Terezie z Ávily - Teresa of Ávila

Pro ostatní lidi s podobnými jmény viz Svatá Tereza.

Svatá Terezie z Ávily
Peter Paul Rubens 138.jpg
Svatá Terezie z Ávily podle Peter Paul Rubens
Terezie od Ježíše, Ctihodná matka, představená, doktorka církve
narozený28. března 1515
Ávila, Crown of Kastilie (dnes Španělsko )
Zemřel4. nebo 15. října 1582(1582-10-15) (ve věku 67)[A]
Alba de Tormes, Salamanca, Španělsko
Uctíván vkatolický kostel
Anglikánské společenství[1][2]
Luteránství[3]
Blahořečen24.dubna 1614, Řím podle Papež Pavel V.
Svatořečen12. března 1622, Řím podle Papež Řehoř XV
Hlavní, důležitý svatyněKlášter Zvěstování, Alba de Tormes, Španělsko
Hody15. října
Atributyz Španělsko-židovský původ, rozjímavý, mystik, extatický, spisovatel duševní modlitba, náboženský reformátor, správce plodný korespondent možná epilepsie spánkového laloku trpící
PatronátŠpanělsko, nemocní lidé, lidé v náboženských řádech, lidé zesměšňovaní pro svou zbožnost, čipkáři, Požega, Chorvatsko, Talisay City, Cebu, Filipíny
KontroverzeJejí reformy se setkaly s rozhodným odporem a zájmem ze strany Španělská inkvizice, ale nebyla proti ní vznesena žádná obvinění. Výsledkem bylo rozdělení její objednávky.
Část série na
Křesťanská mystika
Proměnění Ježíše
Terezie z Ávily
Kostel Avily Convento de Sta Theresa window06.jpg
narozený
Teresa Sánchez de Cepeda y Ahumada
Pozoruhodná práce
Camino de Perfección
Interiér El Castillo
ÉraFilozofie 16. století
Katolická reformace
KrajZápadní filozofie
Španělská filozofie
Hlavní zájmy
teologie, Mysticismus
Pozoruhodné nápady
Duševní modlitba, Modlitba ticha

Terezie z Ávily, narozený Teresa Sánchez de Cepeda y Ahumada, také zvaný Svatá Terezie od Ježíše (28. března 1515 - 4. nebo 15. října 1582)[A]byla španělská šlechtična, která se cítila povolána ke klášternímu životu v katolický kostel. A Karmelitánka jeptiška, prominentní Španělský mystik, náboženský reformátor, autor, teolog kontemplativního života a duševní modlitba, získala výjimečné vyznamenání za to, že byla prohlášena za Doktor církve, ale až za více než čtyři století po její smrti.[b] Aktivní během Katolická reformace, reformovala Objednávky karmelitánů žen i mužů.[4] K hnutí, které iniciovala, se později přidal mladší španělský karmelitánský mnich a mystik Jan z Kříže. Nakonec to vedlo k založení Bosí karmelitáni. V roce 1580 byl vydán formální papežský dekret, kterým se přijímá rozkol od starého řádu.[5]

Teresu, která byla ve své domovské provincii společenskou celebritou, pronásledovaly rané rodinné ztráty a špatné zdraví. Ve svých zralých letech se stala ústřední postavou hnutí duchovní a klášterní obnovy, které vycházelo z vnitřního přesvědčení a bylo vylepšeno asketický praxe. Byla také ve středu hlubokých církevních kontroverzí, když přijala všudypřítomnou laxnost v jejím pořadí na pozadí Protestantská reformace zametá Evropou a Evropou Španělská inkvizice prosazování církevní kázně ve své domovské zemi. Důsledky měly trvat mnohem déle než její život. Jeden papežský legát popsal ji jako „neklidnou poutnici, neposlušnou a tvrdohlavou femina kteří pod titulem oddanosti vymysleli špatné nauky a pohybovali se mimo klášter proti pravidlům Tridentský koncil a ona preláti; výuka jako mistr proti svatý Pavel rozkazy, které by ženy neměly učit. “[6]

Její písemné příspěvky, které zahrnují její autobiografii, Život Terezie od Ježíše a její klíčová práce Vnitřní hrad, jsou dnes nedílnou součástí Španělská renesanční literatura. Dohromady s The Způsob dokonalosti, její práce jsou součástí literární kánon z Křesťanská mystika a Křesťanská meditace praxe a nadále přitahovat zájem lidí uvnitř i vně katolické církve.

Ostatní asociace s Teresou nad rámec jejích spisů mají i nadále široký vliv. A Santero obrázek Neposkvrněné početí El Viejo, údajně ji poslala s bratrem emigrujícím do Peru, byl kanonicky korunován podle Papež Jan Pavel II dne 28. prosince 1989 v Svatyně El Viejo v Nikaragua.[7] Další katolická tradice si myslí, že svatá Terezie je osobně spojována s oddaností k Pražské Jezulátko, socha, kterou mohla vlastnit[8] Od její smrti se její pověst rozrostla, což vedlo k mnoha portrétům. Je i nadále široce známá jako inspirace pro filozofy, teology, historiky, neurology, spisovatele beletrie a umělce i nespočet obyčejných lidí se zájmem o Křesťanská spiritualita a mysticismus.

