Katalánština fonologie - Catalan phonology - Wikipedia

Pomoc s přepisy katalánštiny IPA pro články na Wikipedii viz Nápověda: IPA / Katalánština.
Katalánština
Přehled
Dialekty
Gramatika
Organizace

The fonologie z Katalánština, a Románský jazyk, má určitý stupeň dialektické variace. Ačkoli existují dva standardní dialekty, jeden založený na Východní katalánština a jeden na základě Valencie, tento článek se zabývá rysy všech nebo většiny dialektů, stejně jako regionální rozdíly výslovnosti. Různé studie se zaměřily na různé katalánské odrůdy; například, Wheeler (1979) a Mascaró (1976) analyzovat odrůdy Středního východu, přičemž první se zaměřuje na vzdělanou řeč Barcelona a druhý se více zaměřuje na lidovou mluvu v Barceloně a Recasens (1986) pečlivě foneticky studuje středovýchodní katalánštinu.[1][2]

Katalánština se vyznačuje konečné obstrukční devoicing, lenition, a vyjadřovat asimilaci; A soubor 7 nebo 8 phonemic samohlásky samohláska asimilace (počítaje v to harmonie samohlásek ), mnoho fonetických dvojhlásky, a redukce samohlásek, jehož přesné podrobnosti se mezi dialekty liší. Několik dialektů má a temný l a všechny dialekty mají palatal l (/ʎ /) a n (/ɲ /).

Souhlásky

Souhlásky katalánštiny[3][4]
LabiálníZubní /
Alveolární		PalatalVelárníUvular
Nosnímn3ɲ6(ŋ)
Plosiveneznělýstrt1k2
vyjádřenýbd1ɡ2
Složitýneznělýt͡s5t͡ʃ7
vyjádřenýd͡z5d͡ʒ7
FrikativníneznělýFs4ʃ7
vyjádřený(proti)z4(ʒ)7(ʁ)
Přibližněcentrálníjw
postranníl3ʎ6
Trylekr4
Klepněte naɾ3

Fonetické poznámky:

Překážky

Vyjádřili obstrukci konečné obstrukční devoicing aby fred ('Studený', m. s. ) se vyslovuje s [t], zatímco fredes ('Studený', F. pl. ) se vyslovuje s [ð].[18]

Zastaví

Hlasové zastávky se stanou lenited aproximantům v nástupech slabik, po spojnicích:[10] / b / → [β ], / d / → [ð ], / ɡ / → [ɣ ]. Výjimky zahrnují / d / po boční souhlásky a / b / po /F/, např. ull de bou [ˈUʎ də ˈβɔw] (ES) [ˈUʎ de ˈβɔw] (TOALETA) ('oeil-de-boeuf '), bolígraf boníssim [buˈɫiɣɾəv‿buˈnisim] (ES) [boˈliɣɾav‿boˈnisim] (WC) („vynikající kuličkové pero“). Dodatečně, / b / zůstává nelenitovaný v non-betacistických dialektech. V poloze coda jsou tyto zvuky vždy realizovány jako zastavení[19] s výjimkou mnoha valencijských dialektů, kde jsou lenited.[20]

V některých valencijských dialektech finále / p, t, k / může být lenited před samohláskou: nat açò [ˈT̪oð‿aˈsɔ] ('tohle všechno').[21]

V některých dialektech (např. Mnoho valencijských akcentů) počáteční / ɡ / lze zkrátit: gata [ˈƔat̪ə] (ES) [ˈƔat̪a] (TOALETA).[22]

V mnoha katalánských dialektech (kromě Valencie) / b / a / ɡ / možná geminated v určitých prostředích (např. poble [ˈPɔbːɫə] 'vesnice', reGLos Angeles [ˈReɡːɫə] 'pravidlo').[23][24]

v Mallorca odrůdy, / k / a / ɡ / stát se [C ] a [ɟ ] slovo-konečně a před přední samohlásky,[20] v některých z těchto dialektů se to rozšířilo na všechna prostředí kromě dříve kapaliny a zadní samohlásky; např. sanG [ˈSaɲc] ('krev').[10]

Afrikáty

Fonemický status afrikátů je pochybný; po jiných souhláskách jsou afrikáty ve volné variaci s frikativy, např. členXA [ˈKɫɛnʃə ~ ˈkɫɛɲt͡ʃə] (ES) [ˈKlɛɲt͡ʃa] (WC) ('vlasy na rozloučenou')[25] a mohou být analyzovány jako jednotlivé fonémy nebo shluky zastávky a frikativu.

  • Alveolární afrikáty, [t͡s ] a [d͡z ], vyskytují se nejméně ze všech afrikátů.[26]
    • [d͡z] dochází pouze intervocalicky: mětzines [məˈd͡zinəs] (ES) [meˈd͡zines] (WC) („toxické látky“).[27]
    • Případy [t͡s] vznikají většinou složením; těch pár lexikálních případů vychází z historického složení.[25] Například, potsehm [puˈtse] (ES) [poˈtseɾ] (WC) („možná“) pochází hrnec („může“) + ser ('být' inf ). Jako takový, [t͡s] nedochází k slovu; jiná než některá vzácná slova cizího původu (např. tsar 'car ',[28] tsuga 'tsuga '[29]), ale může se vyskytovat slovem konečně a poměrně často v případech heteromorfemických (tj. přes hranici morfémů) množných koncovek: nats [ˈTot] ('všichni').[26]
  • Distribuce alveolo-palatal afrikáty, [t͡ʃ ] a [d͡ʒ ], záleží na dialektu:
    • Ve standardní východní katalánštině iniciála slova [t͡ʃ] se vyskytuje pouze v několika slovech cizího původu (např. txec 'čeština ',[30] Txaikovski 'Čajkovskij '), zatímco je nalezen volně intervocalicky (např. utíkattxA 'arrow') a word-konečne: despatx [dəsˈpat͡ʃ] (ES) [desˈpat͡ʃ] (WC) (dále jen „kancelář“).
    • Standardní východní katalánština také umožňuje pouze [d͡ʒ] v intervocalické poloze (např. mětgE 'zdravotník', Adjne 'přiložený'). Fonemické analýzy ukazují slovně konečné výskyty / d͡ʒ / (např. raig esbiaixat [ˈRad͡ʒ‿əzbiəˈʃat] (ES) [ˈRad͡ʒ‿ezbiajˈʃat] (WC) 'skew ray'), ale finální devoicing to z povrchu vylučuje: raig [ˈRat͡ʃ] ('paprsek').
    • V různých jiných dialektech (stejně jako v důrazné řeči),[31] [tʃ] se vyskytuje slovo - zpočátku a po jiné souhláse s vyloučením [ʃ]. Tyto instance iniciály slov [t͡ʃ] Zdá se, že odpovídají [ʃ] v jiných dialektech, včetně standardu (na kterém je založen pravopis): XvXA („štěnice“), vyslovuje se [ˈƩiɲʃə] ve standardu je [ˈT͡ʃiɲt͡ʃa] v těchto odrůdách.[27]
    • Podobně ve většině Valencie a jižního Katalánska[26][32] většina výskytů [d͡ʒ] odpovídají vyjádřenému frikativu [ʒ] ve standardní východní katalánštině: Gel [ˈD͡ʒɛl] ('led').

