Amagama (buddhismus) - Āgama (Buddhism)
Část série na |
Raný buddhismus |
---|
![]() |
V buddhismu, an Agama (आगम Sanskrt a Pali za „posvátnou práci“[1] nebo „Písmo“[2]) je sbírka Rané buddhistické texty.
Těchto pět āgam dohromady tvoří Suttapiṭaka z rané buddhistické školy, který měl jiný doporučení každé āgamy. V Pali Canon z Theravada, termín nikāya se používá. Slovo Agama v této kolekci se nevyskytuje.
Význam
v Buddhismus, termín Agama se používá k označení sbírky diskurzů (sanskrt: sútra; Pali: sutta) raných buddhistických škol, které se dochovaly především v čínském překladu, přičemž značný materiál přežil také v Prakrit /Sanskrt a menší, ale stále významná množství přežívající v Gándhárí a v tibetském překladu. Tyto sútry odpovídají prvním čtyřem Nikáji (a části pátého) Sutta-Pitaka z Pali Canon, kterým se také příležitostně říká āgamy. V tomto smyslu, Agama je synonymum pro jeden z významů nikāya. Obsah obou sbírek, Agama, zde: Northern Collection a nikāya, zde: Southern Collection, jsou do jisté míry odlišné. Velké části Anguttara nikāya a Samyutta nikāya se nevyskytují v Agamaa několik sútry / suty mají odlišný obsah.[3]
Někdy slovo Agama se používá k označení nikoli konkrétního písma, ale třídy písma. V tomto případě může jeho význam zahrnovat i Sutta-pitaka, který Theravada tradice je nejstarším a historicky nejpřesnějším vyjádřením učení Gautama Buddha společně s Vinaya-pitaka.[4]
Ve 4. století Mahāyāna abhidharma práce Abhidharmasamuccaya, Āsaṅga označuje sbírku, která obsahuje prakritské / sanskrtské āgamy jako Śrāvakapiṭakaa přidruží jej k śrāvakové a pratyekabuddhas.[5] Āsaṅga klasifikuje Mahāyāna sūtras jako patřící k Bódhisattvapiṭaka, který je označen jako soubor učení pro bódhisattvové.[5]
Dějiny
Jens-Uwe Hartmann píše:[6]
Podle tradice byly Buddhovy projevy shromážděny již v době první rady, která se konala krátce po Buddhově smrti ... Učenci však považují texty za neustále rostoucí počet a velikost z neznámého jádra, čímž prochází různými změnami v jazyce a obsahu ...
Je jasné, že mezi prvními školami je minimálně Sarvāstivāda, Kāśyapīya, Mahāsāṃghika, a Dharmaguptaka měl doporučení čtyř z pěti Prakrit / sanskrtských āgam, které se lišily. Ágamy byly současnými učenci přirovnávány k nikájím Pali Canon, ve snaze identifikovat možné změny a kořenové fráze.[3] Existence āgamů a podobnost s Sutta Pitaka vědci někdy používají k posouzení, do jaké míry jsou tato učení historicky autentickým znázorněním kánonu Raný buddhismus.[7] Někdy se také rozdíly mezi nimi používají k navržení alternativního významu k akceptovanému smyslu sutty v kterémkoli ze dvou recensionů.
Různé āgamy
Existují čtyři dochované sbírky āgamů a v jedné máme pouze odkazy a fragmenty (Kṣudrakāgama). Čtyři dochované sbírky jsou zachovány v celém rozsahu pouze v čínském překladu (āgama: 阿含 經), i když v poslední době byly v sanskrtu objeveny malé části všech čtyř a části čtyř z pěti āgam jsou zachovány v tibetštině.[8] Těchto pět amgam je:
Dīrgha Āgama
The Dīrgha Āgama („Long Discourses,“ Cháng Ahánjīng Ish 阿含 經 Taishō 1)[9] odpovídá Dīgha Nikāya školy Theravada. Kompletní verzi školy Dīrgha Āgama školy Dharmaguptaka (法 藏 部) provedli Buddhayaśas (佛陀 耶舍) a Zhu Fonian (竺 佛 念) v dynastii pozdního Qin (後秦), datované do roku 413 n. L. Obsahuje 30 sūtras na rozdíl od 34 sutt Theravadin Dīgha Nikāya. „Velmi podstatná“ část Sarvāstivādin Dīrgha Āgama přežívá v sanskrtu,[10] a části přežijí v tibetském překladu.
