl bývalý princ z Silla pojmenovaný Kim Gyo-gak, který se stal mnichem pod čínským jménem Dizang „Kṣitigarbha“, prohlásil Jijang v korejštině.[7] V dnešní době jel na horu Jiuhua Anhui. Po výstupu se rozhodl postavit chatu v hluboké horské oblasti, aby mohl pěstovat dharmu.
Podle záznamů byl Jijang kousnut jedovatým hadem, ale nepohyboval se, a hada tak nechal jít. Náhodou kolem prošla žena a dala mnichovi léky, které ho vyléčily z jedu, a také pružinu jménem jejího syna. Několik let Jijang meditoval ve své chatrči, až jednoho dne vedl učenec jménem Chu-Ke skupinu přátel a rodiny k návštěvě hory. Když si všimli mnicha meditujícího v chatrči, šli se podívat na jeho stav. Všimli si, že jeho mísa neobsahuje žádné jídlo a že mu dorostly vlasy.
Když se Chu-Ke slitoval nad mnichem, rozhodl se postavit mu chrám jako oběť. Celá skupina okamžitě sestoupila z hory, aby projednala plány na stavbu chrámu. Mount Jiuhua byl také majetkem bohaté osoby zvané Elder Wen-Ke, který se musel na své hoře postavit chrám. Proto Wen-Ke a skupina znovu vystoupali na horu a zeptali se Jijang, kolik půdy potřebuje.
Jijang odpověděl, že potřebuje kus země, který by mohl plně pokrýt jeho kasaya. Zpočátku věřili, že kousek křídla nemůže poskytnout dostatek půdy pro stavbu chrámu, byli překvapeni, když Jijang vyhodil kasayu do vzduchu a plášť se zvětšil a pokryl celou horu. Starší Wen-Ke se poté rozhodl vzdát se celé hory Jijangu a stal se jeho ochráncem. O něco později Wen-Keův syn také opustil světský život, aby se stal mnichem.
Jijang žil na hoře Jiuhua 75 let, než zemřel ve věku 99 let. Tři roky po něm nirvána, jeho hrobka byla otevřena, jen aby odhalila, že tělo se nerozpadl. Protože Jijang vedl jeho cestu s velkými obtížemi, většina lidí měla intuici věřit, že je skutečně inkarnací Kṣitigarbhy.
Jijangovo dobře zachované, dehydrované tělo si dnes můžete prohlédnout v klášteře, který postavil na hoře Jiuhua.
Ikonografie
Tradiční ikonografie
V buddhistické ikonografii je Kṣitigarbha typicky zobrazen s oholenou hlavou, oblečenou v jednoduchém rouchu mnicha (na rozdíl od většiny ostatních bódhisattvové, kteří jsou oblečeni jako indické královské rodiny).
V levé ruce drží Kṣitigarbha drahokam ve tvaru slzy nebo cintamani (japonský: 如意 宝珠, Hepburn: nyoi hōju[8]); v pravé ruce drží a personál (錫杖, shakujo[8]), který slouží k upozornění hmyzu a malých zvířat na jeho přístup, aby jim náhodou neublížil. Tento personál je tradičně nesen buddhistickými mnichy. V čínské tradici je Kṣitigarbha někdy líčen s korunou jako ta, kterou nosí Vairocana. Jeho obraz je podobný obrazu fiktivní postavy Tang Sanzang z klasického románu Cesta na západ, takže si pozorovatelé někdy pletou Kṣitigarbhu s druhým.
Stejně jako ostatní bódhisattvové je i Kṣitigarbha obvykle viděn stojící na lotosové základně, což symbolizuje jeho propuštění z znovuzrození. Kšitigarbhova tvář a hlava jsou také idealizované, představovat třetí oko, protáhlé uši a další standardní atributy a Buddha.
V Číně je bódhisattva někdy doprovázena psem. Toto je v odkazu na legendu, že našel svou matku znovuzrozenou ve zvířecí říši jako pes jménem Seznamka, které bódhisattva přijala.
Ikonografie v Japonsku
Sochy Jizo jsou často zdobeny podbradníky, šátky nebo kasa klobouk na hlavě a někdy oblečený s haori.