Existuje dialektální variace, pokud jde o délku afrikátu, přičemž dlouhé afrikáty se vyskytují ve východních i západních dialektech, například na Mallorce a v několika oblastech v jižní Valencii.[33] Rovněž intervocalické afrikáty jsou převážně dlouhé, zejména ty, které jsou vyjádřeny nebo se vyskytují bezprostředně po zdůrazněné slabice (např. mětgE [ˈMed͡ʒːə] (ES) [ˈMed͡ʒːe] (WC) „zdravotník“).[34] V moderní Valencii [d͡ʒ] a [d͡ʒː] se spojily do / d͡ʒ /.

Fricatives

/proti/ vyskytuje se v baleárštině,[31] stejně jako v Alguerese, standardní Valencie a některé oblasti v jižním Katalánsku.[35] Všude jinde to má sloučeny s historickým / β / aby [b] a [β] vyskytují se v doplňkové distribuci.[36] Na Mallorce [proti] a [w] jsou v doplňkové distribuci s [proti ] vyskytující se před samohláskami (např. blaprotiA [ˈBɫavə] 'modrý' F. vs. blau [ˈBɫaw] 'modrý' m. ). V jiných odrůdách, které mají oba zvuky, jsou na rozdíl od samohlásek, s neutralizací ve prospěch [w ] před souhláskami.[37]

V některých valencijských dialektech / s / a / ʃ / jsou si auditorsky podobné, takže v budoucnu může dojít k neutralizaci.[38] To je případ severní Valencie, kde / ʃ / je depalatalizován[je zapotřebí objasnění ] na [js̠ ~ jsʲ] jako v ca.ixA ('box'). Centrální valencijská slova jako mig („napůl“) a lleig („ošklivé“) byly přepsány [ts] spíše než očekávané [t͡ʃ]a jižní Valencie / t͡ʃ / „bylo údajně podrobeno depalatalizaci, aniž by došlo ke sloučení s [t͡s]".[39] jako v passets („malé kroky“) versus passeig ('promenáda')

v Aragon a střední Valencie (tzv apitxat), chybí frikativy a afrikáty (tj. / z / se spojil s / s /, / d͡ʒ / se spojil s / t͡ʃ /(vyskytují se pouze hlasové realizace) a /proti/ se spojil s [b ~ β] soubor.[40]

Sonoranty

Zatímco „tma (velarizovaný ) l ", [ɫ ], může být poziční alofon z / l / ve většině dialektech (například v slabika coda; např. takl [ˈSɔɫ] 'přízemní'),[41] / l / je temný bez ohledu na pozici ve východních dialektech, jako je Mallorca[42] a standardní východní katalánština (např. telA [ˈTɛɫə]).

Distribuce dvou rhotik / r / a / ɾ / těsně paralelní španělština. Mezi samohláskami tyto dvě kontrastují (např. mirrA [ˈMirə] (ES) [ˈMira] (WC) „myrha“ vs. mirA [ˈMiɾə] (ES) [ˈMiɾa] (WC) 'look'), ale jinak jsou v doplňkové distribuci. [ɾ ] se objeví na začátku, s výjimkou počáteční polohy slova (rvidíš), po / l /, / n /, a / s / (honrA, Jerael) a v sloučeniny, kde [r ] se používá. Různé dialekty se liší co se týče rhotiky v coda, přičemž západní katalánština se obecně vyznačuje [ɾ ] a středo-katalánské dialekty, jako jsou dialogy v Barceloně nebo Gironě, které jsou slabě trénované [r ] ledaže předchází samohláskové počáteční slovo ve stejném prozodická jednotka, v jakém případě [ɾ ] objeví se (za [peɾ] v západní katalánštině, [pər] ve střední katalánštině).[43] Ve slově „r“ je volná variace - zpočátku, po / l /, / n /, a / s /a ve sloučeninách (pokud / r / předchází souhláska), přičemž / r / je vyslovováno [r] nebo [ɹ ], přičemž druhý je podobný angličtině rvyd: ruc [ˈRuk ~ ˈɹuk], honra [ˈOnrə ~ ˈonɹə] (ES) [Raonra ~ ˈonɹa] (TOALETA), Izrael [isrəˈɛl ~ isɹəˈɛl] (ES) [israˈɛl ~ isɹaˈɛl] (TOALETA).

V pečlivé řeči / n /, / m /, a / l / možná geminated (např. innecessari [inːəsəˈsaɾi] (ES) [inːeseˈsaɾi] (WC) „zbytečné“; Emmagatzemar [əmːəɣəd͡zəˈma] (ES) [emːaɣad͡zeˈmaɾ] (WC) „uložit“; ijáusió [ilːuziˈo] 'iluze'). Geminated / ʎː / může také nastat (např. ratllA [ˈRaʎːə] (ES) [ˈRaʎːa] (WC) 'line').[31] Wheeler (1979) analyzuje intervocalic [r] jako výsledek geminace jediného rhotického fonému: serrA / ˈSɛɾɾə / → [ˈsɛrə] (ES) / ˈSɛɾɾa / → [ˈsɛra] (WC) „pila, hory“ (to je podobné běžné analýze španělštiny a španělštiny portugalština rhotics).[44]

Viz také: Asimilace

Samohlásky

Katalánské samohlásky
PředníCentrálníZadní
Zavřítiu
ZblízkaE(ə)Ó
Open-midɛɔ
OtevřenoA

Fonetické poznámky:

  • Samohláska /A/ je dále zpět a otevřený než kastilský protějšek v severozápadním a středním katalánštině, mírně čelí a je uzavřený ve Valencii a Ribagorçanu [A ~ ɐ ], a dále fronted a uzavřené [A ~ … ] na Mallorce.[45]
  • Otevřený střed / ɛ / a / ɔ / jsou nižší […, ɒ ] na Mallorce, Mallorce a ve Valencii.[8][46][47]
  • v Alguerese, Severní katalánština a některá místa hraničící s Španělsky mluvící oblasti, otevřené a blízké střední samohlásky se mohou sloučit do středních samohlásek; [E ] a [Ó ].[48]
  • Blízké samohlásky / i, u / jsou otevřenější než v kastilštině. Nepřízvučný / i, u / jsou centralizovány.[49]
    • Ve Valencii a ve většině baleárských dialektů / i, u / jsou dále otevřené a centralizované.[49]
  • Severní katalánština někdy přidá dvě půjčky zaoblené samohlásky, [y ] a [Ó ], z francouzština a Occitan (např. but [ˈByt] 'cíl', Fulles [̞Fø̞jəs] 'listy').[50]
  • Realizace redukované samohlásky / ə / liší se od poloviny [ə ] téměř otevřené [ɐ ], přičemž druhá varianta je nejběžnější v EU Barcelona metropolitní oblast, kde je rozdíl mezi / ə / a /A/ je méně výrazný než u jiných odrůd, které tento rozdíl zachovávají.[8][51]
  • Fonetická nasalizace nastává u samohlásek vyskytujících se mezi nosními souhláskami nebo při předcházejícím slabice-finální nosní; např. diumEč [diwˈmẽɲʒə] (ES) [diwˈmẽɲd͡ʒe] (WC) („neděle“).[52]

