Taoismus - Taoism
Taoismus | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
![]() Tao, čínské slovo označující „cestu“, „cestu“, „trasu“, „silnici“ nebo někdy volněji „doktrínu“. | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
čínské jméno | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
čínština | 道教 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Hanyu Pchin-jin | Dàojiào[1] | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Doslovný překlad | "Cesta" | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Vietnamské jméno | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Vietnamská abeceda | Đạo giáo | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Chữ Hán | 道教 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Korejské jméno | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Hangul | 도교 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Hanja | 道敎 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Japonské jméno | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Kanji | 道教 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Hiragana | ど うき ょ う | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Část série na |
Taoismus |
---|
![]() |
Instituce a organizace |
Taoismus (/ˈtaʊ-/), nebo Taoismus (/ˈdaʊɪz.m/, /ˈdaʊ-/), je filozofická tradice čínština původu, který zdůrazňuje život v souladu s Tao (čínština : 道; pchin-jin : Dào; lit.: 'cesta', také romanised jako Dao ). The Tao je ve většině případů základní myšlenka Čínský filozofický školy; v taoismu však označuje princip, který je zdrojem, vzorem a podstatou všeho, co existuje.[2][3] Taoismus se liší od Konfucianismus nezdůrazněním přísných rituálů a společenského řádu, ale je podobné v tom smyslu, že jde o učení o různých disciplínách pro dosažení „dokonalosti“ spojením s neplánovanými rytmy vesmíru nazývanými „cesta“ nebo „tao“.[2][4] Taoistická etika se liší v závislosti na konkrétní škole, ale obecně má tendenci zdůrazňovat wu wei (akce bez záměru), "přirozenost", jednoduchost, spontánnost a Tři poklady: 慈„soucit“, 儉, „šetrnost“ a 不 敢為天下先„pokora“.
Kořeny taoismu sahají přinejmenším do 4. století př. N. L. Raný taoismus čerpal své kosmologické představy z Škola Yinyang (Přírodovědec) a byl hluboce ovlivněn jedním z nejstarších textů čínské kultury, I Ching (Yi Jing), který vysvětluje filozofický systém o tom, jak udržovat lidské chování v souladu se střídavými cykly přírody. „Právník " Shen Buhai (asi 400 - asi 337 př. n. l.) mohl být také velkým vlivem, vysvětlujícím a realpolitik z wu wei.[5] The Tao Te Ching (Dao De Jing), kompaktní kniha obsahující učení připisovaná Laozi (老子; Lǎozǐ; Lao³ Tzŭ³), je široce považována za klíčové dílo taoistické tradice spolu s pozdějšími spisy Zhuangzi.
Taoismus měl hluboký vliv na čínskou kulturu v průběhu staletí a Taoisté (道士; dàoshi„Mistři Tao“), což je název, který se tradičně přisuzuje pouze duchovenstvu, a nikoli jeho laickým následovníkům. Čínské lidové náboženství a ne-taoistické lidové rituální objednávky, které jsou často mylně označovány jako náležející k taoismu. Čínská alchymie (zvláště neidan ), Čínská astrologie, Chan (Zen) Buddhismus, několik bojová umění, tradiční čínská medicína, Feng Shui a mnoho stylů qigong byly v historii propojeny s taoismem. Mimo Čínu měl taoismus také vliv na okolní společnosti v Asii.
Dnes je taoistická tradice jednou z pět náboženských nauk oficiálně uznaný Čínská lidová republika.[6] Je to také a hlavní náboženství v Tchaj-wan[7] a tvrdí stoupence v řadě dalších společností,[8] zejména v Hongkong, Macao a Jihovýchodní Asie.
Definice

Pravopis a výslovnost
Od zavedení Pchin-jin systém pro romanising Mandarínští Číňané, byli lidé, kteří cítili, že „taoismus“ by byl vhodněji hláskován jako „taoismus“. The Mandarinská čínština výslovnost slova 道 ("cesta, cesta") se píše jako tao4 u starších Wade – Giles romanizační systém (od kterého je odvozen pravopisný „taoismus“), zatímco je hláskován jako dào v novější Pchin-jin romanizační systém (od kterého je odvozen pravopisný „taoismus“). Oba Wade-Giles tao4 a Pchin-jin dào jsou zamýšleny být vyslovovány shodně v mandarínské čínštině (jako nepochopené 't' v 'stop'), ale navzdory této skutečnosti lze v anglické lidové řeči „taoismus“ a „taoismus“ vyslovovat odlišně.[9]
Kategorizace
Slovo Taoismus se používá k překladu různých čínských výrazů, které odkazují na různé aspekty stejné tradice a sémantického pole:[10]
- „Taoistické náboženství“ (道教; Dàojiào; lit. „učení Tao“) nebo „liturgický“ aspekt[11] - Rodina organizovaných náboženských hnutí sdílejících koncepty nebo terminologii z „taoistické filozofie“;[12] první z nich je uznáván jako Celestial Masters škola.
- „Taoistická filozofie“ (道家; Dàojiā; lit. „škola nebo rodina Tao“) nebo „Taology“ (道 學; dàoxué; lit. „učení Tao“) nebo „mystický“ aspekt[11] - The filozofické doktríny na základě textů Yi Jing, Tao Te Ching (nebo Dao De Jing, 道德 經; dàodéjīng) a Zhuangzi (莊子; zhuāngzi). Tyto texty byly na počátku spojeny jako „taoistická filozofie“ Dynastie Han, ale zejména ne dříve.[13][14] Je nepravděpodobné, že Zhuangzi byl obeznámen s textem Tao Te Ching,[14][15] a Zhuangzi by se neidentifikoval jako taoista, protože tato klasifikace vznikla až dlouho po jeho smrti.[15]
Diskutovaný rozdíl je však většinou západních a japonských učenců odmítnut.[16] To je zpochybněno hermeneutický (interpretační) obtíže při kategorizaci různých taoistických škol, sekt a hnutí.[17] Taoismus nespadá pod deštník nebo definici jednotlivce organizované náboženství jako Abrahamské tradice; ani ji nelze studovat jako pouhou variantu Čínské lidové náboženství protože oba dva sdílejí podobné koncepty, většina čínského lidového náboženství je oddělena od principů a základních učení taoismu.[18] Sinologové Isabelle Robinet a Livia Kohnová souhlasí s tím, že „taoismus nikdy nebyl jednotným náboženstvím a neustále sestával z kombinace učení založených na různých původních zjeveních.“[19]
Filozof Čung-jing Čeng pohlíží na taoismus jako na náboženství, které bylo zakotveno v čínské historii a tradici. „Ať už jde o konfucianismus, taoismus nebo později čínský buddhismus, všichni spadají do tohoto vzorce myšlení a organizování a v tomto smyslu zůstávají náboženští, i když jednotlivě a intelektuálně také předpokládají formy filozofie a praktické moudrosti.“[20] Čung-jing Čeng také poznamenal, že taoistický pohled na nebe plyne hlavně z „pozorování a meditace [ačkoli] z učení cesty (Tao) může také zahrnovat nebeskou cestu nezávisle na lidské přirozenosti “.[20] V čínské historii stojí tři náboženství buddhismu, taoismu a konfucianismu na svých nezávislých názorech, a přesto jsou „zapojena do procesu pokusu o nalezení harmonizace a konvergence mezi sebou, abychom mohli hovořit o„ jednotě tří náboženských učení '(sanjiao heyi)".[20]
Pojem „taoista“ a „taoismus“ jako „liturgický rámec“
Čínský jazyk tradičně nemá výrazy, které by definovaly laiky, kteří by dodržovali doktríny nebo praktiky taoismu, kteří místo toho spadají do oblasti lidového náboženství. „Taoista“, v západní sinologie, se tradičně používá k překladu Taoshi (道士„Mistr Tao“), čímž striktně definuje kněze taoismu, vysvěcení duchovní taoistické instituce, kteří „reprezentují taoistickou kulturu na profesionálním základě“, jsou odborníky na taoistickou liturgii, a proto mohou tyto znalosti a rituální dovednosti využít pro ve prospěch komunity.[21]
Tato role taoistických kněží odráží definici taoismu jako „liturgického rámce pro rozvoj místních kultů“, jinými slovy schéma nebo struktura čínského náboženství, navržená jako první učencem a taoistickým iniciátem Kristofer Schipper v Taoistické tělo (1986).[22] Taoshi jsou srovnatelné s ne-taoisty faši (法師„mistři rituálu“) lidových tradic (tzv.Faism ") v rámci čínského náboženství.[22]
Termín dàojiàotú (道 教徒; „stoupenec taoismu“), ve smyslu „taoista“ jako „laický člen nebo věřící v taoismus“, je moderní vynález, který sahá až k zavedení západní kategorie „organizovaného náboženství“ v Číně ve 20. století, ale nemá to význam pro většinu čínské společnosti, ve které je taoismus nadále „řádem“ většího souboru čínského náboženství.
