Jacob Baradaeus - Jacob Baradaeus

Jacob Baradaeus (/ˌb…rəˈdiːəs/; řecký: Βαραδαῖος; arabština: مار يعقوب البرادعي‎; syrský: ܝܥܩܘܒ ܒܘܪܕܥܝܐ), Také známý jako Jacob bar Addai^[1] nebo Jacob bar Theophilus,^[2] byl Biskup z Edessy od 543/544 do své smrti v roce 578. Je uctíván jako svatý v Orientální pravoslavná církev a jeho svátek je 31. července.^[3] Jacobovo misijní úsilí pomohlo založit nechalcedonský Syrská pravoslavná církev, známá také jako „jakobitská“ církev po svém stejnojmenném zakladateli, a zajistila její přežití navzdory pronásledování.^[3]

Pozadí

V návaznosti na Rada Chalcedonu v roce 451 utrpěla církev ve východní římské říši rozdělení mezi Chalcedonce, příznivce koncilu a nechalcedonské, také známé jako miafyzité, kteří se postavili proti koncilu.^[4] Non-Chalcedonians ztratil politickou podporu při nanebevstoupení císaře Justin já v 518,^[4] kteří následně pronásledovali jiné než chalcedonské.^[5] Následně poklesl počet nechalcedonských náboženských vůdců a navzdory široké podpoře, kterou měli v Sýrii, Arménii a Egyptě, čelil nechalcedonianismus vyhynutí.^[6]

Životopis

Jacob se narodil v c. 500 ve městě Vysoký Mawzalt,^[7] a byl synem Theophilus bar Manu, kněze.^[8] Ve věku dvou let byl Jacob ponechán v péči Eustathia, opata kláštera Fsilta,^[9] a studoval řecké, syrské a náboženské a teologické texty.^[8] Jacobova matka se později vrátila do kláštera a pokusila se ho přivést domů. Jacob se však odmítl vrátit a prohlásil, že se zasvětil Kristu.^[10] Po smrti svých rodičů daroval Jacob své dědictví chudým a osvobodil několik otroků, které zdědil, kterým daroval dům svých rodičů.^[10] Později byl Jacob v klášteře vysvěcen na jáhna a kněze.^[10] V této době byl Jacob proslulý jako zázračný dělník a lidé za ním přišli hledat uzdravení.^[10] Jacobovi je přisuzováno několik zázraků, například vzkříšení mrtvých, uzdravení slepých, získání deště a zastavení pohybu slunce.^[10] Také se o něm říká, že ukončil obléhání Edessa tak jako Khosrow I. byl postižen vizí a opustil obležení.^[10]

Císařovna Theodora, nechalcedonský, se dozvěděl o Jacobovi a pozval ho, aby se s ní setkal v Konstantinopol, ale zdráhal se tak učinit.^[10] Ve vizi dostal Jacob pokyn cestovat do Konstantinopole,^[10] a tedy v c. 527 dorazil do hlavního města.^[11] Theodora přijala Jacoba se ctí, nicméně se nezajímal o život u soudu,^[9] a vstoupil do kláštera Sykai,^[11] kde zůstal 15 let.^[3] Zatímco v Konstantinopoli, získal přízeň Theodora a Al-Harith ibn Jabalah Král Ghassanids, oba kolegové, kteří nejsou Chalcedonci.^[12] Vypuknutí pronásledování jiných než Chalcedonců provedené Efraim Antiochijský patriarcha pobídl císařovnu Theodoru a Al-Haritha k naléhání Papež Theodosius I. Alexandrijský vysvěcovat biskupy, aby čelili Efraimovi, a zajistit přežití jiného než chalcedonianismu.^[12] Jacob byl tedy vysvěcen biskupem v Edesse papežem Theodosiem v Konstantinopoli v letech 543/544.^[8]

Po svém biskupském jmenování Jacob odcestoval do Alexandrie,^[8] kde on, se dvěma nechalcedonskými biskupy, vysvěcen Conona jako biskupa Tarsus a Eugenius jako biskup Seleucia.^[9] Poté se pustil do vysvěcení nechalcedonských duchovních po celé Mezopotámii, Anatolii, Sýrii, Palestině a Egyptě.^[13] V této době se Jacob prostřednictvím své misijní práce zaměřil na obnovení nechalcedonianismu jako oficiálního postavení církve ve východní římské říši.^[13] Římská vláda se pokusila bránit nechalcedonskému obrození a uvěznění Jacoba, na svých cestách však měl převlek a stal se tak známým jako Burde'ana, „muž v otrhaných šatech“, od kterého je odvozena přezdívka „Baradaeus“.^[12] Jacob ustanovil Sergius bar Karya za biskupa Harran a Sergius z Tella tak jako Antiochijský patriarcha v roce 544.^[8][10] Po smrti Sergeje z Telly v roce 547, spolu s Eugeniem, byl Jacob vysvěcen Pavel jako patriarcha v Antiochii v roce 550.^[10] Rozdíly mezi Jacobem a Eugeniem a Cononem se později objevily a Jacob pár pokáral za jejich dodržování Triteismus, a vysvobodili Jacoba z obvinění z dodržování Sabellianismus.^[9]

