Tomáš apoštol - Thomas the Apostle
Tomáš apoštol (Biblická hebrejština: ֹמָאסוֹמָאס הקדוש; Starořečtina: Θωμᾶς; Koptský: ⲑⲱⲙⲁⲥ; Klasická syrština: ܬܐܘܡܐ ܫܠܝܚܐ Tʾōmā šliḥā (Thoma Sheliha)), také zvaný Didymus („dvojče“) byl jedním z Dvanáct apoštolů z Ježíš podle Nový zákon. Thomas je běžně známý jako „Pochybující Thomas „protože pochyboval Ježíšovo vzkříšení když o tom bylo poprvé řečeno (jako související v Janovo evangelium sama); později, když viděl Ježíšovo ukřižování, vyznal svou víru „Můj Pane a můj Bože“ rány.
Podle tradičních účtů Křesťané svatého Tomáše moderní doby Kerala v Indie, Thomas je věřil k cestoval ven římská říše kázat evangelium, cestovat až k Malabarské pobřeží což je v dnešní době Kerala Stát, Indie.[1][6][7][8] Podle jejich tradice dosáhl Thomas Muziris (současný North Paravur a Kodungalloor v Kerala Stát, Indie ) v inzerátu 52.[2][3][1] V roce 1258 byly přineseny některé památky Ortona, v Abruzzo, Itálie, kde se konali v kostele apoštola svatého Tomáše.[9] On je často považován za svatý patron Indie,[10][11] a jméno Thomas zůstává docela populární mezi Křesťané svatého Tomáše Indie.
Janovo evangelium
Thomas poprvé promluví v Janovo evangelium. v Jan 11:16, když Lazar nedávno zemřeli, apoštolové se nechtějí vrátit zpět Judea kde se někteří Židé pokusili ukamenovat Ježíše. Thomas říká: „Pojďme také, abychom s ním zemřeli.“[A]
Thomas znovu promluví Jan 14: 5. Tam, Ježíš právě vysvětlil, že odchází, aby připravil nebeský domov pro své následovníky, a že se tam jednoho dne připojí. Thomas reagoval slovy: „Pane, nevíme, kam jdeš; a jak můžeme znát cestu?“
Jan 20: 24–29 říká jak pochybující Thomas byl zpočátku skeptický, když uslyšel, že Ježíš vstal z mrtvých a zjevil se ostatním apoštolům a řekl: „Pokud neuvidím na jeho rukou otisk nehtů, a vložím svůj prst do otisku nehtů a vrazím ruku do jeho boku, nebudu věřit. “[20:25] Když se však Ježíš objevil později a pozval Thomase, aby se dotkl jeho zranění a spatřil ho, Thomas ukázal svou víru slovy: „Můj Pane a můj Bože“.[20:28] Ježíš poté řekl: „Thomasi, protože jsi mě viděl, uvěřil jsi: požehnaný [jsou] ti, kteří neviděli, a [dosud] věřili. “[20:29]
Názvy a etymologie
Název Thomas (Koine Řek: Θωμᾶς) uvedený pro apoštola v Novém zákoně je odvozen z Aramejština תְּאוֹמָא nebo Klasická syrština: ܬܐܘܿܡܵܐ Tāʾwma/Tʾōmā, ekvivalentně od hebrejština ֹםוֹם tʾóm, což znamená „dvojče“. Ekvivalentní termín pro dvojčata v řečtině, který se také používá v Novém zákoně, je Δίδυμος Didymos.
Ostatní jména
The Nag Hammadi kopie Evangelium Thomase začíná: „Toto jsou tajná rčení, která mluvil živý Ježíš a zaznamenal je Didymos, Judas Thomas.“ Rané syrské tradice také souvisejí s celým jménem apoštola jako Judas Thomas.[b] Někteří viděli v Skutky Thomase (napsáno ve východní Sýrii na počátku 3. století, nebo snad již v první polovině 2. století) identifikace svatého Tomáše s apoštolem Jidášem, synem Jakuba, v angličtině známějším jako Jude. První věta Skutků však následuje evangelia a Skutky apoštolů při rozlišování apoštola Thomase a apoštola Jidáše, syna Jakuba. Jiní, například James Tabor, ho označují za Judu, bratra Ježíše, kterého zmiňoval Marek. V Kniha Thomase uchazeče, část Knihovna Nag Hammadi, údajně je dvojče Ježíše: „Nyní, protože se říká, že jsi moje dvojče a pravý společník, prozkoumej sám sebe…“[12]
v Aramejština, původní jazyk Nový zákon, je pojmenován jako Oblouk. תאומא יהודה (Judas Toma), přičemž Toma (To'ma) znamená „dvojče“, shodné s jeho řeckým jménem, (řecký: Δίδυμος, romanized: didymos).
„Doubting Thomas“ je skeptik, který odmítá věřit bez přímé osobní zkušenosti - odkaz na apoštola Thomase kvůli jeho odmítnutí věřit vzkříšenému Ježíš se zjevil deseti dalším apoštolům, dokud neuviděl a necítil rány, které dostal Ježíš na kříži.
Svátky
Když byl do římského kalendáře v 9. století vložen svátek svatého Tomáše, byl přidělen na 21. prosince. The Martyrologie sv. Jeronýma zmínil apoštola 3. července, v den, ke kterému byla římská oslava přenesena v roce 1969, aby již nezasahovala do hlavních divokých dnů Příchod.[13] Tradicionalističtí římští katolíci (kteří následují Obecný římský kalendář z roku 1960 nebo dříve) a mnoho Anglikáni (včetně členů Biskupská církev stejně jako členové Church of England a Lutheran Church, kteří uctívají podle vydání Kniha společné modlitby ),[14] stále slaví svůj svátek 21. prosince. Většina moderních liturgických kalendářů (včetně Společné uctívání kalendář anglikánské církve) upřednostňují 3. července.
