Walther von der Vogelweide - Walther von der Vogelweide

Portrét Walthera von der Vogelweida z Codex Manesse (Folio 124r)
Část série na
Středověká hudba
Trubadúři baví monarchu
Trubadúři baví monarchu
Přehled
Hlavní postavy

Walther von der Vogelweide (asi 1170 - asi 1230) byl a Minnesänger, kteří skládali a hráli milostné písně a politické písně („Sprüche ") v Středně vysoká němčina. Walther byl dříve popisován jako největší německý lyrický básník Goethe;[1] jeho asi stovka milostných písní je obecně považována za vrchol Minnesang, středověký německý text o lásce a jeho inovace vdechly nový život tradici dvorská láska. Je také prvním politickým básníkem, který píše v němčině, se značným počtem kodmium, satira, invektivní a moralizování.

O jeho životě je známo jen málo, ale byl to cestující zpěvák, který vystupoval pro patrony v různých knížecích soudy v Německu. Je zvláště spojován s Babenberg soud v Vídeň. Později v životě dostal malou léno do budoucnosti Císař svaté říše římské, Fridrich II.

Jeho práce byla ve své době a v následujících generacích široce oslavována - pro Meistersingers emuloval jako skladatel - a to se odráží ve výjimečném zachování jeho díla z roku 32 rukopisy ze všech částí Vysoká němčina plocha. Největší samostatná sbírka se nachází v Codex Manesse, což zahrnuje přibližně 90% jeho známých písní. Většina minnesangských rukopisů však zachovává pouze texty a jen hrst Waltherových melodie přežít.

Pozoruhodné písně zahrnují milostnou píseňPod lipou ", jeho kontemplativní"Elegie ", a náboženské Palästinalied, pro které melodie přežila.

Životní historie

Navzdory své slávě se jméno Walthera v současných záznamech nenachází, s výjimkou osamělé zmínky v cestovních účtech Biskup Wolfger z Erly z Pasov diecéze: "Walthero cantori de Vogelweide pro pellicio v solidos longos"(" Waltherovi, zpěvákovi pětice Vogelweide šilinky pro kožich. “) Hlavními zdroji informací o něm jsou jeho vlastní básně a příležitostné odkazy současníků Minnesingers.[2] Byl to rytíř, ale pravděpodobně ne bohatý nebo přistál. Jeho příjmení, von der Vogelweide, naznačuje, že od té doby neměl žádný pozemek zemřít Vogelweide („ptačí pastvina“) zřejmě odkazuje na obecný geografický rys, nikoli na konkrétní místo. Pravděpodobně byl povýšen do šlechtického stavu za vojenskou statečnost a před zahájením svých cest byl držitelem v bohaté a ušlechtilé domácnosti.

Rodiště

Život[3]
C. 1170Narození
C. 1190Začátek profesionálního života
Do roku 1198Pro Vévoda Frederick já Rakouska
1198Listy Vídeň soud
1198-1201Pro krále Filip Švábský
1200Na Leopold VI investice ve Vídni?
1201Pro Landgrave Hermann z Durynska
1203Na svatbě Leopolda ve Vídni?
1204/05V Durynsku
1212Na Hoftag z Císař Otto IV ve Frankfurtu
1212/13 (nebo do 1216?)Pro Otta IV
1212/13Pro Markrabě Dietrich z Míšně
Od konce roku 1213
(1214?, 1216?)		Pro krále Frederick II (od 1220 Emperor)
Nejpozději od 1213/14 do dubna 1217Pro Hermann z Durynska
1215/16?U soudu v Vévoda Bernard II. Z Korutan
1216/17Vídeň
1219Vídeň
1220U Hoftag Fredericka II ve Frankfurtu
1220Dostává léno od Fredericka II
Po roce 1220U soudu hraběte Diethera II Katzenellenbogen
od 1220 (1224?)
do roku 1225		Pro Císařský vikář Kolínský arcibiskup Engelbert
1224 (nebo 1225?)Na Hoftag v Norimberk
C. 1230Smrt

