Sachsenspiegel - Sachsenspiegel - Wikipedia

Tento článek je o středověké knize zákonů. Německé televizní zpravodajské seriály viz Sachsenspiegel (německý televizní zpravodajský seriál).
Volba krále. Nahoře: tři církevní knížata si vybrali krále a ukazovali na něj. Ve středu: Hrabě Palatine Rýn předá zlatou misku a bude sloužit jako sluha. Za ním Vévoda Saska s hůlkou jeho maršála a Markrabě Brandenburg přinést misku s teplou vodou, jako komorník. Níže nový král před velkými muži říše (Heidelberg Sachsenspiegel, kolem 1300)

The Sachsenspiegel (Němec: [ˈZaksn̩ˌʃpiːɡl̩], doslova „Saxon Mirror“; Střední nízká němčina: Sassen Speyghel; Nízká němčina: Sassenspegel) je nejdůležitější zákon kniha a custumal z Svatá říše římská. Původ mezi lety 1220 a 1235 jako záznam o existenci zvykové právo, používal se místy až v roce 1900. Je důležitý nejen pro svůj trvalý účinek na pozdější německé právo, ale také jako časný příklad psané prózy v německém jazyce.[1] Sachsenspiegel je první komplexní právní kniha, která není v latinský, ale v Střední nízká němčina Jazyk. Je známo, že existuje latinské vydání, ale zůstávají pouze roztříštěné kapitoly.

Dějiny

The Sachsenspiegel byl jedním z prvních próz napsaných v Střední nízká němčina Jazyk. Původní název je Sassen Speyghel, Sachsenspiegel být později Standardní němčina překlad. Předpokládá se, že byl sestaven a přeložen z latinský podle saský správce Eike z Repgow na příkaz svého poddaného lorda hraběte Hoyera z Falkensteinu v letech 1220 až 1235.[2] Kde byl originál sestaven, není jasné. Předpokládalo se, že to bylo napsáno v Burg Falkenstein, ale Peter Landau, expert na středověké kanonické právo, nedávno navrhl, že to mohlo být napsáno na klášter Altzelle (nyní Altzella).[3]

V průběhu 14. století Johannes Klenkok oponoval Sachsenspiegel psaním známým jako Dekadikon protože se domníval, že několik článků knihy zákonů je v rozporu s Corpus Juris Canonici.[4] Po písemné rozpravě se Klenkok obrátil na svého bývalého učedníka, francouzského kanonistu a kardinála Kurie v Avignon, Pierre de la Vergne.[5] Na konci, Papež Řehoř XI odsoudil 14 článků s jeho papežský býk Salvator Humani Generis který byl vydán v roce 1374, ale to nesnížilo úspěch Sachsenspiegel.[6]

The Sachsenspiegel sloužil jako vzor pro právnické knihy v Liberci Němec (Středně vysoká němčina ) jako Augsburger Sachsenspiegel, Deutschenspiegela Schwabenspiegel. Jeho vliv se rozšířil do východní Evropy, Nizozemska a pobaltských států.

v Prusko, Sachsenspiegel byl používán až do zavedení Allgemeines Landrecht für die preußischen Staaten v roce 1794. V Sasku se používal až do zavedení saského občanského zákoníku v roce 1865. V Anhalt a Durynsko, Sachsenspiegel nebyl nahrazen až do zavedení Německý občanský zákoník v roce 1900. Jeho precedenty byly i nadále uváděny jako relevantní judikatura až v roce 1932 Reichsgericht (Nejvyšší říšský soud) (RGZ 137, 373).

Vliv Sachsenspiegel, nebo alespoň s ním paralelní, lze stále nalézt v moderním německém právu, například v dědickém právu a právu sousedských vztahů (Nachbarrecht; např. obtěžování, párty stěny atd.).

The Sachsenspiegel obsahuje dvě odvětví práva: obecné právo a feudální právo.

Saský zvyk

Saské zvykové právo, příp Landrecht, byl zákon svobodných lidí včetně rolníka sokemanry. Obsahuje důležitá pravidla a předpisy týkající se vlastnických práv, dědictví, manželství, dodání zboží a určitých deliktů (např. přestupek, obtíž ). Zabývá se také trestním právem a složením soudů. Jinými slovy se zabývá trestním a občanským právem.

Feudální zákon

Feudální zákon, nebo Lehnrecht, určoval vztah mezi různými státy a vládci, například volby císaři a králové, feudální práva atd. Ačkoli to nemá žádný moderní ekvivalent, zahrnuje to, co by se dnes dalo nazvat veřejné právo.

