Potápěčské postupy - Diving procedures - Wikipedia

Viz také: Potápěčské dovednosti a Potápěčské dovednosti dodávané z povrchu

Potápěčské postupy jsou standardizované metody, jak dělat věci, které jsou běžně užitečné při potápění, o nichž je známo, že fungují efektivně a přijatelně bezpečně.

Kvůli inherentním rizikům pro životní prostředí a nutnosti správného provozu zařízení, a to jak za normálních podmínek, tak i při mimořádných událostech, kdy může mít nesprávná a rychlá reakce fatální následky, může standardní postupy se používají při přípravě vybavení, přípravě k ponoru, během ponoru, pokud vše půjde podle plánu, po ponoru a v případě rozumně předvídatelné události. Standardní postupy nemusí být nutně jedinými postupy, které vedou k uspokojivému výsledku, ale obecně se jedná o postupy, u nichž experimenty a zkušenosti ukazují, že fungují dobře a spolehlivě v reakci na dané okolnosti.[1] Všechny formální výcvik potápěčů je založen na osvojení standardních dovedností a postupů a v mnoha případech nadměrné učení dovedností, dokud postupy nelze provést bez váhání, i když existují rušivé okolnosti. Je-li to rozumně proveditelné, kontrolní seznamy lze použít k zajištění toho, aby přípravné postupy byly prováděny ve správném pořadí a aby nebyly neúmyslně vynechány žádné kroky.[2][3][4]

Některé postupy jsou společné pro všechny režimy potápění s posádkou, ale většina je specifická pro způsob potápění a mnohé jsou specifické pro používané vybavení.[5][6][4] Potápěčské postupy jsou ty, které přímo souvisejí s bezpečností a účinností potápění, ale nezahrnují dovednosti specifické pro daný úkol. Standardní postupy jsou obzvláště užitečné, pokud je komunikace prováděna ručně nebo pomocí lanového signálu - ruka a linkové signály jsou příklady samotných standardních postupů - protože komunikující strany mají lepší představu o tom, co ten druhý pravděpodobně udělá v reakci. Kde hlasová komunikace je k dispozici, standardizovaný komunikační protokol snižuje čas potřebný k přenosu nezbytných informací a chybovost při přenosu.[7]

Potápěčské postupy obvykle zahrnují správné uplatnění příslušných potápěčských dovedností v reakci na aktuální situaci a sahají od výběru a testování vybavení, které vyhovuje potápěči a plánu ponoru, až po záchranu sebe nebo jiného potápěče v případě ohrožení života. V mnoha případech to, co může být pro neškoleného nebo nedostatečně kvalifikovaného potápěče život ohrožující situace, je pouhá mrzutost a malé rozptýlení pro zkušeného potápěče, který bez váhání použije správný postup. Profesionální potápěčské operace mají tendenci přísněji dodržovat standardní operační postupy než rekreační potápěči, kteří nejsou podle zákona nebo smluvně povinni je dodržovat, ale je známo, že prevalence nehod při potápění silně souvisí s lidskou chybou, která je častější u potápěčů s méně školení a zkušeností.[2] The Dělat to správně filozofie technické potápění důrazně podporuje společné standardní postupy pro všechny členy a potápěčský tým a předepsat členům jejich organizací postupy a konfiguraci zařízení, které mohou ovlivnit postupy.[8]

Podmínky potápěčské dovednosti a potápěčské postupy jsou do značné míry zaměnitelné, ale postup může vyžadovat objednané uplatnění několika dovedností a jedná se o širší pojem. Postup může také podmíněně odbočit nebo vyžadovat opakované aplikace dovednosti, v závislosti na okolnostech. Výcvik potápěčů je strukturován podle osvojování a procvičování standardních postupů, dokud není potápěč posouzen jako způsobilý spolehlivě je aplikovat za rozumně předvídatelných okolností, a vydaná certifikace omezuje potápěče na prostředí a vybavení, které jsou kompatibilní s jejich výcvikem a hodnocenými úrovněmi dovedností. Výuka a hodnocení potápěčských dovedností a postupů se často omezuje na registrované instruktoři, kteří byli posouzeni jako způsobilí k výuce a hodnocení těchto dovedností certifikační nebo registrační agentura, kteří přebírají odpovědnost za prohlášení potápěče za kompetentní vůči jejich Posouzení kritéria. Výuka a hodnocení dalších dovedností zaměřených na úkoly obvykle nevyžaduje instruktora potápění.[4]

Existuje značný rozdíl v potápěčských postupech profesionálních potápěčů, kde je ze zákona vyžadován potápěčský tým s formálně jmenovanými členy ve specifických rolích a s uznávanou kompetencí, a v rekreačním potápění, kde ve většině jurisdikcí není potápěč omezen zvláštními zákony, a v mnoha případech zákon nevyžaduje předložení jakéhokoli dokladu o způsobilosti.

