Kamalaśīla - Kamalaśīla

Kamalashila, narozen v roce 740 v Indie, je hlavním žákem velkého opata “Śāntarakṣita "a stal se 12. opatem Nalandské univerzity. Byl známý svými meditačními smlouvami, zemřel v roce 795, Tibet.

Část série na
Tibetský buddhismus
Kolo tibetské Dharmy

Kamalaśīla (Skt. Kamalaśīla; Tib. པདྨའ ི་ ངང་ ཚུལ་, Pemé Ngang Tsul; Wyl. Pad + ma'i ngang tshul)[1] (c. 740-795) byl indický buddhista z Nalanda Mahavihara kdo doprovázel Śāntarakṣita (725–788)[2] do Tibetu na žádost Trisong Detsen.

Počet řádků

Dargyay, et al. (1977, 1998: s. 7) vyjadřují linii přenosu a překladu Śīla, Sutrayana Buddhavacana a Šestka Pāramitā (při pohledu hlavně prostřednictvím Mahayana učení Nagarjuna ), z Indie do Tibetu (pandit v této souvislosti označuje a Sanskrt učenec):

Indičtí panditi, zastoupení hlavně Śāntarakṣitou, Kamalaśīlou a jeho žákem Ye-śes-dbang-po, tvoří známou skupinu. Tito vědci byli všichni obhájci Madhyamaka škola, která je založena na Nāgārjunově učení. Nejprve však učili deset pravidel chování buddhistické etiky (śīla) a souhrn učení podle kanonického Sūtras Mahāyāna, stejně jako ctnostná díla šesti pāramitās. Tato cvičení mají vést, zdánlivě nekonečným způsobem, k postupnému stoupání k získávání vyšších intelektuálních schopností, které nakonec vyvrcholí Buddhovstvím. Tento trend se prohloubil poté, co v letech 792 až 794 proběhla debata bSam-yas; přesný výsledek této debaty je stále diskutabilní.[3]

Debata o Samye

Hlavní článek: Samye debata

V roce 793 to Trisong Detsen vyřešil Moheyan nedržela pravdu dharma. Po intenzivních protestech příznivců Moheyanu navrhl Trisong Detsen urovnat tuto záležitost sponzorováním debaty, „Rady Lhasa ", i když k tomu mohlo skutečně dojít v Samye, značná vzdálenost od Lhasy. Kamalaśila byla pozvána, aby zastupovala Vajrayana zatímco Moheyan zastupoval Výuka East Mountain z Chan buddhismus. Většina tibetských zdrojů uvádí, že debata byla rozhodnuta ve prospěch Kamalaśīly (ačkoli mnoho čínských zdrojů tvrdí, že Moheyan vyhrál)[4] a Moheyan byl povinen opustit zemi a že všechny texty o náhlém osvícení byly shromážděny a zničeny královským výnosem. Toto byla stěžejní událost v historii Tibetský buddhismus, která by poté pokračovala v následování pozdního indického modelu s pouze malým vlivem Číny.[5] Moheyanovo učení bylo směsicí východohorských učení[poznámka 1] spojený s Yuquan Shenxiu as učením Baotang Wuzhu.[6]

Cham tanec

Tady je Cham tanec který vypráví příběh koncilu ve Lhase týkajícího se učení Chöd. Moheyan je obecně líčen jako dostatečný obvod, podněcovaný dětmi.[7] Chöd je produktem indického i čínského přenosu buddhismu do Himaláje. Pro diskusi o Dunhuang osa propleteného vztahu čínského a indického buddhismu viz van Schaik a Dalton (2004).[8]

Pro jednoduchost lze převod Vajrayana charakterizovat jako „postupný“ (Wylie: džbán ráfku gyis pa; Čínština: dunwu) a Chan jako „přímý“ (Wylie: cig car gyi 'jug pa; Čínština: jianwu).[9] Je třeba zdůraznit, že je to čisté dichotomie při charakterizaci těchto dvou přístupů platí pouze pro historický kontext velké debaty mezi Kamalaśīlou a Moheyanem, ai přesto je stále otevřený dialektický.

