Jazyk Pankararú - Pankararú language
| Pankararú | |
|---|---|
| Pankararé | |
| Rodilý k | Brazílie |
| Kraj | Pernambuco, Alagoas |
| Vyhynulý | ca. počátek 20. století |
nezařazeno | |
| Kódy jazyků | |
| ISO 639-3 | Buď:paz - Pankararúpax - Pankararé |
| Glottolog | pank1250 Pankararu[1]pank1235 Pankarare[2] |
Pankararú (Pancaré, Pankaré, Pancaru, Pankaruru, Pankarará, Pankaravu, Pankaroru, Pankarú, Brancararu) je zaniklý jazyk východní Brazílie. Je jich 6000 etnický Pankararú, ale všichni mluví portugalsky. V roce 1961 si jen dva starší mohli pamatovat cokoli z tohoto jazyka. Dnes žijí v Brejo dos Padres a dalších vesnicích Tacaratu, Pernambuco Stát. Tím jazykem se původně mluvilo mezi Řeka Moxotó a Řeka Pajeú.[3]
V 19. století se lidé rozdělili na dvě etnické skupiny, Pankararú a Pankararé. Jedna čtvrtina Parkararé si zachovává své tradiční náboženství. Jejich jazyk však není ověřen,[4] a lze jej považovat pouze za dialekt Pankararu.
Klasifikace
Pankararú nemá žádné prokázané příbuzné a zůstává nezařazený. Existují podobnosti s Tukano a Tupian. Meader (1976) zjistil, že z 80 známých lexikálních položek je jedna třetina (26) zjevně příbuzná s tupianskými jazyky. Spekuluje, že poslední mluvčí Pankararú proto mohli být v Tupi dvojjazyční. Identita zbytku slovníku nebyla identifikována a Pankararú může být jazyk izolovat.
The Jazyk Atikum bylo řečeno poblíž, ale je to jazyk izolovat a nesouvisí s Pankararú.
Loukotka (1968) také uvádí tyto jazyky jako jazyky, kterými se dříve mluvilo Tacaratu, Pernambuco Stát. Není známo, zda souvisejí s Pankararú či nikoli:[3]
- Jeriticó nebo Jiripancó - vesnice Pindaé poblíž Brejo dos Padres v Tacaratu v Pernambuco. Pozůstalí nyní mluví pouze portugalsky.
- Macarú - vesnice Brejo dos Padres, Tacaratu. Několik přeživších nyní mluví pouze portugalsky.
Koiupanká[5] a Karuazu[6] mohly souviset.
Kalankó (Cacalancó), s potomky, kteří nyní žijí v Água Branca, Alagoas, může také souviset s Pankararú.[7]
Slovní zásoba
Loukotka (1968)
Loukotka (1968) uvádí následující základní položky slovní zásoby.[3]
lesk Pankarurú muž porkiá slunce panyé Země zyobazyí tabák azyó
Pompeu (1958)
Jazyková rozmanitost od Pompeua (1958), původně shromážděná Carlosem Estêvamem:[8]
Portugalský lesk
(originál)Anglický lesk
(přeloženo)„Brejo dos Padres“ Fogo oheň obaí Água voda jinikací; jatateruá; jai, já Brejo bažina ibiji, arôto lagoa rybník joo terra Země Jobají pedra kámen tóitú; ipá sal sůl tuká cachimbo dýmka kuna kuní cachimbo cerimonial slavnostní dýmka matrinadô; matrigó maracá maraca káma, kabá eyá pinheiro borovice burúti menino chlapec jorã, óibo parente relativní gôyáji irmã e prima sestra a sestřenice dakatái onça preta černý jaguar tupé Maracajá Maracajá Gwariatã porco prase tarací mocó skalní jeskyně
(Kerodon rupestris )kewí tatu-peba pásovec šestipásý
(Euphractus sexcinctus )kuriépe boi vůl kanarí vaca kráva tú ovelha ovce pusharé; sumui íra passarinho malý pták iushií pena Pírko tik ovo vejce aji papagaio Papoušek umaiatá periquito andulka glyglilin peixe Ryba kamijo abelha včela axxaó madeira, pau dřevěná tyčka dáka flor květ barkíra milho kukuřice ta, mõni tabaco, fumo tabák, kouř põi; ajó bonito Krásná limin
Meader (1978)
Níže je uveden seznam slov z roku 1961 Pankarú (Pankararú) zaznamenaný v Brejo dos Padres Wilburem Pickeringem od jeho informátora João Morena. Seznam je publikován v Meader (1978).[9]
Portugalský lesk
(originál)Anglický lesk
