Mahavairocana Tantra - Mahavairocana Tantra - Wikipedia

The Garbhadhātu maṇḍala jak se používá v Śubhakarasiṃha učení z Mahāvairocana Tantra. Vairocana se nachází ve středu.

The Mahāvairocana Tantra (tradiční čínština: 大 毘盧遮那 成佛 神 變 加 持 經; ; pchin-jin: Dà Pílúzhēnà Chéngfó Shénbiàn Jiāchí Jīng; také známý jako 大 日 经 Da ri Jing ) je důležitý Vajrayana Buddhista text. To je také známé jako Mahāvairocana Abhisaṃbodhi Tantra, nebo plněji jako Mahāvairocana Abhisaṃbodhi Vikurvita Adhiṣṭhāna Tantra. V Tibetu je považován za člena Carya třída tantry. v Japonsko kde je znám jako Mahāvairocana Sūtra (Daibirushana jōbutsu jinpen kajikyō), je to jeden ze dvou ústředních textů v Shingon škola spolu s Vajrasekhara Sutra. Oba jsou také součástí Tendai škola.

Složení a historie

The Mahāvairocana Tantra je první pravá buddhistická tantra, nejdříve komplexní příručka tantrického buddhismu. Pravděpodobně byla složena v polovině 7. století, s největší pravděpodobností v severovýchodní Indii v Nalanda.[1] Sanskrtský text Mahāvairocana Tantra je ztracen, ale přežívá v čínských a tibetských překladech. Čínský překlad zachoval původní sanskrtské mantry v Siddhaṃ skript. K dispozici jsou překlady z obou do angličtiny. (viz. níže).

Text přeložil do čínštiny v roce 724 autor Śubhakarasiṃha kteří cestovali do Číny z Nalandy. Je možné, že sanskrtský text byl čínským poutníkem Wu-xingem přenesen do Číny kolem roku 674. Překlad do tibetštiny přeložil někdy před rokem 812 Śīlendrabodhi a dPal brTsegs.[2]

Hlavní komentář od Buddhaguhya byl napsán kolem roku 760 a je zachován v tibetštině. Hodge ji překládá do angličtiny vedle samotného textu.

Kūkai v roce 796 se dozvěděl o tantře Mahāvairocana a v roce 804 odcestoval do Číny, aby v ní získal instrukce.

Obsah

The Mahāvairocana Tantra Skládá se ze tří primárních mandal odpovídajících tělu, řeči a mysli Mahāvairocany, jakož i předběžných postupů a iniciačních rituálů. Podle Buddhaguhya's Piṇḍārtha (souhrn hlavních bodů tantry) Mahāvairocana Tantra Systém praxe je ve třech fázích: přípravný, aplikační a úspěšný. Sem tam jsou připojeny doktrinální pasáže a praktiky sádhany, které se vztahují zpět k hlavním mandalám.

Následující obrys je založen na Hodgeově překladu tibetské verze sútry. Čínská verze má rozdíly v pořadí kapitol.

Kapitoly

  • Já - sútra začíná v nadčasovém prostředí Mahavairocana Buddhův palác (symbolizující celou existenci) s dialogem mezi Mahavairocana Buddhou a jeho žákem Vajrasattva. V první kapitole vysvětluje Mahavairocana Buddha Dharma k velkému hostiteli bódhisattvové, s důrazem na vztah mezi formou a prázdnota.
  • II-VI Tři kapitoly o mandale Tajemství těla s podrobným návodem na rozložení mandaly a abhiṣekha rituál. Tato mandala je také známá jako Mandala říše lůna (Sanskrt: Garbhakosha).
  • VII-IX Tři různé kapitoly původně na konci textu. Jsou na konci v čínské verzi.
  • X-XII Tři kapitoly o mandale Tajemství řeči. Zahrnuje řadu glosářů o meditaci pomocí písmen abecedy v různých kombinacích.
  • XII-XVI Pět kapitol o mandale tajemství mysli.
  • XVII Samostatná kapitola, která mohla jednou obíhat samostatně.
  • XVIII-XIX Další kapitola týkající se meditace nad písmeny abecedy, která zahrnuje jejich umístění kolem těla při vizualizaci sebe sama jako Buddhy.
  • XX Samostatná adresa kapitoly k bódhisattvům.
  • XXI-XXV Čtyři kapitoly o meditaci na 100 slabik.
  • XXVI-XXX Pět různých kapitol včetně šesti homa obřady.

