Jazyk Apinayé - Apinayé language
| Apinayé | |
|---|---|
| Panhĩ kapẽr | |
| Výslovnost | [paˈɲĩ gaˈpẽɾẽ] |
| Rodilý k | Brazílie |
| Kraj | Tocantiny |
Rodilí mluvčí | 2 300 (2014) SIASI / SESAI |
| Kódy jazyků | |
| ISO 639-3 | apn |
| Glottolog | apin1244[1] |
Apinayé nebo Apinajé (jinak známé jako Afotigé, Aogé, Apinagé, Otogé, Oupinagee, Pinagé, Pinaré, Uhitische, Utinsche a Western Timbira) je Subjekt – předmět – sloveso je Severní Jê Jazyk (Jê, Macro-Jê ) mluvený Tocantiny, Východní střední Brazílie asi 2277 mluvčími z Apinajé lidé podle posledního sčítání lidu provedeného SIASI / SESAI v roce 2014.[2] Existuje třináct vesnic, které mluví jazykem Apinayé. Mezi největší a nejstarší vesnice patří São José a Mariazinha; a menší vesnice jsou Cocalinho, Patizal, Buriti Comprido, Palmeiras, Prata, Cocal Grande, Serrinha, Botica, Riachinho, Bonito a Brejão.[3]
Etnolog považuje Apinayé za „vyvíjející se“ s hodnocením 5 na stupnici rozšířené odstupňované mezigenerační poruchy (EGIDS).[4] Lze předpokládat, že jazykový přenos je vysoký, protože Apinayé byl za posledních 10 let hodnocen jako ohrožený jazyk, ale v současné době na této úrovni již není.
Dějiny
Před 20. stoletím existovaly tři hlavní skupiny Apinayé známé jako Rõrkojoire, Cocojoire a Krĩjobreire. Každý z nich měl své vlastní pozemkové a politické rozdělení, které činilo více než polovinu současného území.[3] V současné době žijí tři odlišné skupiny Apinayé společně, ačkoli São José je řízen Krĩjobreire a Mariazinha má vedení Cocojoire.[3] Během první čtvrtiny devatenáctého století měl Apinayé úspěšný ekonomický růst podporovaný rozsáhlým chováním dobytka a těžbou palmového oleje babaù, což přineslo zvýšení migrace. Pozemková práva Apinayé uznala federální vláda Brazílie v ústavě z roku 1988.[3]
Kontakt
Domorodé obyvatelstvo Apinayé mělo kontakty s jezuity, vojenskými skupinami a průzkumníky, což je podobné zkušenostem jiných domorodých skupin. V letech 1633 až 1658 jezuité vyrazili po řece Tocantins, aby „[přesvědčili] Indy, aby„ sestoupili “po řece do vesnic Pará“.[2] To ohlašovalo potenciál dalších setkání. Na jedné ze svých výprav byl v roce 1740 generální kapitán D. Luiz Mascarenhas konfrontován s „válečnými“ lidmi, Apinayé.[3] Další konfrontace mezi portugalskými osadníky a Apinayé nastala v roce 1774, kdy Antônio Luiz Tavares Lisboa a jeho skupina průzkumníků cestovali po řece Tocantins.[3] Tyto rané kontakty nijak zásadně nenarušily životní styl lidí Apinayé. Až v 19. století mohla domorodá skupina trpět kolonizací. To bylo způsobeno zmenšováním jejich území a snižováním počtu obyvatel tváří v tvář usazování osad ze strany Portugalců.[3] Da Matta (1982) se domnívá, že Apinayé byli zachráněni před vyhynutím hlavně kvůli tomu, že oblast, ve které se nacházeli, neměla skutečnou ekonomickou hodnotu.[5]
Konflikt
Během počátečního kolonizačního období byl Apinayé zaznamenán jako nepřátelský vůči evropským výpravám. To podnítilo stavbu vojenské pošty v Alcobaçě v roce 1780.[2] Nicméně, to bylo brzy opuštěno kvůli úspěšným nájezdům Apinayé. To jen podnítilo další opevnění. V roce 1791 bylo „založeno další vojenské stanoviště na řece Arapary“ a totéž se stalo v roce 1797 s výstavbou stanoviště São João das Duas Barras.[2] Bez ohledu na předchozí konflikty se Apinayé zúčastnilo války za nezávislost v roce 1823 poté, co vyslalo „250 válečníků, aby se připojili k jednotkám José Dias de Mattos“.[5] Poslední oblastí konfliktu byla výstavba transazamské dálnice v roce 1985, která měla být postavena přes původní půdu. S podporou bojovníků Krahô, Xerente, Xavante a Kayapó nechal Apinayé uznat jejich země brazilským státem a trasa dálnice byla změněna, aby se zabránilo průchodu tímto domorodým územím.[2]
První školy
Školy existovaly v oblasti Apinayé již na počátku 19. století,[3] není však jasné, zda jejich účelem bylo domorodé obyvatelstvo nebo obecná populace osadníků. První výukové materiály pro jazyk Apinayé uspořádali misionáři Letního lingvistického institutu, v tomto konkrétním případě misionářka Patricia Ham.[3] Vládní podpora pro domorodé školy byla zavedena jako součást ústavy z roku 1988.[3] Současný školní systém školy Apinayé ukazuje, že děti se začínají učit ve svém rodném jazyce až do 4. ročníku, kdy je zavedena portugalština.[3] Školy provozuje komunita Apinayé, přičemž někteří pedagogičtí pracovníci zahrnují nepůvodní instruktory a asistenty.[3] Tyto školy dále podporují hypotézu, že přenosové rychlosti jsou vysoké; děti jsou jednojazyčné, dokud nedosáhnou věku, kdy se mohou začít učit jiný jazyk, což vede k tomu, že většina populace je dvojjazyčná. Zdá se, že jazyk Apinayé je stále důležitou součástí kultury skupiny, a proto má schopnost nadále prosperovat.
Jazyková rodina
The Jê rodina je největší jazyková rodina v Macro-Jê skladem. Obsahuje osm jazyků, z nichž některé mají v sobě mnoho dialektů. Jazyky této rodiny jsou soustředěny většinou v „savanských oblastech Brazílie z jižních částí států Pará a Maranhão na jih do Santa Catarina a Rio Grande do Sul ”.[6] Bohužel mnoho dalších jazyků v Macro-Jê populace vyhynuly, protože jejich umístění na východním pobřeží znamenalo první kontakt s Evropany, což, jak bylo uvedeno výše, bylo násilné a škodlivé pro mnoho domorodých komunit.[6]
Literatura
Existuje popisná gramatika tohoto jazyka, kterou napsala výzkumná pracovnice Christiane Cunha de Oliveira ve své disertační práci „Jazyk obyvatel Apinajé ve střední Brazílii“. Oliveira poskytuje rozsáhlý popis a analýzu fonologie, morfologie a syntaxe Apinayé. K deskriptivní gramatice jazyka přispěli také další lingvisté, včetně Callowova příspěvku z roku 1962, který pojednával o slovosledu; Burgessova a Hamova fonologická analýza zahrnující témata jako poměr souhlásky k samohlásky, tón a soupisy různých zvuků jazyka; a Callowova analýza nominálních kategorií z roku 1962 a analýza slovních kategorií od Ham et al. z roku 1979.[7]
Byly vytvořeny pedagogické gramatiky pro použití v bilingvním prostředí učeben se záměrem učit mladé studenty národní kulturu i domorodou kulturu.[8] Sousa et al. „Apinajé Intercultural Bilingual School: For an Education Beyond the Ethnic Frontier“ pojednává o tomto procesu do hloubky a zkoumá význam toho, že ve třídě bude mít pedagogickou gramatiku Apinayé. Mezi jazykem a kulturou existuje vnitřní souvislost a učení se jazyku Apinayé pomáhá dětem budovat pevnější spojení jak s jejich domorodou kulturou, tak s národní kulturou Brazílie.[8] Je to možná také část důvodu, že tento jazyk má v současné době status „rozvíjení“ na stupnici EGID, jak je uvedeno výše, protože předání jazyka dětem kultury je pro jeho přežití životně důležité.[4]
Dokumentační projekty
V sekci Poděkování „Jazyk obyvatel Apinajé ve střední Brazílii“ Oliveira děkuje Fundação Nacional do Índio (FUNAI) za pomoc s dokumentací potřebnou pro výzkum. Jazyk Apinayé byl proto součástí malého dokumentačního projektu, který poskytl výzkum nezbytný pro tuto disertační práci a deskriptivní gramatiku. Jinak nejsou dokumentační projekty pro tento jazyk k dispozici.
Etnografie
Nejnovější etnografická studie provedená na lidech Apinayé je z roku 2017, kde je analyzován vzdělávací systém (Sousa et al.). Nejvýznamnější etnografií jazyka a lidí Apinayé je Oliveirova disertační práce (2005). Předcházela tomu práce Da Matty (1982), která zkoumá apinayské zvyky a tradice. Curt Niumendajú byl německý antropolog a etnolog, který napsal The Apinayé (1939). Kniha je založena na sociální struktuře domorodé skupiny, i když obsahuje také minimální informace týkající se jazykové formace jazyka Apinayé.
Fonologie
The souhláska a samohláska následuje inventář.
Souhlásky
| Labiální | Alveolární | Palatal | Velární | Glottal | |
|---|---|---|---|---|---|
| Nosní | m | n | ɲ | ŋ | |
| (prenasalized ) Stop | ᵐb | .D | ᶮdʒ | ||
| p | t | tʃ | k | ʔ | |
| Frikativní | F | s | |||
| Klapka | ɾ | ||||
| Klouzat | w | j |
Samohlásky
Stejně jako v Mebengokre, existují podkladové nosní samohlásky, které se vynořují nezávisle na nosních souhláskách. Struktura slabikyNástupyNástup je v Apinayé volitelný, ale pokud existuje, může to být jakákoli souhláska z inventáře. Slabiky typu C1C2V (C), kde C2 je vyjádřená [+ kont] polosamohláska nebo kapalina, jsou velmi běžné. Nástupy CCC jsou vždy / kvr /nebo / ŋvr / CodasVšechny souhlásky jiné než / ŋ, ʔ / jsou povoleny v coda.[9] Možné typy slabik jsou totožné s tím, co najdeme v Mebengokre, s výjimkou těch, ve kterých jsou / ʔ /- počáteční počáteční náběhy. MorfologieChristiane Cunha de Oliveira napsala doktorskou disertační práci v jazyce Apinayé (2005). Pokrývá širokou škálu morfologických témat, která zahrnují lexikální kategorie, jako jsou podstatná jména, slovesa a postpozice. V části „Podstatná jména“ se Oliveira zabývá složenými podstatnými jmény a odvozenými podstatnými jmény v jazyce Apinayé. K skloňování dochází u sloves podle osoby, volebního obvodu a neomezenosti.[3] Postpositions skloňují pro osobu, pokud chybí zjevně závislá podstatná fráze.[3] ZájmenaV Apinayé existují osobní zájmena pro první, druhou a třetí osobu; které obecně zaujímají druhou pozici v hlavní větě.[3] Zájmeno první osoby „zahrnuje hortativní a množné inkluzivní rozdíly“; jiní klitici se používají k rozlišení číselných rozdílů.[3] Zájmena se vyskytují v režimech realis a irrealis:
Na základě dostupných informací lze předpokládat, že se jedná o pronominální formy předmětu i předmětu. V pragmaticky neoznačeném použití zájmeno funguje v klitické sekvenci, kde je značka nálady na první pozici a potenciálně napjatý / aspektový klitik, který je ve skupině zdůrazněn.[3] Fonologická slova jsou součástí těchto posloupností klitiků. V tomto případě zájmena nenesou stres; změna hlasu je založena na plosivech vyskytujících se v zájmenech.[3] Například:
V pragmaticky označeném použití předchází klauzuli sekvence nejprve token zájmena.[3] Proto, když je zájmeno zdůrazněno, plosivy jsou neznělé.[3] To platí pouze pro realis formu zájmen:
KliticiRežimy Realis a IrrealisČetné gramatické kategorie jsou vyjádřeny pozičními, frázovými a slovními klitiky. Klitici se používají k rozlišení mezi náladou realis a irrealis v jazyce. Značka na se používá k označení realisových doložek; zatímco doložky irrealis jsou označeny značkou kɔt.[3] Doména realis zahrnuje současné, minulé a obvyklé postpozice.[3] Doména irrealis představuje budoucí, hypotetické, hypotetické, hypotetické a podmíněné postpozice.[3] Níže jsou uvedeny příklady: Realis:
Irrealis:
ZdvojeníReduplikace je proces, který se vyskytuje v Apinayé. Z hlediska sloves se obecně používá k popisu pojmů, jako jsou barvy, onomatopoické zvuky; iterativní, opakující se nebo progresivní události; a události, které zobrazují fragmentaci (jako „rozbití“).[3] Některé příklady jsou uvedeny níže:
Tato strategie reprodukuje první nohu zprava doleva původního dříku.[3] Většina uzavřených slabik za těchto podmínek ztrácí codu.[3] To však neplatí vždy. K duplikaci nedochází pouze ve slovesných kmenech, ale v některých případech také v podstatných jménech; ačkoli k tomu dochází, když se duplikovaná slovesa převádějí na podstatná jména, nebo se jedná o sloučeniny, které obsahují duplikovaná slovesná stopa.[3] SyntaxZměna platnostiNěkteré syntaktické procesy Apinayé jsou operace kauzativizace měnící valenci. Existují dva způsoby vyjádření kausativizace: perifrastická konstrukce a morfologická konstrukce. Perifrastická příčinaFunkce perifrastické konstrukce je kódování nepřímé příčinné souvislosti; konstrukce ɔ anẽ označuje klauzuli, zatímco výsledek je v jiné klauzuli.[3] Kromě toho klauzule, která kóduje výsledek, funguje jako klauzule jiného subjektu ve vztahu k klauzuli, která vyjadřuje příčinnou souvislost.[3] Například:
Tento příklad ukazuje, že dvě klauze sdílejí argument; "Předmět." ɔ anẽ „Dělat tak“ je koreferenční s příčinou “, což ukazuje nezávislé zájmeno na začátku věty o výsledku.[3] Následující příklad ilustruje alternativní situaci:
Částice nẽ dochází mezi dvěma klauzulemi. Úvod konjunkce předpokládá, že „klauze vyjadřující příčinu a výsledek nejsou navzájem tak formálně vázány“ jako v předchozím příkladu.[3] Obě klauze spadají do oblasti působnosti značky modality, je tedy potvrzením, že tvoří jedinou větu.[3] Kromě toho se tento příklad liší od předchozích kvůli příčinné souvislosti; zatímco původci jsou pro oba příklady živými bytostmi, druhý případ ukazuje, že původce si není vědom svých akcí, zatímco předchozí příklad má úmyslné příčiny.[3] Třetí syntaktický vzor je následující:
Zahrnutí značky modality na ve druhé větě „naznačuje, že příčina a výsledek jsou vyjádřeny dvěma nezávislými větami“.[3] Poradce z Oliveiry však poznamenal, že takové konstrukce jsou zvláštní, možná proto, že vyšší agent je spíše událostí než účastníkem a lze je nalézt pouze v situacích vyvolání.[3] Morfologický původceMorfologický původce se rozlišuje podle markeru ɔ, které se předpokládá u lexikálního slovesa klauze.[3] Značka není předponou slovesa a může být označena jako sloučenina, protože mezi těmito dvěma morfémy nemohou existovat žádné další prvky.[3] Tato kauzativizace se vztahuje pouze na monovalentní slovesa.[3] Například:
Morfologický kauzativ se zaměřuje na účinek příčiny v kauzálním řetězci. Zde je příčina „ovlivněna agentem / původcem; Causee je tedy vyjádřen jednoduše jako trpělivý argument slovesa odvozeného od kauzativního morfému ɔ”.[3] Dále „lexikální sloveso sdílí argument s ɔ a to druhé má velmi obecný význam, což usnadňuje ɔ stát se reinterpretovanou jako příslušející do odlišné kategorie - v tomto případě derivační morfém - než aby lexikální sloveso bylo reinterpretováno jako příslovce způsobem “.[3] Zřízení nové funkce pro ɔ jako morfologický původce je „ovlivněn zevšeobecněním užívání stavby“.[3] Níže uvedené příklady, ve kterých neživí účastníci zaujímají pozici vyššího agenta, to ilustrují:
SémantikaKvantifikaceNumber CliticsV Apinayé číslo rozlišuje mezi jednotným, dvojím a množným číslem kategorií pro podstatná jména a slovesa. Ty jsou vyjádřeny pozičními klitiky: wa (duální) a mɛ (množné číslo), které se vyskytují před podstatnými jmény a slovesy.[3] K počtu klitiků dochází po použití osobních zájmen:
Množné klitické číslo mɛ může být modifikátor podstatných jmen, dvojitý klitik wa není:
Při skládání lze také použít množné a dvojí značky. Příkladem je, když „kombinují s neurčitým článkem Ó tvořit neurčitá zájmena mɛʔõ „Někdo“ a waʔõ 'někdo'".[3] Kvantifikátory - substantivní frázeV Apinayé kvantifikátory wa „Dvojí“ a mě ‚Množné číslo 'jsou také poziční klitici a mají stejné rozdělení, pokud jde o předpony osob, jako u úplných podstatných jmen; klitici se vyskytují před:
U volných zájmen se klitici vyskytují po:
Kvantifikátory - postpoziční frázeMnožné a dvojí klitici se mohou vyskytovat společně s postpozicí, která je skloňována pro osobu. Kvantifikátor kvantifikátoru upravuje předponu osoby připojenou k postpozici a vyskytuje se před ní.[3] Pokud jde o třetí osobu, většina postpozic má nulovou předponu, i když existují některé nepravidelné formy.[3] Takové příklady následují níže:
Reference
externí odkazy
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
