Lineage (buddhismus) - Lineage (Buddhism) - Wikipedia
Část série na |
Buddhismus |
---|
![]() |
|
Část série na |
Mahāyāna buddhismus |
---|
![]() |
Část série na |
Tibetský buddhismus |
---|
![]() |
Historie a přehled |
A linie v Buddhismus je linie přenosu buddhistického učení, která je "teoreticky vysledována zpět k" Buddha sám."[1] Potvrzení o přenosu může být ústní nebo ověřené v dokumentech. Několik odvětví buddhismu, včetně Chan (počítaje v to Zen a Seon ) a Tibetský buddhismus vést záznamy o svých historických učitelích. Tyto záznamy slouží jako potvrzení pro žijící exponenty tradice.
Historická autenticita buddhistické linie je sporná. Stephen Batchelor tvrdí, když hovoříme o konkrétně japonské linii zenu, „historičnost této„ linie “jednoduše nevydrží kritické zkoumání.“[2] Erik Storlie poznamenal, že přenos „je z historických důvodů prostě falešný“.[3] Edward Conze řekl: „velká část tradic rané historie Chan je vynálezem pozdějšího věku.“[4]
Vinaya
V linii rodu vinaya, požadavky na svěcení jako a bhikkhu („mnich“) nebo a bhikkhuni („Jeptiška“) zahrnuje přítomnost nejméně pěti dalších mnichů, z nichž jeden musí být plně vysvěceným učitelem a další acharya (učitel). Tato linie pro vysvěcení bhikshunisů vyhynula v Theravada škola a v Tibetský buddhismus. Proto kdy śrāmaṇerikās jako Tenzin Palmo chtěla úplné vysvěcení, musela cestovat Hongkong.
Mahasiddha
Počty řádků v Mahasiddha tradice nemusí nutně pocházet z Gautama Buddhy, ale jsou nakonec zakotveny, stejně jako všechny buddhistické linie, v Adi-Buddha.
Chan a Zen linie
Stavba linií
Myšlenka patriarchální linie v Chan buddhismu sahá až do epitaf pro Fărú (法 如 638–689), žáka 5. patriarchy Hóngrĕna (弘忍 601–674). V Dlouhý svitek pojednání o dvou vchodech a čtyřech praktikách a Pokračující biografie významných mnichů, Daoyu a Huike jsou jedinými výslovně identifikovanými žáky Bodhidharmy. Epitaf dává rodovou linii a identifikuje Bódhidharmu jako prvního patriarchu.[5][6]
V 6. století byly shromážděny biografie slavných mnichů. Z tohoto žánru byla vyvinuta typická linie Chan:
Tyto slavné biografie byly nesektářské. Životopisná díla Ch'an si však kladla za cíl ustanovit Ch'an jako legitimní školu buddhismu vysledovatelnou k jeho indickému původu a současně prosazovat určitou formu Ch'an. Historická přesnost byla pro překladače málo důležitá; staré legendy se opakovaly, nové příběhy byly vymýšleny a opakovány, dokud se také nestaly legendami.[7]
D. T. Suzuki tvrdí, že růst popularity Chana během 7. a 8. století přitahoval kritiku, že neměl „žádné autorizované záznamy o jeho přímém přenosu od zakladatele buddhismu“ a že Chanovi historici Bodhidharma 28. patriarcha buddhismu v reakci na tyto útoky.[8]
Šest patriarchů
Nejstarší linie popisovaly linii od Bodhidharmy po Huineng. Neexistuje žádný obecně přijímaný 7. čínský patriarcha.[9]
