Jidiš fonologie - Yiddish phonology - Wikipedia
Existuje významné fonologický variace mezi různými Jidiš dialekty. Popis, který následuje, je moderní standardní jidiš, který byl vytvořen na počátku 20. století a často se s ním setkáváme v pedagogických kontextech.
Souhlásky
- / m, p, b / jsou bilabiální, zatímco /F v/ jsou labiodentální.[1]
- The / l - ʎ / U některých reproduktorů se kontrast zhroutil.[1]
- Palatalizované korunky / nʲ, tsʲ, dzʲ, tʃʲ, dʒʲ, sʲ, zʲ / objeví se pouze ve slovanských výpůjčkách.[1] Fonemický stav těchto palatalizovaných souhlásek, stejně jako jakýchkoli jiných afrikátů, je nejasný.
- / k, ɡ, ɣ / a [ŋ] jsou velární, zatímco / j, ʎ / jsou palatal.[1]
- [ŋ] je allophone / n / před / k, ɡ /, a to může být pouze slabičné [ŋ̍].[1]
- Fonetická realizace / χ / a / nʲ / je nejasné:
- V případě / χ /, Kleine (2003) vloží jej do sloupce „velar“, ale důsledně používá symbol označující hlas uvular fricative ⟨χ⟩ Přepsat. Je tedy bezpečné předpokládat, že / χ / je foneticky uvular [χ ].
- V případě / nʲ /, Kleine (2003) vloží jej do sloupce „palatalized“. To může znamenat, že je buď palatalizován alveolární [nʲ] nebo alveolo-palatal [ɲ̟ ]. / ʎ / může být ve skutečnosti také alveolo-palatal [ʎ̟ ], spíše než jen patrový.
- Rhotic / r / může být alveolární nebo uvulární, buď trylek [r ~ ʀ ] nebo častěji klapka / klepnutí [ɾ ~ .̆ ].[1]
- Rázový ráz [ʔ] se zobrazí pouze jako intervocalický oddělovač.[1]
Jako v Slovanské jazyky s nimiž byl jidiš dlouho Kontakt (ruština, Běloruský, polština, a ukrajinština ), ale na rozdíl od Němec, neznělý zastávky mají málo k ne aspirace; na rozdíl od mnoha takových jazyků nejsou hlasové zastávky devocovány v konečné poloze.[1] Jidiš má navíc regresivní charakter vyjadřovat asimilace, takže například זאָגט / zɔɡt / („říká“) se vyslovuje [zɔkt] a הקדמה / hakˈdɔmɜ / („předmluva“) se vyslovuje [haɡˈdɔmɜ].
Samohlásky
The samohláska fonémy standardního jidiš jsou:
Přední | Centrální | Zadní | |
---|---|---|---|
Zavřít | ɪ | ʊ | |
Open-mid | ɛ | ɜ | ɔ |
Otevřeno | A |
- / ɪ, ʊ / jsou blízko-blízko [ɪ, ʊ ], ale / ɪ / může být někdy realizováno tak blízko [i ]. Tyto alofony jsou víceméně ve volné variaci, ale v minulosti mohly být samostatnými fonémy.[2]
- / ɜ / se objeví pouze v nepřízvučný slabiky.[2]
Přední jádro | Centrální jádro | Zadní jádro |
---|---|---|
ɛɪ | aɪ | ɔɪ |
- Poslední dvě dvojhlásky lze realizovat jako [aɛ] a [ɔɜ], resp.[2]
Kromě toho sonoranty / l / a / n / může fungovat jako slabika jádra:
- אײזל / ˈƐɪzl̩ / 'osel'
- אָװנט / ˈƆvn̩t / 'večer'
[m] a [ŋ] se také jeví jako slabiková jádra, ale pouze jako alofony / n /, po bilabiálních souhláskách a hřbetní souhlásky, resp.
Slabičné sonoranty jsou vždy nepřízvučné.
Srovnání s němčinou
Ve slovníku germánského původu jsou rozdíly mezi standardní němčinou a standardní jidiš výslovností hlavně v samohlásky a dvojhlásky. Příkladem je německá dlouhá /A/ jako v Vater („otec“), což odpovídá / ɔ / v jidiš פֿאָטער / ˈFɔt /r /a německá dlouhá /E/ a dlouhé /Ó/, které odpovídají dvojhláskám v jidiš (/ ɛɪ / a / ɔɪ /). Stejně jako v mnoha germánských jazycích i jidiš chybí němčina přední zaoblené samohlásky / -, ř / a / ʏ, yː /. V jidiš jsou nahrazeny / ɛ / (v případě zkratu / œ /), / ɛɪ / (v případě dlouhého /Ó/) a / ɪ / (v případě / ʏ, yː /).
Dvojhlásky také prošly odlišným vývojem v němčině a jidiš. Tam, kde sloučila standardní němčina, Středně vysoká němčina dvojhláska ei a dlouhá samohláska ī na ei (výrazný / aɪ /), Standard Jidiš udržuje rozdíl mezi nimi jako / ɛɪ / a / aɪ /, resp. Němec / aʊ / (jako v kaufen, 'buy') odpovídá jidiš / ɔɪ / (v קױפֿן / kɔɪfn /); konečně Němec / ɔʏ /, jako v Deutsch (Německy) odpovídá / aɪ / v jidiš (v דײַטש / daɪt /). Dalším rozdílem je, že délka samohlásky rozdíly ve němčině ve standardním jidiš neexistují.
