Časová osa potápěčské technologie - Timeline of diving technology

Viz také: Historie potápění pod vodou

The časová osa technologie podvodního potápění je chronologický seznam významných událostí v historii vývoje pod vodou potápěčské vybavení . S částečnou výjimkou potápění se zadrženým dechem byl rozvoj kapacity, rozsahu a popularity podvodního potápění úzce spojen s dostupnou technologií a fyziologickými omezeními podmořského prostředí.

Primárními omezeními je poskytnutí dýchacího plynu umožňujícího vytrvalost nad rámec jediného dechu, schopnost vidět dostatečně jasně na to, aby mohl efektivně plnit úkol, a dostatečná pohyblivost při vstupu na pracoviště a od něj.

Preindustriální

  • Starověký římský a řecký éra .: Bylo mnoho případů mužů, kteří plavali nebo se potápěli pro boj, ale vždy museli zadržet dech a neměli potápěčskou výbavu, až na to, že někdy byla použita dutá stonka šnorchl.[1]
  • Asi 500 před naším letopočtem: (Informace původně z Herodotus ): Během námořní kampaně Řek Scyllis byl perzským králem odvezen na palubu jako zajatec Xerxes I.. Když se Scyllis dozvěděl, že Xerxes měl zaútočit na řeckou flotilu, popadl nůž a skočil přes palubu. Peršané ho ve vodě nemohli najít a předpokládali, že se utopil. Scyllis se dostal mezi všechny lodě v Xerxesově flotile a každou loď odřízl od kotviště; jako šnorchl použil dutý rákos, aby zůstal nepozorován. Poté plaval 15 kilometrů, aby se znovu připojil k Řekům Cape Artemisium.[2][3][4][5][6][7]
  • Použití potápěčské zvony byl zaznamenán řeckým filozofem Aristoteles ve 4. století před naším letopočtem: „... umožňují potápěčům dýchat stejně dobře tím, že vypustí a kotel, protože se neplní vodou, ale zadržuje vzduch, protože je tlačen přímo dolů do vody. “[8]
  • 1300 nebo starší: Perskí potápěči používali potápění ochranné brýle s okny z leštěné vnější vrstvy želvovina.[6]
  • 15. století: Konrad Kyeser, ilustroval svůj manuál vojenské techniky Bellifortis s potápěčským oblekem vybaveným hadicí k povrchu. Kresba je také viditelná v Ms.Thott.290.2º[je zapotřebí objasnění ] přičítáno Hans Talhoffer, který reprodukuje oddíly Bellifortis.[9]
  • 15. století: Leonardo da Vinci učinil první známou zmínku o vzdušných tancích v Itálii: napsal ve svém Atlantickém kodexu (Biblioteca Ambrosiana, Milán ), že v té době byly systémy používány k umělému dýchání pod vodou, ale podrobně je nevysvětlil. Některé kresby však ukazovaly různé druhy šnorchlů a vzduchovou nádrž (která se má nosit na prsou), která by pravděpodobně neměla mít žádné vnější spojení. Další kresby ukazovaly kompletní ponornou soupravu s plunžrovým oblekem, který obsahoval jakousi masku s krabicí na vzduch. Projekt byl tak podrobný, že zahrnoval a moč kolektor.[10]
  • 1535: Guglielmo de Lorena a Francesco de Marchi se ponořil na římské lodi v jezeře Nemi pomocí jednoho muže potápěčský zvon vynalezl Guglielmo.[11]
  • 1616: Franz Kessler postavil vylepšený potápěčský zvon.[12]
  • Kolem 1620: Cornelius Drebbel možná udělal hrubu rebreather: viz Rebreather # Historie rebreatherů.[12]
  • 1650: Otto von Guericke postavil první vzduchové čerpadlo.[12]
  • 1715:

Průmyslová éra

Začátek moderního potápění

  • 1772: první potápěčské šaty využívající zásobník stlačeného vzduchu byly úspěšně navrženy a vyrobeny v roce 1772 Sieur (stará francouzština pro „pane“ nebo „pana“) Fréminet, Francouz z Paříž. Fréminet vytvořil autonomní dýchací přístroj vybavený helmou, dvěma hadicemi pro vdechování a výdech, soupravou a zásobníkem, taženým potápěčem a za ním,[15] ačkoli ho Fréminet později položil na záda.[16] Fréminet nazval svůj vynález stroj hydrostatergatique a úspěšně jej používal více než deset let v přístavech v Le Havre a Brest, jak je uvedeno ve vysvětlujícím textu k obrazu z roku 1784.[17][18]
  • 1774: John Day se stal prvním člověkem, o kterém je známo, že zahynul při podvodní nehodě při testování "potápěčské komory" v roce 2006 Plymouth Sound.[19][20]
  • 1776: David Bushnell vynalezl Želva, první ponorka k útoku na jinou loď. Byl použit v americká revoluce.[21]
  • 1797: Karl Heinrich Klingert navrhl kompletní potápěčské šaty v roce 1797. Tento design sestával z velké kovové přilby a podobně velkého kovového pásu spojeného koženou bundou a kalhotami.[22]
  • 1798: v červnu F. W. Joachim, zaměstnaný u Klingerta, úspěšně dokončil první praktické zkoušky Klingertova brnění.[Citace je zapotřebí ]
  • 1800: Kapitán Peter Kreeft Německa se několikrát potápěl s potápěčským vybavením helmy, aby to ukázal Kingovi Gustav IV Adolf Švédska.[23]
  • 1800: Robert Fulton postavil a ponorka „Nautilus ".[24]
  • 1825: Johan Patrik Ljungström předvedl svůj potápěčský zvon postavený z pocínovaný měď s prostorem pro posádku 2–3 osob, vybaveno kompas a způsoby komunikace s povrchem, úspěšně se potápějící až na 25 ell[když je definováno jako? ] s Ljungströmem a asistentem na palubě a napsal knihu o organizaci soukromého potápění pod vodou[25]
  • 1837: Kapitán William H. Taylor na výročním předvádění své „ponorkové šaty“ Veletrh amerického institutu v Niblo's Garden, New York City.[Citace je zapotřebí ]
  • 1839:
    • Kanadští vynálezci James Eliot a Alexander McAvity z Saint John, New Brunswick patentoval „kyslíkový rezervoár pro potápěče“, zařízení nesené na zádech potápěče obsahující „množství kondenzovaného plynného kyslíku nebo běžného atmosférického vzduchu úměrné hloubce vody a přiměřené době, po kterou má zůstat dole“.[26]
    • WH Thornthwaite z Hoxton v Londýně patentoval nafukovací zvedací bundu pro potápěče.[27]
  • Kolem 1842: Francouz Joseph-Martin Cabirol (1799–1874) usadil společnost v Paříži a začal vyrábět standardní potápěčské šaty.[28]
  • 1843: Na základě poznatků získaných při záchraně Royal George byla Royal Navy zřízena první škola potápění.[Citace je zapotřebí ]
  • 1845 James Buchanan Eads navrhl a postavil potápěčský zvon a začal zachraňovat náklad ze dna řeky Mississippi, nakonec pracoval na dně řeky od ústí řeky v Mexickém zálivu po Iowu.[29]
  • 1856: Wilhelm Bauer zahájil první ze 133 úspěšných ponorů svou druhou ponorkou Seeteufel. Posádka 12 lidí byla vycvičena k opuštění ponořené lodi potápěčskou komorou (přechodovou komorou).[30]
  • 1860: Giovanni Luppis, inženýr rakousko-uherského námořnictva ve výslužbě, předvedl konstrukci samohybného pohonu torpédo císaři Franz Joseph.[31]
  • 1864: HL Hunley se stala první ponorkou, která potopila loď, USS Housatonic, Během americká občanská válka.[32]
  • 1866: Minenschiff, první s vlastním pohonem (lokomotiva) torpédo, vyvinutý společností Robert Whitehead (podle návrhu kapitána Luppisa, rakouského námořnictva), byl předveden před císařskou námořní komisí 21. prosince.[33]
  • 1882: Bratři Alphonse a Théodore Carmagnolle z Marseille, Francie, patentoval první správně antropomorfní design ADS (atmosférický potápěčský oblek ). Díky 22 rolovacím spletitým kloubům, které nikdy nebyly zcela vodotěsné, a helmě s 25 skleněnými pozorovacími porty o průměru 2 palce (51 mm),[34] vážil 380 kilogramů a nikdy nebyl uveden do provozu.[35]