(přeloženo)Pankarú (Pankararú) amarelo žlutá ˈŽúbʌ̀ pedra amarela žlutý kámen itapurʌŋga boca ústa ūːřú kàˈtiŋ̄ minha boca moje pusa sε̄ ūˈřú bom dobrý kátù ele é bom Je dobrý. ayε katu o olho é bom Oko je dobré. sảːkàtú kyả̀ vocês são bons Vy (množné číslo) jste dobří. pε̄ñékātù / pε̃ñékátù branco bílý ˈTíŋgʌ́ Buraco otvor kwàřà cabeça hlava uukà a cabeça é redonda Hlava je kulatá. muukὶ (ː) cabelo vlasy uŋkyò o cabelo é preto Vlasy jsou černé. uŋkyò àlóːkià cachorro Pes není caminho silnice pε carne maso sóːo dům Dům ókhà céu nebe tšιakι / aʌ̨nsε kobra had fítš̭ˈàká / fítš̭iākà coração srdce (úpíˈá) ūpia kàtú asu corda lano ˈMúsúřʌ̨̀nʌ̨̀ dedo grande velký prst kų̀ʌ̨ kàtέ gàsú dente zub (tʌ̨̄ˈíŋkàtī) pr den ˈÁřà ele / ela on ona àyέ eles, elas ony … este, est tento kwa eu Já šεʔ faca nůž kisε Fogo oheň ˈPo fumo (tabaco) kouř (tabák) pɔi pedra furada propíchnutý kámen ítákwàřà ele furou a orelha Propíchl mu ucho. oː màlί ásò homem muž aba homem velho starý muž ábá ùmʌ̨̀ joelho koleno àˈlų́ o joelho está mau Koleno je špatné. sātkālί ˈʔųˈʔųː língua jazyk (mε̄āŋˈgā) Lua měsíc ˈŽasì lua cheia úplněk kaiřε lua nova nový měsíc katiti mãe matka sέʔžàʔ mandioka maniok mʌ̨̀nˈdī mão ruka pɔ̄pitέkàí mar moře pəřəˈnà mau špatný pùší menina dívka mítákų̄įˈʌ̨̀ / íādε̄doŋ̄kīˈà menino chlapec íādε̄dùˈà milho kukuřice ávátti moça dívka kų̀įʌ̨̀ mùkú moca velha starší dívka kų̀įʌ̨̀ fìlìwà mulher žena kų̀įʌ̨̄ no Ne ų̄ųų̄ nariz nos tákwí meu nariz můj nos séˈtį̀ nossos vypráví (meu e seu) naše nosy (včetně) iānέʔtį̀ seu nariz (de você) tvůj nos šέˈtį́ seu nariz (dele) jeho nos sέˈtį́ àyὲ noite noc pīˈtų̀ ne, nosso my, naši ìànέʔ olho (pavεořukya) oko (pavεořukya) / sả̀ː onça jaguár žáˈgwà orelha ucho móːkìhkyà pai (meu pai) otec (můj otec) sέʔpāià pedra kámen ano pedra branca bílý kámen itatiŋga pedra preta Černý kámen ne perna noha kóškì preto Černá ʔųnʌ̨̄ redondo kolo púʌ̨̄ sol slunce kwářásí velho starý ùmʌ̨̄ homem velho starý muž ábá úmʌ̨̀ moca velha starší dívka kų̀iʌ̨̀ fìlìwà vós (vocês) vy pὲˈñε̄ açúcar cukr dódəsākà cabra koza kářkíá camaleão chameleón fìˈkíˈá canela skořice (kālε̄ˈʔί̨ʌ) kia coxo chromý kóš dedo prst kų̄nˈkàtέ farinha mouka kítshià feijão fazole nátsākā garganta hrdlo gāε̄òˈŋkyà Grosso tlustý sábóó lagarto ještěrka šóá macaxeira maniok aipįį moreno tmavé pleti pìˈtùnà queixo brada tʔíŋkwˈí sim Ano ʌ̨̅hʌ̨ ? ? (pʌ̨̅ŋkārὲː)
Reference
- ^ Hammarström, Harald; Forkel, Robert; Haspelmath, Martin, eds. (2017). "Pankararu". Glottolog 3.0. Jena, Německo: Max Planck Institute for the Science of Human History.
- ^ Hammarström, Harald; Forkel, Robert; Haspelmath, Martin, eds. (2017). "Pankarare". Glottolog 3.0. Jena, Německo: Max Planck Institute for the Science of Human History.
- ^ A b C Loukotka, Čestmír (1968). Klasifikace jazyků jihoamerických indiánů. Los Angeles: UCLA Latinskoamerické centrum.
- ^ Hammarström, Harald; Forke, Robert; Haspelmath, Martin; Bank, Sebastian, eds. (2020). „Pankararé“. Glottolog 4.3.
- ^ „Koiupanká“. Povos Indígenas no Brasil (v portugalštině). Citováno 29. ledna 2020.
- ^ "Karuazu". Povos Indígenas no Brasil (v portugalštině). Citováno 29. ledna 2020.
- ^ „Kalankó“. Povos Indígenas no Brasil (v portugalštině). Citováno 29. ledna 2020.
- ^ Pompeu Sobrinho, Thomaz. 1958. Líbí se Tapuias desconhecidas do Nordeste: Alguns vocabulários inéditos. Boletim de Antropologia (Fortaleza-Ceará) 2. 3-19.
- ^ Meader, Robert E. (1978). Indios do Nordeste: Levantamento sobre os remanescentes tribais do nordeste brasileiro (v portugalštině). Brazílie: SIL International.