Hlavní učitelé tradic Chan, Zen a Seon jsou v anglických překladech běžně známí jako „Patriarchové Přesnější terminologie by však byla „Předci“ nebo „Zakladatelé“ (čínština : 祖; pchin-jin : zǔ) a „Rodoví mistři“ nebo „Zakládající mistři“ (čínština : 祖師), protože běžně používané čínské výrazy jsou genderově neutrální. Jsou známy různé záznamy různých autorů, které dávají variace přenosových linek:
Pokračující biografie významných mnichů Xù gāosēng zhuàn 續 高僧傳 z Dàoxuān 道 宣 (596-667) | Záznam přenosu Dharma-Jewel Chuán fǎbǎo jì 傳 法寶 記 of Dù Fěi 杜 胐 | Historie mistrů a učedníků Laṅkāvatāra-Sūtra Léngqié shīzī jì 楞伽 師資 紀 記 z Jìngjué 淨 覺 (asi 683 - asi 650) | Xiǎnzōngjì 显宗 记 Shénhuì 神 会 | |
1 | Bodhidharma | Bodhidharma | Bodhidharma | Bodhidharma |
2 | Huìkě 慧 可 (487 - 593) | Dàoyù 道 育 | Dàoyù 道 育 | Dàoyù 道 育 |
Huìkě 慧 可 (487 - 593) | Huìkě 慧 可 (487 - 593) | Huìkě 慧 可 (487 - 593) | ||
3 | Sēngcàn 僧璨 (d. 606) | Sēngcàn 僧璨 (d. 606) | Sēngcàn 僧璨 (d. 606) | Sēngcàn 僧璨 (d. 606) |
4 | Dàoxìn 道 信 (580 - 651) | Dàoxìn 道 信 (580 - 651) | Dàoxìn 道 信 (580 - 651) | Dàoxìn 道 信 (580 - 651) |
5 | Hóngrěn 60 (601 - 674) | Hóngrěn 60 (601 - 674) | Hóngrěn 60 (601 - 674) | Hóngrěn 60 (601 - 674) |
6 | - | Fǎrú 法 如 (638-689) | Yuquan Shenxiu 神秀 (606 - 706) | Huìnéng 慧能 (638-713) |
Yuquan Shenxiu 神秀 (606 - 706) 神秀 | Xuánzé 玄 賾 | |||
7 | - | - | - | Xuánjué 玄覺 (665-713) |
Kontinuální linie od Gautama Buddhy
Nakonec se tyto popisy linie vyvinuly v souvislou linii od Gautama Buddhy po Bódhidharmu. Myšlenka linie původu z Gautamy je základem charakteristické tradice Chanovy linie.
Podle Píseň osvícení (證 道 歌 Zhèngdào gē) od Yǒngjiā Xuánjué (665-713),[10] jeden z hlavních učedníků Huineng Bodhidharma byl 28. patriarchou buddhismu v linii původu z Gautama Buddhy prostřednictvím svého žáka Mahākāśyapa:
Mahakashyapa byl první, který vedl linii přenosu;
Dvacet osm otců ho následovalo na Západě;
Lampa byla poté přenesena přes moře do této země;
A Bodhidharma se zde stala Prvním otcem
Jak všichni víme, jeho plášť přešel přes šest otců,A jimi přišlo mnoho myslí vidět Světlo.[11]
The Denkoroku dává 28 patriarchů v tomto přenosu,[12][13] a 53 celkově:
Sanskrt | čínština | vietnamština | japonský | korejština | |
1 | Mahākāśyapa | 摩訶 迦葉 / Móhējiāyè | Ma-Ha-Ca-Diếp | Makakashō | 마하 가섭 / Mahagasŏp |
2 | Andananda | 阿 難陀 (阿難) / Ānántuó (Ānán) | A-Nan-Đà (A-Nan) | Ananda (Anan) | 아난다 (아난) / Ananda (Anan) |
3 | Śānavāsa | 商 那 和 修 / Shāngnàhéxiū | Čt-Na-Hòa-Tu | Shōnawashu | 상나 화수 / Sangnahwasu |
4 | Upagupta | 優婆 掬 多 / Yōupójúduō | Ưu-Ba-Cúc-Đa | Ubakikuta | Up 국다 / Upakukta |
5 | Dhrtaka | 提多迦 / Dīduōjiā | Đề-Đa-Ca | Daitaka | Ch 가 / Chedaga |
6 | Miccaka | 彌 遮 迦 / Mízhējiā | Di-Dá-Ca | Mišaka | Mich 차가 / Michaga |
7 | Vasumitra | 婆 須 密 (婆 須 密 多) / Póxūmì (Póxūmìduō) | Bà-Tu-Mật (Bà-Tu-Mật-Đa) | Bashumitsu (Bashumitta) | Pas / Pasumilta |