Dějiny

Laozi je tradičně považován za jednoho ze zakladatelů taoismu a je v této souvislosti úzce spojen s „původním“ nebo „prvotním“ taoismem.[23] Zda skutečně existoval, je sporné;[24][25] práce, která mu byla přisuzována - Tao Te Ching—Je datováno do konce 4. století př. N. L.[26]
Taoismus čerpá své kosmologické základy z Škola přírodovědců (v podobě hlavních prvků -Jin a jang a Pět fází ), který se vyvinul během Období válčících států (4. až 3. století př. N. L.).[27]
Robinet identifikuje čtyři složky při vzniku taoismu:
- Filozofický taoismus, tj Tao Te Ching a Zhuangzi
- techniky pro dosažení extáze
- postupy pro dosažení dlouhověkosti nebo nesmrtelnosti
- zaříkání.[24]
Lze vysledovat některé prvky taoismu prehistorický lidová náboženství v Číně, která se později spojila do taoistické tradice.[28] Zejména mnoho taoistických praktik vycházelo z fenoménů éry válčících států wu (připojeno k šamanská kultura severní Číny ) a fangshi (který pravděpodobně vycházel z „archivářů-věštců starověku, z nichž jeden byl údajně sám Laozi“), i když později taoisté trvali na tom, že tomu tak není.[29] Oba termíny byly použity k označení osob věnovaných „... magii, medicíně, věštění, ... metodám dlouhověkosti a extatickým potulkám“ i exorcismu; v případě wu„Šamani“ nebo „čarodějové“ se často používají jako překlad.[29] The fangshi byli filozoficky blízcí škole přírodovědců a ve svých věšteckých činnostech se hodně spoléhali na astrologické a kalendářní spekulace.[30]

První organizovaná forma taoismu, Tianshi Škola (Celestial Masters ') (později známá jako škola Zhengyi), vyvinutá z Pět rýček hnutí na konci 2. století n. l .; druhý byl založen Zhang Taoling, který řekl, že se mu Laozi objevil v roce 142.[31] Škola Tianshi byla oficiálně uznána vládcem Cao Cao v roce 215, na oplátku legitimizující vzestup Cao Cao k moci.[32] Laozi získal císařské uznání jako božství v polovině 2. století př. N. L.[33]
Podle Dynastie Han (206 př. N. L. - 220 n. L.) Se různé zdroje taoismu spojily do soudržné tradice náboženských organizací a řádů rituálů ve státě Shu (moderní S'-čchuan ). V dřívější starověké Číně byli taoisté považováni za poustevníky nebo samotáře, kteří se neúčastnili politického života. Zhuangzi byl nejznámější z nich a je důležité, že žil na jihu, kde byl součástí místních Čínská šamanština tradice.[34]
Šamanky hrály v této tradici důležitou roli, která byla obzvláště silná v jižním státě Chu. Raná taoistická hnutí vyvinula svou vlastní instituci na rozdíl od šamanismu, ale absorbovala základní šamanské prvky. Šamani odhalili základní texty taoismu od raných dob až po přinejmenším 20. století.[35] Institucionální řády taoismu se vyvinuly v různých kmenech, které se v poslední době konvenčně seskupují do dvou hlavních větví: Quanzhen taoismus a Zhengyi taoismus.[36] Po Laozi a Zhuangzi literatura taoismu neustále rostla a byla sestavována ve formě kánonu - Taozang —Která byla zveřejněna na popud císař. V průběhu čínské historie byl taoismus několikrát nominován jako státní náboženství. Po 17. století však upadla z laskavosti.
Taoismus ve formě Šang-čchingská škola, získala oficiální status v Číně znovu během Dynastie Tchang (618–907), jejíž císaři tvrdili, že Laozi je jejich příbuzný.[37] Hnutí Šang-čching se však vyvinulo mnohem dříve, ve 4. století, na základě řady zjevení bohy a duchy určitému Yang Xi v letech 364 až 370.[38]
Mezi 397 a 402, Ge Chaofu sestavil řadu písem, která později sloužila jako základ úmluvy Škola Lingbao,[39] který během roku rozvinul svůj největší vliv Dynastie písní (960–1279).[40] Několik císařů písně, nejvíce pozoruhodně Huizong, aktivně propagovali taoismus, shromažďovali taoistické texty a vydávali vydání Taozang.[41]

Ve 12. století byla v roce založena škola Quanzhen Shandong. Prosperovala během 13. a 14. století a během Yuan dynastie se stala největší a nejdůležitější taoistickou školou v severní Číně. Nejuznávanější pán školy, Qiu Chuji, setkal se s Čingischán v roce 1222 a byl úspěšný v ovlivňování Chána při vyvíjení větší zdrženlivosti během jeho brutálních výbojů. Podle Khanova dekretu byla škola také osvobozena od daní.[42]
Aspekty konfucianismu, taoismu a buddhismu byly vědomě syntetizovány v Neokonfucian škola, která se nakonec stala imperiální pravoslaví pro státní byrokratické účely podle Ming (1368–1644).[43]
Během Dynastie Čching (1644–1912), nicméně, kvůli odrazům vlády, mnoho lidí upřednostňovalo konfuciánské a buddhistické klasiky před taoistickými pracemi.
V průběhu 18. století byla zřízena císařská knihovna, ale vyloučila prakticky všechny taoistické knihy.[44] Na začátku 20. století prošel taoismus mnoha katastrofickými událostmi. (Výsledkem je, že pouze jedna úplná kopie Taozang stále zůstal u Klášter bílého mraku v Pekingu).[45]
Dnes je taoismus jedním z pěti náboženství uznaných Čínskou lidovou republikou. Vláda reguluje svou činnost prostřednictvím Čínská taoistická asociace.[46] Taoismus je volně praktikován v Tchaj-wan, kde si nárokuje miliony přívrženců.
Památky světového kulturního dědictví Mount Qingcheng a Mount Longhu jsou považovány za místa narození taoismu.
Doktríny
Etika
Taoismus má tendenci zdůrazňovat různá témata Tao Te Ching a Zhuangzi, jako je přirozenost, spontánnost, jednoduchost, oddělení od tužeb a nejdůležitější ze všeho, wu wei.[47] Koncepty těchto základních kamenů však nelze srovnávat s taoismem jako celkem.[48]
Tao a Te
Tao (道; dào) doslovně znamená „cesta“, ale lze jej také interpretovat jako silnici, kanál, cestu, doktrínu nebo linii.[49] V taoismu je to „Ten, který je přirozený, spontánní, věčný, bezejmenný a nepopsatelný. Je to současně začátek všech věcí a způsob, jakým všechny věci sledují svůj směr.“[50] Různě to bylo označováno jako „tok vesmíru“,[51] „koncepčně nezbytný ontologické přízemní",[52] nebo ukázka přírody.[53] Tao je také něco, co mohou jednotlivci najít imanentní v sobě.[54]
Aktivní výraz Tao se nazývá Te (také hláskováno - a vyslovováno -De, nebo dokonce Teh; často přeloženo s Ctnost nebo Napájení; 德; dé),[55] v tom smyslu, že Te je výsledkem individuálního života a kultivace Tao.[56]
Wu-wej
Nejednoznačný termín wu-wej (无为; 無爲; wú wéi) představuje přední etický koncept v taoismu.[57] Wei odkazuje na jakékoli úmyslné nebo úmyslné jednání, zatímco wu nese význam „není ...“ nebo „chybí, bez“. Běžné překlady jsou „nečinnost“, „akce bez námahy“ nebo „akce bez záměru“.[57] Význam je někdy zdůrazněn použitím paradoxního výrazu „wei wu wei“: „akce bez akce“.[58]
Ve starověkých taoistických textech je wu-wej spojován s vodou díky své poddajné povaze.[59] Taoistická filozofie v souladu s I Ching, navrhuje, aby vesmír fungoval harmonicky podle svých vlastních způsobů. Když někdo uplatňuje svou vůli proti světu způsobem, který je mimo rytmus cyklů změn, může narušit tuto harmonii a nezamýšlené důsledky může být spíše výsledkem než vůlí. Taoismus neidentifikuje vůli člověka jako základní problém. Spíše tvrdí, že je třeba uvést jejich vůli do souladu s přírodním vesmírem.[60] Lze tedy zabránit potenciálně škodlivému rušení a tímto způsobem lze cílů dosáhnout bez námahy.[61][62] „Wu-wej se mudrc snaží uvést do souladu s velkým Tao, čehož sám dosahuje nečinností.“[57]
Ziran
Ziran (自然; zìrán; tzu-jan; lit. "self-such", "vlastní organizace "[63]) je považována za ústřední hodnotu v taoismu.[64] Popisuje „prvotní stav“ všech věcí[65] stejně jako základní charakter Tao,[66] a je obvykle spojována se spontánností a kreativitou.[67] Abychom dosáhli přirozenosti, musíme se ztotožnit s Tao;[66] to zahrnuje osvobodit se od sobectví a touhy a ocenit jednoduchost.[64]
Často citovanou metaforou přirozenosti je pu (朴; 樸; pǔ, pú; p'u; lit. „neřezané dřevo“), „neřezaný blok“, který představuje „původní přirozenost ... před otiskem kultury“ jednotlivce.[68] Obvykle se označuje jako státní se vrací na.[69]
Tři poklady
Taoista Tři poklady nebo Tři klenoty (三宝; 三寶; sānbǎo) obsahují základní ctnosti ci (慈; cí, obvykle přeloženo jako soucit), jian (俭; jiǎn, obvykle přeloženo jako umírněnost), a bugan wei tianxia xian (不 敢为天下先; bùgǎn wéi tiānxià xiān, doslovně „neodvažuje se jednat jako první pod nebem“, ale obvykle se překládá jako pokora).