Rebreathers

Hlavní článek: Rebreather § Historie
  • 1808: 17. června Sieur Pierre-Marie Touboulic  [fr ] z Brest, mechanik v Napoleon Imperial Navy, patentováno nejstarší známé kyslíkový rebreather, ale neexistují žádné důkazy o tom, že by byl nějaký prototyp vyroben. Tato konstrukce časného rebreatheru pracovala s rezervoárem kyslíku, přičemž kyslík byl dodáván potápěčem sám a cirkuloval v uzavřeném okruhu přes mycí houba nasáklý dovnitř limetková voda.[36] Touboulic nazval svůj vynález Ichtioandre (Řek pro „rybího muže“).[37]
  • 1849: Pierre-Aimable de Saint Simon Sicard (nar chemik ) vytvořil první praktický kyslíkový rebreather. To bylo prokázáno v Londýně v roce 1854.[27]
  • 1853: Profesor T. Schwann navrhl rebreather v Belgie; vystavil jej v Paříži v roce 1878.[38] Měl velkou kyslíkovou nádrž na batoh při tlaku asi 13 bar a dvě pračky obsahující houby nasáklý dovnitř louh sodný.
  • 1876: Anglický obchodní námořník, Henry Fleuss vyvinula první funkční samostatnou potápěčskou soupravu, která používala stlačený kyslík. Tento prototyp potápění s uzavřeným okruhem používal nasáklé lano žíravý potaš absorbovat oxid uhličitý, aby se vydechovaný plyn mohl znovu nadechnout.[39]

Potápěčské přilby vylepšené a běžně používané

  • 1808: Brizé-Fradin navrhl malou zvonovou helmu spojenou s nízkotlakým vzduchovým kontejnerem batohu.[27]
  • 1820: Paul Lemaire d'Augerville (a pařížský zubař) vynalezl a vyrobil potápěčský přístroj s měděným válcem na batoh a s protipól šetřit vzduch as připojenou nafukovací záchrannou vestou. Při záchranných pracích byl používán až 15 nebo 20 metrů po dobu až jedné hodiny. Založil úspěšnou záchrannou společnost.[27]
  • 1825: William H. James navrhl samostatný potápěčský oblek, který měl stlačený vzduch v železné nádobě nošené kolem pasu.[Citace je zapotřebí ]
  • 1827: Beaudouin ve Francii vyvinul potápěčskou helmu napájenou ze vzduchového válce natlakovaného na 80 až 100 barů. The Francouzské námořnictvo měl zájem, ale z toho nic nebylo.[27]
  • 1829: (1828?)
    • Charles Anthony Deane a John Deane z Whitstable v Kent v Anglii navrhl první načerpaný vzduch potápěčská helma pro použití s ​​potápěčským oblekem. Říká se[kým? ]že myšlenka vycházela z hrubého nouzového vybavení a hasič Vodní pumpa (používaná jako vzduchová pumpa) a přilba rytíř v brnění sloužící k záchraně koní z hořící stáje. Jiní říkají, že to bylo založeno na dřívější práci z roku 1823 na vývoji „kouřové přilby“.[40] Oblek však nebyl připevněn k přilbě, takže se potápěč nemohl ohnout nebo převrátit bez rizika zaplavení přilby a utonutí. Potápěčský systém se nicméně používá při záchranných pracích, včetně úspěšného odebrání děla z britské válečné lodi HMS Royal George v letech 1834–35. Tato bojová loď se 108 děly se v kotvišti Spithead potopila ve výšce 65 stop v roce 1783.[40]
    • EK Gauzen, ruské námořnictvo technik z Kronshtadt námořní základna (A okres z Petrohrad ), nabídl „potápění stroj Jeho vynálezem byla vzduchem čerpaná metalíza helma připoután k kůže oblek (overal). Spodní část helmy byla otevřená. Přilba je ke koženému obleku připevněna kovovou páskou. Gauzenův potápěčský oblek a jeho další úpravy využil Rus Námořnictvo do roku 1880. Upravený potápěčský oblek ruského námořnictva, založené na Gauzenově vynález, byl známý jako „zařízení se třemi šrouby ".[Citace je zapotřebí ]
  • 1837: Sledování Leonardových studií a studií astronoma Halley, Augustus Siebe rozvinutý povrchové potápění aparát, který se stal známým jako standardní potápěčské šaty.[41] Připojením helmy bratrů Deane k obleku vyvinul Augustus Siebe kombinovanou potápěčskou helmu a oblek Siebe „Closed“ Dress, která je považována za základ moderních potápěčských šatů. Jednalo se o významný vývoj od předchozích modelů „otevřených“ šatů, které neumožňovaly potápěči obrátit se. (Siebe-Gorman pokračoval ve výrobě přileb nepřetržitě až do roku 1975).[40]
  • 1840: Královské námořnictvo používá uzavřené šaty Siebe pro záchranné a trhací práce na „Royal George“ a poté Royal Engineers standardizují toto zařízení.[40]
  • 1843: Královské námořnictvo zřizuje první potápěčskou školu.[40]
  • 1855: Joseph-Martin Cabirol patentoval nový model standardních potápěčských šatů, vycházející hlavně z návrhů Siebe. Oblek byl vyroben z pogumovaného plátna a helma poprvé obsahuje ručně ovládaný kohoutek, který potápěč použil k evakuaci vydechovaného vzduchu. Kohoutek obsahoval na své straně bezpečnostní ventil, který zabraňoval vstupu vody do přilby. Do roku 1855 byly potápěčské přilby vybaveny pouze třemi kruhovými okny (pro přední, levou a pravou stranu). Cabirolova helma představila později známé čtvrté okno, které se nacházelo v horní přední části helmy a umožňovalo potápěči sledovat nad ním. Poté, co byl předložen Expozice Universelle v Paříži Stříbrnou medaili získaly potápěčské šaty Cabirol. Tyto originální potápěčské šaty a helma jsou nyní zachovány Conservatoire National des Arts et Métiers v Paříži.[42]