Čtyřicet let po její smrti, v roce 1622, Teresa byla kanonizován podle Papež Řehoř XV. V té době byla považována za kandidátku na národní svatý patron z Španělsko, ale toto označení bylo uděleno Sv. Jakub apoštol. Od té doby se stala jednou z patronek Španělska. Avšak až 27. září 1970 ano Papež Pavel VI prohlásit Terezu za první ženu Doktor církve jako uznání jejího staletého duchovního odkazu Katolicismus.[9][10]

Časný život

Teresa Sánchez de Cepeda y Ahumada se narodila v roce 1515 v Ávila, Španělsko. Její dědeček z otcovy strany, Juan Sánchez de Toledo, byl marrano nebo Naopak, Žid nucen konvertovat ke křesťanství nebo emigrovat. Když byl Teresin otec ještě dítě, Juan byl odsouzen Španělská inkvizice za údajný návrat do Židovská víra, ale později byl schopen převzít katolickou identitu.[11] Její otec, Alonso Sánchez de Cepeda, byl úspěšný obchodník s vlnou a jeden z nejbohatších mužů v Ávile. Koupil rytířství a úspěšně asimilován do křesťanské společnosti.

Terézie z Ávily vyrazí na cestu do Afriky podle Arnold van Westerhout

Dříve ženatý s Catalina del Peso y Henao Sánchez de Cepeda, s nímž měl tři děti, se v roce 1509 oženil s Teresinou matkou, Beatriz de Ahumada y Cuevas, v Gotarrendura.[12]

Matka Tereza ji vychovala jako oddanou křesťanku. Fascinovaná zprávami o životech svatých utekla z domova v sedmi letech se svým bratrem Rodrigem hledat mučednictví v boji proti Maurové. Její strýc je přivedl domů, když je zahlédl těsně za městskými hradbami.[13]

Když bylo Teresě jedenáct let, její matka zemřela a zanechala smutek. To ji přimělo přijmout hlubší oddanost Panna Maria jako její duchovní matka. Teresa byla také zamilovaná do populární beletrie, která se v té době skládala převážně ze středověkých povídek rytířství a pracuje o módě, zahradách a květinách.[14][15] Teresa byla poslána do Augustinián škola jeptišek v Ávila.[16]

Vstup do náboženského života

Po ukončení vzdělání se zpočátku bránila myšlence náboženského povolání, ale po pobytu se svým strýcem a dalšími příbuznými ustoupila. V roce 1536, ve věku 20,[17] ke zklamání svého zbožného a strohého otce se rozhodla vstoupit do místní pohodové karmelitánky Klášter vtělení, významně postavený na zemi, která byla dříve využívána jako pohřebiště pro Židy. Zejména se věnovala náboženskému čtení o kontemplativní modlitbě Osuna Je Třetí duchovní abeceda (1527). Její horlivost pro umrtvování způsobila, že znovu onemocněla a strávila téměř rok v posteli, což její komunitě a rodině způsobovalo obrovské starosti. Téměř zemřela, ale vzpamatovala se, což přisuzovala jejímu zázračnému přímluvě svatého Josefa. Začala zažívat případy náboženská extáze.[12]

Základy duchovna

Její čtení středověkých mystiků spočívalo v pokynech pro zkoumání svědomí a pro duchovní soustředění a vnitřní rozjímání známé v mystické nomenklatuře jako oratio recollectionis nebo oratio mentalis. Také se ponořila do jiných mystických asketický díla jako Tractatus de oratione et meditatione z Peter Alcantara, a možná i některé z nich Ignáce z Loyoly na základě jeho Duchovní cvičení - pravděpodobně Duchovní cvičení oni sami.[Citace je zapotřebí ]

Uváděla, že během své nemoci povstala z nejnižšího stupně „vzpomínání“ na „oddanosti ticha“ nebo dokonce na „oddanosti extáze“, která byla dokonalým spojením s Bohem (viz § Mysticismus ). Během této závěrečné fáze řekla, že často zažila bohaté „požehnání slz“. Jako katolický rozdíl mezi smrtelný a lehký hřích jak jí bylo jasné, pochopila strašlivou hrůzu hříchu a přirozenou povahu prvotní hřích. Uvědomila si také svou přirozenou impotenci v konfrontaci s hříchem a nutnost absolutního podrobení Bůh.[Citace je zapotřebí ]

Přibližně ve stejné době obdržela kopii úplného španělského překladu Svatý Augustin autobiografické dílo Vyznání, což jí pomohlo vyřešit a inklinovat k vlastním záchvatům zábran. Text jí pomohl uvědomit si, že svatost je skutečně možná, a našel útěchu v tom, jak byl takový velký světec kdysi hříšníkem. Ve své autobiografii napsala, že „měla svatého Augustina velmi ráda… protože byl také hříšník“.[18]


