Johannes Tauler - Johannes Tauler

Johannes Tauler
St-Pierre-le-Jeune protestant-Tauler (2) .jpg
Socha Johannesa Taulera ve Štrasburku Protestantská církev Saint-Pierre-le-Jeune.
narozenýC. 1300
Zemřel16. června 1361
NárodnostNěmec
obsazeníNěmecký mystik, a katolík kazatel a a teolog
Známý jakonejdůležitější Porýní mystici
TitulDoctor Illuminatus et sublimis
Část série na
Křesťanská mystika
Proměnění Ježíše

Johannes Tauler OP (C. 1300 - 16. června 1361) byl a Německý mystik, a Římskokatolický kněz a a teolog. Žák Meister Eckhart, patřil k Dominikánský řád. Tauler byl znám jako jeden z nejdůležitějších Porýní mystici. Propagoval jisté neo-platonista dimenze dominikánské spirituality své doby.

Život

Narodil se kolem roku 1300 v Štrasburk, a zdá se, že byl synem Nikoluse Taulera nebo Tawelera z Finkweileru, který byl v roce 1304 členem městské rady ve Štrasburku.[1] vstoupil do dominikánského řádu ve věku asi osmnácti let a byl vzděláván u Dominikán klášter v tom městě. Meister Eckhart, který jej velmi ovlivnil, působil ve Štrasburku c. 1313–1326, i když není jasné, jaký vztah mohli mít.[2] Je možné, že během obvyklého osmiletého studia v klášteře uslyšel Eckhartovo kázání. Ze Štrasburku odešel na dominikánskou školu Kolín nad Rýnem a možná na St James's College v Paříži, kde se nakonec vrátil do Štrasburku, ale pravděpodobněji se vrátil z Kolína do Štrasburku.[3]

Kolem roku 1330 zahájil Tauler svou kazatelskou kariéru ve Štrasburku. Město obsahovalo osm klášterů dominikánských jeptišek a možná sedmdesát menších beguine komunity. Zdá se pravděpodobné, že (stejně jako u Meister Eckhart a Henry Suso ), velká část jeho kázání byla zaměřena na svaté ženy. Zdá se, že většina z téměř osmdesáti kázání Taulera odráží situaci v klášteře, i když to může částečně odrážet prostředí, ve kterém byla taková kázání s největší pravděpodobností zapsána a zachována.[4]

V roce 1338 nebo 1339 byli dominikáni vyhnáni ze Štrasburku v důsledku napětí mezi nimi Papež Jan XXII a Lewis Bavorska.[5] Tauler strávil vyhnanství (kolem 1339–1343) v Basileji. Zde se seznámil s kruhy oddaných duchovních a laiků známých jako Přátelé Boží (Gottesfreunde). Tauler ve svých kázáních často zmiňuje Boží přátele. Důkazy o dalších souvislostech s touto skupinou se nacházejí v dopisech vyměňovaných mezi světským knězem Henry Nördlingen a jeho duchovní přítel, dominikánská jeptiška Margaret Ebner. Prostřednictvím Henryho se také seznámil s Taulerem Mechthild z Magdeburgu je Protékající světlo Božství.[5]

Tauler pracoval s Božími přáteli a právě s nimi učil svou víru, že stav duše byl ovlivněn spíše osobním vztahem k Bohu než vnějšími praktikami. Tímto způsobem byl spíše proselytizér než jeho protějšek Eckhart.[6]

Tauler se vrátil do Štrasburku kolem roku 1343, ale následující roky přinesly různé krize. Štrasburk zažil ničivé zemětřesení a požár v roce 1346. Od konce roku 1347 do roku 1349 bylo město zpustošeno Černá smrt.[5] Říká se, že když město opustili všichni, kdo ho mohli opustit, zůstal Tauler na svém stanovišti a povzbuzoval své teroristy postižené spoluobčany kázáním a osobními návštěvami.[7]

Tauler cestoval v posledních dvou a půl desetiletích svého života poměrně značně. Podnikl několik výletů do Kolína nad Rýnem. Bylo tam jasně předneseno několik jeho kázání, o čemž svědčí jejich přežití v kolínském dialektu středního vysokého Němce. Důvěryhodná tradice naznačuje, že navštívil Jan z Ruusbroec v Groenendaalu někdy v 50. letech.[8]

On je připočítán s skládáním slov Adventní píseň, Es kommt ein Schiff, geladen. Nejstarším existujícím zdrojem textu je rukopis datovaný před rokem 1450, který se nachází ve štrasburském dominikánském klášteře St. Nicolaus in undis, o kterém bylo známo, že Tauler často navštěvoval. Existují také určité stylistické podobnosti s jeho dalším psaním.[9]

Podle tradice zemřel Tauler 16. června 1361 ve Štrasburku. Byl pohřben v dominikánském kostele ve Štrasburku s vyříznutým náhrobkem, který v něm dodnes přežívá Temple Neuf.[10]

Známý příběh Taulerovy konverze a disciplínyBoží přítel z Oberlandu „nelze považovat za historické.[11]

Kázání

1522 titulní strana Taulerových kázání, Holbein

Tauler nezanechává žádné formální pojednání, ať už v latině nebo v mateřštině. Spíše opustí asi osmdesát kázání.

