Yijing (mnich) - Yijing (monk) - Wikipedia
Yijing | |
---|---|
Portrét Yijing. | |
narozený | 635 CE |
Zemřel | 713 CE |
obsazení | budhistický mnich cestovatel |
Osobní | |
Náboženství | Buddhismus |
Vysílání seniorů | |
Učitel | Shi Huen[je zapotřebí objasnění ] |
Yijing | |||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
![]() | |||||||||
Tradiční čínština | 義淨 | ||||||||
Zjednodušená čínština | 义净 | ||||||||
| |||||||||
Buddhistický titul | |||||||||
Tradiční čínština | 三藏法師義淨 | ||||||||
Zjednodušená čínština | 三藏法师义净 | ||||||||
Doslovný překlad | Tripitaka Dharma -Master Yijing | ||||||||
| |||||||||
Zhang Wenming | |||||||||
Tradiční čínština | 張文明 | ||||||||
Zjednodušená čínština | 张文明 | ||||||||
|

Yijing (635–713 CE), dříve romanized tak jako I-ťing nebo I-tsing,[1] byl Éra tanga čínština budhistický mnich známý jako cestovatel a překladatel. Jeho popis jeho cest je důležitým zdrojem pro historii středověkých království podél námořní cesta zejména mezi Čínou a Indií Srivijaya v Indonésie. Student buddhistické univerzity v Nalanda (nyní v Bihar, Indie), byl také zodpovědný za překlad mnoha Buddhistické texty z Sanskrt a Pali do čínština.
Cesta
Srivijayi a Nalandě
Yijing se narodil Zhang Wenming. Ve věku 14 let se stal mnichem a byl jeho obdivovatelem Faxian, známý mnich, který cestoval do Indie ve 4. a 5. století n. l. Za předpokladu financování od jinak neznámého dobrodince jménem Fong se rozhodl navštívit renomovanou buddhistickou univerzitu v Nalanda, v Bihar, Indie, k dalšímu studiu Buddhismus. Cestování a Peršan loď z Guangzhou, dorazil do Srivijaya (dnešní Palembang Sumatry) po 22 dnech, kde strávil následujících šest měsíců učením Sanskrt gramatika a Malajský jazyk. On pokračoval zaznamenat návštěvy národů Malajština a Kiteh (Kedah ) a v roce 673 po deseti dnech dalšího cestování dosáhl „nahého království“ (jihozápadně od Shu ). Yijing zaznamenal svůj dojem z „Kunlunských národů“, přičemž pro malajské národy použil starověké čínské slovo. „Lidé z Kunlunu mají kudrnaté vlasy, tmavá těla, bosé nohy a oblečení sarongy. “Poté dorazil na východní pobřeží Indie, kde se setkal s vyšším mnichem a zůstal rok studovat Sanskrt. Oba později následovali skupinu obchodníků a navštívili dalších 30 knížectví. V polovině cesty do Nālandy Yijing onemocněl a nemohl chodit; skupina ho postupně zanechala. Šel do Nálandy, kde pobýval 11 let.
Návrat do Srivijaya
V roce 687 se Yijing zastavil v království Srivijaya na své cestě zpět do Tang China. Toho času, Palembang bylo centrem buddhismu, kde se scházeli zahraniční učenci, a Yijing tam zůstal dva roky, aby překládal původní sanskrtská buddhistická písma do čínštiny. V roce 689 se vrátil do Guangzhou získat inkoust a papíry (poznámka: Srivijaya pak neměl papír a inkoust) a ve stejném roce se vrátil zpět do Srivijaya.
Návrat do Číny
V roce 695 dokončil všechny překladatelské práce a nakonec se vrátil do Číny v Luoyang, a císařovna ho přijala zpět Wu Zetian. Jeho celková cesta trvala 25 let. Přivezl asi 400 buddhistických textů přeložených do čínštiny.[2][3] Zpráva o buddhismu zaslaná z jižních moří a Buddhistická mnichova pouť dynastie Tchang jsou dva z nejlepších turistických deníků v Pekingu, popisující jeho dobrodružnou cestu do Srivijaya a Indie, zprávy o indické společnosti, životním stylu různých místních národů a další.