Rutinní potápěčské postupy

Před použitím zkontrolujte funkci zařízení
Montáž přilby s nízkou hmotností
Kontroly před ponorem
Zpětný posun
krokový vstup z nízké platformy
Vstup na žebřík
Sestup na potápěčskou scénu
Komunikace signálem ruky během cvičení
Navigace kompasu
Výstup z žebříku
Kontrola BIBS komory
Monitorování dekompresní komory

Jedná se o postupy, které potápěč používá během plánovaného ponoru, kdy jde vše podle plánu a nejsou žádné nepředvídané události. V důsledku toho mají zkušení potápěči tendenci stát se odborníky v těchto postupech kvůli odpovídající praxi. Některé postupy mohou být zřídkakdy nutné, nebo mohou být relevantní pouze pro konkrétní vybavení, které se často nepoužívá, proto jsou často vyžadována opakovací cvičení, než se očekávají ponory používající neznámé vybavení, neobvyklé úkoly nebo neznámé podmínky.

Plánování ponoru, briefing před ponorem. a výběr, inspekce, příprava a kontrola potápěčského vybavení před ponorem lze považovat za potápěčské postupy, protože jsou podstatnou součástí normálního vybavení potápěčská operace, i když jsou hotové před vstupem do vody.[5][6]

Procedury ve vodě v této skupině zahrnují vstup do vody, povrchové plavání, klesání, vztlak a čalounění ovládání, vyrovnávání tlaku ve vzdušných prostorech, manévrování ve střední vodě a na dně, sledování profilu ponoru, povinnosti dodávek a dekomprese plynu, normální výstup a výstup z vody. U některých potápěčů může být přidáno přepínání plynu, nasazení dekompresní bóje a postupná dekomprese nebo navigace pod režií. Komunikační postupy závisí na vybavení a způsobu potápění, ale jsou také v této skupině.[5][6]

Údržba a skladování vybavení po ponoru, vysvětlení a přihlášení ponoru jsou také procedurální součástí běžného potápěčského provozu.[5][6]

Vymazání zaplaveného odběrového ventilu je jak rutinní postup, tak nouzový postup. Jedná se o nouzový postup, protože pokud není DV uvolněno, může potápěč nasávat vodu a sytič, ale může k tomu snadno dojít a stane se, když potápěč přepne na jiný zdroj plynu dodávaný prostřednictvím jiného DV a existují dva snadné způsoby, jak se s tím vypořádat, takže by to neměl být problém při ponoru, který běží podle plánu.

Rutinní potápěčské postupy (pořadí se může mírně lišit a některé se také týkají povrchového potápění, podrobnosti se však mohou lišit):