První potápěčské regulátory

Potápěčská souprava Rouquayrol a Denayrouze se vzduchovou nádrží ve tvaru sudu na zádech potápěče, která je zde znázorněna v povrchově dodávané konfiguraci.
  • 1838: Dr. Manuel Théodore Guillaumet vynalezl dvojitou hadici regulátor poptávky. 19. června 1838 v Londýně v Anglii podal pan William Edward Newton patent (č. 7695: „Potápěčský přístroj“) na membránový ventil s dvojitou hadicí pro potápěče.[43] Předpokládá se však, že pan Newton pouze podal patent jménem Dr. Guillaumeta. Ilustrace zařízení v patentové přihlášce Newtona je totožná s ilustrací v patentové přihlášce Guillaumet; kromě toho byl pan Newton zjevně zaměstnancem Britského úřadu pro patenty, který žádal o patenty jménem zahraničních přihlašovatelů.[44] Je to předvedeno v povrchová poptávka použití. Během demonstrace byla doba používání omezena na 30 minut, protože ponor byl ve studené vodě bez potápěčského obleku.[45][46][47]
  • 1860: v Espalion (Francie), důlní inženýr Benoît Rouquayrol navrhl samostatnou dýchací soupravu s válcovou vzduchovou nádrží na batoh, která dodávala vzduch na první požadavek regulátor být komercializován (od roku 1865, viz níže). Rouquayrol volá svůj vynález regulér („regulátor“) poté, co jej vytvořil, aby pomohl horníkům vyhnout se topení v zaplavených dolech.[Citace je zapotřebí ]
  • 1864: Benoît Rouquayrol potkal důstojníka námořnictva Auguste Denayrouze poprvé v Espalionu a z iniciativy Denayrouze přizpůsobili Rouquayrolův vynález potápění. Poté, co jej přizpůsobili, zavolali své nedávno patentované zařízení appareil plongeur Rouquayrol-Denayrouze („Potápěčský přístroj Rouquayrol-Denayrouze“). Potápěč stále chodil po mořském dně a neplaval. Tlakové nádrže vzduchu vyrobené tehdejší technologií mohly pojmout pouze 30 atmosfér, což umožňovalo ponory pouze 30 minut v hloubce ne více než deset metrů;[48] během povrchově dodávané konfigurace byl tank také používán záchrana, výpomoc v případě poruchy hadice. Trvání 6 až 8 hodin na nádrži bez externího napájení zaznamenané pro sadu Rouquayrol v knize Dvacet tisíc mil pod mořem podle Jules Verne, jsou divoce přehnané beletrie.[Citace je zapotřebí ]
  • 1865: 28. srpna objednal francouzský ministr námořnictva první potápěčský přístroj Rouquayrol-Denayrouze a byla zahájena výroba ve velkém.[36]

Objeví se lahve na plyn a vzduch

  • Pozdní 19. století: Průmysl začal být schopen vyrábět vysokotlaký vzduch a plynové lahve. To vedlo několik vynálezců k tomu, aby v průběhu let navrhli dýchací soupravy stlačeného vzduchu s otevřeným okruhem, ale všichni měli konstantní průtok a poptávka regulátor se vrátil až v roce 1937.[Citace je zapotřebí ]

Podvodní fotografie

The oceánograf a biolog Emil Racoviță, zde vybaven a standardní potápěčské šaty. Fotografie pod vodou pořízená uživatelem Louis Boutan (Banyuls-sur-Mer, jih Francie, 1899).
  • 1893: Louis Boutan vynalezl první podvodní kameru a vytvořil první podvodní fotografie.[Citace je zapotřebí ]
  • 1900: Louis Boutan zveřejněn La Photographie sous-marine et les progrès de la photographie (Fotografie pod vodou a pokrok ve fotografii), první kniha o podvodní fotografii.[Citace je zapotřebí ]

Dekompresní nemoc považována za problém

  • 1841: První zdokumentovaný případ dekompresní nemoci, nahlášený těžebním inženýrem, který pozoroval bolest a svalové křeče mezi těžaři uhlí pracuji v důlní šachty pod tlakem vzduchu, aby se nedostala voda.[12]
  • 1870: Bauer[SZO? ] publikované výsledky 25 ochrnutých keson dělníci.[49]
  • V letech 1870 až 1910 byly stanoveny všechny významné příznaky / příčiny dekompresní nemoci: zahrnovalo vysvětlení v té době: nachlazení nebo vyčerpání způsobující poškození míchy; elektřina způsobená tření při kompresi; nebo varhany dopravní zácpy a vaskulární stagnaci způsobenou dekompresí.[12]
  • 1871: The St Louis Eadsův most zaměstnal 352 zaměstnanců na stlačený vzduch včetně Dr. Alphonse Jamineta jako odpovědného lékaře. Bylo tam 30 vážně zraněných a 12 smrtelných. Dr. Jaminet sám utrpěl případ dekompresní nemoci, když vystoupil na povrch za čtyři minuty poté, co strávil téměř tři hodiny v hloubce 95 stop v keson a jeho popis jeho vlastní zkušenosti byl prvním zaznamenaným.[50]
  • 1872: Podobnost mezi dekompresní nemocí a iatrogenní letecká embolie i vztah mezi nedostatečnou dekompresí a dekompresní nemocí byly zaznamenány Friedburgem.[je zapotřebí objasnění ] Navrhl, aby se intravaskulární plyn uvolňoval rychlou dekompresí, a doporučil: pomalou kompresi a dekompresi; čtyřhodinové pracovní směny; limit do maximální hloubky 44.1 psig (4 ATA ); využívat pouze zdravé pracovníky; a rekompresní léčba pro závažné případy.[12]
  • 1873: Dr. Andrew Smith poprvé použil termín „kesonová choroba“ k popisu 110 případů dekompresní nemoci jako lékař odpovědný za stavbu Brooklynský most.[50] V projektu bylo zaměstnáno 600 pracovníků stlačeného vzduchu. Rekompresní léčba nebyla použita. Hlavní inženýr projektu Washington Roebling trpěl kesonovou chorobou. (Ujal se vedení po svém otci John Augustus Roebling zemřel na tetanus.) Washingtonova manželka, Emily, pomohla zvládnout stavbu mostu poté, co ho jeho nemoc zavřela do jeho domova v Brooklyn. Po zbytek svého života bojoval s následky nemoci. Během tohoto projektu se dekompresní nemoc stala známou jako „[řecké] ohyby“, protože postižené osoby charakteristicky klenly záda: to možná připomíná tehdy módní ženský taneční manévr známý jako Řecký ohyb.[Citace je zapotřebí ]
  • 1878: Paul Bert zveřejněno La Pression barométrique, poskytující první systematické porozumění příčinám DCS.[51]