Madhyama Āgama
The Madhyama Āgama (tradiční čínština: 中 阿含 經 „Projekty střední délky“)[9] odpovídá Majjhima Nikāya školy Theravada. Kompletní překlad madhyamské Āgamy ze školy Sarvāstivāda provedl Saṃghadeva (čínština : 僧伽 提婆) v Východní Jin dynastie v 397-398 CE. Madhyama Āgama ze školy Sarvāstivāda obsahuje 222 sūtras, na rozdíl od 152 sutt Pāli Majjhima Nikāya.[11] V tibetském překladu přežívají také části Sarvāstivāda Madhyama Āgama.
Saṃyukta Āgama
The Saṃyukta Āgama („Propojená pojednání“, Zá Ahánjīng 雜 阿含 經 Taishō 2,99)[9] odpovídá Saṃyutta Nikāya školy Theravada. Čínský překlad úplné školy Saṃyukta Āgama ze školy Sarvāstivāda (說 一切 有 部) provedl Guṇabhadra (求 那 跋陀羅) ve stavu Song (宋) ze dne 435-443 nl. Části Sarvāstivāda Saṃyukta Āgama také přežít v sanskrtu[12] a tibetský překlad. V roce 2014Třídění a anotace Saṃyuktāgamy In 《<雜 阿含 經> 校 釋》, čínská verze), napsaná Wang Jianwei a Jin Hui, vyšla v Číně.
K dispozici je také neúplný čínský překlad Saṃyukta Āgama (別 譯 雜 阿含 經 Taishō 100) školy Kāśyapīya (飲 光 部) neznámým překladatelem z období tří Qin (三秦), 352-431 n. L.[8] Srovnání textů Sarvāstivādin, Kāśyapīya a Theravadin odhaluje značnou obsahovou konzistenci, ačkoli každá recension obsahuje texty, které se v ostatních nenacházejí.
Ekottara Āgama
Ekottara Āgama („číslovaná pojednání“, Zēngyī Ahánjīng, 增 壹 阿含 經 Taishō 125)[9] odpovídá Anguttara Nikāya školy Theravada. Kompletní verzi Ekottara amagama přeložil Dharmanandi (曇 摩 難 提) státu Fu Qin (苻 秦) a upravil ji Gautama Saṃghadeva v letech 397–398 n. L. Někteří věřili, že to pochází ze školy Sarvāstivāda, ale nedávno byla navržena také větev Mahāsāṃghika.[13] Podle A.K. Warder, Ekottara Āgama uvádí 250 Prātimokṣa pravidla pro mnichy, která souhlasí pouze s Dharmaguptaka Vinaya, která se také nachází v čínském buddhistickém kánonu. On také vidí některé z doktríny jako protichůdné principy Mahāsāṃghika školy, a uvádí, že souhlasí s názory Dharmaguptaka v současné době známé. Proto dochází k závěru, že existující Ekottara Āgama je ta ze školy Dharmaguptaka.[14]
Ze čtyř Āgam sanskrtické sútry Piṭaky v čínském buddhistickém kánonu se od verze Theravādin nejvíce liší. Ekottara Āgama obsahuje varianty takových standardních učení jako Noble Eightfold Path.[13] Podle Keowna „existuje značná nerovnost mezi verzemi Pali a [čínskou] verzí, přičemž více než dvě třetiny sutrů se nacházejí v jedné, ale nikoli v druhé kompilaci, což naznačuje, že velká část této části sútra piṭaky nebyla tvořil až do docela pozdního data. “[15]
Kṣudraka Āgama nebo Kṣudraka Piṭaka
The Kṣudraka Āgama („Menší sbírka“) odpovídá Khuddaka Nikāya a existovaly na některých školách. Zejména Dharmaguptaka měla Kṣudraka Āgama.[16] Čínský překlad Dharmaguptaka Vinaya poskytuje obsah pro Dharmaguptaka recension Kṣudraka Āgama a zdá se, že byly nalezeny fragmenty v Gandhari.[17] Položky z této amagamy také přežívají v tibetském a čínském překladu - v pozdějším případě čtrnáct textů.[16][18][19] Některé školy, zejména Sarvāstivāda, poznaly pouze čtyři Āgamy - měli „Kṣudraku“, kterou nepovažovali za „Āgamu“.[18][20] Jiní - včetně některých Dharmaguptaka, podle některých současných učenců - dávali přednost tomu, aby to bylo nazváno „“ Kṣudraka Piṭaka. “Stejně jako u jejího Pāḷiho protějšku se zdá, že Kṣudraka Āgama byla směsicí a možná nikdy nebyla definitivně zavedena mezi mnoha školami .