  • Plánování ponoru - Proces plánování operace podvodního potápění
  • Výběr vybavení - Očekává se, že potápěč bude schopen vybrat vhodné vybavení a zkontrolovat jeho funkčnost a funkčnost.
  • Příprava zařízení - Montážní a funkční kontroly osobního potápěčského vybavení
  • Kontrola a nastavení webu
  • Před ponorem instruktáž - Setkání potápěčského týmu s cílem prodiskutovat podrobnosti před potápěčskou operací
  • Sestava / oblékání v potápěči - Oblečení do potápěčského obleku, dýchacího přístroje, postroje a příslušenství
    • Kontroly před ponorem - Zkontrolujte, zda je veškeré potřebné vybavení správně namontováno a funkční
  • Vstup do vody - Použití vhodné techniky vstupu vody
  • Kontroly povrchu - závěrečné kontroly funkcí a zprávy před sestupem.
  • Dýchání z odběrového ventilu - Dýchací schéma může ovlivnit dechovou práci a efektivní mrtvý prostor, přičemž obojí musí být omezeno a nejlépe minimalizováno. Nátrubky musí při použití těsně přiléhat k rtům, aby se zabránilo nasávání vody.
  • Vyčištění ventilu poptávky - Vytlačování vody z vnitřního prostoru odběrového ventilu.
  • Klesání - Obecně konzistentní zvětšování hloubky až do dosažení provozní hloubky.
  • Standardní potápěčské aktivity
  • Potápění s rebreatherem - Potápění pod vodou pomocí samostatného dýchacího přístroje na dýchání plynů
  • Použití pomocného zařízení - Užitečné vybavení, není nutné na všech ponorech.
  • Plánované potápěčské aktivity - Jedná se většinou o práce pod vodou, až na několik výjimek a hraničních případů.
  • Výstup - Obecně konzistentní snižování hloubky, dokud není dosaženo povrchu.
    • Dekomprese - Snížení okolního tlaku při výstupu z hloubky a proces eliminace rozpuštěných inertních plynů z tělních tkání potápěče.
    • No-stop potápění - Potápění, které omezuje koncentrace inertního plynu v tkáni na takové, které umožňují přijatelně bezpečnou povrchovou úpravu bez zastavení dekomprese
    • Opakované potápění - Potápění znovu, zatímco některé tkáně nedosáhly rovnováhy s nasycením povrchu.
    • Postupná dekomprese - Dekomprese v pevně stanovených intervalech hloubky, což je postup, který umožňuje použití dekompresních tabulek.
      • Přepínání plynu - Přepínání mezi dýchacími plyny během ponoru na plyn vhodný pro aktuální hloubku, s cílem omezit toxicitu kyslíku nebo dusíkatou narkózu nebo urychlit dekompresi
      • Správa více válců - Správa dalších lahví s různými směsmi plynů.
      • Zrychlená dekomprese - Použití směsí plynů obohacených kyslíkem k urychlení eliminace inertního plynu.
      • Dekomprese kyslíku - Použití čistého kyslíku k urychlení eliminace inertního plynu.
      • Monitorování dekomprese pomocí a plánovaný harmonogram, měření hloubky a uplynulý čas.
      • Monitorování dekomprese pomocí a potápěčský počítač - Nástroj pro záznam profilu ponoru a výpočet dekompresních povinností v reálném čase
    • Povrchová úprava - závěrečná fáze výstupu
  • Návrat do výstupního bodu - dostat se z polohy vynoření na místo, kde může potápěč bezpečně opustit vodu, obvykle ploutvemi na hladině
  • Výstup z vody
  • Un-kit (dressing out) - Sejmutí potápěčského vybavení, které potápěč nosí a nosí
  • Debriefing - Po dokončení podejte zprávu a zkontrolujte projekt nebo misi
  • Log dive - Záznam konkrétních podrobností o ponoru v a potápěčský deník (tištěná nebo elektronická databáze)
  • Čistěte, kontrolujte a skladujte zařízení - základní denní údržba uživatele.
  • Sbalit web (demobilizovat) - Demontáž, zabalení a přeprava zpět do skladu ponoru

Rutina Povrchové potápěčské postupy:

Rutinní postupy mokrého zvonu (některé z těchto postupů platí také pro operace se zavřeným zvonem, podrobnosti se však budou lišit):

Rutinní procedury uzavřeného zvonu:

Nouzové postupy

Jedná se o postupy, které by měl potápěč dodržovat v případě rozumně předvídatelné události. Některé se vyskytují poměrně často, například ztráta přilnavosti na náustku při potápění, a jsou proto obvykle dobře procvičeny. Jiní, jako například pomoc při nouzovém zásobování plynem, by se nikdy neměli stát, pokud zařízení selže a ponor se provádí podle dobrého plánu, a musí být praktikován jako cvičení k udržení dovednosti nebo jako součást před ponorem zajistit správnou funkci zařízení, protože nesprávný výkon může být fatální.[9][6]

Nouzové postupy jsou postupy pro zotavení z nepředvídané události, která by mohla být život ohrožující, pokud nebude včas a správně reagovat. Některé jsou pro zkušeného potápěče triviálně snadné. Zahrnují regeneraci regulátoru, vyčištění zaplavené masky nebo helmy, výpomoc pro nouzové zásobování plynem, nouzový plavecký výstup (pro potápění), opuštění zvonku, zbavení závaží (potápění), dýchání z hadice pneumofatometru (SSDE) a přepnutí na palubu plyn (zvonové potápění).[5][9][6] Při jeskynním nebo vrakovém potápění je také nalezení ztraceného vodítka a nalezení druhého konce přerušované čáry nouzovým postupem.