Podle tradice ortodoxní, převládající tibetské kulturní tradice, Kamalaśīla, vědec Nalanda, obhajoval „postupný“ proces osvícení; vzhledem k tomu, Moheyan, jako a trans a rozjímání mistr, prosazoval "přímé" probuzení původní mysli skrze nirodha diskurzivního myšlení, zastavení mysli myšlenka. Historicitu této debaty zpochybnili Tucci & Heissig (1970),[10] Gomez (1983)[11] a Ruegg (1992)[12] to však nesnižuje jeho význam při definování náboženských a kulturních tradic Tibetu.[13] Kamalaśīla byl velmi pohledný a skvělý řečník a historicky „zvítězil“ v ​​debatě: existují však protichůdné primární zdroje a sekundární účty.

Jedna hagiografie tvrdí, že hned po této debatě s Moheyanem, když Kamalaśīla sestupoval z Himálaje do indické nížiny, byl podněcován k uzákonění phowa prostřednictvím soucitného nátlaku přenesl své mindstream animovat mrtvolu znečištěnou nebezpečným infekce a tím bezpečně přesouvá nebezpečí, které představuje, do blízké komunity. Jelikož byl mindstream Kamalaśīly jinak zapojen, a mahasiddha jménem Dampa Sangye narazil na prázdné tělo Kamalaśīly. Padampa Sangye nebyl karmicky požehnán estetickou tělesnou formou a po nalezení velmi hezkého a zdravého prázdného těla Kamalaśīly, které vnímal jako nově mrtvou čerstvou mrtvolu, přenesl svůj proud mysli do těla Kamalaśīly. Mádový proud Padampa Sangye v Kamalaśīlově těle pokračoval ve výstupu do Himalájí, a tím přenášel Chöd.

Proud mysli Kamalaśīly, když se snažil vrátit do svého těla, to nedokázal a uchýlil se nutně k uvolněnému tělu Padampa Sangye.[14] V tomto těle pokračoval proud mysli Padampa Sangye a právě v tomto hezkém těle došlo k přenosu Chöda na Machig Labdrön, jeho choť.[15]

Funguje

Trilogie Fáze meditace (bhāvanākrama)

Kamalaśīla je známá tím, že píše tři texty, všechny zvané Bhāvanākrama (Fáze meditace), které shrnují a navazují na aspekty Jógacara tradice Asanga, zejména pokud jde o aspekty meditační praxe a duševní kultivace (bhavana ).[16] První díl byl přeložen do klasické čínštiny.[17]

Komentář k Madhyamālaṃkāře

(Sanskrt: Madhyamālaṃkāra-panjika, Wylie: dbu ma rgyan gyi dka '' grel)
Komentář k obtížným bodům (Sanskrt: Madhyamālaṃkāra-panjika, Wylie: dbu ma rgyan gyi dka '' grel) od Kamalaśīly

Viz také

Bibliografie

  • Kamalaśīla; Kiyotaka Goshima (1983). Tibetský text druhého Bhāvanākramy. Goshima Kiyotaka.
  • Kamalaśīla (1997). Bhāvanākramaḥ: tibetská verze, sanskrtská obnova a překlad do hindštiny. Central Inst. vyšších tibetských studií.
  • Kamalaśīla (1997). Bhāvanākrama z Kamalaśily: Transl. Do angličtiny Parmananda Sharma. Aditya Prakashan. ISBN  978-81-86471-15-9.
  • Kamalaśīla (1998). Fáze meditace: Bhāvanākrama II. Střední hlasitost. Přeložil Geshe Lhundup Sopa; Elvin W. Jones; John Newman. Knihy Deer Park.
  • Shuki Yoshimura (1953). Tibetská buddhistologie: Úvodní poznámky: Bhāvanākrama. Research Society for the Eastern Sacred Books, Ryukoku University.
  • Kamalaśīla (2007). Kamalashila: The Stages of Meditation, Bhavanakrama II (online text). Projekt Dharma Teachings.

