Sadegh Hedayat - Sadegh Hedayat
Sadegh Hedayat | |
---|---|
![]() Poslední fotografie, kterou zveřejnil z Paříže svým příbuzným v Teheránu. (1951) | |
narozený | |
Zemřel | 9. dubna 1951 | (ve věku 48)
Odpočívadlo | Hřbitov Père Lachaise |
Národnost | íránský |
Alma mater | Dar ul-Funun St. Louis School Teheránská univerzita |
Známý jako | Spisovatel próza beletrie a povídky |
Pozoruhodná práce | Slepá sova (Boof-e koor) Pohřben zaživa (Zendeh beh goor) Toulavý pes (Sag-e velgard) Tři kapky krve (Seh ghatreh khoon) |
Sadegh Hedayat (Peršan: صادق هدایت Perská výslovnost:[ˈSɑːdɛq ɛ hɛdɑːˈjæt] poslouchat (Pomoc ·informace ); 17. února 1903 v Teherán - 9. dubna 1951 v Paříž ) byl íránský spisovatel, překladatel a intelektuál. Nejlépe známý pro svůj román Slepá sova, byl jedním z prvních íránských spisovatelů, které přijal literární modernismus v jejich kariéře.
Časný život

Hedayat se narodil v severní íránské aristokratické rodině v roce Teherán (jeho pradědeček Reza-Qoli Khan Hedayat Tabarestani byl sám uznávaným spisovatelem a pracoval ve vládě, stejně jako ostatní příbuzní) a byl vzděláván u Collège Saint-Louis (Francouzská katolická škola) a Dar ol-Fonoon (1914–1916). V roce 1925 byl mezi několika vybranými studenty, kteří cestovali do Evropy, aby pokračovali ve studiu. Tam zpočátku pokračoval ve studiu inženýrství v Belgii, kterou po roce opustil kvůli studiu architektura ve Francii. Tam se vzdal architektury, aby se mohl věnovat zubní lékařství. V tomto období se seznámil s Thérèse, Pařížankou, se kterou měl milostný vztah[Citace je zapotřebí ]. V roce 1927 se Hedayat pokusil o sebevraždu vržením do Marne, ale byl zachráněn rybářským člunem. Po čtyřech letech ve Francii se nakonec vzdal svého stipendia a v létě 1930 se vrátil domů, aniž by získal titul. V Íránu působil krátkodobě na různých pozicích.[Citace je zapotřebí ]
Kariéra
Hedayat následně celý svůj život zasvětil studiu západní literatury a učení a zkoumání íránské historie a folklóru. Práce Rainer Maria Rilke, Edgar Allan Poe, Franz Kafka, Anton Čechov a Guy de Maupassant nejvíc ho to zaujalo. Během svého krátkého literárního života vydal Hedayat značné množství povídek a novel, dvě historická dramata, hru, cestopis a sbírku satirických parodií a skic. Jeho spisy také zahrnují četné literární kritiky, studie v perském folklóru a mnoho překladů z Střední Peršan a francouzsky. Je připočítán s tím, že přinesl perský jazyk a literaturu do hlavního proudu mezinárodního současného psaní. Není pochyb o tom, že Hedayat byl nejmodernější ze všech moderních spisovatelů v Íránu. Modernita však pro Hedayata nebyla jen otázkou vědecké racionality nebo čistého napodobování evropských hodnot.[Citace je zapotřebí ]
V pozdějších letech, když pocítil společensko-politické problémy té doby, začal Hedajat útočit na dvě hlavní příčiny zdecimování Íránu, na monarchii a duchovenstvo, a prostřednictvím svých příběhů se pokusil vyvrátit hluchotu a slepotu národa proti týrání těchto dvou hlavních mocností. Cítil se odcizený všemi kolem sebe, zejména svými vrstevníky, a jeho poslední publikovanou prací, Poselství Kafky, hovoří o melancholii, zoufalství a pocitu zkázy, který zažívají ti, kteří jsou vystaveni diskriminaci a represi.[Citace je zapotřebí ]