Dvacáté století

  • 1900: John P. Holland postavil první ponorka být formálně pověřen americkým námořnictvem, Holandsko (také zvaný A-1).[52]
    • Leonard Hill použil model žáby k prokázání, že dekomprese způsobuje bubliny a že je rekomprese řeší.[12]
  • 1903: Siebe Gorman začala vyrábět ponorku úniková sada v Anglii; v následujících letech byl vylepšen a později byl nazýván Davis Escape Set nebo Davis Ponořené únikové zařízení.[39]
  • od roku 1903 do roku 1907: profesor Georges Jaubert, vynalezl Oxylithe, směs peroxidy sodíku (Na2Ó2) a draslík s malým množstvím solí mědi nebo niklu, které v přítomnosti vody produkují kyslík.[53]
  • 1905:
    • Několik zdrojů, včetně 1991 Americké námořnictvo Příručka pro potápění (str. 1-8) uvádí, že potápěčské šaty MK V pro hlubinné potápění byly navrženy Úřadem pro stavbu a opravy v roce 1905, ale ve skutečnosti příručka námořnictva z roku 1905 ukazuje používané britské přilby Siebe-Gorman. Protože nejstarší známý MK V je datován rokem 1916, tyto zdroje pravděpodobně odkazují na dřívější MK I, MK II, MK III a MK IV Morse a Schrader přilby.[40]
    • Byl vyroben první rebreather s dávkovacími ventily pro řízení přívodu kyslíku.[Citace je zapotřebí ]
  • 1907: Draeger z Lübeck udělat rebreather volal U-Boot-Retter. (ponorkový záchranář).[Citace je zapotřebí ]
  • 1908:
  • 1910: Britové Robert Davis vynalezl svůj vlastní ponorkový záchranář rebreather, Davis Ponořené únikové zařízení, pro posádky ponorek Royal Navy.[Citace je zapotřebí ]
  • 1912:
  • 1913: Americké námořnictvo začalo vyvíjet budoucí MK V, ovlivněné Schraderovými a Morseovými designy.[55][40]
  • 1914: Francouz vynalezl moderní plavidla Louis de Corlieu, capitaine de corvette (Velitel poručíka ) v Francouzské námořnictvo. V roce 1914 předvedl De Corlieu praktickou ukázku svého prvního prototyp pro skupinu důstojníků námořnictva.[58]
  • 1915: Ponorka USSF-4 bylo zachráněno z 304 stop a stanovilo praktické limity pro potápění se vzduchem. Tři potápěči amerického námořnictva Frank W. Crilley, William F. Loughman a Nielson dosáhli 304 FSW pomocí šatů MK V.[40]
  • 1916:
  • 1917: Úřad pro stavbu a opravy přijal helmu a šaty MK V, které zůstaly standardem pro potápění amerického námořnictva až do zavedení MK 12 na konci sedmdesátých let.[40]
  • 1918: „Ohgushi's Peerless Respirator“ byl poprvé patentován. Vynalezl v roce 1916 Riichi Watanabi a kovář Kinzo Ohgushi a používal se buď s povrchově přiváděným vzduchem, nebo s ocelovým potápěčským válcem o tlaku 150 barů s objemem 1000 litrů volného vzduchu, ventil dodával vzduch do masky přes nos a oči potápěče a odběrový ventil byl ovládané zuby potápěče. Tok plynu byl úměrný síle a době trvání kousnutí. Dýchací přístroj byl úspěšně používán pro rybářské a záchranné práce a vojenskou japonskou podvodní jednotkou až do konce války v Pacifiku.[59][60]
  • Kolem roku 1920: Hanseatischen Apparatebau-Gesellschaft vyrobil dvouválcový dýchací přístroj s dvojpákovým jednostupňovým ventilem a jedním širokým vlnitým dýchací trubice s náustkem a výdechovým ventilem „kachního zobáku“ v regulátoru. To bylo popsáno v a důlní záchrana příručka v roce 1930. Byli nástupci Ludwiga von Bremen z Kiel, který měl licenci na výrobu přístroje Rouquayrol-Denayrouze v Německu.[61]
  • 1924:
    • De Corlieu opustil francouzské námořnictvo, aby se plně věnoval svému vynálezu.[62]
    • Experimentální ponory využívající směsi hélia a kyslíku sponzorované americkým námořnictvem a Bureau of Mines.[40]
  • 1925:
    • Maurice Fernez představil nový model svého podvodního povrchově napájeného přístroje na Grand Palais. Yves le Prieur, asistent na výstavě, se rozhodl osobně se setkat s Fernezem a požádal ho, aby zařízení přeměnil na ručně ovládaný konstantní tok samostatný podvodní dýchací přístroj.[63]
    • Kvůli omezením po první světové válce americké námořnictvo zjistilo, že má pouze 20 potápěčů kvalifikovaných k ponoru hlouběji než 90 stop při záchraně ponorky S-51.[40]
  • 1926:
    • Fernez-Le Prieur v Paříži byl veřejnosti představen samostatný podvodní dýchací přístroj,[64] a přijato francouzským námořnictvem.[Citace je zapotřebí ]
    • Draeger představil záchranný dýchací přístroj, se kterým nositel mohl plavat. Předchozí zařízení sloužila pouze k útěku ponorky a byla navržena tak, aby poskytovala vztlak, takže nositel byl bez námahy zvednut na hladinu, potápěčská souprava měla závaží, což umožňovalo po nehodě potápět pro pátrání a záchranu.[Citace je zapotřebí ]
  • 1927: US Navy School of Diving and Salvage byla obnovena na Washington Navy Yard a experimentální potápěčská jednotka přivezena z Pittsburghu do Washington Navy Yard.[40]
  • 1928: Davis vynalezl potápěčský zvon ponorné dekompresní komory (SDC).[40]
  • 1929: poručík C.B. "Švéd" Momsen, ponorka a potápěč, vyvinula a otestovala ponorkový únikový přístroj s názvem Momsen Lung.[40]
  • 30. léta 20. století:
  • 1933:
    • V dubnu Louis de Corlieu zaregistroval nový patent (číslo 767013, který kromě dvou ploutví pro nohy zahrnoval dvě lžíce ve tvaru ploutví pro ruce) a nazval toto zařízení propulseurs de natation et de sauvetage (což lze přeložit jako „plavecké a záchranné pohonné zařízení“).[58]
    • v San Diego, Kalifornie, první sportovní potápěčský klub založili Glenn Orr, Jack Prodanovich a Ben Stone, zvaní San Diego Bottom Scratchers.[65] Pokud je známo, nepoužívalo dýchací soupravy; jeho hlavním cílem bylo spearfishing.
    • Více se ví o Yves Le Prieur je dýchací souprava s otevřeným okruhem s konstantním průtokem. Říká se, že by to mohlo umožnit 20minutový pobyt v 7 metrech a 15 minut v 15 metrech. To má jeden válec krmení do kruhu celoobličejová maska. Jeho vzduchový válec se často nosil pod určitým úhlem, aby měl jeho zapínací / vypínací ventil v dosahu ruky potápěče.[Citace je zapotřebí ]
  • 1934:
    • Ve Francii, Beuchat založil a potápění a spearfishing společnost vyrábějící zařízení.[66]
    • Ve Francii byl založen sportovní potápěčský klub s názvem Club des Sous-l'Eau = „klub těch [kteří jsou] pod vodou“. Pokud je známo, nepoužívalo dýchací soupravy. Jeho hlavním cílem bylo spearfishing. („Club des Sous-l'Eau“ byl později realizován jako homofonní „club des soulôts“ = „klub opilců“ a byl změněn na „Club des Scaphandres et de la Vie Sous L’Eau“ = „Klub potápěčských přístrojů a podvodního života“.)[Citace je zapotřebí ]
    • Otis Barton a William Beebe ponořil do 3028 stop pomocí a bathysphere.[Citace je zapotřebí ]
  • 1935: The Francouzské námořnictvo přijal dýchací soupravu Le Prieur.[67]
    • Na francouzská riviéra, první známý sportovní potápěčský klub Club Des Scaphandres et de la Vie Sous L'eau (Klub potápěčů a života pod vodou) založili Le Prieur & Jean Painleve. Využívalo to dýchací soupravy Le Prieura.[Citace je zapotřebí ]
  • 1937: Americké námořnictvo vydalo revidované potápěčské tabulky založené na práci O.D. Yarbrough.[55]
  • 1937: Americká potápěčská výzbroj a záchranná společnost (nyní známá jako DESCO) vyvinula těžký potápěčský oblek se spodní chůzí se samostatným heliem a kyslíkovým rebreatherem.[Citace je zapotřebí ]
  • 1939: Po letech zmítání, dokonce si vyráběl své ploutve ve svých vlastních byt v Paříž, De Corlieu konečně začal masová produkce jeho vynálezu ve Francii. Ve stejném roce si pronajal licenci Owen P. Churchill pro hromadnou výrobu v Spojené státy. Chcete-li prodat své ploutve v USA, změnil Owen Churchill jméno francouzského De Corlieu (právníci) na „swimfins“, což je stále Angličtina název. Churchill představil své ploutve americkému námořnictvu, které se rozhodlo je získat Podvodní demoliční tým (UDT).[Citace je zapotřebí ]
    • Hans Hass a Hermann Stelzner z Drageru v Německu vyrobili rebreather M138. Byl vyvinut od roku 1912 úniková sada, typ rebreatheru používaného k opuštění potopených ponorek. Soupravy M138 byly kyslíkové rebreatery se 150 barem a 0,6 litrovou nádrží a objevily se v mnoha z nich filmy a knihy.[Citace je zapotřebí ]
  • 1941: Italské námořnictvo Decima Flottiglia MAS pomocí kyslíku rebreathers a torpéda s posádkou, zaútočil na britskou flotilu v přístavu Alexandria.[68]
  • 1944: americký UDT a britský COPP žabí muži (COPP: Pilotní strany kombinovaného provozu ) používal „Churchillovy ploutve“ během všech předchozích ponorů odminování, umožňující tímto způsobem v roce 1944 Normandské přistání. Během let po druhá světová válka když skončil, De Corlieu se snažil a usilovně usiloval občanskoprávní řízení, požadující ostatní porušení patentu.[69]