Tōsen-ji v Katsushika, Tokio, obsahuje "Vázané Jizo" z Ōoka Tadasuke sláva, pocházející z Edo období. Jsou-li před Jizo požadovány petice, navrhovatel uvázá provaz kolem sochy. Je-li přání splněno, navrhovatel odmotá lano. V novém roce chrámový kněz přetrhne provazy nevyzvednutých přání.
Kṣitigarbha jako Pán šesti cest
Další kategorií ikonografického zobrazení je Kṣitigarbha jako Pán šesti způsobů, alegorické znázornění Šest cest znovuzrození z Říše touhy (znovuzrození do pekla nebo jako pretas, zvířata, asurové, muži a devy). Šest cest je často zobrazováno jako šest paprsků nebo paprsků vyzařujících z bódhisattvy a doprovázených figurálními představami šesti cest. Mnoho z těchto vyobrazení v Číně lze nalézt v Shaanxi provincie, možná důsledek uctívání Sanjie Jiao v této oblasti.[9]
Japonská variace tohoto zobrazení je Šest džizó, šest plných sochařských projevů bódhisattvy. Příkladem toho je Konjikido, „síň zlata“ v Chūson-ji chrám.
V buddhistických tradicích
Čínské tradice
Mount Jiuhua v Anhui je považován za Kṣitigarbha bodhimaṇḍa. Je to jeden ze čtyř posvátných buddhistických hor v Číně a najednou se v něm nacházelo více než 300 chrámů. Dnes je 95 z nich přístupných veřejnosti. Hora je oblíbeným cílem poutníků, kteří se věnují Kṣitigarbha.
V některých oblastech vedla směs tradičních náboženství k tomu, že Kṣitigarbha byl také považován za Taoista božstvo, i když jeho povinnosti se liší od toho, co dělá Kṣitigarbha.[Citace je zapotřebí ]
Japonské tradice
V Japonsku Kṣitigarbha, známý jako Jizo, nebo s úctou jako Ojizō-sama, je jedním z nejoblíbenějších ze všech japonských božstev. Jeho sochy jsou běžným jevem, zejména u cest a na hřbitovech.
Legenda dětského limba
Ve společné tradici spojené s Sai no Kawara (賽 の 河 原) nebo banky Řeka Sanzu, Jizo je zobrazen jako ochránce duší dětí, které jsou odsouzeny k marnému hromadění hromád kamenů, protože tyto věže jsou opakovaně svrženy. V novější verzi, jako je ta, kterou zaznamenal Lafcadio Hearn, oni démoni ničí kamenné hromádky a trápí děti a děti hledají útočiště u Jizo, který je skrývá ve svém oděvu a utěšuje je.[10] V dřívější verzi nalezené napsané v Fuji no hitoana no sōshi (富士 人 穴 草 子„Příběh jeskyně Fuji“, c. 1600 nebo starší),, c. 1600 nebo starší[A] když mrtvé děti hromadí kameny v Sai no Kawara („dětské říční peklo“), větry a plameny jsou agenti, kteří srazí kamennou věž a plamen sníží děti na zpopelněné kosti, které Jizo oživí zpět do celku Bódhisattvy (nebo démony).[11][12][b]
Tento koncept Sai no Kawara nebo dětského limbu se poprvé objevil v Otogizoshi období Muromachi,[13] a ve skutečnosti výše uvedená „Příběh jeskyně Fuji“ je jedním z takových děl od Otogizoshi.[14] Pojem byl tedy vyvinut poměrně pozdě, v post-středověku, i když byl domněle spojován s knězem Kuja (10. století).[10] Legenda Jizo a Sai no Kawara byla spojena s Kūyou a jeho byl, nebo skandování pravděpodobně někdy v 17. století, vytvoření Jizō wasan.[15] Také co se týče identifikace určitých geografických rysů, na kterých je Sai no Kawara Osorezan hora v severním Japonsku,[16] založení kultu Jizo je pozděTokugawa období ročník, počátek poloviny 18. století,[17] navzdory chrámovým brožurám (engi, nebo záznam o založení chrámů) údajného původu sahajícího do 9. století, s knězem Ennin údajně založili místo uctívání Jizo na Mt. Osore (za starých časů stylizovaný jako „hora Usori“).[18]
Ztracené těhotenství
Jizo byl uctíván jako strážce duší mizukoduše mrtvě narozených, potratila nebo potratené plody v rituálu mizuko kuyo (水 子 供養, „nabídka na zalévání dětí“).