Kolem roku 1556 přátelé navrhli, aby její nově nalezené znalosti byly ďábelské, nikoli božské. Začala působit umrtvování masa na sebe. Ale ona vyznavač, jezuita Francis Borgia, ujistil ji o božské inspiraci jejích myšlenek. Na Den svatého Petra v roce 1559 se Terezie pevně přesvědčila, že se jí Ježíš Kristus představil v tělesné podobě, i když neviditelný. Tyto vize trvaly téměř nepřetržitě po více než dva roky. V jiné vizi, a anděl opakovaně projížděla jejím srdcem ohnivý bod zlaté kopí a způsobovala nevýslovnou duchovní a tělesnou bolest:

Viděl jsem v jeho ruce dlouhé kopí zlata a v tu chvíli se zdálo, že tam byl malý oheň. Zjevil se mi, že mi to občas vrazil do srdce a probodl mé vnitřnosti; když to vytáhl, zdálo se, že je také vytáhl a nechal mě všechny v ohni s velkou láskou k Bohu. Bolest byla tak velká, že mě sténala; a přesto tak překonala sladkost této nadměrné bolesti, že jsem si nemohl přát se jí zbavit ...[C]

Tato vize byla inspirací pro jednu z Bernini nejslavnější díla, Extáze svaté Terezy na Santa Maria della Vittoria v Římě. Ačkoli je Berniniho zobrazení události částečně založeno na Teresině popisu její mystické transverberace ve své autobiografii, je velmi erotizovaná, zvláště ve srovnání s celou předchozí uměleckou tereziánskou tradicí.[19]

Vzpomínka na tuto epizodu sloužila jako inspirace po celý zbytek jejího života a motivovala její celoživotní napodobování života a utrpení Ježíše, ztělesněné v rčení, které se s ní často spojovalo: „Pane, buď mě nech buď trpět, nebo nech mě zemřít. "[Citace je zapotřebí ]

Rozpaky z vytržení

Teresa, která se stala celebritou ve svém městě a rozdávala moudrost zpoza mřížky kláštera, byla také známá svými vytrženími, které někdy zahrnovaly levitace. Byl pro ni zdrojem rozpaků a ona požádala své sestry, aby ji držely, když k tomu došlo. Následně se historikům, neurologům a psychiatrům líbí Peter Fenwick a Javier Alvarez-Rodriguez, mimo jiné, se zajímali o její symptomatologii. Skutečnost, že si zapisovala prakticky vše, co se jí stalo během jejího náboženského života, znamená, že se zachoval neocenitelný a mimořádně vzácný lékařský záznam ze 16. století. Zkoumání tohoto záznamu vedlo ke spekulativnímu závěru, kterým mohla trpět epilepsie spánkového laloku.[20][21]

Klášterní reformátor

V průběhu času se Teresa stále více dostávala do rozporu s duchovní malátností, která vládla v jejím klášteře Vtělení. Mezi 150 jeptiškami, které tam žijí, dodržování klášter, jehož cílem bylo chránit a posilovat duchovní praxi a modlitbu, bylo natolik laxní, že se zdálo, že ztrácí smysl. Každodenní invaze návštěvníků, mnoho z vysokých společenských a politických hodností, narušilo atmosféru frivolními obavami a prázdným rozhovorem. Takové zásahy do samoty nezbytné pro rozvoj a udržování kontemplativní modlitby tak Teresu zarmoutily, že toužila zasáhnout.[22]

Podnět k praktickým krokům inspirovaným její vnitřní motivací podpořila Františkánský kněz, Peter Alcantara, který se s ní setkal počátkem roku 1560 a stal se jí duchovní poradce. Rozhodla se založit „reformovaný“ karmelitánský klášter, který napravuje laxnost, kterou našla v klášteře vtělení a jinde. Guimara de Ulloa, bohatá žena a přítelkyně, poskytla finanční prostředky na projekt.[Citace je zapotřebí ]

Bídná chudoba nového kláštera, založeného v roce 1562 a pojmenovaného St. Joseph's (San José), zpočátku způsobil skandál mezi občany a úřady Ávily a malý dům s kaplí byl v nebezpečí potlačení. Avšak mocní mecenáši, včetně místního biskupa, spolu s dojmem dobře nařízeného živobytí a účelu, změnili nepřátelství na schválení.[Citace je zapotřebí ]

V březnu 1563, poté, co se Terezie přestěhovala do nového klášterního domu, ji přijala papežská sankce pro její primární principy absolutní chudoby a zřeknutí se vlastnictví majetku, které následně formulovala do „ústavy“. Jejím plánem bylo oživení dřívějších přísnějších klášterních pravidel doplněných novými předpisy, včetně tří disciplín ceremoniálu bičování předepsané pro Boží úřad každý týden a diskvalifikace řeholníků. Prvních pět let zůstávala Teresa v ústraní, většinou v modlitbě a psaní.[Citace je zapotřebí ]

Církevní okno u Klášter sv. Terezie

Prodloužené cesty

V roce 1567 Teresa obdržela patent od karmelitánského generála Rubea de Ravenna založit další domy nového objednat. Tento proces vyžadoval mnoho návštěv a dlouhých cest téměř po všech provinciích Španělska. Zanechala v sobě záznam o náročném projektu Libro de las Fundaciones. V letech 1567 až 1571 byly založeny reformované konventy Medina del Campo, Malagón, Valladolid, Toledo, Pastrana, Salamanca, a Alba de Tormes.