Jidiš má nějaké náhodné podobnosti holandský ve fonologii samohlásek, které sahají dokonce k pravopisu, jako je holandština ij versus jidiš tsvey judn, oba výrazné / ɛɪ /; a holandský ui (vyslovováno / œy /) versus jidiš vov yud (/ ɔj /). Například jidiš „být“ je זיין, který se ortograficky shoduje s holandštinou zijn více než německy sein, nebo jidiš הויז, „dům“, oproti holandštině huis. Spolu s výslovností nizozemštiny G as / ɣ /, kvůli tomu se říká, že jidiš zní blíže k holandštině než k němčině, i když je jeho struktura blíže k vysoké němčině.[Citace je zapotřebí ]
Mezi němčinou a jidiš existují rozdíly souhlásky. jidiš deaffricates středoevropská němčina neznělé labiodentální afrikáty / pf / na /F/ zpočátku (jako v נטונט funt, ale tato výslovnost je také kvazi-standardní v celém severním a středním Německu); / pf / povrchy jako nezasunutý / p / mediálně nebo konečně (jako v עפּל / ɛpl / a קאָפּ / kɔp /). Konečné zastavené hlasy se navíc objevují ve standardní jidiš, ale ne v severní standardní němčině.
Výslovnost | Příklady | ||
---|---|---|---|
Němec | Standardní a Střední jidiš | Němec | jidiš |
krátký A /A / | /A/ | Machen, Glatt / ˈMaxən, ɡlat / | מאַכן, גלאַט / maχn, ɡlat / |
dlouho A /A / | / ɔ / | Vater, sagen / ˈFaːtɐ, zaːɡən / | פֿאָטער, זאָגן / Fˈtɜr, zɔɡn / |
krátký A /ɛ / | / ɛ / | Bäcker / ˈBɛkɐ / | בעקער / ˈBɛkɜr / |
dlouho A /ɛː / | ähnlich / Ɪnlɪç / | ענלעך / Ɜnlɜχ / | |
krátký E /ɛ / | Mensch / mɛnʃ / | מענטש / mɛntʃ / | |
dlouho E /E / | / ɛɪ / | Esel / ʔeːzl̩ / | אייזל / ɛɪzl / |
krátký i /ɪ / | / ɪ / | Nicht / nɪçt / | ניכט / nɪχt / |
dlouho i /iː / | Liebe / ˈLiːbə / | ליבע / ˈLɪbɜ / | |
krátký Ó /ɔ / | / ɔ / | Kopf, sollen / kɔpf, ɔzɔlən / | קאָפּ, זאָלן / kɔp, zɔln / |
dlouho Ó /Ó / | / ɔɪ / | hoch, schon / hoːx, /oːn / | הויך, שוין / hɔɪχ, ʃɔɪn / |
krátký Ó /- / | / ɛ / | können, Köpfe / Œkœnən, œkœpfə / | קענען, קעפּ / Kˈnɜn, kɛp / |
dlouho Ó /Ó / | / ɛɪ / | schön / ʃø (ː) n / | שײן / ʃɛɪn / |
krátký u /ʊ / | / ʊ / | Mumlat / Ʊmʊtɐ / | טערוטער / ˈMʊtɜr / |
dlouho u /uː / | Buch / buːχ / | ךוך / bʊχ / | |
krátký ü /ʏ / | / ɪ / | Brücke, fünf / ˈBʁʏkə, fʏnf / | בריק, פֿינף / brɪk, fɪnf / |
dlouho ü /yː / | zelený / ɡʁyːn / | גרין / ɪrɪn / | |
ei / aɪ / | / ɛɪ / (MHG ei ) | Fleisch / flaɪ̯ʃ / | פֿלײש / flɛɪʃ / |
/ aɪ / (MHG ī ) | mein / muž / | מײַן / muž / | |
au / aʊ / | / ɔɪ / | hodně, Haus / aʊ̯x, haʊ̯s / | אויך, הויז / ɔɪχ, hɔɪz / |
äu / ɔʏ / | / aɪ / | Häuser / ˈHɔʏ̯zɐ / | הײַזער / Haˈzɜr / |
eu / ɔʏ / | Deutsch / dɔʏ̯t͡ʃ / | דײַטש / daɪt / |
Reference
Bibliografie
- Birnbaum, Solomon A., Jidiš: Průzkum a gramatikaUniversity of Toronto Press, Toronto, 1979, ISBN 0-8020-5382-3.
- Herzog, Marvin a kol. vyd., YIVO, Atlas jazyka a kultury aškenázského židovstva, 3 obj., Max Niemeyer Verlag, Tübingen, 1992–2000, ISBN 3-484-73013-7.
- Jacobs, Neil G. (2005). Jidiš: Jazykový úvod. Cambridge: Cambridge University Press. ISBN 0-521-77215-X.
- Kleine, Ane (2003). „Standardní jidiš“. Časopis Mezinárodní fonetické asociace. 33 (2): 261–265. doi:10.1017 / S0025100303001385.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Další čtení
- Jacobs, Neil G. (2005). Jidiš: Jazykový úvod. Cambridge University Press. ISBN 0-521-77215-X.