Josefina Molina - Josefina Molina

V tomhle Španělské jméno, první nebo otcovský rodinné jméno je Molina a druhé nebo mateřské příjmení je Reig.
Excelentísima Señora Doña

Josefina Molina

MML
Josefina Molina.jpg
Molina v roce 2018
narozený
Josefina Molina Reig

(1936-11-14) 14. listopadu 1936 (věk 84)
Córdoba, Španělsko
Národnostšpanělština
obsazeníFilmový režisér, scenárista
Aktivní roky1966-1998
webová stránkahttp://www.josefinamolina.es/

Josefina Molina Reig MML (narozen v Córdobě, 14. listopadu 1936) je španělský režisér celovečerních filmů, scenárista, televizní producent a režisér scén. Byla jednou z prvních ženských režisérek ve Španělsku a je také známá pro režii takových pozoruhodných celovečerních filmů jako Función de noche (1981) a Esquilache (1988), stejně jako televizní seriál Terezie od Ježíše (1984).[1] Esquilache byl zadán do 39. mezinárodní filmový festival v Berlíně.[2] Teresa de Jesús získal několik ocenění, včetně Antény de Oro (1984) a TP de Oro (1985, Nejlepší národní série).[3]

Životopis

Josefina Molina se narodila v roce 1936 ve španělské Cordobě v rodině střední třídy. Její otec byl Cordovanský obchodník, který obchodoval s botami a drogistickými výrobky. Její matka byla katalánská žena odpovědná za domácí práce a péči o děti. Rodinný podnik byl velmi úspěšný a navzdory ekonomickým poválečným obtížím neutrpěla žádnou deprivaci.

Díky stabilní finanční situaci svých rodičů mohla malá Josefina navštěvovat prestižní školy v Córdobě, jako je Hermanos de la Salle, kde se učila psát a základní matematiku, nebo Escolapias de Santa Victoria, kde dokončila střední školu.[4]

Střední školu ukončila v roce 1969 a měla možnost získat přístup k maturitě, protože její rodina patřila do třídy obchodníků. Tímto způsobem se Josefina rozhodla maximálně využít akademické vzdělání (hlavně kvůli odhodlání své matky), které jí rodiče mohli nabídnout.[5]

K jejímu prvnímu kontaktu se světem kinematografie došlo ve výstavní síni jejího rodného města, kam ji v neděli odpoledne brávali rodiče. Kromě toho také velmi ráda četla a díky tomu v raných třinácti letech objevila tak významné literární dílo jako Episodios Nacionales (Národní epizody) Galdóse (1843–1920). Tato sbírka románů rozhodujícím způsobem ovlivnila Josefinino povolání vypravěče i její výraznou tendenci k realismu. Josefina však film uviděla až v patnácti letech El río (The River) od Jean Renoir (1951), že se probudil její velký zájem o vyprávění příběhů prostřednictvím filmů.[6]

V mládí se s nadšením připojila k několika skupinám Cordovanských intelektuálů, které všechny povzbuzovala umělecká zvědavost. Pravidelně se účastnila projekcí a diskusí pořádaných Cineclubem Senda (Filmový klub Senda) a Cineclubem del Círculo de la Amistad (Filmový klub Kruhu přátelství). Zúčastnila se také Círculo Juan XXIII (kruh Juan XXIII), místa shromažďování nejprogresivnější Cordovanské mládeže v Francoist Španělsko. Tam založila základ divadelní skupiny Teatro Ensayo Medea. Vedená feministickým duchem vedla tuto skupinu, která pracovala poprvé jako divadelní režisérka a přinesla na jeviště Casa de Muñecas (Dollhouse), od norského dramatika Henrika Ibsena (1828–1906). První noc této hry, která se konala v Salón Liceo del Círculo de la Amistad (sál přátelského kruhu Lyceum Hall), byla jasným neúspěchem. Zpráva vyjádřená Ibsenem byla příliš výhledová a přímá na to, aby ji bylo možné snadno pochopit.[7]

Josefina Molina se nedala odradit prvním nezdarem a rozhodla se pokračovat ve své kariéře divadelní režisérky. Podařilo se jí vydat čtyři inscenace (nebo představení, pokud dáváte přednost) a současně oslovila různé významné místní showbyznys a mediální osobnosti. Tak začala od roku 1962 pravidelně spolupracovat s Vida de espectáculos (Život pořadů) rozhlasový program. To bylo vysíláno s velkým úspěchem na Radio Vida v sekci s názvem La mujer y el cine (Ženy a kino).[8]

Profesionální kariéra

Molina vystudovala politologii a v roce 1962 založila ve svém rodném městě divadelní skupinu Teatro de Ensayo Medea a vedla několik inscenací. V roce 1969 se stala první ženou, která získala titul v oboru režie / produkce na Official Cinema School. V té době natočila mnoho dramat pro Španělskou televizi (Estudio 1 [Studie 1], Hora jednou [Jedenáctá hodina], Teatro de siempre [Stejné divadlo jako vždy] atd.).