V rámci původního patentu dostala Teresa povolení zřídit dva domy muži kdo si přál přijmout reformy. Přesvědčila dva mnichy karmelitánů, Jan z Kříže a otec Anthony z Ježíše, aby s tím pomohli. V listopadu 1568 založili první klášter bratrů bosých karmelitánů Duruelo. Další přítel Terezy, Jerónimo Gracián, Karmelitánský návštěvník staršího dodržování Andalusie apoštolský komisař a později provinční tereziánského řádu jí poskytla mocnou podporu při zakládání klášterů v Segovia (1571), Beas de Segura (1574), Sevilla (1575) a Caravaca de la Cruz (Murcia, 1576). Mezitím Jan z Kříže propagoval vnitřní život hnutí prostřednictvím své moci učitele a kazatele.[23]

Opozice vůči reformám

V roce 1576 začali nereformovaní členové karmelitánského řádu pronásledovat Terezu, její příznivce a její reformy. V návaznosti na řadu usnesení přijatých na obecná kapitola na Piacenza, řídící orgán řádu zakázal jakékoli další zakládání reformovaných klášterů. Obecná kapitola jí dala pokyn, aby šla do „dobrovolného“ důchodu v jedné ze svých institucí.[23] Poslechla a vybrala si svatého Josefa v Toledu. Mezitím byli její přátelé a spolupracovníci vystaveni dalším útokům.[23]

O několik let později se její výzvy dopisem Kingovi Filip II Španělský zajištěná úleva. V důsledku toho byly v roce 1579 případy před výslech proti ní, otec Gracian a další, byli propuštěni.[23] To umožnilo obnovení reformy. Edikt z Papež Řehoř XIII povolil jmenování zvláštního provinciála pro novější větev karmelitánů a královský dekret vytvořil „ochrannou“ radu čtyř hodnotitelů pro reformu.[23]

Během posledních tří let svého života založila Teresa kláštery v Villanueva de la Jara v severní Andalusie (1580), Palencia (1580), Soria (1581), Burgos, a Granada (1582). Celkově bylo jejím reformám v průběhu dvaceti let dluženo sedmnáct klášterů, všechny kromě jednoho, které založila, a tolik mužských klášterů.[24]

Poslední dny

Její poslední nemoc ji předběhla na jedné z cest z Burgosu do Alba de Tormes. Stejně tak zemřela v roce 1582 Katolická Evropa prováděl přechod z Juliane do Gregoriánský kalendář, který vyžadoval vyříznutí termínů 5. – 14. října z kalendáře. Zemřela buď před půlnocí 4. října, nebo brzy ráno 15. října, který se slaví jako její svátek. Podle liturgického kalendáře, který se tehdy používal, zemřela v každém případě 15. den. Její poslední slova byla: „Můj Pane, je čas jít dál. Dobře tedy, ať se stane tvá vůle. Ó můj Pane a můj Manžele, nastala hodina, po které jsem toužil. Je čas setkat se jeden s druhým. "[25]

Avila, Socha sv. Terezie

Svaté relikvie

Ona byla pohřbena v Convento de la Anunciación v Alba de Tormes. Devět měsíců po její smrti byla rakva otevřena a bylo zjištěno, že její tělo je neporušený ale oblečení zhnilo. Než bylo tělo znovu pohřbeno, byla jí odříznuta jedna ruka, zabalena do šálu a poslána Ávile. Otec Gracián odřízl malíček z ruky a - podle jeho vlastního účtu - ho držel u sebe, dokud jej okupující nezobral Osmanští Turci, od kterého to musel vykoupit několika kroužky a 20 sklizněmi. Tělo bylo znovu exhumováno 25. listopadu 1585, aby bylo přesunuto do Ávily a bylo shledáno neporušeným. Ruka byla odstraněna a ponechána v Alba de Tormes na žádost jeptišek, aby kompenzovala ztrátu hlavní relikvie Terezy, ale zbytek těla byl znovu pohřben v kapitule bosých karmelitánů v Ávile. Odstranění bylo provedeno bez souhlasu vévody z Alba de Tormes a přinesl tělo zpět v roce 1586, s Papež Sixtus V. nařídil, aby pod bolestí exkomunikace zůstal v Alba de Tormes. Velkolepější hrob na původním místě byl zvýšen v roce 1598 a tělo bylo přemístěno do nové kaple v roce 1616.