Zdůraznil samohlásky

Samohlásky standardního východního katalánštiny, od Carbonell & Llisterri (1999:62)
Samohlásky Valencie, od Saborit Vilar (2009:23)

Většina odrůd katalánštiny kontrastuje se sedmi zdůrazněnými fonémy samohlásek.[53] Některé baleárské dialekty však mají další zdůrazněný foném samohlásek (/ə /); např. sEC / ˈSək / ('suchý').[20] Zdůraznil schwa těchto dialektů odpovídá / ɛ / ve střední katalánštině a /E/ v západních katalánských odrůdách (tj. Centrální a Západní katalánština dialekty se liší v jejich výskytu /E/ a / ɛ /, s /E/ objevující se častěji v západní katalánštině; např. Střední katalánština sEC / ˈSɛk / vs. Západní katalánština sEC / ˈSek / „suchý, sedím“).[53]

Kontrastní série hlavních katalánských dialektů:

Střední katalánština[20]
SamohláskaIPAslovolesk
i/ Iksik /sic'sic '
E/ ˈSek /séc'složit'
ɛ/ ˈSɛk /sek'suchý'
‚Sedím '
A/ ˈSak /vak'Taška'
Ó/ ˈSok /sóc'Jsem'
ɔ/ ˈSɔk /soc'dřevák'
u/ ˈSuk /suc'džus'
Baleárská katalánština[20]
SamohláskaIPAslovolesk
i/ Iksik /sic'sic '
E/ ˈSek /séc'složit'
ɛ/ ˈSɛk /sek‚Sedím '
ə/ ˈSək /sek'suchý'
A/ ˈSak /vak'Taška'
Ó/ ˈSok /sóc'Jsem'
ɔ/ ˈSɔk /soc'dřevák'
u/ ˈSuk /suc'džus'
Severní katalánština[20]
SamohláskaIPAslovolesk
i/ ˈSik /sic'sic '
E/ ˈSek /séc'složit'
ɛ/ ˈSɛk /sek'suchý'
‚Sedím '
A/ ˈSak /vak'Taška'
ɔ/ ˈSɔk /soc'dřevák'
u/ ˈSuk /suc
sóc		'džus', 'já jsem'
Západní katalánština[20]
SamohláskaIPAslovolesk
i/ Iksik /sic'sic '
E/ ˈSek /séc
sek		'složit'
‚sucho, sedím '
ɛ/ Ɛsɛt /soubor‚sedm '
A/ ˈSak /vak'Taška'
Ó/ ˈSok /sóc'Jsem'
ɔ/ ˈSɔk /soc'dřevák'
u/ ˈSuk /suc'džus'

Nepřízvučné samohlásky

v Východní katalánština, samohlásky v nestresované poloze se sníží na tři: /A/, /E/, / ɛ / → [ə]; /Ó/, / ɔ /, / u / → [u]; / i / zůstává nezměněno. Existují však některé dialektové rozdíly: Alguerese sloučí /A/, /E/, a / ɛ / s [A]; a ve většině oblastí Mallorky, [Ó] se může objevit v nepříznivé poloze (tj. /Ó/ a / ɔ / jsou obvykle sníženy na [Ó]).[54]

v Západní katalánština, samohlásky v nestresované poloze se sníží na pět: /E/, / ɛ / → [e]; /Ó/, / ɔ / → [o]; / a /, / u /, / i / zůstávají nezměněny.[55] V některých západních dialektech se však redukované samohlásky v některých případech obvykle spojují do různých realizací:

  • Nepřízvučný /E/ může splynout s [A] před a nosní nebo sykavá souhláska (např. Enclusa [aŋˈkluza] 'kovadlina', Eixam [ajˈʃam] 'roj'), v některých prostředích dříve souhláska (např. tErròs [taˈrɔs] „zemitý“) a jednoslabičně klitici. To zní téměř stejně jako barcelonská otevřená schwa [ɐ ].[56] Stejně tak nepřízvučný /E/ se může sloučit do [i] při kontaktu s palatal souhlásky (např. sEnyor [siˈɲoɾ ~ siˈɲo] 'pán').[57]
  • Nepřízvučný /Ó/ může splynout s [u] před a bilabiální souhláska (např. CÓbert [kuˈβɛɾt] 'krytý'), před zdůrazněnou slabikou s a vysoká samohláska (např. CÓnill [kuˈniʎ] "králík"), ve styku s palatal souhlásky (např. JÓzáří [d͡ʒuˈzɛp] ‚Joseph '), a v monosyllabic klitiků.[58]
Východní a severní katalánština[20]
SamohláskaPříkladIPALesk
[i ]si[si]'li'
[ə ]se[sə]'sám'
sa'její'
[u ]-nos[nus]'nás'
ne[ne]'nějaký'
Západní katalánština[20]
SamohláskaPříkladIPAlesk
[i ]si[si]'li'
[E ]se[se]'sám'
[A ]sa[sa]'její'
[Ó ]-nos[nos]'nás'
[u ]ne[ne]'nějaký'
Baleárská katalánština[20]
SamohláskaPříkladIPALesk
[i ]si[si]'li'
[ə ]se[sə]'sám'
sa'její'
[Ó ]-nos[nos]'nás'
[u ]ne[ne]'nějaký'

Obohacené a trojhlásky

Existuje také řada fonetických dvojhlásky a triphthongs, z nichž všechny začínají a / nebo končí v [j ] nebo [w ].[59]

Klesající dvojhlásky
IPAslovoleskIPAslovolesk
[aj]aigua'voda'[aw]tauLos Angeles'stůl'
[əj] (ES)
[aj] (TOALETA)		mainada'děti'[əw] (ES)
[aw] (TOALETA)		Caurem‚padneme '
[ɛj]remei'lék'[ɛw]streu'chodidlo'
[ej]rei'král'[ew]seu'jeho její'
[əj] (ES)
[ej] (TOALETA)		Eivissa'Ibiza '[əw] (ES)
[ew] (TOALETA)		eufenisme'eufenismus'
[iw]nmj'hnízdo'
[ɔj]noi'chlapec'[ɔw]nou'Nový'
[oj ~ uj] (ES)
[oj] (TOALETA)		Moisès, troiA„Mojžíš“, „trojský kůň“[ow]jou'jho'
[uj]avui'dnes'[uw]dU unese
Rostoucí dvojhlásky
IPAslovoleskIPAslovolesk
[ja]IAIA'babička'[wa]Guant'rukavice'
[jə] (ES)
[ja] (TOALETA)		feIA'on / he doing'[wə] (ES)
[wa] (TOALETA)		voduarelendla'akvarel'
[jɛ]vetjm'vidíme'[wɛ]náslüència'sekvence'
[je]setjnt'sedadlo'[my]ungüent'mast'
[jə] (ES)
[je] (TOALETA)		gràcies'Děkuji'[wə] (ES)
[my] (TOALETA)		qüestió, diuen„otázka“, „říkají“
[wi]pingüí'tučňák'
[jɔ]iode'jód'[wɔ]quota'Způsob platby'
[ju] (ES)
[jo] (TOALETA)		iokurva'jogurt'
[ju]mjGoslau‚Jugoslávský '