Byla pověřena adaptací Proměna Kafka, o kterém řekla: „Byla to drina, kterou nikdo nechtěl dělat, ale vložil jsem do toho své srdce a lidé nakonec řekli:„ Ubohá dívka pracovala tak tvrdě, že s tím musíme něco dělat. '' Nedokážete si představit, jak neúnosný je tento druh paternalismu. “ [9]

Upravila a režírovala několik inscenací jako např Motín de Brujas (Riot of Witches) od Josep Maria Benet, Žádné puede ser el guardar una mujer (Neexistuje Stráž žena) od Agustín Moreto, Cartas de Amor (Milostné dopisy ) od A. R. Gurney a La Lozana Andaluza (Zdravá andaluská dívka), adaptace od Rafael Alberti z hra Francisco Delicado.[10]

Její nejznámější televizní seriály jsou: El Camino (The Road) (1978), který vypráví příběh Daniela, 11letého chlapce jménem el Mochuelo (malá sova), který byl zapsán do školy ve městě, a proto musí opustit vesnici, kde vyrostl . Noc před svým odjezdem si však Daniel pamatuje své dětství a příběhy obyvatel údolí, kde byl vychován; Teresa de Jesús (Teresa of Jesus) (1984) líčí život Svatá Terezie od Ježíše, kterou hraje Concha Velasco, a Entre Naranjos (Mezi pomerančovníky) adaptace stejnojmenného románu od Blasco Ibañez (1998).

Režíruje také divadlo a dosahuje velkých úspěchů Cinco Horas con Mario (Pět hodin s Mariem), monolog, který je zastoupen po celá desetiletí. Bylo provedeno v různých dobách uživatelem Lola Herrera a Natalia Millan podle stejnojmenného románu z Miguel Delibes. V roce 1990 režírovala Los últimos Días de Emmanuel Kant (Poslední dny Immanuela Kanta), autor: Alfonso Sastre.

Její první celovečerní film, Veru, krutý (Věra, krutá povídka), která patří do žánru fantasy, pochází z roku 1973. V roce 1981 dosáhla dobrého standardu jako filmařka s Función de noche (Večerní představení). Tento film vypráví o životě odděleného manželství, v němž Lola Herrera a Daniel Dicenta interpretují své vlastní životy.

V roce 1989 historické drama Esquilache byl vydán. Je to založeno na Un soador para un pueblo (Snílek pro lidi) od Antonio Buero Vallejo. Mělo to skvělé obsazení, které zahrnovalo Fernando Fernán Gómez, Adolfo Marsillach, Concha Velasco a další renomovaní herci. Lo más natural (Nejpřirozenější) (1990), v hlavní roli Charo López a Miguel Bosé, a La Lola se va a los puertos (Lola jde do přístavů) (1993), se zpěvačkou Rocío Jurado, byla její poslední filmová díla.[11]

V roce 2006 založila CIMA, ženské sdružení filmařů a médií, spolu s dalšími filmaři jako Inés París, Chus Gutiérrez, Icíar Bollaín a Isabel Coixet. Josefina je čestnou prezidentkou sdružení. V roce 2011 Španělská akademie filmového umění a věd jí udělil Čestná cena Goya, jehož gala se nemohla zúčastnit.[12] V roce 2012 byl jmenován čestným občanem v Andalusii.[13]

Kromě toho, že je režisérkou, je také nadanou spisovatelkou. Když se rozhodla, že už nebude dělat žádné filmy, začala Josefina Molina psát, protože, jak řekla, „kdybych to neudělala, velmi bych se nudila“. Její první román byl Cuestión de azar (Otázka náhody). Popsala to jako: „příběh mé generace v Andalusii, jak se vzdělávají dívky a jak jsem byl vychován“. Po tomto románu následovala En el umbral de la hoguera (Na prahu kůlu) o Terezii od Ježíše. „Požádali mě o knihu založenou na televizním seriálu, ale když jsem vynechal jednu epizodu z finální verze, raději jsem o ní psal: její cesta do Andalusie - zatímco ji vyšetřovala inkvizice a Řád jí řekl, aby byla ticho. Ve stejné době byli Barefoot Carmelitas a zbytek Řádu ve válce. “„ ... jsem jen písemně učně, ale je to vzrušující, protože si můžete dělat, co chcete, aniž byste měli producenta, který vám řekne, co máte dělat, ani tým, který závisí na vašich pokynech. Musíte jen uzavírat dohody sami se sebou, když píšete, můžete se podvádět, ale nakonec jste zodpovědní pouze vy. To mě fascinovalo. “Po napsání požadované knihy Los papeles de Bécquer (Becquer's papers) a autobiografii, Sentada en un rincón (Sedí v rohu), nyní píše šest let, „což nikdy nedokončím.“ [14]

