Novořecká fonologie - Modern Greek phonology - Wikipedia

Pomoc s přepisy řečtiny IPA pro články na Wikipedii viz Nápověda: IPA / řečtina.
V IPA fonémy jsou psány mezi lomítka, / /a odpovídající alofony mezi závorkami, [ ].

Tento článek se zabývá fonologie a fonetika z Standardní novořečtina. Fonologické charakteristiky jiných odrůd viz odrůdy moderní řečtiny a pro kyperskou konkrétně viz Kyperská řecká § fonologie.

Souhlásky

řecký lingvisté neshodněte se na tom, za které souhlásky se mají počítat fonémy samy o sobě a které se považují za podmíněné alofony. Níže uvedená tabulka je převzata z Arvaniti (2007, str. 7), který se zbaví celku palatal série a obojí afrikáty [t͡s ] a [d͡z ].

Souhláskové fonémy
LabiálníZubníAlveolárníVelární
Nosní/m / μ/n / ν
Plosiveneznělý/p / π/t / τ/k / κ
vyjádřený/b / μπ/d / ντ/ɡ / γκ
Frikativníneznělý/F / φ/θ / θ/s / σ/X / χ
vyjádřený/proti / β/ð / δ/z / ζ/ɣ / y
Klepněte na/ɾ/ ρ
Postranní/l / λ
Příklady souhláskových fonémů[1]
πήρα/ ˈpira /'Vzal jsem'
μπύρα/ ˈbira /'pivo'
φάση/ ˈFasi /'fáze'
βάση/ ˈprotiasi /'základna'
μόνος/ ˈmonos /'sama'
τείνω/ ˈtino /'Mám sklon'
ντύνω/ ˈdino /‚Oblékám se '
θέμα/ ˈθema /'téma'
δέμα/ ˈðema /'balíček'
σ.α/ ˈsoa /„bezpečný“ (fem.)
ζ.α/ ˈzoa /„zvířata“
νόμος/ ˈnomos /'zákon'
ρήμα/ ˈrima /'sloveso'
λίμα/ ˈlima /'pilník na nehty'
κόμμα/ ˈkoma /'čárka'
γκάμα/ ˈɡama /'rozsah'
χώμα/ ˈXoma /'půda'
yόμα/ ˈɣoma /'guma'

Alveolární nosní / n / je asimilovaný k následování překážky; může být labiodentální (např. αμφιβολία [aɱfivoˈlia] `` pochybnost ''), zubní (např. άνθος [ˈAn̪θos] 'květ'), zatažené alveolární (např. πένσα [ˈPen̠sa] 'kleště'), alveolo-palatal (např. συγχύζω [siɲˈçizo] 'to otravovat'), nebo velar (např. άγχος [ˈAŋхos] 'stres').[2]

Neznělé zastávky jsou unaspirated a velmi krátké čas nástupu hlasu.[1] Mohou být lehce vyjádřeni rychlou řečí, zvláště když intervocalický.[3] / t /je přesný místo artikulace se pohybuje od alveolární na denti-alveolární, do zubní.[4] Může to být frikované [θ̠ ~ θ ] v rychlé řeči a velmi zřídka v funkční slova, je smazán.[5] / p / a / k / jsou sníženy na menší stupně v rychlé řeči.[5]

Hlasové zastávky jsou přednastavený, což se v pravopisu odráží v různé míře a někdy vůbec.[6] Nosní složka - pokud je přítomna - nezvyšuje dobu uzavření zarážky; jako takové by byly přednastavené hlasové zastávky nejpřesněji přepsány [ᵐb ⁿd ᵑɡ] nebo [m͡b, n͡d, ŋ͡ɡ], v závislosti na délce nosní složky.[6] Slovo - zpočátku i po něm / r / nebo / l /, jsou velmi zřídka, pokud vůbec, přednastavené.[1][4] V rychlé a neformální řeči je prenasalizace obecně vzácnější a hlasové zastávky mohou být povoleny frikativům.[4] To také odpovídá za to, že Řekové mají potíže s disambiguací hlasových zastávek, nasalizovaných hlasových zastávek a nasalizovaných neznělých zastávek v půjčkách a jménech z cizích jazyků; například, d, nd, a nt, které jsou všechny psány ντ v řečtině.