Nouzové postupy pro potápění:

Povrchové nouzové postupy při potápění:

Nouzové postupy mokrého zvonu:

Nouzové postupy uzavřeného zvonu:

Záchranné postupy

Simulovaná záchrana potápěče v bezvědomí
Ukázka podávání kyslíku pro potápěče první pomoc

Jedná se o postupy, které musí profesionální pohotovostní potápěč provést, když je nasazen, aby v případě nouze pomohl pracovnímu potápěči, nebo by měl kamarád nebo člen potápěčského týmu při rekreačním nebo technickém ponoru použít, pokud jiný člen týmu není schopen zvládnou nouzový stav sami. Jsou to také nouzové postupy, ale ve prospěch jiné osoby. Je docela běžné, že potápěč nikdy nemusí použít jeden z těchto postupů doopravdy, a také by se měli cvičit, aby si udrželi úroveň dovedností. Profesionální potápěčské organizace k udržení těchto dovedností obvykle vyžadují pravidelná nouzová cvičení, jak je uvedeno v jejich provozní příručce.[5][9][6]

Záchranné postupy zahrnují sledování pupečníku nebo záchranného lana k nouzi potápěče, poskytnutí nouzového dýchacího plynu, zotavení oběti do zvonu nebo na povrch, uvolnění zaseknuté pupeční, pupeční změny v hloubce a průběžné aktualizace supervizora.[5][9][6]Záchrany se obvykle provádějí za neočekávaných okolností a málokdy následují příklad učebnice, takže potápěč záchrany musí často naučenou reakci upravit tak, aby vyhovovala realitě.

Záchranné postupy při potápění:

Postupy záchrany potápěče dodávané z povrchu:

Reference

  1. ^ Larn, Richard; Whistler, Rex (1993). „8: Procedury potápění“. Manuál pro komerční potápění (3. vyd.). Newton Abbott, Velká Británie: David a Charles. ISBN  0-7153-0100-4.
  2. ^ A b Ranapurwala, Shabbar I; Denoble, Petar J; Poole, Charles; Kučera, Kristen L; Marshall, Stephen W; Wing, Steve (2016). „Účinek použití kontrolního seznamu před ponorem na výskyt potíží s potápěním při rekreačním potápění: klastrová randomizovaná studie“. International Journal of Epidemiology. Oxford University Press jménem Mezinárodní epidemiologické asociace. 45 (1): 223–231. doi:10.1093 / ije / dyv292. PMID  26534948.
  3. ^ Ranapurwala, Shabbar I. (zima 2013). „Kontrolní seznamy“. Divers Alert Network. Citováno 3. října 2018.
  4. ^ A b C Mezinárodní konsensuální standardy pro komerční potápění a podvodní provoz (Šesté (R6.2) ed.). Houston, Texas: Association of Diving Contractors International, Inc. 2016.
  5. ^ A b C d E F G Třída IV výcvikového standardu (Revize 5 ed.). Jihoafrické ministerstvo práce. Říjen 2007.
  6. ^ A b C d E F G h Standard výcviku třídy II (Revize 5 ed.). Jihoafrické ministerstvo práce. Říjen 2007.
  7. ^ Bevan, John, ed. (2005). „Oddíl 6.2 Hlasová komunikace potápěče“. Příručka profesionálních potápěčů (druhé vydání). Gosport, Hampshire: Submex Ltd. str. 250–251. ISBN  978-0-9508242-6-0.
  8. ^ Jablonski, Jarrod (2006). „4: DIR Philosophy“. Dělat to správně: Základy lepšího potápění. High Springs, Florida: Globální podvodní průzkumníci. str. 53–54. ISBN  0-9713267-0-3.
  9. ^ A b C d Třída III výcvikového standardu (Revize 5 ed.). Jihoafrické ministerstvo práce. Říjen 2007.