Nettipakaraṇa - Nettipakaraṇa

Nettipakaraṇa
TypParakanonický text
Rodičovská sbírkaKhuddaka Nikaya
Uvedení zdrojeKaccana
PTS ZkratkaNett
Pali literatura
Část série na
Theravāda buddhismus
Dharmačakra
Pali Canon
1. Vinaya Piṭaka
1. Suttavibhaṅga
2. Khandhaka
3. Parivāra
2. Sutta Piṭaka
1. Dīgha Nikāya
2. Majjhima Nikāya
3. Saṃyutta Nikāya
4. Aṅguttara Nikāya
5. Khuddaka Nikāya
3. Abhidhamma Piṭaka
1. Dhammasaṅgaṇī
2. Vibhaṅga
3. Dhātukathā
4. Puggalapaññatti
5. Kathāvatthu
6. Yamaka
7. Paṭṭhāna

The Nettipakaraṇa (Pali, také zvaný Nettippakarana, zkráceně Netti) je mytologický Buddhista Písmo, někdy obsažené v Khuddaka Nikaya z Theravada Buddhismus Pali Canon. Hlavním tématem tohoto textu je Buddhistická hermeneutika prostřednictvím systematizace Buddhova učení. To je považováno za kanonické podle barmské tradice Theravada, ale není zahrnuto v jiných Theravada kánonů.[1]

Počátky a randění

Povaha Nettipakarany byla mezi vědci otázkou určité neshody. Zpočátku to západní učenci klasifikovali spíše jako komentář než jako kanonický text.[2] Další studium a srovnání s úzce souvisejícím textem, Petakopadesa Nakonec vyšlo najevo, že se jedná o průvodce výkladem a složením definitivních komentářů.[2]

Jeho překladatel, podporovaný profesorem Georgem Bondem z Northwestern University, popsal, že jde o průvodce, který má pomoci těm, kteří již učení rozumějí, představit jej ostatním.[3] Nicméně, A. K. Warder nesouhlasil a tvrdil, že zahrnuje všechny aspekty výkladu, nejen toto.[4]. Konsenzus mezi současnými vědci spočívá v tom, že byl primárně zamýšlen jako průvodce výkladem a vysvětlením kanonických textů, podobně jako Petakopadesa, jehož obsah se podobá.[2]

Verše v Nettipakaraně složené v poetickém metru neznámém na Srí Lance naznačují severoindický původ textu, který předchází křesťanské době.[2] Je to jeden z mála postkanonických textů složených v Pali, který předcházel tvorbě Buddhaghosa, který z ní cituje a používá její metody a odborné termíny ve svých vlastních komentářích.[5][2] Struktura textu - kde jsou pozdější verše konstruovány jako komentáře k souhrnnému verši - se stala populární v prvních stoletích nl, zatímco āryā metr použitý pro jeho verše byl již používán pro tyto verše kolem 150 př.[6]

Nettipakarana je připisována Buddhovu žákovi Kaccana textovým kolofonem, úvodními verši a komentářem přisuzovaným Dhammapala.[2][6] Textový kolof říká, že knihu složil, že ji schválil Buddha a že byla přednesena na První rada.[6] Učenci to neberou doslovně, ale překladatel připouští, že metody se k němu mohou vrátit. Překladatel si myslí, že kniha je revidovaným vydáním Petakopadesa, ačkoli toto byl zpochybňován profesorem von Hinüber.[7] K.R. Norman dochází k závěru, že Nettipakarana není pokračováním Petakopadesa, ale přepsanou verzí, která vylučuje nedůležitý obsah a poskytuje vylepšené a objasněné verze materiálů sdílených oběma zdroji.[2] Dhammapala složil komentář k Nettipakarana, Nettipakarana-atthakatha, ale ne Petakopadesa, skutečnost, že K.R. Norman atributy Nettipakarana nahrazující starší text.[2]

Jak použití āryā metr a souhrnné verše naznačují severoindický původ textu, možná Ujjain, kde buddhistická tradice spojuje jméno Mahākaccāna Avanti, region navrhl jako původ Pali textů přinesl Srí Lanka.[6] Text obsahuje citace ze zdrojů mimo kánon Theravada, z nichž některé byly vysledovány k textům z Mulasarvastivada kánon.[6] Ostatní citace jsou dosud neidentifikované, ale naznačují, že Nettipakarana je neobvyklý tím, že je textem vycházejícím mimo tradici Theravady, který ovlivnil složení definitivních komentářů složených Buddhaghosa.[6]

Vedoucí barmské sanghy asi před dvěma stoletími považoval Nettipakaranu za kanonickou a byl zahrnut do Khuddaka Nikaya.[8][1] Je součástí rukopisu barmského Phayre z Canon, datovaného 1841/2,[9] barmskými nápisy kánonu Pátá rada,[10] tištěné vydání Šestá rada,[11] nový přepis textu Rady, který vznikl pod záštitou nejvyššího thajského patriarchy[12] a vydání kánonu Sinhalese Buddha Jayanti. Nedávný barmský učitel to nepovažoval za kanonické.[13]

Struktura a obsah

Nettipakarana je rozdělena do dvou divizí (vāra):