The Východní ortodoxní a Byzantský katolík církve oslavují jeho svátek 6. října[15] (pro ty církve, které následují tradiční Juliánský kalendář, 6. října v současné době připadá na 19. října moderního Gregoriánský kalendář ). Kromě toho se příští neděle Velikonoc (Pascha) slaví jako neděle Tomáše, na památku Tomášovy otázky Ježíši, která ho vedla k tomu, aby podle pravoslavného učení hlásal dvě Ježíšovy přirozenosti, lidskou a božskou. Thomas je připomínán společně se všemi ostatními apoštoly 30. června (13. července), na slavnost zvanou Synaxis svatých apoštolů.[15] On je také spojován s "Arabian" (nebo "Arapet") ikona z Theotokos (Matka Boží), která se připomíná 6. září (19. září).[16] Malankarská pravoslavná církev slaví svátek tři dny, 3. července[17] (na památku relikvií překladu do Edessy), 18. prosince (den, kdy byl propíchnut),[17] a 21. prosince (když zemřel).[17]
Pozdější historie a tradice
Odchod Marie, prohlášen za kacířského Papež Gelasius I. v roce 494 byl přičítán Josef z Arimatie.[18][19] Dokument uvádí, že Thomas byl jediným svědkem Nanebevzetí Panny Marie do nebe. Ostatní apoštolové byli zázračně převezeni do Jeruzaléma, aby byli svědky její smrti. Thomas byl ponechán v Indii, ale po jejím prvním pohřbu byl převezen do její hrobky, kde byl svědkem jejího tělesného převzetí do nebe, ze kterého ji upustila pás. V obrácení příběhu o Tomášových pochybách jsou ostatní apoštolové skeptičtí k Thomasovu příběhu, dokud neuvidí prázdnou hrobku a opasek.[20] Thomasovo přijetí opasku je běžně zobrazováno ve středověku aTridentine Renesanční umění,[21][22] pochybování apoštola se v bavorském baroku zmenšilo na metaforický uzel Mary Untier of Knots.[Citace je zapotřebí ]
Během své návštěvy Indie v roce 2006 papež Benedikt XVI. Řekl, že Thomas přistál v západní Indii, někde v moderní době, kdy se odtud Pákistán a křesťanství rozšířily do jižní Indie. [23] To je v rozporu s populární legendou o přímé návštěvě Thomase v Kérale, která zahájila debatu mezi křesťany v Kérale. Někteří věří, že St. Thomas opravdu byl Tomáš z Cany který přijel do Kéraly ze Středního východu do Indie někdy mezi 4. a 9. stoletím.
Mise v Indii


Podle tradičních účtů Křesťané svatého Tomáše Indie přistál apoštol Thomas Muziris (Cranganore ) na pobřeží Kerala v roce 52 nl a byl umučen v Mylapuru poblíž Madras v inzerátu 72.[2][3][1][6] Přístav byl zničen v roce 1341 rozsáhlou povodní, která změnila pobřeží. Věří mu Svatý Thomas Christian tradice sedm kostelů (společenství) v Kérale. Tyto kostely jsou v Kodungallur, Palayoor, Kottakkavu (Paravur), Kokkamangalam, Niranam, Nilackal (Chayal), Kollam, a Thiruvithamcode.[24] Thomas pokřtil několik rodin, jmenovitě Pakalomattom, Sankarapuri, Thayyil, Payyappilly, Kalli, Kaliyankal a Pattamukku[25]. Jiné rodiny tvrdí, že mají původ téměř tak daleko jako tyto, a náboženský historik Robert Eric Frykenberg poznamenává, že: „Ať už jsou takové místní tradice spojeny s jakoukoli pochybnou historičností, nelze pochybovat o jejich velkém starověku nebo o jejich velkém odvolání v populární představivosti. “[26]
Byl poslán do země temných lidí, aby je oblékl křtem v bílých šatech. Jeho vděčný úsvit rozptýlil indickou bolestivou temnotu. Jeho posláním bylo vyzvednout Indii k Jednorozenému. Obchodníkovi je požehnáno, že má tak velký poklad. Edessa se tak stalo požehnaným městem tím, že vlastnilo největší perlu, jakou mohla Indie získat. Thomas dělá zázraky v Indii a v Edesse je Thomas předurčen k tomu, aby křtil národy zvrácené a ponořené do temnoty, a to v indické zemi.
— Hymny z Svatý Efrém, editoval Lamy (Ephr. Hymni et Sermones, IV).
... Do jaké země mám letět ze spravedlivého?
Podnítil jsem smrt apoštolů k zabití, abych jejich smrtí unikl jejich úderům.
Ale ještě těžší jsem nyní zasažen: apoštol, kterého jsem zabil v Indii, mě předběhl v Edesse; sem tam je sám sebou.
Šel jsem tam a on tam: sem a tam ho k mému zármutku najdu.— citováno v Medlycott 1905, Ch II
St. Ephrem, a doktor z Syrské křesťanství, píše ve čtyřicátém druhém díle své knihy „Carmina Nisibina“, že apoštol byl zabit v Indii a že jeho ostatky byly následně pohřbeny v Edesse, kterou tam přinesl nejmenovaný obchodník.[27]
Podle Eusebiova záznamu byli Thomas a Bartoloměj přiděleni do Partie a Indie.[28][29][30][31][32][33][34][3] The Didascalia (pochází z konce 3. století) uvádí: „Indie a všechny země, které ji uzavírají, dokonce i do nejvzdálenějších moří ... obdržela apoštolské obřady od Judase Thomase, který byl průvodcem a vládcem v kostele, který postavil.“
Předpokládá se, že Thomas opustil severozápadní Indii, když hrozila invaze, a cestoval plavidlem k Malabarské pobřeží, případně na návštěvě na jihovýchod Arábie a Socotra na cestě a přistání v bývalém prosperujícím přístavu Muziris (moderní doba North Paravur a Kodungalloor )[24] (kolem 50 n. l.) ve společnosti židovského obchodníka Abbanese (Hebbana).[je zapotřebí lepší zdroj ] Odtamtud prý hlásal evangelium po celém malabarském pobřeží. Různé církve, které založil, byly umístěny hlavně na Řeka Periyar a jeho přítoky a podél pobřeží, kde byly židovské kolonie. V souladu s apoštolským zvykem vysvěcoval Tomáš učitele a vedoucí nebo starší, kteří byli údajně nejstarší službou malankarské církve.
Smrt

Podle syrské křesťanské tradice byl Saint Thomas údajně umučen St. Thomas Mount v Chennai 3. července v roce 72 nl a jeho tělo bylo pohřbeno v Mylapore.[35] Ephrem Syřan uvádí, že apoštol byl zabit v Indii a že jeho ostatky byly odvezeny do Edessy. Toto je nejstarší známý záznam o jeho smrti.[36]
Záznamy o Barbosa od počátku 16. století svědek, že hrobku poté udržoval muslim, který tam držel lampu.[37] The Bazilika svatého Tomáše Mylapore, Chennai, Tamil Nadu Indie, která se v současné době nachází u hrobky, byla poprvé postavena v 16. století Portugalci a přestavěna v 19. století.[38] Mount Thomas je uctívaným místem muslimů a křesťanů nejméně od 16. století.[39]
Možná návštěva Číny
Údajná Thomasova návštěva Číny je zmíněna v knihách a církevních tradicích Křesťané svatého Tomáše v Indii (Syrská církev Mar Thoma a Syro-malabar obřady)[40] kteří částečně požadují původ od prvních křesťanů evangelizovaných apoštolem Tomášem v roce 52 n.l. Nachází se například v baladě Malayalam Thomas Ramban Pattu (Píseň lorda Thomase) s nejranější rukopisnou bytostí ze 17. století. Zdroje jasně ukazují, že Thomas přišel do Indie, pak do Číny a zpět do Indie, kde zemřel.[40]
V jiných ověřených pramenech se tradice výroby svatého Tomáše apoštola Číny nachází v „zákonu křesťanství“ (Fiqh al-naṣrāniyya),[41] kompilace právnické literatury od Ibn al-Ṭayyib (Nestorian teolog a lékař, který zemřel v roce 1043 v Bagdád ). Později v Nomocanon z Abdisho bar Berika (metropolita Nisibis a Arménie mrtvá v roce 1318) a breviář Chaldejský kostel[42] Je to napsané:
1. Prostřednictvím svatého Tomáše zmizel modlářský omyl z Indie.
2. Prostřednictvím svatého Tomáše byli Číňané a Etiopané obráceni k pravdě.
3. Prostřednictvím svatého Tomáše přijali svátost křtu a adopce synů.
4. Prostřednictvím svatého Tomáše věřili a vyznávali Otce, Syna a Ducha svatého.
5. Prostřednictvím svatého Tomáše zachovali přijímanou víru jediného Boha.
6. Prostřednictvím svatého Tomáše vzrostly v celé Indii životodárné nádhery.
7. Prostřednictvím svatého Tomáše se Nebeské království zmocnilo křídla a vystoupalo k němu Čína.
— Přeloženo Athanasius Kircher v Čína Illustrata (1667), Úřad svatého Tomáše pro druhý Nocturn, Gaza kostela svatého Tomáše z Malabaru, chaldejský breviář
Ve své rodící se podobě se tato tradice nachází nejdříve v Zuqninova kronika (775 n. L.) A mohly vzniknout pozdě Sásánovský doba.[43][44] Možná to vzniklo jako pseudepigrafon z 3. století, kde by Thomas přeměnil Magi (v Matoušovo evangelium ) ke křesťanství, když pobývali v zemi Shir (země Seres, Tarimská pánev, poblíž toho, co bylo ve starověku nejvýchodnějším mořem na světě).[45] Navíc svědectví o Arnobius na Sicíce, aktivní krátce po roce 300 n. l., tvrdí, že křesťanské poselství dorazilo do Indie a mezi Peršany, Mediány a Parthy (spolu s Seres ).[46]
Možné cestování do Indonésie
Podle Kurt E. Koch, Do kterého pravděpodobně cestoval apoštol Thomas Indonésie přes Indii s indickými obchodníky.[47]
Paraguayská legenda
Starověká ústní tradice zachovaná Guaraní kmeny Paraguay tvrdí, že apoštol Thomas byl v Paraguayi a kázal jim.
v sídle naší školy zvané Paraguay a dvacet lig vzdálených od Asumpciónu. Toto místo se táhne na jedné straně do příjemné roviny a poskytuje pastvinu obrovskému množství dobytka; na druhé straně, kde vypadá směrem na jih, je obklopena kopci a skalami; v jednom z nich je navštíven kříž nashromážděný ze tří velkých kamenů, který je ve velké úctě držen domorodci kvůli svatému Tomáši; protože věří a pevně tvrdí, že apoštol, sedící na těchto kamenech jako na židli, dříve kázal shromážděným indiánům.
— Dobrizhoffer 1822, str. 385
Téměř 150 let před Dobrizhofferovým příchodem do Paraguaye přijel další jezuitský misionář F.J. Antonio Ruiz de Montoya vzpomínal na stejné ústní tradice od paraguayských kmenů. Napsal:
... paraguayské kmeny mají tuto velmi kuriózní tradici. Tvrdí, že mezi nimi žil velmi svatý muž (sám apoštol Thomas), kterému říkají „Paí Thome“, a kázal jim Svatou pravdu, putoval a nesl na zádech dřevěný kříž.
— Ruiz de Montoya 1639, Ch XVIII
Jediný zaznamenaný výzkum provedený o tomto tématu byl během José Gaspar Rodríguez de Francia panování po Nezávislost Paraguaye. Zmínil to Franz Wisner von Morgenstern, rakousko-uherský inženýr, který sloužil v paraguayských armádách před a během Paraguayská válka. Podle Von Morgensterna někteří paraguayští horníci při práci poblíž několika kopců u řeky Oddělení Caaguazú našel několik kamenů s vytesanými starodávnými písmeny. Diktátor Francia poslala své nejlepší odborníky, aby tyto kameny zkontrolovali, a dospěli k závěru, že písmena vytesaná v těchto kamenech jsou hebrejština -jako symboly, ale nedokázali je přeložit, ani zjistit přesné datum, kdy byla tato písmena vyřezána.[48] Žádné další zaznamenané vyšetřování neexistují a podle Wisnera lidé věřili, že dopisy vytvořil podle tradice svatý Tomáš Apoštol.
Relikvie



Mylapore, Chennai, Tamil Nadu, Indie
Tradiční zprávy říkají, že apoštol Tomáš kázal nejen v Kérale, ale také v jiných částech jižní Indie - a několik relikvií se dodnes uchovává na Bazilika svatého Tomáše v Chennai, Mylapore, Indie.[49] Marco Polo, benátský cestovatel a autor Popis světa, populárně známý jako Il Milione, údajně navštívil jižní Indii v letech 1288 a 1292. První schůzka byla odmítnuta, protože byl v té době v Číně, ale druhá schůzka je obecně přijímána.[49]
Edessa
Podle tradice se v roce 232 n. L. Říká, že větší část ostatků apoštola Thomase byla zaslána indickým králem a přivezena z Mylapore do města Edessa, Mezopotámie, při které příležitosti jeho Syriac Skutky byly napsány.
Indický král je v syrských pramenech pojmenován jako „Mazdai“, v řeckých a „latinsky“ „Misdeus“, což je spojeno s „Bazdeo“ na mincích Kushan Vasudeva I., přičemž přechod mezi „M“ a „B“ je v klasických zdrojích pro indická jména aktuální.[50] Martylog Rabban Sliba věnoval zvláštní den indickému králi, jeho rodině a svatému Tomáši:
Coronatio Thomae apostoli et Misdeus rex Indiae, Johannes eus filius huisque mater Tertia (Korunování apoštola Tomáše a indického krále Misdeuse společně se svým synem Johannesem (považováno za latinizaci Vizan) a jeho matka Tertia) Rabban Sliba
— Bussagli 1965, str. 255
Ve 4. století přivedlo martyrium nad jeho pohřebiště poutníky do Edessy. V 380. letech Egeria popsala svou návštěvu v dopise, který poslala své komunitě jeptišek doma (Itineraria Egeriae):[51]
Do Edessy jsme dorazili ve jménu Krista, našeho Boha, a při našem příjezdu jsme hned opravili kostel a památník svatého Tomáše. Tam se podle zvyku konaly modlitby a ostatní věci, které byly na svatých místech obvyklé; čteme také některé věci týkající se samotného svatého Thomase. Kostel je tam velmi skvělý, velmi krásný a nové stavby, hodný být Božím domem, a protože toho, co jsem si přál vidět, bylo mnoho, bylo nutné, abych tam strávil tři dny pobytu.
