Česká filozofie - Czech philosophy

Česká filozofie, se často vyhýbal „čisté“ spekulativní filozofii,[1] vznikající spíše v průběhu intelektuálních debat v oblasti vzdělávání (např. Jan Amos Komenský ), umění (např. Karel Teige ), literatura (např. Milan Kundera ), a zejména politika (např. Tomáš Garrigue Masaryk, Karel Kosík, Ivan Sviták, Václav Havel ). Zdroj čerpající z literatury však odlišil českou národní filosofii od spekulativní tradice německého myšlení a uvedl, že vychází z lidové moudrosti a rolnického uvažování.[2]

Masarykovi se zasloužilo o zavedení epistemologický problém do moderní české filozofie, která zase ovlivnila diskurz o symbolu a symbolizaci.[3] Čeští filozofové také hráli ústřední roli ve vývoji fenomenologie, jehož německy mluvící zakladatel Edmund Husserl se narodil v České země. Češi Jan Patočka a Václav Bělohradský později významně přispěje k fenomenologickému myšlení.

Pozitivismus se stal důležitým a dominantním trendem moderní české filozofie, který zastiňoval herbatianismus , v čem je vysvětleno jako kolektivní „porevoluční“ myšlení charakterizované pokusem o otevření okna do Evropy s cílem eliminovat stopy filozofického provincialismu.[4]

Reference

  1. ^ "Fvf: Filozofia česká". ii.fmph.uniba.sk. Citováno 9. dubna 2018.
  2. ^ Cornis-Pope, Marcel; Neubauer, John (2007). Dějiny literárních kultur střední a východní Evropy: Spojovací a disjunktivní styky v 19. a 20. století. Svazek III: Výroba a předělání literárních institucí. Amsterdam a Philadelphia: John Benjamins Publishing. str. 306. ISBN  9789027234551.
  3. ^ Steiner, Peter; Miroslav ?ervenka; Vroon, Ronald (1982). Struktura literárního procesu: Studie věnované paměti Felixe Vodické?. Amsterdam: John Benjamins Publishing. str. 557. ISBN  902721512X.
  4. ^ Nový, Lubomír; Gabriel, Jiří; Hroch, Jaroslav (1994). Česká filozofie ve XX. Století. Washington, D.C .: Paideia Press & CRVP. str. 31. ISBN  1565180283.