Regulátor poptávky se znovu objeví

druhá světová válka

  • 1939: Georges Commeinhes nabídl dechovou soupravu francouzskému námořnictvu, které kvůli tomu nemohlo pokračovat ve vývoji využití WWII.[Citace je zapotřebí ]
  • 1940-1944: Christian J. Lambertsen Spojených států navrhl a rebreather „Dýchací přístroj“ pro americkou armádu.[Citace je zapotřebí ]
  • 1942: Georges Commeinhes si nechal patentovat lepší verzi svého potápěčského setu, který se nyní nazývá GC42 („G“ pro Georgese, „C“ pro Commeinhes a „42“ pro 1942). Některé vyrábí společnost Commeinhes.[Citace je zapotřebí ]
  • 1942: bez vztahu s rodinou Commeinhes, Émile Gagnan, inženýr zaměstnaný u Air Liquide získala v Paříži přístroj Rouquayrol-Denayrouze (majetek společnosti Bernard Piel v roce 1942). Miniaturoval a přizpůsobil to plynové generátory, od té doby Němci okupují Francii a zabavil francouzské palivo pro válečné účely. Gagnanův šéf a majitel společnosti Air Liquide, Henri Melchior, se rozhodl představit Gagnana Jacques-Yves Cousteau, jeho zeť, protože ví, že Cousteau hledá efektivní a automatický regulátor poptávky. Setkali se v Paříži v prosinci 1942 a přizpůsobili Gagnanův regulátor potápěčskému válci.[70]
  • 1943: po vyřešení některých technických problémů si Cousteau a Gagnan nechali patentovat první moderní regulátor poptávky.[Citace je zapotřebí ]
    • Air Liquide postavil další dva aqualungy: tyto tři vlastní Cousteau, ale také k dispozici jeho prvním dvěma potápěčským společníkům Frédéric Dumas a Taillez. Používají je k natáčení filmu Épaves (Vraky), první podvodní film natočený pomocí potápěčských sad.[71]
    • V červenci dosáhl Commeinhes pomocí dýchání GC42 na pobřeží Marseille 53 metrů (asi 174 stop).[72]
    • V říjnu se Dumas, aniž by věděl o Commeinhesově vykořisťování, ponořil s prototypem Cousteau-Gagnan a dosáhl 62 metrů (200 stop) pryč Les Goudes, nedaleko Marseille. Zažil to, co se nyní nazývá dusíkatá narkóza.[73]
  • 1944: Commeinhes zemřel při osvobození Štrasburk v Alsasko.[74] Jeho vynález předběhl Cousteauův vynález.[75]
  • Různé národy používají žabí muži vybaven rebreathers válečné akce: viz Lidské torpédo.[Citace je zapotřebí ]
  • Hans Hass později řekl, že během WWII německá firma na potápění Dräger nabídl mu otevřený okruh potápěčská sada s regulátor poptávky. Mohl to být samostatný vynález nebo to mohlo být zkopírováno ze zachycené sady typu Commeinhes.[Citace je zapotřebí ]
  • Počátek roku 1944: vláda USA, aby se pokusila zastavit muže před utonutím v potopené armádě tanky, zeptala se společnost Důlní bezpečnostní zařízení (MSA) pro vhodnou malou únikovou dýchací soupravu. MSA poskytla malou otevřený obvod dýchací souprava s malým (5 až 7 litry) vzduchovým válcem, kruhovým regulátor poptávky se systémem se dvěma pákami podobným konstrukci Cousteaua (spojeného s válcem pomocí matice a kuželové vsuvky) a jedním vlnitým širokým dýchací trubice připojen k náustku. Bylo uvedeno, že tato sada je vyrobena z „běžných“ položek, což ukazuje, že společnost MSA již tento návrh regulátoru měla; tento regulátor také vypadá jako výsledek vývoje, a nikoli a prototyp; může vzniknout kolem roku 1943.[76] V příkladu obnoveném v roce 2003 z ponořené Shermanův tank v Neapolský záliv, válec byl svázán kolem pásky a připevněn k záchranná vesta. Tyto sady byly příliš pozdě na Den D. přistání v červnu 1944, ale byly použity při invazi na jih Francie a v Pacifická válka.[Citace je zapotřebí ]
  • 1944: Cousteauův první aqualung byl zničen toulavými lidmi dělostřelectvo skořápka v Spojenecké přistání na francouzská riviéra: zbývají dva.[Citace je zapotřebí ]

Poválečný

Public interest in scuba diving takes off

Norwegian diving pioneer Odd Henrik Johnsen with 1960's diving equipment.