Distribuce buddhistických tradic
Ve velké většině oblastí v Indii Yijing píše, že tam byli stoupenci obou „vozidel“ (Skt. Yana ), přičemž někteří buddhisté cvičili podle „Hinayana "a další cvičící podle Mahayana.[4] Popisuje však severní Indii a většinu ostrovů jižních moří (tj. Sumatra, Jáva atd.) jako zásadně „Hīnayāna“. Naproti tomu buddhisté v Číně a Malayu jsou popisováni jako v zásadě navazující na Mahāyānu.[5]
Yijing psal o vztahu mezi různými „vozidly“ a rané buddhistické školy v Indii. Napsal: „Na Západě existuje řada útvarů škol, které mají různý původ, ale existují pouze čtyři hlavní školy s nepřetržitou tradicí.“ Tyto školy jsou jmenovitě Mahāsāṃghika, Sthavira, Mulasarvastivada, a Saṃmitīya nikāyas.[6] Vysvětluje jejich doktrinální příslušnost a poté píše: „Která ze čtyř škol by měla být seskupena s Mahāyānou nebo s Hīnayānou není stanoveno.“ To znamená, že mezi klášterní sektou neexistovala jednoduchá korespondence a to, zda se její členové naučili učení „Hīnayāna“ nebo „Mahāyāna“.[7]
Buddhismus v Srivijaya

Yijing ocenil vysokou úroveň buddhistického stipendia ve Srivijaya a doporučil čínským mnichům, aby tam studovali před cestou do indické Nalandy.
V opevněném městě Bhoga je buddhistických kněží více než 1 000, jejichž mysl je zaměřena na učení a osvědčené postupy. Vyšetřují a studují všechny předměty, které existují stejně jako v Indii; pravidla a ceremonie se nijak neliší. Pokud si čínský kněz přeje jít na Západ, aby si vyslechl a přečetl původní písma, měl by tu zůstat jeden nebo dva roky a procvičovat správná pravidla ....
Yijingovy návštěvy Srivijaya mu poskytly příležitost setkat se s ostatními, kteří přišli z jiných sousedních ostrovů. Podle něj se jávské království Ho-ling nacházelo na východ od města Bhoga ve vzdálenosti, kterou bylo možné překlenout čtyř nebo pětidenní cestou po moři. Napsal také, že buddhismus vzkvétal na ostrovech jihovýchodní Asie. „Mnoho králů a náčelníků na ostrovech jižního moře obdivuje a věří v buddhismus a jejich srdce spočívá v hromadění dobrých činů.“
Překlady do čínštiny
Yijing přeložil více než 60 textů do čínštiny, včetně:
- Mūlasarvāstivāda Vinaya (一切 有 部 毗 奈耶)
- Zlaté světlo sútra (金光明 最 勝 王 經) v roce 703
- Diamond Sutra (能 斷 金剛 般若 波羅蜜 多 經, T. 239) v 703
- Sūtra původních slibů léčebného Buddhy Radia Lapis Lazuli a sedmi minulých Buddhů (藥師 琉璃 光 七佛 本 願 功德 經, T. 451), 707
- Avadanas (譬喻 經) v 710
Viz také
Reference
Citace
- ^ Schoff, Wilfred Harvey, ed. (1912), Periplus Erythraeanského moře, Philadelphia: Obchodní muzeum, str.213.
- ^ 南海 寄 歸 內 法 傳 Zpráva o buddhismu zaslaná z jižních moří
- ^ 大唐 西域 求 法 高僧傳 Buddhistická mnichova pouť dynastie Tchang
- ^ Yijing. Takakusu, J. (tr.) Záznam buddhistického náboženství praktikovaného v Indii a na Malajském souostroví. 1896. str. xxv
- ^ Yijing. Takakusu, J. (tr.) Záznam buddhistického náboženství praktikovaného v Indii a na Malajském souostroví. 1896. str. xxv
- ^ Walser, Joseph (2005) Nagarjuna v kontextu: Mahayana buddhismus a raná indická kultura: str. 41
- ^ Walser, Joseph (2005) Nagarjuna v kontextu: Mahayana buddhismus a raná indická kultura: str. 41-42
Bibliografie
- Dutt S, Buddhističtí mniši a kláštery v Indii, s překladem pasáží (daných Latikou Lahiri S. Duttovi, viz poznámka 2 s. 311) z Yijingovy knihy: Buddhističtí poutníci z dynastie Tchang jako příloha. Londýn, 1952
- I-Tsing, Záznam buddhistického náboženství: Jak se praktikuje v Indii a na Malajském souostroví (671–695 n. L.), Přeložil J. Takakusu, Clarendon press 1896. Dotisk. Nové Dillí, AES, 2005, ISBN 81-206-1622-7. Internetový archiv
- I-Tsing, Čínští mniši v Indii, biografie významných mnichů, kteří šli do západního světa hledat zákon během dynastie Velké tangPřeložil Latika Lahiri, Dillí atd.: Motilal Banarsidass, 1986
- Sen, T. (2006). Cestovní záznamy čínských poutníků Faxian, Xuanzang a Yijing, Education About Asia 11 (3), 24-33
- Weerawardane, Prasani (2009). Journey to the West: Dusty Roads, Stormy Seas and Transcendence, biblioasia 5 (2), 14-18
- Yijing, Rongxi, Li, transl. (2000). Záznam vnitřního zákona odeslaného domů z jižních moří, Berkeley CA: Bukkyo Dendo Kyokai. ISBN 1-886439-09-5