Yijing (mnich) - Yijing (monk) - Wikipedia

Yijing
Yi Jing.JPG
Portrét Yijing.
narozený635 CE
Fanyang (Yanjing ), Říše Tang
Zemřel713 CE
Chang'an (Nyní Xi'an )
obsazeníbudhistický mnich cestovatel
Osobní
NáboženstvíBuddhismus
Vysílání seniorů
UčitelShi Huen[je zapotřebí objasnění ]
Yijing
Buddhistické klášterní tradice jižní Asie.jpg
Tradiční čínština義淨
Zjednodušená čínština义净
Buddhistický titul
Tradiční čínština三藏法師義淨
Zjednodušená čínština三藏法师义净
Doslovný překladTripitaka Dharma -Master Yijing
Zhang Wenming
Tradiční čínština張文明
Zjednodušená čínština张文明
Cestovní mapa Yijing ze 7. století.
V tomhle čínské jméno, rodinné jméno je Zhang.

Yijing (635–713 CE), dříve romanized tak jako I-ťing nebo I-tsing,[1] byl Éra tanga čínština budhistický mnich známý jako cestovatel a překladatel. Jeho popis jeho cest je důležitým zdrojem pro historii středověkých království podél námořní cesta zejména mezi Čínou a Indií Srivijaya v Indonésie. Student buddhistické univerzity v Nalanda (nyní v Bihar, Indie), byl také zodpovědný za překlad mnoha Buddhistické texty z Sanskrt a Pali do čínština.

Cesta

Srivijayi a Nalandě

Yijing se narodil Zhang Wenming. Ve věku 14 let se stal mnichem a byl jeho obdivovatelem Faxian, známý mnich, který cestoval do Indie ve 4. a 5. století n. l. Za předpokladu financování od jinak neznámého dobrodince jménem Fong se rozhodl navštívit renomovanou buddhistickou univerzitu v Nalanda, v Bihar, Indie, k dalšímu studiu Buddhismus. Cestování a Peršan loď z Guangzhou, dorazil do Srivijaya (dnešní Palembang Sumatry) po 22 dnech, kde strávil následujících šest měsíců učením Sanskrt gramatika a Malajský jazyk. On pokračoval zaznamenat návštěvy národů Malajština a Kiteh (Kedah ) a v roce 673 po deseti dnech dalšího cestování dosáhl „nahého království“ (jihozápadně od Shu ). Yijing zaznamenal svůj dojem z „Kunlunských národů“, přičemž pro malajské národy použil starověké čínské slovo. „Lidé z Kunlunu mají kudrnaté vlasy, tmavá těla, bosé nohy a oblečení sarongy. “Poté dorazil na východní pobřeží Indie, kde se setkal s vyšším mnichem a zůstal rok studovat Sanskrt. Oba později následovali skupinu obchodníků a navštívili dalších 30 knížectví. V polovině cesty do Nālandy Yijing onemocněl a nemohl chodit; skupina ho postupně zanechala. Šel do Nálandy, kde pobýval 11 let.

Návrat do Srivijaya

V roce 687 se Yijing zastavil v království Srivijaya na své cestě zpět do Tang China. Toho času, Palembang bylo centrem buddhismu, kde se scházeli zahraniční učenci, a Yijing tam zůstal dva roky, aby překládal původní sanskrtská buddhistická písma do čínštiny. V roce 689 se vrátil do Guangzhou získat inkoust a papíry (poznámka: Srivijaya pak neměl papír a inkoust) a ve stejném roce se vrátil zpět do Srivijaya.

Návrat do Číny

V roce 695 dokončil všechny překladatelské práce a nakonec se vrátil do Číny v Luoyang, a císařovna ho přijala zpět Wu Zetian. Jeho celková cesta trvala 25 let. Přivezl asi 400 buddhistických textů přeložených do čínštiny.[2][3] Zpráva o buddhismu zaslaná z jižních moří a Buddhistická mnichova pouť dynastie Tchang jsou dva z nejlepších turistických deníků v Pekingu, popisující jeho dobrodružnou cestu do Srivijaya a Indie, zprávy o indické společnosti, životním stylu různých místních národů a další.

