Jidiš fonologie - Yiddish phonology - Wikipedia

Tento článek obsahuje IPA fonetické symboly. Bez řádného podpora vykreslování, možná uvidíte otazníky, rámečky nebo jiné symboly namísto Unicode postavy. Úvodní průvodce symboly IPA najdete v části Nápověda: IPA.

Existuje významné fonologický variace mezi různými Jidiš dialekty. Popis, který následuje, je moderní standardní jidiš, který byl vytvořen na počátku 20. století a často se s ním setkáváme v pedagogických kontextech.

Souhlásky

• / m, p, b / jsou bilabiální, zatímco /F v/ jsou labiodentální.^[1]
• The / l - ʎ / U některých reproduktorů se kontrast zhroutil.^[1]
• Palatalizované korunky / nʲ, tsʲ, dzʲ, tʃʲ, dʒʲ, sʲ, zʲ / objeví se pouze ve slovanských výpůjčkách.^[1] Fonemický stav těchto palatalizovaných souhlásek, stejně jako jakýchkoli jiných afrikátů, je nejasný.
• / k, ɡ, ɣ / a [ŋ] jsou velární, zatímco / j, ʎ / jsou palatal.^[1]
  • [ŋ] je allophone / n / před / k, ɡ /, a to může být pouze slabičné [ŋ̍].^[1]
• Fonetická realizace / χ / a / nʲ / je nejasné:
  • V případě / χ /, Kleine (2003) vloží jej do sloupce „velar“, ale důsledně používá symbol označující hlas uvular fricative ⟨χ⟩ Přepsat. Je tedy bezpečné předpokládat, že / χ / je foneticky uvular [χ ].
  • V případě / nʲ /, Kleine (2003) vloží jej do sloupce „palatalized“. To může znamenat, že je buď palatalizován alveolární [nʲ] nebo alveolo-palatal [ɲ̟ ]. / ʎ / může být ve skutečnosti také alveolo-palatal [ʎ̟ ], spíše než jen patrový.
• Rhotic / r / může být alveolární nebo uvulární, buď trylek [r ~ ʀ ] nebo častěji klapka / klepnutí [ɾ ~ .̆ ].^[1]
• Rázový ráz [ʔ] se zobrazí pouze jako intervocalický oddělovač.^[1]

Jako v Slovanské jazyky s nimiž byl jidiš dlouho Kontakt (ruština, Běloruský, polština, a ukrajinština ), ale na rozdíl od Němec, neznělý zastávky mají málo k ne aspirace; na rozdíl od mnoha takových jazyků nejsou hlasové zastávky devocovány v konečné poloze.^[1] Jidiš má navíc regresivní charakter vyjadřovat asimilace, takže například זאָגט / zɔɡt / („říká“) se vyslovuje [zɔkt] a הקדמה / hakˈdɔmɜ / („předmluva“) se vyslovuje [haɡˈdɔmɜ].

Samohlásky

The samohláska fonémy standardního jidiš jsou:

• / ɪ, ʊ / jsou blízko-blízko [ɪ, ʊ ], ale / ɪ / může být někdy realizováno tak blízko [i ]. Tyto alofony jsou víceméně ve volné variaci, ale v minulosti mohly být samostatnými fonémy.^[2]
• / ɜ / se objeví pouze v nepřízvučný slabiky.^[2]

• Poslední dvě dvojhlásky lze realizovat jako [aɛ] a [ɔɜ], resp.^[2]

Kromě toho sonoranty / l / a / n / může fungovat jako slabika jádra:

• אײזל / ˈƐɪzl̩ / 'osel'
• אָװנט / ˈƆvn̩t / 'večer'

[m] a [ŋ] se také jeví jako slabiková jádra, ale pouze jako alofony / n /, po bilabiálních souhláskách a hřbetní souhlásky, resp.

Slabičné sonoranty jsou vždy nepřízvučné.

Srovnání s němčinou

Ve slovníku germánského původu jsou rozdíly mezi standardní němčinou a standardní jidiš výslovností hlavně v samohlásky a dvojhlásky. Příkladem je německá dlouhá /A/ jako v Vater („otec“), což odpovídá / ɔ / v jidiš פֿאָטער / ˈFɔt /r /a německá dlouhá /E/ a dlouhé /Ó/, které odpovídají dvojhláskám v jidiš (/ ɛɪ / a / ɔɪ /). Stejně jako v mnoha germánských jazycích i jidiš chybí němčina přední zaoblené samohlásky / -, ř / a / ʏ, yː /. V jidiš jsou nahrazeny / ɛ / (v případě zkratu / œ /), / ɛɪ / (v případě dlouhého /Ó/) a / ɪ / (v případě / ʏ, yː /).

Dvojhlásky také prošly odlišným vývojem v němčině a jidiš. Tam, kde sloučila standardní němčina, Středně vysoká němčina dvojhláska ei a dlouhá samohláska ī na ei (výrazný / aɪ /), Standard Jidiš udržuje rozdíl mezi nimi jako / ɛɪ / a / aɪ /, resp. Němec / aʊ / (jako v kaufen, 'buy') odpovídá jidiš / ɔɪ / (v קױפֿן / kɔɪfn /); konečně Němec / ɔʏ /, jako v Deutsch (Německy) odpovídá / aɪ / v jidiš (v דײַטש / daɪt /). Dalším rozdílem je, že délka samohlásky rozdíly ve němčině ve standardním jidiš neexistují.

Jidiš má nějaké náhodné podobnosti holandský ve fonologii samohlásek, které sahají dokonce k pravopisu, jako je holandština ij versus jidiš tsvey judn, oba výrazné / ɛɪ /; a holandský ui (vyslovováno / œy /) versus jidiš vov yud (/ ɔj /). Například jidiš „být“ je זיין, který se ortograficky shoduje s holandštinou zijn více než německy sein, nebo jidiš הויז, „dům“, oproti holandštině huis. Spolu s výslovností nizozemštiny G as / ɣ /, kvůli tomu se říká, že jidiš zní blíže k holandštině než k němčině, i když je jeho struktura blíže k vysoké němčině.^{[Citace je zapotřebí ]}

Mezi němčinou a jidiš existují rozdíly souhlásky. jidiš deaffricates středoevropská němčina neznělé labiodentální afrikáty / pf / na /F/ zpočátku (jako v נטונט funt, ale tato výslovnost je také kvazi-standardní v celém severním a středním Německu); / pf / povrchy jako nezasunutý / p / mediálně nebo konečně (jako v עפּל / ɛpl / a קאָפּ / kɔp /). Konečné zastavené hlasy se navíc objevují ve standardní jidiš, ale ne v severní standardní němčině.

Reference

Bibliografie

Další čtení

externí odkazy

• Web pro výzkum židovského jazyka