  • Sangahavāra: „Shrnutí“, krátký oddíl sestávající pouze z pěti veršů, který identifikuje jeho autora jako „Mahakaccāna“.[6]
  • Vibhāgavāra: „Vysvětlení“, která je rozdělena do tří podsekcí:[6]
    • Uddesavāra ('Specification Section')
    • Niddesavāra ('Demonstrativní sekce')
    • Patiniddesavāra („Protidemonstrační sekce“)

Uddesavāra

Uddesavāra vyjmenovává tři samostatné kategorie (termíny Pali s překlady Nanamoli):[14]

  • Šestnáct hāras (dopravní prostředky nebo způsoby dopravy) jsou: Desanā (výuka), vicaya (vyšetřování), yutti (konstrukce), Padatthāna (patky), Lakkhana (charakteristiky), Catuvyūha (čtyřnásobné pole), Āvatta (konverze), Vibhatti (analýza) , Parivattana (obrácení), Vevacana (synonyma), Paññatti (popisy), otarana (způsoby vstupu), sodhana (vyčištění), adhitthāna (výrazové výrazy), parikkhāra (požadavky) a samāropana (koordinace).
  • Pět naya (pokyny) jsou: Nandiyāvatta (přeměna vychutnávání); tipukkhala (trojlístek); sīhavikkīlita (hra lvů); disālocana (kreslení směrů); ankusa (háček).
  • Osmnáct mūlapadas skládají se z devíti Kusala a devět akusala.
    • Akusala: Tanhā (touha), avijja (nevědomost), Lobha (chamtivost), Dosa (nenávist), Moha (klam), Subha saññā (vnímání přitažlivosti), Nicca saññā (vnímání trvalosti), Sukha saññā (vnímání příjemného) . Attasaññā (vnímání sebe sama)
    • Kusala: samatha (uklidnění mysli), vipassanā (vhled), alobha (nenásytnost), adosa (ne-nenávist), amoha (neklam), asubhasaññā (vnímání neatraktivity), Dukkhasaññā (vnímání stresu), Aniccasaññā (vnímání nestálosti) a Anattasaññā (vnímání sebe sama)

Niddesavāra

Niddesavāra opakuje hāras a nayas předchozí části spolu s 12 padas (dále jen „termíny“), z nichž šest odkazuje na jazykové formy a šest na význam a popisuje jejich vztahy.[6]

Patiniddesavāra

Patiniddesavāra tvoří hlavní část textu a je sama rozdělena do tří částí.[6] Každá část ilustruje technické termíny z předchozích částí citací veršů, které je obsahují, a jejich ilustrací citacemi z Sutta Pitaka.[6] V některých případech jsou termíny zpracovávány v jiném pořadí nebo s použitím jiné terminologie, než je terminologie uvedená v předchozích kapitolách.[6] A tiráž na konci textu jej opět připisuje Mahākaccāně.[6]

Vydání, překlady a komentáře

Srílanský učenec Dhammapala napsal k tomuto textu komentář v pátém století.[15] Anglický překlad s názvem Průvodce podle Bhikkhu Nanamoli byla vydána v roce 1962 Pali Text Society.

A Pali Text Society vydání Paliho textu spolu s výňatky z Dhammapalova komentáře vyšlo v roce 1902 Edmundem Hardym.[6]

Poznámky

  1. ^ A b Norman 1983, str. 31.
  2. ^ A b C d E F G h Norman, Kenneth Roy (1983). Pali literatura. Wiesbaden: Otto Harrassowitz. str.109 -10. ISBN  3-447-02285-X.
  3. ^ Podívejte se na jeho papír Buddhistická studia na počest Walpoly RahulyGordon Fraser, Londýn, 1980
  4. ^ Indický buddhismus, 3. vydání, Motilal Banarsidass, Dillí, 2000
  5. ^ Von Hinüber (2004). „Buddhistická literatura v Pali“. MacMillan Encyclopedia of Buddhism. 1. New York: MacMillan Reference USA. str. 625–28. ISBN  0-02-865719-5.
  6. ^ A b C d E F G h i j k l m n Von Hinüber, Oskar (1997). Příručka literatury Pali (1. indické vydání). Nové Dillí: Munishiram Manoharlal Publishers Pvt. Ltd. str. 77–80. ISBN  81-215-0778-2.
  7. ^ Příručka Pali literatury, Walter de Gruyter, Berlín, 1996
  8. ^ Journal of Pali Text Society, svazek XXVIII
  9. ^ JPTS, 1882, strana 61
  10. ^ Bollée dovnitř Pratidanam (Kuiper Festscrift), Mouton, Paříž / Haag, 1968
  11. ^ Průvodce
  12. ^ Mahāsaṅgīti Tipiṭaka Buddhavasse 2500viz http://www.dhammasociety.org/mds/content/blogcategory/18/37/ (vyvoláno 2007-05-22).
  13. ^ Rewata Dhamma, Buddha a jeho učedníci, Dhamma Talaka Pubns, Birmingham, 2001, oddíl o Kaccaně
  14. ^ „Vipallasa Sutta: Perversions“ (AN 4,49), překládal z Pali Thanissaro Bhikkhu. Access to Insight (Legacy Edition), 30. listopadu 2013, http://www.accesstoinsight.org/tipitaka/an/an04/an04.049.than.html
  15. ^ Sailendra Nath Sen; Staroindická historie a civilizace, 91.