Další materiály
Kromě hlavních sbírek existuje značné množství textů ve stylu āgama. Ty se nacházejí v různých zdrojích:
- Částečné sbírky āgama a nezávislé sútry v čínském kánonu.
- Malé skupiny sútry nebo nezávislé sútry v tibetském kánonu.
- Sutry rekonstruované ze starověkých rukopisů v sanskrtu, Gandhari nebo jiných starověkých indických jazycích.
- Úryvky a citáty z āgama sutras zachované v Mahayana Sutras, Abhidharma texty, pozdější komentáře atd.
- Izolované fráze zachované v nápisech. Například sloup Ashoka v Lumbini prohlašuje iha budhe jāte, citát Mahaparinirvana Sutra.
Viz také
- Rané buddhistické texty
- Rané buddhistické školy
- Pali Canon
- Sutta Piṭaka
- Anguttara Nikāya
- Majjhima Nikāya
- Samyutta Nikaya
- Digha Nikaya
- Khuddaka Nikāya
- Nikaya
Poznámky
- ^ Monier-Williams (1899), str. 129, viz „Āgama“, vyvoláno 12. prosince 2008 z „U. Cologne“ v http://www.sanskrit-lexicon.uni-koeln.de/scans/MWScan/MWScanpdf/mw0129-Akhara.pdf.
- ^ Rhys Davids & Stede (1921-1925), s. 95, záznam pro „Āgama“, vyvoláno 12. prosince 2008 z „U. Chicago“ v http://dsal.uchicago.edu/cgi-bin/philologic/getobject.pl?c.0:1:2582.pali.
- ^ A b Chizen Akanuma, The Comparative Catalogue of Chinese Āgama & Pali Nikāya, Delhi 1929
- ^ Tradiční Theravada pohled na autenticitu Pali Canon je zpochybňován některými moderními učenci, jako je Brough (2001), jehož vlastní metodika zahrnuje triangulaci textů Pali Canon a āgamas, aby vyvodili závěry o pre-sektářský texty.
- ^ A b Boin-Webb, Sara (tr). Rahula, Walpola (tr). Asanga. Abhidharma Samuccaya: Kompendium vyššího učení. 2001. s. 199-200
- ^ Hartmann, Jens-Uwe (2003). „Agamas“, Buswell, Robert E. ed .; Encyclopedia of Buddhism, New York: Macmillan Reference Lib. ISBN 0028657187. Sv. 1, s. 10.
- ^ Viz např. Norman (1983), Brough (2001) a Anandajoti (2004) týkající se autentičnosti Pali Canon Dhammapada, Sutta Nipata a další texty, pokud jsou postaveny vedle jiných nepaliských raných buddhistických textů.
- ^ A b Slovník buddhismu, Damien Keown, Oxford University Press: 2004
- ^ A b C d Muller, Charles. Digitální slovník buddhismu, vstup na 阿含 經
- ^ Between the Empires: Society in India 300 BCE to 400 CE podle Patrick Olivelle. Oxford University Press, 2006 ISBN 0-19-530532-9 str. 356
- ^ Analayo 2012, str. 1.