Esoterické předpisy

Kapitola 2 sútry také obsahuje čtyři nařízení, která se nazývají samaya, které tvoří základní předpisy, které musejí esoteričtí buddhističtí praktici dodržovat:

  • Ne opustit pravdu Dharma;
  • Neodchýlit se od své vlastní osvícené mysli;
  • Nesmí být vyhrazeno sdílení s ostatními buddhistickými učeními;
  • Nepoškodit žádné vnímající bytosti.

Shingonova linie

The Mahavairocana Tantra nesleduje jeho rodovou linii Šákjamuni Buddha, zakladatel buddhismu. Místo toho pochází přímo z Mahavairocana. Počet řádků pak byl podle šingonské tradice:

Pochopení osvícení

V rámci vize Mahavairocana Sutra, stát bodhi (Probuzení / Osvícení) je vnímáno jako přirozeně vlastní mysli - přirozený a čistý stav mysli (jako v Dzogčhenu a Tathagatagarbha ) - a je vnímána jako percepční sféra neduality, kde jsou zrušeny všechny falešné rozdíly mezi vnímajícím subjektem a vnímanými objekty a odhalen skutečný stav věcí (nedualita). Toto je také chápání osvícení, které se nachází v Jógacara Buddhismus. K dosažení této vize neduality je nutné rozpoznat vlastní mysl. Psaní na Mahavairocana SutraBuddhistický učenec a překladatel tohoto písma Stephen Hodge komentuje:[3]

... když MVT [tj. Mahavairocana Tantra] hovoří o poznání své mysli tak, jak to skutečně je, znamená to, že musíte znát přirozený přirozený stav mysli odstraněním rozdělení na vnímající subjekt a vnímané objekty, které se ve světě obvykle vyskytují a mylně se považují za skutečné. To také odpovídá definici jógy ... té prázdnoty (sunyata) je absence tohoto imaginárního rozdělení. ... Můžeme dále objasnit význam dokonalého osvícení, a tedy vnitřní podstaty mysli, korelací výrazů [které buddhistický komentátor na Mahavairocana Sutra,] Buddhaguhya, považuje za synonyma. Například definuje prázdnotu (sunyata) jako taková (tathata) a říká, že taková přirozenost je vnitřní podstatou (svabhava) mysli, která je osvícením (bodhi-citta). Navíc často používá výrazy suchost (tathata) a uvědomění si sucha (tathata-jnana) zaměnitelně. Ale protože Povědomí (jnana) je nedvojné, uvědomění si podobnosti není ani tak povědomím o podobnosti, ale vědomím, které je Suchost. Jinými slovy, termín Suchness-Awareness je funkčně ekvivalentní osvícení. Nakonec nesmíme zapomenout, že toto uvědomění si suchosti nebo dokonalé osvícení je Mahavairocana [prvotní Buddha, nestvořený a navždy existující]. Jinými slovy, mysl ve své vnitřní přirozenosti je Mahavairocana, kterou člověk „stává“ (nebo naopak), když je dokonale osvícený.

Text také hovoří o tom, jak lze dosáhnout všech věcí, jakmile je dosaženo „nedvojného spojení s prázdnotou“.[4]

Nakonec je dokonce třeba překonat i prázdnotu, a to do té míry, že nejde o prázdnotu prázdnoty, ale o rozpětí mysli Buddhy, Buddhovského vědomí a Buddhovských říší, které všechny neznají žádný počátek ani žádný vznik - jako Stephen Hodge poukazuje na to:

Nakonec, i když si člověk uvědomil skutečnou prázdnotu jednotlivce a jevů, dosud si neuvědomuje, že přirozený stav mysli je přirozeným vědomím Tathagaty a že je všudypřítomným tělem Vairocany se všemi projevenými říšemi Buddhy. Člověk proto musí překonat i prázdnotu s prázdnotou prázdnoty, když je vidět, že mysl je prvotně nenarozená a nevzkříšená.[5]

Sutra později posiluje představu, že Prázdnota není pouhá inertní nicota, ale je to právě nelokalizované místo, kde sídlí Vairocana. Vajrapani pozdravuje Buddhu Vairocanu těmito slovy:

Zdravím vás, kteří jste bodhicitta [Probuzená mysl]!

