Jazyk Nambikwara - Nambikwara language

Nambikwara (také zvaný Nambiquara a Jižní Nambiquara, odlišit od Mamaindê ) je domorodý jazyk mluvený Nambikwara, kteří pobývají na federálních rezervách pokrývajících přibližně 50 000 kilometrů čtverečních půdy v Mato Grosso a sousední části Rondonia v Brazílie.^[3][4] Vzhledem k tomu, že jazyk Nambikwara má tak vysoký podíl mluvčích (a lze odvodit, že je vysoká míra přenosu), a skutečnost, že komunita má k jazyku pozitivní vztah, se nepovažuje za ohrožený navzdory skutečnosti, že jeho mluvčí tvoří malou menšinu brazilské populace.^[5][6] Z těchto důvodů UNESCO místo toho klasifikuje Nambikwaru jako zranitelnou.^[6]

Dějiny

Podle Davida Price (1983),^[3] zmínka o lidu Nambikwara byla uvedena již v roce 1671 ve zprávě Padre Gonçalo de Veras.^[7] V jiném účtu z Povos Indígenas do Brasil, lidé z Nambikwary jsou údajně poprvé kontaktováni v roce 1770, kdy Portugalci při hledání zlata začali stavět silnici mezi Forte Bragança a Vila Bela.^[8] Další kontakt byl navázán, když v roce 1907 začal plukovník Candido Mariano da Silva Rondon zkoumat území obývaná Nambikwarou a mezi lety 1909 a 1915 založil telegrafní linku.^[9]

Na počátku až do poloviny 20. století kontaktovali Nambikwaru také misionáři z Spojené státy a z celého Brazílie. Jedna skupina misionářů, známá jako Nová mise kmenů, byli zabiti Nambikwarou v roce 1950 údajně jako pomsta.^[8] Ne všechny kontakty s misionáři však vedly ke smrti. V roce 1962 byly provedeny „první systematické studie jazyků Nambikwara“, konkrétně pro Mamaindê jazyk.^[8] Od třicátých let minulého století učili mluvčí Mamaindê také Bibli, protože ji někteří misionáři překládali do jejich jazyka, a někteří byli přesvědčeni, aby se připojili ke školám a učili se portugalsky.^[8] Podle Davida Price^[3] zatímco mluvčí Mamaindê měli dlouhou historii křesťanského vzdělávání, mnoho z nich ve skutečnosti nemohlo být považováno za křesťanské věřící a jednoduše o svých zkušenostech s misionáři hovořili jako o „učení se o způsobu života bílých lidí“.^[8]

V roce 1968 tehdejší prezident Brazílie Costa e Silva vytvořil první rezervu pro obyvatele Nambikwary s cílem „převést [všechny] skupiny Nambikwary do jediné rezervy [a uvolnit tak zbytek regionu pro zemědělské iniciativy“.^[8] Rezerva, do které byla Nambikwara převedena, bohužel obsahovala neefektivní půdu a země, které původně obývali s nejúčinnější půdou, byly koncem šedesátých let rozprodány zemědělským společnostem. Stavba dálnice mezi Cuiabá a Porto Velho také ještě více zmenšila velikost území Nambikwara. V současné době vyhynulo mnoho z původních 30 skupin obyvatel Nambikwary a zbývající lidé pobývají na devíti územích území Nambiquara: „Vale do Guaporé, Pirineus de Souza, Nambikwara, Lagoa dos Brincos, Taihãntesu, Pequizal, Sararé, Tirecatinga a Tubarão-Latundê “.^[8]

Jazykový profil

The Nambikwara jazyková rodina lze rozdělit do tří hlavních skupin: Sabanê, Severní Nambikwara (Mamaindê), a Southern Nambikwara (nebo jen Nambikwara). Sabanê mluví Nambikwara obývající severní část svého vymezeného území, severně od Řeka Iquê. Sabanê řečníci byli nejvíce zasaženi epidemiemi vyvolanými kontaktem s misionáři a mnoho z nich kvůli těmto epidemím zemřelo. Dnes však mnoho ze zbývajících Sabanê reproduktory žijí s Mamaindê reproduktory nebo v Město Vilhena.^[10]

Severní Nambikwara mluví skupinami Nambikwary podél Roosevelt a Tenente Marques řeky. Severní Nambikwara je dále rozdělen do sedmi vzájemně srozumitelných dialektů, kterými mluví Da'wandê, Da'wendêm Âlpimentê, Yâlãkuntê (Latundê), Yalakalorê, Mamaindê, a Negarotê lidé.^[10] Konečně Jižní Nambikwara je mluvený zbytkem Nambikwara lidí, se čtyřmi regionálními dialekty se šíří přes údolí Juruena, region podél Galera a Guaporé řeky a oblast podél Údolí Sararé. Na rozdíl od Severní Nambikwara, Jižní Nambikwara dialekty nejsou vzájemně srozumitelné.^[10]