Ve standardním východním katalánštině rostou dvojhlásky (tedy ty, které začínají na [j] nebo [w]) jsou možné pouze v následujících kontextech:[60]

  • [j] v počáteční poloze slova, např. iogurt ([juˈɣur]) („jogurt“).
  • Polosamohláska ([j] nebo [w]) se vyskytuje mezi samohláskami jako v feiA ([ˈFɛjə] "dělal / a") nebo diuen ([ˈDiwən] 'oni říkají').
  • V sekvencích [ɡw] nebo [kw] plus samohláska, např. Gumravenec ('rukavice'), quota ('kvóta'), qüestió ('otázka'), pingüí ('tučňák'); tyto výjimečné případy dokonce vedou některé učence[61] předpokládat existenci vzácných labiovelarních fonémů / ɡʷ / a / kʷ /.[62]

Procesy

Existují určité případy kompenzační dvojhláska na Mallorce tak troncs / ɾtɾoncs / („logy“) (kromě odstranění palatinálního dorazu) vyvíjí kompenzační patrový skluz a povrchy jako [ˈTɾojns] (a kontrastuje s unfuralized [ˈTɾoɲc]). Dvojhláska kompenzuje ztrátu palatinálního zastavení (kompenzace ztráty segmentu). Existují i ​​další případy, kdy dvojhláska kompenzuje ztrátu bodu artikulačních prvků (kompenzace ztráty majetku) jako v [ˈAɲ] ('year') vs. [ˈAjns] („roky“).[63]

Distribuce dialektu kompenzační dvojhlásky je téměř zcela závislá na dorzální zastávce (/ k ~ c /) a rozsah asimilace souhlásek (ať už je či není rozšířena na palatals).[64]

Hlasové afrikáty jsou devocovány po zdůrazněných samohláskách v dialektech, jako je východní katalánština, kde může existovat korelace mezi devoicingem a prodlužováním (geminace ) vyjádřených afrikátů: mětgE / ˈMed͡ʒːə / → [ˈMet͡ʃːə] („zdravotník“).[17] V Barceloně mohou být hlasové zastávky opevněný (geminated a devoiced); např. poble [ˈPɔpːɫə] 'vesnice').[31]

Asimilace

NosníPostranní
slovoIPAleskslovoIPAlesk
ínfim[ˈIɱfim]'Nejnižší'
Anterior[ən̪təɾiˈo] (ES)
[an̪teɾiˈoɾ] (TOALETA)		'předchozí'Altes[ˈAɫ̪təs] (ES)
[ˈAltes] (TOALETA)		'vysoký' (F. pl. )
Engegar[]a] (ES)
[eɲd͡ʒeˈɣaɾ] (TOALETA)		'start (up)'Algid[ˈAʎʒit] (ES)
[ˈAʎd͡ʒit] (TOALETA)		'rozhodující'
sanG[saŋ] (ES)
[saŋk] (TOALETA)		'krev'
sagnA[ˈSaŋnə ~ ˈsaɡnə] (ES)
[ˈSaŋna ~ ˈsaɡna] (TOALETA)		‚krvácí '
cotnA[ˈKonːə] (ES)
[ˈKonːa] (TOALETA)		'kůra'Atles[ˈAɫːəs ~ ˈadɫəs] (ES)
[ˈAlːes ~ ˈadles] (TOALETA)		'atlas'
taktmetent[součet] (ES)
[somːeˈtent] (TOALETA)		'odesílání'ratllar[rəˈʎːa] (ES)
[raˈʎːaɾ] (TOALETA)		‚nastrouhat '

Katalánské denti-alveolární zastávky mohou plně asimilovat na následující souhlásku, produkující geminace; to je zvláště patrné dříve nosní a boční souhlásky: např. cotnA ('kůra'), motllE/motlE („pružina“) a setmana ('týden'). Naučená slova se mohou střídat mezi takovou asimilací a nikoli (např. atles [ˈAdɫəs ~ ˈaɫːəs] 'atlas', administrar [mindminisˈtɾa ~ əmːinisˈtɾa] „spravovat“).[65][66]

Centrální Valencie má v mnoha z těchto případů jednoduchou eliminaci (např cotnA [ˈKona], setmana [seˈmana]) ačkoli naučená slova nevykazují ani asimilaci, ani elisi: atles [ˈAdles] a administrar [adminisˈtɾaɾ].[67]

Prozódie

Stres

Stres se nejčastěji vyskytuje na kterékoli z posledních tří slabik slova (např. brúixola [ˈBɾuʃuɫə] (ES) [ˈBɾujʃola] (WC) „kompas“, castygr [ˈKastik] 'trest', pallús [pəˈʎus] (ES) [paˈʎus] (WC) 'blázen').

Složená slova a příslovce vytvořená s / ˈMent / může mít slabiku se sekundárním stresem (např. bonament [ˌBɔnəˈmen] (ES) [ˌBɔnaˈment] (WC) „dobrovolně“; parasvítilny [ˌPaɾəˈʎams] (ES) [ˌPaɾaˈʎamps] (WC) (bleskozvod)), ale každé lexikální slovo má pouze jednu slabiku s hlavním přízvukem.[68]

Fonotaktika

Jakákoli souhláska, stejně jako [j] a [w] může být nástup. Klastry se mohou skládat ze souhlásky a polosamohlásky (C.[j], C.[w]) nebo překážka plus a tekutý. Některé reproduktory mohou mít jeden z těchto shluků překážek plus kapalina předcházející polosamohlásku, např. síndria [ˈSin.dɾjə] ('vodní meloun'); u ostatních řečníků se to vyslovuje [ˈSin.dɾi.ə] (tj. polosamohláska musí být v tomto kontextu slabičná).[69]

Word-medial codas jsou omezeny na jednu souhlásku + [s] (další [ˈƐks.tɾə] (ES) [ˈƐks.tɾa] (TOALETA)).[70] V pozici coda jsou hlasové kontrasty mezi překážkami neutralizovány.[71] I když existují výjimky (například budoucnost [fuˈtuɾ] 'future'), slabika-final rhotika jsou často ztraceny před hranicí slova nebo před množným morfémem většiny slov: Color [kuˈɫo] (ES) [koˈloɾ] (WC) ('color') vs. Coloraina [kuɫuˈɾajnə] (ES) [koloˈɾajna] (WC) („jasná barva“).[31]

Ve středovýchodním katalánštině se překážkám nepodařilo vyslovit slovo konečně, když jim předcházelo a homorganický souhláska (např. / nt / → [n]). Složité kodexy se zjednodušují, pouze pokud ztráta segmentu nevede ke ztrátě specifikace místa.[72]

