Dodatky k Danielovi - Additions to Daniel

Viz také: Deuterokanonické knihy
Joshua 1: 1 podle záznamu v kodexu Aleppo
Tanach (Judaismus)
Starý zákon (Křesťanství)
Deuterokanonický
Pouze ortodoxní
Ortodoxní Tewahedo
Biblický portál

The Dodatky k Danielovi obsahuje tři kapitoly, které nebyly nalezeny v hebrejština /Aramejština text z Danieli. Text těchto kapitol se nachází v dokumentu Koine Řek Septuaginta, nejstarší starořecký překlad.

Ve třetím století n. L. Byly tyto dodatky přijaty jako Písmo všemi existujícími křesťanskými spisovateli kromě Jerome.[1] Jsou přijímány jako kanonické a překládány jako takové do římský katolík, Východní ortodoxní, Orientální ortodoxní, a syrský Bible. Jsou uvedeny v Článek VI z Třicet devět článků z Church of England.[2] Nicméně, většina protestant Bible tyto pasáže vylučuje jako biblické apokryfy, přičemž se ponechává pouze text, který je dnes k dispozici v hebrejských / aramejských rukopisech. V judaismu nejsou dodatky považovány za kanonické, ačkoli verze příběhu Susanna si našla cestu do rabínské literatury v Sefer Yosippon.[3]

Tři dodatky jsou následující.

  • Modlitba Azariáše a Píseň tří svatých dětí: Daniel 3: 24–90 vložen mezi verše 23 a 24 v protestantském kánonu (v. 24 se stává v. 91), začleněný do Ohnivá pec epizoda. Když jsou Shadrach, Meshach a Abednego uvrženi do pece, protože odmítli uctívat modlu, jsou zachráněni andělem a zpívají píseň uctívání.[4] V některých řeckých Biblích se Modlitba a Píseň objevují v příloze knihy Žalmy.[5]
  • Susanna a starší: před Danielem 1: 1, prolog v raně řeckých rukopisech; kapitola 13 v Vulgate. Tato epizoda je spolu s Belem a drakem podle Christophera Bookera jedním z „dvou prvních příkladů“ detektivního příběhu. V něm se dva muži pokoušejí vydírat mladou ženu k tomu, aby s nimi měla sexuální vztahy, ale Daniel je podroben důkladnému výslechu.[6]
  • Bel a drak: po Danielovi 12:13 v řečtině, epilog; kapitola 14 ve Vulgate. V tomto příběhu odhaluje Danielova detektivní práce, že mosazný idol, o kterém se věří, že zázračně pohltí oběti, je ve skutečnosti záštitou zkorumpovaného kněžství, které krade oběti.[6]

Reference

  1. ^ Alison Salvesen (2006). „Růst apokryfů“. In J. W. Rogerson and Judith M. Lieu, eds., Oxfordská příručka biblických studií. 509.
  2. ^ Článek VI na episcopalian.org Archivováno 2007-09-28 na Wayback Machine
  3. ^ Alison Salvesen (2006). „Růst apokryfů“. In J. W. Rogerson and Judith M. Lieu, eds., Oxfordská příručka biblických studií. 508–509.
  4. ^ Emil Schürer (vydání z roku 1987). Editoval Géza Vermes et al. Dějiny židovského lidu ve věku Ježíše Krista, Sv. III, část 2. Strany 722–730.
  5. ^ James C. VanderKam (2001), Úvod do raného judaismu. Eerdmans. str. 133.
  6. ^ A b Kniha Christophera (2004), Sedm základních pozemků, stránky 505–506

Další čtení

  • R. H. Charles, vyd. (2004 [1913]). Apokryfy a pseudepigrapha ze Starého zákona. Svazek I: Apokryfy. Původně od Clarendon PressVydání z roku 2004 Apokryfilní tisk. str. 625–664.
  • J. C. Dancy, ed. (1972). Kratší knihy apokryfů. The Cambridge Bible Commentary on the New English Bible. 210–241.
  • Alison Salvesen (2006). „Růst apokryfů“. In J. W. Rogerson and Judith M. Lieu, eds., Oxfordská příručka biblických studií. 508–509.

externí odkazy