Podle Saint Theodoret of Cyrrhus, kosti svatého Tomáše byly přeneseny Cyrus I., Biskup z Edessy, z martyria před Edessou do kostela v jihozápadním rohu města dne 22. srpna 394.[52]
V roce 441 Magister militum per Orientem Anatolius daroval stříbrnou rakev k uložení relikvií.[53]
V inzerátu 522 Kosmas Indicopleustes (nazývaný alexandrijský) navštívil malabarské pobřeží. Je prvním cestovatelem, který ve své knize zmiňuje syrské křesťany v Malabaru Křesťanská topografie. Zmínil, že ve městě „Kalliana“ (Quilon nebo Kollam) byl biskup, který byl vysvěcen v Persii.[54]
V roce 1144 bylo město dobyto Zengidy a svatyně zničena.[53]
Chios a Ortona

Údajné ostatky svatého Tomáše zůstaly v Edesse, dokud nebyly přeloženy Chios v roce 1258.[55] Část pamětí byla později převezena na Západ a nyní odpočívá v katedrále svatého Tomáše apoštola Ortona, Itálie. Nicméně, Thomasova lebka je údajně na Klášter svatého Jana Teologa na řeckém ostrově Patmos.[56]
Ortonovy tři galéry dosáhly ostrova Chios v roce 1258 vedená generálem Leone Acciaiuoli. Chios byl považován za ostrov, kde byl pohřben svatý Thomas, po jeho smrti v Indii. Část bojovala kolem Peloponésu a ostrovů v Egejském moři, druhá v moři lapovala na tehdejším syrském pobřeží. Tři galeje z Ortony se přesunuly na druhou frontu války a dosáhly ostrova Chios.
Příběh poskytuje Giambattista De Lectis, lékař a spisovatel 16. století v Ortoně. Po plenění se navarca Ortona Leone šla modlit do hlavního kostela ostrova Chios a přitahovala ji ke kapli zdobené a zářící světly. Starší kněz ho prostřednictvím tlumočníka informoval, že v této oratoři bylo uctíváno Tělo svatého Tomáše apoštola. Leone, naplněná neobvyklou sladkostí, se shromáždila v hluboké modlitbě. V tu chvíli ho lehká ruka dvakrát pozvala, aby přišel blíž. Navarca Leone natáhla ruku a vzala kost z největší díry náhrobku, na které byla vytesána řecká písmena a svatozář znázorňující biskupa od pasu nahoru. Byl potvrzením toho, co řekl starému knězi, a že jste skutečně v přítomnosti těla apoštola. Vrátil se na kuchyňku a krádež naplánoval na další noc spolu s kolegou Ruggierem Grognem. Zvedli těžký náhrobek a sledovali podkladové relikvie. Zabalení do sněhobílých oděvů je uložili do dřevěné bedny (uložené v Ortoně až po rabování roku 1566) a přinesli je na palubu kuchyně. Leone se poté spolu s dalšími soudruhy vrátil do kostela, vzal náhrobek a vzal ji pryč. Jen si chinardský admirál byl vědom toho, že drahocenný náklad přesunul všechny námořníky muslimské víry na jiné lodě a nařídil mu, aby se vydal cestou do Ortony.

Přistál v přístavu Ortona 6. září 1258. Podle příběhu De Lectise byl informován opatem Jacopem odpovědným za kostel Ortona, který předurčuje úplné zajištění pohostinnosti, kterou pociťují a sdílejí všichni lidé. Od té doby je tělo apoštola a náhrobek zachováno v kryptě baziliky. V roce 1259 pergamen napsaný v Bari soudem na základě smluv Johna Peacocka, přítomnost pěti svědků, uchovaných v Ortoně v Diecézní knihovně, potvrzující pravdivost této události, jak uvádí Giambattista De Lectis, lékař a spisovatel Ortona 16. století.
Pozůstatky odolávaly jak saracénskému plenění z roku 1566, tak zničení nacistů v bitva u Ortony bojoval na konci prosince 1943. Bazilika byla vyhozena do vzduchu, protože zvonice byla spojenci považována za vyhlídkové místo, přicházející po moři ze San Vito Chietino. Ostatky spolu s pokladem svatého Tomáše měly být Němci zamýšleny k prodeji, ale mniši je pohřbili uvnitř zvonice, jediné přežívající části polorozpadlého kostela.

Náhrobek Tomáše, přinesený do Ortony z Chiosu spolu s ostatky apoštola, je v současné době zachován v kryptě baziliky svatého Tomáše za oltářem. Urna obsahující kosti místo toho je umístěna pod oltářem. Je to obal falešné rakve, poměrně rozšířené pohřební formy v raném křesťanském světě, jako vrchol hrobky levnějšího materiálu. Pamětní deska má nápis a basreliéf, který v mnoha ohledech odkazuje na syro-mezopotámce. Náhrobní kámen apoštola Tomáše o začlenění lze číst, v řeckých znakech uncial, výraz 'osios thomas, že Saint Thomas. Lze ji datovat z hlediska paleografického a lexikálního do 3. – 5. Století, doby, kdy se termín osios stále používá jako synonymum aghios v tom svatém, který je v Boží milosti a je vložen do Církev: dva slovníky tedy označují křesťany. V konkrétním případě plakety svatého Tomáše pak může být slovo osios snadno překladem slova Syriac mar (Lord), připisovaný ve starověkém světě, ale také do současnosti, je světcem, který má být biskupem.
Irák
Kosti prstů svatého Tomáše byly objeveny během restaurátorských prací v kostele sv Kostel svatého Tomáše v Mosul, Irák v roce 1964,[57] a byli tam ubytováni až do Pád Mosulu, po kterém byly relikvie přeneseny do Klášter svatého Matouše dne 17. června 2014.[58][59]
Historické odkazy

Řada raně křesťanských spisů napsaných během staletí bezprostředně následujících po prvním ekumenickém koncilu v roce 325 zmiňuje Thomasovu misi.
The Transitus Mariae popisuje každého z apoštolů, kteří jsou údajně dočasně transportováni do nebe během Nanebevzetí Panny Marie.
Skutky Thomase
Hlavním zdrojem je apokryfní Skutky Thomase, někdy nazývané celým jménem Skutky Jidáše Thomase, napsáno kolem 180–230 nl / CE,[60][61] Ty jsou obecně považovány různými křesťanskými náboženstvími za apokryfní, nebo dokonce kacířský. Dvě století, která uplynula mezi životem apoštola a záznamem tohoto díla, zpochybnila jejich autenticitu.
Král Misdeus (nebo Mizdeos) byl rozzuřený, když Thomas obrátil královnu Tertii, králova syna Juzanese, švagrovou princeznu Mygdonii a její přítelkyni Markii. Misdeus vedl svatého Tomáše za město a nařídil čtyřem vojákům, aby ho odvezli na nedaleký kopec, kde vojáci naštěpili Thomase a zabili ho. Po Thomasově smrti byl Syphorus zvolen prvním presbyter přeživších konvertitů z Mazdai, zatímco Juzanes byl první jáhen. (Jména Misdeus, Tertia, Juzanes, Syphorus, Markia a Mygdonia (srov. Mygdonia, provincie Mezopotámie ) může naznačovat řecký původ nebo kulturní vlivy.[61] Řeckí obchodníci už dlouho navštěvovali Muziris. Řecká království v severní Indii a Baktrii, založená Alexandr Veliký byli vazalové[pochybný ] Indo-Parthů.[62]
Nauka apoštolů
Nauka apoštolů, jak se odráží v Cureton 1864, s. 32–34 svědčí o tom, že Thomas napsal křesťanskou nauku z Indie.