Sachsenspiegel získal zvláštní význam výstavou sedmi Heerschilde nebo „štíty rytířství“:

  1. Král
  2. Církevní knížata
  3. Položte knížata
  4. Svobodní páni (freie Herren)
  5. Schöffenbarfreie, vazaly (Lehnsmänner ) svobodných pánů, ministeriales
  6. Vazalové z Schöffenbarfreie atd.
  7. Bezejmený.

Panští nájemníci a měšťané (obyvatelé městské části) nebyli uvedeni.

Existující kopie

Eike z Repgow, od Oldenburg Sachsenspiegel

Čtyři (z původních sedmi) osvětlené rukopisy kopie stále existují. Jsou pojmenovány podle svých současných umístění: Heidelberg, Oldenburg, Drážďany a Wolfenbüttel a datují se od roku 1295 do roku 1371. Celkově dnes existuje více než 400 verzí rukopisu.[7]

Drážďanský rukopis byl popsán jako "umělecky nejcennější" Světová digitální knihovna. Nachází se ve sbírce Saská státní knihovna a byla vytvořena v letech 1295 až 1363 Meissen, Německo. Tato verze má 924 ilustrací na 92 ​​stránkách. Ilustrace zobrazují asi 4 000 lidí. Trpělo to poškození vodou po Bombardování Drážďan ve druhé světové válce a prošel restaurováním v 90. letech.[7]

Časné tištěné vydání Sachsenspeigel vyrobila Anna Rügerinová v Augsburgu ze dne 22. června 1484. Jedná se o první doložený důkaz o tom, že žena pracuje jako typografka.[8]

Přísloví

Němčina přísloví datum z Sachsenspiegel:

  • „Wer zuerst kommt, mahlt zuerst“ (kdo dřív přijde, ten dřív dostane, doslovně: „kdo přijde dřív, ten brousí první“), což je pravidlo pro objednávku mletí kukuřice mlynář.
  • „Wo der Esel sich wälzt, da muss er Haare lassen“, rozsvíceno: „Kde se osel válí, tam shodí vlasy.“ Toto je pravidlo pro příslušnost soudů.

Viz také

Reference

  1. ^ Dieter Pötschke (2002). „Utgetogen Recht steiht hir. Brandenburgische Stadt- und Landrechte im Mittelalter“. In Dieter Pötschke (ed.). Stadtrecht, Roland und Pranger: zur Rechtsgeschichte von Halberstadt, Goslar, Bremen und Städten der Mark Brandenburg [Stadtrecht, Roland und Pranger: zur Rechtsgeschichte von Halberstadt, Goslar, Bremen und Städten der Mark Brandenburg]. Harz-Forschungen (v němčině). 15. Lukáš. p. 135. ISBN  3-931836-77-0. Mit dem Sachsenspiegel] schuf Eike von Repchow nicht nur eines der ersten deutschen Rechtsbücher neben dem Mühlhäuser Rechtsbuch nach des Reiches Recht, sondern das erste deutsche Prosawerk überhaupt.
  2. ^ Některé zdroje uvádějí období, během kterého Sachsenspiegel byl napsán jako 1220 až 1230, ale 1220 až 1235 je uveden jinými, například prameny v Kongresové knihovně ([1] ), Evropský soud pro lidská práva ([2] ) a Tufts University ([3] )
  3. ^ Návrh, že Sachsenspiegel byl napsán v Altzelle byl vyroben v příspěvku, který předal profesor Landau na Deutscher Rechtshistorikertag 2004 a později publikován v článku (Landau, Peter: Die Entstehungsgeschichte des Sachsenspiegels: Eike von Repgow, Altzelle und die anglo-normannische Kanonistik; Monumenta Germaniae Historica: Deutsches Archiv für Erforschung des Mittelalters 2005, sv. 61, č. 1, s. 73–101), citovaný v článku německé Wikipedie Kloster Altzella a http://www.rechtsbuchforschung.de Archivováno 09.02.2007 na Wayback Machine.
  4. ^ Christopher Ocker (1993). Johannes Klenkok: Život bratří, C. 1310–1374. Americká filozofická společnost. p.7. ISBN  978-0-87169-835-3., str. 51 a násl.
  5. ^ Ocker, str. 52–63.
  6. ^ Ocker, strany 66–69 a Lars Rentmeister, Staat und Kirche im späten Mittelalter - Der Schriftwechsel zwischen Johannes Klenkok und Herbord von Spangenberg über den Sachsenspiegel, tredition (2016), ISBN  978-3-7345-1931-4.
  7. ^ A b „Zrcadlo Sasů“. Světová digitální knihovna. 1295–1363. Citováno 2013-08-13.
  8. ^ Boardley, John (15. října 2014). „První ženská typografka“. Miluji typografii. Citováno 17. května 2016.

externí odkazy