Distribuce buddhistických tradic

Ve velké většině oblastí v Indii Yijing píše, že tam byli stoupenci obou „vozidel“ (Skt. Yana ), přičemž někteří buddhisté cvičili podle „Hinayana "a další cvičící podle Mahayana.[4] Popisuje však severní Indii a většinu ostrovů jižních moří (tj. Sumatra, Jáva atd.) jako zásadně „Hīnayāna“. Naproti tomu buddhisté v Číně a Malayu jsou popisováni jako v zásadě navazující na Mahāyānu.[5]

Yijing psal o vztahu mezi různými „vozidly“ a rané buddhistické školy v Indii. Napsal: „Na Západě existuje řada útvarů škol, které mají různý původ, ale existují pouze čtyři hlavní školy s nepřetržitou tradicí.“ Tyto školy jsou jmenovitě Mahāsāṃghika, Sthavira, Mulasarvastivada, a Saṃmitīya nikāyas.[6] Vysvětluje jejich doktrinální příslušnost a poté píše: „Která ze čtyř škol by měla být seskupena s Mahāyānou nebo s Hīnayānou není stanoveno.“ To znamená, že mezi klášterní sektou neexistovala jednoduchá korespondence a to, zda se její členové naučili učení „Hīnayāna“ nebo „Mahāyāna“.[7]

Buddhismus v Srivijaya

Hlavní článek: Srivijaya
Vyobrazení poutníka 7. století I-Tsing (Yi Jing), který navštívil Srivijaya. Zobrazeno v Kedatuan Sriwijaya dočasná výstava, listopad 2017, v Indonéské národní muzeum.

Yijing ocenil vysokou úroveň buddhistického stipendia ve Srivijaya a doporučil čínským mnichům, aby tam studovali před cestou do indické Nalandy.

V opevněném městě Bhoga je buddhistických kněží více než 1 000, jejichž mysl je zaměřena na učení a osvědčené postupy. Vyšetřují a studují všechny předměty, které existují stejně jako v Indii; pravidla a ceremonie se nijak neliší. Pokud si čínský kněz přeje jít na Západ, aby si vyslechl a přečetl původní písma, měl by tu zůstat jeden nebo dva roky a procvičovat správná pravidla ....

Yijingovy návštěvy Srivijaya mu poskytly příležitost setkat se s ostatními, kteří přišli z jiných sousedních ostrovů. Podle něj se jávské království Ho-ling nacházelo na východ od města Bhoga ve vzdálenosti, kterou bylo možné překlenout čtyř nebo pětidenní cestou po moři. Napsal také, že buddhismus vzkvétal na ostrovech jihovýchodní Asie. „Mnoho králů a náčelníků na ostrovech jižního moře obdivuje a věří v buddhismus a jejich srdce spočívá v hromadění dobrých činů.“

Překlady do čínštiny

Yijing přeložil více než 60 textů do čínštiny, včetně:

  • Mūlasarvāstivāda Vinaya (一切 有 部 毗 奈耶)
  • Zlaté světlo sútra (金光明 最 勝 王 經) v roce 703
  • Diamond Sutra (能 斷 金剛 般若 波羅蜜 多 經, T. 239) v 703
  • Sūtra původních slibů léčebného Buddhy Radia Lapis Lazuli a sedmi minulých Buddhů (藥師 琉璃 光 七佛 本 願 功德 經, T. 451), 707
  • Avadanas (譬喻 經) v 710

Viz také

Reference

Citace

  1. ^ Schoff, Wilfred Harvey, ed. (1912), Periplus Erythraeanského moře, Philadelphia: Obchodní muzeum, str.213.
  2. ^ 南海 寄 歸 內 法 傳 Zpráva o buddhismu zaslaná z jižních moří
  3. ^ 大唐 西域 求 法 高僧傳 Buddhistická mnichova pouť dynastie Tchang
  4. ^ Yijing. Takakusu, J. (tr.) Záznam buddhistického náboženství praktikovaného v Indii a na Malajském souostroví. 1896. str. xxv
  5. ^ Yijing. Takakusu, J. (tr.) Záznam buddhistického náboženství praktikovaného v Indii a na Malajském souostroví. 1896. str. xxv
  6. ^ Walser, Joseph (2005) Nagarjuna v kontextu: Mahayana buddhismus a raná indická kultura: str. 41
  7. ^ Walser, Joseph (2005) Nagarjuna v kontextu: Mahayana buddhismus a raná indická kultura: str. 41-42

Bibliografie

externí odkazy