Tělo tam stále zůstává, kromě následujících částí:

The Extáze svaté Terezy podle Bernini, Bazilika Santa Maria della Vittoria, Řím

Kanonizace

V roce 1622, čtyřicet let po její smrti, byla kanonizován podle Papež Řehoř XV. The Cortes povýšil ji na patronka Španělska v roce 1627. The University of Salamanca jí udělil titul Doktor Ecclesiae (latinský za „doktora církve“) s diplomem za svého života, ale tento titul se liší od papežské cti Doktor církve, který je vždy udělen posmrtně. Ta jí byla nakonec udělena Papež Pavel VI dne 27. září 1970,[9] spolu s Svatá Kateřina Sienská,[26] čímž se staly prvními ženami, které získaly toto vyznamenání. Teresa je uctívána jako doktorka modlitby. Mysticismus v jejích pracích měl formativní vliv na mnoho teologů následujících století, jako např František Saleský, Fénelon a Port-monarchisté. V roce 1670 byla její rakev pozlacena stříbrem.

Socha sv. Terezie z Ávily v Národní palác Mafra, Mafra

Mysticismus

Konečným zaujetím Teresiny mystické myšlenky, jak se důsledně odráží v jejích spisech, je výstup na duše Bohu ve čtyřech fázích (viz: Autobiografie Chs. 10–22):

  • První, Oddanost srdce, skládá se z duševní modlitba a rozjímání. Znamená to stažení duše zvenčí, pokání a hlavně oddaný rozjímání o Kristově umučení (Autobiografie 11.20).
  • Druhý, Oddanost míru, kde je lidská vůle odevzdána Bohu. K tomu dochází na základě pozvednutého povědomí poskytnutého Bohem, zatímco jiné schopnosti, jako je paměť, rozum a představivost, ještě nejsou v bezpečí před světským rozptýlením. Přestože může dojít k částečnému rozptýlení, v důsledku vnější činnosti, jako je opakování modlitby nebo zapisování duchovních věcí, převládá stav ticha (Autobiografie 14.1).
  • Třetí, Oddanost unie, se týká absorpce v Bohu. Není to jen zvýšené, ale v zásadě extatický Stát. Na této úrovni se také Bůh vzdává rozumu a zbývá už jen vzpomínka a představivost. Tento stav je charakterizován blaženým mírem, přinejmenším sladkým spánkem vyšší schopnosti duše, to je vědomí okouzlení láskou k Bohu.
  • Čtvrtý, Oddanost extáze, je místo, kde zmizí vědomí bytí v těle. Senzorické fakulty přestávají fungovat. Paměť a představivost se také pohltí v Bohu, jako by byly pod vlivem alkoholu. Tělo i duch přebývají v bolestech nádherné bolesti, střídají se v bázlivé ohnivé záři, v úplné bezvědomí bezmocnosti a v období zjevného uškrcení. Někdy takové extatické transporty doslova způsobí, že tělo bude zvednuto do vesmíru.[27] Tento stav může trvat až půl hodiny a má tendenci následovat uvolnění několika hodin mdlobné slabosti, které doprovází absence všech fakult ve spojení s Bohem. Subjekt se probouzí z tohoto transového stavu v slzách. Lze to považovat za vyvrcholení mystického zážitku. Teresa byla údajně pozorována levitující v době Hmotnost při více než jedné příležitosti.[27]

Teresa je považována za jednu z nejvýznamnějších autorů o duševní modlitbě a její postavení mezi autory mystické teologie je jedinečné. Její práce na toto téma vycházejí z jejích osobních zkušeností, čímž se projevuje značný vhled a analytické dary. Její definice byly použity v Katechismus katolické církve. Teresa říká: „Kontemplativní modlitba (oración mental), podle mého názoru není nic jiného než úzké sdílení mezi přáteli. Znamená to často věnovat čas tomu, abychom byli sami s tím, o kterém víme, že nás miluje. “[28] Ve všech svých spisech se Teresa vrací k obrazu zalévání zahrady jako metafora mystické modlitby.

Spisy

Toto je jeden portrét Terezy, který je pravděpodobně nejvíce pravdivý jejímu vzhledu. Je to kopie jejího původního obrazu z roku 1576, když jí bylo 61 let.

Teresiny spisy jsou považovány za jedny z nejpozoruhodnějších v mystické literatuře katolický kostel. Obsahují:

  • Terezie z Avily; Lewis, David (1870). Život sv. Terezie od Ježíše ... Napsal sám. Přeložil ze španělštiny D. Lewis. London: Burns, Oates, & Co.
  • Teresa z Avily (1957). Cohen, J.M. (ed.). Život svaté Terezie z Avily sám. Penguin Classics.
  • Terezie z Avily; Zimmerman, Benedict (1997). Život sv. Terezie od Ježíše. Tan knihy. ISBN  978-0-89555-603-5.
  • Kompletní díla sv. Terezie od Ježíše, v pěti svazcích, přeložil a upravil E. Allison Peers, včetně 2 svazků korespondence. Londýn: Sheed a Ward, 1982.
  • Vnitřní hrad. Editoval E. Allison Peers, Doubleday, 1972. ISBN  978-0-385-03643-6
  • Cesta dokonalosti. Přeložil a upravil E. Allison Peers, Doubleday, 1991. ISBN  978-0-385-06539-9
  • Život Terezie od Ježíše: Autobiografie Terezie z Avily. Přeložil E. Allison Peers, Doubleday, 1991. ISBN  978-0-385-01109-9
  • „Díla sv. Terezie z Avily (online)“. Křesťanská klasická éterická knihovna.
  • Vnitřní hrad - panská sídla, Knihy TAN, 1997. ISBN  978-0-89555-604-2
  • Cesta dokonalosti, Knihy TAN, 1997. ISBN  978-0-89555-602-8
  • Způsob dokonalosti, Londýn, 2012. limovia.net ISBN  978-1-78336-025-3
  • Kniha jejího života, v překladu, s poznámkami, Kieran Kavanaugh, OCD a Otilio Rodriguez, OCD. Úvod Jodi Bilinkoff. Indianapolis / Cambridge: Hackett Publishing Company, 2008. ISBN  978-0-87220-907-7
  • Terezie z Avily; Starr, Mirabai (2008). Teresa z Avily: Kniha mého života. Boston, Massachusetts: Publikace Shambhala. ISBN  978-1-59030-573-7.
  • Kompletní poezie sv. Terezie z Avily. Dvojjazyčné vydání - Edición y traducción de Eric W. Vogt. New Orleans University Press of the South, 1996. Druhé vydání, 2015. xl, 116 s. ISBN  978-1-937030-52-0
  • The Autobiografie, napsaná před rokem 1567, pod vedením jejího zpovědníka, o. Pedro Ibáñez.[29]
  • El Camino de Perfección (Cesta dokonalosti), napsané také před rokem 1567, na pokyn jejího zpovědnice.
  • „Meditace o písni písní“, 1567, napsaná nominálně pro její dcery v klášteře Panny Marie Karmelské.
  • Interiér El Castillo (Vnitřní hrad), napsaný v roce 1577.[d][E][30]
  • Relaciones (Vztahy), rozšíření autobiografie, které jí dává vnitřní i vnější zážitky v epištolské podobě.
  • Dvě menší díla jsou Conceptos del Amor ("Pojetí lásky") a Exclamaciones. Kromě toho existují Las Cartas (Saragossa, 1671), nebo její korespondence, z nichž je 342 dochovaných dopisů a 87 fragmentů dalších. Prózy sv. Terezy jsou poznamenány nepostiženou milostí, ozdobnou úhledností a půvabnou výrazovou silou, což ji společně řadí na přední místo španělských prozaiků. První vydání Teresiných dopisů vyšlo v roce 1658 s poznámkou Juan de Palafox y Mendoza, Římskokatolický biskup v Osmě a odpůrce Ježíšovy společnosti.[31]
  • Její vzácné básně („Todas las poesías“, Munster, 1854) se vyznačují něhou citů a myšlenkovým rytmem.

Filozofické práce

Christia Mercer, Profesor filozofie na Kolumbijské univerzitě, tvrdí, že Francouz ze sedmnáctého století René Descartes pozvedl některé ze svých nejvlivnějších myšlenek od Terezy z Ávily, která padesát let před Descartem napsala populární knihy o roli filozofické reflexe v intelektuálním růstu.[32] Popisuje řadu nápadných podobností mezi Descartovou klíčovou prací Meditace o první filozofii a Terezie Vnitřní hrad.[30]

Výňatky

Teresa, která se ohlásila vize Ježíše a Marie, silně věřil v účinnost svěcená voda, prohlašujíc, že ​​jej s úspěchem použil k odrazení zlých duchů a pokušení. Napsala: „Z častých zkušeností vím, že neexistuje nic, co by ďábly vedlo k útěku lépe, než svěcená voda.“[33]

Báseň:

Nenechte se ničím rušit.
Ať se vás nic nebojí.
Všechny věci pomíjejí.
Samotný Bůh se nikdy nemění.
Trpělivost získává všechny věci.
Pokud máte Boha, budete chtít za nic.
Jediný Bůh stačí.

— Kirvan 1996

Moderní báseň Kristus nemá tělo, ačkoli široce přičítán Tereze,[34][35] se v jejích spisech nenachází.[36]

Dědictví týkající se Pražského Jezulátka

Španělské jeptišky, které založily Carmel ve Francii přinesl oddanost Jezulátko a rozšířilo se to ve Francii.[37][38]

Ačkoli neexistují žádné písemné historické zprávy, které by prokazovaly, že Terezie z Ávily někdy slavnou vlastnila Pražské Jezulátko socha, podle tradice se říká, že taková socha byla v jejím vlastnictví a údajně ji Tereza dala šlechtičně cestující do Praha.[39][40][41][42] Věk sochy se datuje přibližně do stejné doby jako Terezie. Předpokládalo se, že Teresa nesla přenosnou sochu Dítě Ježíš kamkoli šla; myšlenka kolovala počátkem 17. století.[43][stránka potřebná ]

„Je to láska sama, která dává hodnotu všem věcem.“

Patrona

V roce 1626, na žádost Filip IV Španělský, Kastilský parlament[F] zvolil Teresu „aniž by postrádal jeden hlas“ jako svatá patrona Kastilie.[44] Tento stav byl potvrzen uživatelem Papež Urban VIII ve stručnosti vydané dne 21. července 1627, ve kterém uvedl:

Z těchto důvodů [volby krále a Cortese] a pro velkou oddanost, kterou mají pro Terezu, ji zvolili za patronku a obhájkyni těchto království v posledních Cortes výše zmíněných království ... A protože ... zástupci v Cortes si to přáli natolik, aby jejich hlas byl pevný a trvalý, udělujeme mu patronát a souhlas Svatý apoštolský stolec.