Zdravím vás, kteří jste zdrojem osvícení! [...]

Skláním se před vámi, kteří sídlíte v prázdnotě! “[6]

Prázdnota v buddhistickém diskurzu obvykle znamená tok příčin a výsledků - vznik příčin a podmínek - ale v tomto verši se Mahavairocana Buddha prohlašuje za odděleného od všech příčin a podmínek a bez vady - skutečně mocný:

Já, kdo jsem mocný, jsem byl známý jako Velký hrdina. Přímo jsem si uvědomil, že nic nevzniká, a opustil jsem vnímavý rozsah slov; Osvobodil jsem se od všech chyb a oddělil se od příčin a podmínek.[7]

Populární kultura

Název románu Chinese (b. 1973) čínského spisovatele a režiséra Xu Haofenga 《大 日 坛 城》 Da ri tan cheng (zveřejněno v roce 2010) odkazuje na Mahāvairocana Tantra.[8]

Poznámky

  1. ^ Hajime Nakamura, Indický buddhismus: Průzkum s bibliografickými poznámkami, Motilal Banarsidass 1996, s. 321
  2. ^ Hodge, Maha-Vairocana-Abhisambodhi Tantra, str. 17.
  3. ^ Stephen Hodge, Maha-Vairocana-Abhisambodhi Tantra, s Buddhaguyovým komentářem, RoutledgeCurzon, Londýn, 2003, s. 31-32.
  4. ^ Stephen Hodge, Tantra Maha-Vairocana-Abhisambodhi, Londýn, 2003, s. 415
  5. ^ Stephen Hodge, Tantra Maha-Vairocana-Abhisambodhi, RoutledgeCurzon, Londýn, 2003, s. 36
  6. ^ Stephen Hodge, Tantra Maha-Vairocana-Abhisambodhi, RoutledgeCurzon, Londýn, 2003, s. 218
  7. ^ Stephen Hodge, Tantra Maha-Vairocana-Abhisambodhi, RoutledgeCurzon, Londýn, 2003, s. 125
  8. ^ http://www.chinese-shortstories.com/Auteurs_de_a_z_XuHaofeng.htm

Bibliografie

  • Abé, Ryuichi (1999). Tkaní mantry: Kukai a výstavba esoterického buddhistického diskurzu. New York, NY: Columbia University Press, ISBN  0-231-11286-6.
  • Giebel, Rolf, transl. (2006), Vairocanābhisaṃbodhi Sutra Centrum pro buddhistický překlad a výzkum Numata, Berkeley, ISBN  978-1-886439-32-0.
  • Hodge, Stephen, překl. (2003). The mahā-vairocana-abhisaṃbodhi tantra: s komentářem Buddhaguhyi, Londýn: RoutledgeCurzon.
  • Hodge, Stephen (1994). "Úvahy o datování a geografickém původu Mahavairocanabhisambodhi-sutry ", Buddhistické fórum, svazek III; ed. T. Skorupski, s. 57 - 83
  • Snellgrove, David (2002). Indo-tibetský buddhismus: Indičtí buddhisté a jejich tibetští nástupci, Boston: Shambala.
  • Tajima, R. (1936; dotisk: 1992), Étude sur le Mahāvairocana-sūtra (Dainichikyo), Paříž: Adrien-Maisonneuve.
  • Wayman, A a Tajima, R. (1998). Osvícení Vairocana, Dillí: Motilal Banarsidass.
  • Yamamoto, Chikyo. (1990). Mahāvairocana-Sūtra: přeloženo do angličtiny z Ta-p’I-lu-che-na ch’eng-fo shen-pien chia-ch’ih ching, čínská verze Śubhakarasiṃha a I-hsing (AD 725) Nové Dillí: Mezinárodní akademie indické kultury.
  • Yamasaki, T. (1988). Shingon: Japonský esoterický buddhismus, Fresno, CA: Mezinárodní institut buddhismu Šingon.

externí odkazy