Příklady sufixace ve východní katalánštině
FináleleskVnitřnílesk
žádný shlukvačkastr[ˈKam]'pole'vačkastrerol[kəmpəˈɾɔɫ]'rolník'
slovní hříčkat[slovní hříčka]'směřovat'slovní hříčkatA[ˈPuntə]'spropitné'
zákazC[zákaz]'banka'zákazCA[ˈBaŋkə]'bankovní'
malalt[məˈɫaɫ]'nemocný'malaltIA[məɫəɫˈti.ə]'nemoc'
hort[ˈƆr]'ovocný sad'hortAlissa[urtəˈɫisə]'zelenina'
gust[ˈꞬus]'chuť'gustar[ˈusˈta]'ochutnat'
shlukserstr[ˈSerp]'had'serstrentí[sərpənˈti]„hadí“
disC[disk]'disk'disquet[disˈkɛt]'disketa'
remolC[rəˈmɔɫk]'upoutávka'remolCar[rəmuɫˈka]‚táhnout '

Když přípona -erol [əˈɾɔɫ] je přidán do tábor [ˈKam] dělá [kəmpəˈɾɔɫ], což znamená, že podkladová reprezentace je / ˈKamp / (s následným zjednodušením clusteru), ale když spona [ˈEs] je přidán dělá [ˈKam ˈes]. Výsledné zobecnění spočívá v tom, že jde o podklad / p / se objeví pouze v morfologicky složitém slově.[73] Navzdory tomu nejsou slovní závěrečné koddy obvykle zjednodušeny ve většině baleárských a valencijských jazyků (např. vačkastr [ˈKamp]).[74]

Klastry s počátečním slovem z řecko-latinských naučených slov mají tendenci upustit od prvního fonému: pneumàtic [nəwˈmatik] (ES) [newˈmatik] (WC) ('pneumatický'), pseudònim [səwˈðɔnim] (ES) [sewˈðɔnim] (WC) ('pseudonym'), pterodàctil [təɾuˈðaktiɫ] (ES) [teɾoˈðaktil] (WC) ('pterodactylus'), gnom [ˈNom] ('Gnome').[75]

Obstrukční slovní obstrukci jsou obviňováni; asimilují však vyjádření následující souhlásky, např. cuC de seda [ˈKuɡ‿də ˈsɛðə] (ES) [ˈKuɡ‿de ˈsɛða] (WC) („bource morušového“). V pravidelné a rychlé řeči zastávky často asimilují místo artikulace následující souhlásky produkující fonetické geminaci: nat být [ˈTod‿ˈbe] → [ˈtob‿ˈbe] ('vše dobré').[76]

Slovní finální frikativy (kromě /F/) jsou vyjádřeny před následující samohláskou; např. bus enorme [ˈBuz‿əˈnormə] (ES) [ˈBuz‿eˈnorme] (WC) („obrovský autobus“).[77]

Na mallorštině a mallorštině v katalánštině, /F/ podstoupí úplnou asimilaci na následující souhlásku (stejně jako zastávky): buF velký [ˈBuɡ‿ˈɡɾɔs] („velký obláček“).[78]

Nářeční variace

Nářeční mapa katalánštiny z Wheeler, Yates & Dols (1999: xviii)
Východní dialekty:
  Severní katalánština
  Střední katalánština
  Baleárské a Alguerese
Západní dialekty:
  Severozápadní katalánština
  Valencie

Rozdíly ve vokálních systémech uvedených výše jsou hlavními kritérii používanými k rozlišení mezi hlavními dialekty:Wheeler (2005) rozlišuje dvě hlavní dialektové skupiny, západní a východní dialekty; druhý z nich pouze povolit [i ], [ə ], a [u ] objevit se v nepřízvučných slabikách a zahrnout Severní katalánština, Střední katalánština, Baleárské, a Alguerese. Západní dialekty, které umožňují jakoukoli samohlásku v nepřízvučných slabikách, zahrnují Valencie a Severozápadní katalánština.

Co se týče souhlásek, betacismus a frikativně-afrikátové alternace jsou nejvýznamnější rozdíly mezi dialekty.

Další nářeční rysy jsou:

  • Harmonie samohlásek s / ɔ / a / ɛ / ve Valencii; tento proces je progresivní (tj. předchozí samohlásky ovlivňují ty, které se vyslovují později) přes poslední nepřízvučnou samohlásku slova; např. hÓra / /A / → [ˈƆɾɔ]. Existují však případy, kdy regresivní metafonie vyskytuje se nad pretonickými samohláskami; např. všeÓLos Angeles / tovaˈʎɔla / → [tɔvɔˈʎɔlɔ] ('ručník'), afEcta / aˈfɛkta / → [ɛˈfɛktɛ] („ovlivňuje“).[79]
  • V řadě dialektů bez stresu / i / lze sloučit s / ə / (Východní dialekty) nebo / e, a / (Západní dialekty) podle předchozí nebo následující samohlásky (tj. Prostřednictvím asimilace, když jsou tyto samohlásky vysoké, nebo disimilace, když jsou střední nebo nízké). Toto sloučení je obzvláště běžné u slov s předponou v nebo im.[80]
  • V jižních Valencijských odrůdách, zejména v Alicante Valencian, dvojhláska / ɔu / (foneticky [ɒw] ve Valencii) se stala [ɑw]: bous [ˈBɑws] („býci“).[81]
  • V běžném projevu ve východních i západních katalánských dialektech je počáteční slovo nepřízvučné /Ó/ –[u] nebo [Ó]- může být dvojhláska do [əw] (Východní katalánština) nebo [aw] (Západní katalánština): Ófegar [əwfəˈɣa] ~ [awfeˈɣa (ɾ)] („utopit se, udusit se“).[82]
  • v Aragonština katalánština (počítaje v to Ribagorçan ), / l / je palatalizováno [ʎ ] ve shlucích souhlásek; např. strlou [ˈPʎɔw] 'prší'.[83]
  • V Alguerese a Ribagorçan slovní finále / ʎ / a / ɲ / jsou depalatizovány na [l ] a [n ], v uvedeném pořadí; např. gall [ˈꞬal] ('kohout'), Any [ˈAn] ('rok').[84][85]
  • Různé stupně L-velarizace mezi dialekty: / l / je temný bez ohledu na pozici v baleárské a střední katalánštině a může mít tendenci vokalizace v některých případech. U západních odrůd, jako je Valencie, kontrastuje toto tmavé l s a jasný l v intervocalické a počáteční pozici slova; zatímco v jiných dialektech, jako je Alguerese nebo severní katalánština, / l / není v žádném případě velarizován.[41][86]
  • Iodització (také známý jako iesme històric "historický yeísmo ") v běžném projevu na většině Mallorky v severním Katalánsku a v historické komarce Vallès (Barcelona): / ʎ / splývá s [j] v některých slovech odvozených z latiny s intervocalickou L-palatalizací (intervocalic / l / + yod (-LI-, -LE-), -LL-, -CVL-, a -GVL-); např. pallA [ˈPajə] ('sláma'). Výjimkou z tohoto pravidla je počáteční L-palatalizace; např. lluna [ˈʎunə] ('měsíc').[87]
  • Dorso-palatal [ʝ ] může nastat při doplňkové distribuci s [ɟ ], pouze v mallorských odrůdách, které mají spíše dorso-palatals než velars nalezené ve většině dialektů: guerra [ˈɟɛrə] ('válka') vs. sa guerra [sə ˈʝɛrə] ('válka').[88]
  • V severní a přechodné valencijštině, slovo-počáteční a postkonsonantické / d͡ʒ / (Východní katalánština / ʒ / a / d͡ʒ /) střídá s [ʲʒ] intervocalically; např. joc [ˈD͡ʒɔk] „hra“, ale pitjnebo [piˈʒo] 'horší', bojA [ˈBɔʲʒa] 'blázen' (standardní Valencian / ˈD͡ʒɔk /, / piˈd͡ʒːoɾ /; / ˈBɔd͡ʒa /; standardní katalánština / /K /, / piˈd͡ʒo / a / ˈBɔʒə /).[89]
  • V severní Valencii a jižním Katalánsku / s / se spojil s realizací / ʃ / po vysokém předním vocoidu; např. terrissA [teˈriʃa] ('hrnčířství'), insistisC [insiʃˈtiʃk] („Trvám na tom“) vs. piXar [piˈʃa ~ piˈʃaɾ] ('čůrat'), deixar [deˈʃa ~ dejˈʃaɾ] ('opustit'). V těchto odrůdách / ʃ / není nalezen po jiných vyjádřených souhláskách a splývá s / t͡ʃ / po souhláskách; např. slovní hříčkaXA [ˈPuɲt͡ʃa] ('trn').[90]
  • Intervocalic / d / klesá (zejména příčestí ) v běžném projevu ve Valencii, s kompenzační prodloužení samohlásky /A/; např. vespradA [vesˈpɾaː] ('večer').[91]
  • V severním Katalánsku a ve městě Sóller (Mallorca) uvular trylek [ʀ ] nebo přibližný [ʁ ] je slyšet místo alveolárního trylku; např. correhm [ˈKoʀə ~ ˈkoʁə] ('běžet').[92]