Waltherovo rodiště zůstává neznámé a vzhledem k nedostatku listinných důkazů o něm pravděpodobně nikdy nebude známo přesně. Je malá šance, že to odvodíme z jeho jména; v jeho době bylo v okolí hradů a měst mnoho takzvaných „Vogelweiden“, kde se chytali jestřábi pro jestřáby nebo zpěvní ptáci pro domovy lidí. Z tohoto důvodu je třeba předpokládat, že zpěvák nezískal své jméno primárně pro nadregionální komunikaci, protože jej nebylo možné použít pro jednoznačné zadání. Ostatní osoby vysoké šlechty a básníci, kteří cestovali se svými pány, používali jednoznačný název svého vlastnictví nebo místa původu; proto měl název smysl pouze v blízkém okolí, kde existoval pouze jeden Vogelweide, nebo byl chápán jako metaforické příjmení zpěváka. Pen-jména byla obvyklá pro básníky 12. a 13. století, zatímco Minnesingers byli v zásadě známí podle svého vznešeného příjmení, které bylo používáno k podepisování dokumentů.

V roce 1974 označil Helmut Hörner statek uvedený v roce 1556 jako "Vogelweidhof" v urbarium domény Rappottenstein. V této době patřil k Amt Traunstein, nyní v rámci obce Schönbach v dolnorakouském Waldviertelu. O její existenci se již bez komentáře zmínil v roce 1911 Alois Plesser, který také neznal její přesnou polohu. Hörner dokázal, že dosud existující statek Weid je skutečně zmíněno Vogelweidhof a shromáždil argumenty pro to, aby se Walther narodil v Waldviertel („Lesní čtvrť“). Publikoval to ve své knize z roku 1974 800 Jahre Traunstein (800 let Traunstein), poukazem na to, co říká Walther „Ze ôsterriche lernt ich singen unde sagen“ („V Rakousku [pouze v tuto chvíli Dolní Rakousko a Vídeň ], Naučil jsem se zpívat a mluvit "). Tradice říká, že Walther, jeden z deseti Staří mistři, byl Landherr (vlastník půdy) z Čechy, což neodporuje jeho možnému původu ve Waldviertelu, protože ve středověku byl Waldviertel čas od času označován jako versus Boemiam. Silná podpora této teorie byla poskytnuta v roce 1977[4] a 1981[5] Bernd Thum (University Karlsruhe, Německo), díky kterému je původ ve Waldviertelu velmi pravděpodobný. Thum začal s analýzou obsahu Waltherovy práce, zejména jeho křížové výpravy, známé také jako „starobní elegie“, a dospěl k závěru, že Waltherovo rodné místo bylo daleko od všech cest této doby a v regionu, kde byla země stále vymazáno. Je to proto, že zpěvák vylévá své trápení „Bereitet ist daz velt, verhouwen ist der walt“ a naznačuje, že už nezná svůj lid a zemi, vztahující se na Waldviertel.

V roce 1987 Walter Klomfar a knihovnice Charlotte Ziegler dospěly k závěru, že Walther se mohl narodit ve Waldviertelu. Výchozím bodem pro jejich studium jsou také výše uvedená slova Walthera. Ty byly zpochybňovány výzkumem, ale přísně vzato nezmiňují jeho rodiště. Klomfar ukazuje na historickou mapu, kterou při příležitosti soudního sporu nakreslili mniši zwettského kláštera v 17. století. Tato mapa ukazuje vesnici Walthers a pole označené „Vogelwaidt“ (u Allentsteig ) a související dům patřící vesnici. Vesnice byla opuštěná, ale dobře vyznačený na mapě mohl být vykopán a rekonstruován, aby se prokázala přesnost mapy. Klomfar byl také schopen částečně rekonstruovat vlastnictví půdy v tomto regionu a dokázat existenci (ne vzácného) křesťanského jména Walther.