Jako „praktická, politická stránka“ taoistické filozofie Arthur Waley přeložil je jako „zdržení se agresivní války a trestu smrti“, „absolutní jednoduchost života“ a „odmítnutí prosazovat aktivní autoritu“.[70]
Tři poklady mohou také odkazovat jing, Qi a shen (精氣神; jīng-qì-shén; jing se obvykle překládá jako podstata, qi jako životní sílaa shen jako duch). Tyto termíny jsou prvky tradiční čínská koncepce lidského těla, který sdílí svůj kosmologický základ—Yinyangismus nebo přírodovědci - s taoismem. V tomto rámci hrají důležitou roli v neidan („Taoistická vnitřní alchymie“).[71]
Kosmologie
Taoistická kosmologie je cyklický - vesmír je považován za neustálý proces opětovného vytváření sebe sama.[72] Evoluce a 'extrémy se setkávají' jsou hlavní postavy.[63] Taoistická kosmologie sdílí podobné názory s Škola přírodovědců (Yin Yang)[27] kterému vedl Zou Yan (305–240 př. N. L.). Principy školy harmonizovaly pojmy Wu Xing (Pět prvků) a Jin a jang. V tomto duchu je vesmír vnímán jako neustálý proces opětovného vytváření sebe sama, protože vše, co existuje, je pouhým aspektem Qi, který „zhuštěný, se stává životem; zředěný, to je neurčitý potenciál“.[72] Qi je ve stálé transformaci mezi svým kondenzovaným a zředěným stavem.[73] Tyto dva různé stavy čchi jsou na druhé straně ztělesněním abstraktních entit jin a jang,[73] dva doplňující se extrémy, které neustále hrají proti sobě a navzájem a jeden bez druhého nemůže existovat.[74]
Lidské bytosti jsou považovány za mikrokosmos vesmíru,[18] a například obsahují Wu Xing ve formě zang-fu orgány.[75] V důsledku toho se věří, že hlubšího porozumění vesmíru lze dosáhnout pochopením sebe sama.[76]
Teologie
Taoismus lze definovat jako panteistický, vzhledem k jeho filozofickému důrazu na beztvarost Tao a nadřazenost „Cesty“, spíše než antropomorfní pojetí Bůh. Toto je jedno z hlavních přesvědčení, které sdílejí téměř všechny sekty.[32]
Taoistické příkazy obvykle představují Tři čistí na vrcholu panteonu božstev, vizualizující hierarchii vycházející z Tao. Laozi (Laojun, „Lord Lao“), je považován za ztělesnění jedné ze tří čistot a je uctíván jako předchůdce filozofické doktríny.[23][77]
Různá odvětví taoismu mají často různé panteony menších božstev, kde tato božstva odrážejí různé představy o kosmologii.[78] Menší božstva mohou být pro svou činnost také povýšeni nebo degradováni.[79] Některé odrůdy populárního čínského náboženství obsahují Jade Emperor, odvozený z hlavní části Tří čistot, jako reprezentace nejvyššího Boha.
Osoby z historie taoismu a lidé, kteří jsou považováni za nesmrtelné (xian ), jsou uctíváni jak duchovními, tak laiky.
Navzdory těmto hierarchiím božstev by neměly být zaměňovány tradiční koncepce Tao se Západem teismus. Být jedním s Tao nemusí nutně znamenat spojení s věčným duchem, například v hinduistickém smyslu.[53][60]
Texty
Tao Te Ching

The Tao Te Ching nebo Taodejing je široce považován za nejvlivnější taoistický text.[80] Podle legendy to napsal Laozi,[81] a kniha se často označuje jako „Laozi“. Autorství, přesné datum vzniku a dokonce jednota textu jsou však stále předmětem debaty,[82] a pravděpodobně nikdy nebude s jistotou známa.[83] Nejčasnější texty Tao Te Ching které byly vykopány (napsáno dne bambusové tablety ) sahají až do konce 4. století př. n. l.[84] Skrz historii náboženského taoismu, Tao Te Ching byl použit jako rituální text.[85]
Slavné úvodní řádky Tao Te Ching jsou:
道 可 道 非常 道 (pchin-jin : dào kĕ dào fēi cháng dào)
„Tao, které lze říct, není věčné Tao“
名 可 名 非常 名 (pchin-jin : míng kĕ míng fēi cháng míng)
„Jméno, které lze pojmenovat, není věčné jméno.“[86]
Probíhá značná, občas prudká debata o tom, který anglický překlad Tao Te Ching je vhodnější a která konkrétní překladová metodika je nejlepší.[87] The Tao Te Ching není tematicky seřazeno. Hlavní témata textu jsou však opakovaně vyjádřena pomocí variantních formulací, často jen s nepatrným rozdílem.[88]
Hlavní témata se točí kolem povahy Tao a toho, jak ji dosáhnout. O Tao se říká, že je nevyslovitelný a dosahuje velkých věcí malými prostředky.[89] Starověké komentáře k Tao Te Ching jsou důležité texty samy o sobě. Snad nejstarší, Heshang Gong komentář, byl s největší pravděpodobností napsán ve 2. století n. l.[90] Mezi další důležité komentáře patří ten z Wang Bi a Xiang'er.[91]
Zhuangzi
The Zhuangzi (莊子), pojmenovaný po svém tradičním autorovi Zhuangzi, je složením spisů z různých zdrojů a je obecně považováno za nejdůležitější ze všech taoistických spisů.[92] Komentátor Guo Xiang (c. CE 300) pomohl založit text jako důležitý zdroj pro taoistické myšlení. Tradiční názor je, že Zhuangzi sám napsal prvních sedm kapitol („vnitřní kapitoly“) a jeho studenti a příbuzní myslitelé byli zodpovědní za ostatní části („vnější“ a „různé“ kapitoly). Práce používá anekdoty, podobenství a dialogy k vyjádření jednoho ze svých hlavních témat, kterým je přizpůsobení se zákonům přírodního světa a „cesta“ prvků.[93][94]
I Ching

The I Ching, nebo Peking, byl původně systém věštění, který měl svůj původ kolem roku 1150 př.[95] Ačkoli tento text předchází prvním zmínkám o Tao jako organizovaném systému filozofie a náboženské praxe, tento text později získal pro taoismus a konfucianismus filozofický význam.