Historický vývoj

Hlavní článek: Fonologická historie katalánštiny

Katalánština sdílí funkce se sousedními románskými jazyky (Occitan, italština, Sardinský, francouzština, španělština ).[93]

  • Výrazný kontrast dvojic samohlásek / ɛ / ~ / e / a / ɔ / ~ / o /, stejně jako v jiných Západní romance jazyky, kromě španělštiny a sardinštiny.[94]
  • Lenition hlasových zastávek [b] → [β], [d] → [ð], [ɡ] → [ɣ] jako v galicijštině a španělštině.[94]
  • Nedostatek dvojhláska z latinský krátký E, Ó, jako v Galicijština a portugalštině a na rozdíl od francouzštiny, španělštiny a italštiny.[94]
  • Hojnost obsahující dvojhlásky / w /, stejně jako v galicijštině a portugalštině.[94]
  • Hojnost / ʎ / a / ɲ / vyskytující se na konci slov, jako například moll („mokré“) a žádný („rok“), na rozdíl od španělštiny,[95] Portugalština nebo italština.

Na rozdíl od jiných románských jazyků má katalánština mnoho jednoslabičné slova; a ty, které končí širokou paletou souhlásek a některými shluky souhlásek.[94] Katalánština také poslední obstrukční devoicing, což představuje mnoho dvojverší jako amic ('mužský přítel') vs. Amiga ('kamarádka').[94]

Fonologický vzorek

univerzální deklarace lidských práv, Článek 1
OriginálTots els éssers people neixen lliures iguals en dignitat i en drets.
Són dotats de raó i de consciència, i han de comportar-se bratrství els uns amb els altres.
Starokatalština (15. – 16. Století) IPA[ˈTodz̺‿əlz̺‿ˈes̺əɾz̺‿uˈmans̺ ˈnejʃən ˈʎiwɾəz̺‿ (i) iˈɣwalz̺‿ən digniˈtat‿j‿ən ˈdɾəts̺
s̺on dotats̺ ðə raˈo‿j ðə konˈs̺s̻jəns̻ja, j‿an də kompoɾˈtaɾs̺ə fɾatəɾnalˈment əlz̺‿ˈunz̺‿amb‿əlz̺‿altɾəs̺]
Východní a střední katalánština IPA[ˈTodz‿əlz‿ˈesəz‿uˈmans ˈneʃən ˈʎiwɾəz‿ (i) iˈɣwalz‿ən diŋniˈtat‿j‿ən ˈdɾɛts
syn dutats ðə rəˈo‿j ðə kunˈsjɛnsjə, j‿an də kumpurˈtasə fɾətərnalˈmen əlz‿ˈunz‿əmb‿əlz‿altɾəs]
IPA pro severní Katalánsko[‿Ətudz‿əlz‿ˈesəz‿uˈmans ˈneʃən ˈʎiwɾəz‿ (i) iˈgwalz‿ən digniˈtat‿j‿ən ˈdɾets
syn dutats də rəˈu‿j də kunˈsjensjə, j‿an də kumpurˈtasə fɾətərnalˈment‿əlz‿ˈunz‿əmb‿əlz‿altɾəs]
Baleárský katalánský IPA[ˈTodz‿əlz‿ˈəsəz‿uˈmans ˈnəʃən ˈʎiwɾəz‿ (i) iˈɣwalz‿ən diŋniˈtat‿j‿ən ˈdɾəts
syn dotats ðə rəˈo‿j ðə konˈsjɛnsjə, j‿an də kompoɾˈtasːə fɾətəɾnalˈment‿əlz‿ˈunz‿əmb‿əlz‿altɾəs]
Západokatalánská IPA[ˈTodz‿elz‿ˈeseɾz‿uˈmans ˈnejʃen ˈʎiwɾez‿ (i) iˈɣwalz‿en diɣniˈtat‿j‿en ˈdɾets
syn dotats ðe raˈo‿j ðe konˈsjɛnsja, j‿an de kompoɾˈtaɾse fɾateɾnalˈmen (t) elz‿ˈunz‿amb‿elz‿altɾes]