V roce 553 císař Justinián I. svolal Druhá rada Konstantinopole ve snaze sjednotit Chalcedonce a nechalcedonce.^[14] Rada však nepřesvědčila syrským nechalcedoncům a Jacob začal tvořit samostatnou nechalcedonskou církev, která se později stala syrskou pravoslavnou církví.^[14] Jacob vysvěcen Jan z Efezu jako biskup z Efez v roce 558.^[15] V roce 559 vysvěcen Jacob Ahudemmeh tak jako Východní metropolita.^[16] V roce 566 se Jacob zúčastnil diskusí vedených císařem Justin II v Konstantinopoli mezi Chalcedonians a non-Chalcedonians s cílem kompromisu mezi těmito dvěma frakcemi.^[17] Na konci diskusí v roce 567 vydal Justin edikt, na kterém se shodli všichni, kdo se ho zúčastnili, avšak edikt byl odmítnut nechalcedonskou radou v Raqqa.^[17] Později, v roce 571, Jacob Baradaeus a další nechalcedonští biskupové dali souhlas ediktu o spojení s chalcedonskou církví, protože oba souhlasili, že zastávají stejnou víru, ale vyjádřili je odlišně.^[18] Jacob a ostatní biskupové následně přijali přijímání od John Scholasticus, Ekumenický patriarcha Konstantinopole.^[18] To však rozhněvalo mnoho lidí, kteří nebyli Chalcedonci, a biskupové odvolali svůj souhlas s ediktem.^[18]

Jakuba Jacoba nevěděl, patriarcha Antiochie a několik dalších nechalcedonských biskupů byli římskou vládou mučeni a nechtěně souhlasili s dodržováním chalcedonianismu. Jacob následně zakázal Paulovi přijímat přijímání a Paul se uchýlil do Království Ghassanidů. O tři roky později byl Pavel postaven před nechalcedonskou synodu a Jacob ho obnovil ke společenství za jeho pokání. To se hněvalo Egyptský non-Chalcedonians, a, v 576, Papež Peter IV Alexandrijský v rozporu s kanonickým právem sesadil Pavla jako patriarchu Antiochie. Jacob odsoudil Petra, nicméně ve snaze sjednotit jiné než Chalcedonce odcestoval do Alexandrie a souhlasil s udělením souhlasu s Pavlovým výpovědí pod podmínkou, že nebyl exkomunikován, čímž obnovil dobré vztahy mezi syrskými a egyptskými jinými než Chalcedonci. Po Jacobově návratu do Sýrie však mnoho syrských nechalcedonců vyjádřilo vztek nad kompromisem a vypuknutím násilí mezi Jacobovými a Pavlovými příznivci. Král Al-Mundhir III ibn al-Harith Al-Harithův nástupce a Paul se pokusili diskutovat o konfliktu s Jacobem, odmítl však hledat jiný kompromis.^[9]

Jacob s několika dalšími biskupy náhle opustil Sýrii s úmyslem cestovat do Alexandrie.^[9] Na cestě se Jacob a jeho skupina zastavili v klášteře sv. Romana v Maiuma kde onemocněli a Jacob zemřel 30. července 578.^[9] Podle Cyriacuse, biskupa z Mardin, Jacobovy ostatky byly uloženy v klášteře sv. Romana, dokud se v roce 622 přestěhovaly do kláštera Fsilta.^[19]

Reference

Bibliografie

• Anderson, Gerald H. (1999). Biografický slovník křesťanských misí. Wm. B. Eerdmans Publishing. ISBN  9780802846808.
• Barsoum, Ignác Aphrem (2003). Rozptýlené perly: Dějiny syrské literatury a věd, trans. Matti Moosa, 2. rev. vyd. Gorgias Press.
• Butin, R. (1907). „Jacob Baradæus“. Katolická encyklopedie. Robert Appleton Company.
• Gregory, Timothy E. (1991). „Jacob Baradaeus“. Oxfordský slovník Byzance. Oxford University Press.
• Gregory, Timothy E. (2010). Historie Byzance. John Wiley & Sons. ISBN  9781444359978.
• Irvin, Dale T .; Sunquist, Scott (2001). Historie světového křesťanského hnutí: Nejstarší křesťanství do roku 1453. Knihy Orbis. ISBN  9781570753961.
• Livingstone, E. A. (2006). „Jacob Baradaeus“. Stručný Oxfordský slovník křesťanské církve (2 Rev. Ed.). Oxford University Press.
• Saint-Laurent, Jeanne-Nicole Mellon (2015). Misijní příběhy a formace syrských církví. University of California Press. ISBN  9780520284968.
• Treadgold, Warren T. (1997). Historie byzantského státu a společnosti. Press Stanford University. ISBN  9780804726306.
•  Venables, Edmunde (1911). „Jacobus Baradaeus, bp. Z Edessy“. v Wace, Henry; Piercy, William C. (eds.). Slovník křesťanské biografie a literatury na konci šestého století (3. vyd.). Londýn: John Murray.