— Rowe 2011, str. 77–78

Obecněji řečeno, 20. léta 16. století, celé Španělsko (Kastilie a další), debatovalo o tom, kdo by měl být svatý patron; volby byly buď aktuální patron, Svatý Jakub Matamoros, nebo jeho pár a nově kanonizovaná svatá Terezie z Ávily. Předkladatelé Teresy uvedli, že Španělsko čelí novějším výzvám, zejména hrozbě protestantismu a úpadku společnosti doma, a proto potřebuje modernějšího patrona, který těmto problémům rozumí a může vést španělský národ. Příznivci Santiaga (Santiaguistas) bránili a nakonec argument vyhráli, ale Terezie z Ávily zůstala na místní úrovni mnohem populárnější.[45][stránka potřebná ] Svatý Jakub větší si ponechal titul sv. patrona pro Španělé a nejvíce Panny Marie pod názvem neposkvrněné početí jako jediná patronka celého Španělské království.

Zobrazení

Portréty Teresy zahrnují následující:

Detail Sv. Terezie, 1827, francouzským malířem François Gérard
Portrét Sarah Bernhardt jako Thérèse v La Vierge d'Avila podle Catulle Mendès (1906)

Hudba

Malířství a sochařství

Literatura

Drama a film

Viz také

Reference

Poznámky

  1. ^ A b V jednu noční hodinu mezi 4. říjnem a 15. Říjnem 1582, v noci ve Španělsku došlo k přechodu od Julianu k Gregoriánský kalendář.
  2. ^ Od roku 2019 je 36 „lékařů církve“, z nichž pouze čtyři jsou ženy.
  3. ^ Teresa napsala, že to musí být cherubín (Deben ser los que llaman cherubíny), ale Fr. Domingo Báñez na okraj napsal, že to vypadalo spíš jako serafín (mas parece de los que se llaman seraphi), identifikace, kterou většina editorů dodržovala. Santa Teresa de Ávila. "Libro de su vida". Escritos de Santa Teresa.
  4. ^ Porovnání kontemplativní duše s hradem se sedmi po sobě jdoucími vnitřními soudy nebo komorami, obdobnými jako u Sedm nebes.
  5. ^ Mohlo to ovlivnit René Descartes, zejména jeho Meditace o první filozofii
  6. ^ Rowe 2011, str. 47 označuje Castilian Cortes jako „kastilský parlament“