Hedayat cestoval a pobýval v Indii od roku 1936 do konce roku 1937 (sídlo, ve kterém pobýval během své návštěvy Bombaje, bylo identifikováno v roce 2014). Hedayet strávila nějaký čas v Bombaji učením se Pahlavi (Middle Peršan) jazyk z Parsi Zoroastrian komunita Indie. Učil ho Bahramgore Tahmuras Anklesaria (také hláskovaný jako Behramgore Tehmurasp Anklesaria), renomovaný vědec a filolog.[1][2] Nadeem Akhtar Hedayat v Indii[3] poskytuje podrobnosti o Hedayatově pobytu v Indii. V Bombaji Hedayat dokončil a vydal své nejtrvalejší dílo, Slepá sova, který začal psát, v Paříži již v roce 1930. Kniha byla chválena Henry Miller, André Breton a další a Kamran Sharareh jej nazval „jedním z nejdůležitějších literárních děl v perském jazyce“.[4]
Smrt a dědictví
V roce 1951, zdrcen zoufalstvím, Hedayat odešel Tehrān a odcestoval do Paříže, kde si pronajal byt. Několik dní před svou smrtí Hedayat roztrhal veškerou svou nepublikovanou práci. 9. dubna 1951 zaplnil všechny dveře a okna svého pronajatého bytu bavlnou, potom zapnul plynový ventil a spáchal sebevraždu kysličník uhelnatý otrava. O dva dny později našli jeho tělo policie a po jeho přátelích a společnících zůstala poznámka, která zněla: „Odešel jsem a zlomil jsem ti srdce. To je vše.“[5][6]
Anglický básník John Heath-Stubbs publikoval v roce 2005 eleganci „A Cassida for Sadegh Hedayat“. Kouzlo proti bolesti zubů v roce 1954.
Cenzura

V listopadu 2006 bylo v roce zakázáno opětovné vydávání Hedayatovy práce v necenzurované podobě Írán, jako součást rozsáhlého očištění. Dohled nad stánky s knihami je však omezený a je zjevně stále možné zakoupit originály z druhé ruky. Oficiální web je také stále online. Problematika cenzury je diskutována v:
- "Zpráva o městě: Teherán" v Vlys, číslo 86, říjen 2004, které obecně zkoumá íránskou cenzuru;[7]
- článek Roberta Taita v Opatrovník, 17. listopadu 2006;[8]
- článek publikovaný uživatelem Rádio Svobodná Evropa — Rádio Svoboda dne 26. listopadu 2007.[9]
Funguje
- Beletrie
- 1930 Buried Alive (Zende be gūr) Sbírka 9 povídek.
- 1931 Mongol Shadow (Sāye-ye Moqol)
- 1932 Tři kapky krve (Se qatre khūn). Sbírka 11 povídek.
- 1933 Chiaroscuro (Sāye-ye roushan) Sbírka 7 povídek.
- 1934 Mister Bow Wow (Vagh Vagh Sahāb)
- 1936 Sampingé (ve francouzštině)
- 1936 Lunatique (ve francouzštině)
- 1936 Slepá sova (Boof-e koor)
- 1942 Toulavý pes (Sag-e velgard). Sbírka 8 povídek.
- 1943 Lady Alaviyeh (Alaviye Khānum)
- 1944 Velengārī (Tittle-tattle)
- 1944 Elixír života (-b-e Zendegi)
- 1945 Poutník (Hājī āqā)
- 1946 zítra (Farda)
- 1947 Morvari Cannon (Tūp-e Morvari)
- Drama (1930–1946)
- Parvin dokhtar-e Sāsān (Parvin, Sassanova dcera)
- Māzīyār
- Afsāne-ye āfarīnesh (Bajka stvoření)
- Cestopisy
- Esfahān nesf-e jahān (Isfahan: Polovina světa)
- Rū-ye jādde-ye namnāk (Na mokré cestě), nepublikováno, napsáno v roce 1935.