/ s / a / z / jsou tak trochu zatažené ([s̠, z̠]); jsou vyráběny mezi nimi Angličtina alveolars / s, z / a postalveoláře / ʃ, ʒ /.[7] / s / je variabilně umístěný nebo dále zasunutý v závislosti na prostředí a v některých případech může být lépe popsán jako pokročilý postalveolární ([ʃ˖]).[7] Jinak jsou to alofony, kde [z̠] je allophone [s̠] před vyjádřenými souhláskami (včetně slovních koncových pozic, kde [s̠] jsou jednou z mála 2 souhlásek v koncových pozicích původních řeckých termínů) a [s̠] je varianta [z̠] před neznělými souhláskami.

Jediný řecký rhotic / r / je prototypem alveolární kohoutek [ɾ ], často zasunutý ([ɾ̠]). Může to být alveolární přibližný [ɹ ] intervocalically, a je obvykle a trylek [r ] ve shlucích, se dvěma nebo třemi krátkými cykly.[8] Je to také obvykle trylek [r] v poloze slabiky-konečná. V závěrečné pozici slova je to obvykle volná variace mezi klapkou nebo trylkem, pokud je následována souhláskou nebo pauzou, ale klapka je běžnější, pouze klapka před počátečními slovy samohlásky; konečné slovo /r/ stane se pouze v půjčkách. V opačném případě, [r] a [ɾ] nebo [ɹ] kontrast mezi samohláskami, kde trylek nastává v důsledku geminace (zdvojnásobení) [ɾ].

Řek má palatals [C, ɟ, C, ʝ ] ten kontrast s velars [k, ɡ, X, ɣ ] před / a, o, u /, ale v doplňková distribuce s velars před předními samohláskami / e, i /.[9] [k] je alofon [x] před trylek [r] a [l] v jedné celé slabice.[ʎ ] a [ɲ ] vyskytují se jako alofony / l / a / n /v uvedeném pořadí CJV shluky (souhláska – klouzání – samohláska) v analýzách, které předpokládají archiphoneme -jako klouzat / J / to kontrastuje se samohláskou / i /.[10] Všichni patři mohou být analyzováni stejným způsobem. Palatal se zastaví a fricatives jsou poněkud zataženy, a [ʎ ] a [ɲ ] jsou poněkud fronted. [ʎ ] je nejlépe popsat jako postalveolární, a [ɲ ] tak jako alveolo-palatal.[11]

Nakonec má řečtina dva foneticky afrikáty shluky, [t͡s ] a [d͡z ].[12] Arvaniti (2007) zdráhá se s nimi zacházet jako s fonémy na základě neprůkazného výzkumu jejich fonologického chování.[13]

Všimněte si, že slabiky končí ve všech souhláskách všemi nativními slovy, ale ve slovních koncových pozicích jsou souhlásky omezeny na [n] nebo [s̠].

Níže uvedená tabulka, převzato z Arvaniti (2007, str. 25), zobrazuje téměř celou řadu souhláskových telefonů ve standardní moderní řečtině.

Souhlasné telefony
BilabiálníLabio-
zubní		ZubníAlveolárníZatažené
alveolární		Pošta-
alveolární		Alveolo
palatal		Zatažené
palatal		Velární
Nosnímɱn̪nn̠ɲ̟ŋ
StoppbtdCɟ˗kɡ
Složitýt͡sd͡z
FrikativníFprotiθðs̠z̠Cʝ˗Xɣ
Přibližněɹ̠
Klapejte nebo klepejteɾ̠
Trylekr̠
Postrannílʎ

Sandhi

Nějaký asimilační procesy uvedené výše se také vyskytují přes hranice slov. Zejména to platí pro řadu gramatických slov končících na / n /, zejména negační částice δεν a μην a akuzativ formy osobního zájmena a určitého členu τον a την. Pokud za těmito slovy následuje neznělá zastávka, / n / buď asimiluje místo artikulace na doraz, nebo je zcela smazán a zastávka se ozve. Výsledkem jsou výslovnosti jako τον πατέρα [do (m) baˈtera] ('otec' ACC) nebo δεν πειράζει [ðe (m) biˈrazi] ('na tom nezáleží'), místo * [ton paˈtera] a * [ðen piˈrazi]. Přesný rozsah asimilace se může lišit podle dialektu, rychlosti a formality řeči.[14] To lze srovnávat s všudypřítomnými sandhi jevy v keltských jazycích, zejména s nasalizací v irštině a v některých dialektech skotské gaelštiny.