The I Ching sám, zbavený svých komentářů, se skládá ze 64 kombinací 8 trigramů (nazývaných „hexagramy“), tradičně vybraných házením mincí nebo tyčinek řebříčku, aby dal věštci určitou představu o situaci po ruce a prostřednictvím čtení „měnících se řádků“ „, nějaká představa o tom, co se vyvíjí.[96]
64 původních notací hexagramů v Já Ching lze také číst jako meditaci o tom, jak dochází ke změně, takže pomáhá taoistům s řízením Jin a jang cyklů, jak Laozi obhajoval v Tao Te Ching (nejstarší známá verze tohoto textu byla datována do roku 400 př. n. l.). Nedávno, jak je zaznamenáno v 18. století, taoistický mistr Liu Yiming nadále obhajoval toto použití.[97]
Daozang
Daozang (道 藏, Pokladnice Tao) se také označuje jako taoistický kánon. Původně byl sestaven během Jin, Tang, a Píseň dynastie. Verze přežívající dnes byla zveřejněna během dynastie Ming.[98] Ming Daozang zahrnuje téměř 1 500 texty.[99] Podle příkladu buddhisty Tripiṭaka, je rozdělena na tři dong (洞, "jeskyně", "jeskyně"). Jsou seřazeny od „nejvyšší“ po „nejnižší“:[100]
- The Zhen („skutečný“ nebo „pravda“ 眞) jeskyně. Zahrnuje Shangqing texty.
- The Xuan ("tajemství" 玄) jeskyně. Zahrnuje Lingbao písma.
- The Shen ("božský" 神) jeskyně. Zahrnuje texty předcházející Maoshanu (茅山) odhalení.
Taoshi obecně nekonzultujte publikované verze Daozangu, ale jednotlivě si vybíráte nebo zdědíte texty obsažené v Daozangu. Tyto texty se předávají po generace od učitele ke studentovi.[101]
The Škola Šang-čching má tradici přistupovat k taoismu prostřednictvím studia písem. Předpokládá se, že recitováním určitých textů bude dost často odměněn nesmrtelností.[102]
Další texty
Zatímco Tao Te Ching je nejznámější, v tradičním taoismu existuje mnoho dalších důležitých textů. Taishang Ganying Pian („Pojednání Vznešeného o odezvě a odplatě“) pojednává o hříchu a etika, a stal se populárním morálním traktem v posledních několika stoletích.[103] Tvrdí, že ti, kteří jsou v souladu s Tao, budou žít dlouhý a plodný život. Zlovolní a jejich potomci budou trpět a zkrátit život.[89]
Symboly a obrázky

The taijitu (太极 图; 太極 圖; tàijítú; běžně známý jako „symbol jin a jang“ nebo jednoduše „jin jang“) a bagua 八卦 („Osm trigramů“) mají v taoistické symbolice význam.[104] V této kosmologii se vesmír vytváří z primárního chaosu hmotné energie, organizovaného do cyklů Jin a Jang a formovaného do objektů a životů. Jin je vnímavý a Yang je aktivní princip, viděný ve všech formách změn a odlišností, jako jsou roční roční cykly, krajina, sexuální spojení, formování mužů i žen jako postav a sociopolitické dějiny.[105] I když ji téměř všechny taoistické organizace využívají, lze ji také považovat za konfuciánskou, neokonfucioskou nebo pančínskou. Tento symbol lze vidět jako dekorativní prvek na vlajkách a logech taoistické organizace, na podlahách chrámů nebo prošitých do duchovních šatů. Podle zdrojů z dynastie Song vznikl kolem 10. století n. L.[106] Dříve tygr a drak symbolizovali jin a jang.[106]
Taoistické chrámy mohou vyvěsit čtvercové nebo trojúhelníkové vlajky. Obvykle obsahují mystické psaní nebo diagramy a jsou určeny k plnění různých funkcí, včetně poskytování pokynů duchům mrtvých, přinášení štěstí, zvyšování délky života atd.[107] Další vlajky a prapory mohou být vlajky samotných bohů nebo nesmrtelných.[108]
Někdy se zobrazuje cikcak se sedmi hvězdami, který představuje Velký vůz (nebo Bushel, čínský ekvivalent). V Dynastie Shang 2. tisíciletí př. n. l. si Číňané mysleli, že Velkého vozu považovali za božstvo, zatímco během Dynastie Han, bylo to považováno za Qi cesta cirkumpolárního boha, Taiyi.[109]
Taoistické chrámy v jižní Číně a na Tchaj-wanu lze často identifikovat podle jejich střech, které se vyznačují Draci a fénixové vyrobeno z vícebarevné keramické dlaždice. Rovněž stojí za harmonii jin a jang (s fénixem představujícím jin). Příbuzným symbolem je planoucí perla, kterou lze vidět na takových střechách mezi dvěma draky, stejně jako na vlásence Nebeský pán.[110] Obecně však čínské taoistické architektuře chybí univerzální rysy, které ji odlišují od ostatních struktur.[111]
Praxe
Rituály

Ve starověku, před založením náboženství taoismu, bylo jídlo někdy označováno jako oběť duchům zemřelých nebo bohům. To by mohlo zahrnovat poražená zvířata, jako jsou prasata a kachny, nebo ovoce. Taoista Nebeský pán Zhang Taoling odmítnuté jídlo a zvířecí oběti k bohům. Roztrhal chrámy, které vyžadovaly zvířecí oběti, a zahnal jejich kněze. Toto odmítání obětí pokračovalo až do dnešní doby, protože taoistické chrámy nesmějí používat zvířecí oběti.[112] Další forma oběti zahrnuje spálení joss papír nebo pekelné peníze, za předpokladu, že se obrazy takto spotřebované ohněm znovu objeví - ne jako pouhý obraz, ale jako skutečný předmět - v duchovním světě a zpřístupní je uctívaným předkům a milovaným vzdáleným. Jossův papír se většinou používá při památkách předků, jako například během Qingming festival.
Také o určitých svátcích se konají pouliční průvody. Jedná se o živé záležitosti, které vždy zahrnují petardy a květinami pokryté plováky vysílající tradiční hudbu. Rovněž různě zahrnují lví tance a dračí tance; člověkem obsazené loutky (často „Sedmý pán " a "Osmý pán "), Kungfu -cvičení a nosítka nesoucí božské obrazy. Různí účastníci nejsou považováni za umělce, ale jsou posedlí dotyčnými bohy a duchy.[113]
Věštectví -počítaje v to astrologie, I Ching a další formy věštění —Byl dlouho považován za tradiční taoistické pronásledování. Střední loď je také široce narazen v některých sektách. Existuje bojový a sociální rozdíl mezi bojovými formami středních lodí (jako např tongji) a psaní ducha, které se obvykle praktikuje prostřednictvím psaní planžet.[114]
Fyzická kultivace

Opakujícím se a důležitým prvkem taoismu jsou rituály, cvičení a látky, jejichž cílem je duchovní sladění s kosmickými silami, podniknutí extatických duchovních cest nebo zlepšení fyzického zdraví, a tím prodloužení života, ideálně až k nesmrtelnosti.[115] Osvícené a nesmrtelné bytosti jsou označovány jako xian.
Charakteristická metoda zaměřená na dlouhověkost je Taoistická alchymie. Již ve velmi raných taoistických písmech - jako Taiping Jing a Baopuzi - byly načrtnuty alchemické vzorce pro dosažení nesmrtelnosti.[116]
Řada tradic bojových umění, zejména těch, které spadají do kategorie Neijia (jako T'ai Chi Ch'uan, Bagua Zhang a Xing Yi Quan ) do značné míry ztělesňují taoistické principy a někteří praktici považují své umění za prostředek praktikování taoismu.[117]
Společnost
Přívrženci

Počet taoistů je obtížné odhadnout kvůli celé řadě faktorů, včetně definování taoismu. Podle průzkumu z náboženství v Číně v roce 2010 počet lidí praktikujících nějakou formu Čínské lidové náboženství je téměř 950 milionů (70% Číňanů).[118] Z nich 173 milionů (13%) tvrdí, že jsou členy taoistických praktik.[118] Navíc 12 milionů lidí tvrdí, že jsou „taoisté“, což je termín, který se tradičně používá výhradně pro zasvěcené, kněží a odborníky na taoistické rituály a metody.[118]
Většina Číňanů a mnoho dalších bylo nějakým způsobem ovlivněno taoistickými tradicemi. Od vzniku Čínské lidové republiky vláda podpořila oživení taoistických tradic v kodifikovaném prostředí. V roce 1956 Čínská taoistická asociace byla zřízena za účelem správy činnosti všech registrovaných taoistických řádů a byla oficiálně schválena v roce 1957. Byla rozpuštěna během Kulturní revoluce pod Mao Ce-tung, ale byla znovu založena v roce 1980. Sídlo sdružení je v Baiyunguannebo Chrám bílého mraku z Peking, patřící k Longmen odvětví taoismu Quanzhen.[119] Od roku 1980 bylo znovu otevřeno nebo přestavěno mnoho taoistických klášterů a chrámů, oba patřící do škol Zhengyi nebo Quanzhen a duchovenstvo vysvěcení bylo obnoveno.