Dvacáte první století

Viz také

Reference

  1. ^ "Mergulhadores de combate" (v portugalštině). Archivovány od originál on January 16, 2007. Citováno 14. února 2017.
  2. ^ Beloe, William, ed. (1791). Dějiny Herodota. 3. London, England: Leigh and Sotheby. p. 342.
  3. ^ Pausanius with W.H.S. Jones, trans. a vyd., Popis Řecka (Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press, 1929), volume 4, p. 471.
  4. ^ W. R. Paton, trans. Řecká antologie (London, England: William Heinemann, 1917), volume 3, pp. 158-159, Epigram 296 (by Apollonides).
  5. ^ Frost, Frank J. (October 1968) "Scyllias: Diving in Antiquity," Řecko a Řím, 2. série, 15 (2) : 180-185.
  6. ^ A b Marx, Robert F. (1990). The History of Underwater Exploration. Mineola, New York: Dover Publications, Inc. str.11. ISBN  9780486264875.
  7. ^ "Scyllis" has also been spelled Scillis, Scyllias, Scyllos, and Scyllus.
  8. ^ Bachrach, Arthur J. (Jaro 1998). "History of the Diving Bell". Historické časy potápění (21).
  9. ^ Marc van den Broek (2019), Leonardo da Vinci Spirits of Invention. A Search for Traces, Hamburg: A.TE.M., ISBN  978-3-00-063700-1
  10. ^ "Leonardo da Vinci -- Diving Apparatus". Britská knihovna. Citováno 23. ledna 2018.
  11. ^ Eliav, Joseph (19 January 2015). "Guglielmo's Secret: The Enigma of the First Diving Bell Used in Underwater Arcaheology". The International Journal for the History of Engineering & Technology. 85: 60–69. doi:10.1179/1758120614Z.00000000060. S2CID  111073448.
  12. ^ A b C d E F G h i j Acott, C. (1999). „Stručná historie potápění a dekompresní nemoci“. South Pacific Underwater Medicine Society Journal. 29 (2). ISSN  0813-1988. OCLC  16986801. Citováno 2009-03-17.
  13. ^ De Beauve's diving dress mentioned (in English) in the Musée du Scaphandre website (a diving museum in Espalion, south of France)[mrtvý odkaz ]
  14. ^ de Beauve's diving dress dedicated page (in French) in the Musée du Scaphandre website (a diving museum in Espalion, south of France)[mrtvý odkaz ]
  15. ^ Fréminet's invention mentioned in the Musée du Scaphandre website (a diving museum in Espalion, south of France)[mrtvý odkaz ]
  16. ^ Alain Perrier, 250 réponses aux questions du plongeur curieux, Éditions du Gerfaut, Paris, 2008, ISBN  978-2-35191-033-7 (p.46, in French)
  17. ^ French explorer and inventor Jacques-Yves Cousteau mentions Fréminet's invention and shows this 1784 painting in his 1955 documentary Le Monde du ticho.
  18. ^ In 1784 Fréminet sent six copies of a treatise about his machine hydrostatergatique to the chamber of Guienne (nowadays called Guyenne ). On April 5, 1784, the archives of the Chamber of Guienne (Chambre de Commerce de Guienne) officially recorded: Au sr Freminet, qui a adressé à la Chambre six exemplaires d'un précis sur une « machine hydrostatergatique » de son invention, destinée à servir en cas de naufrage ou de voie d'eau déclarée.
  19. ^ Tall, Jeffrey (2002). Submarines & Deep-Sea Vehicles. Thunder Bay Press. ISBN  978-1-57145-778-3.
  20. ^ A b C Ecott, Tim (2001). Neutral Buoyancy: Adventures in a Liquid World. New York: Atlantický měsíční tisk. ISBN  978-0-87113-794-4. LCCN  2001018840.
  21. ^ Charles Griswold to Professor Silliman, Lyme CT, 21 Feb 1820; z „Začátek moderní podmořské války pod velením kapitána-poručíka Davida Bushnella, ženistů a horníků, Armády revoluce;“ Henry L. Abbot (brožura, 1881); reprodukoval Frank Anderson (Archon Books and Shoe String Press, Hamden CT, 1966); pp 26-28
  22. ^ Raanan, Gidi (March 2010). "Karl Heinrich Klingert's diving suit, 1797". Submarines on Stamps. Citováno 2018-01-24.
  23. ^ Historical Diver. Historical Diving Society U.S.A. 2002.
  24. ^ Dickinson, Henry Winram (1913). Robert Fulton, engineer and artist; jeho život a dílo. London, John Lane; New York.
  25. ^ Protocol, Åmåls Rådhus, 10 February 1827, J. Jacobson
  26. ^ Mario Theriault, Velké námořní vynálezy 1833-1950, Goose Lane, 2001, p. 46
  27. ^ A b C d E Historická potápěčská společnost magazine issue 45, page 37
  28. ^ Historical Diving Times: The Newsletter of the Historical Diving Society. Historical Diving Society. 2004.
  29. ^ Christensen, Lawrence O .; Foley, William E .; Kremer, Gary (říjen 1999). Slovník Missouri biografie. University of Missouri Press. ISBN  978-0-8262-6016-1.
  30. ^ Elliott, David. "A short history of submarine escape: The development of an extreme air dive". South Pacific Underwater Medicine Society Journal. 29 (2). Citováno 2009-09-21.
  31. ^ Miskovic, Nikola (2010). USE OF SELF OSCILLATIONS IN GUIDANCE AND CONTROL OF MARINE VESSELS. p. 3.
  32. ^ Neyland, Robert S (2005). "Underwater Archaeology and the Confederate Submarine H.L. Hunley". In: Godfrey, JM; Shumway, SE. Diving for Science 2005. Proceedings of the American Academy of Underwater Sciences Symposium on March 10–12, 2005 at the University of Connecticut at Avery Point, Groton, Connecticut. Citováno 2011-08-15.
  33. ^ "Robert Whitehead". Průvodce Grace. Citováno 27. května 2020.
  34. ^ "The Carmagnolle Brothers Armoured Dress". Historické časy potápění (37). Podzim 2005.
  35. ^ Roc Roussey, Vincent. "Mannequins équipés en matériel français" [Suits of French manufacture] (in French). Association Les Pieds Lourds. Citováno 2011-11-16.
  36. ^ A b "plongee souterraine - avec ou sans bulles".
  37. ^ Ichtioandre's technical drawing.
  38. ^ Bech, Janwillem. "Theodor Schwann". Citováno 2008-02-23.
  39. ^ A b Quick, D. (1970). „Historie dýchacích přístrojů s kyslíkem v uzavřeném okruhu“. Královské australské námořnictvo, škola podvodní medicíny. RANSUM -1-70. Citováno 2009-03-16.
  40. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó str q r s t u proti Lonsdale, Mark V. (2012). "Evolution of us navy diving". History of Navy Diving. Northwest Diving History Association. Citováno 1. března 2017.
  41. ^ Edmonds, Carl; Lowry, C; Pennefather, Johne. "Historie potápění". South Pacific Underwater Medicine Society Journal. 5 (2). Citováno 2009-03-17.
  42. ^ "» Le scaphandre à casque de Joseph Martin Cabirol".
  43. ^ Bevan, John (1990). "The First Demand Valve?" (PDF). Deník SPUMS. 20 (4): 239–240.Přetištěno z Potápěč (U.K. magazine) of February 1989