8 | Buddhanandi | 浮 陀 難 提 / Fútuónándī | Phật-Đà-Nan-Đề | Buddanandai | 불타 난제 / Pŭltananje |
9 | Buddhamitra | 浮 陀 密 多 / Fútuómìduō | Phục-Đà-Mật-Đa | Buddamitta | 복태 밀다 / Puktaemilda |
10 | Pārśva | 波 栗 濕 縛 / 婆 栗 濕婆 (脅 尊者) / Bōlìshīfú / Pólìshīpó (Xiézūnzhě) | Ba-Lật-Thấp-Phược / Bà-Lật-Thấp-Bà (Hiếp-Tôn-Giả) | Barishiba (Kyōsonja) | 파률 습박 (협 존자) / P'ayulsŭppak (Hyŏpjonje) |
11 | Punyayaśas | 富 那夜 奢 / Fùnàyèshē | Phú-Na-Dạ-Xa | Funayasha | Pun 야사 / Punayasa |
12 | Ānabodhi / Aśvaghoṣa | 阿 那 菩提 (馬鳴) / ànàpútí (Mǎmíng) | A-Na-Bồ-Đề (Ma-Minh) | Anabotei (Memyo) | 아슈 바고 샤 (마명) / Asyupakosya (Mamyŏng) |
13 | Kapimala | 迦 毘 摩羅 / Jiāpímóluó | Ca-Tỳ-Ma-La | Kabimora (Kabimara) | Kab 마라 / Kabimara |
14 | Nāgārjuna | 那伽 閼 剌 樹 那 (龍樹) / Nàqiéèlàshùnà (Lóngshù) | Na-Già-Át-Lạt-Thụ-Na (Long-Thọ) | Nagaarajuna (Ryūju) | 나가 알랄 수나 (용수) / Nakaallalsuna (Yongsu) |
15 | Adryadeva / Kānadeva | 迦 那 提婆 / Jiānàtípó | Ca-Na-Đề-Bà | Kanadaiba | 가나 제바 / Kanajeba |
16 | Rāhulata | 多 多 / Luóhóuluóduō | La-Hầu-La-Đa | Ragorata | 라후라 다 / Rahurada |
17 | Sanghānandi | 僧伽 難 提 / Sēngqiénántí | Tăng-Già-Nan-Đề | Sōgyanandai | 승가 난제 / Sŭngsananje |
18 | Sanghayaśas | 僧伽 舍 多 / Sēngqiéshèduō | Tăng-Già-Da-Xá | Sógyayasha | 가야 사다 / Kayasada |
19 | Kumārata | 鳩 摩羅 多 / Jiūmóluóduō | Cưu-Ma-La-Đa | Kumorata (Kumarata) | 구마 라다 / Kumarada |
20 | Śayata / Jayata | 闍 夜 多 / Shéyèduō | Xà-Dạ-Đa | Shayata | 다 다 / Sayada |
21 | Vasubandhu | 婆 修 盤 頭 (世 親) / Póxiūpántóu (Shìqīn) | Bà-Tu-Bàn-Đầu (Thế-Thân) | Bashubanzu (Sejin) | 바 수반 두 (세친) / Pasubandu (Sečin) |
22 | Manorhita | 摩拏羅 / Mónáluó | Ma-Noa-La | Manura | Man 나라 / Manara |
23 | Haklenayaśas | 鶴 勒 那 (鶴 勒 那夜 奢) / Hèlènà (Hèlènàyèzhě) | Hạc-Lặc-Na | Kakurokuna (Kakurokunayasha) | 학 륵나 / Haklŭkna |
24 | Simhabodhi | 師 子 菩提 / Shīzǐpútí | Sư-Tử-Bồ-Đề / Sư-Tử-Trí | Shishibodai | 사자 / Saja |
25 | Vasiasita | 婆 舍 斯 多 / Póshèsīduō | Bà-Xá-Tư-Đa | Bashashita | Pas 사다 / Pasasada |
26 | Punyamitra | 不如 密 多 / Bùrúmìduō | Bất-Như-Mật-Đa | Funyomitta | 불여 밀다 / Punyŏmilta |
27 | Prajñātāra | 般若 多 羅 / Bānruòduōluó | Bát-Nhã-Đa-La | Hannyatara | 반야다라 / Panyadara |
28 | Dharma / Bodhidharma | Ta Mo / 菩提 達磨 / Pútídámó | Đạt-Ma / Bồ-Đề-Đạt-Ma | Daruma / Bodaidaruma | Tal Ma / Por 달마 / Poridalma |
Přenos do Japonska
Je zaznamenáno dvacet čtyři různých linií zenu, které se přenášejí do Japonska. Pouze tři přežili dodnes. Soto byl předán do Japonska Dógene, který cestoval do Čína pro trénink Chan ve 13. století. Po přijetí Přenos dharmy v Caodongská škola, se vrátil do Japonska a založil linii tam, kde se tomu říká Soto.
The Linji škola byl také několikrát přenesen do Japonska, kde je Škola Rinzai.
Jodo Shinshū
v Jodo Shinshū „„ Patriarcha “označuje sedm indických, čínských a japonských mistrů před jejím zakladatelem, Shinran.