Odstraňovač třísek
Jednou z nejznámějších forem je kult Togenuki Jizō (と げ ぬ き 地 蔵„Jizo odstraňující třísky“) se středem na Kogan-ji[19]
Nabídky
Sochy Jizo jsou někdy doprovázeny malou hromadou kamenů a oblázků, které tam dávají lidé v naději, že by to zkrátilo čas, který musí děti v podsvětí trpět.[10] (Zákon vychází z tradice stavění stupy jako akt zásluh.) Tradičně je považován za strážce dětí, zejména dětí, které zemřely před svými rodiči. Sochy lze někdy vidět v malém dětském oděvu nebo podbradnících nebo s hračkami, které tam dávají truchlící rodiče, aby pomohli svým ztraceným, a doufají, že je Jizo speciálně ochrání. Někdy tam nabídky dávají rodiče, aby poděkovali Jizovi za záchranu jejich dětí před vážnou nemocí. Jeho rysy se obvykle podobají dětem, aby se podobaly dětem, které chrání.
Silniční bůh
Jizo je považován za zachránce duší, které musí trpět v podsvětí, a jeho sochy jsou na hřbitovech běžné. Je také považován za jednoho z ochranných božstev cestujících,[19] the doosojin,[8] a sochy Jizo u silnice jsou v Japonsku běžným jevem. Hasiči jsou také věřil být pod jeho ochranou.
Tradice jihovýchodní Asie
v Theravada buddhismus, příběh o bhikkhu pojmenovaný Phra Malai s podobnými vlastnostmi jako Kṣitigarbha je dobře známý po celém světě Jihovýchodní Asie, speciálně v Thajsko a Laos. Legenda říká, že byl arhat z Srí Lanka který dosáhl velkých nadpřirozených sil svými vlastními zásluhami a meditací. Je také ctěn jako nástupce Mahāmoggallāna, Buddhův žák především pro své nadpřirozené schopnosti. V příběhu sestupuje tento zbožný a soucitný mnich Peklo dát učení a utěšit tam trpící pekelné bytosti. Také se dozví, jak jsou pekelné bytosti trestány podle jejich hříchů v různých peklech.[20]
Mantra
v Šingonský buddhismus a další školy Čínský esoterický buddhismus, mantra Kṣitigarbha pochází z části "Treasury Mantras" v Mahavairocana Tantra. Účinek této mantry produkuje „Samádhi Realm of Adamantine Indestructible Conduct. “Tato mantra je následující:[21]
namaḥ samantabuddhānāṃ, ha ha ha, sutanu svāhā[21]
嗡 , 哈哈哈 , 温 三摩 地 梭哈; 嗡 , 哈哈哈 , 溫 三摩 地 梭哈; wēng, hā hā hā, wēnsān módì suōhā
Další mantry
- Mantra eliminace pevné karmy:
ॐ प्रमर्दने स्वाहा - oṃ pramardani svāhā
- V čínštině se tato mantra nazývá miè dìngyè zhēnyán v pchin-jin (灭 定 业 真言; 滅 定 業 真言). Zní:
嗡 钵 啰 末 邻 陀 宁 娑婆 诃; 嗡 鉢 囉 末 鄰 陀 寧 娑婆訶; wēng bōluó mòlín tuóníng suōpóhē
- V čínském buddhismu je s Kṣitigarbhou spojena následující mantra:
南 无 地 藏王 菩萨; 南 無 地 藏王 菩薩; námó dìzàng wáng púsà
- V korejském buddhismu je s Kṣitigarbhou spojena následující mantra:
namo jijang bosal
- V tibetském buddhismu je s Kṣitigarbhou spojena následující mantra:
oṃ kṣitigarbha bodhisattva yaḥ
- V šingonském buddhismu je mantra používaná ve veřejných bohoslužbách:[22]
na kakaka bisanmaei sowaka オ ン カ カ カ ビ サ ン マ エ イ ソ ワ カ
- V sanskrtu:
ॐ ह ह ह विस्मये स्वाहा oṃ ha ha ha vismaye svāhā
Om! Ha ha ha! Ó úžasný! sváha!