  44. ^ Personál. "Le scaphandre autonome" (francouzsky). Archivovány od originál dne 30. října 2012. Citováno 12. února 2017. Un brevet semblable est déposé en 1838 par William Newton en Angleterre. Il y a tout lieu de penser que Guillaumet, devant les longs délais de dépôt des brevets en France, a demandé à Newton de faire enregistrer son brevet en Angleterre où la procédure est plus rapide, tout en s'assurant les droits exclusifs d'exploitation sur le brevet déposé par Newton. (A similar patent was filed in 1838 by William Newton in England. There is every reason to think that owing to the long delays in filing patents in France, Guillaumet asked Newton to register his patent in England where the procedure was faster, while ensuring the exclusive rights to exploit the patent filed by Newton.)
  45. ^ On November 14, 1838, Dr. Manuel Théodore Guillaumet of Argentan, Normandy, France, filed a patent for a twinhose demand regulator; the diver was provided air through pipes from the surface. The apparatus was demonstrated to, and investigated by, a committee of the French Academy of Sciences: "Mèchanique appliquée – Rapport sur une cloche à plongeur inventée par M. Guillaumet" (Applied mechanics – Report on a diving bell invented by Mr. Guillaumet), Comptes rendus, sv. 9, pages 363-366 (September 16, 1839).
  46. ^ Also from "le scaphandre autonome" Web site: "Reconstruit au XXe siècle par les Américains, ce détendeur fonctionne parfaitement, mais, si sa réalisation fut sans doute effective au XIXe, les essais programmés par la Marine Nationale ne furent jamais réalisés et l'appareil jamais commercialisé." (Reconstructed in twentieth century by the Americans, this regulator worked perfectly; however, although it was undoubtedly effective in the nineteenth century, the test programs by the French Navy were never conducted and the apparatus was never sold.)
  47. ^ Illustration of diving apparatus invented by Dr. Manuel Théodore Guillaumet from: Alain Perrier, 250 Réponses aux questions du plongeur curieux [250 Answers to the questions of the curious diver] (Aix-en-Provence, France: Éditions du Gerfaut, 2008), page 45.
  48. ^ Description of the Rouquayrol-Denayrouze apparatus in the Musée du Scaphandre website (a diving museum in Espalion, south of France) Archivováno 2011-06-30 na Wayback Machine
  49. ^ Acott, Chris (June 1999). "A BRIEF HISTORY OF DIVING AND DECOMPRESSION ILLNESS" (PDF). Deník SPUMS. 29: 5. S2CID  56703033. Citováno 2. prosince 2019.
  50. ^ A b Butler WP (2004). „Caissonova choroba při stavbě mostů Eads a Brooklyn Bridges: recenze“. Podmořský Hyperb Med. 31 (4): 445–59. PMID  15686275. Citováno 2008-06-19.
  51. ^ Bert, P. (1943) [1878]. "Barometric Pressure: researches in experimental physiology". Translated by: Hitchcock MA and Hitchcock FA. College Book Company.
  52. ^ Paine, Lincoln P. (2000-01-01). Válečné lodě světa do roku 1900. Houghton Mifflin Harcourt. ISBN  978-0395984147.
  53. ^ Personál. "oxylithe". Dictionaires de francaise Larousse (francouzsky). Editions Larousse. Citováno 10. února 2017. Mélange de peroxydes de sodium et de potassium, avec un peu de sels de cuivre ou de nickel, qui, en présence d'eau, dégage de l'oxygène
  54. ^ Boycott, A. E.; G. C. C. Damant; J. S. Haldane (1908). „Prevence onemocnění stlačeným vzduchem“. J. Hygiene. 8 (3): 342–443. doi:10.1017 / S0022172400003399. PMC  2167126. PMID  20474365. Citováno 2008-08-06.
  55. ^ A b C d Carter Jr, R. C. (1977). „Průkopnický vnitřní prostor: Námořní experimentální potápěčská jednotka prvních 50 let“. Technická zpráva experimentální potápěčské jednotky amerického námořnictva. NEDU-1-77. Citováno 2008-04-21.
  56. ^ FR patent F443802, Maurice Fernez, "Appareil respiratoire pour séjourner sous l'eau ou dans des milieux irrespirables", published 1912-09-03., issued 1912-07-22 
  57. ^ Drägerwerk dedicated page in Divingheritage.com.
  58. ^ A b Alain Perrier, 250 réponses aux questions du plongeur curieux, Éditions du Gerfaut, Paris, 2008, ISBN  978-2-35191-033-7 (str. 65, francouzsky)
  59. ^ Personál. Key to the treasury of the deep: Ohgushi's Peerless Respirators - Unrivalled in the world (PDF). Tokyo: Tokyo submarine industrial company. Archivovány od originál (PDF) dne 21. listopadu 2016. Citováno 21. listopadu 2016. Copy of an original users'manual by the manufacturers.
  60. ^ Monday, Nyle C (2004). "Behind the Japanese Mask: The Strange Journey of Ohgushi's Peerless Respirator" (PDF). Historical Diver. 12 (2 Number 39): 25. ISSN  1094-4516. Citováno 21. listopadu 2016.
  61. ^ Historická potápěčská společnost magazine issue 45, page 43
  62. ^ V padesátých letech capitaine de frégate (Velitel ) Philippe Tailliez still was thinking that De Corlieu conceived his fins for the first time in 1924 (in fact he's started ten years earlier). Viz strana 14 v Capitaine de frégate PHILIPPE TAILLIEZ, Plongées sans câble, Arthaud, Paříž, leden 1954, Dépôt légal 1er trimestre 1954 - Édition N ° 605 - Impression N ° 243 (ve francouzštině)
  63. ^ A study research about Maurice Fernez's apparatuses (free translated to Italian from original French and English texts). Archivováno 2012-03-24 na Wayback Machine
  64. ^ Gallant, Jeffrey. "Le Prieur, Yves Paul Gaston". Potápěčský kalendář. Citováno 20. června 2020.
  65. ^ Zaměstnanci (2007). "History of the San Diego Bottom Scratchers". Spearfishing history. Underwater Hunters. Citováno 9. února 2017.
  66. ^ "Dějiny". Beuchat. Citováno 2018-11-22.
  67. ^ Marx, Robert F (1990). The History of Underwater Exploration. Dover books on earth sciences. Courier Corporation. ISBN  9780486264875. Citováno 7. července 2017.
  68. ^ O'Hara, Cernuschi, Vincent, Enrico (2015). "FROGMEN AGAINST A FLEET: The Italian Attack on Alexandria 18/19 December 1941". Recenze Naval War College. vol 68(3): 125–126 – via ProQuest Central.
  69. ^ Alain Perrier, 250 réponses aux questions du plongeur curieux, Éditions du Gerfaut, Paris, 2008, ISBN  978-2-35191-033-7 (str. 66, francouzsky)
  70. ^ The Musée du Scaphandre website (a diving museum in Espalion, south of France) mentions how Gagnan and Cousteau adapted a Rouquayrol-Denayrouze apparatus by means of the Air Liquide company (in French). Archivováno 2012-10-30 na Wayback Machine
  71. ^ The 1943 documentary film Épaves, v Google vidéos (francouzsky). Two early Aqua-Lung prototypes can be appreciated in the film.