Pokusy popsat Jižní Nambikwara byly vytvořeny přinejmenším od počátku 20. století, často ve formě seznamů slovíček. Ve svém příspěvku z roku 1978 „The Nambiquara Linguistic Family“ David Price^[3] pojednává o několika seznamech slovníků publikovaných v letech 1910 až 1960, včetně těch, které sestavil Levi-Strauss (1948),^[9] Rondon (1948),^[11] a Roquette-Pinto (1913).^[12] Price trvá na tom, že seznamy rané slovní zásoby jsou převážně neadekvátní a často obsahují nesprávné překlady, protože mnoho z nich bylo sestaveno osobami bez formálního lingvistického školení (1978). Price dále tvrdí, že tyto rané publikace neodráží „fonologické skutečnosti“ jazyka Nambikwara, protože tito vědci měli tendenci předpokládat, že zvuky, které jsou v jejich rodných jazycích kontrastní, byly v Nambiquaru také kontrastní.^[3]

Od 60. let 20. století byly publikovány propracovanější a úplnější popisy Nambikwary, včetně popisů Nambikwary fonologie, morfofonemie, syntax a sémantika. Price sám v roce 1976 publikoval článek s názvem „Southern Nambiquara Phonology“, který uvádí seznam řečových zvuků nalezených v Nambikwara a pojednává o stresu a délce v jazyce.^[3] Starší příspěvek Barbary Kroekerové (1972)^[13] také popisuje fonologii Nambikwara a věnuje větší pozornost fonologickým procesům, které se v daném jazyce vyskytují, a morfologickým omezením zvukových vzorců Nambiquara. Podrobný popis gramatiky Nambikwara pochází z práce Menno Kroekera (2001) „A Descriptive Grammar of Nambiquara“,^[4] kterou zveřejnila Letní lingvistický institut. Kroekerovy popisy vycházejí z několika stovek stránek údajů, které shromáždil, když žil mezi lidmi Nambikwara, a zaměřují se především na syntaxi a sémantiku jazyka. Konkrétně popisuje Nambikwru části řeči, slovosled, čas, aspekt, nálada, hlas, doložkové struktury a začlenění podstatného jména.^[4] Kroeker (2001)^[4] také stručně nastiňuje fonologii Nambikwara a poskytuje seznam fonémů a diskusi o struktuře slabik, tónu, délce a stresu. Ivan Lowe také publikoval popisné gramatiky Nambikwary prostřednictvím internetu Letní lingvistický institut. Momentálně není k dispozici žádná pedagogická gramatika jazyka.

Fonologie

Samohlásky

Převzato z Kroeker (2001)^[4]

Souhlásky

Převzato z Kroeker (2001)^[4] and Lowe (1999)^[14]

[m] je uveden v závorkách, protože podle Kroekera (2001)^[4] objevuje se pouze ve výpůjčních slovech nebo po dvojhláskách / au /. Kromě výše uvedených segmentů má Nambikwara také [bm], které se objevuje za dvojhláskou / ãu /, [ŋ], která se objevuje před zastavením velarů a po nazální samohlásku, [gŋ], která se objeví před zastavením vellar a po ústní samohlásky a [r], což je allophone / l / který se objeví po předních samohláskách.^[4] Kroeker bere na vědomí existenci vyjádřeného alveolárního implozu / ɗ /, ale tvrdí, že se přestává používat.

Tóny

Southern Nambikwara je a tonální jazyk se třemi tóny: klesající tón označený a horní index „1“, stoupající tón označený „2“ a nízký tón označený „3.“^[15] Příklady:

• ˈHot³su² „opice“
• ˈḚ³rhʔu² 'kešu'
• ˈʔwḭ̃¹su² „ropucha“

Morfologie

Slovesa

Nambikwara má hlavní slovesa a podřízená slovesa. Hlavní slovesa obsahují přípony, které označují náladu (indikativní nebo imperativní), číslo osoby a aspekt. Orientační hlavní slovesa mají další přípony, které označují napjatou evidenčnost.^[16]

Orientační hlavní slovesa

Orientační hlavní slovesa v Nambikwara jsou buď deklarativní, nebo dubitativní. Deklarativní věty se používají, když řečník nepochybuje o poskytovaných informacích, a dubitativní věty, pokud existují určité pochybnosti o poskytovaných informacích.^[16] Indikativní slovesa jsou skloňována tak, aby reprezentovala osobu subjektu, číslo subjektu, číslo mluvčího, aspekt a čas následujícími způsoby:

Orientační skloňování hlavních sloves

Převzato z Lowe (1999).^[16]

Jak je uvedeno v tabulce, v Nambikwara jsou tři osoby. Subjekt první osoby a subjekt třetí osoby mohou být buď singulární, nebo nesingulární (což zahrnuje jak dvojí, tak množné číslo), zatímco druhý subjekt může být počítán jako jednotné, dvojí nebo množné číslo. Kromě toho se rozlišuje mezi inkluzivní a exkluzivní formou nepojmenovaných předmětů z pohledu první osoby.^[16]

Na rozdíl od angličtiny rozlišuje Nambikwara také tři různé úrovně minulosti: nedávnou minulost, střední minulost a vzdálenou minulost. Dále se také skloňuje, že představují důkazní informace: zda bylo tvrzení založeno na pozorovacím, inferenčním, citátovém a na tom, co Lowe označuje jako „novost vnitřní podpory“. Pozorovací výroky jsou založeny na tom, co mluvčí viděl, inferenční výroky jsou založeny na tom, co lze předpokládat z pozorování simultánní akce nebo souboru akcí, které mohou vyplynout z předchozího, úvodzovky jsou založeny na tom, co mluvčí slyšeli od jiné osoby nebo lidé a prohlášení o vnitřní podpoře jsou založena na jejich „vnitřních pocitech“.^[16] Následující tabulka zobrazuje přípony používané pro indikativní slovesa:

Orientační přípony hlavních sloves

Převzato z Lowe (1999).^[16]

V následujících příkladech věty (1) a (2) z Lowe (1999),^[16] je vidět, jak použití konkrétní přípony pomáhá posluchači rozlišit, zda je daný příkaz pozorovací nebo citativní:

Imperativní hlavní slovesa

Imperativní hlavní slovesa v Nambikwara obsahují přípony, které odrážejí číslo mluvčího (singulární, množné číslo), předmětné číslo osoby (singulární, dvojí, množné číslo) a aspekt (dokonalý, nedokonalý). Imperativní slovesa se dále dělí na tři tvary pozitivních sloves a jeden tvar negativního slovesa. Formy pozitivního slovesa se používají k popisu „akce, která má být provedena v bezprostřední budoucnosti, [...] a akce, která má být provedena ve vzdálenější budoucnosti“.^[16]

Zájmena

Nambikwara má sedm různých druhů zájmen: osobní, přivlastňovací, neurčitá, demonstrativní, zvratná, vzájemná a tázací.^[4]

Tabulka výše ukazuje osobní zájmena v Nambikwara, jak je popsal Lowe. Kategorie osobních zájmen je rozdělena na přípona a volná zájmena; zájmena přípony se dále dělí na zájmena předmětová, objektová a zájmena spony.^[16] Značka osobních zájmen pro osobu a číslo. Kromě toho třetí osoba singulární zájmena známka pro pohlaví (ženský nebo mužský), a 1. osoba non-singulární rozlišuje mezi inkluzivní a exkluzivní (Tamtéž). Zájmena 2. osoby rozlišují singulární, dvojí a množné číslo, zatímco první a třetí osoba označují pouze singulární nebo ne-singulární číslo.^[16]

Přivlastňovací zájmena v Nambikwara označují osobu, ale ne číslo nebo pohlaví. Připojují se k podstatnému jménu, které vlastní, jako předpony.^[4] Podle Kroekera jsou přivlastňovací zájmena následující:^[4]

tʔa² - První osoba vlastnící wʔa² - Druhá osoba² - Třetí osoba possessivetʔa²wã¹ - První a druhá osoba přivlastňovací

Existují dvě neurčitá zájmena, obě jsou volná.^[4] Tyto dvě formy jsou ĩ2l3te2a2, která glosuje „komukoli“, a ã1thũn3te2a2, která glosuje „někomu“ (Tamtéž). Ukazovací zájmeno je –ai2li2 a připojuje se k podstatnému jménu jako přípona.^[4] Kroeker (2001)^[4] poskytuje tento příklad:

sxi²h-ai²li²house-DEM "ten dům"

Zvratná i vzájemná zájmena mají vždy jeden tvar, který je –nha1 a -nyhuh1.^[4] Zde je příklad zvratného zájmena od Kroekera (2001):^[4]

hxi²jo³ - li² - nha¹ - hẽ³ - la²prst - řez - RFX - 1.sg - T / E.IO.P-PF "Řezal jsem si prst"

Nakonec jsou tázací zájmena volná a objevují se na začátku tázací věty.^[4] Tázací zájmena, jak uvádí Kroeker,^[4] jsou zobrazeny níže:

Podstatná jména

Kořeny podstatných jmen v Nambikwara obvykle končí samohláskou nebo souhláskou n, t nebo h. Klasifikátory označující věci, jako je tvar referenta, jsou příponou kořene. Některé příklady zahrnují vlastnost, že jsou podobné hůlce (kat3) nebo prášku (nũn3). Definitivita (neurčitá, určitá nebo podmíněná) a kauzalita se také odrážejí v použití přípon. Určitá podstatná jména také používají další přípony k označení „demonstrativity, časoprostornosti, důkaznosti a kauzality“.^[16] Zdroje důkaznosti skloňované v určitých podstatných jménech zahrnují pozorovací, inferenční a citativní. Lowe (1999)^[16] uvádí, že existuje několik korpusových příkladů současného použití časových a evidenčních přípon v určitých podstatných jménech. V následujících větách příklady z Lowe (1999),^[16] je vidět, jak se přípony používají k rozlišení mezi kostním maniokovým kořenem, který byl viděn nedávno, a jedním, který byl viděn v minulosti:

wa³lin³-su³-n³ti²maniok - CL: BONE.LIKE-OBSERVATIONAL.RECENT.PAST.GIVEN ‘Kořen manioku, který jsme nedávno viděli my i já.“

wa³lin³-su³-ait³ta³li²manioc-CL: BONE.LIKE-OBSERVATIONAL.MID.PAST.GIVEN „Kořen manioku, který jsme vy i já viděli už nějakou dobu.“

Syntax

Značení předmětů a objektů

Nambikwara nerozlišuje mezi předmětovým a objektovým tvarem v podstatných jménech v přechodných i nepřechodných větách a pro označování případů používá systém aktivní-stativní. Je-li však nutné uvést předmět věty, lze použít tvary volného osobního zájmena. K tomu dochází, pouze když „je představen nový účastník, nebo když by došlo k příliš velkému zmatku, kdyby [byl] vynechán“.^[4] Nambikwara také používá různé přípony předmětů a předmětů, které musí „odkazovat anaforicky na skutečnou osobu / předmět, na který se buď naráží, nebo je zjevně uveden v předmětu / předmětu klauzule“ a jsou rozděleny na první, druhou a třetí osobu.^[4] Některé přípony budou dále rozděleny na duální a kombinované tvary nebo na množné a kombinované tvary, ale ke slovesu lze připojit pouze jednu z těchto forem. Podle Kroekera (2001) se dvojitá forma používá po jednotných tvarech a množné číslo se také používá po jednotných tvarech. Následující tabulky (upravené podle Kroekera 2001) uvádějí seznam volných tvarů osobních zájmenů a vázaných přípon objektů a předmětů, které lze v Nambikwara použít.

Volná forma osobních zájmen

Přípony značení objektů

Přípony značení předmětu

Následující věty jsou převzaty z Kroeker (2001) a ukazují různá použití různých forem „vy“ a „nás“ v pozici objektu:

„Dá ti to.“

„Dá ti (dva nebo více).“

Jedna důležitá věc, kterou je třeba si všimnout při označování přípon předmětu, je přípona -sĩn¹ vždy musí být použito „když je někdo mluvčím skupiny při předávání informací“.^[4] Je tomu tak proto, že ačkoliv hovoří samostatně, jedná jménem zájmů větší skupiny.

Sémantika

Napjatý a evidentní

V Nambikwara jsou slovesa rozdělena do dvou hlavních typů: indikativní a imperativní^[16] Orientační slovesa jsou povinně označena pro čas.^[16] Nambikwara rozlišuje mezi pěti časy: vzdálenou minulostí, střední minulostí, nedávnou minulostí, přítomností a budoucností^[16][4] Vzdálená minulost se používá k označení jakékoli události, která nastala před životem mluvčího, zatímco střední minulost se používá při diskusi o události, ke které došlo po narození mluvčího, ale před dnem promluvy, a nedávná minulost se používá, když mluví o událost, ke které došlo ve stejný den jako promluva.^[4] Přítomný čas se používá při diskusi o události, která se právě děje, a budoucí čas se používá při diskusi o jakékoli události, která se ještě nezačala dít.^[4] Čas je označen příponou připojenou k slovesu, s výjimkou přítomného času, který je neoznačený^[4][16]

Slova skloňovaná pro jakýkoli jiný čas než pro budoucnost musí být také označena pro důkaznost.^[16] Existují dva typy přípon evidenceity: značky pro ověření a značky pro orientaci.^[4] Oba typy jsou realizovány odlišně v závislosti na čase, s nímž jsou používány, a žádný z nich se nevyskytuje s budoucím časem.^[4] Existují dva typy ověřovacích přípon: individuální, což znamená, že o události byl svědkem nebo slyšel pouze řečník, a kolektivní, což znamená, že o události viděl nebo slyšel řečník i adresát.^[4] Orientační přípony označují zdroj informací a jsou rozděleny do čtyř typů.^[4] Přípony pozorování naznačují, že mluvčí byl svědkem události, kterou popisují.^[4] Deduktivní nebo inferenční přípony naznačují, že řečník nebyl svědkem události, ale vyvodil, že k ní došlo na základě důkazů, které pozorovali.^[4][16] Obvyklé přípony naznačují, že řečník věří, že k události došlo, protože se tak vždy děje.^[4][16] Nakonec narativní nebo uvozovací přípony naznačují, že mluvčí získal tyto informace od někoho jiného a nyní cituje nebo parafrázuje.^[4][16] Jak poznamenává Lowe (1999), někdy mluvčí využívají přítomný čas a příponu ověření, což naznačuje, že jak mluvčí, tak adresát byli svědky události při popisu minulých událostí, kterých žádná strana nebyla svědkem. Jedná se o zařízení vyprávějící příběh, které slouží k tomu, aby událost, kterou reproduktor popisuje, byla zajímavější a uvěřitelnější.^[16]

Ani Kroeker (2001), ani Lowe (1999) neposkytují úplný seznam napjatých a důkazních znaků Nambikwary. Podle obou je značka budoucího času –tu¹, ačkoli Kroeker (2001) tvrdí, že když je sloveso negováno, budoucí značka se stane –lho³. Lowe (1999) také uvádí následující graf, který ukazuje slovní důkaznost a napjaté přípony sloves, která sdělují nové informace.

Nambikwara má dva aspekty: dokonalý, -la²a nedokonalé, -wa².^[4] Která přípona aspektu se připojí k slovesu, závisí na čase slovesa. Dokonalá přípona se váže k slovesům, jejichž čas je jedním ze tří minulých časů, záporným budoucím časem, a pokud je sloveso stativem v jakékoli jiné formě, než je přítomná první osoba.^[4] Nedokonalá přípona se váže na slovesa, která jsou označena přítomným časem, kladným budoucím časem nebo která jsou stativy v první osobě a přítomném čase.^[4]

Pokud věta v Nambikwara obsahuje podřízenou větu, sloveso podřízené věty není označeno z důvodu napjatosti nebo důkaznosti.^[16][4] Pokud je čas a důkaznost podřízeného slovesa stejná jako u hlavního slovesa, tyto značky se jednoduše připojí k hlavnímu slovesu a jsou z podřízené věty vynechány.^[4] Když podřízené sloveso nebere napjaté nebo důkazní značky, pokud to není nutné, aby se předešlo nejednoznačnosti.^[4]

Pomocná slovesa v Nambikwara se objevují za hlavním slovesem. Když konstrukce obsahuje pomocné sloveso, přípony časů a důkazů se připojí k pomocnému slovesu místo k hlavnímu slovesu.^[4] V případech, kdy se osoba nebo čas mění z hlavního slovesa na pomocné sloveso, musí být konstrukce přeformulována.^[4]

V tázacích a imperativních větách jsou napjaté značky nahrazeny otazníky a odlišným komplexem přípon.^[4] Nambikwara má čtyři typy imperativních sloves: tři pozitivní imperativy a jedno negativní.^[16] Tři pozitivní imperativy rozlišují mezi dvěma typy budoucnosti; jeden typ kladného imperativu naznačuje, že akce má být provedena v bezprostřední budoucnosti, zatímco další dva naznačují, že událost musí být provedena ve vzdálenější budoucnosti.^[16]

V Nambikwara se slovesné fráze spojují nahrazením časových a evidenčních přípon u sloves koordinační příponou (jmenovitě -i²) a přesunutí řetězce přípony označujícího čas a důkaznost na konec koordinace, aby platil pro oba spojky.^[4][16] Lowe (1999) poskytuje tento příklad:

"Mám v úmyslu vyprat si oblečení a vykoupat se."

Napjatý čas v Nambikwarě ovlivňuje kromě sloves i jiné části řeči. Například příslovce s časovým kmenem musí být označeny časovou příponou, která odpovídá času příslušného slovesa.^[4]

Reference