Navzdory této teorii předpokládal Franz Pfeiffer, že zpěvák se narodil ve Wipptalu v Jižním Tyrolsku, kde nedaleko městečka Sterzing na Eisacku bylo dřevo - zvané Vorder- a Hintervogelweide—Existuje. To by však bylo v rozporu se skutečností, že Walther nebyl schopen po mnoho desetiletí navštívit svou domovinu. V této době byl Tyrol domovem několika známých Minnesingers. Soud v Vídeň pod vévodou Frederick I. domu Babenberg, se stalo centrem poezie a umění.[2]

Památník Walthera von der Vogelweide na tržišti v Berlíně Weißensee (Thüringen)

Reinmar Starý

Zde se mladý básník naučil svému řemeslu pod renomovaným mistrem Reinmar Starý, jehož smrt poté naříkal ve dvou ze svých nejkrásnějších textů; a v otevřeném vévodovi našel svého prvního patrona. Toto šťastné období jeho života, během něhož vyprodukoval nejkrásnější a nejspontánnější texty své lásky, skončilo smrtí vévody Fredericka v roce 1198. Napříště Walther byl poutníkem od soudu k soudu a zpíval o svém ubytování a jeho chleba a vždy doufat, že se objeví nějaký patron, který ho zachrání před tímto „životem žongléra“ (gougel-fuore) a škoda, že budete někdy hrát hosta. Měl málo, pokud vůbec nějaký majetek, a závisel na ostatních, co se týče jídla a ubytování. Jeho kritika lidí a chování byla štiplavá; a i když se to nedotklo jeho knížecích patronů, jejich podřízení často přijali opatření, aby se zbavili tak nepohodlného cenzora.[2]

Politika

Socha Walthera von der Vogelweide od Heinricha Scholze, severní Čechy

Byl tedy donucen opustit dvůr velkorysého vévody Bernhard z Korutan (1202–1256); po zkušenostech z bouřlivé domácnosti zemského hroba z Durynsko, varuje ty, kteří mají slabé uši, aby mu poskytli široké kotviště. Po třech letech strávených u soudu v Dietrich I. z Míšně (vládl 1195–1221) si stěžuje, že za své služby nedostal ani peníze, ani chválu.[2]

Velkorysost by mohl zmínit Walther von der Vogelweide. Získal diamant od vysoce ušlechtilého Diethera III von Katzenelnbogen kolem 1214:[6]

Ich bin dem Bogenaere (Katzenelnbogener) holt - gar ane gabe und ane solt: -… Den diemant den edelen stein - mezera mir der schoensten ritter ein[7]

Walther byl ve skutečnosti muž silných názorů; a právě to mu dává jeho hlavní význam v historii ve srovnání s jeho místem v literatuře. Od okamžiku, kdy smrt císaře Jindřich VI (1197) zahájil osudový boj mezi říše a papežství Walther se horlivě vrhl do boje na straně německé nezávislosti a jednoty. Ačkoli jeho náboženské básně dostatečně dokazují jeho upřímnost Katolicismus, zůstal až do konce svých dnů proti extrémním nárokům papežů, na které útočí s hořkostí, což lze ospravedlnit pouze silou jeho vlasteneckých citů. Jeho politické básně začínají výzvou k Německu, napsanou v roce 1198 ve Vídni, proti rušivým ambicím knížat: „Korunní Filip s Kaiserovou korunou a už se jimi neomezovat.“[2]

Byl přítomen v roce 1198 v Filip korunovace v Mainz, a podporoval ho, dokud nebylo zajištěno jeho vítězství. Po Philipově vraždě v roce 1208 „řekl a zpíval“ na podporu Otto z Brunswicku proti papežskému kandidátovi Frederick of Hohenstaufen; a to teprve tehdy, když Ottovu užitečnost pro Německo rozbila Bitva o Bouvines (1214) obrátil se na vycházející hvězdu Fredericka, nyní jediného zástupce německého majestátu proti papež a knížata.[2]

Od nového císaře se Waltherově genialitě a horlivosti pro říši konečně dostalo uznání: malé léno Franky bylo mu uděleno, což - i když si stěžoval, že jeho hodnota je malá - mu poskytlo domov a pevnou pozici, po které tak dlouho toužil. Že mu Frederick dal další známku laskavosti tím, že se stal vychovatelem jeho syna Henry (VII), římský král, je více než pochybné. Skutečnost, sama o sobě velmi nepravděpodobná, spočívá na důkazech pouze jediné básně, jejíž význam lze vykládat i jinak. Waltherův neklidný duch mu netrpěl, aby zůstal dlouho na svém novém majetku.[2]

Pozdější roky

Hrob Walther von der Vogelweide v Lusamgärtchen, Würzburg, Německo. Tento náhrobek z roku 1930 nahradil dřívější odstraněný v 18. století.

V roce 1217 byl ještě jednou ve Vídni a znovu v roce 1219 po návratu vévody Leopold VI z křížová výprava. Asi v roce 1224 se zdá, že se usadil na svém léně poblíž Würzburg. Aktivně naléhal na německá knížata, aby se zúčastnili křížové výpravy v roce 1228, a mohl křižáckou armádu doprovázet alespoň po jeho rodné Tyrolsko. V básni popisuje slovy změny, ke kterým došlo ve scénách jeho dětství, změny, díky nimž jeho život vypadal, že byl jen snem. Zemřel asi v roce 1230 a byl pohřben ve Würzburgu poté, co opustil pokyny - podle příběhu - že ptáci měli být denně krmeni u jeho hrobky. Jeho původní náhrobek s jeho latinský nápis zmizel; ale v roce 1843 byl nad místem postaven nový pomník zvaný Lusamgärtchen („Malá zahrada Lusam“), dnes chráněná dvěma hlavními kostely města.[8]

Rukopisy

Waltherova práce je ve srovnání s prací jeho současníků výjimečně dobře zachována a pod jeho jménem je více než 30 úplných rukopisů a fragmentů obsahujících velmi různorodý počet stropů. Nejrozsáhlejší sbírky jeho písní jsou ve čtyřech hlavních minnesangských rukopisech:[9]

  • MS A ( Kleine Heidelberger Liederhandschrift ) má pod jménem Walther 151 strophes spolu s dalšími téměř jistě napsanými Waltherem, ale zahrnutými v dílech jiných Minnesängerů (Hartmann von Aue Liutold von Seven, Niune, Reinmar von Hagenau a Ulrich von Singenberg).[10]
  • MS B ( Weingarten rukopis ) má pod jménem Walther 112 stropů.[11]
  • MS C (Große Heidelberger Liederhandschrift, Manesse Codex ) má zdaleka největší sbírku se 440 stropy a Leichy a dalšími stropy od Walthera pod jmény jiných básníků (Hartmann von Aue, Heinrich von Morungen, Reinmar von Hagenau, Rudolf von Neuenburg, Rudolf von Rotenburg, Rubin a Walther von Mezze).[12]
  • MS E (Würzburgský rukopis) má pod Waltherovým jménem 212 stropů a některé nesprávně připisuje Reinmarovi.

Rukopisy B a C mají miniatury zobrazující Walthera v póze popsané v Reichston (L 8,4 C 2), „Ich saz ûf einem steine“ („Seděl jsem na kameni“).

Kromě nich existuje mnoho rukopisů s menším množstvím materiálu, někdy jen s jedním strofem.[13] V dochovaných úplných rukopisech v částech věnovaných Waltherovi často chybí stránky, které označují ztracený materiál, a také prázdné místo, které zákoníci zanechali, aby bylo možné provést pozdější doplnění.[9]

S výjimkou MS M ( Carmina Burana ), který mohl být dokonce sestaven za Waltherova života, všechny zdroje pocházejí nejméně ze dvou generací po jeho smrti a většina pochází ze 14. nebo 15. století.[9][14]

Melodie

Stejně jako u většiny Minnesängerů jeho doby přežilo jen málo Waltherových melodií. Určité nebo potenciální melodie k Waltherovým písním pocházejí ze tří zdrojů: ty, které jsou pod Waltherovým jménem zdokumentovány v Münsterově fragmentu ze 14. století (MS Z),[15] melodie Meistersinger přičítán Waltherovi a spekulativněji francouzským a provensálským melodiím problémy a trubadúři které zapadají do Waltherových písní, a proto mohou být zdrojem kontrafaktur. Posledně jmenované jsou jedinou potenciální melodií Waltherových milostných písní, zbytek tvoří náboženské a politické písně.

Melodie hudby Palästinalied z Münsterova fragmentu

Melodie z fragmentu Münster

  • Kompletní melodie Palästinalied „„ Nû alrêst lebe ich mir werde “(L14, 38; C 7)
  • Částečné melodie pro
    • The Druhý Philipps-Ton„„ Philippe, künec hėre “(L16,36; C 8)
    • The König-Friedrichs-Ton, „Vil wol gelopter got, wie selten ich dich prîse“ (L26,3; C 11)[16][17]

Další melodie jsou ve dvou raných rukopisech, M ( Carmina Burana ) a N (Kremsmünster Stiftsbibliothek, Codex 127), ale jsou zaznamenávány bez personálu neumes a nelze jej spolehlivě interpretovat.[14][15]

Melodie připisované Waltherovi v rukopisech Meistersang

  • The Meistersingers ' Hofdeer Wendelweise je Walther Wiener Hofton„Waz wunders in der werlde vert!“ (L20,16; C 10)
  • The Meistersingers ' Feiner Ton je Walther Ottenton„Herre bâbest, ich mac wol genesen“ (L11,6; C 4) [16][18]

Připsání dalších melodií Waltherovi v rukopisech Meistersang (dále jen Goldene Weise, Kreuztona Langer Ton) se považuje za chybnou.[16]

Možné konstrukce

Následující písně Walthera sdílejí strofickou formu s francouzskou nebo provensálskou písní, a Waltherovy texty proto mohly být napsány pro románské melodie, i když není jisté, o jaké kontrafaktuře jde:[18]

  • „Uns hât der winter geschadet über al“ (L39,1; C 15): „Quant voi les prés fuourir et blanchoir“ od Moniot de Paris
  • "Pod lipou "(L39,11; C 16): anonymní" En mai au douz desítky románů "
  • „Muget ir schouwen waz dem meien“ (L51,13; C 28): „Quant je voi l'erbe menue“ od Gautier d'Espinal
  • „Diu welt was gelf, rôt unde blâ“ (L75,25; C 52): „Amours et bone volonté“ od Gautier d'Espinal
  • „Frô Welt, ir sult dem wirte sagen“ (L100,24; C 70) „Onques mais nus hons de chanta“ od Blondel de Nesle
  • „Wol mich der stunde, daz ich sie erkande“ (L110,33; C 78): „Qan vei la flor“ od Bernart de Ventadorn.

Ztracené rukopisy s melodiemi

Existují důkazy, že přežívající objem Jenaer Liederhandschrift byl původně doprovázen dalším s melodiemi pro Waltherovu Leich a některé Sprüche.[19] Další rukopisné fragmenty obsahující melodie ve vlastnictví Bernhard Joseph Docen (tedy „fragmenty Docen“) byly zkontrolovány uživatelem von der Hagen počátkem 19. století, ale nyní jsou ztraceny.[9]

Posouzení

Současné hodnocení Waltherových písní pochází Gottfried von Strassburg, který na rozdíl od moderních komentátorů dokázal hodnotit Waltherovy úspěchy jako skladatel a performer a který ho v první dekádě 13. století po smrti r. 13 navrhl jako „vůdce“ Minnesängeru Reinmar.

diu von der vogelweide.
ahoj wie diu ueber heide
mit hoher stimme schellet!
waz wunders si stellet!
wie spaehes organieret!
wies ir sanc wandelieret
(ich meine aber in dem hotovo
da její von zytherone,
da diu gotinne minne
gebiutet uf und inne)!
diust da ze hove kameraerin:

Slavík z Vogelweide!
Jak koleduje nad vřesovištěm
svým vysokým jasným hlasem!
Jaké zázraky předvádí!
Jak obratně zpívá organon!
Jak mění svůj zpěv od jednoho kompasu k druhému
(v tomto režimu myslím,
který k nám sestoupil Cythaeron,
na jehož svazích a v jejichž jeskyních
bohyně lásky drží houpat)!
Je paní tamní komory u soudu

—Tristan, ll. 4801–11—Trans. A.T. Hatto[20]

Grove Music Online hodnotí Waltherovu práci takto:

Památník Walthera von der Vogelweide v Bozenu z roku 1889

Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejinovativnějších autorů své generace ... Jeho básnické dílo je nejrozmanitější svého času ... a jeho poezie pojednává o řadě témat a zaujímá často protichůdné postoje. Ve své práci osvobodil Minnesanga od tradičních vzorů motivů a omezování společenské funkce a transformoval jej do skutečně zkušené a přesto všeobecně platné poezie lásky.[21]

Hodnocení milostných písní Will Hasty je takové, že:

Hlavním přínosem Walthera pro německou milostnou lyriku bylo zvýšit rozsah rolí, které by zpěvák a jeho milovaný mohli převzít, a propůjčit zobrazení zážitku lásky novou bezprostřednost a živost.[22]

Z politických prací dospěl Hasty k závěru, že:

Ve Waltherově politické a didaktické poezii opět sledujeme mimořádně všestranný poetický hlas, který nalézá nové způsoby, jak dát uměleckému výrazu zkušenosti i přes omezení vkusu publika a mecenášů a autoritou literárních konvencí.[23]

Recepce

Walther je jedním ze soutěžících v tomto zobrazení v Codex Manesse of the Sängerkrieg

Walther je jedním z tradičních konkurentů v příběhu pěvecká soutěž na Wartburg. Objevuje se ve středověkých účtech a nadále je zmiňován v modernějších verzích příběhu, jako například v Richard Wagner je Tannhäuser. Jmenuje ho také Walter von Stolzing, Wagnerův hrdina Die Meistersinger von Nürnberg, jako jeho poetický model.[24]

Walter je zmíněn v Samuel Beckett povídka "Uklidňující prostředek ":" Když jsem viděl kamenné sedadlo u chodníku, posadil jsem se a zkřížil nohy, jako Walther. "[25]

V roce 1975 německý básník Peter Rühmkorf zveřejněno Walther von der Vogelweide, Klopstock und ich, ve kterém poskytl modernizované a hovorové veršované překlady 34 písní Walthera, doplněných komentářem.[26][27]

Historická beletrie s Waltherem v hlavní roli zahrnuje Eberhard Hilscher práce z roku 1976 Der Morgenstern, oder die vier Verwandlungen eines Mannes genannt Walther von der Vogelweide („Ranní hvězda neboli Čtyři proměny člověka jménem Walther von der Vogelweide“) a dva romány o Fredericku II, Waltraud Lewin je Federico (1984) a Horst Stern je Mann aus Apulien (1986).[28]

V roce 2013 se konala Galleria Lia Rumma v Neapol vystavoval řadu děl od Anselm Kiefer (dva velké obrazy a skupina knih) vztahující se k filmu „Under der linden“ pod názvem „Walther von der Vogelweide für Lia“.[29][30]

Vzpomínka

V roce 1889 byla na náměstí v roce odhalena socha Walthera Bolzano (viz výše), který byl následně přejmenován na Walther von der Vogelweide-Platz. Pod fašistický Pravidlo, socha byla přesunuta na méně prominentní místo, ale byla obnovena na své původní místo v roce 1981.[24][31]

Ve fontánách jsou dvě sochy Walthera Würzburg, jeden poblíž Rezidence Würzburg a další ve Walther-Schule.[32] Tam jsou také sochy v: Weißensee (Durynsko ); Sankt Veit an der Glan a Innsbruck v Rakousku; a Duchcov v Česká republika.

  • Sochy

  • Socha ve Weißensee, Durynsko

  • Francká fontána, Würzburg, Německo

  • Kašna ve Walther-Schule, Würzburg

Kromě jeho hrobu ve Würzburgu jsou zde i památníky: přírodní rezervace Knüll-Storkenberg, Halle (Westfalia); Herlheim (Franky); the Walhalla památník[33] u Regensburg; Lajene, Jižní Tyrolsko,[34] Zwettl,[35] Gmunden a zničené Zámek Mödling, vše v Rakousku.

  • Památníky

  • Památník v Halle, Westfalia

  • Památník v Herlheimu

  • Památník pobytu Walthera na zámku Mödling

  • Památník v rakouském Gmundenu

V Bozenu jsou po něm pojmenovány školy,[36] Aschbach-Markt[37] a Würzburg.[32]

Edice

Lachmann, Karl, „Die Gedichte Walthers von der Vogelweide“, Berlín 1827, s. 39.

Tam bylo více vědeckých vydání Waltherových děl než jakéhokoli jiného středověkého německého básníka, což odráží jak jeho význam pro literární historii, tak složitou rukopisnou tradici.[38] Následující vysoce selektivní seznam obsahuje pouze klíčové vydání z 19. století Lachmann a nejdůležitější nedávná vydání. Historie hlavních vydání bude nalezena v úvod do edice Lachmann / Cormeau / Bein.

  • Lachmann, Karl, ed. (1827). Die Gedichte Walthers von der Vogelweide. Berlín: G. Reimer. První vědecké vydání a neustále revidované od roku 1827. Avšak revidovaná vydání vydaná Carlem von Krausem v letech 1936 až 1959 jsou nyní považována za neodpovídající moderním redakčním principům.[39] Nejnovější aktualizace, nyní standardní vydání Waltherových děl, je:
  • von der Hagen, Friedrich Heinrich, vyd. (1838). Minnesinger. Deutsche Liederdichter des 12., 13., und 14. Jahrhunderts. 1. Lipsko: Barth. str.222 –279. Citováno 19. července 2017. Zahrnuje všechny tehdy známé skladby Walthera.
  • Paul, Hermann; Ranawake, Silvia, eds. (1997). Walther von der Vogelweide. Gedichte. Altdeutsche Textbibliothek 1. I Der Spruchdichter (11. vydání). Berlín: De Gruyter. ISBN  3-484-20110-X.
  • Schweikle, Günther; Bauschke-Hartung, Ricarda, eds. (2009). Walther von der Vogelweide: Werke. Gesamtausgabe. Mittelhochdeutsch / Neuhochdeutsch. Reclams Universal-Bibliothek 819. 1: Spruchlyrik (3. vyd.). Stuttgart: Reclam. ISBN  978-3150008195.
  • Schweikle, Günther; Bauschke-Hartung, Ricarda, eds. (2011). Walther von der Vogelweide: Werke. Gesamtausgabe. Mittelhochdeutsch / Neuhochdeutsch. Reclams Universal-Bibliothek 820. 2: Liedlyrik (2. vyd.). Stuttgart: Reclam. ISBN  978-3150008201.

Kromě toho existuje mnoho publikovaných výběrů z Waltherových děl.

Lachmannova čísla

Důsledný odkaz na Waltherovy písně je učiněn pomocí „Lachmannových čísel“, která jsou vytvořena z „L“ (pro „Lachmann“), za nimiž následuje číslo stránky a řádku v Lachmannově vydání z roku 1827.[40] Tím pádem "Pod lipou ", který začíná na řádku 11 na straně 39 tohoto vydání (zobrazeno na obrázku stránky vpravo), se označuje jako L39,11 a druhý řádek prvního strophe je L39,12 atd.[41]

Všechna seriózní vydání a překlady Waltherových písní uvádějí vedle textu čísla Lachmann nebo poskytují a shoda Lachmannových čísel pro básně v edici nebo překladu.

Viz také

Poznámky

  1. ^ Brunner 2012, str. zadní kryt.
  2. ^ A b C d E F G Phillips 1911, str. 299.
  3. ^ Scholz 2005, Kapitola 4.
  4. ^ Thum 1977, str. 229f ..
  5. ^ Thum 1981.
  6. ^ Stoess.
  7. ^ Paul 1945, str. 102.
  8. ^ Phillips 1911, str. 299–300.
  9. ^ A b C d Scholz 2005, Kapitola 1.2.
  10. ^ Lachmann, Cormeau & Bein 2013, str. XXVI.
  11. ^ Lachmann, Cormeau & Bein 2013, str. XXVIII.
  12. ^ Lachmann, Cormeau & Bein 2013, str. XXIX – XXX.
  13. ^ Lachmann, Cormeau & Bein 2013, str. XXVI – XLV má kompletní a aktuální seznam (nejnovější objev rukopisů pochází z 80. let).
  14. ^ A b Hahn 1989, str. 668.
  15. ^ A b Brunner 2013, str. L.
  16. ^ A b C Scholz 2005, Kapitola 1.5.
  17. ^ Brunner 2013, str. LI.
  18. ^ A b Brunner 2013, str. LII.
  19. ^ Lachmann, Cormeau & Bein 2013, str. XXXV.
  20. ^ Hatto 1960, str. 107.
  21. ^ Klaper.
  22. ^ Ukvapený 2006, str. 113.
  23. ^ Ukvapený 2006, str. 117.
  24. ^ A b Brunner a kol. 1996, str. 235.
  25. ^ Beckett 1946.
  26. ^ Rühmkorf 1975.
  27. ^ Wapnewski 1976.
  28. ^ Brunner a kol. 1996, str. 249–50.
  29. ^ Umění 2013.
  30. ^ Art in Progress 2013.
  31. ^ Obermair 2015.
  32. ^ A b WürzburgWiki.
  33. ^ Purucker.
  34. ^ Burgenverzeichnis Südtirols.
  35. ^ Alamy.
  36. ^ Tělocvična Walther von der Vogelweide Bozen.
  37. ^ Volksschule Aschbach Markt.
  38. ^ Lachmann, Cormeau & Bein 2013, str. XCII.
  39. ^ Lachmann, Cormeau & Bein 2013, str. LXXXVI.
  40. ^ Klinck 2004, str. 163.
  41. ^ Brunner a kol. 1996, str. 19.

Reference

Další čtení

Překlady

Moderní němčina

  • Simrock, Karl (1833). Gedichte Walthers von der Vogelweide, übersetzt von Karl Simrock, und erläuterert von Wilhelm Wackernagel. Berlín. Překlad poezie.
  • Zooman, Richard (1907). Walther von der Vogelweide. Gedichte. Berlín: Wilhelm Borngräber. Pouze překlad, ale s Lachmannovými čísly.
  • Spechtler, Franz Viktor (2003). Walther von der Vogelweide. Sämtliche Gedichte. Klagenfurt: Wieser. ISBN  978-3-85129-390-6.
  • Kasten, Ingrid, ed. (2005). Deutsche Lyrik des frühen und hohen Mittelalters. Texty a komentáře. Přeložil Kuhn, Margherita (2. vyd.). Frankfurt nad Mohanem: Deutscher Klassiker Verlag. ISBN  978-3-618-68006-2. Zahrnuje mnoho Waltherových písní.
  • Wapnewski, Peter (2008). Walther von der Vogelweide, Gedichte: Mittelhochdeutscher Text und Übertragung. Frankfurt nad Mohanem: Fischer Taschenbuch. ISBN  978-3596900589.
  • Brunner, Horst (2012). Walther von der Vogelweide, Gedichte: Auswahl. Mittelhochdeutsch / Neuhochdeutsch. Stuttgart: Reclam. ISBN  978-3150108802.
  • Dvoudílné vydání Schweikle, uvedené výše, zahrnuje paralelní překlad.

Angličtina

  • Phillips, Walter Alison (1896). Vybrané básně Walthera von der Vogelweide minnesinger. London: Smith, Elder. Pouze překlad.
  • Zeydel, Edwin H .; Morgan, Bayard Quincy (1952). Básně Walthera von der Vogelweide - Třicet nových anglických interpretací v původních podobách, s texty středních a vysokých němčin, vybrané moderní německé překlady. Ithaca, NY: Thrift.
  • Richey, Margaret Fitzgerald (1967). Vybrané básně Walther von der Vogelweide, upravené úvodem, poznámkami a slovní zásobou (4. vydání). Oxford: Basil Blackwell. ISBN  9780631018209.
  • Goldin, Frederick (2003). Walther von der Vogelweide: Texty Single-Stanza. Upraveno a přeloženo s úvodem a komentářem. Routledge středověké texty (kniha 2). New York: Routledge. ISBN  041594337X. Paralelní text; obsahuje pouze politické písně.

externí odkazy

Bibliografie

Rukopisy

Rodiště

Písničky

Texty

Hudba