Taoistická literatura a umění ovlivnily kultury Korea, Japonsko, a Vietnam. Zdá se, že organizovaný taoismus nepřitahoval až do moderní doby velké nečínské následovníky. v Tchaj-wan, 7,5 milionu lidí (33% populace) se označuje za taoisty.[120] Údaje shromážděné v roce 2010 pro náboženské demografie země Hongkong[121] a Singapur[122] ukazují, že 14% a 11% lidí z těchto měst se identifikuje jako taoisté.
Stoupenci taoismu jsou přítomni také v čínských emigrantských komunitách mimo Asii. Kromě toho přilákalo následovníky bez čínského dědictví. Například v Brazílii existují taoistické chrámy v São Paulu a Rio de Janeiru, které jsou přidruženy k taoistické společnosti v Číně. Členství v těchto chrámech je zcela nečínského původu.[123]
Umění a poezie

Skrz čínskou historii existovalo mnoho příkladů umění ovlivňovaných taoistickým myšlením. Mezi významné malíře ovlivněné taoismem patří Wu Wei, Huang Gongwang, Mi Fu, Muqi Fachang, Shitao, Ni Zan, T'ang Mi a Wang Tseng-tsu.[124] Taoistické umění představuje rozmanité regiony, dialekty a časová rozpětí, která jsou běžně spojována s taoismem. Starověké taoistické umění bylo pověřeno aristokracií; nicméně, učenci mistři a adepti také přímo zapojeni do umění sami.[125]
Politické aspekty
Taoismus nikdy neměl jednotnou politickou teorii. Zatímco pozice Huang-Laa ospravedlňovaly silného císaře jako legitimního vládce,[126] „primitivisté“ (podobně jako v kapitolách 8–11 Zhuangzi) silně obhajovali radikální anarchismus. Mírnější pozice je uvedena ve Vnitřních kapitolách Zhuangzi ve kterém je politický život prezentován s opovržením a upřednostňuje se nějaký druh pluralismu nebo perspektivnosti.[127] Synkretistická pozice v textech jako Huainanzi a některé Vnější kapitoly Zhuangzi mísila některé taoistické pozice s konfuciánskými.[128]
Vztahy s jinými náboženstvími a filozofiemi

Mnoho vědců věří, že taoismus vznikl jako protipohyb Konfucianismus.[129] Filozofické pojmy Tao a De jsou skutečně sdíleny jak taoismem, tak konfucianismem.[130] Zhuangzi výslovně kritizoval Konfuciana a Mohist principy v jeho práci. Taoismus obecně odmítá konfuciánský důraz na rituály, hierarchický společenský řád a konvenční morálka, a místo toho upřednostňuje „přirozenost“, spontánnost a individualismus.[131]
Vstup z Buddhismus do Číny bylo poznamenáno významnou interakcí a synkretismus s taoismem.[132] Původně chápána jako druh „cizího taoismu“, písma buddhismu byla přeložena do čínštiny pomocí taoistické slovní zásoby.[133] Představitelé raného čínského buddhismu, jako Sengzhao a Tao Sheng, knew and were deeply influenced by the Taoist keystone texts.[134]
Taoism especially shaped the development of Chan (Zen) Buddhism,[135] introducing elements like the concept of naturalness, distrust of scripture and text, and emphasis on embracing "this life" and living in the "every-moment".[136]

On the other hand, Taoism also incorporated Buddhist elements during the Dynastie Tchang. Examples of such influence include monasteries, vegetarianism, prohibition of alcohol, the doctrine of emptiness, and collecting scripture in tripartite organisation.
Ideological and political rivals for centuries, Taoism, Confucianism, and Buddhism deeply influenced one another.[137] Například, Wang Bi, one of the most influential philosophical commentators on Laozi (and the Yijing ), was a Confucian.[138] The three rivals also share some similar values, with all three embracing a humanista philosophy emphasizing moral behaviour and human perfection. In time, most Chinese people identified to some extent with all three traditions simultaneously.[139] This became institutionalised when aspects of the three schools were synthesised in the Neokonfucian škola.[140]
Some authors have dealt with srovnávací studie between Taoism and křesťanství. This has been of interest for students of dějiny náboženství jako J. J. M. de Groot,[141] mezi ostatními. The comparison of the teachings of Laozi and Ježíš z Nazaretu has been done by several authors such as Martin Aronson,[142] and Toropov & Hansen (2002), who believe that they have parallels that should not be ignored.[143] In the opinion of J. Isamu Yamamoto[144] the main difference is that Christianity preaches a osobní bůh while Taoism does not. Yet, a number of authors, including Lin Yutang,[145] have argued that some moral and ethical tenets of these religions are similar.[146][147] V sousedních Vietnam, Taoist values have been shown to adapt to social norms and formed emerging socio-cultural beliefs together with Confucianism.[148]
Viz také
- Baopuzi
- Tradice čínského rituálního mistrovství
- Chinese shamanism
- Východní filozofie
- Lež Yukou
- Nuo lidové náboženství
- Research Association of Laozi Taoist Culture
- Tao jin
- Taoistická strava
Reference
Citace
- ^ Yin, Binyong. "Proper Nouns in Hanyu Pinyin" (PDF). Chinese Romanization: Pronunciation and Orthography. Translated by Felley, Mary. p. 176.
- ^ A b Elizabeth Pollard; Clifford Rosenberg; Robert Tignor (16 December 2014). Worlds Together, Worlds Apart: A History of the World - From the Beginnings of Humankind to the Present. W.W. Norton. p. 164. ISBN 978-0-393-91847-2.
- ^ Creel (1982), str. 2
- ^ Woodhead, Partridge, & Kawanmi, Linda, Christopher, & Hiroko (2016). Náboženství v moderním světě. New York: Routledge. p. 146. ISBN 978-0-415-85880-9.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
- ^ Creel (1982), pp. 48, 62–63
- Hsieh, S.Y. (1995). "The Legalist Philosophers". In Bishop, Donald H. (ed.). Chinese Thought: An Introduction. Motilal Banarsidass. p. 92. ISBN 9788120811393. Archivováno z původního dne 19. prosince 2016. Citováno 21. srpna 2017.
- Ching, Julia; Guisso, R. W. L., eds. (1991). Sages and Filial Sons: Mythology and Archaeology in Ancient China. Čínská univerzitní tisk. pp. 75, 119. ISBN 978-962-201-469-5.
- ^ "Religion in China". Rada pro zahraniční vztahy. 11 October 2018.
- ^ "Taiwan 2017 International Religious Freedom Report". American Institute on Taiwan. US Federal Government. 29. května 2018.
- ^ Li, You-Sheng (2010). The Ancient Chinese Super State of Primary Societies: Taoist Philosophy for the 21st Century. AuthorHouse. p. 300. ISBN 978-1452025414.
- ^ Carr (1990), str. 63–65. "Converting the various pronunciation respelling systems do IPA, British dictionaries (1933–1989, Table 3) give 9 /taʊ.ɪzəm/, 2 /taʊ.ɪzəm, daʊ.ɪzəm/a 1 /daʊ.ɪzəm/; American dictionaries (1948–1987, Table 4) give 6 /daʊ.ɪzəm, taʊ.ɪzəm/, 2 /taʊ.ɪzəm, daʊ.ɪzəm/, 2 /taʊ.ɪzəm/a 1 /daʊ.ɪzəm/".
- ^ Pregadio (2008), Sv. 1, s. xvi.
- ^ A b Pregadio (2008), Sv. 1, s. 327, Taoshi
- ^ Robinet (1997), str. xxix.
- ^ Kohn (2000), str. 44
- ^ A b Chad Hansen. "Taoism". Stanfordská encyklopedie filozofie. Metaphysics Research Lab, CSLI, Stanfordská Univerzita. Archivováno z původního dne 24. června 2013. Citováno 1. října 2008.