Samohlásky

Samohlásky standardní moderní řečtiny na a samohláska graf. Převzato z Arvaniti (2007, str. 28).

Řečtina má systém pěti samohlásek / i, u, e, o, a /. První dva mají vlastnosti blížící se svým příslušným kardinální samohlásky [i, u ], střední samohlásky / e, o / jsou true-mid [E, Ó ] a otevřené /A/ je téměř otevřený centrální [ɐ ][15]

Neexistuje žádný phonemic délkový rozdíl, ale samohlásky ve zdůrazněných slabikách jsou vyslovovány o něco déle [iˑ, uˑ, eˑ, oˑ, aˑ] než v nepřízvučných slabikách. Kromě toho jsou samohlásky ve zdůrazněných slabikách perifernější, ale rozdíl není velký. V neformální řeči, bez stresu / i / a / u / v blízkosti neznělých souhlásek může dojít ke zničení nebo dokonce k úrazu.[16]

Příklady fonémů samohlásek[17]
πας/ strAs /„jdi“ subjekt.
πες/ strEs /„řekni“ imper.
πεις/ stris /„říkáš“ subjekt.
πως/ strÓs /„ten“ konj.
που/ stru/'kde'

Stres

Na rozdíl od Starořečtina, který měl a přízvuk hřiště systém, novořečtina má proměnnou (fonologicky nepředvídatelnou) stres. Každé víceslabičné slovo nese důraz na jednu ze svých tří koncových slabik. Enclitics tvoří singl fonologické slovo spolu s hostitelským slovem, ke kterému se připojují, a počítají také do pravidla tří slabik. V těchto případech se primární stres posune na předposlední slabiku (např. αυτοκίνητό μου [aftoˌciniˈto mu] 'moje auto'). Foneticky jsou stresované slabiky delší a / nebo mají vyšší amplitudu.[18]

Poloha napětí se může lišit mezi různými inflexními formami stejného slova v jeho inflexním paradigmatu. V některých paradigmatech je důraz vždy na třetí poslední slabice, což posouvá její pozici v těch formách, které mají delší přípony (např. κάλεσα „Volal jsem“ vs. καλέσαμε 'zavolali jsme'; πρόβλημα 'problém' vs. προβλήματα „problémy“). V některých třídách slov zachovává pozice stresu také starší vzor zděděný Starořečtina, podle kterého by slovo nemohlo být zdůrazněno na třetí-od-poslední slabice, pokud poslední slabika byl dlouhý, např. άνθρωπος ('muž', nom. sg., poslední slabika krátká), ale ανθρώπων ('of men', gen. pl., poslední slabika dlouhá). V moderní řečtině však toto pravidlo již není automatické a neplatí pro všechna slova (např. καλόγερος 'mnich', καλόγερων „mnichů“), protože samotné fonologické rozlišování délek již neexistuje.[19]

Vzorek

Tento ukázkový text, první věta bajka z Severní vítr a slunce v řečtině a doprovodný přepis je převzat z Arvaniti (1999, s. 5–6).

Ortografická verze

Ο βοριάς κι ο ήλιος μάλωναν για το ποιος απ 'τους δυο είναι ο δυνατότερος, όταν έτυχε να περάσει από

Transkripce

[o voˈɾʝas ˈco̯iʎoz ˈmalonan | toa ˈpços aptuz ˈðʝo ˈineo̯ ðinaˈtoteɾos | ˈOta ˈnetiçe napeˈɾasi apo broˈstatus | ˈEnas taksiˈðʝotis pu̥ foˈɾuse ˈkapa]