Indie a všechny její vlastní země a ti, kteří s ní sousedí, dokonce až do vzdáleného moře, dostali apoštolovu ruku kněžství od Judase Thomase, který byl průvodcem a vládcem v církvi, kterou tam budoval a sloužil. “ celé Persie Asyřanů a Médů a zemí kolem Babylonu ... dokonce až k hranicím Indů a dokonce do země Gog a Magog „se říká, že obdrželi Apoštolskou ruku kněžství od učedníka Aggaea Addaeus
— Cureton 1864, str. 33
Origen
Křesťanský filozof Origen učil s velkým ohlasem v Alexandrii a poté v Cézarei.[63] Je prvním známým spisovatelem, který zaznamenal odlévání losů apoštoly. Origen Původní dílo bylo ztraceno, ale jeho prohlášení o tom, že Parthie padla na Thomase, se zachovalo Eusebius. „Origenes ve třetí kapitole svého Komentáře ke Genesis říká, že podle tradice byla Thomasovým přiděleným polem práce Parthia“.[64][65][66]
Eusebius
Cituji Origen, Eusebius z Cesareje říká: „Když byli svatí apoštolové a učedníci našeho Spasitele rozptýleni po celém světě, Thomas, tak to má tradice, získal jako svůj podíl Parthia…“[67] „Judas, kterému se také říká Thomas“, hraje roli v legendě o králi Abgar z Edessa (Urfa) za odeslání Tadeáš kázat v Edessě po Nanebevstoupení[68][31] Ephrem Syřan také líčí tuto legendu.)[69]
Ephrem Syřan
Mnoho zbožných hymnů složených z St. Ephraem vydávat svědectví o Edessan Církevní silné přesvědčení o indickém apoštolátu svatého Tomáše. Tam ďábel mluví o svatém Tomášovi jako o „apoštolovi, kterého jsem zabil v Indii“. Také „Obchodník přinesl kosti“ Edessě.[70]
Další hymna velebící svatého Tomáše zní „Kosti, které přinesl obchodník“. „Při svých několika cestách do Indie / a odtud po svém návratu / Všechno bohatství /, které tam našel / Špína v jeho očích udělal pověst, kdy se srovnávají tvé posvátné kosti“. V další hymnu Ephrem hovoří o misi Thomase: „Země potemněla výpary obětí k osvětlení“, „země lidí temných padla k losu tvému“, „zkažená země, kterou Thomas očistil“; „Temnou noc Indie“ Thomas „zaplavil světlem“.
Gregory Nazianzus
Gregory Nazianzus se narodil roku 330 nl zasvěcen biskup svým přítelem St. Basil; v roce 372 ho jeho otec, biskup z Nazianzu, přiměl, aby sdílel jeho obvinění. V roce 379 lidé z Konstantinopol povolal ho, aby byl jejich biskupem. Podle Pravoslavná církev, je důrazně nazýván „teologem“.[71] „Co? Nebyli apoštolové cizími lidmi mezi mnoha národy a zeměmi, v nichž se šířili? ... Peter možná patřil k Judeji, ale co mělo Pavel společného s pohany, Lukem s Achaií, Andrewem s Epirusem, Johnem s Efezem , Thomas s Indií, Mark s Itálií? "[72][je zapotřebí lepší zdroj ]
Ambrož z Milána
Svatý Ambrože byl důkladně obeznámen s řeckou a latinskou klasikou a měl spoustu informací o Indii a Indech. Několikrát hovoří o gymnanosofech v Indii, Indickém oceánu, řece Ganze atd.[73] „Toto připustilo, že apoštolové byli bezodkladně vysláni podle výroků našeho Pána Ježíše ... I ta Království, která byla uzavřena drsnými horami, jim byla přístupná, jako Indie Tomáši, Persie Matoušovi ...“[74][je zapotřebí lepší zdroj ]
Gregory of Tours
Saint Gregory of Tours (zemřel 594) Svatý Gregory svědectví: „Apoštol Tomáš podle příběhu o svém mučednictví údajně trpěl v Indii. Jeho svaté ostatky (korpus) byly po dlouhém časovém intervalu přemístěny do města Edessa v Sýrii a tam pohřbeny. ta část Indie, kde poprvé odpočívali, stojí klášter a kostel nápadných rozměrů, komplikovaně zdobené a navržené. Tento Theodore, který na místě byl, nám vyprávěl. “[75]
Spisy
Ať nikdo nečte evangelium podle Tomáše, protože to není dílo nikoho z dvanácti apoštolů, ale jednoho z Mani tři zlí učedníci.
— Cyrila Jeruzalémského, Katecheze V (4. století)
V prvních dvou stoletích křesťanské éry kolovala řada spisů. Nyní není jasné, proč byl Thomas považován za autoritu pro nauku, ačkoli tato víra je v gnostických skupinách dokumentována již Pistis Sophia. V té gnostické práci Marie Magdaléna (jeden z učedníků) říká:
Nyní v této době, můj Pane, vyslyš, abych mluvil otevřeně, protože jsi nám řekl: „Kdo má uši k slyšení, slyš:“ Ohledně slova, které jsi řekl Filipovi: „Ty a Thomas a Matthew jsou ti tři, kterým bylo dáno ... psát každé slovo Království světla a vydávat o nich svědectví “; nyní slyším, že podávám výklad těchto slov. To je to, o čem prorokovala tvá světelná síla skrze Mojžíše: „Skrze dva a tři svědky bude vše ustanoveno. Těmi třemi svědky jsou Filip a Tomáš a Matouš“
— Pistis Sophia 1:43
Za tímto tvrzením může být raná negnostická tradice, která také zdůrazňuje nadřazenost Matoušovo evangelium v jeho Aramejština forma, přes ostatní kanonické tři.
kromě Skutky Thomase široce koloval Počáteční Thomasovo evangelium pravděpodobně napsáno ve 2. století a pravděpodobně také v Sýrie, který vypráví zázračné události a zázraky Ježíšova dětství. Toto je dokument, který poprvé vypráví o pověsti o dvanácti vrabcích, které Ježíš v pěti letech vyrobil v den sabatu z hlíny, která vzala křídla a odletěla. Nejstarší rukopis této práce je v 6. století syrský. Na toto evangelium se poprvé zmínil Irenej; Ron Cameron poznamenává: „Ve své citaci Irenaeus nejprve cituje nekanonický příběh, který obíhal o Ježíšově dětství, a poté přímo cituje úryvek z dětského příběhu Lukášovo evangelium.[Lukáš 2:49] Vzhledem k tomu, že Thomasovo dětské evangelium zaznamenává oba tyto příběhy, je možné, že v relativní těsné blízkosti jeden druhého apokryfní psaní citované Irenaeusem je ve skutečnosti to, co je nyní známé jako Tomáše v dětství. Kvůli složitosti rukopisné tradice však není jisté, kdy se začaly psát příběhy dětského Tomášova evangelia. ““
Nejznámější v moderní době těchto dokumentů je dokument „rčení“, kterému se říká Evangelium Thomase, nekanonické dílo, jehož datum je sporné. Úvodní řádek tvrdí, že jde o dílo „Didymos Judas Thomas“ - jehož identita není známa. Tato práce byla objevena v Koptský překlad v roce 1945 v egyptské vesnici Nag Hammadi, v blízkosti místa kláštera Chenoboskion. Jakmile byl koptský text zveřejněn, vědci uznali, že dřívější řecký překlad byl publikován z fragmentů papyrus nalezeno na Oxyrhynchus v 90. letech 19. století.