Tibetský buddhismus
14 dalajlama, v předmluvě k Karmapa: Posvátné proroctví[14] uvádí:
V kontextu tibetského buddhismu význam linie přesahuje daleko za obvyklý smysl určité linie dědičnosti nebo původu. Rodová linie je posvátná důvěra, jejímž prostřednictvím je zachována neporušenost Buddhova učení neporušená při přenosu z jedné generace na druhou. Zásadním článkem, skrze který je živena a udržována duchovní tradice, je hluboké spojení mezi osvíceným pánem a dokonale oddaným učedníkem. Vztah pán-žák je považován za nesmírně posvátný všemi hlavními školami tibetského buddhismu.
Karma Kagjü
Držení linie
Wallace[15] vykresluje do angličtiny citaci Karma Chagme (Wylie: karma chags med, fl. 17. století), který obsahuje vložený citát připisovaný Náropa (956-1041 CE):
Zásadní, primární kvalifikaci duchovního mentora uvádí Naropa: „Kvalifikace duchovního mentora je, že má rodovou linii.“
Jediný význam řeči Vajra [Wylie: rDo rje'i gsungs dgongs pa gcig pa] uvádí: „V linii svaté Dharmy existuje velká hloubka.“ Skutečná linie realizace této Dharmy, která přenáší požehnání,[A] je nepřerušený růženec Buddhů ... “.[17]
Zachování linií
Gyatrul (b. 1924),[18] ve smyslu Karma Chagme, sděluje Dilgo Khyentse 's'samaya ', pracovitost a pokora při přijímání Vajrayana zmocnění, lineární Přenos dharmy a příčka, jak je vykreslen do angličtiny uživatelem Wallace (Chagmé et al., 1998: str. 21):
Pokud jde o orální přenos, není to problém, i když je linie nečistá. Dilgo Khyentse Rinpočhe často vyhledával a přijímal jakýkoli ústní přenos, o kterém si myslel, že je na pokraji zmizení. Nezáleželo na tom, kdo to dává. Dostal ho a na oplátku jej předal, aby se ujistil, že rodová linie zůstala neporušená.[19]
Chöd
Chöd je pokročilá duchovní praxe známá jako „Prořezávání ega“.[20] Tato praxe, založená na Prajnaparamita sutra, používá specifické meditace a tantrický rituál.
Je jich několik hagiografický zprávy o tom, jak chöd přišel do Tibetu.[21] Jeden namtar (hagiography) tvrdí, že krátce poté Kamalaśīla vyhrál svou slavnou debatu s Moheyan Kamalaśīla uzákonil, zda by Tibet měl přijmout „náhlou“ cestu k osvícení, nebo vlastní „postupnou“ cestu. phowa, přenos jeho mindstream animovat mrtvolu znečištěnou nákazou, aby se bezpečně pohnulo nebezpečí, které představuje. Jelikož byl mentální proud Kamalaśīly zaměstnán jinak, jmenoval se mahasiddha Dampa Sangye narazil na volné místo Kuten neboli „fyzický základ“ Kamalaśīly. Dampa Sangye nebyl karmicky požehnán estetickou tělesnou formou, a když našel velmi hezké a zdravé prázdné tělo Kamalaśīly, které považoval za nově mrtvou čerstvou mrtvolu, použil phowu k přenosu vlastního proudu mysli do těla Kamalaśīly. Mindstream Dampa Sangye v Kamalaśīlově těle pokračoval ve výstupu do Himalájí, a tím přenášel Pacifikaci učení utrpení a indickou podobu Chödu, která přispěla k Mahamudra Chödu Machig Labdrön. Proud mysli Kamalaśīly se nemohl vrátit ke svému Kuten a tak byl donucen vstoupit do uvolněného těla Dampa Sangye.[22][23]
Viz také
Poznámky
- ^ „V buddhistickém kontextu by pojem požehnání neměl být chápán ve smyslu milosti, jako v případě teistických náboženství. Spíše se týká pocitu přijímané inspirace ... který transformuje nebo probouzí potenciály, které jsou vlastní jednotlivci mentální kontinuum. Tedy tibetské slovo byin-rlabs se vykládá v tom smyslu: „být transformován prostřednictvím inspirující velkoleposti“. “[16]
Reference
- ^ Haskel 2001, str. 2.
- ^ Batchelor, Stephen (Zima 2000). „Poučení z historie“. Tříkolka: The Buddhist Review. 10 (2). Citováno 25. dubna 2015.
- ^ Storlie, Erik (8. února 2011). „Klamné linie: Eido Shimano Roshi, přenos Dharmy a americký zen“. Zametání zenu. Citováno 25. dubna 2015.
- ^ Conze, Edward (2003). Buddhismus: jeho podstata a vývoj. Courier Corporation. p. 201. ISBN 9780486430959.
- ^ Dumoulin 1993, str. 37.