Taulerova kázání se začala sbírat za jeho vlastního života - tři rukopisy ze 14. století pocházejí z doby po návratu Taulera do Štrasburku po jeho vyhnanství v Basileji.[12]

Taulerova kázání byla vytištěna nejprve v Lipsko v roce 1498, přetištěno v roce 1508 v Augsburgu a poté znovu s dodatky od Eckharta a dalších v Basileji (1521 a 1522), v Halberstadtu (1523), v Kolín nad Rýnem (1543), a v Lisabon (1551). Latinský překlad byl poprvé vytištěn v Kolíně nad Rýnem v letech 1548 a 1553. V devatenáctém století vydání vydávala Julius Hamberger (Frankfurt, 1864) a Ferdinand Vetter (Berlín, 1910, dotisk Dublinu / Curychu, 1968).[13]

Tauler byl známý svými kázáními, která byla považována za jednu z nejušlechtilejších na světě německý jazyk —Ne tak emotivní jako Henry Suso Ani spekulativní jako Eckhartovo, ale spíše intenzivně praktické a dotýkající se všech stran hlubších problémů morálního a duchovního života.

Tauler byl jedním z několika pozoruhodných Křesťanští univerzalisté ve středověku spolu s Amalric of Bena a John of Ruysbroeck.[14] Učil, že „Všechny bytosti existují skrze stejné narození jako Syn, a proto všechny přijdou znovu ke svému původnímu, to jest Bohu Otci.“[15]

Viz také

Moderní edice

Existuje několik cizojazyčných vydání kázání:[16]

  • Ferdinand Vetter, Die Predigten Taulers(Berlín: Weidmann, 1910; fotomechanický dotisk, 1968) je založen pouze na několika rukopisech a nedodržuje řádný liturgický řád kázání. Uvádí několik variantních odečtů, ale chybí mu aparát zdrojů. Několik jeho kázání není autentických.
  • Kompletní francouzský překlad existuje jako E Hugueny, G Thery a A-L Corin, Sermons de Tauler: Traduction faite sur les plus anciens mss. všichni, 3 svazky, (Paříž, 1927–1935).
  • Georg Hofmann, Johannes Tauler: Predigten„(Freiburg: Herder, 1961; reprint, Einsiedeln, 1979) poskytuje užitečnou německou verzi, ale ne kritickou verzi středního vrcholného německého textu.
  • Johannes Tauler, De Preken, kompletní holandský překlad Petera Freense (2015), Taulerpreken.nl.

Chybí dobrý anglický překlad Taulerových kázání.

  • Duchovní konference Johanna Taulera, OP (1300–1361), trans Eris Colledge a Sister Mary Jane, OP, (New York: Herder, 1961; dotisk 1978), obsahuje poměrně volný překlad kázání a výňatků z kázání od Vetter. Přeskupuje to podle teologických nadpisů, spíše než udržovat pořadí samotných kázání.
  • Johannes Tauler, kázání, překlad Maria Shrady; úvod Josefa Schmidta (New York: Paulist Press, 1985), překládá 23 kázání, ale z moderního německého vydání Hofmanna, nikoli přímo ze střední vysoké němčiny. Verze také obsahuje různá opomenutí a chyby a postrádá poznámky.

Starší anglické překlady Taulera zahrnují různé nepravdivé kousky a byly často vyrobeny z latinské verze Laurentia Suria. Jsou proto problematické. Tyto zahrnují:

Další čtení

  • Davies, Oliver: Bůh uvnitř: Mystická tradice severní Evropy, (London: DLT, 1988), s. 71–78.
  • Eck, Suzanne: Gott in uns. Hinführung zu Johannes Tauler. Übersetzt von Viktor Hofstetter OP und Hildegard Stoffels (Dominikanische Quellen und Zeugnisse Bd. 8). Lipsko 2006.
  • Gnädinger, Louise: Johannes Tauler. Lebenswelt und mystische Lehre, (München, 1993).
  • Hamburger, Jeffrey F .: D.Verschiedenartigen Bücher der Menschheit. Johannes Tauler über d. "Scivias" H.s v.B. Trier 2005 (= Mitt. U. Verz. Aus d. Bibl. D. Bischöfl. Priesterseminars zu Trier; 20).
  • Leppin, Volker: Artikel „Tauler Johannes“, in: Theologische Realenzyklopädie, Bd. 32, Berlin / New York 2001, S. 745–748.
  • Mayer, Johannes G .: Die "Vulgata" - Fassung der Predigten Johannes Taulers. Würzburg 1999 (Texte und Wissen. 1).
  • McGinn, Bernard: Sklizeň mystiky, (2005), s. 240–296.
  • Mösch, Caroline F .: „Daz disiu geburt geschehe“. Meister Eckharts Predigtzyklus von d. ewigen Geburt u. Johannes Taulers Predigten zum Weihnachtsfestkreis. Fribourg 2006.
  • Otto, Henrik: Vor- und frühreformatorische Tauler-Rezeption. Quellen und Forschungen zur Reformationsgeschichte Bd. 75 Gütersloh 2003.
  • Sturlese, Loris: Tauler im Kontext. Die philosophischen Voraussetzungen des "Seelengrundes" in der Lehre des deutschen Neuplatonikers Berthold von Moosburg. In: PBB 109 (1987), S. 390–426.
  • Theißen, J .: Tauler und die Liturgie. In: Deutsche Mystik im abendländischen Zusammenhang. Hg. v. W. Haug und W. Schneider-Lastin, Tübingen 2000, S. 409–423.
  • Weigand, Rudolf Kilian: Predigen und Sammeln. Die Predigtanordnung in frühen Tauler-Handschriften. In: Studien zur deutschen Sprache und Literatur. FS Konrad Kunze. Hg. von Werner Williams-Krapp. Hamburg 2004, S. 114–155.
  • Denifle, Dis Buck von geistlicher Armuth (Strassburg, 1877);
  • Carl Schmidt, Johann Tauler von Strassburg (Hamburg, 1841);
  • Vaughan, Robert Alfred, Hodiny s mystiky, 3. vyd., Sv. i. 214–307;
  • Wilhelm Preger je Gesch. der deutschen Mystik im Mittelalter, sv. iii;
  • W. R. Inge, Křesťanská mystika;
  • R. M. Jones, Studie mystického náboženství (1909).
  • Jole D'Anna, Johannes Tauler. Dottore illuminato e sublime, Simmetria, Roma 2006.

Poznámky

  1. ^ Julian, John. Slovník hynologie (1907)
  2. ^ Dříve se říkalo, že Eckhart byl profesorem teologie v klášterní škole ve Štrasburku, ale toto je zcela domněnka bez podpůrných důkazů.
  3. ^ Löffler, Klemens. „John Tauler.“ Katolická encyklopedie Sv. 14. New York: Robert Appleton Company, 1912. 7. prosince 2017
  4. ^ Bernard McGinn, Sklizeň mystiky, (2005), s. 241.
  5. ^ A b C McGinn, str. 242.
  6. ^ Cairns, Earle. Křesťanství v průběhu staletí. 3. vyd. Grand Rapids: Zondervan, 1996.
  7. ^ Chisholm 1911.
  8. ^ McGinn, str. 243.
  9. ^ Becker, Hansjakob (2001). Geistliches Wunderhorn: Große deutsche Kirchenlieder. C. H. Beck. str. 62. ISBN  978-3-406-48094-2. Citováno 14. září 2012.
  10. ^ Bernard McGinn, Sklizeň mystiky, (2005), s. 243.
  11. ^ Chiaholm 1911.
  12. ^ Bernard McGinn, Sklizeň mystiky, (2005).
  13. ^ Online im Digitalen Mittelhochdeutschen Textarchiv (mhgta)
  14. ^ "Apokatastáza ". Nová Schaff-Herzogova encyklopedie náboženských znalostí, sv. Já.
  15. ^ "Johann Tauler ". na Tentmaker.org. Zpřístupněno 5. prosince 2007.
  16. ^ O tom, co následuje, viz Bernard McGinn, Sklizeň mystiky, (2005), s. 586.

Reference

  • Tento článek včlení text z publikace nyní v veřejná doména: Chisholm, Hugh, ed. (1911). "Tauler, Johann ". Encyklopedie Britannica. 26 (11. vydání). Cambridge University Press.
  • Löffler, Klemens (1912). „John Tauler“. V Herbermann, Charles (ed.). Katolická encyklopedie. 14. New York: Robert Appleton Company.
  • Jole D'Anna, Johannes Tauler. Dottore illuminato e sublime, Simmetria, Roma 2006.
  • Jole D'Anna, Una introduzione alla mistica di Johannes Tauler, in "Rivista di Ascetica e Mistica", n. 1, 2009, s. 139–148.
  • Jole D'Anna, La teologia della perfezione v Johannes Tauler, v „Perennia Verba“, nn. 6–7, 2002–2003, s. 181–200.

externí odkazy