- Studie, kritika a různé
- Rubāyyat-e Hakim Omar-e Khayyam (Khayyam 's Quatrains) 1923
- Ensān va heyvān (Člověk a zvíře) 1924
- Marg (smrt) 1927
- Favāyed-e Giyāhkhāri (Výhody vegetariánství) 1927
- Hekāyat-e bā natije (Příběh s morálkou) 1932
- Taranehā-ye Khayyām (Písně Khayyam) 1934
- Chāykovski (Čajkovskij) 1940
- Dar pirāmun-e Loqat-e Fārs-e Asadi (o Asadi perský slovník) 1940
- Shive-ye novin dar tahqiq-e adabi (Nová metoda literárního výzkumu) 1940
- Dāstan-e Nāz (The Story of Naz) 1941
- Shivehā-ye novin dar she'r-e Pārsi (Nové trendy v perské poezii) 1941
- Recenze filmu Molla Nasrud'Din 1944
- Literární kritika perského překladu Gogol je Vládní inspektor 1944
- Chand nokte dar bāre-ye Vis va Rāmin (Některé poznámky k Visovi a Raminovi) 1945
- Payām-e Kāfkā (Poselství Kafky) 1948
- Al-be`thatu-Islamiya ellal-belad'l Afranjiya (Islámská mise v evropských zemích), nedatováno.
- Překlady
- Z francouzštiny:
- 1931 Angrešt podle Anton Čechov
- 1948 V trestanecké kolonii podle Franz Kafka
- 1944 Před zákonem Franz Kafka
- 1950 Proměna Franz Kafka (spolu s Hasanem Qemianem)
- 1950 Zeď podle Jean-Paul Sartre
- 1950 Příběhy dvou zemí podle Alexander Kielland
- 1950 Slepý Geronimo a jeho bratr podle Arthur Schnitzler
- Z Pahlavi:
- 1943 Kārname-ye Ardashir-e-Pāpākān (Kniha skutků Ardašíra [syna] Papakana)
- 1940 Gojaste Abālish
- 1945 Āmadan-e shah Bahrām-e Varjavand (Návrat šáha Bahrama Varjavanda)
- 1944 Zand va Homān Yasn
- Z francouzštiny:
Filmy o Hedayatovi

- V roce 1987 Raul Ruiz natočil celovečerní film La Chouette aveugle ve Francii: volná adaptace Hedayatova románu Slepá sova. Jeho formální inovace vedly kritiky a filmaře k tomu, aby vyhlásili film za „nejkrásnější klenot francouzského filmu posledního desetiletí“.[10]
- Hedayatův poslední den a noc byl přizpůsoben krátkému filmu, Posvátné a absurdní, režie Ghasem Ebrahimian, který byl uveden v Filmový festival Tribeca v roce 2004.
- V roce 2005 íránský filmový režisér Khosrow Sinaj vytvořil dokudrama o Hedayat s názvem Goftogu ba saye = Mluvení se stínem. Jeho hlavním tématem je vliv západních filmů, jako jsou Der Golem, Nosferatu a Drákula na Hedayat.
- V roce 2009 natočili Mohsen Shahrnazdar a Sam Kalantari dokumentární film o Sadegh Hedayatovi Od č. 37.
Viz také
Zdroje
- Hassan Kamshad, Moderní perská próza ISBN 0-936347-72-4
- Seznámení se Sadeghem Hedayatem, tím M. F. Farzaneh Vydavatel: Markaz, Tehran, 2008.
- Sadeq Hedayat, nejpřednější spisovatel povídek v Íránu
- Posvátné a absurdní, film o Hedayatově smrti
Další reference
- Homa Katouzian, Sadeq Hedayat: Život a legenda o íránském spisovateli, I.B. Tauris, 2000. ISBN 1-86064-413-9
- Hassan Kamshad, Moderní perská próza, Ibex Publishers, 1996. ISBN 0-936347-72-4
- Michael C. Hillmann, Hedayatova „Slepá sova“ čtyřicet let poté, Middle East Monograph No. 4, Univ of Texas Press, 1978.