- ^ Cole 2009, str. 73–114.
- ^ Yampolski 2003, str. 5-6.
- ^ Suzuki 1949, str. 168.
- ^ 禪宗 第七 祖 之 爭 的 文獻 研究
- ^ Chang 1967.
- ^ Suzuki 1948, str. 50.
- ^ Cook 2003.
- ^ Diener 1991, str. 266.
- ^ Karmapa: Posvátné proroctví. New York: Kagyu Thubten Choling Publikační výbor. 1999.
- ^ Chagmé et al., 1998: str. 22
- ^ Padmasambhava (složen); Terton Karma Lingpa (odhaleno); Gyurme Dorje (přeloženo); Graham Coleman (editor); Thupten Jinpa (editor) s 14. dalajláma (úvod) (2005, 2006). Tibetská kniha mrtvých. První kompletní překlad. Strand, Londýn, Velká Británie: Penguin Books. ISBN 978-0-14-045529-8, str. 448
- ^ Chagmé, Karma (autor, překladač); Gyatrul Rinpočhe (komentář) & Wallace, B. Alan (překladatel) (1998). Prostorná cesta ke svobodě: Praktické pokyny ke spojení Mahamudry a Atiyogy. Ithaca, New York, USA: Publikace Shambhala. ISBN 978-1-55939-071-2; ISBN 1-55939-071-9, str.22
- ^ Zdroj: „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 29. 12. 2008. Citováno 2009-03-25.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz) (přístup: středa 25. března 2009)
- ^ Chagmé, Karma (autor, překladač); Gyatrul Rinpočhe (komentář) & Wallace, B. Alan (překladatel) (1998). Prostorná cesta ke svobodě: Praktické pokyny ke spojení Mahamudry a Atiyogy. Ithaca, New York, USA: Publikace Shambhala. ISBN 978-1-55939-071-2; ISBN 1-55939-071-9, str.21
- ^ Rinpočhe, Yangthang (1991). „Chod - Prořezávání ega“. Citováno 2009-06-04.
- ^ Edou, Jérôme (1996). Machig Labdrön a Chödovy základy. Publikace Snow Lion. ISBN 978-1-55939-039-2.
- ^ Thrangu, Khenchen & Klonk, Christoph (překladatel) & Hollmann, Gaby (editor a anotátor) (2006). Chod - Úvod a několik postupů. Zdroj: [1] (přístup: 2. listopadu 2007)
- ^ „Tantrický glosář“. Archivovány od originál dne 30.01.2016. Citováno 2007-11-15.
Zdroje
- Chang, Chung-Yuan (1967), „Ch'an buddhismus: logický a nelogický“, Filozofie Východu a Západu, Philosophy East and West, Vol. 17, č. 1/4, 17 (1/4): 37–49, doi:10.2307/1397043, JSTOR 1397043, archivovány z originál dne 2011-05-24, vyvoláno 2012-08-22
- Cole, Alan (2009), Fathering Your Father: The Zen of Fabrication in Tang Buddhism, Berkeley, Los Angeles, Londýn: University of California Press, ISBN 978-0-520-25485-5
- Cook, Francis Dojun (2003), Transmitting the Light: Den Master of Keizan's Denkoroku, Boston: Wisdom Publications
- Diener, Michael S .; a přátelé (1991), Shambhala slovník buddhismu a zenu, Boston: Shambhala
- Dumoulin, Heinrich (1993), "Brzy čínský zen znovu přezkoumán: doplněk k Zen buddhismus: Historie" (PDF), Japonský časopis náboženských studií, 20 (1): 31–53, doi:10.18874 / jjrs.20.1.1993.31-53, ISSN 0304-1042, archivovány z originál (PDF) dne 04.03.2009
- Haskel, Peter (2001). Letting Go: The Story of Zen Master Tōsui. University of Hawaii Press. ISBN 0-8248-2440-7.
- Suzuki, D.T. (1949), Pokusy o zen-buddhismus, New York: Grove Press, ISBN 0-8021-5118-3
- Yampolski, Philip (2003), Chan. Historická skica. In: Buddhistická spiritualita. Později Čína, Korea, Japonsko a moderní svět; editoval Takeuchi Yoshinori, Dillí: Motilal Banarsidass
externí odkazy
- Počty řádků a historie buddhismu
- Chö / Chöd / Počty řádků spojené s Machigem Labdrönem
- Školy zenového buddhismu ve virtuální knihovně zenového buddhismu na WWW
- Předkové zenu v Číně - Pět domů
- Caodong a Linji počet řádků současného mistra Chan Sheng-yen
- Buddhističtí mistři