Citace

  1. ^ "Prázdniny". Anglikánská církev. Archivovány od originál dne 1. března 2016.
  2. ^ Biskupská církev 2010, str. 639.
  3. ^ „Svatí týdne!“. resurrectionpeople.org.
  4. ^ Lehfeldt 2017, str. 217.
  5. ^ „Terezie z Avily (1515–1582)“. Encyclopedia of European Social History. Archivovány od originál dne 13. dubna 2019. Citováno 13. dubna 2019.
  6. ^ Hsia 2004, str. 240.
  7. ^ „Nuestra Señora de Concepción“. Siervas de los Corazones Traspasados ​​de Jesús y María. Citováno 15. října 2020.
  8. ^ Jansen 2018, str. 248.
  9. ^ A b Papež Pavel VI. 1970a.
  10. ^ „První ženská doktorka Církve, která bude tento týden oceněna“. Katolická zpravodajská agentura. 11. října 2009.
  11. ^ Foa 2015.
  12. ^ A b Clissold 1982.
  13. ^ Medwick 1999 Expedice.
  14. ^ Teresa of Avila & Lewis 1870.
  15. ^ „Sv. Terezie z Avily“. Katolická zpravodajská agentura.
  16. ^ Zimmerman 1912.
  17. ^ Pirlo 1997, str. 241.
  18. ^ Teresa of Avila & Zimmerman 1997.
  19. ^ K vytvoření díla a analýze jeho porušení náboženského dekórum viz článek Franca Mormanda, Překročila Berniniho „Extáze sv. Terezie“ linii dekora ze 17. století?[1] ).
  20. ^ Barton 1982.
  21. ^ Rodriguez 2007.
  22. ^ „Historie bosých karmelitánů“. Obecný dům OCD. 2. července 2003. Citováno 15. října 2020.
  23. ^ A b C d E Kavanaugh & Rodgriguez 1991, str. 9-27.
  24. ^ Salamony 2017.
  25. ^ Counsell 2011, str. 207.
  26. ^ Papež Pavel VI. 1970b.
  27. ^ A b Clissold 1982, str. 63-64.
  28. ^ „Katechismus katolické církve“. vatican.va. 1997.
  29. ^ Ibáñez 1882.
  30. ^ A b „Myslí si, proto jsem“. Columbia Magazine. Podzim 2017. Citováno 27. listopadu 2018.
  31. ^ Garriga Espino 2015, str. 35–53.
  32. ^ Mercer 2017, str. 2539-2555.
  33. ^ Teresa of Avila & Starr 2008, str. 238–241.
  34. ^ Howell 2009, str. 151.
  35. ^ „Cesta s Ježíšem: Básně a modlitby“. Citováno 6. prosince 2012.
  36. ^ Knowles 2009, str. 684.
  37. ^ Darricau n.d.
  38. ^ „Svatá Terezie od dítěte Ježíše Svaté tváře“. Svatá Terezie z Lisieux: Brána. Citováno 15. října 2020.
  39. ^ Wong n.d.
  40. ^ „Historie Pražského Jezulátka“. Archivovány od originál dne 21. listopadu 2011. Citováno 14. ledna 2012.
  41. ^ "Pražské dítě". Oddanosti a modlitby. 29. září 2009. Citováno 13. října 2017.
  42. ^ „Pražské Jezulátko“. CatholicSaints.Info. 14. února 2009. Citováno 13. října 2017.
  43. ^ Santini 1995.
  44. ^ Rowe 2011, str. 77.
  45. ^ Rowe 2011.
  46. ^ Park 2009, str. 28-44.
  47. ^ Tommasini 1998.
  48. ^ Hontiveros 2016.
  49. ^ „Vychutnejte si Joan Osborne“. austriancharts.at. Hung Media.
  50. ^ Jordanova 2012, str. 79–94.
  51. ^ „Berniniho extáze sv. Terezy“. Dějiny a oceňování umění II. Lumen. Citováno 28. února 2018.
  52. ^ „Sv. Terezie z Avily od Petera Paula Rubense“. Muzeum dějin umění.
  53. ^ „St. Teresa of Avila - On Love“. Institut duchovního umění Fra Angelico. 15. října 2012. Citováno 8. listopadu 2018.
  54. ^ de Beauvoir 2011, str. 729.
  55. ^ Harrison 1995.
  56. ^ Lafferty 1999.
  57. ^ Klossowski 1998.
  58. ^ Maynard 2009, str. 77–80.
  59. ^ Moore 1990, str. 25.
  60. ^ Graham 1999.
  61. ^ „Bárbara Mujica“. Washingtonská nezávislá recenze knih. Citováno 30. ledna 2018.
  62. ^ Findley 1999.
  63. ^ Sackville-West 2011.
  64. ^ Knowles a kol. 2002, str. 18-34.
  65. ^ Teresa de Jesús na IMDb
  66. ^ "Vize extáze získá hodnocení UK po 23 letech zákazu ". BBC novinky. 31. ledna 2012. Citováno 31. ledna 2012.
  67. ^ „Tereza“. Filmový festival v San Sebastianu. 2015. Citováno 30. ledna 2020.

Zdroje

Tento článek byl původně založen na textu v dokumentu Schaff-Herzogova encyklopedie náboženských znalostí.

Další čtení

Prostředky knihovny o
Terezie z Ávily
By Teresa of Ávila
  • Carolyn A. Greene. Hrady v písku fiction with cited sources about Teresa of Avila Lighthouse Trails Publishing, 2009. ISBN  978-0-9791315-4-7
  • Jean Abiven. 15 Days of Prayer with Saint Teresa of Avila, New City Press, 2011. ISBN  978-1-56548-366-8
  • Gould Levine, Linda; Engelson Marson, Ellen; Feiman Waldman, Gloria, eds. (1993). Spanish Women Writers: A Bio-Bibliographical Source Book. Westport, Connecticut: Greenwood Press. ISBN  978-0-31326-823-6.
  • Bárbara Mujica, Teresa de Ávila: Lettered Woman, (Nashville, Vanderbilt University Press, 2009).
  • E. Rhodes, "Teresa de Jesus's Book and the Reform of the Religious Man in Sixteenth Century Spain," in Laurence Lux-Sterritt and Carmen Mangion (eds), Gender, Catholicism and Spirituality: Women and the Roman Catholic Church in Britain and Europe, 1200–1900 (Basingstoke, Palgrave Macmillan, 2011),
  • John Thomas, "Ecstasy, art & the body. St. Teresa of Avila's 'Transverberation', and its depiction in the sculpture of Gianlorenzo Bernini" in John Thomas, Happiness, Truth & Holy Images. Essays of Popular Theology and Religion & Art (Wolverhampton, Twin Books, 2019), pp. 12–16.
  • John Thomas, "Architectural image and via mystica. St. Teresa's Las Moradas", in John Thomas, Happiness, Truth & Holy Images. Essays of Popular Theology and Religion & Art (Wolverhampton, Twin Books, 2019), pp. 39–48.

externí odkazy