- ^ A b Graham (1989), s. 170–171
- ^ Robinet (1997), str. 3; Kohn (2000), str. xi
- ^ Mair (2001), str. 174
- ^ A b Robinet (1997), str. 103
- ^ Robinet (1997), str. 2
- ^ A b C Meister, Chad; Copan, Paul, eds. (2010). Routledge společník filozofie náboženství. London: Routledge. ISBN 978-0415435536.
- ^ Pregadio (2008), Sv. 1, s. 326, Taoshi.
- ^ A b Nengchang Wu. Religion and Society. A Summary of French Studies on Chinese Religion Archivováno 27. srpna 2017 v Wayback Machine. On: Review of Religion and Chinese Society 1 (2014), 104–127. pp. 105–106
- ^ A b Robinet (1997), str. 63
- ^ A b Robinet (1997), str. 25
- ^ Kirkland (2004), str. 62
- ^ Kirkland (2004), str. 61
- ^ A b Robinet (1997), str. 6
- ^ Demerath (2003), str. 149; Hucker (1995), str. 203–204
- ^ A b Robinet (1997), str. 36
- ^ Robinet (1997), str. 39
- ^ Robinet (1997), str. 54
- ^ A b Robinet (1997), str. 1
- ^ Robinet (1997, str. 50)
- ^ Nadeau (2012), str. 42.
- ^ Catherine Despeux, "Women in Taoism", in Kohn, Livia, ed. (2000). Taoism Handbook. Leiden: Brill. ISBN 978-9004112087. Archivováno z původního dne 10. ledna 2017. Citováno 13. září 2016.CS1 maint: další text: seznam autorů (odkaz) CS1 maint: ref = harv (odkaz) 403–404
- ^ Chan (2005), str. 93.
- ^ Robinet (1997), str. 184
- ^ Robinet (1997), str. 115
- ^ Robinet (1997), str. 150
- ^ Robinet (1997), str. xvi
- ^ Robinet (1997), str. 213
- ^ Eskildsen, Stephen (2004). The Teachings and Practices of the Early Quanzhen Taoist Masters. State University of New York Press. p. 17. ISBN 9780791460450.
- ^ Kohn (2000), str. xvii
- ^ Schipper (1993), str. 19
- ^ Schipper (1993), str. 220
- ^ "Human Rights Without Frontiers "Religious Freedom in China in 2006"" (PDF). Archivovány od originál (PDF) dne 27. března 2009. (30.6 KB) An address given to the Delegation EU–China of the European Parliament.
- ^ Chan (1963).
- ^ Kirkland (2004), str. 3
- ^ DeFrancis (1996), str. 113
- ^ Chan (1963), str. 136.
- ^ Cane (2002), str. 13
- ^ A. Chan, cited in Kohn (2000), str. 20
- ^ A b Martinson (1987), s. 168–169
- ^ LaFargue (1994), str. 283
- ^ Sharot (2001), pp. 77–78, 88
- ^ Maspero (1981), str. 32
- ^ A b C Van Voorst (2005), str. 170
- ^ Kirkland (2004), str. 60
- ^ Oldmeadow (2007) p109[úplná citace nutná ]
- ^ A b Fasching & deChant (2001), str. 35
- ^ Chan (1963), str. 137.
- ^ Living in the Tao: The Effortless Path of Self-Discovery, Mantak Chia
- ^ A b Dr. Zai, J. Taoismus a věda: kosmologie, evoluce, morálka, zdraví a další Archivováno 17. dubna 2016 v Wayback Machine. Ultravisum, 2015.
- ^ A b Fowler (2005), str. 122.
- ^ Slingerland (2003), str. 97.
- ^ A b Girardot (1988), str. 56.
- ^ Fowler (2005), str. 121; Girardot (1988), str. 56.
- ^ Kraemer (1986), str. 286.
- ^ Girardot (1988), str. 70.
- ^ Waley (1958), str. 225
- ^ Blofeld, John. Taoismus. Shambhala, 2000.
- ^ A b Robinet (1997), str. 7
- ^ A b Robinet (1997), str. 8
- ^ Robinet (1997), str. 9
- ^ Kohn (2000), str. 825
- ^ Occhiogrosso (2004), p. 171.[úplná citace nutná ]
- ^ Maspero (1981), str. 41
- ^ Segal (2006), str. 50
- ^ Maspero (1981), str. 92
- ^ Miller (2003), str. ix
- ^ "Patheos Library – Taoism". Patheos.com. 5. ledna 2011. Archivováno z původního dne 16. října 2009. Citováno 16. května 2011.
- ^ Eliade (1984), str. 26
- ^ Watts (1975), str. xxiii
- ^ "Laozi". Stanfordská encyklopedie filozofie. Stanfordská Univerzita. 2018.
The discovery of two Laozi silk manuscripts at Mawangdui, near Changsha, Hunan province in 1973 marks an important milestone in modern Laozi výzkum. The manuscripts, identified simply as "A" (jia) and "B" (yi), were found in a tomb that was sealed in 168 B.C. The texts themselves can be dated earlier, the "A" manuscript being the older of the two, copied in all likelihood before 195 B.C.
Until recently, the Mawangdui manuscripts have held the pride of place as the oldest extant manuscripts of the Laozi. In late 1993, the excavation of a tomb (identified as M1) in Guodian, Jingmen city, Hubei province, has yielded among other things some 800 bamboo slips, of which 730 are inscribed, containing over 13,000 Chinese characters. Some of these, amounting to about 2,000 characters, match the Laozi. The tomb...is dated around 300 B.C. - ^ Kohn & LaFargue (1998), str. 158
- ^ Laozi. "Tao Te Ching, 1. chapter, translated by Livia Kohn (1993)". Archivováno z původního dne 29. května 2012. Citováno 29. května 2012.
- ^ Kohn & LaFargue (1998), pp. 185–186
- ^ Kim (2003), str. 13
- ^ A b Van Voorst (2005), str. 165.
- ^ Schipper & Verellen (2004), str. 73
- ^ Schipper & Verellen (2004), str. 74–77
- ^ Idema & Haft (1997), str. 90.
- ^ „Zhuangzi“. About.com. Archivovány od originál dne 2. května 2013. Citováno 2. května 2013.
- ^ „Zhuangzi“. Encyklopedie Britannica online. Archivováno z původního dne 27. června 2013. Citováno 2. května 2013.
- ^ Pittman, Allen. Walking the I Ching Archivováno 18. října 2015 v Wayback Machine. Blue Snake Books, 2008. p. 21
- ^ Wing, R. L. The I Ching Workbook Archivováno 17 October 2015 at the Wayback Machine Doubleday, 1979. pp. 15, 20.
- ^ např. Cleary, Thomas, tr. The Taoist I Ching Archivováno 1 November 2015 at the Wayback Machine. Shambhala, 1986. p. 6.
- ^ Schipper & Verellen (2004), pp. 1, 30
- ^ Schipper & Verellen (2004), str. 36
- ^ Schipper & Verellen (2004), str. 15; Little & Eichman (2000), str. 46
- ^ Schipper & Verellen (2004), str. 44
- ^ Robinet (1997), str. 132
- ^ "Jordan: The Taoist Canon". Weber.ucsd.edu. Archivovány od originál dne 16. února 2007. Citováno 16. května 2011.
- ^ Little & Eichman (2000), str. 131–139
- ^ Feuchtwang, Stephan (2016). Náboženství v moderním světě (Třetí vydání.). New York: Routhledge. p. 150.
- ^ A b Little & Eichman (2000), str. 131
- ^ Kohn (2004), str. 116
- ^ Kohn (2004), str. 119
- ^ Little & Eichman (2000), str. 128
- ^ Schipper (1993), str. 21
- ^ Little & Eichman (2000), str. 74
- ^ David „Race“ Bannon, “Chinese Medicine: From Temples to Taoism,” T’ai Chi, Vol. 20, No. 3 (1996): 28–33.
- ^ Schipper (1993), s. 28–29
- ^ Silvers (2005), pp. 129–132
- ^ Kohn (2000), str. 672 ; Robinet (1997), str. 228 & 103
- ^ Schipper & Verellen (2004), s. 70–71; Robinet (1997), str. 73
- ^ Silvers (2005), pp. 135–137
- ^ A b C 2010 Chinese Spiritual Life Survey, Purdue University's Center on Religion and Chinese Society. Data reported in Wenzel-Teuber, Katharina; Strait, David (2012). "People's Republic of China: Religions and Churches Statistical Overview 2011" (PDF). Religions & Christianity in Today's China. II (3): 29–54. ISSN 2192-9289. Archivovány od originál (PDF) dne 27. dubna 2017.