Poznámky

  1. ^ Čínština: 東山 法門 tung-shan fa-men; vzhledem k označení „severní škola“ Chan od Shenhui (670–762)

Reference

  1. ^ Shedra, Rigpa. "Kamalashila". Rigpa Wiki. Citováno 15. prosince 2017.
  2. ^ Blumenthal, James (2008). „Śāntarakṣita“, Stanfordská encyklopedie filozofie (vydání z roku 2008), Edward N. Zalta (ed.). Zdroj: [1] (přístup: 28. února 2009).
  3. ^ Dargyay, Eva M. (autorka) a Wayman, Alex (redaktorka) (1977, 1998). Vzestup esoterického buddhismu v Tibetu. Druhé přepracované vydání, dotisk. Dillí, Indie: Motilal Banarsidass Publishers Pvt Ltd. Buddhist Tradition Series Vol. 32. ISBN  81-208-1579-3 (papír), str.7
  4. ^ Powers 2004, s. 38–44
  5. ^ Yamaguchi 1997.
  6. ^ Hanson-Barber 1985.
  7. ^ Ikonografický thangka vyobrazení Moheyana je uloženo ve sbírce SAMA a lze ho vidět zde „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 20. července 2008. Citováno 8. června 2009.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz) (přístup: 14. ledna 2008)
  8. ^ van Schaik, Sam a Dalton, Jacob (2004). „Where Chan and Tantra Meet: Buddhist Syncretism in Dunhuang“ in Whitfield, Susan (ed) (2004). The Silk Road: Trade, Travel, War and Faith. London: British Library Press. 61–71.
  9. ^ van Schaik, Sam (2007). The Great Perfection and the Chinese Monk: rNyingmapa obrana Hwashang Mahāyāna v osmnáctém století. Zdroj: [2] Archivováno 29. srpna 2007 v Wayback Machine (přístup: 14. ledna 2007)
  10. ^ Dargyay, Eva M. (autorka) a Wayman, Alex (redaktorka) (1977, 1998). Vzestup esoterického buddhismu v Tibetu. Druhé přepracované vydání, dotisk. Dillí, Indie: Motilal Banarsidass Publishers Pvt Ltd. Buddhist Tradition Series Vol. 32. ISBN  81-208-1579-3 (papír), s. 74, poznámka 21.
  11. ^ Gomez, Luis O. (1983). „Přímé a postupné přístupy zenového mistra Mahāyany: Fragmenty učení Moheyana“ in: Gimello, Robert M. a Peter N. Gregory (eds), Studie v Chan a Hua-yen. Honolulu: University of Hawaii Press: 393–434.
  12. ^ Ruegg, D. Seyfort (1992). Buddhovská povaha, mysl a problém gradualismu ve srovnávací perspektivě: O předávání a přijímání buddhismu v Indii a Tibetu. London: School of Oriental and African Studies.
  13. ^ van Schaik, Sam (2007). The Great Perfection and the Chinese Monk: rNyingmapa obrana Hwashang Mahāyāna v osmnáctém století. Zdroj: [3] Archivováno 29. srpna 2007 v Wayback Machine (přístup: 14. ledna 2007)
  14. ^ Thrangu, Khenchen & Klonk, Christoph (překladatel) & Hollmann, Gaby (editor a anotátor) (2006). Chod - Úvod a několik postupů (přístup: 28. září 2008)
  15. ^ Zdroj: [4] Archivováno 30. ledna 2016 v Wayback Machine (Čtvrtek 5. listopadu 2007)
  16. ^ Adam, Martin T. (2003). Meditace a koncept vhledu do Kamalaśīlových Bhāvanākramů „Montreal: McGill Univ., Disertační práce (zahrnuje překlady)
  17. ^ 廣 釋 菩提 心 論 Archivováno 8. září 2012 v Wayback Machine

Zdroje

  • Hanson-Barber, A. W. (1985), "'Bez myšlenek v Pao-T'ang Ch'an a rané ati-józe “, Journal of the International Association of Buddhist Studies, 8 (2): 61–73
  • Tucci, G. a Heissig, W. (1970). Die Religionen Tibets und der Mongolei. Stuttgart.
  • Yamaguchi, Zuihō (1997), Základní prvky indického buddhismu zavedené do Tibetu “. In: Jamie Hubbard a Paul L. Swanson (ed.), Prořezávání stromu Bodhi: Bouře nad kritickým buddhismem, Honolulu: University of Hawai'i Press, ISBN  978-0-8248-1949-1

externí odkazy