Poznámky

  1. ^ A b C Arvaniti 1999, str. 2.
  2. ^ Arvaniti 2007, s. 14–15.
  3. ^ Arvaniti 2007, str. 7.
  4. ^ A b C Arvaniti 2007, str. 10.
  5. ^ A b Arvaniti 2007, str. 11.
  6. ^ A b Arvaniti 2007, str. 9.
  7. ^ A b Arvaniti 2007, str. 12.
  8. ^ Arvaniti 2007, str. 15.
  9. ^ Arvaniti 2007, str. 19.
  10. ^ Baltazani & Topinzi 2013, str. 23.
  11. ^ Arvaniti 2007, str. 19–20.
  12. ^ Arvaniti 2007, str. 20, 23.
  13. ^ Arvaniti 2007, str. 24.
  14. ^ Joseph & Philippaki-Warburton 1987, str. 246.
  15. ^ Arvaniti 2007, s. 25, 28.
  16. ^ Arvaniti 1999, s. 3, 5.
  17. ^ Arvaniti 1999, str. 3.
  18. ^ Arvaniti 1999, str. 5.
  19. ^ Holton, Mackridge a Philippaki-Warburton 1998, s. 25–27, 53–54.

Reference

Arvaniti, Amalia (1999). „Ilustrace IPA: novořečtina“ (PDF). Časopis Mezinárodní fonetické asociace. 29 (2): 167–172. doi:10.1017 / s0025100300006538. Archivovány od originál (PDF) dne 03.03.2016.
Arvaniti, Amalia (2007). „Greek Phonetics: The State of the Art“ (PDF). Journal of Greek Linguistics. 8: 97–208. CiteSeerX  10.1.1.692.1365. doi:10.1075 / jgl.8.08arv. Archivovány od originál (PDF) dne 11. 12. 2013.
Baltazani, Mary; Topinzi, Nina (2013). „Kde se kluzák setkává s palatály“ (PDF). Vybrané stati z 20. mezinárodního symposia teoretické a aplikované lingvistiky. Versita. Archivovány od originál (PDF) dne 03.03.2016.
Holton, David; Mackridge, Peter; Philippaki-Warburton, Irini (1998). Grammatiki tis ellinikis glossas. Athény: Pataki.
Joseph, Brian; Philippaki-Warburton, Irene (1987). Moderní řečtina. Beckenham: Croom Helm.

Další čtení

Adaktylos, Anna-Maria (2007). „Přízvuk starověké a moderní řečtiny z typologické perspektivy“ (PDF). V Tsoulas, George (ed.). Sborník ze 7. mezinárodní konference o řecké lingvistice. Archivovány od originál (PDF) dne 15. 5. 2013.
Arvaniti, Amalia; Ladd, D. Robbert (2009). „Řecké wh-otázky a fonologie intonace“ (PDF). Fonologie. 26: 43–74. doi:10.1017 / s0952675709001717. Archivovány od originál (PDF) dne 03.03.2016.
Baltazari, Mary (2007). „Prozodický rytmus a stav redukce samohlásek v řečtině“ (PDF). Vybrané příspěvky k teoretické a aplikované lingvistice ze 17. mezinárodního symposia o teoretické a aplikované lingvistice. 1. Soluň: Katedra teoretické a aplikované lingvistiky. 31–43.
Joseph, Brian D .; Tserdanelis, Georgios (2003). „Novořečtina“ (PDF). V Roelcke, Thorsten (ed.). Variacestypologie. Ein sprachtypologisches Handbuch der europäischen Sprachen in Geschichte und Gegenwart / Variation Typology. Typologická příručka evropských jazyků. Walter de Gruyter. 823–836. ISBN  9783110202021. Archivovány od originál (PDF) dne 02.03.2007.
Kong, Eunjong; Beckman, Mary; Edwards, leden (6. – 10. Srpna 2007). „Jemnozrnná fonetika a získávání řeckých zastávek“ (PDF). Sborník z XVI. Mezinárodního kongresu fonetických věd.
Mennen, Ineke; Olakidou, Areti (2006). Získání řecké fonologie: přehled. Pracovní dokumenty výzkumného střediska pro výzkum řeči QMU (WP-11).
Nicolaidis, Katerina; Edwards, Jan; Beckman, Mary; Tserdanelis, Georgios (18. – 21. Září 2003). „Akvizice jazykových překážek v řečtině“ (PDF). Sborník ze 6. mezinárodní konference řecké lingvistiky. Archivovány od originál (PDF) dne 9. května 2009.
Trudgill, Peter (2009). „Systémy samohlásek řeckého dialektu, teorie disperze samohlásek a sociolingvistická typologie“. Journal of Greek Linguistics. 9 (1): 80–97. doi:10.1163 / 156658409X12500896406041.

externí odkazy