- ^ "Patheos Library – Taoism: Modern Age". Patheos.com. Archivovány od originál dne 15. listopadu 2011. Citováno 16. května 2011.
- ^ „Ročenka Tchaj-wanu 2006“. Taiwan Government Information Office, Department of Civil Affairs, Ministry of the Interior. 2006. Archivovány od originál on 8 July 2007.
- ^ "2010 Yearbook – Religion" (PDF). Hongkongská vláda. Archivováno (PDF) from the original on 30 June 2014. Citováno 20. října 2014.
- ^ "Census of population 2010: Statistical Release 1 on Demographic Characteristics, Education, Language and Religion" (PDF). Singapore Department of Statistics. 12. ledna 2011. Archivovány od originál (PDF) on 3 March 2011.
- ^ Murray, Daniel M. & Miller, James. "The Taoist Society of Brazil and the Globalization of Orthodox Unity Taoism." Journal of Taoist Studies, vol. 6, 2013, pp. 93-114. doi:10.1353/Tao.2013.0003; Murray, Daniel M., and James Miller. “TRADUÇAO: A Sociedade Taoísta do Brasil e a globalizaçao do Taoismo da Ortodoxia Unitária.” Religare: Revista Do Programa De Pós Graduaç Ao Em Ciências Das Religi Oes Da Ufpb 12 (2016): 315–43.
- ^ Chang (1968).
- ^ Augustin, Birgitta. "Taoism and Taoist Art". Metropolitní muzeum umění. Citováno 16. července 2014.
- ^ Hansen (2000), pp. 224–226, 370–374
- ^ Graham (1989), pp. 172, 306–311
- ^ Roth, Harold D. (27 September 2014), "Huainanzi: The Pinnacle of Classical Taoist Syncretism", Tao Companion to Taoist Philosophy, Springer Netherlands, pp. 341–365, doi:10.1007/978-90-481-2927-0_15, ISBN 9789048129263
- ^ Fisher (1997), str. 167
- ^ Markham & Ruparell (2001), str. 254
- ^ Maspero (1981), str. 39
- ^ Maspero (1981), str. 46
- ^ Prebish (1975), str. 192
- ^ Dumoulin, Heisig & Knitter (2005), pp. 70&74
- ^ Mollier (2008)
- ^ Dumoulin, Heisig & Knitter (2005), pp. 68, 70–73, 167–168
- ^ Markham & Ruparell (2001), str. 248–249
- ^ Schipper (1993), str. 192
- ^ Windows on Asia Archivováno 2009-02-20 na Wayback Machine Asian Studies Center, Michigan State University.
- ^ Moore (1967), pp. 133, 147
- ^ Raphael Jehudah Zwi Werblowsky (2002). The Beaten Track of Science: The Life and Work of J.J.M. de Groot. Otto Harrassowitz Verlag, p. 25
- ^ Aronson, Martin (2002). Jesus and Lao Tzu: The Parallel Sayings Archivováno 24. listopadu 2015 v Wayback Machine. Ulysses Press. ISBN 1569753199, 978-1569753194
- ^ Toropov, Brandon; & Hansen, Chadwick (2002). The Complete Idiot's Guide to Taoism. Chapter 15: The Tao and the Judeo-Christian Tradition. pp. 181-169. ISBN 9781440695735
- ^ Yamamoto, J. Isamu (1998). Buddhism, Taoism, and Other Far Eastern Religions, Zondervan. p. 69-70
- ^ Ruokanen, Miikka; Zhanzhu Huang, Paulos (2010). Christianity and Chinese Culture. Wm. B. Eerdmans Publishing. p. 137
- ^ Zhiming, Yuan (2010). Lao Tzu and the Bible. AuthorHous. ISBN 9781449091101
- ^ Chung, David (2001). Syncretism: The Religious Context of Christian Beginnings in Korea. SUNY Press, pp. 141–145
- ^ Napier, Nancy K .; Pham, Hiep-Hung; Nguyen, Ha; Nguyen, Hong Kong; Ho, Manh-Toan; Vuong, Thu-Trang; Cuong, Nghiem Phu Kien; Bui, Quang-Khiem; Nhue, Dam; La, Viet-Phuong; Ho, Tung; Vuong, Quan Hoang (4 March 2018). "'Cultural additivity' and how the values and norms of Confucianism, Buddhism, and Taoism co-exist, interact, and influence Vietnamese society: A Bayesian analysis of long-standing folktales, using R and Stan". CEB WP No.18/015 (Centre Emile Bernheim, Université Libre de Bruxelles). arXiv:1803.06304. Bibcode:2018arXiv180306304V. Citováno 13. března 2018. Citovat deník vyžaduje
| deník =
(Pomoc)
Zdroje
- The Divine Classic of Nan-Hua; Being the Works of Chuang Tsze, Taoist Philosopher. Translated by Balfour, Frederic Henry. Kelly & Walsh. 1881.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Barrett, Rick (2006). Taijiquan: Through the Western Gate. Blue Snake Books. ISBN 1-58394-139-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Cane, Eulalio Paul (2002). Harmony: Radical Taoism Gently Applied. Trafford Publishing. ISBN 1-4122-4778-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Carr, Michael (1990). "Whence the Pronunciation of Taoismus?". Slovníky. 12: 55–74. doi:10.1353/dic.1990.0004. S2CID 201790095.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Carr, David T.; Zhang, Canhui (2004). Space, Time, and Culture. Springer. ISBN 1-4020-2823-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Chan, Wing-tsit (1963). Zdrojová kniha v čínské filozofii. Princeton. ISBN 0-691-01964-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Chan, Kim-Kwong (2005). "Religion in China in the Twenty-first Century: Some Scenarios". Náboženství, stát a společnost. 33 (2): 87–119. doi:10.1080/09637490500118570. S2CID 73530576.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Chang, Stephen T. (1985). The Great Tao. Tao Longevity LLC. ISBN 0-942196-01-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Creel, Herrlee Glessner (1982) [1970]. What Is Taoism?: And Other Studies in Chinese Cultural History. University of Chicago Press. ISBN 9780226120478.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Demerath, Nicholas J. (2003). Crossing the Gods: World Religions and Worldly Politics. Rutgers University Press. ISBN 0-8135-3207-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Dumoulin, Heinrich; Heisig, James W.; Knitter, Paul (2005). Zen Buddhism: A History (India and China). World Wisdom, Inc. ISBN 0-941532-89-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Eliade, Mircea (1984). A History of Religious Ideas, Volume 2. Translated by Trask, Willard R. Chicago: University of Chicago Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Fasching, Darrell J.; deChant, Dell (2001). Comparative Religious Ethics: a narrative approach. Blackwell Publishing. ISBN 0-631-20125-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Fisher, Mary Pat (1997). Živá náboženství: Encyklopedie světových vír. I.B. Tauris. ISBN 1-86064-148-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Fowler, Jeaneane (2005). An Introduction To The Philosophy And Religion Of Taoism. Sussex Academic Press. ISBN 9781845190866.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Girardot, Norman J. (1988). Myth and Meaning in Early Taoism: The Themes of Chaos (Hun-Tun). University of California Press. ISBN 9780520064607.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Goodspeed, Bennett W. (1983). The Tao Jones Averages: A Guide to Whole-Brained Investing. E.P. Dutton.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Graham, Angus (1989). Disputers of the Tao. Otevřený soud. ISBN 0-8126-9087-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Hansen, Chad D. (2000). A Taoist Theory of Chinese Thought: A Philosophical Interpretation. Oxford University Press. ISBN 0-19-513419-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Hucker, Charles O. (1995). China's Imperial Past: An Introduction to Chinese History and Culture. Press Stanford University. ISBN 0-8047-2353-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Idema, Wilt; Haft, Lloyd (1997). A Guide to Chinese Literature. Ann Arbor: Centrum pro čínská studia, University of Michigan. ISBN 978-0-89264-123-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Jones, Richard H. (2004). Mysticism and Morality: a new look at old questions. Lexington Books. ISBN 0-7391-0784-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Keller, Catherine (2003). The Face of the Deep: A Theology of Becoming. Routledge. ISBN 0-415-25648-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Kim, Ha Poong (2003). Reading Lao Tzu: A Companion to the Tao Te Ching With a New Translation. Xlibris Corporation. ISBN 1-4010-8316-1.CS1 maint: ref = harv (odkaz)[samostatně publikovaný zdroj ]