Napsala také předmluvu Ana Mariscal, una Cineasta Pionera (Ana Mariscal, průkopnická filmařka), autorka Victoria Fonseca.

Kromě své práce v kině a divadle si vybudovala širokou kariéru jako televizní režisérka a filmařka, hlavně pro Španělská televize.

Josefina a feminismus

Její feminismus je dobře známý a knihu ve skutečnosti napsala Cine de mujeres en la Transición (Ženské kino během přechodu), La trilogía feministka (Feministická trilogie) s Cecilií Bartolomé a Pilar Miró.

Kino a televize

Filmografie jako režisér

  • Entre naranjos (Among orange trees) (TV mini-series) (3 epizody) (1998)
  • Función de noche (Evening Performance) (TV seriál) (1 epizoda) (1995)
  • Las trampas del azar. Dos tiempos de una crónica (Náhodné pasti. Dvakrát od jednoho chronického) (1995)
  • La lola se va a los puertos (Lola jde do přístavů) (1993) - Lo más natural (Nejpřirozenější) (1991)
  • Esquilache (1989) - La voz humana (The Human Voice) (TV seriál) (1 epizoda) (1986) - La mujer sola (Osamělá žena) (1986
  • Paisaje con figuras (Krajina s postavami) (TV seriál) (1 epizoda) (1984)
  • Lope de Vega(1984)
  • Teresa de Jesús (Teresa of Jesus) (TV seriál) (8 epizod) (1984)
  • Hija de la Iglesia (Dcera církve) (1984) - Vida (Život) (1984)
  • Visita de descalzas (Návštěva bosých nohou) (1984)
  • Fundaciones (Nadace)
  • Interiér El Castillo (The Castle Castle) (1984) (TV seriál) (8 kapitol)
  • Función de noche (Večerní představení) (1981)
  • Cuentos eróticos (Erotické povídky) (část filmu „Tilita“) (1980)
  • Escrito en América (Written in America) (TV seriál) (1979)
  • Novela (Román) (TV seriál) (6 epizod) (1974-1978)
  • Los libros (The Books) (TV seriál) (1 epizoda) (1976)
  • Doña Luz (Paní Luz) (1976)
  • Estudio 1 (Studie 1) (TV seriál) (2 epizody) (1975-1976) * Anna Christie (1976) * Hedda Gabler (1975)
  • Escritores de hoy (Současní spisovatelé) (TV seriál) (1 epizoda) (1975) La asegurada (Pojištěná žena)
  • Cuentos y leyendas (Tales and Legends) (TV seriál) (1 epizoda) (1974) La promesa (Slib)
  • Un globo, dos globos, tres globos (Balón, dva balónky, tři balónky) (TV seriál) (1 epizoda) (21. října 1974)
  • Veru, krutý (Věra, krutý příběh) (1974) - Los pintores del Prado (Malíři Prado) (TV seriál) (1 epizoda) Durero: la búsqueda de la identidad (Dürer: The Pursuit of Identity) (1974)
  • La rama seca (Suchá větev) (krátký film) (1972)
  • Hora jednou (Jedenáctá hodina) (TV seriál) (4 epizody) (1971-1972) El Cochero (Kočí), La prudente venganza (Pečlivá pomsta), Eleonora a La Marquesa de O (Marquise of O)
  • Teatro de siempre(Stejné divadlo jako vždy) (TV seriál) (1 epizoda) (1971)
  • Casa de muñecas II (Dollhouse II) (1971)
  • Melodrama pekelná (Dreadfull melodrama) (krátký film) (1969)
  • Pequeño estudio (Malá studie) (TV seriál) (1968)
  • Aquel humo gris (Ten šedý kouř) (krátký film) (1967)
  • La otra soledad (Druhá osamělost) (krátký film) (1966)