- Iraj Bashiri, Hedayat's Ivory Tower: Structural Analysis of the Blind Owl, Minneapolis, Minnesota, 1975.
- Iraj Bashiri, Fikce Sadeq Hedayata, 1984.
- Sayers, Carol, Slepá sova a další příběhy o hedayat, Minneapolis, Minnesota, 1984.
- Co mi zbylo od Sadegha Hedayata? Výňatek z „Sadegh Hadayat: Dar Tare Ankaboot“ (V pavoučí síti), autor M. F. Farzaneh, 2005.
- Hedayatova poslední noc v Paříži Výpis z M. F. Farzaneh "Ashenayee ba Sadegh Hedayat" (Známý jako Sadegh Hedayat), 2004.
Reference
- ^ Azadibougar, Omid (01.02.2020). Světová literatura a Hedayatova poetika moderny. Springer Nature. ISBN 978-981-15-1691-7.
- ^ Beard, Michael (2014-07-14). Hedayatova Slepá sova jako westernový román. Princeton University Press. p. 34. ISBN 978-1-4008-6132-3.
- ^ electricpulp.com. „HEDAYAT, SADEQ v. Hedayat v Indii - Encyclopaedia Iranica“. www.iranicaonline.org. Citováno 2015-09-03.
- ^ „From Persia to Tehr Angeles: A Contemporary Guide to Understanding and Ocreceting Ancient Persian Culture“, str. 126, Kamran Sharareh
- ^ Dohni, Niloufar (13. dubna 2013). „Muž na místě“. Majalla. Archivovány od originál 27. června 2020. Citováno 24. června 2020.
- ^ Kuiper, Kathleen (ed.). „Sadeq Hedayat: íránský autor“. Encyklopedie Britannica. Archivovány od originál dne 19. července 2015. Citováno 27. června 2020.
- ^ "Časopis Frieze | Archiv | Teherán". Frieze.com. Archivovány od originál dne 01.10.2013. Citováno 2013-09-26.
- ^ Robert Tait v Teheránu (2006-11-17). "Nejprodávanější zákazníci zakázali nové íránské cenzurní očištění | Světové zprávy". Opatrovník. Citováno 2013-09-26.
- ^ „Írán: Cenzura knih Pravidlo, ne výjimka“. Rferl.org. 26. 11. 2007. Citováno 2013-09-26.
- ^ „Výňatek z Trafic č. 18 (jaro 1996) Translation Rouge 2004“.
externí odkazy
- Život Sadeqa Hedayata podle Iraj Bashiri.
- Koutek Sadeqa Hedayata, další články a překlady do angličtiny od Iraj Bashiri.
- Perský jazyk a literatura - Sadeq Hedayat.
- Pocta Sadeqovi Hedayatovi.
- Hedayat Page (francouzsky).
- Sokhan - online literární časopis (v perštině).
- Hedayatovo umělecké dílo
- Sadegh Hedayat v Najděte hrob
- Audioknihy (Ketab-e Gooya ).
- Tup-e Morvari autor: Sadeq Hedayat (v perštině), (PDF ), (Íránský ).
- Historie rodiny Hedayat (v angličtině).
- Dědictví Sadeqa Hedayata, Jadid Online, 17. července 2008 (v angličtině).
- Muzeum, které nemělo být, autor: Mahtāj Rasuli, Jadid Online, 20. června 2008 (v perštině).
- Zvuková prezentace (s anglické titulky), kterou přednesl Shokā Sahrāi a hovořil pan Jahāngir Hedayat (syn generála Isy Hedayata, bratra Sadegha Hedayata). (6 min 28 s).
- Toulavý pes (povídka) Přeložil Brian Spooner
- Buried Alive (povídka) Přeložil Carter Bryant
- Elixír života (povídka) Přeložil Kambiz Parsai
- Temná komora (povídka) Přeložil Kambiz Parsai
- Daash Akol (povídka) Přeložil Kambiz Parsai
- Davood Hrbáč (povídka) Přeložil Mohammad Rajabpur