- Kirkland, Russel (2004). Taoism: The Enduring Tradition. Routledge. ISBN 0-415-26322-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Kohn, Livia, ed. (2000). Taoism Handbook. Leiden: Brill.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Kohn, Livia (2004). The Taoist Monastic Manual: A Translation of the FengTao Kejie. New York: Oxford University Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Kohn, Livia; LaFargue, Michael, eds. (1998). Lao-Tzu a Tao-Te-ťing. SUNY Stiskněte. ISBN 0-7914-3599-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Kraemer, Kenneth (1986). World Scriptures: An Introduction to Comparative Religions. Paulistický tisk. ISBN 978-0-8091-2781-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- LaFargue, Michael (1994). Tao and Method: A Reasoned Approach to the Tao Te Ching. SUNY Stiskněte. ISBN 0-7914-1601-1.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Little, Stephen; Eichman, Shawn (2000). Taoismus a umění v Číně. Chicago: Art Institute of Chicago. ISBN 0-520-22784-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Mair, Victor H. (2001). The Columbia History of Chinese Literature. Columbia University Press. ISBN 0-231-10984-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Mair, Victor H (1983). Experimental Essays on Chuang-tzu. Havaj. ISBN 0-88706-967-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Markham, Ian S.; Ruparell, Tinu (2001). Encountering Religion: an introduction to the religions of the world. Blackwell Publishing. ISBN 0-631-20674-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Martin, William (2005). A Path And A Practice: Using Lao Tzu's Tao Te Ching as a Guide to an Awakened Spiritual Life. Marlowe & Company. ISBN 1-56924-390-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Martinson, Paul Varo (1987). A theology of world religions: Interpreting God, self, and world in Semitic, Indian, and Chinese thought. Nakladatelství Augsburg. ISBN 0-8066-2253-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Maspero, Henri (1981). Taoismus a čínské náboženství. Translated by Kierman, Jr., Frank A. University of Massachusetts Press. ISBN 0-87023-308-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Miller, James (2003). Taoism: A Short Introduction. Oxford: Oneworld Publications. ISBN 1-85168-315-1.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Mollier, Christine (2008). Buddhismus a taoismus tváří v tvář: Písmo, rituál a ikonografická výměna ve středověké Číně. University of Hawai'i Press. ISBN 978-0-8248-3169-1.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Moore, Charles Alexander (1967). The Chinese Mind: Essentials of Chinese Philosophy and Culture. University of Hawaii Press. ISBN 0-8248-0075-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Nadeau, Randal L. (2012). The Wiley-Blackwell Companion to Chinese Religions. Malden, MA: Blackwell. ISBN 9781444361438.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Occhiogrosso, Peter (1994). The Joy of Sects. Doubleday. ISBN 0-385-42564-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Pas, Julian F.; Leung, Man Kam (1998). Historical Dictionary of Taoism. Strašák Press. ISBN 0-8108-3369-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Prebish, Charles (1975). Buddhismus: moderní perspektiva. Penn State Press. ISBN 0-271-01195-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Robinet, Isabelle (1993) [1989]. Taoist Meditation: The Mao-shan Tradition of Great Purity. Albany: SUNY Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Robinet, Isabelle (1997) [1992]. Taoismus: Růst náboženství. Stanford: Stanford University Press. ISBN 0-8047-2839-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Segal, Robert Alan (2006). The Blackwell Companion to the Study of Religion'. Blackwell Publishing. ISBN 0-631-23216-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Schipper, Kristopher (1993) [1982]. Taoistické tělo. Berkeley: University of California Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Schipper, Kristopher; Verellen, Franciscus (2004). The Taoist Canon: A Historical Companion to the Taozang. Chicago: University of Chicago.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Sharot, Stephen (2001). A Comparative Sociology of World Religions: virtuosos, priests, and popular religion. New York: NYU Press. ISBN 0-8147-9805-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Silvers, Brock (2005). The Taoist Manual. Honolulu: Sacred Mountain Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Slingerland, Edward Gilman (2003). Effortless Action: Wu-Wei as Conceptual Metaphor and Spiritual Ideal in Early China. Oxford University Press. ISBN 978-0-19-513899-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Van Voorst, Robert E. (2005). Anthology of World Scriptures. Thomson Wadsworth. ISBN 978-0-534-52099-1.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Waley, Arthur (1958). The Way and Its Power: A Study of the Tao Te Ching and Its Place in Chinese Thought. Grove Press. ISBN 0-8021-5085-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Watts, Alan Wilson (1977). Tao: The Watercourse Way with Al Chung-liang Huang. Panteon. ISBN 0-394-73311-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Další čtení
- Bertschinger, Richard (2011). The Secret of Everlasting Life: The first translation of the ancient Chinese text on immortality. Singing Dragon. ISBN 978-1-84819-048-1.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Chang, Chung-yuan (1968). Creativity and Taoism, A Study of Chinese Philosophy, Art, and Poetry. New York: Harper Torchbooks. ISBN 978-0-06-131968-6.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Kirkland, Russell (2004). Taoism: The Enduring Tradition. London and New York: Routledg. ISBN 978-0-415-26321-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Zhuangzi (2018). Kalinke, Viktor (vyd.). Gesamttext und Materialien (in Chinese and German). Leipzig: Leipziger Literaturverlag. ISBN 978-3-86660-222-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)—with Pinyin transcription, interlinear and literary translation, contains a complete dictionary of the book Zhuangzi and a concordance to Laozi.
- Klaus, Hilmar (2009). The Tao of Wisdom. Laozi – Taodejing (in Chinese, English, and German). Aachen: Hochschulverlag. ISBN 978-3-8107-0055-1.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Kohn, Livia (1993). The Taoist Experience: An Anthology. Albany: SUNY Press. ISBN 978-0-7914-1579-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Komjathy, Louis (2013). The Taoist Tradition: An Introduction. London and New York: Bloomsbury Academic. ISBN 978-1441168733.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Komjathy, Louis (2014). Taoism: A Guide for the Perplexed. London and New York: Bloomsbury Academic. ISBN 978-1441148155.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Miller, James (2003). Taoism: A Short Introduction. Oxford: Oneworld Publications. ISBN 1-85168-315-1.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Pregadio, Fabrizio, ed. (2008). Encyklopedie taoismu. 2 svazky. Londýn a New York: Routledge. ISBN 978-0-7007-1200-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Saso, Michael R. (1990). Taoism and the Rite of Cosmic Renewal (2. vyd.). Pullman: Washington State University Press. ISBN 978-0-87422-054-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Sivin, Nathan (1968). Chinese Alchemy: Preliminary Studies. Cambridge: Harvard University Press. ISBN 978-0-674-12150-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Sommer, Deborah (1995). Chinese Religion: An Anthology of Sources. Oxford University Press. ISBN 978-0-19-508895-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Tian, Chenshan (2005). Chinese Dialectics: From Yijing To Marxism. Lanham: Lexington Books. ISBN 0-7391-0922-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Watts, Alan (1977). Tao: The Watercourse Way. New York: Pantheon. ISBN 978-0-394-73311-1.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Welch, H.; Seidel, A. (1979). Aspekty taoismu. New Haven: Yale University Press. ISBN 0-300-01695-6.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Populární (neakademické) interpretace taoismu
- Dyer, Wayne (2007). Změňte své myšlenky, změňte svůj život: Žijte podle moudrosti Tao. Hay House. ISBN 978-1-4019-1750-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Hoff, Benjamin (1983). Tao Pú. Tučňák. ISBN 978-0-14-006747-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Wilde, Stuart (1995). Nekonečné já: 33 kroků k získání zpět své vnitřní síly. Hay House. ISBN 978-1-56170-349-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Gerstner, Ansgar (2009). Obchodní tao. Earnshaw Books. ISBN 978-988-18-1547-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Tao of Steve, film z roku 2000 režírovaný Jenniphr Goodmanovou a v hlavní roli Donal Logue.
externí odkazy
- Náboženství BBC - taoismus
- Taoismus na V naší době na BBC
- „Taoistická filozofie“. Internetová encyklopedie filozofie.
- Rané taoistické texty – Čínský textový projekt
- Databáze taoistického kulturního centra FYSK
- Patheos Library - taoismus
- Tao adresář
- Taoistické texty na Archiv posvátného textu na internetu
- Wikipedia taoismu
- Sbírka: „Taoismus / taoismus“ z University of Michigan Museum of Art