Viz také

Reference

  1. ^ Hualde (1992:367)
  2. ^ Další informace o odrůdě nářečí viz Veny (1989).
  3. ^ Carbonell & Llisterri (1999:62)
  4. ^ Recasens (1996:172)
  5. ^ A b C d Recasens & Pallarès (1995:288)
  6. ^ A b C d E Wheeler (2005:10–11)
  7. ^ "Neznělé zubní plosivy - střední | Els Sons del Català".
    „Neznělé zubní plosivy - Nord Occidental | Els Sons del Català“.
    "Neznělé zubní plosivy - Valencià | Els Sons del Català".
    „Voice of dental plosive - Central | Els Sons del Català“.
    „Hlasový zubní plosive - Nord Occidental | Els Sons del Català“.
    „Voice of dental plosive - Valencià | Els Sons del Català“.
  8. ^ A b C d E F G h Rafel (1999:14)
  9. ^ "Neznělý velar plosive - střední | Els Sons del Català".
    „Neznělý velar plosive - Nord Occidental | Els Sons del Català“.
    „Neznělý velar plosive - Valencià | Els Sons del Català“.
    „Hlasový Velar Plosive - střední | Els Sons del Català“.
    „Volar Velar Plosive - Nord Occidental | Els Sons del Català“.
    „Voices Velar Plosive - Valencià | Els Sons del Català“.
  10. ^ A b C d Wheeler (2005:10)
  11. ^ "Vyjádřený alveolární nosní - střední | Els Sons del Català".
    „Hlasový alveolární nosní - Nord Occidental | Els Sons del Català“.
    „Voices Alveolar Nasal - Valencià | Els Sons del Català“.
    "Vyjádřený Alveolar Lateral - Central | Els Sons del Català".
    "Vyjádřený Alveolar Lateral - Nord Occidental | Els Sons del Català".
    "Hlasová alveolární klapka - střední | Els Sons del Català".
    „Hlasová alveolární klapka - Nord Occidental | Els Sons del Català“.
    „VOICED ALVEOLAR FLAP - Valencià | Els Sons del Català“.
  12. ^ "Neznělá alveolární frikativa - střední | Els Sons del Català".
    „Neznělá alveolární frikativa - Nord Occidental | Els Sons del Català“.
    "Neznělá alveolární frikativní - Valencià | Els Sons del Català".
    „Voices Alveolar Fricative - Central | Els Sons del Català“.
    „Voices Alveolar Fricative - Nord Occidental | Els Sons del Català“.
    „Voices Alveolar Fricative - Valencià | Els Sons del Català“.
    „Voices Alveolar Trill - Central | Els Sons del Català“.
    „Voices Alveolar Trill - Nord Occidental | Els Sons del Català“.
    „Voices Alveolar Trill - Valencià | Els Sons del Català“.
  13. ^ A b C "Neznělé alveolární afrikáty - střední | Els Sons del Català".
    "Neznělé alveolární afrikáty - Nord-Occidental | Els Sons del Català".
    "Neznělé alveolární afrikáty - Valencià | Els Sons del Català".
    „Voices Alveolar Affricate - Central | Els Sons del Català“.
    „Voices Alveolar Affricate - Nord-Occidental | Els Sons del Català“.
    „Voices Alveolar Affricate - Valencià | Els Sons del Català“.
  14. ^ Wheeler (2005:11)
  15. ^ Recasens (1993). Zde Recasens označí tyto katalánské zvuky jako „laminoalveolars palatalitzades“
  16. ^ Recasens & Pallarès (2001). Zde autoři označují tyto katalánské zvuky jako „laminal postalveolar“
  17. ^ A b Recasens & Espinosa (2007:145)
  18. ^ Lloret (2004:278)
  19. ^ Hualde (1992:368)
  20. ^ A b C d E F G h i j Recasens & Espinosa (2005:1)
  21. ^ Saborit (2009:53)
  22. ^ Saborit (2009:57)
  23. ^ Carbonell & Llisterri (1992:53–55)
  24. ^ Recasens (1996:190–191)
  25. ^ A b Wheeler (2005:11–12)
  26. ^ A b C Recasens & Espinosa (2007:144)
  27. ^ A b Hualde (1992:370)
  28. ^ Vstup pro „cara“ Archivováno 14.08.2011 na Wayback Machine v Diccionari de llengua catalana, Druhé vydání.
  29. ^ Vstup pro 'tsuga' Archivováno 14.08.2011 na Wayback Machine v Diccionari de llengua catalana, Druhé vydání.
  30. ^ Záznam pro 'txec' Archivováno 14.08.2011 na Wayback Machine v Diccionari de llengua catalana, Druhé vydání.
  31. ^ A b C d E Carbonell & Llisterri (1992:53)
  32. ^ Wheeler (2005:13–14)
  33. ^ Recasens & Espinosa (2007:148–149)
  34. ^ Wheeler (2005:12)
  35. ^ Veny (2007:51)
  36. ^ Wheeler (2005:13)
  37. ^ Wheeler (2002:81)
  38. ^ Rafel (1981), citováno v Recasens & Espinosa (2007:147)
  39. ^ Recasens & Espinosa (2007:147)
  40. ^ Wheeler (2005:23)
  41. ^ A b Recasens & Espinosa (2005:20)
  42. ^ Recasens & Espinosa (2005:3)
  43. ^ Padgett (2009:432)
  44. ^ Vidět Bonet & Mascaró (1997) Pro více informací
  45. ^ Recasens (1996:90–92)
  46. ^ Recasens (1996:81)
  47. ^ Recasens (1996:130–131)
  48. ^ Recasens (1996:59)
  49. ^ A b Recasens (1991:66)
  50. ^ Recasens (1996:69, 80–81)
  51. ^ Harrison (1997:2)
  52. ^ Recasens (1996:70)
  53. ^ A b Wheeler (2005:38)
  54. ^ Wheeler (2005:54)
  55. ^ Carbonell & Llisterri (1992:54–55)
  56. ^ Recasens (1996:75–76)
  57. ^ Recasens (1996:128–129)
  58. ^ Recasens (1996:138)
  59. ^ Carbonell & Llisterri (1992:54)
  60. ^ Institut d'Estudis Catalans Archivováno 2010-09-30 na Wayback Machine Els diftongs, els triftongs i els hiats - Gramàtica de la Llengua Catalana (předběžný návrh)
  61. ^ např. Lleó (1970), Wheeler (1979)
  62. ^ Wheeler (2005:101)
  63. ^ Mascaró (2002:580–581)
  64. ^ Mascaró (2002:581)
  65. ^ Fabra (2008:24)
  66. ^ Lacreu (2002:53)
  67. ^ Wheeler (2005:36)
  68. ^ Carbonell & Llisterri (1999:63)
  69. ^ Wheeler (2005:78)
  70. ^ Wheeler (2005:166)
  71. ^ Wheeler (2005:145)
  72. ^ Herrick (2002:70)
  73. ^ Herrick (2002:72)
  74. ^ Recasens (1996:192)
  75. ^ Recasens (1996:175)
  76. ^ Badia (1988:35)
  77. ^ Recasens, Daniel (1991), „Electropalatographic and Acoustic Study of Consonant-to-Vowel Coarticulation“, Journal of Phonetics, 19: 267–280, doi:10.1016 / S0095-4470 (19) 30344-4.
  78. ^ Wheeler (2005:81)
  79. ^ Recasens (1996:99)
  80. ^ Recasens (1991:68)
  81. ^ Recasens (1996:131–132)
  82. ^ Recasens (1996:138–139)
  83. ^ Recasens (1996:311–312)
  84. ^ Recasens (1994:266)
  85. ^ Recasens (1994:321)
  86. ^ Recasens (1996:307)
  87. ^ Wheeler (2005:34–35)
  88. ^ Wheeler (2005:22–23)
  89. ^ Wheeler (2005:15)
  90. ^ Wheeler (2005:22)
  91. ^ Recasens (1996:91–92)
  92. ^ Wheeler (2005:24)
  93. ^ Wheeler (2005:1)
  94. ^ A b C d E F Enciclopèdia Catalana, str. 630.
  95. ^ Hall, Jacqueline (2001). „Convivència in Catalonia: Languages ​​Living together“. Barcelona: Institut d'Estudis Catalans. p. 19.