Filmografie jako scenárista

  • Entre naranjos (Among orange trees) (TV mini-series) (3 epizody) (1998)
  • La Lola se va a los puertos (Lola jde do přístavů) (1993)
  • Esquilache (1989)
  • La voz humana (The human voice) (TV seriál) (adaptace - 1 epizoda)
  • La mujer sola (Lonely Woman) (1986) (adaptace)
  • Teresa de Jesús (Teresa of Jesus) (TV seriál) (8 epizod) (1984)
  • Hija de la Iglesia (Dcera církve) (1984) - "Vida" (Život) (1984)
  • Visita de descalzas (Návštěva bosých nohou) (1984)
  • Fundaciones (Nadace)
  • Interiér El Castillo (Vnitřní hrad) (1984)
  • Función de noche (Večerní představení) (1981)
  • Novela (Román) (TV seriál) (adaptace - 5 epizod) (1978)
  • Los libros (The Books) (TV seriál) (adaptace - 1 epizoda) (1976)
  • Doña Luz (Mrs Luz) (1976) (adaptace)
  • Estudio 1 (Studie 1) (TV seriál) (adaptace - 2 epizody) (1975-1976) '' "Anna Christie" '' (1976) a '' "Hedda Gabler" '' (1975)
  • Veru, krutý (Věra, krutý příběh) (1974)
  • Los pintores del Prado (The Prado Painters) (TV seriál) (1 epizoda) (1974) „Durero: la búsqueda de la identidad“ (Dürer: Pronásledování identity)
  • Melodrama pekelná (Dreadfull Melodrama) (krátký film) (1969)
  • Aquel humo gris (Ten šedý kouř) (krátký film) (1967)
  • La otra soledad (Druhá osamělost) (krátký film) (1966)

Filmografie jako druhý režisér

  • Teatro de siempre (Stejné divadlo jako vždy) (TV seriál) (asistent režie - 1 epizoda) „Ricardo III“ (1967)
  • Luciano (krátký film) (asistent režie) (1965)

Filmografie jako herečka

  • Cuentos eróticos (Erotic Tales) (1980) jako „žena, která mrkne“ [15]

Ocenění a nominace

RokCenaKategoriePráceVýsledek
1989Goya AwardNejlepší režisérEsquilacheNominace
Nejlepší adaptovaný scénářNominace
1998Ocenění Španělské televizní akademieNejlepší režie a / nebo produkceEntre naranjos (Mezi pomerančovníky)Vyhrál
Nejlepší beletrický programNominace
2003Ocenění Španělské televizní akademieČestné „Toda una vida“ (celý život)-Vyhrál
2011Goya AwardČestný-Vyhrál

Vyznamenání

  • Zlatá medaile za zásluhy o práci (Španělské království, 14. listopadu 2011).[16]

Reference

  1. ^ MCNBiografias.com. «Molina Reig, Josefina (1936 – VVVV). »MCNBiografias.com». www.mcnbiografias.com.
  2. ^ „Berlinale: Program 1989“. berlinale.de. Citováno 10. března 2011.
  3. ^ Ocenění na IMDB pro „Teresu de Jesús“ (1984)
  4. ^ MCNBiografias.com. «Molina Reig, Josefina (1936 – VVVV). »MCNBiografias.com». www.mcnbiografias.com.
  5. ^ MCNBiografias.com. «Molina Reig, Josefina (1936 – VVVV). »MCNBiografias.com». www.mcnbiografias.com.
  6. ^ Rádio Ya Veremos M80 (10. září 2015). «Josefina Molina: la primera directora de cine en España». https://www.youtube.com/.
  7. ^ MCNBiografias.com. «Molina Reig, Josefina (1936 – VVVV). »MCNBiografias.com». www.mcnbiografias.com.
  8. ^ MCNBiografias.com. «Molina Reig, Josefina (1936-VVVV). »MCNBiografias.com». www.mcnbiografias.com.
  9. ^ País, Ediciones El (18. května 2015). «Josefina Molina: ser mujer y hacer películas ...». EL PAÍS
  10. ^ «Josefina Molina». Cinco Horas Con Mario (en español de España).
  11. ^ Borau, José Luis, rež. (1998) Diccionario del cine español. Academia de las Artes y las Ciencias Cinematográficas de España.
  12. ^ Josefina Molina, Goya de Honor 2011 RTVE.es
  13. ^ abc. «Josefina Molina verá reconocida su carrera en el Festival de Cine Europeo de Sevilla 2013». abcdesevilla.es
  14. ^ País, Ediciones El (18. května 2015). «Josefina Molina: ser mujer y hacer películas ...». EL PAÍS.
  15. ^ «Josefina Molina». IMDb.
  16. ^ Boletín Oficial del Estado

externí odkazy