Haiku a Senryu
蛞蝓 に | Kamenný obraz Jizo |
—Část a Senryu |
雀 の 子 | Mladí vrabci |
—Haiku od Issa 1814 |
な で し こ や | Kvetoucí růžové |
—Haiku od Issa |
秋 の 暮 | Na podzim za soumraku |
—Haiku od Buson |
V populární kultuře
- Spasitel Monk je hongkongský film z roku 1975, v němž hraje David Tang wei jako Dizang-wang a Doris lung Chun-Erh. film režíroval Liang Che-Fu.
do roku 2020 byl film skutečně digitalizován hongkonským velvyslanectvím na Filipínách a UP Film Institute (UP-cine adarna) Up-diliman.
- Vandalství sochy Jizo je ústředním tématem Skříňka, japonský horor a thriller z roku 2004, který režíroval Kei Horie.
- V roce 1988 videohře Super Mario Bros.3, Mario a Luigi získejte schopnost proměnit se v sochy Jizo po oblékání obleku Tanooki. V této podobě jsou nepropustné pro poškození, ale nemohou se hýbat. Tato schopnost se vrací ve videohře z roku 2011 Super Mario 3D Land, kde jej lze použít pouze po shromáždění listu sochy. Kromě toho se v oblasti Bowserova království v lokalitě objeví několik soch Jizo Super Mario Odyssey. Mario může zachytit určité sochy Jizo, aby vyřešil hrst hádanek.
- Ve videohře z roku 2004 Ninja Gaiden, ve vesnici hrdiny lze najít poškozenou sochu Jizo se sraženou hlavou. Pokud vyměníte hlavu, socha cintamani se stává položkou „Život bohů“, která může prodloužit vaše maximální zdraví.
Viz také
- Mizuko kuyo
- Butsu Zone, a manga ve kterém je Kṣitigarbha hlavní postavou
- Ākāśagarbha
- Přímluva
- Přímluva Krista
- Harrowing of Hell (křesťanství)
Vysvětlivky
- ^ Nejstarší existující texty jsou c. 1600 a Kimbrough (2006) používá kopii datovanou 1603 dříve ve sbírce Akagi Bunko.[11] Je však známo, že dílo existovalo do roku 1527.[11]
- ^ Přeložená verze Kimbrougha (2006) z rukopisu datovaného do roku 1603 chce v některých detailech, jako jsou děti skládající kameny do „kamenných věží“ (石の塔)a „zlý vítr“ (悪風) srazil věže a přinutil děti, aby je znovu sestavily, a poté dorazily plameny. Také Jizō Bodhisattva (地 蔵 菩薩) recituje zpěv a obnovuje kosti zpět do dětí, na rozdíl od Kimbroughovy verze.
Reference
- ^ „Kapitola 1. Sutra základních slibů bódhisattvy Ksitigarbhy“. www.sinc.sunysb.edu.
- ^ Buswell, Robert E., ed. (2014). Princetonský slovník buddhismu. Princeton University Press. str. 448.CS1 maint: další text: seznam autorů (odkaz)
- ^ Schopen, Gregory. Filiální zbožnost a mnich v praxi buddhismu: otázka „sinicizace“ z pohledu druhé strany.
- ^ Frederic, Louis. Buddhismus: Flammarion Ikonografičtí průvodci. 1995. str. 184-185
- ^ Edkins, Joseph. Čínský buddhismus. 2003. str. 225-226
- ^ A b „Ti Tsang P'usa: Ksitigarbha Bodhisattva“. Buddhanet.net. Archivovány od originál 3. ledna 2012. Citováno 2012-01-16.
- ^ 释 地 藏 金乔觉 考. Fo365.cn. Archivovány od originál 9. prosince 2011. Citováno 2012-01-16.
- ^ A b C Bargen (1992), str. 344.
- ^ Zhiru (2007). Výroba zachránce bódhisattvy: Dizang ve středověké Číně ([Online-Ausg.]. Ed.). Honolulu (T.H.): Tisková konference University of Hawai'i. str. 68. ISBN 978-0824830458.