Bibliografie

  • Badia i Margarit, Antoni Maria (1988), Synové i fonémata de la llengua catalana, Barcelona: Universitat de Barcelona, ISBN  84-7528-500-7
  • Bonet, Eulàlia; Mascaró, Joan (1997), „O reprezentaci kontrastní rhotiky“, Martínez-Gil, Fernando; Morales-Front, Alfonso (eds.), Problémy ve fonologii a morfologii hlavních iberských jazyků, Georgetown University Press, s. 103–126, ISBN  978-0-87840-647-0
  • Carbonell, Joan F .; Llisterri, Joaquim (1992), „katalánština“, Časopis Mezinárodní fonetické asociace, 22 (1–2): 53–56, doi:10.1017 / S0025100300004618
  • Carbonell, Joan F .; Llisterri, Joaquim (1999), „katalánština“, Příručka Mezinárodní fonetické asociace: Průvodce používáním mezinárodní fonetické abecedy, Cambridge: Cambridge University Press, s. 61–65, ISBN  978-0-521-63751-0
  • Fabra, Pompeu (2008), Gramàtica catalana (7. vydání), Barcelona: Institut d'Estudis Catalans, ISBN  978-84-7283-290-9
  • Ferrater; et al. (1973). „Català“. Enciclopèdia Catalana Volum 4 (v katalánštině) (1977, opravené vydání). Barcelona: Enciclopèdia Catalana, S.A. str. 628–639. ISBN  84-85-194-04-7.
  • Grandgent, Charles Hall (1907), "Fonologie", Úvod do vulgární latiny, D.C. Heath & Co., str. 60–143, ISBN  978-1-4021-6201-5
  • Herrick, Dylan (2002), „Catalan Phonology: Cluster Simplification and Nasal Place Asimilation“, ve Wiltshire, Caroline; Tábory, Joaquim (eds.), Románská fonologie a variace, Amsterdam: John Benjamins Publishing Company, s. 69–84, ISBN  978-1-58811-079-4
  • Harrison, Phil (1997), Relativní složitost katalánských samohlásek a jejich percepční korelace (PDF), UCL Working Papers in Linguistics 9
  • Hualde, José (1992), Katalánština, Routledge, ISBN  978-0-415-05498-0
  • Lacreu, Josep (2002), Manual d'ús de l'estàndard oral (6. vydání), Valencia: Universitat de València, ISBN  978-84-370-5390-5
  • Lloret, Maria-Rosa (2004), „Fonologická role paradigmat: Případ ostrovního katalánštiny“, Auger, Julie; Clements, J. Clancy; Vance, Barbara (eds.), Současné přístupy k románské lingvistice: Vybrané příspěvky z 33. lingvistického sympozia o románských jazycích, Amsterdam a Filadelfie: John Benjamins, s. 275–297, ISBN  1588115984
  • Mascaró, Joan (1976), Katalánská fonologie a fonologický cyklus (Disertační práce), Massachusetts Institute of Technology
  • Mascaró, Juan (2001), „Compensatory Diphthongization in Majorcan Catalan“, Kreidler, Charles W. (ed.), Fonologie: Kritické koncepty v lingvistice, Taylor a Francis, str. 580–593, ISBN  978-0-415-20347-0
  • Padgett, Jaye (prosinec 2009). „Systemický kontrast a katalánská rhotika“. Jazyková revize. 26 (4): 431–. doi:10.1515 / tlir.2009.016.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Rafel, Joaquim (1981), La lengua catalana fronteriza en el Bajo Aragón meridional. Estudio fonológico, Barcelona: Universitat de Barcelona
  • Rafel, Joaquim (1999), Aplicació al català dels princippis de transcripció de l'Associació Fonètica Internacional (PDF) (3. vydání), Barcelona: Institut d'Estudis Catalans, ISBN  84-7283-446-8
  • Recasens, Daniel (1993), "Fonètica i Fonologia", Enciclopèdia Catalana
  • Recasens, Daniel; Fontdevila, Jordi; Pallarès, Maria Dolores (1995), „Velarizační stupeň a koartikulační odpor pro / l / v katalánštině a němčině“, Journal of Phonetics, 23 (1): 37–52, doi:10.1016 / S0095-4470 (95) 80031-X
  • Recasens, Daniel (1996), Fonètica descriptiva del català: assaig de caracterització de la pronúncia del vocalisme i el consonantisme català al segle XX (2. vyd.), Barcelona: Institut d'Estudis Catalans, ISBN  978-84-7283-312-8
  • Recasens, Daniel; Pallarès, Maria Dolors (2001), De la fonètica a la fonologia: les cononants i asimilacions consonàntiques del català, Barcelona: Redakční Ariel, ISBN  978-84-344-2884-3
  • Recasens, Daniel; Espinosa, Aina (2005), „Articulatory, positional and coarticulatory characteristics for clear / l / and dark / l /: evidence from two Catalan dialects“, Časopis Mezinárodní fonetické asociace, 35 (1): 1–25, doi:10.1017 / S0025100305001878
  • Recasens, Daniel; Espinosa, Aina (2007), „Elektropalatografická a akustická studie afrikát a frikativ ve dvou katalánských dialektech“, Časopis Mezinárodní fonetické asociace, 37 (2): 143–172, doi:10.1017 / S0025100306002829
  • Saborit Vilar, Josep (2009), Millorem la pronúncia, Acadèmia Valenciana de la Llengua
  • Veny, Joan (1989), Els parlars catalans. Síntesi de dialectologia (8. vydání), Mallorca: Editorial Moll, ISBN  978-84-273-1038-4
  • Veny, Joan (1978), Estudis de geolingüística catalana, Barcelona: Grup 62, ISBN  84-297-1430-8
  • Veny, Joan (2006), Kontaktuji i constrast de llengües i dialectes, Valencie: Biblioteca Lingüística Valenciana, ISBN  84-370-6300-0
  • Veny, Joan (2007), Petit Atles lingüístic del domini català, 1 & 2, Barcelona: Institut d'Estudis Catalans, ISBN  978-84-7283-942-7
  • Wheeler, Max W. (1979), Fonologie katalánštinyOxford: Blackwell, ISBN  978-0-631-11621-9
  • Wheeler, Max W. (2005), Fonologie katalánštinyOxford: Oxford University Press, ISBN  978-0-19-925814-7
  • Wheeler, Max; Yates, Alan; Dols, Nicolau (1999), Katalánština: Komplexní gramatika (1. vyd.), London: Routledge, ISBN  978-0-415-10342-8

Další čtení

  • Recasens, Daniel; Mira, Meritxell (2015), "Place and manner assimilation in Catalan consonant clusters", Časopis Mezinárodní fonetické asociace, 45 (2): 115–147, doi:10.1017/S0025100315000080

externí odkazy