Kříž svatého Tomáše

V díle ze 16. století Jornada, Antonio Gouvea píše o ozdobných křížích známých jako Kříže svatého Tomáše. Je také známá jako Nasrani Menorah,[76] Perský kříž nebo Mar Thoma Sleeva.[77] Předpokládá se, že tyto kříže pocházejí z 6. století podle tradice a nacházejí se v řadě kostelů v Kerale, Mylapore a Goa. Jornada je nejstarší známý písemný dokument označující tento typ kříže jako kříž sv. Tomáše. Gouvea také píše o uctívání kříže v Cranganore, přičemž kříž označuje jako „kříž křesťanů“.
Existuje několik interpretací symbolu Nasrani. Interpretace založená na křesťanské židovské tradici předpokládá, že její design byl založen na židovské menora, starověký symbol Hebrejců, který se skládá ze sedmi rozvětvených stojánků na lampy (svícen).[76] Interpretace založená na místní kultuře uvádí, že kříž bez postavy Ježíše a s květnatými pažemi symbolizujícími „radost“ ukazuje na teologii vzkříšení svatého Pavla; Duch svatý nahoře představuje roli Ducha svatého ve vzkříšení Ježíše Krista. Lotos symbolizující buddhismus a kříž nad ním ukazuje, že křesťanství bylo založeno v zemi Buddhy. Tyto tři kroky označují Kalvárii a říčky, kanály Grace plynoucí z Kříže.[78]
V islámu
The Korán účet učedníci z Ježíš nezahrnuje jejich jména, čísla ani žádné podrobné účty jejich životů. muslimský výklad, nicméně víceméně souhlasí s Nový zákon seznam a říká, že učedníci zahrnuty Petr, Filip, Thomas, Bartoloměj, Matouši, Andrew, James, Jude, John, a Simon Zealot.[79]
Viz také
- Kniha Thomase uchazeče
- Syro Malabar katolická církev
- Syrská pravoslavná církev
- Jacobite Syrian Christian Church
- Malankara pravoslavná syrská církev
- Evangelium Barnabáše
- Seznam patriarchů východní církve
- Syrská církev Mar Thoma
- Svatý Tomáš z Mylapuru
- Svatý Tomáš
- Kostel svatého Tomáše pro seznam všech kostelů a kaplí pojmenovaných na jeho počest
- Trůn svatého Tomáše
Reference
Poznámky
- ^ Všechny tři příležitosti podrobně pojednává Dr. Mathew Vallanickal, „Faith and Character of Apostle Thomas“ v The St. Thomas Christian Encyclopaedia of India, Sv. II, Trichur, 1973, p. 2
- ^ "... Judas Thomas, as he is called [in the Acta Thomae] and elsewhere in Syriac tradition ...". Thurston 1913
Citace
- ^ A b C d Fahlbusch et al. 2008, str. 285.
- ^ A b C Johnson & Zacharia 2016.
- ^ A b C d About Thomas The Apostle na Wayback Machine (archived 2011-02-08)
- ^ "Liturgical Calendar: December'". Latin-mass-society.org. Archivovány od originál dne 5. února 2012. Citováno 25. dubna 2010.
- ^ "The martyrdom of Thomas the Apostle The Day of Sinxar, on the 26th of Bashnas, the month of Bashnas, the Coptic month". st-takla.org (v arabštině). Citováno 24. února 2020.
- ^ A b Slapak 1995, str. 27.
- ^ Medlycott 1905.
- ^ Puthiakunnel 1973.
- ^ "Co-Cathedral Basilica of St. Thomas the Apostle". GCatholic.org. Citováno 11. ledna 2015.
- ^ "Patron Saints of Countries". Citováno 10. května 2015.
- ^ Medlycott 1905, Ch. IV.
- ^ Thomas the Apostle n.d.
- ^ Catholic Church 1969, str. 96.
- ^ "Propers for St. Thomas the Apostle". Commonprayer.org. Citováno 25. dubna 2010.
- ^ A b Holy, Glorious Apostle Thomas Ortodoxní ikona a synaxarion for 6 October
- ^ Icon of the Mother of God, Arapet (Arabian) Orthodox icon and synaxarion for 6 September
- ^ A b C "Malankara Orthodox Church". Citováno 10. května 2015.
- ^ Lewis 1927.
- ^ Robinson 1926, str. 33.
- ^ "The Passing of Mary". Ccel.org. 1. června 2005. Citováno 25. dubna 2010.
- ^ "St Thomas Receiving the Virgin Mary’s Girdle at her Assumption", Dimus, Ne. 17 (April 2008)
- ^ Norman 1993, pp. 1-42.
- ^ Ananthakrishnan, G. (26 December 2006). "Thomas's visit under doubt". Časy Indie. Citováno 25. dubna 2010.
- ^ A b Dějiny Archivováno 4. července 2015 v Wayback Machine, Payyappilly Palakkappilly Nasrani family
- ^ Mani 2016, str. 14.
- ^ Frykenberg 2008, pp. 101-102.
- ^ Medlycott 1905, str. 157.
- ^ Medlycott 1905, pp. 18–71.
- ^ James 1924, pp. 364-436.
- ^ Medlycott 1905, pp. 1–17, 213–297.
- ^ A b Eusebius (1885). Wikisource. . . §1 – via
- ^ Farquhar 1926, str. 30.
- ^ Smith 1914, str. 235.
- ^ Brown 1956, pp. 49-59.
- ^ Farmer 2011, str. 418.
- ^ Marco Polo 1920, str. 117.
- ^ Hunter 1886, str. 237.
- ^ Neill 2004, str. 29.
- ^ Hunter 1886, str. 31.
- ^ A b Bays 2011, Ch. 1.
- ^ Hoenerbach & Spies 1956.
- ^ Gilman & Klimkeit 2016.
- ^ Tubach 1995, pp. 397-430.
- ^ Takahashi 2011.
- ^ Andrade 2018, str. 58-59.
- ^ Arnobius of Sicca 1949, str. 125.
- ^ Koch 1972.
- ^ von Morgenstern 1998, str. 198.
- ^ A b Muthiah 2014.
- ^ Bussagli 1965, str. 255.