- ^ Tripaṭhī 1962.
- ^ A b Sujato, Bhikkhu. „O EA“. ekottara.googlepages.com. Citováno 2009-03-01.
- ^ Warder, A.K. Indický buddhismus. 2000. str. 6
- ^ Keown, Damien. Slovník buddhismu. Oxford: Oxford University Press, 2004.
- ^ A b Andrew Skilton (2004). Stručná historie buddhismu. Publikace Windhorse. p. 82. ISBN 0-904766-92-6.
- ^ Richard Salomon; Frank Raymond Allchin; Mark Barnard (1999). Starověké buddhistické svitky od Gandhary: fragmenty britské knihovny Kharoṣṭhī. University of Washington Press. p. 161. ISBN 0-295-97769-8.
- ^ A b Sean Gaffney. Pali Nidanakatha a jeho tibetský překlad: jeho textoví předchůdci a související literatura.
- ^ T. Skorupski (1996). Buddhistické fórum, svazek 2. Routledge. p. 78. ISBN 0-7286-0255-5.
- ^ T. Skorupski (1996). Buddhistické fórum, svazek 2. Routledge. p. 77. ISBN 0-7286-0255-5.
Zdroje
- Analayo, Bhikkhu (2012), Madhyama-āgama studia (PDF), Dharma Drum Publishing
- Analayo, Bhikkhu (2013), „Mahāyāna v Ekottarika-āgama“ (PDF), Singapurský žurnál buddhistických studií 1: 5–43, archivovány od originál (PDF) dne 11.03.2014
- Anandajoti Bhikkhu (2004). Uraga Sutta. Citováno 13 Dec 2008 z „Ancient Buddhist Texts“ na http://www.ancient-buddhist-texts.net/Buddhist-Texts/C4-Uraga-Verses/index.htm.
- Bingenheimer, Marcus; Bucknell, Rodney S .; Analayo, Bhikkhu (2013), Madhyama Agama: Středně dlouhé diskurzy: 1 (PDF), Bukkyo Dendo Kyokai, ISBN 978-1886439474
- Brough, John (2001). The Gándhárí Dharmapada. Dillí: Motilal Banarsidass Publishers Private Limited.
- Monier-Williams, Monier (1899, 1964). Sanskrt-anglický slovník. London: Oxford University Press. ISBN 0-19-864308-X. Citováno 12. prosince 2008 z „Kolínské univerzity“ v http://www.sanskrit-lexicon.uni-koeln.de/scans/MWScan/index.php?sfx=pdf.
- Ichimura, Shohei, trans. (2016-2017). Kanonická kniha Buddhových zdlouhavých projevů, Sv. Já, sv. II, Bukkyo Dendo Kyokai Amerika
- Norman, K.R. (1983). Pali literatura: Včetně kanonické literatury v Prakrit a Sanskrit všech Hinayana školy buddhismu. Wiesbaden: Otto Harrassowitz.
- Rhys Davids, T.W. & William Stede (eds.) (1921-5). Pali – anglický slovník Pali Text Society. Chipstead: Pali Text Society. Citováno 12. prosince 2008 z „U. Chicago“ v http://dsal.uchicago.edu/dictionaries/pali/.
- Tripāṭhī, Chandra. (Vyd.) (1962). „Fünfundzwanzig Sūtras Des Nidānasaṃyukta“ v Sanskrittexte aus den Turfanfunden (svazek VIII). Upravil Ernst Waldschmidt. Berlin: Akademie-Verlag, 1962. [Zahrnuje překlad do němčiny]
Bibliografie
- Enomoto, Fumio (1986). O tvorbě původních textů čínských agam, Buddhist Study Reviews 3 (1), 19-30
- Třídění a anotace Saṃyuktāgamy 《<雜 阿含 經> 校 釋》, (čínská verze). Wang Jianwei a Jin Hui, East China Normal University Press, 2014.