  72. ^ Capitaine de frégate PHILIPPE TAILLIEZ, Plongées sans câble, Arthaud, Paris, January 1954, Dépôt légal 1er trimestre 1954 - Édition N° 605 - Impression N° 243 (page 52, in French)
  73. ^ Cousteau, Jacques-Yves; Dumas, Frédéric (1953). Le Monde du ticho (in French) (Édition N° 228 - Impression N° 741 ed.). Paris: Éditions de Paris. str. 35–37.
  74. ^ "Double Hose Regulators - Commeinhes". www.cg-45.com. Citováno 2019-09-19.
  75. ^ Rousseau, Philippe (2004). Historical Diver Volume 13 Issue 3. USA: Historical Diving Society.
  76. ^ A b "5-12". Historické časy potápění (44). Léto 2008.
  77. ^ Capitaine de frégate PHILIPPE TAILLIEZ, Plongées sans câble, Arthaud, Paris, January 1954, Dépôt légal 1er trimestre 1954 - Édition N° 605 - Impression N° 243 (page 59, in French)
  78. ^ Cousteau, Jacques-Yves; Dumas, Frédéric (1953). Le Monde du ticho (in French) (Édition N° 228 - Impression N° 741 ed.). Paris: Éditions de Paris. p. 72.
  79. ^ "Articles - Collectionneur de vieux détendeurs/ Vintage double hose regs collector".
  80. ^ The Siebe Gorman tadpole set is here described by a French collector.
  81. ^ "404 Stránka nenalezena". Archivovány od originál dne 17.01.2006. Citovat používá obecný název (Pomoc)
  82. ^ Fulton, H. T.; Welham, W.; Dwyer, J. V.; Dobbins, R. F. (1952). "Preliminary Report on Protection Against Cold Water". Technická zpráva experimentální potápěčské jednotky amerického námořnictva. NEDU-5-52. Citováno 2008-04-21.
  83. ^ "Obituary Notice Renowned Physicist and Inventor of Wetsuit: Hugh Bradner". Scripps Institution of Oceanography, UC San Diego. 9. listopadu 2012. Citováno 5. října 2017.
  84. ^ Divernet. British pioneer diver - Trevor Hampton. Zpřístupněno 24. 4. 2020. Archivováno
  85. ^ False Bay Underwater Club. Domov. Zpřístupněno 24. 4. 2020. Archivováno.
  86. ^ Gallant, J. BUSSOZ, René. Potápěčský kalendář. Last Updated: 2017-03-15. Zpřístupněno 24. 4. 2020. Archivováno
  87. ^ Valentine, R. BSAC: The Club 1953-2003. BSAC. ISBN  978-0-9538919-5-5.
  88. ^ A b C BSAC. "Section 1.1 A Brief History of the British Sub-Aqua Club". BSAC. Archivovány od originál dne 06.09.2007. Citováno 2008-09-05.
  89. ^ Národní muzeum americké historie. USS Nautilus (SSN-571). Zpřístupněno 24. 4. 2020. Archivováno
  90. ^ Frank Busby, Roswell (1976). Manned Submersibles. Manned Submersibles. p. 38.
  91. ^ "LA County Scuba". LACountyScuba.com. Citováno 2009-07-16.
  92. ^ The Edmonton Underwater Hockey Association. Dějiny. Zpřístupněno 24. 4. 2020. Archivováno
  93. ^ „Archivovaná kopie“ (PDF). Archivovány od originál (PDF) dne 28. září 2007. Citováno 29. září 2007.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  94. ^ "Chapter 4-2: Introduction to Dive Tables" (PDF). University of Michigan Diving Manual. Michiganská univerzita. pp. 4–19. Citováno 10. února 2017.
  95. ^ "IN COMPETITION – FEATURE FILMS". Festival de Cannes. Citováno 30. dubna 2020.
  96. ^ Personál. "Sea Hunt: Episode guide". IMDb.com. Citováno 14. února 2017. Release Date: 4 January 1958 (USA)
  97. ^ "Nautilus (SSN-571)". Notable Ships, Submarines. Námořní historie a velení dědictví. Citováno 30. dubna 2020.
  98. ^ Brylske, A. "A Brief History of Diving, part 2: Evolution of the Self-Contained Diver". Diver Training Magazine. Archivovány od originál dne 8. 8. 2014. Citováno 2013-01-06.
  99. ^ "First Trip to the Deepest Part of the Ocean The Bathyscaphe Trieste carried two hydronauts to the Challenger Deep in 1960". Geology.com. 2005-2015 Geology.com. Citováno 27. dubna 2015.
  100. ^ Lord Kilbracken (1963). „The Long, Deep Dive“. národní geografie. 123 (5): 718–731.
  101. ^ Sténuit, Robert (1966). Nejhlubší dny. Trans. Morris Kemp. New York: Coward-McCann.
  102. ^ Workman, R. D. (1965). "Calculation of Decompression Schedules for Nitrogen-Oxygen and Helium-Oxygen Dives". Technická zpráva experimentální potápěčské jednotky amerického námořnictva. NEDU-6-65. Citováno 2008-04-21.
  103. ^ DAN News (17 July 2003). "PADI CEO & Co-Founder John Cronin Dies at Age 74". Divers Alert Network. Citováno 12. února 2017.
  104. ^ Menduno, Michael (7. května 2012). "Rebreather History: From Conception to the Modern Era (1680-2012)". Časopis Diver. Citováno 12. února 2017.
  105. ^ Böni M.; Schibli R.; Nussberger P.; Bühlmann Albert A. (1976). "Diving at diminished atmospheric pressure: air decompression tables for different altitudes". Podmořský biomedicínský výzkum. 3 (3): 189–204. ISSN  0093-5387. OCLC  2068005. PMID  969023. Citováno 2009-03-16.
  106. ^ Personál. "Orca Edge diving computer Catalog Number 102716293". Artifact Details. Muzeum počítačové historie. Citováno 12. února 2017.
  107. ^ Kutter, Marion. "The history of the dive computer: From analogue to digital - the rise of the dive computer". divemagazine.co.uk. Nakladatelství Syon. Citováno 12. února 2017.
  108. ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 2010-09-25. Citováno 2012-05-05.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  109. ^ "The origins of deep sea diving in Brazil" (v portugalštině). Scuba Rec - Recife Scuba Diver's Center - Brazil. Archivovány od originál 3. března 2016. Citováno 6. března 2016.[není dostatečně konkrétní k ověření ]
  110. ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 2012-03-20. Citováno 2012-05-05.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  111. ^ "Our Story: What is Technical Diving". Technické potápění mezinárodní. Citováno 18. července 2019.
  112. ^ Allen, C (1996). "BSAC gives the OK to nitrox. reprinted from Diver 1995; 40(5) May: 35-36". South Pacific Underwater Medicine Society Journal. 26 (4). ISSN  0813-1988. OCLC  16986801. Citováno 2008-09-05.
  113. ^ Richardson, D & Shreeves, K (1996). "The PADI Enriched Air Diver course and DSAT oxygen exposure limits". South Pacific Underwater Medicine Society Journal. 26 (3). ISSN  0813-1988. OCLC  16986801. Citováno 2008-09-05.
  114. ^ Gallant, Jeffrey. "Diving Timeline". Potápěčský almanach a kniha rekordů. Citováno 2020-06-20.
  115. ^ "Navy Diver Sets Record with 2,000-foot Dive". Archivovány od originál on August 21, 2011.
  116. ^ „Vědecké výsledky z Challenger Deep“. DEEPSEA CHALLENGE. 4. prosince 2012. Citováno 23. srpna 2017.
  117. ^ „oceánský příkop“. National Geographic Society. 13. července 2015. Citováno 23. srpna 2017.

externí odkazy

Existují další chronologie historie potápění na adrese: