Shakespeare: Animované příběhy - Shakespeare: The Animated Tales - Wikipedia

Shakespeare: Animované příběhy
Shakespeare - Animované příběhy.jpg
Sada DVD ve Velké Británii
Také známý jako
  • Animovaný Shakespeare (NÁS)
  • Shakespeare: Y Dramau Wedi'u Hanimeiddio (Wales)
ŽánrKomedie, Tragédie, Dějiny
VytvořilChristopher Grace
VyvinulLeon Garfield
NapsánoWilliam Shakespeare
Kreativní ředitelDave Edwards
Země původuUK / Rusko
Původní jazykAngličtina
Ne. ročních období2
Ne. epizod12
Výroba
Výkonní producenti
  • Dave Edwards
  • Christopher Grace
  • Elizabeth Babakhina
VýrobceRenat Zinnurov
Produkční společnosti
Distributor
Uvolnění
Původní síť
Formát obrázku4:3
Formát zvukuStereo
Původní vydání9. listopadu 1992 (1992-11-09) –
14. prosince 1994 (1994-12-14)

Shakespeare: Animované příběhy (také známý jako Animovaný Shakespeare) je série dvanácti půlhodinových animovaných televizních adaptací hraje z William Shakespeare, původně vysíláno dne BBC2 a S4C v letech 1992 až 1994.

Seriál byl pověřen Welština kanál S4C. Produkci koordinovalo studio Davea Edwardsa v Cardiffu, i když v Moskvě byly animovány Sojuzmultfilm pomocí různých animačních technik. Scénáře pro každou epizodu napsal autor Leon Garfield, který produkoval silně zkrácené verze každé hry. Akademickým konzultantem seriálu byl profesor Stanley Wells. Dialog byl zaznamenán v zařízeních BBC Wales v Cardiffu.

Přehlídka měla komerční i kritický úspěch. První epizoda seriálu „Hamlet“ získala v roce 1993 dvě ceny za „mimořádný úspěch v animaci“ (jedno pro animátory a druhé pro designéry a režiséra). Emmy a zlatou cenu na festivalu v New Yorku v roce 1993. Epizoda „The Winter's Tale“ druhé sezóny také získala cenu „Outstanding Individual Achievement in Animation“ na Emmy z roku 1996. Epizody se nadále ve školách používají jako učební pomůcky, zejména při prvním představování dětí Shakespearovi. Nicméně, série byla kritizována pro velký počet scén střihů, aby epizody byly kratší.[1]

Ve Spojených státech, série vysílala dál HBO a představil živé hrané úvody od Robin Williams.[2]

Rozvoj

Tvorba

Seriál byl vytvořen v roce 1989 Christopherem Grace, vedoucím animace v S4C. Grace předtím spolupracovala Sojuzmultfilm na animované verzi Velšský folktale cyklus, Mabinogion, a znovu se na ně obrátil v rámci Shakespearova projektu a cítil, „kdybychom chtěli Shakespeara animovat ve třicetiminutovém formátu, museli bychom jít do země, o které jsme kreativně a umělecky věděli, že by ji skutečně mohla přinést. A podle mého názoru Upřímně řečeno, byla jen jedna země, která to dokázala stylem, který jsme chtěli, který na to přišel z jiného úhlu, země, pro kterou je Shakespeare stejně důležitý jako pro náš vlastní. “[3] Grace se také velmi snažila vyhnout se tvorbě čehokoli Disney -esque; „Disney podmínilo masové publikum, aby očekávalo sentimentálnost; velká, mazlavá stvoření s dlouhými řasami a okouzlující ženské postavy. Tento styl šel s enormním vkusem, vervou a komikem, ale hodně z toho bylo kýč."[4]

Série byla vytvořena zaznamenáním skriptů před provedením jakékoli animace. Herci byli najati, aby recitovali zkrácené verze her, které napsal Leon Garfield, který v roce 1985 napsal řadu prozaických adaptací Shakespearových her pro děti, Shakespearovy příběhy. Podle Garfielda nebylo úpravy her až do třiceti minut při zachování původního shakespearovského dialogu snadné; "řádky, které jsou vybrány, musí nést váhu narativu, a to není vždy snadné. Často to znamenalo použít půl řádku a poté přeskočit asi dvacet řádků a pak najít něco, co by udržovalo rytmus, ale zároveň pokračovalo příběh. Nejtěžší zdaleka byly komedie. V tragédiích jde o velmi silný příběh, který prochází přímo, podporovaný protagonistou. V komediích je struktura mnohem složitější. “[3] Garfield porovnal úkol pokusit se přepsat hry na půlhodinové kousky jako „malování stropu“ Sixtinská kaple na poštovní známce. “[5] Aby si zachoval narativní integritu, přidal Garfield ne-shakespearovské komentář vyprávění ke každé epizodě, které by obvykle uvedlo epizodu a poté vyplnilo všechny body zápletky přeskočené dialogem.[6] Použití vypravěče také zaměstnalo Charles Lamb a Mary Lamb ve svých vlastních prózových verzích Shakespearových her pro děti, Příběhy ze Shakespeara, publikovaný v roce 1807, ke kterému je Garfieldova práce často přirovnávána.[7] Věrnost původním textům však byla v myslích tvůrců prvořadá, protože epizody se snažily „vychovávat své publikum k uznání a lásce k Shakespearovi, z přesvědčení o Shakespearovi jako o kulturním artefaktu dostupném všem, neomezujícím se na úzce definovaná forma výkonu. Projekováno v desítkách zemí, Animované příběhy je Shakespeare jako kulturní vzdělávací televize dostupná všem. “[8]

Profesor Stanley Wells byl literárním poradcem seriálu.

Dialog byl zaznamenán ve zvukových studiích BBC Wales v Cardiffu. Během nahrávání byl přítomen sám Garfield, stejně jako literární poradce, Stanley Wells, stejně jako ruští režiséři. Všichni poskytli hercům vstup během nahrávání. Animátoři poté přenesli hlasové záznamy zpět do Moskvy a začali je animovat.[3] V této fázi dohlížel na projekt Dave Edwards, který koordinoval moskevskou animaci s S4C. Úkolem Edwardsa bylo sledovat jedno oko kreativních aspektů inscenací a jedno oko finančních a praktických. Díky tomu nebyl u některých režisérů zvlášť oblíbený, ale jeho role byla zásadní, pokud měla být série dokončena včas a pod rozpočtem. Podle Elizabeth Babakhiny, výkonné producentky seriálu v Moskvě, přísná pravidla zavedená Edwardsem vlastně pomohla režisérům; „Možná se naši režiséři konečně dozvědí, že nemůžete porušit termíny. V minulosti si režiséři mysleli:„ Když natočím dobrý film, lidé mi odpustí cokoli. “Nyní začali chápat, že nebudou nutně jim bude odpuštěno, i když vytvoří skvělý film. Musí to být skvělý film a být včas. “[3]

Publicita

Tam byla značná mediální publicita před počátečním vysílání první sezóny, s Princ Charles komentuje „Vítám tento průkopnický projekt, který přinese Shakespearovu velkou moudrost, vhled a všeobjímající pohled na lidstvo mnoha milionům ze všech částí světa, kteří nikdy předtím v jeho společnosti nebyli.“[9] Článek v Radio Times napsal „pouze v důsledku předprodeje je zaručeno, že to uvidí desítky milionů lidí, a Shakespeare má zaručený svůj nejlepší rok od První folio byla zveřejněna v roce 1623. “[10] Jedním komentátorem, kterého adaptace zjevně nezajímala, byl vědec a lektor Terence Hawkes, který o epizodách psal: „nebudou k ničemu. Jsou to balíčky příběhů založených na shakespearovských zápletkách, které samy o sobě nebyly originální. nebudou poskytovat mnoho informací o Shakespearovi. “[11]

Druhé období vysílalo dva roky po prvním a dostalo se mu podstatně menší pozornosti médií.[12]

Dědictví

Hlavní částí projektu byl vzdělávací aspekt seriálu, zejména představa, že by se děti měly poprvé seznámit s Shakespearem. Seriál byl zpřístupněn školám spolu s tištěnou kopií scénáře pro každou epizodu, doplněnou ilustracemi založenými na ruské animaci, nikoli však doslovnými kopiemi. Tištěné skripty byly o něco delší než Garfieldovy finální filmové verze, ale zůstaly silně zkráceny.[4] Každý text také přišel s studijní průvodce pro učitele.[13] The Animované příběhy se stal „jedním z nejpoužívanějších didaktických nástrojů na britských základních a středních školách“.[14]

V roce 1996 vytvořili producenti navazující sérii, Testament: The Bible in Animation.[15]

V roce 2000 zahájil Christopher Grace Shakespearův školní festival (SSF) pomocí dvanácti zkrácených skriptů Leona Garfielda. Festival se koná každoročně a stovky školních dětí předvádějí půlhodinová představení v profesionálních divadlech po celé Velké Británii.[16]

Série jedna

Sen noci svatojánské

Bouře

Macbeth

Romeo a Julie

Osada

Dvanáctá noc

Série dvě

Richard III

Zkrocení zlé ženy

Jak to máš rád

Julius Caesar

Zimní pohádka

Othello

Viz také

Reference

  1. ^ Semenza, Gregory M. Colón (17. července 2008). “Teens, Shakespeare, a Dumbing Down Cliché: Případ animovaných příběhů”. Shakespearův bulletin. 26 (2): 37–68. doi:10,1353 / shb.0,0006. ISSN  1931-1427.
  2. ^ Erickson, Hal (2005). Televizní kreslené pořady: Ilustrovaná encyklopedie, 1949 až 2003 (2. vyd.). McFarland & Co. str. 730–731. ISBN  978-1476665993.
  3. ^ A b C d Animace Shakespeara (DVD dokumentární). Wales: BBC Wales. 1992.
  4. ^ A b Osborne, Laurie E. (1997). „Poezie v pohybu: Animace Shakespeara“. In Boose, Lynda E .; Burt, Richard (eds.). Shakespeare, The Movie: Popularizing the Plays on Film, TV and Video. London: Routledge. str.107. ISBN  978-0415165853.
  5. ^ Waite, Teresa (9. listopadu 1992). "Bouře a další o velikosti čajové konvice ". The New York Times. str. C16.
  6. ^ Osborne, Laurie E. (1997). „Poezie v pohybu: Animace Shakespeara“. In Boose, Lynda E .; Burt, Richard (eds.). Shakespeare, The Movie: Popularizing the Plays on Film, TV and Video. London: Routledge. str.108–109. ISBN  978-0415165853.
  7. ^ Pennacchia, Maddalena (2013). „Shakespeare pro začátečníky: Animované příběhy od Shakespeara a případová studie „Julia Caesara"". V Müller, Anja (ed.). Přizpůsobení kanonických textů v dětské literatuře. Londýn: Bloomsbury. 61–62. ISBN  978-1472578884.
  8. ^ Holland, Peter (2007). "Shakespeare zkráceně". V Shaughnessy, Robert (ed.). Cambridge společník Shakespeara a populární kultury. Cambridge: Cambridge University Press. str. 44. ISBN  978-0521605809.
  9. ^ Citováno v Osborne, Laurie E. (1997). „Poezie v pohybu: Animace Shakespeara“. In Boose, Lynda E .; Burt, Richard (eds.). Shakespeare, The Movie: Popularizing the Plays on Film, TV and Video. London: Routledge. str.108. ISBN  978-0415165853.
  10. ^ "Macbeth Moskevský styl “. Radio Times. 7. listopadu 1992. s. 29.
  11. ^ Citováno v Osborne, Laurie E. (2003). "Míchání médií a animace Shakespeara". In Burt, Richard; Boose, Lynda E. (eds.). Shakespeare, The Movie II: Popularizing the Plays on Film, TV, Video, and DVD. London: Routledge. str. 144. ISBN  978-0415282994.
  12. ^ Osborne, Laurie E. (2003). "Míchání médií a animace Shakespeara". In Burt, Richard; Boose, Lynda E. (eds.). Shakespeare, The Movie II: Popularizing the Plays on Film, TV, Video, and DVD. London: Routledge. str. 141. ISBN  978-0415282994.
  13. ^ Osborne, Laurie E. (1997). „Poezie v pohybu: Animace Shakespeara“. In Boose, Lynda E .; Burt, Richard (eds.). Shakespeare, The Movie: Popularizing the Plays on Film, TV and Video. London: Routledge. str.109. ISBN  978-0415165853.
  14. ^ Pennacchia, Maddalena (2013). „Shakespeare pro začátečníky: Animované příběhy od Shakespeara a případová studie „Julia Caesara"". V Müller, Anja (ed.). Přizpůsobení kanonických textů v dětské literatuře. Londýn: Bloomsbury. str. 60. ISBN  978-1472578884.
  15. ^ Erickson, Hal (2005). Televizní kreslené pořady: Ilustrovaná encyklopedie, 1949 až 2003 (2. vyd.). McFarland & Co. p. 842. ISBN  978-1476665993.
  16. ^ Pennacchia, Maddalena (2013). „Shakespeare pro začátečníky: Animované příběhy od Shakespeara a případová studie „Julia Caesara"". V Müller, Anja (ed.). Přizpůsobení kanonických textů v dětské literatuře. Londýn: Bloomsbury. str. 67. ISBN  978-1472578884.
  17. ^ Osborne, Laurie E. (2003). "Míchání médií a animace Shakespeara". In Burt, Richard; Boose, Lynda E. (eds.). Shakespeare, The Movie II: Popularizing the Plays on Film, TV, Video, and DVD. London: Routledge. str. 148. ISBN  978-0415282994.

externí odkazy