- ^ "The Pilgrimage of S. Silvia of Aquitania to the Holy Places". Citováno 10. května 2015.
- ^ Harvey 2005, str. 124.
- ^ A b Segal 2005, pp. 174–176, 250.
- ^ Sadasivan 2000, str. 410.
- ^ Thurston 1913.
- ^ Sanidopoulos 2010.
- ^ من الأرشيف: اكتشاف ذخيرة الرسول توما بيد مطران الموصل مار سويريوس زكا عيواص. Syrian Orthodox Patriarchate (v arabštině). Citováno 18. května 2018.
- ^ Arraf 2018.
- ^ "Holy Relics of Saint Thomas transferred to the Monastery of St Matthew in Nineveh". OCP. 9. července 2014. Citováno 18. května 2018.
- ^ Wright 1871; Rev. Paul Bedjan, Acta Martyrum et Sanctorum, Vol. III, Leipsic-Paris, 1892.Medlycott 1905, pp. 221–225, Appendix. Also in The Nazranies, Ed. G. Menachery, Ollur, 1998.
- ^ A b "The Consummation of Thomas the Apostle". Citováno 10. května 2015.
- ^ Mookerji 1966, str. 28.
- ^ Eusebius (1885). Wikisource. . . §2 – via
- ^ Perumalil 1971, str. 50-51.
- ^ 20th Century Discussions: Hambye 1952; Comes, S. J., "Did St. Thomas Really come to India?", in Menachery (Ed.) STCEI, II.
- ^ Farquhar 1926, s. 30-31.
- ^ Panjikaran 1926, str. 99 esp. for reference to Pantaenus' Indian visit. Reproduced in ICHC I 'The Nazranies", ed. George Menachery 1998, pp. 277 ff.
- ^ Eusebius (1885). Wikisource. . . §4 – via
- ^ Patrologia Graeca (Migne), 19–24., 20.215.
- ^ Bickell, S. Ephraemi Syri, Caramina Nisibena, Lipsiae, 1866; Monsignor Lamy, S. Ephraemi Syri Hymni et Sermones, (Quarto 4 vols.); Breviary acc. to the Rite of the Church of Antioch of the Syrians, Mosul, 1886–96. Medlycott 1905, pp. 21–32 Alias Menachery (Ed.) STCEI, II, pp. 18ff.
- ^ Homil. XXXII, xi, Contra Arianos et de seipso. Migne, PG 36-228.
- ^ 20th Century Discussions : Medlycott 1905, s. 42–43; Perumalil 1971, pp. 43,44
- ^ Migne, P-L 140 1143. (Also see 17. 1131, 17.1133, for his Indian knowledge.)
- ^ 20th Century Discussions : Medlycott 1905, str. 43–44; Perumalil 1971, pp. 44–45, Perumalil and Menachery (STCEI I, II), Migne Edns.; Wm. A. Jurgens, Faith of the Early Fathers:etc. History of Christianity-Source Materials by M. K. George, CLS, Madras, 1982 and the Handbook of Source Materials by Wm. G. Young. Ferroli 1939, pp. 71-; Hunt 1920, pp. 27, 33, 46–50; G.T. Mackenzie, i.c.s., "History of Christianity in Travancore", in The Travancore State Manual, Vol-II, Edited by Nagam Aiya, Trivandrum 1906, pp. 135–233; Menachery, STCEI, I, II.
- ^ Medlycott 1905, str. 71.
- ^ A b Collins 2007, str. 119.
- ^ Antony 2019.
- ^ Thadikatt 2004, str. 114.
- ^ Noegel & Wheeler 2002, str. 86.
Zdroje
- Andrade, Nathanael J. (2018). The Journey of Christianity to India in Late Antiquity: Networks and the Movement of Culture. Cambridge: University Press. ISBN 978-1-108-41912-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Antony, M Thomas (17 February 2019). "Saint Thomas Cross- A Religio Cultural Logo of Saint Thomas Christians". Nasrani.net. Citováno 16. června 2012.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Arnobius of Sicca (1949). The Case Against the Pagans. Volume 1. Translated by George E. McCracken. Paulistický tisk. ISBN 978-0-8091-0248-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Arraf, Jane (31 March 2018). "Iraq's Christians Remain Displaced This Easter". NPR. Citováno 18. května 2018.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Bays, Daniel H. (2011). A New History of Christianity in China. John Wiley & Sons. ISBN 978-1-4051-5954-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Brown, Leslie W. (1956). The Indian Christians of St Thomas, an Account of the Ancient Syrian Church of Malabar. Cambridge: University Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Bussagli, Mario (1965). Arte del Grandhara. Sadea / Sansoni.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Catholic Church (1969). Calendarium Romanum [Roman Calendar] (v latině). Rome: Libreria Editrice Vaticana.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Collins, Paul M. (2007). Christian Inculturation in India. Ashgate. ISBN 978-0-7546-6076-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Coward, Harold G. (1993). Hindu-Christian dialogue : perspectives and encounters. Dillí: Vydavatelé Motilal Banarsidass. ISBN 81-208-1158-5. OCLC 34230629.
- Cureton, W. (1864). Ancient Syriac Documents Relative to the Earliest Establishment of Christianity in Edessa and the Neighbouring Countries, from the Year After Our Lord Ascension, to the Beginning of the Fourth Century. London: Williams and Norgate.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Dobrizhoffer, Martin (1822). An account of the Abipones, an equestrian people of Paraguay. Londýn: John Murray.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Fahlbusch, Erwin; Bromiley, Geoffrey William; Lochman, Jan Milic; Mbiti, John; Pelikan, Jaroslav (2008). Encyklopedie křesťanství. Sv. 5. Wm. B. Eerdmans. ISBN 978-0-8028-2417-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Farmář, David Hugh (2011). Oxfordský slovník svatých, páté vydání revidováno (5. vydání). Oxford: University Press. ISBN 0-19-959660-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Ferroli, Domenico (1939). The Jesuits in Malabar. Volume 1. Printed at the Bangalore Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Farquhar, John Nicol (1926). "Ch. 4". The Apostle Thomas in North India. Manchester: University Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Frykenberg, Robert Eric (2008). Christianity in India: from Beginnings to the Present. Oxford University Press. ISBN 0-19-826377-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Gilman, Ian; Klimkeit, Hans-Joachim (2016). Christians in Asia before 1500. Routledge. ISBN 978-1138970663.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Hambye, E. R. (1952). "Saint Thomas and India". The Clergy Monthly (16).CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Griswold, H. D. (1930). "Anthropology of the Syrian Christians". Americký antropolog. 32 (2): 318–319. doi:10.1525/aa.1930.32.2.02a00170. ISSN 0002-7294.</ref>
- Harvey, Susan Ashbrook (2005). ""Incense in our land": Julian Saba and Early Christianity". Wilderness: Essays in Honour of Frances Young. T&T Clark. pp. 120–134.