- ^ A b C Poslyš, Lafcadio (1910). Záblesky neznámého Japonska. Lipsko: Bernhard Tauchnitz. str.16 –18.a poznámky.
- ^ A b C Kimbrough, R. Keller (2006), „Translation: The Tale of the Fuji Cave“, Japonský časopis náboženských studií, 33: 337–377, doi:10.18874 / jjrs.33.2.2006.1-22
- ^ Fuji no hitoana no sōshi (富士 人 穴 草 子) přes j-texts.com, z Nihon bungaku taikei 19 Otogizoshi, 1925.
- ^ Bargen (1992), str. 341 a poznámka 10.
- ^ Kimbrough, R. Keller (2008). Kazatelé, básníci, ženy a cesta: Izumi Shikibu a buddhistická literatura středověkého Japonska. Centrum pro japonská studia, University of Michigan. str. 102. ISBN 9781929280476.
- ^ Glassman (2012), str. 148.
- ^ Miyazaki & Williams (2001), str. 421.
- ^ Miyazaki & Williams (2001), str. 399, 401, 405
- ^ Miyazaki & Williams (2001), str. 399, 401, 409
- ^ A b Miyazaki & Williams (2001), str. 407.
- ^ Ginsburg, Henry (2000). Thajské umění a kultura: historické rukopisy ze západních sbírek. Honolulu, Havaj: Univ. of Hawaii Press. str. 92. ISBN 978-0824823672.
- ^ A b Giebel, Rolf. Vairocanābhisaṃbodhi Sutra. Berkeley: Numata Center, 2005
- ^ „Šingonský buddhismus a Jizo“. Shingon.org. Citováno 2012-01-16.[mrtvý odkaz ]
Bibliografie
- Bargen, Doris G. (1992), "Rodový k žádnému: Mizuko v Kawabata", Japonský časopis náboženských studií, 19 (4): 337–377, doi:10.18874 / jjrs.19.4.1992.337-377, JSTOR 30233481
- Bays, Jan Chozen (2002). Jizo Bodhisattva: Moderní léčení a tradiční buddhistická praxe. Tuttle Pub. ISBN 978-0-8048-3189-5.
- Bays, Jan Chozen (2003). Jizo Bodhisattva: Guardian of Children, Travelers, and Other Voyagers. Publikace Shambhala. ISBN 978-1-59030-080-0.
- Brooks, Anne Page (1981), "'Mizuko Kuyo 'a japonský buddhismus ", Japonský časopis náboženských studií, 8 (3/4): 119–147, doi:10.18874 / jjrs.8.3-4.1981.119-147, JSTOR 30233267, archivovány z originál dne 2016-03-20
- Francouzština, Frank G. (ed); Shi, Daoji (trans.) (2003). Základní sliby sutry bódhisattvy Ksitigarbhy (地 藏經), Sutra Translation Committee of the USA and Canada / The Corporate Body of the Buddha Educational Foundation Taipei, Taiwan, 2nd ed.
- Glassman, Hank (2012). Tvář Jizo: Obraz a kult ve středověkém japonském buddhismu. Honolulu: University of Hawaii Press. ISBN 978-1-59030-080-0.
- Miyazaki, Fumiko; Williams, Duncan (2001), "Rodový k žádnému: Mizuko v Kawabata", Japonský časopis náboženských studií, 28 (3/4): 399–440, JSTOR 30233481
- Moto-Sanchez, Milla Micka (2016). Jizo, Léčivé rituály a ženy v Japonsku, Japanese Journal of Religious Studies 43 (2), 307-331
- Ng, Zhiru (2007). The Making of Spasitele Bodhisattva: Dizang ve středověké Číně. University of Hawaii Press. ISBN 978-0-8248-3045-8.
- Visser, Marinus Willem de (1914). Bodhisattva Ti-Tsang (Jizo) v Číně a Japonsku, Berlín: Oesterheld
externí odkazy
- Jizo Bodhisattva - slovník fotografií japonského buddhismu
- Text Dizang z Dunhuang
- Obchod Země (Treasury) Sutra je text o Kṣitigarbha Bodhisattvě
- Buddhistická společnost pro překlad textů: Sutra minulých slibů Země ukládá bódhisattvu s komentářem ctihodného mistra Hsuan Hua