- Hoenerbach, W; Spies, O (1956). Ibn At-Taiyib. Fiqh An-Nasraniya Das Recht Der Christenheit. Leuven: Peeters. ISBN 978-9042901964.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Hunt, William Saunders (1920). The Anglican Church in Travancore and Cochin, 1816-1916. Church Missionary Society.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Hunter, William Wilson (1886). The Indian empire : its peoples, history, and products. Morrison a Gibb.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- James, Montague Rhodes (1924). "The Acts of Thomas". The Apocryphal New Testament: Being the Apocryphal Gospels, Acts, Epistles, and Apocalypses, with Other Narratives and Fragments. Oxford: Clarendon Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Johnson, Lynn; Zacharia, Paul (19 February 2016). "The Surprisingly Early History of Christianity in India". Smithsonian Magazine. Citováno 24. února 2020.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Koch, Kurt E. (1972). The Revival in Indonesia. Evangelization Publishers.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Lewis, Lionel Smithett (1927). St. Joseph of Arimathea at Glastonbury: Or, The Apostolic Church of Britain. Covenant.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Mani, Thattunkal Zachariah (2016). ThomaaSleehaayude Kerala ChristhavaSabha Onnaam Noottaandil. T.Z. Mani.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Marco Polo (1920). Henri Cordier (ed.). Ser Marco Polo: Notes and Addenda to Sir Henry Yule's Edition, Containing the Results of Recent Research and Discovery. Translated by Sir Henry Yule. John Murray.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Medlycott, Adolphus E. (1905). India and the Apostle Thomas: An Inquiry, with a Critical Analysis of the Acta Thomae. Londýn: David Nutt.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Mookerji, Radhakumud (1966). Chandragupta Maurya a jeho doba. Motilal Banarsidass. ISBN 978-81-208-0405-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Muthiah, S. (2014). Madras nově objevený. East-West Press. ISBN 978-93-85724-77-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Neill, Stephen (2004). Historie křesťanství v Indii: Počátky roku 1707. Cambridge University Press. ISBN 978-0-521-54885-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Noegel, Scott B .; Wheeler, Brannon M. (2002). Historický slovník proroků v islámu a judaismu. Strašák. ISBN 978-0-8108-4305-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Norman, Diana (1993). "In imitation of Saint Thomas Aquinas: art, patronage and liturgy within a Renaissance chapel". Renesanční studia. 7: 1–42. doi:10.1111/j.1477-4658.1993.tb00266.x.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Panjikaran, Joseph C. (1926). Christianity in Malabar with Special Reference to the St. Thomas Christians of the Syro-Malabar Rite. Rome: Pont. Institutum orientalium studiorum.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Perumalil, A. C. (1971). The Apostles in India. Patna: Xavier Teachers' Training Institute.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Puthiakunnel, Thomas (1973). "Jewish colonies of India paved the way for St. Thomas". In Menachery, George (ed.). The St. Thomas Christian Encyclopaedia of India. Volume 2. Trichur. OCLC 1237836.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Robinson, Joseph Armitage (1926). Two Glastonbury Legends: King Arthur and St. Joseph of Arimathea. Cambridge: University Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Ruiz de Montoya, Antonio (1639). "Chapter XVIII". Conquista espiritual hecha por los religiosos de la Compañía de Jesús en las provincias del Paraguay, Paraná, Uruguay y Tape. Madrid.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Sadasivan, S. N. (2000). Sociální dějiny Indie. APH. ISBN 978-81-7648-170-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Sanidopoulos, John (6 October 2010). "The Skull of the Holy Apostle Thomas in Patmos". Mystagogy. Citováno 10. května 2015.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Segal, J.B. (2005). Edessa the Blessed City. Gorgias. ISBN 1-59333-059-6.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Slapak, Orpa, ed. (1995). The Jews of India: A Story of Three Communities. Muzeon Yisrael. ISBN 978-965-278-179-6 – via University Press of New England.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Smith, Vincent A. (1914). Rané dějiny Indie. Oxford: Clarendon Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Takahashi, Hidemi (2011), "China, Syriac Christianity in,", in Brock, Sebastian P.; Butts, Aaron M .; Kiraz, George A .; van Rompay, Lucas (eds.), Gorgias Encyclopedic Dictionary of the Syriac Heritage (Electronic ed.), Gorgias PressCS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Thadikatt, Geo. (2004). Liturgical Identity of Mar Thoma Nasrani Church. Kottayam.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Thomas the Apostle (n.d.). The Book of Thomas. NHC II,7 138,7–138,12. Translated by John D. Turner. Archivovány od originál on 30 January 2016.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Thurston, Herbert (1913). Katolická encyklopedie. New York: Robert Appleton Company.CS1 maint: ref = harv (odkaz) . V Herbermann, Charles (ed.).
- Tubach, Jürgen (1995). "Der Apostel Thomas in China. Die Herkunft einer Tradition" [The Apostle Thomas in China. The origin of a tradition]. In Samuel, V. C.; Panicker, Geevarghese; Thekeparampil, Rev. Jacob (eds.). Harfa (v němčině). Sv. 8–9. Gorgias. pp. 397–430.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Vadakkekara, Benedict (2007). Origin of Christianity in India : a historiographical critique. Dillí: Media House. ISBN 81-7495-258-6. OCLC 166255572.
- von Morgenstern, Franz Wisner (1998). El Dictador del Paraguay: José Gaspar de Francia (ve španělštině). Asunción, Paraguay: Instituto Paraguayo Alemán.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Wright, William, ed. (1871). Apocryphal Acts of the Apostles: The Syriac texts. Williams and Norgate.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Další čtení
- George Menachery, Ed., The Nazranies, Indian Church History Classics, Vol.1, 1998, esp.books fully reproduced in it by Mackenzie, Medlycott, Farquar& many others.
- Most, Glenn W. (2005). Pochybující Thomas. Cambridge, Mass., London: Harvard University Press. (a study in the reception of Thomas' story in literature and art).
- Nicholl, Charles (8 November 2012). "The Other Thomas". London Review of Books. 34 (21): 39–43.
- Perrier, Pierre; Xavier, Walter (2008), Thomas Fonde L'église En Chine (65–68 Ap J.-C.) [Thomas founder of the church in China (65-68 AD)] (in French), Paris: Jubilé, ISBN 9782866794828
- Richards, William Joseph (1908). The Indian Christians of St. Thomas: Otherwise Called the Syrian Christians. London: Bemrose.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
externí odkazy
- Apostle in India, The tomb of the Apostle
- Mylapore santhomechurch built over the tomb of Saint Thomas
- Jacobite Syrian Christian Church
- Mylapore Diocese of Jacobite Syrian Church
- St. Thomas Indian Orthodox Church – Greater Washington
- A.E. Medlycott, India and the Apostle Thomas, London 1905 (e-text)
- Niranam Valiyapally and Saint Thomas
- The Nasrani Syrian Christians Network
- Official Site of the Malankara Mar Thoma Syrian Church
- Mar Thoma Churches all over the world
- Passages to India
- Orthodox Church Portal
- Apostle of India na Wayback Machine (archived 2011-07-20)
- The Little Gospel of St Thomas (Sri Lankan film dramatisation)